Hezký den, jsem SvoBOT. Můžete se mě zeptat na cokoli ohledně programu Svobodných. Naučil jsem se moudrosti Libora Vondráčka a politické názory strany Svobodní.
KRÁLOVÉHRADECKÝ KRAJ 2020: LÍDRkandidátkaProgramČLÁNKY

Celá kandidátka

Jméno a příjmeníPovoláníBydlištěVěkStrana
1Matoušek Jiří Mgr. MPAmajitel dopravní společnostiJavornice41Trikolóra
2Klapal Josef Ing.ekonom, OSVČ; předseda hnutí Trikolóra v krajiRtyně v Podkrkonoší39Trikolóra
3Hojgr Jiří Ing.OSVČ – konzultant, místopředseda SsČRHradec Králové67Soukromníci
4Pátek Roman Ing.ekonom, OSVČ; předseda strany Svobodní v krajiHradec Králové55Svobodní
5Brábník PetrOSVČ, člen aktivních záloh AČR, motocyklový záv.Nový Bydžov51Trikolóra
6Koníř Richard Mgr.učitel základní školyJičín57Trikolóra
7Cvejn Zdeněk Mgr. Ing.právník, advokátHradec Králové39Trikolóra
8Polák Petrzaměstnanec KÚ, specialista veřejné dopravyHradec Králové49Trikolóra
9Moudrá Hana Mgr.státní zaměstnanec, členka rozšířeného před. SsČRHradec Králové54Soukromníci
10Šebelík Jan RNDr.matematik, vývojář software – penzistaLázně Bělohrad65Svobodní
11Futter Rudolfmístostarosta VamberkaVamberk57BEZPP
12Navrátil Josefvedoucí pracovník v ITTrutnov39Trikolóra
13Kubíček David Mgr. et Mgr.ředitel základní a mateřské školyHradec Králové41Trikolóra
14Záleský Vladimír MUDr. MBAlékař, chirurgČestice39Trikolóra
15Hojgrová Zuzana MUDr.dětská lékařka v Rychnově nad KněžnouHradec Králové27Soukromníci
16Horák Oldřich RNDr. Ing. Ph.D.vysokoškolský učitel a nezávislý IT konzultantDvůr Králové nad Labem47Svobodní
17Hladík Petrvedoucí výzkumu nových technologiíHradec Králové46Trikolóra
18Klejma Tomáš MUDr.lékař, kardiolog v Kostelci nad OrlicíRychnov nad Kněžnou71Trikolóra
19Vlček Pavel Ing.projektový vedoucíDvůr Králové nad Labem47Trikolóra
20Perner Jan Bc.vedoucí pracovník v potravinářstvíNová Paka40Trikolóra
21Dohnal Pavelživnostník – telekomunikaceNový Bydžov51Soukromníci
22Krejčí Michal Ing.vodohospodář, zastupitel města Nový BydžovNový Bydžov36Svobodní
23Urban Zdeněkpenzista, bývalý provozovatel samoobsluhyTrutnov66Trikolóra
24Hruška JaroslavOSVČ – fotografHradec Králové65Trikolóra
25Janečka Alešobchodní zástupceNáchod51Trikolóra
26Lejsek Vladimír Mgr.učitel na základní školeHořice60Trikolóra
27Prokeš Stanislavzaměstnanec DPmHK, učitel autoškolyHradec Králové51Soukromníci
28Cvetanova Iva Ing.krajinářská a zahradní architektkaNáchod60Svobodní
29Hofman Miroslavvedoucí gastroprovozu a ubytovacích služebPec pod Sněžkou42Trikolóra
30Adámek Jan Ing.státní zaměstnanecChlumec nad Cidlinou28Trikolóra
31Šrámek Petr Ing.předseda zemědělského družstvaŽďár nad Metují54Trikolóra
32Mitrović Denis JUDr.advokátKostelec nad Orlicí41Trikolóra
33Matějka VáclavOSVČ – prodej a oprava jízdních kolHradec Králové53Soukromníci
34Malý Oldřichmanažer kvality, obecní zastupitelTřebechovice pod Orebem25Svobodní
35Karlík Michal Ing.projektant vytápění, sportovecTrutnov55Trikolóra
36Jakeš Petr Ing.soukromý podnikatel – IT specialistaJičín60Trikolóra
37Myslivec BronislavpenzistaRychnov nad Kněžnou66Trikolóra
38Konířová Jana Mgr.středoškolská učitelkaJičín56Trikolóra
39Pírková HanaOSVČ – účetní, členka rozšířeného před. SsČRHradec Králové63Soukromníci
40Petr Lukáš RNDr. Ing.specialista kybernetické bezpečnosti – učitelMostek29Svobodní
41Pohl ZdeněktechnikHradec Králové40Trikolóra
42Dočkal MartinOSVČ – překladatelHradec Králové42Trikolóra
43Matoušek Petrpracovník v ITHradec Králové36Trikolóra
44Štysová Šárka Ing.ekonomkaHradec Králové55BEZPP
45Havrda Miroslav MUDr.lékař, neurolog, sport. lékař a zaklad. podiatrieHradec Králové56Svobodní
46Kučera MatějOSVČSkalice36Soukromníci
47Veinlichová Jana MBAasistentka řediteleLužec nad Cidlinou40Trikolóra
48Flégr MichalOSVČDvůr Králové nad Labem48Trikolóra
49Slezák StanislavpenzistaHradec Králové74BEZPP
50Novotný Vladimír Bc. DiS.zdravotnický záchranář, zdravotní záchranná službaHradec Králové51BEZPP

Přidejte se k nám a zahajme léčbu ČR!

Videa

27. února vystoupil Libor Vondráček na semináři, který pořádal ústavně-právní výbor Senátu, s příspěvkem proti zavedení korespondenční volby.

Na otázku zavedení korespondenční volby se dívám optikou politika, ale hlavně optikou právníka, který je laureátem Rigerovy ceny právě za práci věnovanou volbám.

Vše podstatné, co bychom z hlediska Ústavy měli ke korespondenční volbě znát, najdeme v článku 18.

Obhájci korespondenční volby často argumentují snahou na zajištění ústavního požadavku rovnosti aktivní volebního práva. To podle nich není rovné pro občany žijící v cizině, kteří mají často nejbližší volební místnost vzdálenou hodiny cesty. Opírají se přitom o znění článku 18 odstavce 3, dle kterého má každý občan České republiky starší 18 let, ať už se nachází kdekoliv na světě, právo volit. Nic podrobnějšího z hlediska snadné dostupnosti volby ovšem Ústava neříká.

Zavedení korespondenční volby je tak sice odpovědí na ústavní požadavek rovnosti dostupnosti výkonu aktivního práva v zahraničí, ale odpůrci korespondenční volby zároveň často připomínají, že je také příčinou narušení požadavku tajnosti, přímosti, ale opět i rovnosti dostupnosti výkonu aktivního práva pro více než 8 milionů voličů v tuzemsku. Voliči žijící dlouhodobě na území České republiky by totiž podle návrhu neměli právo volit korespondenčně.

V případě zavedení korespondenční volby by se tak jednalo o typický spor, který by Ústavní soud posuzoval prostřednictvím použití testu proporcionality. Kritérium vhodnosti by jistě posoudil pozitivně, neboť korespondenční volba má pozitivní vliv na požadavek rovnosti volebního práva. Avšak už při posuzování kritéria potřebnosti by Ústavní soud mohl namítat, že z hlediska rovnosti lze nabídnout i jinou změnu volebních zákonů, která bude mít na rovnost volebního práva pozitivní efekt, přestože daleko méně naruší tajnost a přímost volby, ke třetímu kroku a samotnému poměřování kolizních práv by tak ani nemusel dojít.

Jednoduchou změnou u 5 % vstupní klauzule do Poslanecké sněmovny lze totiž zabránit daleko zásadnější nerovnosti v otázce zastoupení jednotlivých voličů. Vždyť po minulých volbách nemá více než 1 100 000 zúčastněných voličů stejné zastoupení v dolní komoře, jako zbytek, protože přes 20 % voličů dalo svůj hlas stranám, které nejsou ve Sněmovně. Ústava v článku 18 odstavci 1 přitom říká, že by Sněmovna měla být ve zkratce věrným zrcadlem společnosti, zatímco do Senátu se podle odstavce 2 volí dle zásady většinového systému.

Tvrdím proto, že daleko efektivněji a méně sporně lze naplnit požadavek rovnosti volebního práva 1 100 000 voličů, jejichž hlasy se nepromítly do složení Sněmovny, než se pokoušet korespondenční volbou reagovat na nekomfort výkonu volebního práva u cca 100 000 voličů v zahraničí.

Má-li někdo upřímný zájem zabývat se v době aktuálních zásadních politických problémů právě otázkou rovnosti volebního práva, měl by nejprve dle mého názoru řešit otázku rovného započtení hlasů voličů v tuzemsku před obsazením křesel v Poslanecké sněmovně, a až poté řešit otázku, která se týká desetiny voličů v cizině. Pokud by někdo dnes řešil obě tyto otázky, a právě v tomto pořadí, vyhnul by se podezření, že jde z jeho strany o zištnou a účelovou snahu změnit volební pravidla ve svůj prospěch.

Jako politik pak dodávám, že jsem proti korespondenční volbě bez ohledu na to, kdo dnes v cizině získává hlasy. Kromě toho, že stále neexistuje takový způsob, která by nenarušil žádný ze čtyř ústavních požadavků na volby (tajnost, rovnost, přímost a všeobecnost), mohou korespondenční volby zásadně poškodit důvěru ve férový průběh sčítání demokratických voleb.

Je třeba si vážit toho, že naše organizace voleb byla doposud téměř nezpochybnitelná a lidé vždy výsledky respektovali. Po zkušenostech například z Rakouska či USA přitom víme, že důvěra ve výsledek voleb není samozřejmostí, a proto tvrdím, že snahy zavést korespondenční volbu jsou dnes podobně nezodpovědné jako hrátky s ohněm na seníku. Zvlášť v momentně, kdy se bavíme o tak nízkém počtu lidí, kterým by měla korespondenční volba subjektivně pomoci.

Její obhájci dnes hrozbu nedůvěryhodnosti volební procedury buď nezodpovědně ignorují z důvodu účelovosti, anebo jí jdou úmyslně naproti. Obojí je velká chyba. Ne proto říkám nejen jako právník, ale i jako politik.

Libor Vondráček na semináři o korespondenční volbě
06.03. 2024 | Délka 38:25

Šichtařová natvrdo o Green Dealu na Prima CNN v duelu s poradcem Křečkem
21.02. 2024 | Délka 38:25

Karel Diviš v duelu s Peksou, Unie zničila volný trh a zemědělci se zlobí kvůli euronesmyslům
21.02. 2024 | Délka 38:25

(Přepis rozhovoru)

ÚČASTNÍCI:

MS = Markéta Šichtařová, ekonomická expertka strany Svobodní

že nemáme dávat. Tak si vyberte. A ve vysílání teď vítám mé dva hosty, kterými jsou ekonomka Markéta Šichtařová. Hezký den. Dobrý den. A také ekonom zezemědělské univerzity Tomáš Majer. Dobrý den i vám. Hezký den. Paní Šichtařová. Zemědělci očekávají pokles zisku za rok 2023 37 %.Má to ale háček. Rok 2022 byl v tomto ohledu nadprůměrný. Jaká je tedy realita? Stojí zemědělci před krachem, nebo si jen zvykli na vysoké ziskya nechtějí se jich vzdát? Tak toto je tady naprosto maximální ohavnost. Zkoušet zemědělce očernit tím, že jsou ti chamtiví kapitalisté, kteřísi zvykli na nějaký zaručený zisk a teď se zlobí, že budou mít zisk menší. To je skoro stejná hodnost jako propagandistické tvrzení, že zemědělci jsounějací proruští dezinformátoři. Myslíte si, že po celé Evropě a v celé Severní Americe jsou zemědělci chamtivci, kteří si zvykli na zisk? Ani omylem.Realita totiž je taková, že zemědělcům jde v podstatě o jejich živobytí. To, co se v posledních letech děje v celé Evropě, tak to je naprosto řízenáa ideologická likvidace celého zemědělství jako sektoru. Z krize krtíl v 50. letech. Zemědělci ve jménu Ruska přišli o svoje živobytí.Potom jim sice bylo vráceno v restitucích, ale teď už jim zase znovu vlastně hrozí něco podobného, že se jim to živobytí rozpadne z ideologických důvodů pod rukama.A teď si představte jejich obrovskou frustraci, když jsou nazýváni nějakými proruskými subjekty, když právě ve jménu Ruska v 50. letech o svoje žili tipřišli. To moje tvrzení, že se jedná o pomalejší variaci na kolektivizaci zemědělství, to vůbec není přehnané, protože podívejte se například do Nizozemska,kde padla vláda jenom kvůli tomu, že chtěla vybíjet chody kvůli tomu, že krávy produkují CO2. Podívejte se do Belgie, kde visí vlajky s úroky. Podívejtese po celé Evropě, kde se demonstruje, protože lidé přicházejí kvůli tomu, že nemohou používat pesticidy a hnojiva dostatečné míře, tak přicházejí ovýnosy. Jejich půda se stává bezcenná a oni o to přicházejí. Intelektuál ve městech a úředníků a politiků úplně unikát azákladní podstata toho, co se děje. Toto je totiž obrovské země. Ti lidí, kteří jsou pomalu likvidováni. Tentokrát sice nejde o třídní nepřátelé, ale jsou likvidovánijako někdo údajně ničí klima. Jenomže něco vám řeknu, bez zemědělců není jídlo a bez jídla jehla. Takže by mě moc zajímalo, jako tom tito ideologové, kteří přišli z kyínemhonmají lidi nakrmit. Pane Majere, váš pohled na věc, jak jsou na tom teď zemědělci? Slyšeli jsme už spoustu názorů,že si v minulých letech vytvořili finanční polštář, to znamená, teď tu složitou dobu by měli přečkat. Víte, já mám tak troškuvýhodu, já jsem, řekněme, nadstranický a nestojím ani v reprezentaci nějaké, řekněme, profesní skupiny. Nejsem politik, nikam nekandiduji, jsem prostě ze zemědělskéuniverzity. Já mám trošku výhodu, že tedy můžu záležitost zhodnotit, řekněme, objektivně. Tady je potřeba rozlišit vlastně dvě roviny. Jednata rovina je taková, že zemědělcům padají zisky. Ten rok 2022 byl skutečně extrémně rekordní, zatímco řekněme běžné roky.Zemědělství je ziskové a je ziskové každý rok od vstupu do EU, tedy od roku 2004, tak ten se pohybuje v těch posledních letech někde kolem devítimiliard korun, tak v roce 2022 ten zisk byl někde kolem 22, možná 25 miliard. Takže ten nárůst byl opravdujako extrémně, extrémně vysoký. A teď pochopitelně ten trh reaguje tím způsobem, že když vylítly ceny v roce 2022, tak se začalazvyšovat produkce. A teď kam s tou produkcí, protože prostě uběhnu nějaký výrobní cyklus a ceny pochopitelně začínají padat, protože je tady všude přetlak obilí. A ještě bych možnářekl, to vůbec není záležitost nějaké Ukrajiny nebo něčeho takového. Ty ceny se tvoří prostě na komoditních burzách, zejména na chicagské burze. Takže demonstrovat za cenypřed českým ministerstvem zemědělství je naprostý nesmysl. Ale naprosto chápu zemědělce, že demonstrují proti Green Dealu.A to není jenom Green Deal, ale jsou to další různé, řekněme byrokratické překážky, které jim neskutečným způsobem vlastně komplikují život. Takže tadybych, tady bych jako zemědělce celkem, celkem chápal, že to prostě tak je. Co se týká těch cen, ono zase za dva roky bude prostě situace u těch zemědělských komodit naprostodiametrálně odlišná, takže tam prostě je to zemědělství, země, podnikání, zemědělství tak trošku jako každé jiné. Jednou ty ceny jsou prostě vysoko, jednou jsou nízko. A i protovlastně je to jeden z důvodů, proč vlastně zemědělství je poměrně dobře subvencováno právě aby zemědělci, řekněme, byli kompenzovániza tu extrémní volatilitu cen, která prostě v zemědělství je vyšší než v ostatních sektorech národního hospodářství. Paní Šichtařová, kdo máv českém zemědělství skutečně důvody ke stížnostem? Jsou to drobní, střední nebo ti největší výrobci? Nebo všichni? Samozřejmě i muslimy.Právě kolega říká, že může být objektivní, ale já s tím přesto nesouhlasím, s tím, co říká. To právě z toho důvodu, že je obrovský rozdíl mezi malými a velkými.Proto taky vidíte, že profesní svazy v zemi se neshodnou nejenom zemědělství, ale i v průmyslu, ve službách totiž platí, že byrokracii zdaněním,regulací, všemožným nákladem státu likvidovat. Hlavně ty malé, protože ti mají, nemají celý aparát na to, aby vyplývaly mraky tabulek o tom,jak zrovna teď obdělávají svoji půdu. Takže pro ty malé vlastně znamená v podstatě likvidační tlak, zatímco ti velcí na to ten aparátmají, a proto také mohou vykazovat zisky. Takže když se potom díváme na data za celý sektor, ano, ono to vypadá, že tady máme nějaký třeba na zisku, ale už se neřekne, že tímtozpůsobem se vlastně vytvoří v zemi, kam ten 2, 3 firem, nějakých obrovských koncertů, případně i mnoho. No a samozřejmě my víme, že takový monopol bohuželneumí poskytovat kvalitní a zároveň reprodukci. Panem. Ministr zemědělství Marek Výborný v debatě naší televize uvedl, že v rámci podpory zvažujeulevit zemědělcům tím, že by se nedanily dotace. Zatím platí, že jednou rukou jim stát peníze dá a druhou rukou jim z toho část sebere. Tak jakýto má smysl? Já bych ještě možná ve těžkou zareagoval na ten předchozí příspěvek na obranu, řekněme, malých zemědělců, co se týká těch protestů teďka před Ministerstvem zemědělstvía všude jinde, tak dneska ty protesty vede jeden z největších zemědělců v zemi jako velký to, opravdu obrovský, velký hráč na trhu. Zpět k té vašíotázce. Já úplně nejsem příznivce nějaké extrémní regulace, takže ono se může potom stát, když tam jsou nějaké slevyna daních nebo slevy na sociálním pojištění, proč by to měli mít jenom zemědělci? Ozvou se lékaři, ozvou se učitelé, ozve se jim armáda nebo něco takového. Je to další vlastněi potenciální komplikace daňového, případně sociálního systému, ale úplně bych to zase nevylučoval, protože třeba v Polsku něco takového zemědělci majía pochopitelně tím pádem čeští zemědělci tím, že nemají takové úlevy, tak jsou jistým způsobem znevýhodněni. Chtělo by to nějakou důkladnouanalýzu, nějaký důkladný rozbor, dopadovou studii, co by to vlastně s českým zemědělstvím, českým potravinářstvím potažmo mohla udělat, mohlo udělat a pak bychom asibyli moudřejší. Ale vůči jako jakýmkoliv zásahům já jsem velice, jako velice opatrný, které by měly být v případě podpory neboprostě případě zásahu vlastně dalšího trhu. Už takto zemědělství je extrémním způsobem přelegudou přeregulované. A to je ostatně důvod, proč ty manifestace tady dneska máme.Ekonomové Tomáš Majer a Markéta Šichtařová byli našimi hosty. Díky a přeji hezký den. Také děkuji, na shledanou. A už za chvíli, za několik

Šichtařová: Zemědělci mají být opět obětováni ideologii jako v době kolektivizace
18.02. 2024 | Délka 38:25

Od července 2026 budou muset všechny velké společnosti v zemích EU zvýšit podíl žen ve svých řídících orgánech. Nejdál je Francie, která kvóty zavedla v roce 2017. Česko má na manažerských pozicích 17 procent žen. Ekonomka Markéta Šichtařová ale se zaváděním povinných kvót nesouhlasí, gender odborník Tomáš Pavlas tvrdí, že stát by měl jít v tomto případě příkladem.

Ekonomka Markéta Šichtařová považuje zavedení povinných kvót pro ženy za ideologický experiment. „Jsem proti zavedení povinných kvót. Genderová politika vede k selekci lidí podle příslušnosti k nějaké skupině a víme, k čemu taková selekce v minulosti vedla. Je to kolektivistická politika. A je jedno, jestli má podobu komunismu, fašismu nebo teď zrovna genderové doktríny,“ sdělila v pořadu Za pět minut dvanáct.

Manažer Programu prosazování genderové rovnosti Otevřené společnosti Tomáš Pavlas s tím částečně souhlasí. „Selekce lidé podle pohlaví nějak probíhá a já vítám iniciativu Evropské komise, je to impuls k větší objektivitě a kompetenci při výběru lidí. Nebude tolik záležet na pohlaví, ale na schopnostech, kompetentnosti a transparentnosti,“ tvrdí Pavlas.

Podle Světového ekonomické fóra je Česká republika na 108. místě v rovnocennosti žen a mužů na vedoucích pozicích, což Pavlas nepovažuje za nejlichotivější. „Celosvětově jsou před námi některé africké nebo muslimské země,“ dodal.

Šichtařová se domnívá, že když se začnou prosazovat kvóty, povede to k tomu, že do vysoké funkce se nedostane nejvhodnější kandidát za základě dovedností. „Mám problém s jakýmkoliv kvótami, třeba na sexuální orientaci, na národnostní menšiny, na lidi s nějakým fyzickým postižením. Lidé musí být vybíráni na základně svých schopností, ne na základě příslušnosti k jakékoli skupině,“ dodala.

Pavlas upřesnil, že ve směrnici Evropské komise stojí, že je potřeba vybírat na základě schopností. Jako příklad uvedl americké orchestry. „Před časem tam zavedli plenty při výběru nových členů, aby se vybíralo podle dovedností, nikoli podle pohlaví. A pozor, byla to iniciativa mužů. Najednou se v těch orchestrech začalo objevovat více žen,“ podotkl Pavlas.

​Šichtařová upozornila, že se nesmí zaměňovat význam pojmů rovnost a rovnost příležitostí. „To není totéž. Jako zaměstnavatel budu vybírat člověka, který je pro danou pozici nejvhodnější a má pro tu kterou funkci větší kompetence,“ zdůraznila.

Směrnice je podle jejího vyjádření nelogická. „Máme vybírat kvóty na hornice v dolech, dřevorubkyně, dozorkyně ve věznicích?“ položila otázku. „Problém je v nedostatečné nabídce ženské práce,“ pokračovala.

Pavlas zase tvrdí, že při dodržování kvót by měl jít příkladem hlavně stát. Prostředí v Česku je podle jeho názoru pokřivené. „Musíme s tím něco dělat. Nevidím politickou vůli tento problém řešit. Směrnice se projednává EU deset let, snad nás posune dopředu,“ doufá.

Za pět minut dvanáct (11.2.2024)

(Přepis rozhovoru)

ÚČASTNÍCI:

MS = Markéta Šichtařová, ekonomická expertka strany Svobodní; TV = Tomáš Vzorek, moderátor

Jako jsou ale povinné kvóty, tou správnou cestou není obsazování klíčových postů podle jakýchkoliv jiných kritérií, než jsou schopnosti, brzdou pokroku? A koneckonců, nevrhá to na všechny schopné a kvalifikované ženy stín protekce? I to budou otázky na mé dnešní hosty, ekonomku Markétu Šichtařovou a manažera programu prosazování genderové rovnosti, otevřené společnosti Tomáše Pavla se. Zdravím vás, hezký den. Dobrý den. Já vás na úplný začátek poprosím o ty úvodní premisy právě k tomuto tématu, aby si naši diváci ujasnili, na jakém stane spektra stojíte. Mám přednost. Máte před? Vám, že ne, protože jsem žena. Ne, protože sedíte blíž u mě. Děkuji tedy za mě je to extrémně nebezpečný nejenom populistický, ale zejména ideologický experiment a v žádném případě nejsem pro zavedení kvót. A ten důvod je jednoduchý. S genderovou politikou máme ten problém, že genderová politika selektuje lidi podle příslušnosti k nějaké skupině. A my víme, kam takové selektování ve 20. století už mnohokrát vedlo. Je to prostě kolektivistická politika. Je v zásadě jedno, jestli ta kolektivistická politika má podobu komunismu nebo fašismu anebo třeba teď zrovna genderové doktríny, ale v každém případě my se vždy vymezujeme v rámci té doktríny proti sekci, ale nakonec genderová politika je přesně to, co provádí, provádí genderovou selekci. Děkuji za tu úvodní premisu. Pane Pavlasi, i vás poprosím o nějaký úvodní názor. Já vlastně s paní Šichtařovou budu v řadě věcí souhlasit, byť bych se nerad dostal do toho gulagu takto rychle. Lekce lidí podle pohlaví nějakým způsobem při těch výběrech probíhá a já vítám tady tu iniciativu Evropské komise a taky naší eurokomisařky Evy Jourové, to je dobré zdůraznit, protože já si myslím, že je to nějaký impulz právě k větší objektivitě, transparentnosti a kompetentnosti při vybírání těch lidí. To znamená, že se bude, je větší šance, že se tyto atributy jako objektivnost a transparentnost budou více využívat a tím pádem právě nebude záležet tolik na tom pohlaví při tom výběru, protože bohužel, a my nejsme v Norsku, ani na Novém Zélandě, ani v Kanadě, my jsme v ČR podle Světového ekonomického fóra, my jsme aktuálně právě v tom hodnocení rovnosti žen a mužů s ohledem na zastoupení v rozhodovacích pozicích na sto osmém místě celosvětově. Čili před námi jsou země z Afriky, nějaké muslimské země atd. A to je ten kontext, v rámci kterého my bychom to téma měli řešit, protože tady skutečně aktuálně panuje určitý, určité neformální kvóty pro muže. Je to velmi dobře vidět například na delegaci lidí do státních firem, které odráží to politické prostředí, které je maskuliny zované a tam se skutečně nevybírá jakoby podle kompetence, viz pan Tvrdík a ČSA. Paní Šichtařová, existují podle vás nějaké neformální kvóty? No, tak já si především všimla toho, čeho si možná můj kolega nevšiml, že totiž popřel sám sebe, když řekl, že doufá v to, že nebudou zaměstnanci vybíráni na základě genderu. A co tedy jiného jsou kvóty, než vybíráni na základě genderu? A to je právě ten problém. V okamžiku, kdy začneme prosazovat jakékoliv kvóty, tak už neprosazujeme to, aby se do vedení společnosti, do politiky nebo do jakékoliv jiné pozice dostal nejvhodnější možný kandidát, ale prosazujeme to, aby ten kandidát byl vybrán na základě příslušnosti k jakékoliv skupině. A já mám problém s kvótami jakýmikoli. Vůbec nejde o genderové kvóty, jde úplně stejně tak třeba o kvóty na sexuální orientaci, na národnostní menšiny, na množství lidí s nějakým fyzickým postižením. To všechno jsou lidé, kteří mají svoje uplatnění na konkrétních místech, ale toto nesmí být něco, na základě čeho je vybíráme. Lidé pro danou pozici musí být vybíráni na základě svých individuálních schopností, nikoliv na základě příslušnosti k jakékoliv skupině. Ano, vyspaní. Tomto souhlasí. Nicméně v té evropské směrnici stojí, pokud tedy dva kandidáti budou mít stejnou kvalifikaci, stejnou odbornost, jiné zkušenosti, tak. Tak se potom má rozhodnout ve prospěch toho pohlaví, které je ve vedení méně zastoupeno. Přesně tak. Což může být žena nebo v tomto případě, v této situaci by to byly ženy, ale mohou to být i muži. Pokud, pokud by to bylo vlastně obráceně, pokud by ty byly nad reprezentovány ženy, ale přesně tak, je potřeba vybírat na základě individuálních kompetencí, schopností, vybírat objektivně, vybírat transparentně. Já tady uvedu takový příklad, který by divákům možná mohl jakoby to, s čím se potýkáme, nějakým způsobem srozumitelně představit. Americké orchestry symfonické, už je to jako řada, řada let dopředu, řada let v minulosti zavedly plentu při vybírání nových hráčů a hráček noty bland audišns. Přesně tak. Byla to iniciativa mužů z těch orchestrů, protože měli pocit, že si nevybírají ti nejlepší hráči a vlastně jako takový být efekt se v těch orchestrech najednou začaly objevovat ženy. Vezměte si, jaká je to vysoká kompetence ovládat ten hudební nástroj. To skutečně musíte jako umět, musíte mít tu kompetenci. Přesně tak. A přesto tam nějaké jakoby stereotypy a nějaké předsudky panovaly. Dobře, tady se bavíme o jednom segmentu, nicméně toto je zákon, který chce prosadit EU, budou muset země schválit ve své vlastní verzi a na základě toho zákona budou firmy postihovány, pokud ho nebudou plnit. Není to trochu nepoměr, když se bavíme o orchestru anebo o firmách kótovaných na burze? Já bych byl velmi rád, kdyby český stát vlastně začal toto řešit přesně u těch státních firem, městských firem jako prioritně, kdyby ten veřejný sektor šel vlastně příkladem. Toto je vlastně směrnice, která se zaměřuje na firmy jak státní vlastně, tak, tak soukromé, které jsou kotované na burze. Jsou to velké firmy nad dvě. Velké firmy na 250 50 milionů eur obrat? Ano. Přesně obrat jako na 50 milionů. Týká se to v ČR nějakých pěti firem, to je taky tak. Ano. Důležité, potřeba, potřeba říct teďka jenom, můžete mi připomenout tu otázku? Vy. Šlo o to, jestli není rozdíl v tom, že se bavíme o orchestru a pak o velkých kotovaných firmách na burze, že ten rozdíl jiný, že tam opravdu by mělo jít o to vybírat hlavně a jedině na základě kompetence. No, ale to je pořád to, co já říkám, to je prostě ten, ten je. Ale v té směrnici stojí, že když budou dva kandidáti mít podobné kompetence, tak potom mít cestou v tom případě ženy, tak. No. Tak ale. Ale to je přesně ono. Podobný, podobné kompetence, tak pokud budou mít podobné kompetence, tak není to trošku, nebavíme se o trochu ideálním světě, že dva kandidáti budou mít stejné kompetence. To není ideální svět, to je naprosto utopický svět. Pan kolega nám tady neustále kýve, ale ve skutečnosti popírá to, co já říkám, protože já tady nemluvím o rovnosti. Já v žádném případě nemluvím o tom, že je správné, aby ve vedení čehokoliv byl stejný počet, aby byli, aby lidé si byli rovni. Ne, to není správné, protože lidé si nejsou rovni. Já mluvím o rovných příležitostech. A pán z Kofoly, kterého se tedy na počátku citoval, to vystihl naprosto perfektně. Rovnost není totéž jako rovnost příležitostí. Já jsem zaměstnavatel, jako zaměstnavatel vždycky budu vybírat člověka, který je pro danou pozici nejvhodnější. To znamená pro tu pozici největší kompetence. Pro některé části mé firmy jsou vhodnější lidé, kteří mají schopnost empatie, jednání se zákazníky. Pro jinou část mé firmy jsou lepší lidé, kteří mají vyšší míru agresivity. Agresivity v tom pozitivním slova smyslu. To znamená, že mají větší drive, to není něco negativního. Ale muži, jak víme, mají většinou v průměru větší míru agresivity než ženy. Proto také například ve věznicích je větší počet mužů. Máme snad přijímat kvóty na počet žen a mužů ve věznicích? Nebo máme snad přijímat kvóty? Jsme do. Ne, toto není extrém. Na těch extrémech si totiž uvědomíme, jak velmi špatně nelogická tato směrnice vůbec má být. Anebo snad máme přijímat kvóty na počet Hornic nebo počet dřevorubci? Dobře, když se bavíme o nějakých příležitostech, tak 60 % absolventů vysokých škol jsou ženy a potom to není promítnuto v tom vedení firem. Je to čistě proto, že ženy nemají zájem o to být ve vedení firem. Ne, to je multikriteriální záležitost a jedna z těch záležitostí je i ta, že když nabídnete ženě post v extrémně vysoké politice anebo na extrémně vysokém manažerském postu, tak se po ní také požaduje mnohem vyšší zápřah než na středních manažerských postech. To znamená například vyšší počet přesčasových hodin, větší odevzdání se a loajalita té firmě. To znamená, že potom taková žena třeba nemá čas na rodinu. A protože víme tedy, že ženy v průměru mají menší množství agresivity než muži, tak velká část žen s opovržením takový post odmítne. Já sama z vlastní zkušenosti mohu říci, že když například firmy mě v minulosti oslovovali, abych pro něj přednášela, já jsem velmi často odmítala s tím, že se doma chci malé miminko. A ty firmy mi říkaly, ale my tam chceme ženu, my chceme větší rozmanitost. Ale byla jsem to já, kdo odmítal. Tedy ten problém není v nedostatečné poptávce, ale nedostatečné nabídce ženské práce. Pan ba vlastně nevytváří se tedy těmito kvótami, nelétáme díru, která neexistuje? Existuje ta poptávka kvalifikovaných, vzdělaných žen po těchto postech? Určitě existuje. To jako jestli je srovnatelná s muži, když chceme mít vlastně tu, srovnatelné zastoupení, tak jestli ta poptávka je srovnaná, minimálně třetinová, když se bavíme o té kvótě. Vy sám jste zmiňoval, že máme 61 % absolventek vysokých škol. V jiných státech vlastně je to zastoupení žen v těch rozhodovacích pozicích mnohem vyšší. To znamená, ta poptávka tam existuje. Já bych tady zmínil příklad Norska, Norska, které vlastně není ani členem EU a nemuselo by tu problematiku vůbec řešit. Ono si zavedlo ty kvóty přesně na podobný typ firem vlastně dobrovolně samo dřív, ale ten norský stát funguje na rozdíl od našeho. Takže oni udělali ještě to, že s nějakým několikaletým předstihem udělali databázi, kam se mohly zapisovat a registrovat kvalifikované ženy, aby potom bylo nějakým způsobem vlastně byl nějaký rezervováno pro ten Vídeň nějaké budování zespodu. Tady se bavíme o nějakém zákonu ze shora, z Bruselu, abychom se nebavili jen, jen oni na to ta neděli zákon. Ano, tak dáváme tradičně hlasy našim divákům. Měl by vyšší počet žen ve vedení firem určovat zákon? Tuto otázku jsme položili lidem v ulicích Prahy a Českých Budějovic, tak tady jsou jejich odpovědi. Určitě ne. A já jako žena bych se tím cítila být uražená, by nezajímalo, co umím, ale zajímalo by, jestli jich je tam těch žen dost. Nejsem si jistá, jestli jít formou zákona, ale nějakou formu prostě ošetřit tu podporu, jako že z vrchu, nečekat, až se to stane přirozeně, protože se zdá, že některé věci prostě se mění příliš pomalu. Já si myslím, že by to mělo být stanoveno logikou. Ženy mají jiný přístup ke všemu, co se dělá, nedělá, ale zároveň něco vnucovat takovým zákonem si myslím, že není úplně nejlepší. Tak já si myslím, proč ne. Já sama jsem jako spíš ta emancipovaná, takže a těch je víc. Zákon? Ne, tam spíš schopnost toho člověka, si myslím. Z hlediska svobody podnikání je lepší, když žádný kvóty nebudou. Zákonem bych to asi nedělala. Já si myslím, že ženy se umí prosadit samy o sobě, že jsou schopné a že prostě ta šance jim bude dána, že ta společnost si to uvědomíš, že máme i ty schopné ženy a že prostě dojde k takové nějaké nápravě. Takový nedemokratický, nesvobodný. Ne, pokud bude žena chytrá, těch tam většina přece na to. To je blbost, uzákoňovat toto. Určitě by neškodilo, kdyby jich přibylo ve firmách. Nevím, jestli by měl zákon o tomto rozhodovat. Bylo by lepší, kdyby společnosti si uvědomily kapacitu žen sami za sebe. Striktní počet, že to asi není moc dobrý. Jako když jsou lepší chlapi, tak ať jsou lepší chlapi. Když je potom nějaký výběrový řízení, myslím, že ženy na to mají, aby to zaujaly. Ženy by měly být zastoupeny víc ve vedoucích funkcích. Je jich pořád málo. Tak podle mě to nemá být dáno %, ale dáno právě schopnostmi. A podle toho, ať jsou lidé ve vedoucích pozicích a je jedno, jakého jsou pohlaví. Myslím, že ne. Pozici se musí obsazovat podle schopnosti. My budeme v tuto chvíli pokračovat v této debatě. Pane Pavlasi, paní Šichtařová, vy jste oba zmínili, že by stát měl jít příkladem. Neměl by tedy? Já jsem to nezmínil. Pardon, tak v tom případě pouze pan Pavlas, že by stát měl příkladem, že neměla by tedy ta směrnice směřovat právě na státní instituce, když se podívám třeba na poměrně čerstvě zvolené vedení Pirátů, tak tam z pěti lidí jsou čtyři ženy, jeden muž. Tak ta směrnice, té směrnice Evropské komise směřuje na nějaké firmy a většina jich je vlastně soukromých kvůli té ve. Proto se ptám, jestli by, jak jste zmiňoval, milý a příkladem, jestli by neměla ta směrnice směřovat spíše na ten sektor veřejný, na politické strany. A ministerstvo. Já si myslím, že ano, ale neměla by to být směrnice Evropské komise, měla by to být naše domácí politika, naše vlastní legislativa. Já bych připomněl, že tato směrnice se projednává na půdě EU 10 let. My jsme vypracovali takovou analýzu bereme ženy na palubu právě v roce 2014 společně s Národohospodářským ústavem Akademie věd a společností byznys pro společnost. Když se připravovala ta směrnice 10 let, 10 let to trvalo na půdě EU. Na tu vaši otázku u nás já prostě nevidím tu politickou vůli toto vůbec nějakým způsobem řešit. Ale ano, bylo by to správně, kdybychom my to řešili nějakým způsobem sami jako ČR. Ale my nejsme schopni ratifikovat Istanbulskou úmluvu o prevenci a potírání násilí na ženách. Takže toto je prostě něco, čemu já bohužel nevěřím, že se to u nás, naší vlastní iniciativy, vůbec může stát. Jsem rád, že vlastně vláda zaujala pozitivní postoj té evropské směrnici a věřím tomu, že ta směrnice nás nějakým způsobem posune a bude motivovat. Paní Šichtařová, mohou podle vás rozhodnutí, že firma bude mít ve větším vedení zastoupení jednoho pohlaví větší, vést ke změně výkonnosti té firmy? Ano, a to směrem dolů jednoznačně, protože jak už jsem řekla, tak každý rozumný a soudný zaměstnavatel, respektive majitel firmy si vždycky bude vybírat takového zaměstnance, který je nejvhodnější pro danou pozici. Pokud mu do toho bude stát strkat nos a bude ho nutit, aby vybral pro danou pozici někoho, kdo by nebyl vybrán přímo tím majitelem firmy, potom logicky ta firma nebude moci maximalizovat svůj užitek, pravděpodobně svůj zisk a tím pádem výkonnost té firmy půjde dolů. A že také Evropa se stává skanzenem a její výkonnost jde dolů. To vidíme na statistikách. To, co se momentálně děje, rozhodně není nějaká běžná cyklická recese. My v té recesi se pohybujeme už několik kvartálů. Momentálně přicházejí velmi špatná čísla z Německa a z dalších evropských zemích a to trvání toho propadu je už tak dlouhé, že můžeme dneska jednoznačně konstatovat, že se jedná o daleko systémovější problém, kdy Evropa ztrácí svoji konkurenceschopnost a ta ztráta konkurenceschopnosti jde právě na vrub oné ESG politice, to znamená enviromentální, také genderové a řízení firem. Právě to, co se v Evropě děje s firmami, táhne její konkurenceschopnost dolů a my ztrácíme naši životní úroveň. Pane Pavlasi, umíte si představit situaci, kdy se nějaká soukromá firma na základě analýzy vyhodnotí, že její neúspěch vyplývá z toho, že postupovala podle těchto kvót a pak by třeba soudila nebo se dožadovala nějakých, nějakého odškodnění. Umíte tu situaci představit? Úplně si to představit neumím, protože. Byd zase s paní Šichtařovou souhlasím v řadě věcí, ale vlastně my se pořád jako med entity, souvislosti o ten základ, jo, co je skutečně individuální posuzování člověka. Dobře, tak jestli můžu, jestli je to preference, může za mě ne, ale chci říct toto, ty studie existují, existuje studie společnosti plyn, kde se vlastně analyzovalo tři sta padesát největších firem na londýnské burze a z těch, z té studie vyplývá, že ty firmy, které měly diverzitu ve vedení, měly tam zastoupeno více žen, tak měly až dokonce desetkrát větší zisk. Pak tady máme studii společnosti Bisnode z roku 2015, kde zase se ukázalo, a to se myslím ukázalo velmi dobře po té finanční krizi, že vlastně ženy ve vedení těch firem byly takovou jakoby pojistkou proti ztrátě a proti nějakému úpadku. Viděli jsme všichni film volby z Wall Street. Pak je zase studie, kterou, kterou publikoval žurnál ekonomiky fér, která se uvádí, že zastoupení žen ve vedení společnosti většinově snižuje jejich finanční výkonnost, tak asi se dají najít studie na obou stranách. Je. Mě to trochu připomíná debatu o klimatu. Četl jsem nějaké texty teďka, kde pan Kovanda, ekonom, citoval tuto studii, ale myslím si, že těch studií jakoby, které jako by toto nějakým způsobem podporují. Dobře, vy jste mluvil o tom, že se bavíme o nějakém nastavení toho zákona. Já když jsem si ho studoval, tak v té směrnici stojí, že je důležité, aby byli kandidáti posuzováni objektivně na základě individuálních zásluh bez ohledu na jejich pohlaví. Ano. O několik řádků níže je pak napsáno. Při výběru kandidátů měla být dána přednost stejně kvalifikovanému kandidátovi nedostatečně zastoupeného pohlaví. Teď mě opravte, jestli si to neprotiřečí. Neprotiřečí. A to já se tady snažím celou dobu vysvětlit. Toto je reakce na nějaké pokřivené prostředí. My se prostě musíme připustit, že to prostředí je pokřivené. Pokud nám nestačí sto osmé místo ČR na to, abychom si jakoby uznali, že to prostředí je pokřivené a že s tím musíme něco dělat, tak potom jako že jsem trošku jako v koncích, protože to bych čekal, že stát, který je řízen nějakým jako rozumným způsobem, si toto vyhodnotí a nějakou tu zpětnou vazbu do toho řízení prostě jakoby dá. Čili pokud uznáme, že to prostředí je pokřivené, pokud uznáme, že vlastně to často má i nějaké jakoby prvky diskriminace, tak prostě na to musíme reagovat. Je podle vás ten systém pokřivený? Ano, je velmi pokřivený a je pokřivený tím, že stát je příliš velký a stát se snaží fušovat do toho, do čemu vůbec. Dobře není. Ale když se podíváme na pokřivení, které prokazatelně existuje, tak je to pegep nějaký rozdíl v platech, kdy žena, která zastává stejné, stejné povolání jako muž, v mnoha případech mají na té stejné pozici jiný, jiné platové hodnocení. To není třeba jedna z věcí, která by mohla změnit ten poměr. Kdyby ty platy byly stejné, tak ale třeba i ta motivace by byla stejná. Samozřejmě, že pak existuje a tvrdím, že to není žádná pokřivenost prostředí a není to způsobeno tím, že žena by byla placená principiálně méně než muž. Souvisí to s tím, opět to má mnoho kritérií, že každá žena má jiné osobnostní charakteristiky než muž. Když začnete tuto statistiku zkoumat do detailu, tak velmi brzo zjistíte, že žena, která stojí oficiálně na stejném postavení jako muž, například je personální ředitelka, není většinou ochotná v té práci trávit tolik přesčasových hodin jako muž. Pochopitelně i v té statistice se vyskytují ženy, které na stejné pozici mají vyšší plat než muži, ale v průměru, protože víme, že ženy a muži jsou odlišní, mají jiné hormonální vybavení, mají jinou míru agresivity. Také je logické, že ve velkých číslech a ve velkých průměrech musí existovat, page který nemá nic společného s tím, že by se zaměstnavatel snažil diskriminovat lidi podle pohlaví, ale s tím, že mají různé osobnostní charakteristiky. Na rozdíl od předchozích odpovědí tentokrát z té chvílemi vrtěl hlavou. Můžete na to zareagovat? A teďka vrtím hlavou, protože my máme zákoník práce, máme, máme tady ústavu a náš zákoník práce naprosto jasně říká, že za práci, za stejnou práci máte mít jako stejnou odměnu a dokonce za práci stejné hodnoty máte mít stejně vysokou odměnu. Nedávno byl tady medializován příklad paní primář, paní primářky z blanenské nemocnice, která po tom, co vlastně odešla z práce, zjistila, že na srovnatelné pozici jako její kolega, jiný primář, brala poloviční plat. A toto nejsou jakoby ojedinělé případy. A čím je ta pozice vyšší, tím ty rozdíly jsou vyšší. Dost často už je to vlastně uzpůsobeno tím zařazením do té, do té pozice. Dobře. Pane Pavlasi, stručně na konec. Je podle vás, nebo jsou podle vás kvóty jedinou cestou, jak toto vyřešit? Podívejte, já myslím, že celá debata o rovnosti žen a mužů v ČR je vlastně za mě především debatou a ukázalo se to na té Istanbulské úmluvě, debatou o představách o mužství. Mi společnost se proměnila za posledních 150 let velmi výrazně. Ty ženské životy se velmi proměnily, ale my, my musíme otevřít debatu o představách o mužství. Proto z pole otevřená spolu byla jiná tady s tím. Projektem Genderman. Protože jako tam to všechno začíná. Paní Šichtařová, vy to jako problém asi za problém nepovažujete, takže ptát se vás na řešení? Já to považuji za problém, se o tom vůbec mluví. A obávám se, že když tady pan kolega už začíná mluvit o tom, že existuje nějaký problém množství apod., takže už se to začíná zahrávat s tím, že tady tvoříme nějakou kolektivní vinu. Já jenom doplním, že když jsme u té transparentnosti atd., tak já jsem rád, že se o tom mluví, to je základ o tom, že vy jste k tomuto tématu mluvili a přeji vám hezký zbytek dne. Na viděnou. Díky, na shledanou.

Šichtařová na Nově: Kvóty na ženy ve vedení firem ještě více poškodí konkurenceschopnost ekonomiky
12.02. 2024 | Délka 38:25

Přerozdělování za Babišovy vlády zásadně vzrostlo a „žehlení“ této situace bude komplikovat návrat ekonomiky na předcovidovou úroveň, řekla ekonomka Markéta Šichtařová v pořadu K věci na CNN Prima NEWS. Ani současná vláda podle ní nepodniká kroky správným směrem a konsolidační balíček pouze zabetonuje současný stav a stagnaci. Zároveň se vymezila proti rozhodnutí Ústavního soudu, který podpořil vládní změny valorizace. Důchodci podle ní nejsou „škodná“ a argument o poškození státní kasy v případě původní plné výše valorizace je lichý.

Argumentů proti rozhodnutí Ústavního soudu, který podržel vládu se zkrácenou valorizací penzí, je podle Šichtařové celá řada. „Především se mi vůbec nepozdává, že by valorizace podle soudu způsobila škodu, a to v situaci, kdy jednáme podle zákona. To bych mohla potom podobně říct, že nechci platit daně, protože by to mojí společnosti nebo mé rodinné kase způsobilo škodu. Když jednáme podle zákona, přijde mi nelogické se tím ohánět. Proto ten velmi silný výraz a dotaz, jestli jsou snad důchodci nějaká škodná. Nejsou,“ řekla v pořadu K věci.

Ústavní soud se ve svém zdůvodnění postavil za proces přijetí úpravy zákona ve stavu legislativní nouze: „Okolnostmi může být i ‚šokové‘ narušení hospodářské či finanční situace státu, jako tomu bylo v tomto případě. Značnou hospodářskou škodou je totiž i zásadní zhoršení stavu veřejných financí, se kterým se stát není schopen vypořádat běžnými prostředky, jako jsou rozpočtové škrty nebo využití rezerv.“

Konsolidační balíček nic nezachraňuje, říká Šichtařová

Domácí ekonomika podle Šichtařové systémově selhává a ztrácí svoji konkurenceschopnost. „Protože v ní naprosto zásadně roste míra přerozdělování. Pokud nedojde k transformaci, česká ekonomika svůj výkon zásadně nezvýší,“ uvedla.

Celá Evropská unie je podle ní ekonomický skanzen, Česká republika je však specifická. „Přerozdělování v ostatních zemích narůstalo velmi plynule a pomaličku, takže v covidové době nedošlo k tak velkému skoku, zatímco u nás ano. Během Babišovy vlády vzrostlo přerozdělování naprosto zásadně a skokově tím, že se do oběhu dostalo tolik peněz. Vyžehlení teď trvá déle než v jiných zemích, kde byl náběh mnohem pozvolnější a trval třeba předchozích deset let,“ popsala.

Situaci podle ekonomky neprospívá ani politika Fialova kabinetu. „Současná vláda v tom v podstatě pokračuje, ale už jenom udržuje setrvalý status quo. Prvotní navýšení padlo na hlavu Babišovy vlády, teď už nedochází ke skokovému navýšení. Ale také nedochází ke zlepšení míry přerozdělování. To znamená, že třeba konsolidační balíček, který měl údajně zachránit veřejné finance, vůbec nic nezachraňuje. Míru přerozdělování vlastně ještě zvyšuje. Vysoké výdaje rozpočtu nesrovnáme zvýšením příjmů, přerozdělování jenom zhoršíme. Balíček je placebo, které opticky může trochu zlepšit veřejné finance, ale zhorší konkurenceschopnost české ekonomiky a zabetonuje stav, kdy dlouhodobě neroste a stagnuje,“ shrnula Šichtařová svůj pohled.

K VĚCI (Prima CNN, 2.2.2024)

(Přepis rozhovoru)

ÚČASTNÍCI:

MS = Markéta Šichtařová, ekonomická expertka strany Svobodní; TV = Tomáš Vzorek, moderátor

TV: Jsou snad důchodci škodnou? Tak reagovala na rozhodnutí Ústavního soudu o zamítnutí stížnosti na nižší valorizaci penzí ekonomická expertka strany Svobodní Markéta Šichtařová. Ostře se ohradila i proti přijetí eura, což by podle ní nevratně poškodilo český průmysl. Jaká je aktuální ekonomická kondice Česka a jak ji zlepšit? Unesla by státní kasa, pokud by Ústavní soud dal za pravdu poslancům ANO, kteří stížnost na nižší valorizaci penzí podali? Otázky pro dnešní pořad K věci, u kterého vás vítám. Hezký den. A mým hostem, alespoň na dálku, je právě ekonomická expertka strany Svobodní Markéta Šichtařová. Takže vás zdravím, přeji vám krásný den, krásné odpoledne.

MS: Dobrý den.

TV: Já bych začal tím vaším vyjádřením, poměrně ostrým, jestli jsou důchodci nějaká škodná. Přiznám se, že v tom cítím trochu politického populismu. Jaké jsou argumenty ekonomky pro to, že měl Ústavní soud rozhodnout jinak?

MS: Těch argumentů je celá řada. Především se mně vůbec nepozdává coby ekonomovi, když Ústavní soud mluví o tom, že by valorizace důchodů způsobila škodu, a to v situaci, kdy vlastně jednáme podle zákona. To bych já mohla potom velmi podobně říci, já nechci platit daně, protože by to mojí společnosti nebo mé rodinné kase způsobilo škodu. Když jednáme podle zákona, tak mi připadá jako naprosto nelogické ohánět se způsobením nějaké škody. Proto ten velmi silný výraz a dotaz, jestli snad důchodci jsou nějaká škodná. Nejsou a státní kasa by to samozřejmě unesla, ale jenom za určitých kautel. Celý problém totiž je v tom, že když se podíváme na strukturu výdajů ze státního rozpočtu, tak zjistíme, že jsou vynakládány naprosto účelně. Ostatně tím se také už několikrát vytasil NKÚ. Ten totiž zjistil, že jsme podle jeho vlastních slov něco, co nazývá dotační ekonomikou. A já to naprosto potvrzuji. Když jsem si sama počítala, jak velká část veřejných výdajů směřuje do něčeho, čemu se říká transfery, tedy v podstatě lidově dotace, tak je to prakticky jedna třetina státního rozpočtu. Je schovaná pod položkami, které nějakým způsobem můžeme přiřadit k dotacím. A to jsou věci, které prostě nejsou účelné. A tyhle věci…

TV: Pojďme být trochu konkrétnější. Dotace, na co konkrétně vám vadí nejvíce?

MS: Úplně na všechno. Dotace je prostě principiálně špatně. To slovo je špatně, protože slovo dotace znamená přerozdělování z místa, kde peníze vznikají a kde vznikají efektivně, do míst, kde jsou neproduktivně vynakládány jenom proto, že stát z nějakého důvodu došel k názoru, že někdo by těch peněz měl mít víc. Takže dotace je špatná principiálně úplně každá. A je úplně jedno, jestli dotujeme třeba environmentální politiku anebo jestli dotujeme nějaké podniky nebo jestli dotujeme třeba energie, protože ty energie by samy o sobě stejně nebyly drahé, kdyby ty dotace zase nepřerozdělovaly enviromentální politiku. Takže prostě ten výraz dotace je špatně úplně principiálně celý. A tímto způsobem bychom byli schopni ušetřit zhruba jednu třetinu státního rozpočtu a v ten okamžik by tady vlastně vůbec nebyl problém s důchody a také bychom se nemuseli zabývat tím, jestli budeme nebo nebudeme valorizovat důchody.

TV: Dobře, ale máme tady oblasti nebo obory, kde by to bez dotací pravděpodobně nešlo. Narážím třeba na zemědělství, protože jsou země, například Polsko, kde jsou zemědělci dotovaní výrazně více než u nás, a bez těch dotací by čeští zemědělci, alespoň z těch zpráv, které máme k dispozici, nebyli vůbec konkurenceschopní.

MS: Křivdu křivdou odstranit nelze. To znamená, že když něco sousedé dělají špatně, vy to nenapravíte tím, že to budete dělat špatně také. Já jsem pro odbourání dotací, kromě jiného i v zemědělství. Nehledě na to, že to, že čeští zemědělci teď v poslední době přemýšleli o tom, jestli budou nebo nebudou protestovat proti dotacím, tak i v tomto byli vlastně rozpolcení a malé podniky tam stály proti velkým podnikům, protože se na dotace dívaly úplně jinak. Tedy ani v této oblasti zjevně neexistuje u zemědělců společný názor. Já jsem ovšem pro odbourání dotací také v zemědělství. Ale je pravda, že jsou tady i horší kandidáti na dotace. A to je především všechno, co se dá schovat pod pojem environmentální politika a politické neziskové organizace. Politické neziskové organizace za mě by neměly dostat ani korunu ze státního rozpočtu.

TV: Dobře, ale já ještě zůstanu u toho zemědělství a teď se vás ptám opravdu jako političky, byť jste tedy v politice poměrně krátce, ale nechala byste tedy padnout české zemědělce i za cenu, respektive, zrušila byste ty dotace do zemědělství i za cenu toho, že by čeští zemědělci mohli skutečně padnout?

MS: Já nejsem politik, já jsem ekonom. Politik je někdo, kdo kandiduje do nějaké funkce. Já do žádné funkce v tuto chvíli nekandiduji, proto nejsem politik. A jako ekonom vám odpovídám, že ano, nechala bych.

TV: Ale jste členkou strany Svobodní.

MS: To je kdekdo. Nechala bych padnout české zemědělce, kteří jsou nekonkurenceschopní. A jestli chcete slyšet názor politika, tak kdybych byla v politice, potom bych řekla úplně totéž.

TV: Dobře, pojďme k dalšímu tématu, jako trochu obecněji. Jaká je podle vás aktuální ekonomická situace Česka, teď na začátku roku 2024?

MS: Jednoduše, Česko je v recesi. Tečka. Víc se tomu říci nedá.

TV: Skutečně? Protože ty signály jsou možná spíše opačné. Vlastně i premiér Petr Fiala říká, že vlastně od toho nejhoršího už jsme se odrazili a že stoupáme vzhůru. Takže vy tvrdíte, že jsme teď v recesi a že bude hůř?

MS: Ne, já jsem neřekla, že bude hůř. Já jsem citovala Český statistický úřad, který řekl, že jsme v recesi. Poslední čísla ukazují, že HDP klesá. Tak si to může například vysvětlit pan premiér s Českým statistickým úřadem.

TV: Dobře, ale řekněme, je to nějaká technická recese, je to ekonomický údaj, ale ta skutečnost, ta realita…?

MS: Realita je taková, že jsme v recesi. Můžeme tomu říkat technická recese, hezká recese, ošklivá recese, to je úplně fuk. Faktem je, že už od začátku doby covidové jsme střídavě buď v recesi, anebo jednou nohou v recesi. Ta recese trvá už několik kvartálů. Jedná se o jeden z nejdelších poklesů v historii ČR a my jsme se stále ještě jako jedna z mála zemí, možná jediná země v EU, nedostali ani na situaci předcovidovou, pokud jde o HDP na hlavu. Čili je to recese a neokecáme to žádným způsobem.

TV: Ano, myslím, že jsme poslední zemí v EU, která se ještě nedostala na předcovidovou úroveň. S tím souhlasím. Jak z toho ven?

MS: Už jsme to vlastně říkali. Ta recese, která tady je, ve skutečnosti není nějakou obyčejnou cyklickou recesí, kdy se střídá období poklesu a období hospodářského růstu, konjunktura, v důsledku hospodářského cyklu. Kdyby tomu tak bylo, tak by ta recese vypadala úplně jinak, trvala by třeba dva kvartály nebo maximálně tři kvartály po sobě. To, že my čelíme takto dlouhodobému poklesu, naznačuje, že se momentálně nacházíme v něčem daleko systémovějším, to je systémové selhávání české ekonomiky v důsledku ztrácení její konkurenceschopnosti. A proč česká ekonomika ztrácí konkurenceschopnost? Protože v ní naprosto zásadně roste míra přerozdělování. A jsme zpátky u těch transferů, o kterých jsem mluvila a které je potřeba zrušit. Když se podíváte na podíl veřejných výdajů na HDP, tak zjistíte, že v tuto chvíli už jsme prakticky bez nějakého jednoho, dvou procentních bodů na polovině HDP. To znamená, polovina české ekonomiky už je přerozdělována státem, je tedy odčerpávána z míst, kde to bohatství vzniká, do jiných míst, kde se jenom spotřebovává, což naprosto dramaticky podlamuje konkurenceschopnost české ekonomiky. A pokud nedojde k nějaké nové transformaci a pokud to opět chcete slyšet jako od politika, tak znovu opakuji, ano, musela by to být transformace podobně jako na začátku 90. let, tak bez této zásadní transformace se skutečně nedostaneme k tomu, aby česká ekonomika svůj výkon nějak zásadně zvýšila. Ona by ho mohla zvýšit třeba na jeden, dva kvartály nějak symbolicky, ale rozhodně nepřeřadí na vyšší rychlost tak, aby u nás začala růst konkurenceschopnost a abychom byli schopni konkurovat například Asii. Evropa v tuto chvíli je ekonomický skanzen.

TV: Znovu budu argumentovat tím, že to přerozdělování, to je praktika, kterou dělají i další země v EU. Tak dělá to ČR hůř nebo v čem je ten rozdíl?

MS: Dělá to zhruba stejně špatně. Když ostatní něco dělají špatně, tak to není omluva pro to, že to děláme i my špatně. A já jsem řekla, že celá Evropa, respektive celá EU je v tuto chvíli skanzen.

TV: No dobře, ale ptám se tedy na to, proč ČR je v tuto chvíli poslední zemí, která se ještě nedostala ani na tu předcovidovou úroveň, zatímco ostatní země už zaznamenávají hospodářský růst několik měsíců nebo třeba i více.

MS: Protože to přerozdělování v těch ostatních zemích narůstalo velmi plynule a pomaličku, takže tam nedošlo v té době covidové k velkému skoku, zatímco u nás ano. U nás ta míra zadlužení, tedy přerozdělování, byla relativně nízká. My jsme si třeba v 90. letech prakticky neuměli představit, že bychom mohli někdy neplnit maastrichtská kritéria, která se týkají veřejného dluhu. A teď už najednou to je otázka, o které se třeba mluví, že vlastně už ta rezerva tam není až tak moc veliká, protože právě v té době covidové během Babišovy vlády to přerozdělování vzrostlo naprosto zásadně a skokově. A právě tím, že se tak zásadně navýšila peněžní zásoba, tím, že se dostalo tolik peněz do oběhu právě z dílny vlády, tak tím došlo k tak dramatickému skoku, že teď to jeho vyžehlení trvá déle než v zemích, kde ten náběh byl mnohem pozvolnější a trval třeba předchozích deset let.

TV: A když říkáte, že to byla Babišova vláda, tak ta současná vláda podniká dostatečné kroky k tomu, aby ta situace byla lepší?

MS: Vůbec ne. Ona v tom podstatě jenom pokračuje, ale už jenom udržuje ten setrvalý status quo, kdy to prvotní navýšení padlo na hlavu té Babišovy vlády a teď už tam nedochází k nějakému skokovému navýšení. Také tam ale nedochází ke zlepšení míry toho přerozdělování. To znamená, že třeba ten konsolidační balíček, který měl údajně zachránit veřejné finance, tak vlastně vůbec je nezachraňuje, protože on tu míru přerozdělování vlastně ještě zvyšuje. To, že máme vysoké výdaje státního rozpočtu, nesrovnáme tím, že zvýšíme příjmy rozpočtu. Tím totiž to přerozdělování jenom zhoršíme. Takže ten konsolidační balíček, to je jenom placebo, které sice opticky může trošku zlepšit veřejné finance, ale nezlepší míru přerozdělování. To znamená nezlepší, ba dokonce zhorší konkurenceschopnost české ekonomiky. A zabetonuje tedy ten stav, kdy česká ekonomika prostě dlouhodobě neroste, stagnuje a dostala se na něco, čemu ekonomové říkají japonská cesta. Japonská cesta nebo japonský syndrom je stav, kdy Japonsko prakticky 20 let nevykázalo žádný výrazný růst větší než třeba jedno procento, mělo velmi nízkou inflaci, velmi vysoké zadlužení, ale vlastně velmi dlouhodobě ztrácí svoji konkurenceschopnost ve světě. Kdysi dávno japonské firmy byly vyhlášené ve světě a dneska ta pozice Japonska je naprosto minimální. Tak vlastně na tuto cestu se teď česká ekonomika postupně dostala.

TV: Říká ekonomická expertka strany Svobodní Markéta Šichtařová, která zůstává mým dnešním hostem. Já tady mám teď jeden fakt a toto, že vlastně koncem roku přestala klesat spotřeba domácností, naopak začala mírně růst oproti předchozímu kvartálu. Nelze ani toto vnímat jako pozitivní signál, že by se česká ekonomika mohla vzpamatovat?

MS: Ano, to je jednoznačně pozitivní. Hospodářský růst má ale mnoho složek a spotřeba domácností je jenom jednou z těch složek. Další složky jsou například investice nebo vládní výdaje nebo zahraniční obchod. Ten zahraniční obchod, tak ten je v útlumu a investice jsou v útlumu také. No a vládní výdaje jsou tak nějak stále na zhruba setrvalé trajektorii nebo dokonce se možná i třeba v některých kvartálech mírně zvyšují, ale ty bych do toho moc nepočítala. Takže ano, ta složka spotřeby domácností se zlepšuje, ale tady bych to spíš připisovala tomu, že domácnosti jsou cosi jako vyhladovělé po nákupech. To bylo krásně vidět třeba, kdy skončila pandemie a lidé byli konečně puštěni z domácností z lockdownu, tak se vrhli do obchodů a začali výrazně utrácet, protože už psychologicky to potřebovali k tomu, aby si trošku spravili náladu. A v tu chvíli také konečně, vlastně konečně, protože už na to bylo našlápnuto a natlakovaný byl ten papiňák hodně dlouho, tak v tu chvíli prudce vzrostla inflace. No a teď vlastně prožíváme něco analogického, i když v menším měřítku, kdy lidé tak dlouho neutráceli, že teď už mají silnou psychologickou potřebu jednak utrácet a jednak i třeba nahradit některé zboží dlouhodobé spotřeby, které se jim rozbilo, tak něčím novým. Ale bohužel toto utrácení neznamená, že to nějak zásadně skutečně zlepší českou ekonomiku. Ano, ona ta česká ekonomika v letošním roce rozhodně poroste rychleji než v roce loňském, o tom není žádného sporu. Ale to ještě neznamená, že se prostě vymaníme z takového toho dlouhodobého, no, řekněme, nerůstu.

TV: Ano. Já ještě zůstanu u těch domácností. Mám tady průzkum České spořitelny. Finanční zdraví Čechů není ideální. Vzhledem k inflaci a drahým energiím. Je však příjemné překvapení, že se zhoršilo jen mírně. Co ukázal tedy ten průzkum? Čekala jste vy osobně, že ty dopady inflace, drahých energií atd. mohly být horší?

MS: Mohly teoreticky být horší. Taky mohly být lepší a není to nějak jako zásadně překvapivé ten poslední vývoj. Já bych spíš poukázala na něco jiného. Ono není ani tak překvapivé, že lidé utrácí. Ono to vlastně i v době třeba té vysoké inflace je poměrně logické. Nejenom proto, že by to ukazovalo na dobré zdraví Čechů, ale ono to může ukazovat klidně i na to, že lidé si uvědomují, že pokud si nechají peníze na účtu, tak o ně přijdou inflačně, a proto vlastně se je snaží projíst. Takže on to nemusí být vyloženě jenom pozitivní efekt. Já bych spíš poukázala na to, že současně s tím, kdy u části obyvatel se zlepšují útraty, tak současně s tím také narůstá podíl nesplácených úvěrů. Takže tam dochází k určité dichotomii, kdy část té ekonomiky zase naopak stojí a lidé mají čím dál tím větší problémy ty svoje úvěry splácet, protože už na ně začínají doléhat vysoké úrokové sazby. Takže opravdu ta ekonomika není o tom, že když se zlepší jeden parametr, že to znamená zlepšení celku. On ten jeden zlepšený parametr zase může být kompenzovaný jiným zhoršeným parametrem a musíme to vidět daleko víc komplexně.

TV: Já se zeptám, z jakých údajů vycházíte, protože když jsme tady měli experty právě na ty úvěry, tak ty názory byly spíše opačné, že naopak ta kázeň Čechů ohledně splácení byla v době právě vysokých inflací a drahých energií lepší než předtím.

MS: V době drahých energií určitě byla lepší než předtím, ale ta energetická krize byla na své špičce zhruba před rokem. Pokud já vím, tak v lednu letošního roku minimálně banky, se kterými já jsem mluvila, reportují, že se zhoršuje mírně kázeň klientů při splácení úvěrů a vedle toho klienti si nechtějí brát velké úvěry. Když už požadují úvěry, tak je to spíš refinancování starých úvěrů. Berou si velmi malé úvěry. V podstatě úplně zamrzl trh nemovitostí. Když už si někdo bere nějaký úvěr třeba směřující do nemovitostí, tak je to něco typu „chci tepelné čerpadlo“ nebo „chci zateplení“. To znamená nějaké úplně drobné. Jako část investic mezi firmami, tam k tomu dochází, ale u těch domácností ty investice do nemovitostí velmi výrazně klesají.

TV: Jinými slovy, teprve teď se projevují ty dopady právě těch drahých energií? Můžeme to takto chápat?

MS: Neřekla bych, že se projevují dopady drahých energií.

TV: Nebo i konsolidačního balíčku, zkrátka těch opatření.

MS: Řekla bych, že se teď momentálně projevují dopady monetární politiky, která vždycky má zpoždění až několik kvartálů. To znamená, když dneska centrální banka hypoteticky sníží úrokové sazby, tak ten efekt na nějaké spotřební chování lidí bude skutečně měřitelný a bude znát třeba na podzim anebo až na konci roku. To znamená, že vlastně my dneska v měnové politice sklízíme plody toho, co se dělo zhruba před rokem. To zpoždění v měnové politice je skutečně velmi velké. Navíc si musíme uvědomit ještě jednu věc. Úrokové sazby sice nominálně opticky klesají, ale velmi pomalu. Snížily se o čtvrt procentního bodu, ale inflace, ta klesá výrazně rychleji. Co to znamená? Znamená to, že reálné úrokové sazby očištěné o inflaci ve skutečnosti stále rostou. To znamená, že i když na papíře napsané číslíčko úrokových sazeb se vám sníží, tak vy vlastně reálně vzhledem k vašemu příjmu platíte na úrocích čím dál víc. To znamená, ty podmínky měnové se pro lidi stále zpřísňují, je pro ně stále tvrdší a obtížnější splácet jejich úvěry a vlastně efekty toho tvrdšího splácení úvěrů my zaznamenáme ode dneška až za několik kvartálů.

TV: Ano, ale nicméně mluví se o tom, že ta inflace letos by měla být i pod tři procenta. Stejně tak se ale mluví o tom, že ty úrokové sazby by mohly v průběhu tohoto roku klesnout klidně na polovinu. Zeptám se na vaši predikci, jestli se to dá očekávat a kdy se to projeví?

MS: Očekávat se to dá, ale znovu, jestli úrokové sazby klesnou na čtyři procenta a inflace bude na třech procentech, potom reálná úroková sazba je plus jedno procento. V době, kdy inflace byla osmnáct procent, ale úrokové sazby byly sedmnáct procent, tak ve skutečnosti ty úrokové sazby byly hluboce záporné, nějakých minus jedenáct procent. Takže i když klesají úrokové sazby, tak to reálně na spotřební chování lidí vlastně vůbec nemusí mít žádný vliv, protože pro ně reálně se splácení úvěrů zdražuje.

TV: Ano, já jenom opravím tam úrokové sazby. Myslela jste sedm procent, přeřekla jste se na sedmnáct procent. Tak jenom, aby to bylo přesné.

MS: Pardon.

TV: V pořádku.

MS: Ano, máte pravdu.

TV: Chci jenom ještě otevřít jedno téma, a to je právě ten trh s nemovitostmi. Myslíte si, že třeba i ten trh by se v průběhu tohoto roku mohlo oživit? A nejenom trh s nemovitostmi, ale třeba i ten stavební průmysl jako takový?

MS: Stavební průmysl si myslím, že by se oživit mohl, ale bude to spíš na nějakých veřejných zakázkách anebo případně na zakázkách pro firmy. Zatímco trh s nemovitostmi, ten se oživí zřejmě až později než v příštím roce. Já si myslím, že v letošním roce ještě zůstane zabetonovaný a viděla bych to spíš až na takový rok 2025, že by se tam něco mohlo změnit, protože v tuto chvíli, kdy ceny nemovitostí mají sklon klesat, tak ten, kdo chce nemovitost prodat, tak čeká, až ceny zase budou výš, a ten, kdo jí chce koupit, tak ještě čeká, až ty ceny víc klesnou. To znamená, v tuto chvíli nejsou moc velké nabídky ani na prodej, ani na koupi a ten trh je tzv. zamrzlý.

TV: Poslední minuty tohoto pořadu bych ještě věnoval potravinám. Protože se docela mluvilo o tom, že na začátku roku by ceny potravin mohly vzrůst, alespoň supermarkety tím strašily. Naštěstí se to nestalo. Naopak řada ekonomů upozorňuje, že ceny mohly klesnout ještě daleko výrazněji, protože třeba zemědělci zlevnili poměrně výrazně. Tak chci slyšet váš názor jako ekonomiky, mohly potraviny zlevnit ještě více?

MS: Nemyslím si, že by mohly zlevnit ještě více, oni zlevňovat budou, ale zase to bude postupný proces, protože tady opět platí to zpoždění. Ty potraviny byly vlastně nejdražší v okamžiku, kdy tam byl odstup několika kvartálů, dvou nebo tří, od vrcholu té energetické krize. A tak, jak teď klesají ceny energií, tak taky budou postupně klesat ceny potravin, takže ony budou třeba ve druhé polovině tohoto roku ještě levnější reálně, než jsou teď. Ale pozor, vzhledem k tomu, že já očekávám, že ceny energií zase začnou nejpozději v polovině roku 2025 růst, zejména kvůli evropské environmentální politice, tak z toho také vyplývá, že pravděpodobně následně budou opět zdražovat i potraviny. Teď si ale ovšem několik kvartálů zažijeme období, kdy ty potraviny dočasně budou levnější.

TV: Tak uvidíme. Tolik tedy komentáře ekonomické expertky strany Svobodní Markéty Šichtařové. Díky moc za něj a budu se těšit někdy zase na viděnou. Hezký den.

MS: Na viděnou, na slyšenou.

Jsou důchodci škodná? Tak se k nim tak nechovejme!
03.02. 2024 | Délka 38:25