Hezký den, jsem SvoBOT. Můžete se mě zeptat na cokoli ohledně programu Svobodných. Naučil jsem se moudrosti Libora Vondráčka a politické názory strany Svobodní.

Video

Video

Účty za elektřinu porostou řekl Pavel Janeček na Prima CNN

Bývalý předseda představenstva Pražské plynárenské, Pavel Janeček, v rozhovoru s moderátorem Karel Voříškem diskutoval o návrhu energetického regulačního úřadu na zvýšení regulované složky elektřiny. Janeček tvrdí, že zvýšení je způsobeno obnovitelnými zdroji a nároky energetických společností, které si podle něj nárokovaly více peněz, než by bylo potřeba. Odpovídaje na otázku moderátora, Janeček vyjádřil pochybnosti o slibech premiéra Fialy, že se cena elektřiny nezvýší, a varoval před negativními dopady zvýšení ceny na ekonomiku a běžné uživatele.

Přepis rozhovoru:

Karel Voříšek, moderátor:

A v Hlavních zprávách je s námi PavelJaneček, bývalý předseda představenstva Pražské plynárenské. Přeji dobrý večer. Pojďme to tedy celé postupně rozklíčovat. Co na návrh energetického regulačního úřadu říkáte? Proč přišel s tak razantním zvýšením regulované složky elektřiny?

PavelJaneček, energetický expert:

Dobrý večer. Já se domnívám, že zvýšení regulované složky elektřiny, je primárně způsobeno obnovitelnými zdroji a tím, že je potřeba jaksi vyzálohovat obnovitelné zdroje, které se postupně připojují do sítě. Samozřejmě je to určité vytváření polštáře pro energetické společnosti, distribuční společnosti, které, které si v podstatě podle mého názoru zbytečně mnoho nárokovali. Totiž ten ten proces, který který vyústil tímto oznámením regulačního úřadu, probíhá asi tak, že jsou dotazovány distribuční společnosti, takzvané regulované subjekty a ty vznášejí své nároky. No a podle toho potom regulační úřad zváží, zda nároky jsou oprávněné či neoprávněné nejsou a vynese onen výrok. A domnívám se, že energetické společnosti, protože samozřejmě utrpěly škody v minulých letech, tak myslím tím distribuční společnosti, takže si nárokují daleko vyšší peníze, než by bylo potřeba.

Karel Voříšek, moderátor:

Jak to vůbec je? Vysvětlete to. Zvýší se cena hlavně elektrické energie o desítky %, nebo věříte slibům premiéra Fialy, které jsme slyšeli, že to tak nebude?

PavelJaneček, energetický expert:

Pan premiér se pustil na tenký led, s odpuštěním. Pan premiér prostě garantuje něco, co nebo hovoří o něčem, co garantovat v žádném případě nemůže. On hovoří o tom, že silová složka energie, to znamená ta komoditní část, prostě klesá a to také není pravda. A v podstatě jde o to, že pan premiér věří, že tato enormní nárůst za distribuční ceny jaksi bude bude kompenzován snížením té komoditní části. To opravdu garantovat nemůže.

Karel Voříšek, moderátor:

Takže vy věříte tomu, že to bude tak, jak říká energetický regulátor? Že to bude průměrně o těch 71 %. Pokud by opravdu tomu tak bylo, jak tvrdí opozice i někteří experti a ta cena by skočila. Co to bude znamenat pro ekonomiku a hlavně pro nás běžné uživatele?

PavelJaneček, energetický expert:

Tak v každém případě je to takové zvýšení té regulované složky elektrické energie a plynu. Tam jsou částky, které jsou nehorázné. Tam jsou částky za takzvaný jistič elektrické energie, kde kde se zdražuje násobně třeba o 147 % u té regulované složky z tarifu d 57 d, který je aplikován pro topenařinu a pro tepelná čerpadla. Uvědomme si, že lidi tady byli přesvědčováni o tom, aby odstoupili od plynu a podobně přešli k tepelným čerpadlům a tepelné čerpadlo dneska by mělo být jaksi uznáno jako efektivní a levná a také dostupná ekologická složka nebo způsob vytápění a ti lidi v podstatě tímto způsobem mohli býti do jisté míry oklamání, ale ta částka za ten, za ten jistič není zásadní. Zásadní je cena za distribuovanou megawattu. A tam já vidím cenu, která se navyšuje třeba dvaapůlkrát. To znamená, uvědomte si, že třeba taková domácnost, která má 17 MW spotřebu plyn teda jistič, který, který se zvyšuje ze 147 korun na 423, tak zaplatí jenom za poplatek za jistič navíc cca čtyři a půl 1000 korun ročně a potom minimálně dvaapůlkrát více za distribuci.

Karel Voříšek, moderátor:

Je vidět, že vás ten problém opravdu hodně zajímá. Hodně bere. Stejně tak nás. My se tématu budeme věnovat i v dalších zpravodajských relacích CNN Prima NEWS. Děkuji za vaše slova pro Hlavní zprávy. Dobrý večer.

PavelJaneček, energetický expert:

Dobrý večer.

Prima CNN: DUEL Karel Diviš a Jiří Pospíšil

Kandidát do Evropského parlamentu Karel Diviš souhlasí s tím, že současná vláda měla škrtat více, lépe než tato vláda to dělal jako bývalý ministr financí Miroslav Kalousek. Diviš a Pospíšil zdůrazňují, že škrty měly přijít na straně státu, ne na úkor občanů.

Jestli se Miroslavu Kalouskovi (TOP 09) něco povedlo, tak to byly jeho škrty, řekl v pořadu Co na to vaše peněženka kandidát do Evropského parlamentu Karel Diviš. Současná vláda podle něj měla po vzoru bývalého ministra financí víc škrtat. Zdůraznil, že měly přijít na straně státu, ne na úkor občanů.

„Vadí mi, že vládní konsolidační balíček úplně zabrzdil nastartování české ekonomiky,“ uvedl ve vysílání CNN Prima NEWS neúspěšný prezidentský kandidát Diviš. Zároveň uvedl, že vláda měla víc škrtat, podobně jako bývalý šéf státní kasy z kabinetů Mirka Topolánka a Petra Nečase.

„Já bych daleko víc škrtal. Jestli se něco povedlo otci zakladateli TOP 09 Miroslavu Kalouskovi, byly to jeho škrty v době minulé krize v letech 2009 a 2010. Škrtal hned a na nic nečekal. To se mi líbí,“ uvedl Diviš, který bude příští rok usilovat o křeslo europoslance na kandidátce Svobodných.

K pochvale pro bývalého šéfa TOP 09 se přidal i Pospíšil. „Miroslav Kalousek se nebál seknout do veřejných výdajů, tedy škrtat více, ale škrtat na straně státu, ne na straně občanů. To je podle mě klíčové. Ve chvíli, kdy narůstají mandatorní výdaje a rozpočet je čím dál více nabubřelý, tak je třeba primárně třeba šetřit na rozpočtu,“ uvedl europoslanec v pořadu Co na to vaše peněženka.

Kabinet Petra Fialy (ODS) na příští rok počítá se schodkem státního rozpočtu ve výši 252 miliard korun. TOP 09 podle Pospíšila chtěla šetřit ještě víc a schodek snížit. „Byl to kompromis ve vládní koalici. Budu doufat, že se oněch 252 miliard schodku podaří dodržet,“ uvedl Pospíšil.

Zároveň zkritizoval opozici, že straší před vyšším schodkem. „V situaci, když máme rozvrácené veřejné finance, je pro opozici strašně jednoduché pouze kritizovat a nic nenavrhovat. Ale hnutí ANO za ten rozpočet částečně nese odpovědnost,“ řekl europoslanec. Narážel tím na skutečnost, že resort financí mělo pod sebou osm let hnutí Andreje Babiše (ANO).

Přepis rozhovoru:

A já už dvojici hostů přivítám. V tuto chvíli zdravím Jiřího Pospíšila. Pěkný večer. Krásný večer. A ve studiu vítám také Karla Diviše. Pěkný večer i vám. Dobrý večer vám i vašim divákům. Pane Diviši, začnu s dovolením rovnou u vás. Danuše Nerudová, ekonomka, také kandidátka na prezidentku, v rozhovoru v pátek v reakci na schválení rozpočtu ve sněmovně prohlásila, že konsolidace mohla být mnohem vyšší. Takže když teď vidíte ty mediální přestřelky vlády a opozice, tak jak se to povedlo? Tak jak se to povedlo, co se týká občanů, vlastně se teprve ukáže. Sami víte nebo sama víte, že pokud třeba snížíte DPH áčko, tak není jasné, jak se to promítne do finálních cen. Myslím si, že to, co všechny občany trápí a co trápí mě, ať už jako občana, otce dvou dětí nebo jako podnikatel, jako politika, je to, že tady je zhruba 2 miliony osob žije buď v chudobě, nebo od výplaty k výplatě, což nějakých 30 let revoluci je úplně strašné. Takže kdo si vylosuje z těch jednotlivých sociálních skupin toho Černého Petra víc nebo méně, to si nedokážu hodnotit. Mně prostě vadí, že ten konzervační balíček úplně vlastně zabrzdil nějaké nastartování, nastartování ekonomiky. Tak abych to shrnula, tak byste přidával nebo ubíral v tom balíčku, v tom rozpočtu? Já bych jako když tady máme hosta s TOP 09, tak bych jednak daleko víc škrtal, protože otec zakladatel TOP 09 pan Kalousek byl ministrem financí a jestli se mu něco povedlo, podle mého ekonomického názoru vzdělání. V době té minulé krize v letech 2 devět, dva 10 tak výrazně škrtala hned nečekal na nic. Takže to se mi líbí. A pak věc, o které se málo mluví, kdy vláda na té tiskovce v rámci toho balíčku říkala, že nebude vlastně omezovat investice z evropských peněz pro investiční peníze, tak já sám jsem z IT oboru, kde se chystaly projekty mnoho let různých českých firem v tzv. oblasti ipcej to zas bude znát pan europoslanec impoltnprodjexkomon juropeninte rest společné evropské projekty toho celoevropského zájmu, kde byly české IT firmy, které chtěly opravdu udělat unikátní věci, co se týká využití cloudových služeb, využití umělé inteligence. A toto všechno vláda zastavila a vyšumělo to, prošumělo to a nikdo se o tom ani třeba nebaví. Takže jeden konkrétní příklad s dovolením postupně. Obrátím se na pana Pospíšila. Pane europoslanče, nehoníte tedy tzv. dva zajíce najednou ve chvíli, kdy váš kolega Zbyněk Staňura, ministr financí, říká, že vláda chtěla být sociálně smířlivá nebo sociálně citlivá, když budu přesná, ale zároveň jsou tady kritici, kteří říkají, mělo seškrtat více. Já osobně si také myslím, že se mělo škrtat více. Pan kolega diskutér tady zmiňoval Miroslava Kalouska. Má pravdu? Miroslav Kalousek se nebál seknout do veřejných výdajů, tedy škrtat více, ale škrtat na straně státu, ne na straně občanů. A to si myslím, že je to klíčové, že ve chvíli, kdy tady narůstají mandatorní výdaje, kdy rozpočet je čím dál více nabubřelý, tak je třeba primárně šetřit na rozpočtu. Já si pamatuji dobu, byl jsem v té době vládě, kdy opravdu Miroslav Kalousek šel a ostrou tužkou seškrtal výdaje jednotlivých resortů včetně ministerstva spravedlnosti. Tehdy. Uvidíme, jak to bude se dařit této vládě. To schodek 252 miliard je kompromis. TOPka bych chtěla, aby ten schodek byl menší. Strany typu stát by ten schodek možná chtěli větší, jak jsem zaznamenal. Kterých představitelů. Toto je kompromis. Já alespoň budu doufat, že tady sedí 252 miliard podaří dodržet a že to číslo nakonec nebude větší, horší, jak o tom hovoří opozice. Ta samozřejmě straší. On je strašně jednoduché v této chvíli pouze kritizovat, když tu máme rozvrácené veřejné finance a nic nenavrhovat. Andrej Babiš i SPD to mají strašně jednoduché, protože kritizují, sami nic nenavrhují a hnutí ANO za ten rozpočet částečně nese odpovědnost. Andrej Babiš tady osm let vládl jako ministr financí a pak jako premiér, takže škrtat by se mělo určitě více. V tom má pan kolega diskutuje pravdu pan Diviš, že opravdu pokud budeme jenom zvedat daně, tak to oslabí celkový hospodářský růst a je to jaksi na úkor občanů, ne na úkor státu, takové reformy. Pane Pospíšil, ještě krátce, protože nesedí tady opozice, jak jste správně zmínil, pan Diviš, on říkal, že když už se škrtá, tak se škrtá na nesprávných místech. Jestli jsem to pochopila, tak vaše reakce na to? To jako bych, já zase úplně nedokážu potvrdit, já nejsem člen té vlády ani člen sněmovny. Tak to je informace, kterou se omlouvám, ne úplně potvrdit. Obecně škrtání dotací jako takových, pokud nemají investiční charakter, ale víceméně jsou to dotace, které narušují trh, tak je podle mě správný princip. Ale teď bychom se museli podívat na konkrétní škrtání, které nastává. A dodám k tomu tolik. Pořád si myslím, že je možné šetřit na straně státu a k tomu ještě prostor určitě je. Na druhou stranu říkám, tato vláda v té politické bídě, jaké se nacházíme, našla odvahu, našla odpovědnost a něco navrhuje. Takže my to buď máme reformní kroky, které se snaží prosadit tato vláda a snížit schodek rozpočtu za dva roky o 150 miliard, anebo to máme opozici, která říká, zdá se, šetřit nemusíme, jakékoliv šetření je špatně. Ono totiž, aby byla se férový vůči vládě, on udělá šetření, které se nijak nedotkne občanů. Takové zkrátka neexistuje. Nebo to které sociální skupiny se dotýká a v jakém rozsahu. A tady já souhlasím s tím, co říká pan kolega Diviš. Nemělo by se to dotýkat těch nejchudších, ty by, ti by neměli nést dopady za kroky a změny v daňovém systému, které se na. Čili děkuji. Tak zkusme být konkrétní. Dnešní zpráva, ve školském rozpočtu chybí více peněz, než se původně uvádělo. Školství, jeden z resortů, kde se muselo škrtat, ale nakonec údajně ne tolik, jak bylo plánováno. Celkově ale to vypadá, že nejsou prostředky na 17 tisíc nepedagogických pozic. To je dnešní zpráva na Seznam Zprávách. Pane Diviše, není to právě ten případ, že to dopadne zkrátka na střední třídu, na to nejchudší? Tak já musím říct, že je fajn, že mě pan europoslanec Pospíšil vlastně chválí a souhlasí se mnou, ale musí si uvědomit, že on je součástí TOP 09, je součástí té vládní koalice. Abych odpověděl konkrétně, pokud by se chtělo, tak všechny věci jdou udělat, jo. My třeba říkáme správně, že chceme dát dvě % HDP na obranu a my je vydáme vlastně hned v tom roce, kupujeme nějaký pětatřicítky, místo abychom teda rozložili, dorovnali ty dvě % HDP. Všichni asi se shodnou, že v dnešním světě, kde vládnou války, bohužel je potřeba posílí obranyschopnost země, ale může se to dělat postupně. Může, omlouvám, ta otázka zněla jinak. Ta otázka zněla tak, peníze bylo nutné šetřit ve školství. Peníze se dají najít i v jiných těch kapitolách, rozložit se třeba ty investice na obranu a část peněz dát do školství například. Všechno se dá udělat. Když, pane Pospíšile, budu citovat pana Diviše, přece jen tady jste zástupce vládnoucí koalice, tak bylo nutné škrtat právě ve školství, když máte jednu z priorit danou investici do vzdělávání? Já jsem také řekla, tu vládu já chválím za to, že to je jediná politická síla v této zemi, která byla schopna, ochotna činit nepopulární kroky. A ve chvíli, a tady opakuji, já pana Diviše nechválím, to, že s něčím, s tím souhlasím, mně připadá, že v korektní politice neznamená, že je špatně. Ale ještě k tomu řeknu jednu věc. To, že ta vláda musí, učiní kroky, které se někoho dotknou, to je realita. A ve chvíli, kdy se navýšily peníze a garantují se peníze pedagogickým pracovníkům, tak bohužel nepedagogických pracovníků je ta situace složitější a někdy se ty peníze ušetřit musí. A já vám teď neumím říci, jestli jsou jiné oblasti ve školství, kde je možné i tam nějaké peníze ušetřit. To je jako velmi sporné. Říká třeba pan kolega Diviš ve vztahu k těm penězům do obrany. Žijeme v geopolitické situaci, válka na Ukrajině, blížící se možný konflikt na blízkém východu. V tuto chvíli zatím teda jenom válka jenom v uvozovkách, zdůrazňuje, mezi Hamasem a Izraelem, ale nevíme, kam se rozšíří. No, máme tedy odkládat nárůst peněz na obranu? Já si myslím, že si to nemůžeme dovolit. To, že ten nárůst byl nutný učinit okamžitě v tuto chvilku, protože bezpečnost této země, zkrátka priorita číslo jedna. Tak to aspoň čtu já v tomto směru. Takže někde se to ušetřit ty peníze musí a bude muset ministr školství a vláda řešit, nakolik jsme schopni s úsporami v oblasti školství přežít, aniž by to mělo dopad na kvalitu školství v této zemi. Pane dějiště, nemá pan Pospíšil pravdu? Není ta rovnice zkrátka neporovnatelná? Tak já mu platím tím, že s ním také souhlasím. A říkal jsem to v té větě první své, že určitě potřebujeme posílit obranyschopnost země. Ale víte, jak je to třeba tím tendrem na ty f 35. Za každou cenu se musí kupovat ta nejdražší technologie, když mnoho třeba vojenských expertů říká, že bychom vystačili s těmi Gripeny, že by to bylo levnější. Vláda si ani nenechala udělat tu nabídku, jo, rozumím všem těm věcem, že říkají, že přece jenom to není tak moderní atd. Spoustu vojenských expertů řekne, že by to stačilo. A tam byste třeba ušetřila peníze. Jasně, že já když budu z resortu armády, že budu chtít mít nejmodernější, nejmodernější technologie, stejně tak jako v IT, stejně jako ve všem, to je přirozené. Ale otázka, jestli skutečně třeba tady nešly ušetřit peníze a dát je třeba třeba do toho školství. Třeba. Pánové, posunu trochu list. Vy, obrátím list, vy jste oba kandidovali nebo budete kandidovat do Evropského parlamentu. Pan Pospíšil bude obhajovat svůj post. Když se podíváme na zadlužení ČR vůči HDP. Tak, máme to s otazníkem. Řekla jsem to za vás. Když se podíváme na české zadlužení vůči HDP, tak je stále relativně nízké. Řada ekonomů stále přibližuje, že standard v EU 84 %. Pane Pospíšile, existují podmínky, za kterých byste toleroval výší dluh vůči HDP? Máte pravdu. Ta míra dluhu vůči HDP je nižší než v jiných zemích, zemích západní Evropy. Problém ale je, jakým tempem se od doby COVIDu, od doby vlád Andreje Babiše zadlužujeme. Řekl to někde moc hezky. Pan Hampl, kterého považuje za jedno z předních ekonomů. Sice naše letadlo relativně vysoko, ale řítí se prudce dolů a ta rychlost pádu je rychlejší než v jiných zemích. A vezměte si jednu věc, je to zadlužení malé, velké. Je třeba říci, že příští rok tato vláda zaplatí 90 pět miliard korun pouze na obsluhu toho dluhu, to znamená pouze na úroky z toho dluhu. To je takový balík peněz. Pamatuji si dobu, kdy ta částka byla čtvrtinová, pětinová v době, kdy jsme ve vládě byli v rámci Nečasovy vlády. A dneska ta částka je tak obrovská, že to jsou, že to je rozpočet jednoho velkého resortu, jedno velkého ministerstva, kolik škol, km dálnic bychom byli postavit. Jinými slovy říci, nevadí to, nejsme zadluženi, zadlužíme se dále. Když to někdo říká hokej, ale musí tomu přiznat, jsme připraveni ročně vyhodit zbytečně desítky miliard korun pouze na úroky. Takže já žádným dluhem nesouhlasím. Chápu, že dneska moderním trendem, že každá demokratická země je do určité míry zadlužena, ale říkejme občanům i tebe, za jakou cenu, co musíme vynaložit na obsluhu dluhu. Takže já jsem pro to udělal maximum, pro to, abychom ten dluh snížili nebo aspoň aby dál nenarůstala. My jsme tady nemuseli více a více peněz vyhazovat na úroky. Letos je to osmdesát miliard, příští rok devadesát pět, patnáct miliard navíc, to tak je. Proč jsem se ptala, protože například ekonom Jan Švejnar razí teorii, že by toleroval takové dluhy, když to parafrázuji, ve chvíli, kdyby stát realizoval efektivní investice s nějakou vysokou návratností, tak pane Diviši, dokážete takové představit? Tak o tom jsem já tady mluvil. Pokud by byla skutečně vláda rozumná a měla velkou odvahu, tak když už jsme tedy roztočili takto velké deficity, tak já říkám, možná to mohl být poslední pokus a skutečně ty peníze dát do těch investic, strategických investic, inovativních projektů. A už se vám jmenoval konkrétní příklad, si to najděte, ICE, který třeba zarazil, ale určitě takových věcí bude víc. A k tomu 80 procentnímu zadlužení vůči HDP, to je pravda. Pak zase teda nechápu stranu to 9 a TOP 09 a jednoho z jejich vlastně lídrů do eurovoleb pana Niedermayera, proč trvají na přijímání eura ve chvíli, kdy je vidět, že ani ta Eurozóna neplní ta Masters k kritéria, z nichž jedno je právě šedesátiprocentní zadlužení? Určitě dobře, že to zadlužení máme, máme nižší, ale vlastně roztáčí se neuvěřitelná pila spirála a prostě nedává to vůbec smysl. To je vlastně dobrá otázka. Pane Pospíšile, je to stále tak vysoko na tématu dne přijímání eura ve chvíli, kdy budete kandidovat do Evropského parlamentu tzv. spolu, tedy s ODS a s KDU-ČSL? Pro TOP 09 je euro klíčovou programovou lodí. Ale prosím, nepleťme si národní politiku, evropskou politiku. Ono samo, že to vypadá, že euro souvisí s evropskými volbami a s evropskou politikou, ale o tom, zda euro v této zemi bude či nebude přijato, rozhoduje česká vláda a následně český parlament. Je to tedy vnitrostátní rozhodnutí a vidíte, že spoluvládne na české úrovni euro v tuto chvíli v zásadě, pokud jim neřeší a nezpůsobuje to kolizi nebo rozpad této vlády. Takže zní to lákavě, ale myslím si, že tři strany dokáží spolu solidně kandidovat a přitom nemusí mít společný názor na euro, které je vnitrostátním tématem. Nedával bych to úplně dohromady. Pane Diviše, je zdánlivě jednoduchá otázka, jak teď nastartovat českou ekonomiku? No, nastartovat českou ekonomiku, jak jsem říkal, vlastně udělat nějaká strategická rozhodnutí, strategické investice a vláda by jasně měla říci, co je český národní zájem, český národní zájem, která odvětví budeme dlouhodobě podporovat, v čem chce ČR být dobrá, protože pokud tady nebudeme mít finální výrobce českých produktů a služeb, tak se nikam neposuneme, jo, my se tady furt bavíme o HDP a v několika svých článcích pořád apeluji na to, že bychom se měli bavit o hrubém národním produktu, to znamená, co vyprodukují české firmy, čeští lidé, ať už doma nebo v zahraničí, protože to je to klíčové. Pokud tady budeme jenom spoléhat na zahraniční kapitál a ještě ty podmínky vzhledem ke Green Dealu. A mluvila jste o energetické krizi. Víte, že svobodní hodně brojí pro. Omlouvám 1 těm spalovacím motorům. Obyčejná odpověď. Stačí krátká. Co by byla ta jedna jediná věc, jak nastartovat ekonomiku? Co by byl ten národní zájem? No, určitě strategické, strategické investice. Já jsem mluvil třeba. Já, já jsem o tom mluvil v prezidentské kampani. Vlastně kdybychom to udělali, tak dneska jsme zabili dvě mouchy jednou ranou. Třeba obranné technologie, jo, já jsem mluvil o tzv. armádě. Dneska o to víc se to ukazuje jako naprosto strategická věc a máte tam IT, ve kterém jsme dobří, máte tam obranný průmysl, kde ČR taky hraje prim, tak to ještě třeba víc podpořit. Ale ať vláda vybere, ale ať hlavně něco dělá. Pane Pospíšile, má teď být priorita nastartovat ekonomiku, o čemž jsme tady hovořili, anebo se snažit udržet nebo zajistit lepší životní standard Čechům? Já si myslím, že vláda teď musela udělat nepopulární kroky a opět říkám, kdyby opozice předložila vlastní návrh, lepší návrh, tak určitě se o tom můžeme bavit. Ale ta neudělala nic a tato vláda prosadila konzervační balíček, to je nutnost a udělala to. A teď musí přijít druhý krok poté, co se stabilizují veřejné finance, a to je krok právě oživení, nastartování růstu. Odborníci o tom hovoří, vláda v té roli, v té věci může sehrát svoji roli. Například pokud vím, tak dneska jsem měl, pan premiér potkat se zástupci průmyslu, kteří chtějí prosadit kick a faktory u Plzně. To jsou investiční projekty, ve kterých se vláda může realizovat. Kdo může podporovat takové investice v ČR? A ty mají smysl. Podívej se třeba, jak Německo podporuje investice v oblasti polovodičů, investice z Asie, z Tchaj-wanu atd. A i my takové specifické, vysoce sofistikované investice s vysokou přidanou hodnotou bychom měli na našem území podporovat. Takže já doufám, že to vláda bude dělat. Teď řešila veřejné peníze, teď může přijít čas na posílení hospodářského růstu. Pánové, za malou chvíli poděkuji. Mluvili jsme o výdajích a také příjmech státu, tak tady jsou bližší čísla. Daňoví poplatníci příští rok zaplatí více než tisíc sedm set miliard korun. Spotřeba státu rychle roste. Výdaje za posledních deset let narostly o zhruba tisíc miliard korun. Příjmy rostou o poznání pomaleji. Vláda tvrdí, že předkládá odpovědný rozpočet, který pečlivě zvažuje, jak peníze daňových poplatníků utratí. Do rozpočtu státu přispějí zvýšenou zátěží skoro všichni. Firmy vyšší daní z příjmu, zaměstnanci znovuzavedením nemocenského pojištění. Zvedá se daň z nemovitosti, ruší se některé daňové výjimky a mění se daň z přidané hodnoty. To, co teda skutečně pocítí, je to, že tento rok za ně vláda zaplatila ten příspěvek na ty obnovitelné zdroje energie a přestanou platit. To jsou právě ty dotace, které se sníží. To, co platila vláda za občany, zvednou se jim ceny energií, všichni asi pocítí pro Čechy typické pivo, které bude přeřazeno, to čepované, do té nejvyšší sazby daňové. Přes polovinu výdajů tvoří sociální výdaje a výdaje na politiku zaměstnanosti. Pane Diviši, čeho vy se osobně bojíte po nástupu konsolidačního balíčku? Já osobně, tak jako občan, jak jsem říkal, vlastně někdo si toho Černého Petra vylosuje méně, někdo více. Já pořád se mi nelíbí, jak se tady řešila a řeší ta energetická krize a prostě pořád se nemůžu smířit s tím, když máme jednu z nejlevnějších výrob elektřiny, že platíme takové šílené peníze za elektřinu. Pane Pospíšile, má podle vás vláda plán b, pokud opět narostou ceny energií? Předpokládám, že ano. Minulý rok toto vláda řešila. Řešila to v době mnohem emocionálně vypjatější, kdy ceny začaly na počátku topné sezony výrazněji růst. Byli jsme schopni, a to jako výhoda, tady já musím chválit EU, v rámci spolupráce zemí v Evropě získat zásoby zemního plynu, nové přívody plynu z Holandska, z Polska, nové terminály, to je cesta, kudy do budoucna zajistit energii. Ve chvíli, kdy například nebude dostatek plynu, tak by dlouhodobě ten plyn zkrátka neměl zdražovat, jo, ta situace je opravdu jiná než na počátku ukrajinské krize nebo ukrajinské války nebo ještě lépe řečeno útoku Ruska na Ukrajinu. A já si myslím, že i přes určité třeba cenové výkyvy, které mohou nastat, tak dlouhodobě se do situace jako na počátku vlády nevrátíme. Máme totiž alternativní zdroje právě například pro zemní plyn. Pane Diviši, pan Pospíšil v tomto případě spoléhá mimo jiné také na EU. Tak jak to vidíte vy? Jak to vidím, tak tu akceschopnost, respektive neakceschopnost unie vidíme, vidíme na každém kroku. A on tady říkal o tom, že nesměšovat evropskou politiku s českou politikou, to úplně dobře nejde, byť samo technicky souhlasím, že třeba oru nerozhoduje europoslanec, ale to, jak jsme, jak jsme vlastně třeba v oblasti toho Green Dealu reagovali. Euro 7 jsme měli jsme ze stolu, protože prostě máme jinou strukturu ekonomiky než Němci a než Francouzi. Euro 7 jako z krátkodobého pohledu se může někdo říct, ano, pochválíme vládu za to, jak třeba konstatoval tady předseda svobodných Vondráček, že to není trest smrti, ale doživotí, že se o dali nějaký problém, respektive že to vlastně zase umocní tu elektromobilitu, protože teda nebude muset být nějaké jiné spalovací motory. Zůstaňme s dovolením, možná pane oděvěšiuté energetiky. Tak tam hodnotíte postavení Česka v rámci unie jak? Ne, tak zase upřímně to, že v té těžké situaci jsme zajistili nebo vláda zajistila ten plyn, to jsem několikrát hodnotil kladně, ale co se týká elektřiny, ta vláda prostě zaspala. Měla zastropovat ceny, ceny u výrobců, prostě nenechat to dojít takto daleko. České firmy i v tom automotive dneska krachují, jsou skupovány často německými firmami. Já se bavím s různými výrobci této oblasti a vlastně stane se, že už nám tady nebude patřit nic a nebudeme mít české výrobce, české producenty a potom s námi, nevím, co budeme dělat dál, potom s námi dáme asi nebo já pospíšilo. Když se vrátíme ještě k té energetice a nechám vás také zareagovat na pana Diviše, tak vy jste tady mluvil o tom, že česká vláda a pohotově zareagovala ve chvíli, kdy propukla válce, válka na Ukrajině, zareagovala na plynovou soběstačnost. Ale nehrozí tady podobná situace teď v souvislosti s vývojem konfliktu nebo války chcete v Izraeli, respektive na území Gazy? To mi kladete dobrou otázku, ale ještě dovolte jednu reakci na pana Diviše. Eura sedm, to je přesně příklad, kdy český ministr dopravy dal dohromady koalice, koalici zemí, která zablokovala ten nefunkční a destruktivní původní, podle někoho možná ambiciózní návrh Euro 7, který by vedl k poškození automobilového průmyslu v Evropě. Tady přece to je příklad toho, jak středně velká země, když je jakoby akční ministr, dokáže dát dohromady ostatní státy a zablokovat rozhodnutí, jo. Většina českých politiků na EU tady nadává, a když pak přiletí do Bruselu, tak tam dál nic neudělají. To byli mnozí ministři v minulých vládách atd. a za všechno může je Evropa. Ale tady je přece důkaz toho, že když ministr je akční, tak může to rozhodování Evropy výrazně ovlivnit spíše. Děkuji ještě. Prosím k té. Vašemu dotazu mi krátce. Ano, já chtěl na to reagovat, protože si myslím, že to byl úspěch opravdu pana, pana Kupky. A k té vaší otázce, samozřejmě, že konflikt, pokud se rozroste do světového nebo řekněme významného lokálního konfliktu, bude bohužel mít dopad na suroviny. Takže odpověď na váš dotaz je podle toho, zda konflikt se rozroste, do války se zapojí nedej bože třeba Hizballáh, pokynu Íránu atd., tak to už může mít dopad na ceny ropy a mezeni ceny zemního plynu na celém světě. Pokud ten konflikt zůstane lokální, pak si myslím, že dlouhodobě to mít vliv na ceny surovin nebude. Pane Pospíšile. Děkuji, děkuji pro ten, pro tuto chvíli, přeji vám hezký večer. Děkuji a přeji vám všem krásný večer, panu kolegovi do studia, všem divákům. Pane Diviše, na vás poslední otázka. Evropská komise zatím stopla podporu Gazy, nicméně tam dál proudí humanitární pomoc. Pro obnovu té finanční pomoci stačíme opravdu velmi stručně, máme Pánov finanční pomoci nejsem, protože nikdy není jisté, že se ty peníze nedostanou do rukou teroristů na nákup zbraní. Samozřejmě věcná materiální nebo lidská humanitární pomoc je naprosto v pořádku. Kandidát do Evropského parlamentu Karel Diviš. I vám děkuji, že jste tady byl. Děkuji za pozvání, hezký večer vám divákům i panu Pospíšilovi. Na dnešní peněženky je to vše, ale bude tady další zase. Zítra vás čekají hlavní zprávy. Na viděnou.

Pavel Janeček a Jan Bereš o energiích na Prima CNN

Přepis rozhovoru:

A mí dnešní hosté už jsou se mnou tady ve studiu, takže ještě jednou Pavel Janeček, Jan Béreš. Přeji krásný podvečer. Dobrý večer. Možná začnu tím, co jsem už zmínil v tom úvodu. Ministerstvo průmyslu a obchodu přijde o 14 miliard v tom příštím roce ve svém rozpočtu a možná i kvůli tomu se elektřina, přestože zlevňuje nebo energie jako takové zlevňuje, tak se domácnostem vlastně prodraží. Je to ten hlavní důvod podle vás? Určitě. Určitě je to o tom, protože přece jenom ceny energií klesají, nicméně už teďka se říká o tom, že ceny distribuční soustavy budou poplatky navýšené zhruba o 10 % a hlavně vrátí se na zákazníky ten poplatek za obnovitelné zdroje. To znamená, pokud zákazník má cenu, řekněme, fixovanou aktuálně kolem 4200 korun, tak se dostává vlastně na příští rok cenově na ten vládní strop. Tak je tam ještě poplatek za systémové služby. Jak vnímáte vy tu situaci? Je to správné, že tyto platby přijdou zpátky na lidi? Nebo takto, pocítí to ty domácnosti nějak výrazně? V každém případě to pocítí, to už tady zaznělo. Otázkou je, kolik a kolika korunami. V podstatě to zatíží rozpočty jednotlivých rodin, ale zásadní je, jakým způsobem se to projeví v průmyslu. V tomto bych zmínil ten kontext celoevropský. To se vláda tím vždycky široce zaklíná, že je potřeba řešit věci celoevropsky. Tak třeba ten poplatek za obnovitelné zdroje v Německu placen není a na Slovensku v podstatě mají vyjednané ceny pro domácnosti na úrovni 62 euro za MW, což je rozhodně polovina toho, než, než bylo zmíněno, kolem těch 4200. To znamená, když zůstaneme u těch, u toho průmyslu, těch společností, znevýhodní to naše firmy, budou méně konkurenceschopné podle vás? Naše firmy jsou dlouhodobě znevýhodňovány. Já to vidím jako energetický analfabetismus ze strany vlády, a to dlouhodobě. Podívejte se, předevčírem nebo kdy vyšel rozhovor předsedy představenstva největší energetické společnosti, kde on hovořil o tom, že v Německu nebo ČR bude muset vystavět plynové elektrárny a že k tomu budeme mít obnovitelné zdroje a zásobníky, tedy baterie apod. A pak řekl, že vlastně budeme muset skončit na území ČR s provozováním uhelného, uhelných zdrojů, které dneska jsou 40, 50 % toho našeho energetického mixu. No, ale to znamená, že ČR od roku minimálně dvacet pět až do roku třicet jedna, to je optimistický výhled, prostě bude trpět nedostatkem třeba dvacetiprocentní nedostatku elektrické energie. A to je obrovské znevýhodnění, protože v tom stejném rozhovoru také zaznělo, že už v té době bude elektrická energie na území Německa, které je naším největším obchodním partnerem, 10 euro nižší a ten rozdíl se bude zvyšovat. Chcete na to reagovat? Vnímáte to podobně? Vnímám to přesně podobně. To, že bohužel ty uhelné elektrárny budou muset skončit, očekává se, že to bude někdy až po roce 2030, ale bohužel vývojem na trhu naznačuje to, že to bude už podstatně dřív a budeme muset na to zareagovat. Buďto aktuální vláda, tím líp, nebo ta následující. Jaké má možnosti? Co by, co by pomohlo? Buďto, jak bylo řečeno, začít stavět ty plynové elektrárny, případně domluvit se a udělat další bloky jaderných elektráren. Plynové elektrárny v době, kdy zdaleka nemáme jistý přísun plynu, respektive k tomu se určitě dostaneme, ale odřízli jsme se od ruského plynu, teď se mění situace na Blízkém východě, která také může ovlivnit situace ohledně plynu. Bylo by to vlastně rozumné v tuto dobu, v tuto dobu investovat do plynových elektráren. Ty plynové elektrárny mají tu vlastnost, že dokážete pustit hned a hned vám dodávají tu energii, což moc jiných zdrojů, které by takto velké objemy dokázaly do té sítě dodávat, není. Takže určitě to je jedna z těch nejschůdnějších variant. Nicméně jak moc bude výhodná a jak moc to ovlivní cenu energií, to je otázka druhá. No, já bych jenom řekl, že to je samozřejmě jeden z aspektů, ale ten zásadní aspekt je, že plynovou elektrárnu postavíte mnohem dříve a v roce, jestliže skončí uhelné elektrárny v roce 25, a ten jediný důvod, proč by měly skončit, že se nebudou ekonomicky vyplácet. To v tom rozhovoru zaznělo, řekl to pan Tykač také už v několika svých rozhovorech, tak v podstatě my nebudeme schopni dotovat, říkají manažeři a majitel společnosti energetických, nebudeme schopni dotovat jaksi výrobu z uhelných elektráren, protože prostě bude ekonomicky ztrátová. Dobře, ale máme, máme jiné možnosti? Nemáme. Máme jaderné elektrárny? Může. Ano, šíři můžeme. Ale to je elektrárny, solární energie nebo můžeme prostě kupovat tu elektřinu. Jo, jasně, to zaznívá. Velice inteligentní nápady, jako že posílíme za české peníze třeba přenosové soustavy v Německu, posílíme propojení s Německem, ale já jsem tady v minulém svém vstupu řekl, že už v té době bude záporná, záporné saldo v ceně elektrické energie. To znamená, to dramaticky znevýhodní podnikání na území ČR. Já prostě trvám na tom, že obnovitelné zdroje nás v žádném případě nespasí, že jedinou možností je skutečně vybudování plynových elektráren z časového hlediska. Ale podívejte, jestliže v únoru pan ministr Síkela po boku s panem premiérem řekl, že do konce roku bude schválený a sekt, to znamená energetická koncepce a není ještě ani předložena a ta by měla obsahovat, pan kolega řekl, že jaderné bloky, tak je potřeba vidět jeden jaderný blok nebo čtyři jaderné bloky. A pokud ani v tomto nemáme jasno, tak se vrátím zase k tomu, co bylo řečeno. Doufejme, že naše vláda si uvědomuje, co nečiní, protože to je ten velký problém. S tím dovozem elektřiny, když se ukazuje, že dovážet elektřinu je v podstatě levněji, levnější než, než ji vyrábět, tak. No, to je úplně, úplně jinak jakoby my budeme dovážet špičkovou elektrickou energii a špičková elektrická energie není rozhodně elektřina levná. My v podstatě dodáváme do Německa velké množství energie z těch uhelných bloků apod., čímž samozřejmě devastujeme svoje životní prostředí a platíme ony povolenky. Ale v případě, že my budeme v nouzi, tak budeme vozit právě tu špičkovou elektrickou energii a to ještě více prodraží cenu elektrické energie na území ČR. Chcete reagovat? Za mě to, jak byl. Výborně. Pojďme tedy k těm domácnostem. My už jsme říkali, že distributoři budou zlevňovat elektřinu nebo konkrétně bude zlevňovat o 20 % těch nefixovaných tarifů. Přesto podle expertů nebo konkrétně podle Energetického regulačního úřadu by vlastně ta cena, ta konečná cena pro zákazníka mohla narůst o 10 %, ale ty odhady ještě nejsou přesné, to se ukáže někdy v listopadu. Jaké jsou vaše odhady? Tady já můžu vycházet maximálně z toho, co bylo řečeno. To znamená, odhaduje se těch 10 % plus ten poplatek za obnovitelné zdroje. Nicméně ta. Počkejte, to už by mělo být včetně toho poplatku. Těch deset % navíc už by právě mělo být to, že tam budou navýšeny ty poplatky, nebo to je jiná. Je to možný teďka já jsem ještě nevěděl přesně, co a jak zveřejňovali, ale uvidíme až na té tiskové konferenci. Každopádně asi by to odpovídalo, protože nedávno jsem počítal zrovna, o kolik by se to mělo, ty aktuální ceny distribuce a pro ten příští rok lišit v té koncové fakturace zákazníka a vycházelo to u třech MW někde právě kolem tří tisíc korun. Takže to by pak odpovídalo těm deseti %. Com. Právě tady nechci diváky samozřejmě uvádět v omyl, ale když elektřina zlevní o 20 %, přesto zákazník zaplatí o 10 % víc, tak předpokládám, že už je to včetně těch poplatků. Váš odhad je jaký? Já si myslím, že 10 % nebude stačit, a to právě z těch důvodů, o kterých tady hovoříme. Bavíme se o povolenkách jako takových. Já už jsem to několikrát říkal. Povolenky byly kolem sto euro, pak balíčku povolili, jsou na nějakých osmdesáti tří euro za tunu CO2. A to je v podstatě obrovské zlo. Povolenky jako takové prostě by nás měly přenést a měly by motivovat energetický sektor k přechodu na bezemisní zdroje. Ale ono se to úplně neděje, protože 50 % z těch povolenek je prostě finanční instrument a je poměrně zřetelné v momentě, kdy jsou úrokové sazby tam, kde jsou, tak v podstatě ty emisní povolenky nahrazují zisky finančních institucí právě z těch neexistujících úrokových sazeb. To je opravdu velice složitý a jako já si nedovedu představit, ale to je možná jakoby můj problém, že by došlo k odstavení uhelných elektráren právě proto, že by se jaksi je nevyplatilo vyplácelo provozovat vzhledem k finančnímu instrumentu. Ale podívejme se, co se stalo na konci dubna. Německo odpojilo jaderné elektrárny a prostě to udělalo a teď mi vlastně trošku jakoby jsme zoufalí, celá Evropa, co to vlastně znamená a slyšíme, že Evropa není v tomto jedno jednotná. Vidíme, že ve Francii vláda říká, pokud Evropa nevyřeší svoji energetickou náročnost, takto Francie vyřeší sama na svém území. A to je prostě něco, co by ta vláda měla vzít velmi, velmi vážně v potaz. Já už jsem to tady vlastně nakousl tu otázku, už jsme se odřízli od toho ruského plynu, teď se mění situace na Blízkém východě. Všichni to tady vnímáme, nejen na Blízkém východě, v celém světě, co to pro nás vlastně může znamenat. No, sníženou dostupnost plynu jako takového na trhu velmi pravděpodobně. Já se nechci pouštět do politologických jaksi studií a toho, kdo je šít a sunnita, co znamenalo sbližování Izraele se Sadskou armádou. Ale to, co je z. Toto je zřetelné. No, bezpochyby. Ale my jsme třeba viděli v tom roce dvacet jedna, kdy vlastně Evropa byla, v roce dvacet jedna, dvacet dva měla Evropa v obrovském nedostatku plynu. Ceny byly opravdu extrémně vysoké a Evropa to vyřešila dodávkami, velmi rychlým zprovoznění terminálu a dodávkami LNG. Ale to LNG bylo někde, někde vzato a bylo vzato právě z dodávek do Pákistánu, na Střední východ a pak také samozřejmě do jeho jihovýchodní Asie. A to v podstatě si dovolily ty společnosti, protože ta cena měla takový nárůst, že se jim vyplatilo zaplatit penále za nedodání do těch teritorií. A to stejné se může stát nám. Prostě trh plynu je naprosto konkurenční, velice tvrdý a já si dovedu představit, my jsme se odstřihli od Ruska, protože konflikt na Ukrajině, to znamená víceméně ideologická záležitost. A to samé se ale může stát, že nám Katar prostě nedodá plyn, protože my budeme podporovat a správně stojíme na straně Izrael. To ale já se nechci pouštět do těchto diskusí, jenom prostě dostupnost plynu se v každém případě snížila. Je-li něčeho méně, logicky je dražší. Máme ještě nějaké další možnosti? Od moc ne. Moc nemocné máme. Samozřejmě mluvíme o Mosambiku apod., ale tam ty těžení kapacity a ty terminály v podstatě neexistují. Máme Ameriku, ta má také samozřejmě své limity. V podstatě na co jsme spoléhali letos na jaře, byl pan ministr Síkela v Kataru a podepisoval smlouvu o spolupráci a na základě té smlouvy se měl jaksi projednávat. Nakonec jsme viděli, Francie podepsala dlouhodobý kontrakt, Anglie podepsal dlouhodobý kontrakt přes rok 20 50 s Katarem. Bude ale dodržen? Můžeme si klást tuto otázku. Já jsem zmiňoval, že ve velkém, velkém aspektu je tam ten ideologický faktor a to prostě my nevíme. Zeptám se za koho? Energetického analytika, ne na tu politickou situaci, ale spíše na to, co by to vlastně udělalo s trhem, pokud by došlo k situaci, kterou tady popsal pan Janeček. Vyhnalo by to cenu nákupu těch dodavatelů na trhu nahoru a následně by to dodavatel promítl do cen nabízených ceníků. A zákazník jak rychle by to pocítil konce vy uživatel? Záleží, jak má každý dodavatel nastavenou tu nákupní strategii. Někdo může nakupovat několikrát za rok, někdo ve větším nakoupí jednou, když je ta cena pravděpodobně nejnižší, což by vám hlavně v letních měsících a pak může ta cena se promítnout do těch ceníků až třeba klidně za dva roky. Standardně ale ty dodavatele, řekněme menší, kteří třeba musí nakupovat častěji, tak tam to můžou promítnout třeba už do půl roka, do roka. Tak pojďme se vrátit teď na tu tuzemskou scénu. Nebudeme předjímat, doufejme, že k takové situaci nedojde. Vraťme se k těm poplatkům. My už jsme tady zmínili, že se vlastně vrátí na bedra koncových uživatelů tři poplatky. Koho se ten růst poplatků vlastně dotkne nejvíce? Protože teď je ten systém nastaven tak, že čím více člověk spotřebuje těch energií, tak tím vlastně méně platí. Jestli tomu správně rozumím, když má domácnostem i spotřebu, tak platí více. Tam je to pravděpodobně rozděleno jinak pro podnikatele a jinak pro domácnosti, protože u domácnosti platí klasicky za každou MW u je tento poplatek, což je nějakých těch 599 korun na jedno. Jestli potřebujete jednu nebo 50 MW, záleží na té smlouvě, jestli je pro domácnost nebo pro podnikatele. No, je to pro domácnosti. V současnosti průměrná rodina s panelákovou sazbou platí jen za distribuční poplatky celkově 3150 korun ročně. Proti tomu průměrná rodina s tepelným čerpadlem, která má osmkrát vyšší spotřebu elektřiny, zaplatí na poplatcích jen 2887. To znamená, tady v tomto nastavení by se něco teoreticky mohlo měnit. Určitě by se to mohlo zohlednit pro ty domácnosti, které hlavně topí tou elektřinou, mají tu spotřebu větší, protože přece jenom u těch malých domácností, kde třeba 1 MW a za rok spotřeba, tak když se to rozpočítá pak tato navýšení do těch záloh pro celý rok, tak to může být otázka stokoruny měsíčně, což už nemusí být pro ty domácnosti vyloženě likvidační a únosné. Já tady mám ještě průzkum agentury Ipsos. Zhruba polovina Čechů v budoucnu očekává další růst energií. Takže Češi jsou trošku pesimističtí. Až 80 % domácností se chystá investovat do úsporných opatření. Nejčastěji formou výměny spotřebičů, omezení spotřeby nebo stavebními úpravami. Dá se nějak jednoduše spočítat, kolik takové domácnosti jsou schopné uspořit, respektive komu se vlastně takové investice vyplatí? Tak vždycky se vyplatí těm, kteří mají větší spotřebu, to je logické. Já se jenom vrátím k tomu, co tady jste zmiňovali předtím, se bavíme o distribučních sazbách, to jsou ty distribuční sazby d nula, dva, to je vlastně ta běžná sazba a d 57, d, což je vlastně to tepelné čerpadlo, ale to je menší část toho nákladu za energie primární. Větší část je právě za tu komoditu, v tomto případě elektrické energie. No tak ještě jedno. Navyšují se ty poplatky. No, samozřejmě se navyšují ty poplatky, ale to je opravdu jakoby ta menší část. Jestli se navýší distribuční poplatky o 10 %, tak to tak citlivé nebude, jako když se zvýší cena komodity o 15, 20 %. To je úplně běžná záležitost. Jenom proto jsem se. Ano, ano. K tomu vrátil, ale pak samozřejmě ano, ty úspory je potřeba počítat vždycky se své spotřeby. V případě, že máte spotřebu kolem jedné MW apod. a zateplovat dům, což je samozřejmě apriori nesmysl, oxymóron. To, co jsem řekl, tak se vám to úplně nevyplatí a musel byste tady být do sto let nebo více, ale, ale ti, kteří mají tu spotřebu větší apod., tak tam samozřejmě různé zateplení, výměny oken apod., tak to je určitě cesta ke snížení spotřeby, minimálně ke snížení potom poplatku. Zatím můžeme říci, že máme tady velmi teplý podzim. Může se to nějakým způsobem propsat do cen energií právě proto zimní období. Nevím, jestli se to propíše do cen energií jako takové. Máme, bavíme se o plynu a elektrické energie. Tak já jenom u toho plynu bezpochyby v této době není potřeba čerpat ze zásobníků, to znamená právě, že tam. Zatím zůstávají. Ale. Cena jako taková se neodvíjí od ceny v zásobníku, jo, to se odvíjí od ceny spotové nebo toho produktu na NATO budoucí období. Toto je spíš se koryta, to je bezpečnost, že v případě, že budeme potřebovat větší množství k dispozici, tak je potom dobré a výborné mít, mít i zásobníky pokud možno plné. A to díky tomuto počasí se prostě daří. Také poprosím o váš názor. Určitě tím větší je naplněnost těch zásobníků, tím je to lepší pro to zabezpečení té dodávky. Na českém trhu. Nicméně určitě ten teplý podzim nepromítne ty ceny do ceníků dodavatelů hned. To může být zase otázka půl roku, roku, klidně i dvou let. Už jsme tady zmínili zlevňování některých těch dodavatelů. Co tedy můžeme čekat v zimě? Přijde ještě další zlevnění nebo je nějaká ještě vlastně rezerva v těch cenách? Zlevnění? Spíše ne, protože se zvětšenou poptávkou většinou se zvětšuje cena těch energií, takže hodně záleží na tom, kdy a za jakou cenu nasmlouvanou tu smlouvu s tím dodavatelem zákazník. Takže určitě všichni by měli vědět o tom, odkdy dokdy mají aktuálně smlouvu, za jakou cenu, kdy jim končí, jaká je výpovědní lhůta a řešit to s dostatečným předstihem. Co byste doporučil? Jakou strategii pro uživatele zafixovat, ne jak dlouho? Tak rozdělil bych to podle právě té spotřeby. Čím menší spotřeba, tím víc se nemusí zákazník bát uzavřít třeba i víceletou smlouvu, řekněme i pro ty chatové. A méně spotřeba, méně spotřebové domácnosti. Klidně i dodavatelé nabízejí produkty se sníženou cenou měsíčního poplatku, který může být pro tu domácnost tak o hodně výhodnější. Co jsme, to pětileté období může být výhodné, protože když srovnáme ty ceny energií, sice klesají, ale stále jsou poměrně vysoko z období. Nevím o tom, že by některý dodavatel aktuálně nabízel pětiletou fixaci. To spíše jsou maximálně tři roky. A to jsou ještě ty produkty s tou tzv. klesající cenou. Kdežto jiní dodavatelé mají de facto lepší cenu teďka už hned na třeba dvouletou fixaci, než je vůbec ta cena třetího roku ČEZu. Takže určitě každý zákazník by si měl zkontrolovat, co je vůbec na trhu k dostání a pak se rozhodnout, jestli je pro něj výhodné zůstat u toho svého dodavatele anebo ho změnit. Jaká by byla vaše strategie? Úplně stejná. Já jsem zafixoval cenu energií pro jeden rok a domnívám se, protože jsem větší spotřebitel a domnívám se, že prostě příští rok v létě, pokud se nezmění skutečně ta politická situace, geopolitická situace významně, tak že prostě dojde k dalšímu snižování cen. Já jsem na to upozorňoval letos na jaře. Já jsem hrozně zvědav, jaké budou hospodářské výsledky vůbec energetických společností na území ČR. A dovolím si tady predikovat, že budou fantastické. No, ale to je, protože se mohly zlevňovat mnohem dřív, už na jaře mohly významně zlevňovat, tak možná přijde další windfall tax. A windfall tax je ale věc, která je velice selektivní. To je taková záležitost, kterou já historicky vůbec nesouvisí, nesouhlasím, prostě já se domnívám, že by tady měly být takové. Takové, že by tady měly být takové podmínky na trhu, aby ti dodavatelé se prali o zákazníky, aby snižovali ceny. A to se opravdu neděje a je to vidět. Prostě jestli ČEZ dneska zlevňuje jako jedna z posledních společností takto dramaticky, no tak asi měl ČEZ Prodej blbě nakoupeno, s odpuštěním, protože jinými slovy to je největší benchmark na trhu a pokud tato společnost zlevňuje až nyní, no tak tam asi něco nebylo v pořádku. Což mě vlastně přivádí k otázce toho, jak vlastně vypadá ta situace na trhu jako takovém. Jak moc se změnilo to konkurenční prostředí v tom, v tom posledním roce, respektive dvou letech. Řekněme, kalendářní rok 22 byl o tom, že ten boj o zákazníky byl téměř nulový, protože zákazníci většinou měli uzavřené ceníky z roku 21 před tou krizí a tam na to de facto ten dodavatel současně už nemohl reagovat. Kord když i dodavatel ještě v roce 21 umožňovali ty své smlouvy uzavírat s ročním až rok a půl dlouhým předstihem před koncem té aktuální smlouvy. Takže de facto jsou na trhu aktuálně zákazníci, kteří de facto ještě tu energetickou krizi nepocítili, protože mají třeba dodavatele dovedl ke krachu. Toto se týká těch větších typů, E.ON, ČEZ apod., protože u těch vlastně většinou zprostředkovatelé sjednávají ty smlouvy právě až s takto dlouhým předstihem, takže opravdu je spousta zákazníků, kteří tu energetickou krizi ještě nepocítili. Tam to bude spíš o tom, aby ti zákazníci zase věděli, kdy se na tom mají podívat, zkontrolovat si ty nabídky, oslovit od toho svého dodavatele. Aktuální nabídka, že se nezměnily dosud. Budou se měnit nějakým způsobem teď, kdy třeba bude těch potenciálních zákazníků více. Řekněme, už se to opět rozjíždí, opět jsou v akci retenční oddělení dodavatelů a snaží se na poslední chvíli zákazníky, kteří si podepsali smlouvu jinde, udržet nějakou, řekněme ne veřejnou nabídkou. Ten prostor už tam je a ten boj už probíhá, jenom to možná ještě není v tak velké míře jako v minulosti. Jak, jak poznat dodavatel, který se mi lidově řečeno vyplatí? Určitě na základě té ceny. To znamená, můžete se podívat, jaká je aktuální nákupní cena na burze, k tomu mají ti dodavatelé nějakou svoji, řekněme, marži a pak ten ceník nějaký nabízí. Pokud je někdo, kdo je třeba výrazně pod tou cenou, co nabízí ty větší dodavatele, tak se to klientovi může vyplatit a nemusí se bát zavázat smlouvu klidně i na dva roky. No, já bych k tomu jenom dodal jednu věc, protože si myslím, že jdeme do velmi volatilní ho období, velmi nejistého, tak já bych ještě zvažoval jaksi bezpečnost toho dodavatele a jeho velikost. To je prostě zásadní faktor při rozhodování. Toho, co jsem narážel. To je úplně. To je úplně. Ano. Ano, ano, to se může stát. Prostě ta situace, která je před námi, já ji nevidím vůbec jako jednoduchou, a tak bych každému zákazníkovi doporučil, aby ještě zvážil tu kredibilitu toho dodavatele. No, nebudeme jmenovat firmy, ale jsou tady, řekněme, rizikové společnosti, na které byste nevsadili? Nejmenuji. Určitě takové firmy, nicméně už to nejsou firmy typu právě toho největšího, co skončil, protože tam to bylo o té strategii nákupu a tu naštěstí všechny firmy, co přežily tu energetickou krizi a neskončily, nebo není to nějaká nová, rok stará firma, tak tam ta kredibilita určitě je. Plus, plus samozřejmě, tomu se věnoval významně státy legislativně, to znamená, tam v podstatě ukládá těm obchodníkům, aby tu svoji obchodní strategii nákupu jaksi ventiloval dopředu, aby ten zákazník měl plnohodnotnou informaci. Ano. Říká energetický expert a bývalý šéf Pražské plynárenské Pavel Janeček, který byl mým dnešním hostem. Díky, že jste přišel. A mým hostem také byl Jan Bereš, energetický analytik společnosti kalkulátor CZ. I vám děkuji za návštěvu a za com. Já děkuji za pozvání. No a z dnešního pořadu co na to vaše peněženka je to vše. Vám díky za pozornost, sledujte dále CNN Prima News. Přeji vám krásný večer.

Svobodné slovo: Libor Vondráček proti zákazu aut se spalovacím motorem

Naším hostem je Libor Vondráček, predseda Svobodných a téma bude petice proti zákazu aut se spalovacím motorem a jaký je jeho pohled na Evropskou unii?

LIBOR VONDRÁČEK PROTI ZÁKAZU AUT SE SPALOVACÍM MOTOREM (Svobodné slovo, 25. 10. 2023)

(Přepis rozhovoru)

ÚČASTNÍCI:

LV = Libor Vondráček, předseda strany Svobodní; VV = Václav Velek, moderátor

VV: Vítám vás u živého streamu, dnes tedy s hostem. Já ještě chviličku počkám, protože pro ty z vás, kteří si to budou pouštět později, tak tam pravděpodobně těch prvních deset nebo patnáct vteřin nebude. Takže ještě jednou krásný večer. Vítám našeho hosta Libora Vondráčka, předsedu Svobodných, což je teda mimochodem vidět, protože jste si udělal takový krásný pozadí za sebou.

LV: Dobrý den, moc děkuji za pozvání. Ono je to praktický. Ne vždycky jsou všechny věci na pozadí dostatečně estetický, takže takový roll up to zakryje.

VV: Jo, no tak já tam vidím, nějaký knížky máte za sebou, takže je to vlastně takový podobný vysílání, jako když máme s Vojtou, protože Vojta, ten vždycky má tu svoji knihovnu tam u sebe. Vojto, tímto tě zdravím, protože jsem tě viděl v chatu. Takže přátelé, samozřejmě budu rád, když budete pokládat otázky. Já tady mám otevřený účet, takže když budu okem koukat takhle mimo, tak to není, že bych Libora neposlouchal, ale že sleduju chat a koukám se na ty otázky, protože samozřejmě opět tady na telefonu nám to youtube neumožňuje. Takže mám tady takovou obrazovku a tam vás všechny vidím. Tímto vás všechny zdravím. Už tam vidím naše dámy, samozřejmě. Takže ještě jednou krásný večer všem. Tak zaprvé, Libor je předseda Svobodných a je to vlastně první předseda politické strany, který si k nám našel cestu a udělal si čas. Tímto ještě jednou děkuji. Libore, když jsme se spolu bavili, tak jsem říkal, že pěkné téma, kterým bychom mohli začít, je ta vaše iniciativa na záchranu spalovacích motorů. Víte co? Řekněte mi k tomu, jak to vidíte nebo co vás k tomu prostě vedlo.

LV: Ve chvíli, kdy je česká ekonomika poměrně hodně postavená na automotive průmyslu, ve chvíli, kdy tady různé firmy ne rovnou vyrábějí auta, ale podílí se třeba na výrobě různých dílů, tak se dá říct, že Česká republika je po Slovensku ekonomika nejvíce závislá na automobilovém průmyslu, pokud to měříme způsobem, kolik procent obyvatel je zaměstnaných v této oblasti. To znamená, pokud přistoupíme na to, že si tady budeme zakazovat výrobu aut na benzín a naftu, tak v první řadě je v ohrožení velké množství pracovních míst. A to samozřejmě nikdo těm lidem neříká. Protože ve chvíli, kdy dneska Škodovka vyrábí auta na benzín a naftu a vedle toho i elektromobily, vyrábí v posledních letech v průměru asi dva miliony kusů aut ročně. A ve chvíli, kdy by přešla na elektromobily, tak ty své plány změní na půl milionu, což znamená čtvrtina aut a logicky potřeba čtvrtinová co do počtu zaměstnanců. A vzhledem k tomu, že elektromobily jsou na součástky o něco chudší než klasická auta, tak i všechny ty dodavatelské řetězce samozřejmě budou zkráceny. A v tomto smyslu spoustu těch dodavatelů v rámci autoprůmyslu taky budou muset skončit. Vedle toho tahle věc, která se objevila, vlastně zákaz výroby aut na benzín a naftu, možnost prodeje nových aut, od roku 2035, tak je samozřejmě něco, na co už ty firmy reagují dneska. Už dneska se to pociťuje a už dneska vnímáme, že náš automobilový průmysl začíná být převálcováván čínskými auty a tady tato věc bude jenom umocněna. Pokud přistoupíme na to, že budeme vyrábět pouze elektromobily, protože pro výrobu baterií do elektromobilů my tu rozhodně nemáme suroviny, které k tomu potřebujeme. Většina těch lomů a dolů, které jsou v Africe, je ve vlastnictví čínských firem. Nebo přímo v Číně se těží tyto suroviny, které jsou potřebné pro výrobu těch baterií. To znamená, my zásadně zvýšíme naši závislost na Číně a ve chvíli, kdy jsme tady nedávno řešili, velmi bych řekl jako hystericky a málo racionálně, že jsme závislí na surovinách z Ruska, a půjčili jsme si na to velké prostředky od Evropské unie, tím jsme zvýšili naše zadlužení. Také de facto tou reakcí na naši závislost na surovinách z Ruska má v tuto chvíli být zvýšení naší závislosti na surovinách z Číny. To znamená, vyndali jsme hlavu z jedné oprátky a přendali jsme hlavu do druhé oprátky a tváříme se, že jsme si nějak pomohli, přičemž jsme se přitom ještě zadlužili a zlikvidovali to, co tady umíme. Nebo začínáme to likvidovat, protože už dneska se těm automobilkám nedaří. Takže naše petice je reakcí na tyhle hrozby. Myslím si, že většina těch lidí, které potkáváme v ulicích, si ty hrozby uvědomuje. Každý to samozřejmě vidí trochu jinak. Někomu prostě vadí ta představa, že by si sám už nekoupil auto, někdo v té oblasti pracuje a uvědomuje si, že je to ohrožení jeho pracovního místa. Ale v zásadě, kdybych to měl shrnout, všechny ty argumenty, které říkáme, tak v podstatě slyšíme od těch lidí v nějaké intenzitě, nějakým jazykem. Když jsme v Domažlicích sbírali, tak jsme za devět hodin sesbírali 1 460 podpisů. A to prostě jenom potvrzuje to, že lidé rozhodně nestojí o takový zákaz. A pokud se Evropská unie jakkoliv zaštiťuje demokracií, pokud si současná pětikoalice dává demokracii do úst a tváří se, že oni jsou ti jediní demokratičtí, tak já bych si představoval, že budou demokraticky naslouchat občanům a usilovat o takové předpisy, o které stojí většina v České republice. Tak vnímám demokracii, že většina určuje, jaké se tady schvalují předpisy. A rozhodně si nemyslím, že většina českých občanů by si přála takový zákaz. Naopak z těch průzkumů je to jednoznačné, že asi osm z deseti lidí jsou proti tomu zákazu. A zase ta naše zkušenost bezprostřední z ulice, jak lidé reagují na naši petici, tohle jenom potvrzuje a skoro bych řekl, že by to mohlo být ještě větší procento, protože jak říká klasik, nevěřím žádným průzkumům, které jsem si sám nezfalšoval.

VV: Super, děkuju. Zeptám se rovnou, kolik tedy máte podpisů teďka na té vaší petici?

LV: Dneska už bychom měli mít přes 33 tisíc podpisů. Nás čeká na začátku listopadu nějaké větší celorepublikové setkání, takže dáme všechny ty archy na hromadu. Průběžně se to ke mně dostává s tím, že velké množství petic jsem měl tu možnost sbírat v rámci zastávek po celé České republice. Kdy zase, byly to prostě zajímavé situace. Člověk se podíval do Slezska, do Opavy, vyslechl si tam něco na pana Stanjuru, který je z Opavy. Tak myslím si, že tohle se nedá přenést. Ta zkušenost, přímá zkušenost ulice. Mě to baví. Mě baví se s těmi lidmi bavit. Mě baví poslouchat, co oni vnímají, jaké jsou tu problémy. No ale vedle toho samozřejmě velké množství těch podpisů sehnali kolegové. Nicméně nám podpisy sbírají i různí dobrovolníci po celé republice s tím, že když se člověk podívá na náš web svobodní.cz/auta, tak si tam najde vlastně všechny instrukce, jak by si případně mohl stáhnout petiční arch. A tak se mi stalo, že když jsme v sobotu šli na horu Říp, tak mi jeden pán, který už je určitě šedesátník, ale stále jezdí motokros, přinesl přes 130 podpisů. Prostě říkal já jsem ze Znojma, ze Znojma se vydal na Říp, abychom společně mohli jít na naši posvátnou českou horu a současně s sebou teda vzal 13 vyplněných archů. Tak mě to hodně potěšilo.

VV: Takže není za tím jenom to, že máte rádi, že auta dělají brm, brm, brm a vrní to a dělá to rambajs. Ale samozřejmě je to spojený s ekonomií a s tím, že náš průmysl je na tom částečně postaven, dost silně. Škodovka stoprocentně. Já si dokonce ani nejsem jistý, jestli ta Škodovka ta elektrická auta vyrábí u nás, jestli je to stoprocentně vyráběný u nás, to ani nevím, se přiznám. Ale každopádně …

LV: Ono v rámci koncernu Volkswagen se v podstatě říkalo, že Škodovka by se měla koncentrovat na auta se spalovacími motory, a tím se tak trochu říká, že by dost možná Škodovka mohla v tom roce 35 vlastně zavřít.

VV: Jasně, logicky.

LV: Ale to jsou všechno takové představy, kdy já si myslím, kdo dneska tvrdí, že přejdeme na elektromobilitu, tak buďto má nějaké informace, že se tady sníží počet obyvatel a že nebude taková poptávka po autech, nebo počítá, že prostě většina lidí si žádné auto nebude moct dovolit. Anebo neumí počítat a prostě si tady ideologicky malují nějaké plány do budoucna, jako sociální inženýři chtějí řídit naši ekonomiku, naše životy. Ale prostě přechod na elektromobilitu je absolutně nemožný. Kdybych řekl jenom dvě čísla, dneska tu máme 6 milionů aut na benzín a naftu a elektroaut je méně než podpisů pod naší peticí.

VV: No ale zase říkají, že to je ekologický přece, ne? Tak ta auta, co máme, tak ty smrdí. Teď ničíme tu planetu, teď to pořád ohříváme těma motorama, teď se tady upečeme. Samozřejmě, za deset let tady budeme upečený A ty elektroauta to mají přece zachránit, ty jsou úplně ekologický, ne? Tak zase půjdeme s dobou. A teď Petr Fiala samozřejmě taky říká, že budeme tou křižovatkou Evropy. Tak možná právě tím, že se odstřihneme od těch aut, tak budeme tou křižovatkou, že tady bude jako volno, protože po těch silnicích bude jezdit jenom pár vyvolených. Vrátíme se do roku 1925, kdy auto na vesnici měl jeden člověk. Tak podobně to bude asi s elektroauty, nebo…?

LV: No, když někdo otevírá otázku ekologičnosti elektromobilu, tak já říkám, že je to minimálně ne tak jednoznačné, a skoro bych řekl, že by si to zasloužilo jeden samostatný pořad. Bavit se o tom, jak se vyrábí baterie, jak se likvidují, jak se recyklují, za jakých podmínek těží děti kobalt a lithium někde v Mali a v jiných dolech. A myslím si, že další součást té otázky samozřejmě je, že ta auta mají výfuk v uhelné elektrárně, ta auta mají výfuk tam, kde se vyrábí ta elektrická energie. To znamená, oni sice nevytváří zplodiny stejné jako auta na benzín a naftu, ale jsou závislá na zplodinách jiných s tím, že 90 % všech zplodin, které současná moderní auta vytváří, tak nejsou z výfuku, ale jsou úplně odjinud. Prostě se víří prach, který leží na vozovkách, vytváří se různé částice otěrem pneumatik, vytváří se při brždění nějaké částice, a to všechno jsou teda věci, do kterých se pouštěla norma Euro 7. Takže vlastně tyto věci se snažila omezit a de facto by to znamenalo, že ani mnoho elektromobilů by nedokázalo splnit normu Euro 7. Takže v tomhle smyslu já se nerad pouštím do diskuse, jestli je to ekologičtější nebo není, protože si myslím, že lidé mohou přinést různé argumenty, různá čísla, může to být dlouhá diskuse. Ale zase kdybych měl uvést jedno zásadní číslo, tak pokud připustíme, že CO2 je ta klíčová věc, proč se nám tady mění klima, a já bych teda spíš řekl, že se klima mění nezávisle na lidské činnosti, a to z důvodu různě zvýšené solární aktivity…

VV: To rozhodně.

LV: A pokud člověk přispívá k tomu, že se naše krajina ničí, tak přispívá k tomu určitě jinak než vypouštěním CO2. Myslím si, že co se týče polí, hospodaření s lesy atd., tak že se dopouštíme spousty věcí, které nejsou úplně ideální. Ale nicméně pokud bychom se měli teda soustředit pouze na CO2 a připustit, že to má nějaký vliv, tak 96 % – 97 % CO2 vytváří příroda. Zbytek teda vytváří člověk, z toho velmi malé množství produkce CO2 je na kontinentu v Evropské unii, velmi malé množství vytváří doprava a celkově to vychází, že asi 0,025 % CO2 vytváří přímo osobní automobily. To znamená, je to zlomek, osobní automobily na území Evropské unie. Kdyby zítra nevyjel žádný automobil, klima se rozhodně nezmění. Ani se neoteplí, ani se neochladí. Je to nesmysl, ničemu tím nepomůžeme, jenom zlikvidujeme ekonomiku.

VV: Není to teda tím, že? Protože za mě se vždycky říkalo, i v Americe se to říkalo, že vlastně automobil je v podstatě svoboda. Je to projev svobody, protože si můžete sednout, natankujete benzín nebo naftu. Ono to je jako veskrze jedno. A můžete svobodně jet kamkoliv, kam byste pěšky prostě za ten den třeba nedošel, nebo za dva dny. Prostě když si chcete zajet do Paříže, tak si sednete do auta a můžete jet po dálnici. Můžete jet po silnicích, jak chcete, prostě je tam ta svoboda toho pohybu. No, a tak když lidem tu svobodu toho pohybu omezíte na to, že si budou muset koupit lístek jenom na vlak, případně možná jenom na nějaký elektrobus, no tak už to taková ta svoboda není, že jo. Protože vždycky nemusí být místo. Ceny těch letenek nebo jízdenek mohou být potom různě upravené podle toho, v jaké té kastě se budete nacházet. Takže není to i to, že vlastně zákaz těch aut je zároveň odrbávání té svobody? Což vidíme. Evropská unie se o to snaží v podstatě každý týden novým výmyslem.

LV: Je to tak. Jsem právník, který se zaměřuje na unijní a ústavní právo, takže si uvědomuji, že Evropská unie po naší svobodě šlape, jak jen to dokáže. My si to necháme líbit. A samozřejmě auto je symbolem svobody. Nicméně daleko víc bych řekl, a k té svobodě si myslím, že se ještě možná dostaneme, ale daleko víc bych řekl, že dneska je auto vlastně prostředkem k důstojnému životu, protože zvlášť pokud žijete na vesnici, tak ta situace je docela jiná než před sto lety. Vy jste zmínil, že před sto lety měl na vesnici jeden člověk auto. Jenomže před sto lety jste se na vesnici obsloužil. Na vesnici jste si mohl pořídit všechno, co jste potřeboval k jídlu. Na vesnici bývala třeba pošta, bývaly tam další základní služby. Bývaly tam i ty menší školy, takové ty malotřídky. To znamená všechno, co jste potřeboval obstarat, tak jste si na úrovni té vesnice nebo několika blízkých vesnic dokázal zařídit. Dneska ten svět je docela jiný. Vývoj šel tím směrem, že je celkem snadné dojet si deset kilometrů nakoupit do hypermarketu. A vzhledem k tomu, že tady je dneska spousta lidí závislých v rámci zásobování na tomto, protože v mnoha vesnicích není třeba ani hospoda, tak prostě ten svůj životní styl přizpůsobili tímto způsobem. Jezdí každý den do práce autem, pracují jinde než ve vesnici, protože v rámci té vesnice pro ně není práce. Dneska prostě nepracuje 70 % lidí v zemědělství jako před sto lety. To znamená, lidé musí za prací cestovat. A zvlášť v situaci, kdy se na nás dívá někdo, kdo žije na té vesnici, tak si myslím, že potvrdí, že když onemocní jeho dítě, když se stane cokoliv, tak je prostě rád, když má po ruce to auto a může bleskurychle zareagovat. Když nějaký jeho starší příbuzný je nemocný, potřebuje jeho pomoc, prostě sedne do auta a okamžitě mu může jet pomoci. Ale bez auta je to problém. Člověk je závislý na autobusech, na vlaku a víme, jak u nás vlaky jezdí vždycky „včas“ a „vždycky“ dojedou do cíle tak, jak mají. Takže i v tomhle smyslu ta závislost je celkem zásadní a myslím si, že neexistuje žádný důvod, proč bychom měli nějak démonizovat osobní automobilovou dopravu. Každý člověk sám by měl vyhodnotit, jestli je nutné, aby do práce jel autem nebo aby jel nějak jinak. A bohužel mám tu zkušenost, že v Praze jsou lidé trochu lhostejní. V rámci té petice, protože samozřejmě pro ně je daleko snazší se obsloužit v rámci MHD, v rámci Prahy si zařídí všechno, co potřebují. Ale lidé na vsi si to prostě nedokážou představit. A je potřeba si uvědomit, že polovina české populace žije v obcích menších než třináct a půl tisíce obyvatel. To znamená, polovina lidí na našem území prostě žije v těchto, řekněme menších městech nebo obcích. A pro ně je to zásadní problém, bez auta.

VV: No tak co je tedy důvodem, proč ta Evropská unie se rozhodla. Když se asi shodneme na tom, že v tom není ekologie, to myslím, že spolu můžeme souhlasit. I jsem viděl dost lidí, kteří té elektromobilitě fandí, ale i oni říkají, že vlastně vždycky musíte do toho započítat všechno, to znamená i výrobu toho auta, a i odstranění toho vozidla, když už potom není funkční. Rozebrat nějak, co se dá použít znova, tak recyklovat, co se nedá recyklovat… Tak všechno tohle, když se sečte, tak prý, samozřejmě, může to být také podle typu vozidla, ale průměrně to elektroauto se vyrovná tomu autu na spalovací motor až po nějakých sto padesáti tisících kilometrech. Do té doby ten elektromobil se započtením všech těchto věcí, co se týče výroby, tak je na tom ekologicky hůře. Takže když v tom není ta ekologie, tak co v tom tedy je? Proč ta Evropská unie teda si říká, že ta elektroauta je cesta k té lepší planetě a záchraně přírody?

LV: Myslím si, že to bude kombinace více faktorů. Samozřejmě, Evropská unie je dneska v zajetí zelené ideologie a prostě nám tady řídí životy tak, jako nám řídila životy skupinka lidí v minulém režimu, sídlila trochu jinde než v Bruselu. Tak dneska máme tady ty eurosoudruhy, kteří jsou prostě posedlí tím, že si myslí, že třeba poručí větru, dešti, že když tady budou dělat úplné nesmysly, stavět se na hlavu, tak že by mohli dosáhnout nějakých jako velmi kosmetických změn v rámci toho, jak se vyvíjí naše klima. A to je jedno vysvětlení. Druhé vysvětlení je, že ve chvíli, kdy se někde koncentruje moc, kdy máte někde to centrum, odkud se rozhoduje o osudech životů mnoha lidí, tak je to velmi náchylné na to, aby různí lobbisté, různé mocenské struktury, se snažily na tohle centrum působit a ovlivňovat rozhodování v rámci toho centra. No a já, když vlastně vnímám, jakým způsobem tady probíhá sebedestrukce Evropy, Evropské unie, tak si skoro pokládám otázku, jestli náhodou ti lidé nejsou navedeni někým zvenčí, někým, kdo má zájem nás poškodit. A teď už je to otázka názoru, v čí prospěch tady tyhle zákazy jsou. Vzhledem k tomu, co jsem řekl, tak je, myslím, jasné, že nejvíce to nahrává Číně. Ale samozřejmě, můžou si to přát i jiné velmoci, jiné země, abychom se tady oslabovali. A já jsem si moc přál, když vypukla válka na Ukrajině, když vlastně došlo k tomu, k čemu došlo v únoru loňského roku, tak jsem si říkal, na všem zlém by mohlo být něco dobré, třeba se alespoň vzpamatujeme a přestaneme dělat tady tyhle šílenosti. Protože pokud se budeme ekonomicky oslabovat, pokud tady budeme v rámci nějaké ideologie likvidovat náš průmysl, tak samozřejmě tím uděláme radost zejména těm silným hráčům okolo nás, včetně Ruska. To znamená, říkal jsem. nedělejme Putinovi radost, pusťme se do toho, abychom dál pokračovali v uhelných elektrárnách, v těžbě uhlí, které je na našem území, tak, abychom jako Česká republika byli maximálně nezávislí energeticky. Myslel jsem si, že prostě opustíme tady tahle zvrácená dogmata, kdy Česká republika stále tvrdí, že od roku 2033 na našem území nebudou fungovat uhelné elektrárny, což vzhledem k tomu, že dneska uhelné elektrárny vyrábí 50 % energie, přes 50 %, tak je prostě nesmysl. To nedokážeme. Ale ani to, co se stalo na Ukrajině, nás neprobudilo. My se pořád chováme jako šílenci a v tomhle smyslu ta moje naděje je teda nenaplněná.

VV: Super, já teď akorát tady teď koukám, jestli nám jde dobře signál, jestli nám ho nechytá Fiala náhodou. Tak přátelé, řekněte, že nás vidíte, slyšíte…

LV: Já myslím, že Fiala nechytá signály, on vysílá, ne?

VV: Jo, on vysílá dneska všemi směry,… tak perfektně, jde to dobře, takže dobrý. Petře, samozřejmě děkujeme. Děkujeme za dar 200 korun. No, je to možný, ne? Tak. Není to tak dávno, co se provalila ta kauza v Bruselu, kdy se přišlo na to úplatkářství, kde v podstatě skupina právě některých států z východní části Asie, pokud se nepletu, nebo myslím, že to byla, ne, byly to nějaké arabské státy. Teď si myslím, že jo. Arabské státy lehce financovaly některé politiky v Bruselu, právě. Takže jestli to tím nemůže být, no tak spousta toho průmyslu a nejenom, co se týče automobilů, ale celkově průmysl se přesouvá třeba do Spojených států amerických. Myslím těžkej průmysl, výroba hliníku a opracování hliníku. Tak protože samozřejmě tam je velká spotřeba energie. My když si tu energii prostě takhle uměle krásně držíme a ještě k tomu trošku jako nafoukneme, tak není konkurence na to, nejsme konkurenceschopný. A to nemyslím jenom Českou republiku, ale myslím i ostatní státy v Evropě. Úmyslně říkám ne v Evropské unii, říkám v Evropě, a těží z toho třeba Spojené státy americké. No, tak pak otázka, jestli ta politika, která se tam dělá, Katar, ano, děkuju, Katar to byl, tak jestli ta politika, která se tam dělá, není teda jako opravdu tak, že za tím stojí i někdo další, který si lehce zaplatí. A neříkám přímo, ale třeba přes nějaké ty vlivné skupiny ty politiky trošku… Může to v tom být, ne?

LV: No určitě. Určitě prostě ve chvíli, kdy je jedno centrum, tak pro vás je to opravdu strašně snadné, působit na najednou 440 milionů obyvatel. Když se udělá centrálně v Bruselu špatné rozhodnutí, 440 milionů obyvatel na to doplatí. A když vy máte nějaký obrovský podnikatelský záměr nebo nějaký jiný záměr, který třeba není úplně přátelský vůči obyvatelům na území Evropské unie, no tak pro vás je tohle jako velké lákadlo. A proč by to ti lidé nezkoušeli, touto cestou prosazovat věci, které si oni přejí? Myslím si, že Lukáš Kovanda před rokem a půl přibližně upozorňoval na to, že se prokázalo podle deníku Telegraph v Británii, že vlastně ti ekologičtí aktivisté byli placeni z Ruska. Protože představte si, že máme třeba u nás v Polsku poměrně hodně uhlí, máme uhelné elektrárny, jsou to stabilní regulované zdroje. My kdykoliv můžeme zvýšit nebo snížit výkon uhelných elektráren, kdy ten náběh není tak úplně rychlý jako u paroplynových elektráren, ale poměrně rychlý tam je. To znamená, pro nás jsou to dobré zdroje elektřiny, na rozdíl od těch nevyzpytatelných, jako jsou větrné nebo solární elektrárny. A ve chvíli, kdy my jsme si prostě ideologicky zakázali tyto elektrárny, přešli jsme, poměrně ve velké míře předělávali jsme ty elektrárny na paroplynové. Tak samozřejmě v takovém momentě se potom děje to, že jsme daleko více závislí na tom plynu, který nám byl převážně dodávaný z Ruska. To znamená, bylo to v zájmu Ruska, abychom tady zavírali uhelné a otevírali ty plynové. No a pak, když se ukázalo, že najednou nám ten plyn ideologicky nevoní, jsme se rozhodli, že prostě ten ruský plyn je nehezký, tak jsme byli v situaci, kdy jsme měli velký problém a kdy jsme nakupovali plyn z různých i pochybných zdrojů. Otazník, jestli náhodou není původně taky z Ruska, jenom k nám nepřijel teda z jiné části světa, ale prostě tím původem nemá vlastně stejný zdroj, tak jako v tomhle smyslu. Prostě to centrální rozhodování je velmi, velmi náchylné. Je to Achillova pata. A kdyby každá jedna země v rámci Evropské unie si tu politiku dělala po svém a vy jste chtěl jako nějaký zločinec, jako někdo z Kataru, prosazovat svoje zájmy, nebo kdokoliv, tak musíte prostě oběhnout 27 vlád a přesvědčit je nějakými prostředky, aby dělaly to, co se vám hodí. A to je samozřejmě pro ty lidi daleko pracnější a složitější a asi je to i nemožné. Ale když máme jednu vládu, kterou vede vlastně gynekoložka z Německa, paní Leyenová, tak samozřejmě je to pro ty lidi daleko snazší nás nějak ovládat ve svůj prospěch.

VV: Jasně, takhle, k tomu plynu ještě řeknu, že my vlastně bereme stále ten stejný plyn, ale on mezitím projde takovou demokratickou transformací. On se jako oprostí od všeho špatného. Mezitím teda ještě propluje kolem půl zeměkoule a koupíme ho akorát z druhý strany, ale je to v podstatě stále ten stejný plyn. Samozřejmě, že už za jiné peníze. My chceme radši ten dražší. Ten levnější nám, jak jste říkal správně, nevoní. My máme radši ty dražší věci, máme radši taky dražší vlastní elektřinu, je lepší než ta levná, kterou si umíme vyrobit. No, takhle hezky jsme se dostali na to téma Evropská unie. Myslím si, že u něj můžeme zůstat. Jaký je teda váš pohled na Evropskou unii, Libore? Vy jste říkal jednu hezkou věc, protože stále se říká, že někdo je proevropský, tahle strana je proevropská a tahle není proevropská a v podstatě už se to zúžilo jenom na to, že proevropské znamená prounijní.

LV: Tak na evropském kontinentě je něco přes padesát států nebo okolo padesáti států. Když se hraje kvalifikace na mistrovství Evropy, tak jsou tam i takové ty části v rámci Británie, že jo, Skotsko, Wales a tak dále. Napočítáme těch zemí, které se toho účastní, asi 55, připouští se tam i Kazachstán a Gruzie a tak dále. Tam je to sporný, jak moc jsou to evropské země. Nicméně je tu okolo padesáti zemí, nad padesát zemí, a současně je jenom 27 zemí v Evropské unii. Takže to určitě není synonymum. Vlajka Evropy je vlajka, kterou si dneska přisvojila Evropská unie. Původně ta vlajka sloužila Radě Evropy, což je teda orgán, který zastřešuje všechny země v rámci Evropy. A Evropská unie, když vznikla, tak si tuhle vlajku vzala jako svoji vlajku. Ale možná jenom řeknu takovou perličku. Na svých přednáškách o Evropské unii vždycky říkám, že v době, kdy se neschválila Ústava Evropské unie okolo roku 2005, tak jsme teda neschválili to, že Evropská unie má oficiální státní symboly. A možná víte, že v trestním právu existuje trestný čin hanobení státních symbolů. Takže já díky tomu, že jsme neschválili tu ústavu Evropské unie, tak vždycky radostně říkám lidem, pokud byste se rozhodli proti Unii protestovat pálením vlajky Evropské unie, tak se nedopouštíte trestného činu, protože to oficiálně teda není státní symbol. Ale současně dodávám, prosím vás, ale nedělejte to, protože při pálení vlajky vzniká uhlíková stopa. A to si samozřejmě nikdo z nás nepřeje.

VV: Tak to jsem ani nevěděl, no tak vidíte. No tak proto vidíme ve Francii trhání a trhání vlajky Evropské unie. Teď už teda víme, že to je, že ta vlajka je vlastně ukradená Evropskou unií. Tak to jsem ani nevěděl. Vidíte, tak to je zajímavý. No, včera jsme tady s Vojtou zrovna řešili, jestli ta unie jde nějak transformovat anebo nejde. A teď já neříkám, že když jsem se narodil, tak už jsem věděl, že Evropská unie je špatná. Dospěl jsem k tomu postupně a chvíli jsem právě, teď mluvím za sebe, prošel jsem takovou fází, že jsem si říkal, no tak asi by to šlo nějak transformovat. Zvolme tam jiné politiky, oni se o to postarají. No ale už jako začínám si trošičku myslet, že minimálně z pozice České republiky nemůžeme transformovat vůbec nic. A takhle to vidím já. Jak to, Libore, vidíte vy?

LV: No, já se vždycky snažím ty závěry dělat na konci přednášky. To znamená, teď nikoho nenavádím, aby odcházel od našeho streamu. Ale kdyby to někoho hodně zajímalo, může si pustit přednášku, která má název Mrazivá fakta o právu Evropské unie. Mám ji taky na YouTubu a na konci té přednášky shrnuji vlastně celou tu přednášku dvěma slovy nebo dvěma takovými souslovími. Za prvé, všechno, co se dělo v Evropské unii, probíhalo salámovou metodou tak, aby to lidé ne tak úplně snadno dokázali odhalit. A současně tam říkám, že Evropská unie je nereformovatelná. A vychází to z toho, co říkám během celé té přednášky, protože všechny dosavadní reformy Evropské unie vždycky vedly jenom k horšímu stavu. Všechny dosavadní reformy vlastně vznikly v době nějaké krize Evropy, Evropské unie, kdy se řeklo, máme tady problém a vyřešíme ho tím, že dáme více kompetencí Evropské unii. Problém je ale ten, že většinou více kompetencí Evropské unie je příčinou těch problémů. A čím více budeme Evropské unii předávat kompetencí, tím více tady budeme mít problémů. To znamená, jsem přesvědčený, že Evropská unie nejde opravit, že je postavená na špatných základech. A naše strana vznikla v roce 2009 v reakci na to, že jsme jako Česká republika přijali Lisabonskou smlouvu, což bylo zásadní přepsání pravidel hry uvnitř Evropské unie. My jsme přišli o právo veta v některých klíčových oblastech, třeba v oblasti migrační a azylové politiky. No a já si vybavím takový vzdělávací klip, který natáčela tehdejší europoslankyně paní Zuzana Roithová, která říkala, nenechte se strašit, že nám sem jižní státy budou posílat migranty, když přijdeme o právo veta v migrační a azylové politice. No a vlastně v roce 2015, šest let poté, už jsme to na vlastní oči viděli, že opak je pravdou a dneska to vidíme znovu. To znamená to, že jsme přišli o právo veta, je něco, co je velmi zásadní. Může být rozhodováno o nás bez nás. Můžeme být přehlasováni, byť teda současná vláda vesele hlasuje pro všechny euronesmysly a nejsme přehlasováni, tak v tuto chvíli, kdyby tam byla nějaká rozumnější vláda, tak přehlasována být může. A proto Svobodní od roku 2009 říkají, že by bylo lepší uspořádat referendum o vystoupení České republiky z Evropské unie. A v tomto smyslu my známe cestu. Víme, jak bychom mohli bezpečně přestoupit do organizace EFTA, abychom si zachovali volný pohyb osob, zboží, služeb, kapitálu a abychom si zachovali členství v schengenském prostoru, Evropském hospodářském prostoru a současně jsme přišli o všechny ty nevýhody, které nám současná Evropská unie přináší. Protože to, že jsme v tomto spolku, a to, že můžeme být přehlasováváni, tak to je pro nás prostě obrovské riziko. Myslím si, že dneska už to pociťuje čím dál tím víc lidí, a myslím si, že se blíží moment, kdy by se v takovém referendu dalo uspět. Protože Green Deal, migrační krize, zavádění digitálního eura, to je namátkou pár věcí, které lidi v České republice poměrně děsí. A myslím si, že ta nálada je čím dál tím víc proti Evropské unii.

VV: No já souhlasím, protože samozřejmě obklopujeme se lidmi, kteří mají podobné názory, takže to vidím stejně, ukrajování svobody. Salámová metoda. Je to přesně tak, jak říkáte Libore. Postupně, kousíček po kousíčku. Včera jsme tady řešili zákaz domácích zvířat, zatím exotických, ale už se ví, že ta listina nebude definitivní. To znamená, začne se tygry, které málokdo z nás chová, ale skončí to u papoušků, koček a psů nakonec, postupně. Nebude to hned za první rok, bude to třeba po pěti letech. A otázka tedy. Referendum ano, a ta cesta by teda měla být taková, jakou zvolila Velká Británie?

LV: Ne. Ta cesta v případě České republiky by se určitě měla lišit. Obecně v rámci té přednášky říkám, že existuje sedm cest, jak se ubránit negativním dopadům evropské legislativy, unijní legislativy. Jedna z cest je odchod, a pokud odchod, tak v případě České republiky s přestupem do organizace EFTA. Velká Británie byla zakladatelskou zemí organizace EFTA, Evropské sdružení volného obchodu. Ta má poměrně dost rozdílů oproti Unii. Třeba jeden takový rozdíl, že EFTA má 80 zaměstnanců, zatímco Evropská unie 60 tisíc. Tak to je jeden celkem zásadní rozdíl, protože v EFTĚ nevymýšlí žádné směrnice, nic, v čem by se měli přehlasovávat ty země. Oni spolu prostě chtějí pouze ekonomicky vycházet dobře, spolupracovat, bourat i obchodní bariéry. Tahle původní myšlenka je samozřejmě správná, ale všechno, kde si připouštíme, že si budeme diktovat nějaký způsob chování, tak je samozřejmě špatně. A přesně, jak Vy jste řekl, chov křečků, chov čehokoliv. Už to, že připouštíme, že Unie má v rukou nějaký nástroj, kde dneska prostě vypíše seznam takový a příště tam dodá dalších deset zvířat a zase tam dodá další zvířata. Už to, že tady vytváříme nástroje, aby nějaký seznam existoval, je prostě špatně. Nic takového by se samozřejmě nemělo v Bruselu řešit. Z tohoto důvodu jsme určitě nevstupovali do Evropské unie. Stejně tak jsme do Evropské unie nevstupovali proto, aby posílala do Palestiny miliardy a miliardy eur a bůh ví, co tam prostřednictvím těchto peněz bylo financováno. Určitě jsme nevstupovali do Evropské unie, aby Unie rozdávala z našich daní dotace na linky na toustový chléb různých firem a jakékoliv jiné pochybné dotace, protože prostě to je naopak to, čeho bychom se chtěli zbavit a čeho bychom se zbavili s přestupem do EFTA. No a proč Britové nepřistoupili do EFTA? Jejich důvody byly trochu jiné než ty naše. Oni jsou ideologicky díky tomu, že nezažili vlastně tu nesvobodu v rámci minulého režimu, tak jsou ideologicky bližší tomu Bruselu. Tam různé progresivistické neomarxistické ideologie, politická korektnost, bourání soch státníků, tam tyhle věci vycházejí jaksi už z poptávky té společnosti, která se mentálně dostala na nějakou úroveň, kterou my tady v České republice nemáme. To znamená, jim nevadí ty eurosměrnice a tyhle různé nesmysly. Jim ale vadilo například to, že k nim měli povinnost vpouštět pracovníky z Polska, z Bulharska, z těchto zemí, a proto se chtěli zcela odstřihnout od toho jednotného trhu. To je rozdíl, protože Česká republika nemá zásadní problém s tím, že u nás pracuje někdo z Bulharska nebo z Rumunska. My, pokud bychom odcházeli z Unie, tak je to spíš kvůli těmto zákazům, třeba jako zákaz aut na benzín a naftu. A tam je teda zajímavé, že Britové si původně schválili zákaz aut na benzín a naftu už od roku 2030, teď to posunuli na rok 2035. Ale evidentně prostě jsou nastaveni tímto směrem, že tyhle nesmysly chtějí dělat dobrovolně a nepotřebují na to mít Unii. Kdyby Česká republika v Unii nebyla, jsem přesvědčený, že by tady žádný zákaz aut na benzín a naftu nebyl, jako třeba není ve Švýcarsku.

VV: Tak já akorát teď mám trošičku horší signál. Přátelé, řekněte nám, jestli nás vidíte a slyšíte. Teď se nám to trošku, trošičku… Ale Liborovi jsem naštěstí rozuměl. Tak jenom dejte nám vědět do chatu, prosím, protože samozřejmě nemám tu jinou zpětnou. Dobře, tak. Dobře. A teď jak toho docílit? Samozřejmě, protože těch stran není mnoho, no tak já…..  Většina těch stran je tak jako etablovaná … Za nízkou mzdu, takže se jim taky odteď úplně jako nechce odejít. Že by si… U nás v pohodě. Super, tak perfektní. Trošku se to sekalo chvilku. Mohlo to být, mohlo to být na mé straně, vypadává to. Tak uvidíme, jinak já tady mám signál plný, tak snad se to zlepšilo už. Takže není to tím, že si nebudou chtít, že si nechtějí podřezat vlastní větev? Že těch stran, které by tady do toho šly, do nějakého referenda, je minimum? V podstatě, pokud vím, tak to jste asi akorát vy, nevím, nevím, jak to má SPD, se přiznám.

LV: Já myslím, že asi SPD by to tam mohla mít. Nicméně ta situace, která je před námi, tak bude velmi turbulentní. Prostě lidé, kteří v České republice Evropskou unii velmi hájili, tak už dneska často vidí ty problémy, které nám přináší. A politici na to budou muset reagovat, pokud jejich strany budou chtít zůstat v českém parlamentu, tak budou muset nějak reflektovat názory lidí. A v tomto smyslu je potřeba si uvědomit, že v Británii k tomu taky došlo celkem nečekaně, že se vyhlásilo referendum o vystoupení z Evropské unie. Stejně tak, když se bavíte s lidmi, kteří to zažili v osmdesátém devátém, tak si taky ještě nikdo uprostřed léta neuměl představit, že ten režim padne. To znamená, my v tomhle smyslu musíme být v první řadě připraveni na všechny scénáře. Musíme vědět, že vystoupení z Evropské unie je věc, která by v zásadě šla i bez referenda, v podstatě vláda může aplikovat článek 50. Poslat dopis do Bruselu, že chce zahájit to řízení o vystoupení z Evropské unie, které by mělo mít nějaký dvouletý rámec. V případě Velké Británie to teda trvalo ještě o něco déle, ale to bylo právě proto, že oni nepřestupovali do EFTA a že si najednou chtěli vyjednat úplně nový neznámý status vedle Evropské unie, takže to bylo o něco složitější. Nicméně já jsem prostě přesvědčený, že nejlépe lidé ty věci chápou, když je zažívají na vlastní kůži, a my to tady všechno na vlastní kůži teď budeme zažívat. Všechny ty nesmysly budeme pociťovat na vlastní kůži. A to je daleko lepší jaksi návod, udělat si názor na Evropskou unii, než když jsme do ní vstupovali, kdy tady za 200 milionů korun vláda vyvěsila billboardy, aby nás přesvědčila, že máme vstoupit do Evropské unie, kdy nám pan Špidla, když stál vedle pana Teličky, sliboval, že do sedmi let doženeme německé platy. A zase vy byste asi řekl, že nám tehdy lhali. Jenomže jak stál Špidla vedle Teličky a spolu říkali, do sedmi let doženeme německé platy, oni mluvili o těch svých, ne o těch vašich. Takže oni do sedmi let dohnali a předehnali. Takže opravdu si myslím, že lidé prokoukávají, že spoustu těch věcí jim bylo zamlčeno, že najednou na vlastní kůži cítí, že Evropská unie má spoustu negativ, a zkrátka tady potom bude vytvořena poptávka, takže politici nakonec budou muset na tu poptávku nějak reagovat, protože aktuální zpráva, nebude se prý zavádět korespondenční volba. Takže si myslím, že v roce 2025 bysme měli bezpečně vládu nějak vyměnit, a myslím si, že ta další vláda už klidně může být tou vládou, která by nás třeba k něčemu takovému přiblížila, byť to dneska třeba nemají ti politici v programu, ale prostě ta poptávka od lidí bude velká.

VV: No tak Libore, vy musíte mít radost. Protože jsem se koukal na poslední průzkumy a pohybujete se někde 2,8 až 3 procenta, takže samozřejmě já vám budu přát, ať se dostanete a strany vám podobné s podobnými myšlenkami také. Snad se podaří udělat nějaké uskupení, které by se mohlo jmenovat vláda, a to by mohlo začít rozhodovat trošičku jinak. Já Libore moc děkuji za Váš čas. Máme 41 minut. Myslím si, že pro udržení pozornosti našich diváků je to je to akorát. A chtěl bych teda ještě jednou poděkovat, popřát Vám úspěchy. Vím, že máte senátora pana Chalupského, takže tomu fandíme a doufám, že se uvidíme zase třeba někdy příště.

LV: Tak se na to budu moc těšit. Přesto si ještě takhle na závěr dovolím pozvat lidi, aby šli k evropským volbám, které tady jsou až příští rok v červnu. Nicméně přestože si o Unii můžeme myslet, co chceme, fakt je ten, že tam vzniká spoustu předpisů, které nám dneska komplikují život, a prostě stojí za to, aby ta volební účast byla zvednutá lidmi, kteří si to uvědomují. Sedělo tam méně Pirátů, méně Luďků Niedermayerů, a více těch, kteří budou sypat písek do soukolí. A když jste mluvil o tom, že by bylo fajn, aby třeba vzniklo nějaké uskupení i dalších stran, aby se dařilo ty síly spojovat, tak já se za chviličku připojuji na jedno jednání, kde bychom měli usilovat i o to, aby nám třeba strana, která je nám blízká, Motoristé sobě, aby se podařilo najít nějaký model, kdy bychom mohli spolupracovat, a mohli bychom těm lidem dát nějakou společnou nabídku tak, aby se nebáli propadnutého hlasu, abysme opravdu v tom Bruselu mohli sypat společně písek do soukolí. A protože i v okolních státech, Rakousku, Německu a v dalších zemích posilují euroskeptické strany, věřím tomu, že v těch eurovolbách, po těch eurovolbách by mnoho věcí mohlo být trochu jinak. Takže moc díky. A chtěl jsem trochu skončit pozitivně. Tak…

VV: Určitě. Já ještě v rychlosti jenom poděkuji. Děkuji velmi panu Bohumilu Bartošovi za příspěvek a Jarmilce Vrbové. Moc děkujeme, Libore, Vám také. Ještě jednou děkuji A přátelé, my se uvidíme zase příště. Užijte si krásný večer, dobrou noc.

Stávka lékařů může v prosinci ochromit nemocnice. V ohrožení jsou neakutní zákroky i noční provoz

Přepis celého rozhovoru:

Nedostatek lékařů a jejich přesčasy teď bude téma pro náměstka ministra zdravotnictví Václava Páleníka a také lékaře Dalibora Veselého. Vítám vás ve vysílání, pánové. Dobrý den. Dobrý den. Dobrý den z D1. Ministr zdravotnictví Vlastimil Válek slíbil, že část novely zákoníku práce o přesčasech zruší. Není tedy protest lékařů v tuto chvíli bezpředmětný? Neměla by se výpověď přesčasu stáhnout? Anebo pane, nebo pane Veselý, ministrovi zkrátka nevěříte a čekáte až na to platné rozhodnutí? Z předchozích zkušeností? Určitě. My si počkáme na to, až bude něco jasně na papíře, ideálně tak daleko v legislativním procesu, že už to nebude možné vrátit zpět, protože máme v našem oboru trochu smůlu, že nám už bylo za tu historii vlastně naslibováno ledacos a velice málo toho bylo splněno. Takže my jsme rozhodně otevřeni jednat, ale nemůže to být pouze na základě slibů, které ani v tuto chvíli nejsou na papíře, natož aby byly někde dále v legislativním procesu. Pane Pláteník u, zajímá mě váš názor na to, co zaznělo. My jako ministerstvo zdravotnictví vnímáme ty podněty a protest od mladých lékařů velmi vážně a myslím si, že ukázaly na dlouhodobý neřešený problém. Nicméně potvrzuji slova pana doktora Veselky. Sekcí mladých lékařů ministerstvo práce i zdravotnictví pravidelně jedná. Včera byla poslední schůzka na pracovní úrovni, kde se jednaly nějaké modelové situace skutečně v přípravě tento tzv. paragrafované znění, které by, jak slíbil pan ministr Válek, mělo vrátit tu podobu zákoníku práce do té doby před tím navýšením přesčasů, což mi dovolte zmínit, byla poslanecká iniciativa, nebyl to název, návrh Ministerstva zdravotnictví. Díky za upřesnění. Ještě se doptám. Zmínili jsme, že přesčasy vypovědělo zhruba 5 tisíc lékařů. Pane Pláteník, u pro zajištění zdravotní péče to představuje podle vás jak velký problém? Samozřejmě to představuje určité riziko. My nevíme, co se stane 1. prosince, protože se sekcí mladých lékařů, jak jsem říkal, intenzivně jednáme a pan ministr se zavázal, že představí své návrhy přímo jimi, že i jako poslanec, panem poslancem Jurečkou a Kaňkovským budou ty návrhy představovat jako poslanecké novely, aby byly rychlejší. Nicméně samozřejmě v nějaké té nejkrajnější variantě by pochopitelně mohlo dojít třeba k prodloužení čekacích lhůt a nějakému omezení péče. To pochopitelně riziko je a my si ho uvědomujeme. Pane, pane Veselý, chápu, že zrovna lékařům se tyto přesčasy vypovídají hůře, možná i stávkuje se rozhodně hůře než jiným profesím. Jak vybalancujete toto riziko, které zmiňuje pan Pláteník? Nám se samozřejmě do této vlastně poměrně rázné formy protestů určitě jako primárně nechtělo, nicméně je to už reakce na nějakou dlouhodobě vyhrocenou situaci, která netrvá půl roku, ale která trvá fakt jako desítky let, kdy vlastně ta krize jako není, není řešena. A vlastně poslední takovým hřebíčkem bylo právě to, co se nyní prosadilo do zákoníku práce režii pana doktora Kaňkovského, že se tam na poslední chvíli bez vlastně projednávání s kýmkoliv dal ten přílepek o zdvojnásobení těch přesčasů. Přitom už jako nyní těch přesčasů je skutečně hodně, lékaři mají jako problém sladit svůj nějaký osobní rodinný život s výkonem povolání medicíny a ten dvojnásobek už je úplně nereálný. Zmínil bych zde ještě určitě to, že kromě toho, že to zdaleka není pouze o lékařích, ale je to i o pacientech, protože ve chvíli, když vás ošetřuje lékař, který už je třeba 36 hodin v práci, tak v tu chvíli to skutečně už není bezpečná záležitost. Těch 832 přesčasových hodin ročně, tedy zhruba 100 pracovních dnů navíc. To by bylo hodně i u méně náročných profesí, které nenakládají s lidskými životy. Pane Veselý, z čeho podle vás vznikl nápad na tak dramatickou změnu? Ještě na pozadí toho, co jste říkal, desítky nebo deset let tento problém, Bubla. Neznám zcela pozadí návrhu, který vlastně byl přilepen k zákoníku práce na poslední chvíli, to tak, že nemůžu, nemůžu v tomto tvrdit, ale z nějakého obecného hlediska si myslím, že. Je ministerstvo zdravotnictví, ředitele nemocnic a ti další, co vlastně tu péči zajišťují, jsou si vědomí toho, že těch lékařů je nedostatek a vlastně změny toho zákoníku práce chtěli využít k tomu, aby mohli být lékaři donuceni, být donuceni sloužit víc, než slouží doteďka, což je důležité zmínit, protože se sice mluví stále o dobrovolných přesčasech, ale každý, kdo pracuje v nemocnici nebo má někoho, kdo v té nemocnici pracuje, ví, že ty přesčasy vůbec nejsou dobrovolné. Pane Pláteník, u vy jste s tím pozadím návrhu v tom zákoníku práce seznámen? Já bych tady možná pana doktora Veselého doplnil s tím, že zopakuji, že to tedy nebyl návrh ministerstva zdravotnictví a vyšel z PS. A jak pan doktor Veselý říká, skutečně ve zdravotnictví je opravdu obrovské množství přesčasů. Je to dáno tím, že potřebujeme zajistit nepřetržitý provoz, protože my pacienti jsme nemocní jak ráno, tak v noci pořád. A ve zdravotnictví dochází k tomu, že řada těch přesčasů je vykonávána nad rámec těch pracovních smluv a někdy jsou vykonávány v režimu dohod o provedení práce apod., což není ideální praxe. A ten záměr, co asi v dobré víře poslanci měli, bylo právě ten režim zanést normálně do režimu pracovních smluv. Nicméně, takže věřím, že to byla nějaká bohliv a racionální úvaha, nicméně nevzešla z Ministerstva zdravotnictví a vnímám to, že se z toho stali určitý symbol a ta odborná veřejnost, zejména ze strany mladých, sekce mladých lékařů byla taková, že velmi silně tento podnět jako odmítli. A i proto se pan ministr Válek zavázal s tím, že to v co nejbližší době napraví. A přesně o tom jednáme se sekcí mladých lékařů a s Ministerstvem práce a sociálních věcí. Problém přesčasu. To je jedna věc. Dále tady máme nedostatek zdravotnického personálu, i to je problém dlouhodobý. Pane Pláteník u, jak ho šéf resortu, potažmo ministerstvo zdravotnictví jako celek řeší? Je to dlouhodobý problém, to jsou si všichni vědomi. Už jenom proto, jak dlouho trvá profesní příprava lékařů. Takže já úplně nemůžu hodnotit práci předchůdců, nicméně víme, že pracujeme teďka jako aktuální vedení ministerstva zejména navyšování kapacit lékařských fakult, na úpravě toho postgraduálního vzdělávání, aby bylo přímější a rychlejší. A celkově se musíme samozřejmě dlouhodobě bavit o efektivitě naší sítě zdravotnických zařízení tak, abychom ty personální kapacity, které jsou vzácná důležité, správně využívali. To je pravda. To jsou rozhodně veliké výzvy a to, na co upozorňují mladí lékaři nebo konkrétně sekce mladých lékařů, to jenom podtrhuje. Pane Veselý, jaký z toho máte pocit vy? Nespoléhají se třeba jednotliví šéfové resortů v čase na to, že to zkrátka nějak polepíte? Já si myslím, že se na to spoléhají, protože to tak nakonec vždycky bylo historicky. Nicméně myslím si, že tentokrát je situace skutečně jiná a i zákonodárci tomu rozumí. S tím, co říkal pan náměstek, těch priorit, ohledně priorit. Které jako Ministerstvo zdravotnictví aktuálně řeší, tak s tím nelze než souhlasit. A já bych doplnil ale ještě jednu. Neustále se řeší, že vlastně zdravotníků je nedostatek a když se kouknete na statistiky, kolik je zdravotníků obecně na světě, tak to v ČR nevychází nějak hůř. Problém je prostě v tom, že na ty zdravotníky dopadá spousta práce, kterou by vůbec neměli dělat. Málokterý mladý lékař vám řekne, že je unavený z toho, že léčí pacienty, ale téměř každý vám řekne, že si přijde po té škole, že je, že nastoupil do nemocnice a dělá tam sekretářku. A vlastně ta administrativa, která se čím dál tím víc bobtná se všemi těma předpisy a valí se na nás, je dneska bohužel gros té zdravotnické práce. A přitom třeba nějaký administrativní pracovník ve zdravotnictví nebo podobné obory, které by lékařům ulevili od té administrativy a vlastně by nám umožnily dělat tu naši práci, kterou jsme studovali, tak vlastně v Čechách téměř neexistují. Podle šest let starého vyjádření Romana Prymuly mladí lékaři nechtějí sloužit přesčasy, protože se mají dobře. Pane Pláteník, uvidíte dnes nějaký rozdíl proti tehdejšímu postoji? Já můžu určitě obecně komentovat to, že trh práce se mění tak, jak prostě na něj vstupují mladší lidé a za které se taky považuji. A není výjimka, že se to bude týkat i zdravotnictví. Ale je to dobře, to pochopitelně prostě priorita očekávání o zaměstnávání a zaměstnání a soukromého života se můžou v čase měnit a je to v pořádku a my naší povinností pochopitelně na to adekvátně reagovat. Ve vysílání se mnou byl náměstek ministra zdravotnictví Václav Pláteník a také lékař Dalibor Veselý. Já vám velmi děkuji za přínosnou diskusi, pane Pláteník u, vy dobře dojeďte a pane Veselý, vážím si, že jste dorazil do studia. Hezký den. Děkuji. Na shledanou. Na shledanou.

Volit či nevolit? Ostrá debata o slovenských volbách proběhla na V.O.X. TV

Do NEJLEPŠÍHO PODCASTU tentokrát přišli diskutovat nejen o situaci na Slovensku: Libor Vondráček, Petr Macinka, Pavol Lupták, Pavel Macek a Mr. Kubelík! Vítejte u Nejlepšího Podcastu, který bude již od příštího dílu na V.O.X. NEWS!

Pavel Macek, spoluzakladatel vlasteneckého spolku Obrozenci 2.0 a učitel bojových umění si v poslední prezidentské volbě nevybral a odmítl volit tzv. “menší zlo”. Programátor a etický hacker Pavol Lupták se slovenských voleb neúčastní již řadu let. Na opačné straně stolu argumentovali lídři dvou stran Petr MacinkaLibor Vondráček o nevyhnutelnosti účasti v demokratických volbách.

Nedostatek léků a plýtvání penězi ve zdravotnictví, Miroslav Havrda a Tomáš Zdechovský na Prima CNN

Pro Prima CNN se náš místopředseda MUDr. Miroslav Havrda vyjádřil ke stavbě nové továrny na penicilin i k nedostatku léků. V duelu s ním byl Tomáš Zdechovský, který překvapivě přikyvoval, když náš místopředseda přirovnal současnou EU k RVHP. Nedostatek zboží a ekonomická stagnace mají totiž dnes stejné příčiny jako před 40 lety… #nedostatekleku #rvhp #eu

ZPRÁVY PLUS (CNN Prima NEWS, 04. 10. 2023)

(Přepis rozhovoru)

ÚČASTNÍCI:

JK = Josef Kluge, moderátor; TZ = Tomáš Zdechovský, europoslanec za KDU-ČSL; MR = Miroslav Havrda, místopředseda strany Svobodní;

(ve vstupech: AS = Alena Schillerová, hnutí ANO; SD = Sabina Dračková, reportérka)

JK: V Česku je nedostatek léků, včetně tak základního jako je penicilin. Nechtějí nám je výrobci prodávat, protože jim za ně nabízíme málo peněz, to bude hlavním tématem zpráv Plus. Nejprve si ale poslechněme, co řekla o zdravotnictví poslankyně hnutí ANO a taky bývalá ministryně financí Alena Schillerová dnes v našem ranním vysílání.

AS: Je to celý blok problémů, ale začnu rozpočtem, protože to je mi nejbližší. Vláda schválila rozpočet a já si dovolím upozornit, že schválila snížení rozpočtu Ministerstva zdravotnictví o jednu třetinu. Z 16 miliard na 11 miliard. To je opravdu obrovský, brutální zásah a teď si uvědomme, že při jedenáctiprocentní inflaci rostou samozřejmě výdaje zdravotnictví tak jako ostatním rezortům a my jim sebereme třetinu rozpočtu. Co dělá ministr Válek? Myslím si, že prostě opravdu není na svém místě.

JK: A teď už v našem vysílání vítám naše hosty, lékaře a současně místopředsedu strany Svobodných, Miroslava Havrdu, a také europoslance za KDU-ČSL Tomáše Zdechovského. Dobrý den.

TZ: Dobré dopoledne.

MH: Pěkné dopoledne.

JK: Začnem trochu zeširoka. Hlavním pilířem financování zdravotnictví tady v České republice je zdravotní pojištění. Peníze z rozpočtu resortu jsou ve srovnání s tím, řekl bych, skoro drobné, tak je tedy jeho snížení, a tím snížení peněz v rozpočtu, opravdu problémem? Chápete to tak, že to může být další z řady komplikací v prostoru českého zdravotnictví tak, jak je tady u nás sledujeme? Pane doktore.

MH: Tak my si platíme zdravotní pojištění. A v zásadě to zdravotní pojištění by mělo pokrýt lékovou politiku našeho státu. A ty peníze navíc, o kterých tady mluvila zejména paní Schillerová, to je třeba výstavba nových pavilonů nemocnic. Třeba v Hradci Králové se má stavět nový pavilon chirurgický, kde stát by to měl zadotovat přibližně jeden a půl až dvěma miliardami korun, takže zase úplně bych to neslučoval dohromady.

JK: Hmm. Zajímá mě, co si myslí pan europoslanec Zdechovský, kde by se úspory v rozpočtu mohly projevit negativně?

TZ: Já si myslím, že to bylo přesně řečeno. To jsou peníze, které opravdu nejdou na péči o nemocné lidi. To jsou peníze, které jsou především spojené s investicemi. Ale tady se ukazuje, že paní ministryně, nebo bývalá ministryně, nezná, jak se sestavuje rozpočet, a neví, že to je jenom přesunutí z kapitoly A do kapitoly B. Vlastně budou využity teďka peníze z evropských fondů, které samozřejmě nejsou v té kapitole, kde ona to hledá, ale jsou v jiné kapitole a vlastně ta částka do zdravotnictví se výrazným způsobem nesníží. Ba naopak, ty všechny investice, které jsou předpokládány v roce 2024, budou probíhat, ale budou z jiných rozpočtových kapitol nebo z jiných prostředků, než paní ministryně je možná zvyklá nebo byla zvyklá za doby, kdy ona byla ministryní.

JK: Teď už pojďme na naše další téma, které s tím souvisí, a to je nedostatek léků, což trápí, možná i děsí, nás pacienty. Setkáváme se s nedostatkem tak základního léku, jako je penicilin. Ministr zdravotnictví pan Válek řekl, že usiluje o obnovení jeho výroby tady v ČR, což by podle něj mohlo být zhruba za rok a půl.

(Citován Vlastimil Válek)

„Ministerstvo zdravotnictví a já osobně uděláme maximum pro to, abychom dostali výrobu penicilinu do České republiky.“

JK: Ono se říká, že slibem nezarmoutíš. Tak jaké si, pánové, myslíte, že má skutečné páky ministr zdravotnictví na to, aby se u nás něco začalo vyrábět? Ne tedy něco, ale tím myšleno léky. Pane doktore.

MH: Já jestli ještě mohu doplnit, co se týče těch financí, tak tady obchod s léky, s vakcínami, je obchod jako každý jiný, ať si každý tomu říká, jak chce, a vždycky v první řadě jde o peníze. A zatímco tady v České republice obchod s vakcínami funguje báječně, tak ten obchod s antibiotiky a dalšími léky vázne. To vidíme všichni, vidí to v lékárnách. A já jenom chci říct, že tady se vylilo do kanálu tzv. za pět miliard korun vakcín a jak tady poznamenala paní ministryně nebo exministryně Schillerová, tak je to půlka rozpočtu Ministerstva zdravotnictví za rok. A to už byly peníze, které šly jaksi z peněz těch pojišťoven. Takže ona ta pravda je jaksi někde na půl a je potřeba vidět i tyto věci. A tady nám chybí teď pět miliard, které třeba mohli pomoct na ty léky. A vrátím se k té výrobě těch léků. Tady v Evropě, protože jsme přeregulováni, tak jsme vlastně vyštvali farmaceutické firmy do Číny, do Indie a není to jenom u léků, je to u dalších technologií, to jsou čipy, to budou auta, to budou další věci. Takže my tady v Evropě si děláme ten socialismus ve formě RVHP, jako jsme to tady viděli, střílíme se do vlastní nohy, zvyšujeme si náklady vysokými energiemi, vysokými vstupy, takže jestliže tady uděláme fabriku na penicilin, to je jistě hezká věc, ale pokud ta fabrika ten penicilin bude vyrábět za dvakrát více, než bude stát ve světě, tak ta fabrika absolutně nemá šanci, aby tady fungovala. Je to taková pohádka, abychom vlastně tak nějak těm lidem řekli, že něco děláme.

JK: Zdálo se mi, že pan europoslanec Zdechovský na začátku té odpovědi pana doktora Havrdy nesouhlasně kroutil hlavou, teď je možná ta chvíle na reakci.

TZ: Tak já bych chtěl říct, že já si pana doktora moc vážím za to, co všechno dělá, a my jsme oba dva Hradečáci a známe se, ale v té první části odpovědi trošku neměl pravdu. A já vás nechci opravovat, ale opravdu těch pět miliard za vakcíny, to šlo z rozpočtu především zdravotních pojišťoven, nešlo to z toho rozpočtu těch dvanácti miliard, ale to není důležitý. Já si myslím, že daleko důležitější je, že se shodneme, že osmdesát procent účinných látek na výrobu antibiotik je dneska v Číně a v Indii a ta výroba se nevrátí zpět, pokud to pro ty firmy nebude výhodné. Tady Evropská unie teď připravila nějaký balíček, jmenuje se to farmaceutický balíček, já jsem k němu v řadě míst skeptický. Jak říká pan doktor, tak opravdu ty pobídky, které třeba Evropská unie chce nabízet, tak mi přijdou někdy až bizarní a někdy mi přijdou nesmyslný. Já si myslím, přistupme k tomu jakoby s logikou, jak je potřeba při těchto řešeních, krizových řešeních, postupovat a je potřeba opravdu se s farmaceutickými firmami domluvit na nějakých možných kompromisech, protože v současné době třeba na území Evropské unie z důvodu regulací nepostavíte žádnou farmaceutickou firmu, dokud tu farmaceutickou firmu, která bude vyrábět léky, a to může vlastně být i robotizovaná výroba, nebudete schopni uskutečnit během příštích šesti, sedmi let, tak sem žádná firma investovat nebude. Jsou tady další věci, které ty farmaceutické firmy chtějí. Minulý týden jsme k tomu měli seminář v Evropském parlamentu. Chtějí tedy provádět výzkum. Bez provádění výzkumu vlastně se přesune veškerý výzkum do Spojených států a měli bychom začít vlastně chtít jako Evropa komunikovat a patentovat vlastně ty zásadní léky, které jsou pro Evropu důležité, protože v současné době vlastně přesunutím, přesunutím výroby toho léku do Asie, ať už do Indie nebo do Číny, dochází velmi často ke kopii toho léku a v tu chvíli ty farmaceutické firmy už nemají zájem vlastně ani ten lék dále vyvíjet nebo s tím dále pracovat, protože vlastně ten jejich zisk výrazným způsobem klesá a vydělává na tom především Čína a Indie.

JK: Vy už jste na to oba částečně odpověděli, zeptám se ale znovu, možná na tu samou věc. Ale ono je to důležité, protože je to věc taková, řekl bych, zásadní a ideová. Dovedete si představit v současném globalizovaném světě lékovou soběstačnost v rámci Česka nebo spíš v rámci celé Evropy? Není tento nápad a tato idea, řekněme, prostě úplná utopie? Stačí mi jen velmi stručná odpověď a pokračovat může pan europoslanec.

TZ: Tak utopie to není, ale v této době k tomu nejsou splněné žádné podmínky. Já si myslím, že opravdu nejde o to, že zítra tady někdo postaví továrnu a bude dostatek penicilinu. Ono dostatek penicilinu bude už někdy na konci listopadu, kdy se rozjedou vlastně všechny ty továrny jak v Indii, tak v Číně. Ale vlastně výroba léků, si teďka uvědomujeme tu pandemii, že je hlavně o bezpečnosti Evropy, a to, abychom měli strategické firmy na území Evropské unie, aby se nepřesunuly někde do Asie, která nás může vydírat různým způsobem, tak to si myslím, že je pro nás klíčové.

JK: Zajímá mě i, co si myslí pan doktor Havrda. Ptal jsem se na to, jestli ta soběstačnost léková v rámci Česka, potažmo Evropské unie nebo Evropy, jestli to prostě není utopie.

MH: Já jenom bych se chtěl omluvit panu poslanci Zdechovskému, protože on to špatně pochopil. Já jsem právě tvrdil, že těch pět miliard bylo placeno zdravotními pojišťovnami, takže neříkal jsem, že to bylo ze státního rozpočtu, takže omlouvám se, řekl jsem to asi nešikovně. Já si myslím, že jako v dnešním světě, jak jsem mluvil na začátku, je to obchod a je to trh. A pokud mi ten obchod a trh nebudeme pokřivovat, tak ty léky tady jednoduše budou. Za socialismu, kdy byly banány za nějaké peníze, kolo a televize byly za nějaké peníze, byly to regulované ceny. Mělo to jedinou nevýhodu, že ty věci tady nebyly. Takže úplně stejným způsobem je to s léky. A pokud stát chce zachovat nízkou cenu léků, protože pochopitelně všechno se zdražilo a my jsme na to nereagovali, tak potom ať tu cenu těch léků dotuje a nikoliv stropuje. A jestliže zdravotníci ty léky potřebují a třeba v Německu ty samé léky stojí trojnásobek, tak pochopitelně, nepochybně bude snaha, a divil bych se, kdyby tady od nás ty léky nějakým způsobem nemizely, a pochopitelně i ta snaha těch obchodníků nebo těch firem s těmi léky bude prodávat tam, kde vlastně za ty léky dostanou více peněz. A to je dnešní situace. A jinak pan Zdechovský to popsal úplně perfektně, já s ním souhlasím.

JK: Když mluvíme právě o cenách léků, což je, jak jsem pochopil, v této situaci zásadní. Před čtyřmi lety srovnala britská společnost Medbelle ceny léků v padesáti zemích včetně České republiky. Výsledky nám teď řekne kolegyně Sabina Dračková.

SD:_Zmíněná společnost použila tzv. medián cen. Zjednodušeně řečeno, srovnávala odchylku od té nejčastější ceny. No a nejdražší léky podle toho průzkumu mají ve Spojených státech, potom taky v Německu a ve Spojených arabských emirátech. Pro nás největší problém představuje právě to Německo s tou odchylkou nad 125 %. Firmám se totiž zkrátka víc vyplatí dovážet léky právě k našim sousedům než k nám. Česká republika totiž byla zhruba uprostřed žebříčku. Za léky platíme o něco méně, než je obvyklé. Dražší má například Slovensko nebo Maďarsko, ale ten rozdíl, jak sami můžete vidět, není zas tak dramatický.

JK: Pánové, další skutečnost, která způsobuje problémy, tedy jedna z celé řady, které tu teď prožíváme a sledujeme, léky mizí za hranicemi v rámci ilegálního obchodu, ilegálního exportu. Lékárna přípravky koupí za státem určenou cenu a obratem je vyveze třeba do zahraničí, kde jsou prostě dražší, a tedy znamená to lepší obchod. Padají za to pokuty v řádech milionů, ale stále se to obchodníkům vyplatí. Zajímá mě, jestli si myslíte, jestli existuje způsob, jak těmto machinacím zabránit, a jestli to je věc důležitá nebo marginální. Pane europoslanče.

TZ: Tak je to věc velmi důležitá. Já jsem před tím, než jsem se stal europoslanec, tak jsem pracoval jako krizový manažer ve zdravotnictví a můžu říct, že se to dělo i předtím, ale prostě tomu nikdy nezabráníte. Tam je lidský faktor. Ani vysoké pokuty to neovlivní. My musíme v České republice hlavně změnit ten přístup a opravdu si říct, co jsou ty klíčové léky, které budeme platit, a co jsou léky, které jsou volně dostupné, a kde vlastně ani se nebudeme snažit těm obchodníkům vlastně dávat nějaké stropy pro to, aby ty léky mohli na území České republiky prodávat. A já si myslím, že ten lékový socialismus, pokud tady se ho podaří změnit, a bohužel já tady dlouhou dobu volám pro to, aby i ten přístup vlastně k prodeji některých léků se změnil, tak si myslím, že těch léků bude tady dlouhodobě dostatek. Ta cena léků v České republice je fakt výrazně nižší. Já mám zkušenost z Belgie, z Francie nebo z Německa, Rakouska a tam ten lék, který u nás kupujete třeba za 300 korun, tak stojí v řádech 1200, 1500 korun. A já si myslím, že tato situace je dlouhodobě i pro situaci v Česku a vývoj vlastně léků v České republice neudržitelná.

JK: Zajímá mě i co si myslí pan doktor Havrda. Jinými slovy, ceny léků na předpis u nás určuje stát, tak je možné, aby se to změnilo, nebo myslíte si, že by se to mělo změnit v tom smyslu, aby ceny neurčoval stát, nýbrž trh?

MH: Tak jak jsem to pověděl. Stát by to neměl zastropovat, tu maximální cenu, jestliže chceme těm lidem ty léky zlevnit, aby lidé, co nemají tolik peněz, aby vlastně nemuseli tolik platit. A to dneska je. Tam jsou limity, že když nemocný člověk překročí nějakou cenu, tak mu to pojišťovna refunduje. Takže i tady je nějaká pojistka. To znamená, ti lidé by se neměli bát. Tady vlastně podstatou toho je, že my jsme tady říkali o panu Orbánovi, že zastropoval ceny benzínu a že to tam dopadlo špatně. A ti politici, včetně pana Válka, měli pravdu. Ale pan Válek a Ministerstvo zdravotnictví má vlastně máslo na hlavě, protože úplně stejným způsobem nefunguje léková politika v České republice. Takže přesně jak to řekl tady pan kolega, tady se musí desocializovat a liberalizovat trh s léky. A jestliže ten stát se ke svým občanům bude chovat slušně, tak ty ceny nebudeme stropovat maximální cenou, ale těm lidem je budeme nějakým způsobem dotovat a tady třeba chybí těch pět miliard za ty vylité vakcíny. Takže tady se nemusela stavět další nemocnice. Tady já jsem volal do několika lékáren nejenom v Česku a byl jsem tam osobně, ale já jsem volal do Německa, volal jsem do Slovenska a volal jsem do Polska. A v těch socialistických bývalých zemích, tam ty ceny léků byly stejné. Kdyžto v Německu to byl násobek. A tady to zaznělo hezky ve vašem příspěvku, že to Německo, Rakousko je blízko. A pokavad my se nebudeme chovat normálně, ne ideologicky, tak dopadneme špatně.

JK: Zajímá mě, jestli se o lécích a o této problematice mluví třeba i na půdě evropských institucí, Evropského parlamentu, když je naším hostem i europoslanec Tomáš Zdechovský. Existuje třeba, anebo mluví se o něm, případně, nějaké celoevropské řešení v rámci té snahy dostupnosti léků pro celou Evropu? A Tomáš Zdechovský nám bohužel teď asi už nic neřekne, jak sami možná dobře vidíte, spojení s ním jsme ztratili. Ne, neztratili. Ještě znovu zopakuji otázku pro pana…

TZ: Ne, neztratili, neztratili, ono se to vrátilo, jsem ji slyšel, já jsem ji slyšel. Dneska jsme zrovna o tom mluvili s panem prezidentem Petrem Pavlem, ale bavíme se o tom. Minulý týden tady byl seminář, kterého se zúčastnily všechny farmaceutické firmy. A já myslím, že kdyby viděly vaše vysílání dnešní, tak většina z nich prostě řekne, konečně to někdo zpracuje. Opravdu ty recepty na vyřešení lékové krize jsou jednoduché. Je potřeba opravdu změnit ten přístup, který se tady držel nějakých sedmdesát, osmdesát let, a u těch léků na předpis je potřeba… (ztráta spojení)

JK: Ne, to spojení ze Štrasburku není takové, jak bychom si představovali. Poslední slovo v té naší dnešní debatě bude mít pan doktor Havrda. Už jenom stručně, existuje podle vás celoevropské řešení stran dostupnosti léků? Stačí mi dvě věty.

MH: No, v zásadě to ani nevím, ale chci říct jednu věc, že na jakoukoliv virovou infekci může nasednout infekce bakteriální, zejména v nemocnicích. Mluvím o nozokomiálních nákazách, zejména bakteriálního typu, a skutečně ta antibiotika jsou nezbytná. Dokonce i ti lidé s virózami jsou kryti jaksi antibiotiky. Takže já si myslím, že ministerstvo se snaží, v těch menších lékárnách jsou jednotky léků, nejsou to desítky ani stovky, takže doufám, že do nějaké případné virové infekce, nejenom chřipkové, ale covidové, se podaří sehnat co nejvíc léků. A my vlastně 17.11. děláme před Ministerstvem zdravotnictví slušnou manifestaci, zveme nejenom pana ministra Válka, ale i pana nepřítomného pana Mgr. Dvořáčka, kterého tímto zdravím. A od 14 hodin 17. 11. bude před Ministerstvem zdravotnictví manifestace za zdraví obyvatel České republiky, kde i tuto lékovou politiku se budeme snažit nejenom mezi námi, ale i s občany diskutovat.

https://www.facebook.com/events/1390702141804322

JK: Lékař a současně místopředseda strany Svobodných Miroslav Havrda a taky europoslanec za KDU-ČSL Tomáš Zdechovský teď byli hosty našeho vysílání. Oběma vám velmi děkuji. Mějte se hezky.

TZ: Krásné dopoledne, děkujeme.

MH: Děkuji za slovo a pěkný den. A hodně zdraví všem.

Prima CNN: Zákaz aut a Euro 7 není demokratické rozhodnutí

Libor Vondráček v diskuzi na Primě hájil před poslancem STAN svobodnou volbu spotřebitelů a podnikatelů a kritizoval nadměrné regulace a dotace z EU, které podle něj brzdí inovace a zvyšují závislost na cizích zdrojích. Následkem nadměrné regulace podle Vondráčka klesá HDP České republiky v porovnání s USA i Čínou. Upozornil také na to, že stát nemůže předvídat, co budou lidé chtít v budoucnosti, proto by měl namísto zákazů nechat trh, aby se sám vyvíjel podle poptávky.

„Podporujeme vizi svobodné společnosti, která si poradí s jakoukoli výzvou. Pokud s námi souhlasíte, podpořte naši petici proti zákazu spalovacích motorů,“ sdělil v pořadu Co na to naše peněženka v duelu s Ondřejem Lochmanem. Tématem diskuze byla norma Euro 7, zákaz spalovacích motorů a jeho potenciální dopad na budoucnost českého automobilového průmyslu.

Videozáznam i přepis rozhovoru nabízíme níže.

 

CO NA TO VAŠE PENĚŽENKA (CNN Prima NEWS, 03. 10. 2023)

(Přepis rozhovoru)

ÚČASTNÍCI:

LV = Libor Vondráček, předseda strany Svobodní; TV = Tomáš Vzorek, moderátor; OL = Ondřej Lochman, místopředseda poslaneckého klubu STAN;

(ve vstupu: LN = Luděk Niedermayer, europoslanec za TOP 09)

TV: No a před námi je dnešní duel. Ještě jednou představím své dnešní hosty. Ondřej Lochman, místopředseda poslaneckého klubu STAN. Hezký podvečer.

OL: Hezký podvečer vám i divákům.

TV: A předseda Svobodných Libor Vondráček, i vám hezký podvečer.

LV: Hezký podvečer.

TV: Začněme asi tím, že ministři Evropské unie schválili emisní normu Euro 7, ale schválili ji v takové té mírnější, kompromisní podobě. Ministr Martin Kupka to označil za velký úspěch. Můžeme to takto brát?

LV: Tak když jdete k nějakému soudnímu líčení a hrozí vám trest „kudla do zad“, jak řekl vlastně mluvčí Volkswagenu v České republice, a pak dostanete jenom pětadvacet na holou, tak samozřejmě to můžete považovat tak trochu jako úspěch, ale já bych se z těch pětadvaceti na holou úplně neradoval.

TV: Tak to bylo s velkou nadsázkou. Jak to vnímáte vy?

OL: Tak vidím, že to dneska bude veselé. Každopádně úspěchem to rozhodně je. Podívejte se, když přišel návrh normy Euro 7, tak upřímně, když jsme se na to podívali, tak, dobře, my chceme chránit životní prostředí, chceme všichni, abychom dýchali lepší vzduch kolem nás. To je fajn. Nicméně ten časový harmonogram, který byl nastavený, tak tomu prostě neodpovídal. Když jsme se zeptali našich automobilek, tak ty rozhodně z toho byly, nechtěl bych říct zděšeny, ale byly z toho velmi nepříjemně překvapeny, protože když dneska automobilky se zajímají o elektromobilitu, tak to je to místo, kam rvou tam ty peníze, kam investují peníze. A to, že se půjde cestou elektromobility, se rozhodlo již před pěti, sedmi lety. Dneska mají nastavené plány. To nejhorší, co můžeme našim automobilkám udělat, je, když budeme chtít po nich, aby investovaly do vývoje spalovacích motorů a do vývoje elektromobilů naráz. V tu chvíli ony samozřejmě budou muset postupovat v obojím naráz a nebudou mít dostatečné peníze na to, aby jednu věc dělaly pořádně. Toto jsou mimochodem ne moje slova, ale to jsou slova, která jsem konzultoval přímo s vedením jednotlivých automobilek a dívaly se na to tímto směrem. Takže to, že ta norma Euro 7 se povedla takto vyjednat, je úspěch a já bych dokonce řekl, že je to takový úspěch, že konečně bychom mohli některým vysvětlit, že diktát Bruselu neexistuje, protože naší iniciativou, naším rozhodováním jsme si k sobě vtáhli partnery a ty partnery jsme přesvědčili o tom, že je potřeba tu normu změkčit. Takže je to určitě dobrý výsledek. Není to stoprocentní, ještě bych trošičku, určitě by se dalo lehce ubrat v některých věcech, ale v čase se to protáhne a ty kritéria zůstávají u Normy Euro 6 pro užitkové automobily a osobní. To znamená, nebude to znamenat žádné rychlé zdražování pro lidi, kteří si chtějí koupit malé auto.

TV: No, já jsem se chtěl původně ke konkurenci z Číny, k čínským automobilům, dostat později, ale vy jste mi vlastně trochu nahrál tím, že jste říkal, že pokud se bude investovat jak do spalovacích, tak do elektromobilů, takže vlastně to pro ty firmy nebude dobře. Já na to možná navážu otázkou, protože v Číně se velmi investuje do vývoje elektromobility, vyvíjejí se tam motory, vyvíjejí se tam baterie. A mě právě napadlo v souvislosti s tím, jestli když právě budeme opravdu se držet těch spalovacích motorů stůj co stůj, jestli nám neujede znovu vlak?

LV: Tak před lety tady byly na stole plazmové televize, LCD televize, výrobci investovali do obojího a průběžně se rozhodli, co jim dává větší smysl. Stejně tak se i výrobci v autoprůmyslu dokážou sami rozhodnout bez toho, aniž by jim někdo říkal, co mají nebo nemají dělat, a visel nad nimi třeba zákaz v roce 2035, kdy skutečně to má být ukončeno. Takže já bych to nechal na těch výrobcích. Myslím si, že oni jsou dostatečně chytří na to, aby si spočítali, co mají a nemají dělat. A v tomto smyslu je logické, že v Číně se zaměřují na elektromobilitu, protože Čína do jisté míry vlastní většinu těch dolů, i třeba v Africe, kde se těží kobalt, kde ty děti to kutají, a potom díky tomu můžou být mnohem více konkurenceschopní při výrobě těch baterek. U nás k tomu dostatečné zdroje nemáme. Samozřejmě se bavíme o lithiu, ale pořád se absolutně nedá mluvit o tom, že bychom měli stejné podmínky jako Čína, pro to být dostatečně konkurenceschopní při výrobě elektromobilu. My umíme dělat normální auta, těch je tady 6 milionů v současnosti, i lidé je preferují v současnosti, a o tom, co bude v budoucnu, ať si rozhodnou budoucí generace. Ale nedělejme to za ně.

OL: Já bych na to rád…

TV: Já ještě se jenom zeptám, kolik znáte evropských výrobců LCD a plazem, kteří se prosadili na světovém trhu?

LV: Tak dneska, dneska už je to možná trochu jiná pohádka. Dneska už víme, že v podstatě jenom LCD je to, co si vybrali za tu cestu, ale před 20 lety se tady spekulovalo o tom, co se prosadí. A já určitě nemůžu přijmout to, že je to nějaká výhra. Pro mě jako pro občana by byla výhra, kdyby politici vytvářeli takové předpisy, po kterých je poptávka. A pokud vím, tak ani současná koalice, ani nikdo jiný v rámci kampaně netvrdil, že lidem jako servis dají normu Euro 7, ať už v jakékoliv podobě. A pokud se tady často skloňuje demokracie, tak demokracie je o tom, že se převážně teda dělají ty normy, které chtějí voliči a ne, že se tady něco vytvoří a pak se tváříme, že to je součást demokracie. Není to tak. My sbíráme podpisy po celé republice proti zákazu aut na benzin a naftu. A i v Mladé Boleslavi, kde jsme stáli před tou fabrikou a chodili tam i studenti střední školy v rámci teda Škodovky, tak ti lidé si prostě nepřejí tyto věci. Nechtějí ani normu Euro 7, ani zákaz aut na benzín a naftu, jejich výrobu a následně i jejich používání, takže v tomto smyslu pro mě to prostě není demokratické rozhodnutí.

TV: K tomu se dostaneme. Pane Lochmane.

OL: Dvě hlavní reakce. První, co si rozhodnou výrobci. Tak když jsem se bavil s výrobcem, jsem z Mladoboleslavska, tak možná budete vědět s kterým, tak, ptám se, a kdyby tady nebyly ty jednotlivé regulace, přešli byste na elektromobilitu? A jaká byla odpověď? Ano. A proč? Zcela jednoduché. Vývoj, říkají, vývoj nezastavíme. Takže když máme lepší technologii, chceme lepší technologii. Rádio máme dneska v autě úplně jiné, než já jsem měl ve své Felicii v roce 1998. Takže jedna věc je technologie, druhá věc je, že pak je tady také nějaká odolnost dodavatelských řetězců. Vy jste říkal, co je pro ně výhodnější. Já jsem se ptal přesně na tuto otázku těch výrobců a řekli mi, no, víte, převodovka, motor, to je tolik součástek, že ta odolnost toho řetězce, kde si všude koupíme tu součástku po světě, ta je pro nás složitější než mít tu baterku a ten elektromotor. V tomto je to pro nás výhodnější. A poslední, to je pro ty výrobce samozřejmě důležité, protože oni myslí o ekonomice a myslí na to, aby se jejich produkt prodal, je taky o tom, že oni říkají, a máme tam mnohem víc automatizace. Já jsem byl před 14 dny se podíval ve Škodovce, ve Škoda Auto na jejich výrobnu, na jejich montáž vlastních elektrobaterek a je to velmi automatizované, takže výrobci by na to přešli tak či tak. Je pravda, že možná pomaleji, to říkají i oni, my bychom na to šli pomaleji, možná bychom chvilku jako váhali, ale rozhodně by tam přešli. A pak jedna věc, když jste mluvil o té petici, taky jsem to konzultoval s výrobci. Co si myslíte o zákazu nebo zákazu, o tom, že se zde budou regulovat spalovací motory. Tak oni mi řekli, prosím vás, to poslední, co politici nedělejte, že teď změníte směr. My, když hedgujeme tzv., když si nastavujeme nákup drahých kovů, tak to děláme pět, tři, pět, sedm let dopředu, myslím. Máme nějaký směr, víme, že jsme se rozhodli pro elektromobilitu, ta už je tady. Je to věc, která je nezvratná. Když se podíváte na citace pana Jahna ze Škody Auto, tak je to věc nezvratná. Jde o to, aby to nebylo příliš rychlé. A já vždycky říkám, když se bavíme o elektromobilitě, pojďme se bavit o tom, aby to, aby samotný trh na to byl připraven, aby na to byly připraveny dodavatelské řetězce, abychom na to měli připravené produkty, protože kdybychom říkali, nedělejme to, no tak potom mně to připomíná, víte, mně to připomíná to, že když dorazilo první rádio do vesnice, tak lidi se koukali pod stůl, jestli tam není kapela. Když byste se jich zeptal, když to říkáte, zeptejte se lidí, co chtějí, kdybyste se ptal lidí, jestli chtějí daně, tak vám řeknou, že ne. A když se jich zeptáte, jestli chtějí zdravotnictví zdarma a školství zdarma, tak vám řeknou, že ano. A vy to z něčeho musíte platit.

TV: Já se možná zeptám, jestli elektromobilita je skutečně jako definitivní, protože je řada odborníků, která pořád tvrdí, že je to slepá ulice.

LV: Ne, je to hra na to, že to je definitivní. Samozřejmě to není možné. Dneska je už …

TV: Nicméně stále, stále trvá ten termín 2035. Zákaz spalovacích motorů i když se zmírnil, to Euro 7…

LV: Tak, bohužel je to v tuto chvíli schváleno na rok 2035. Ale my víme, že v roce 2026 proběhne review v rámci Evropské unie, a moc doufáme, že už v tom roce 2026 se od tohoto zákazu ustoupí, protože pan kolega velice správně tady argumentuje technologickým pokrokem, ale nikdo kapely nezakazoval, když se tu zaváděla rádia. Nikdo nezakazoval stará rádia v autech, když se tady zaváděla nová rádia. To znamená, ty věci se prosadí, pokud se mají prosadit. A pokud říkáte, že skutečně výrobci vám říkají to, co tvrdíte, a já jsem u toho nebyl, nemůžu to rozporovat, tak oni nepochybně nepotřebují žádný zákaz na to, aby ty kroky dělali. To znamená, je potřeba si na rovinu říct, ano, je tam méně subdodavatelů, ale současně daleko větší závislost na těch čínských surovinách, na čínském dodávání těch baterek. To znamená, ano, my budeme trochu méně zranitelní skrze vlastní subdodavatele, kteří tady zaměstnávají, 15 % lidí v České republice je v tuto chvíli napojeno na autoprůmysl, automotive. Ve chvíli, kdy my začneme vyrábět, a automobilky velice optimisticky říkají, že by se snížila produkce aut třeba jenom o 40 %, když by se vyráběly elektromobily, tak logicky 40 % lidí, kteří v tuto chvíli pracují přímo v autoprůmyslu, tak asi přijde o práci, protože se bude vyrábět méně aut. Současně přijdou o práci ti, kteří se účastní toho subdodavatelského řetězce, protože těch součástek bude daleko méně, ale zato o to více budeme pomáhat té Číně a o to více budeme zranitelní z této strany.

TV: Mě ještě napadá jeden argument, v Česku máme jedny z nejvyšších, největších nalezišť lithia na světě. Nemůže nás právě tohle třeba naopak vykopnout někde úplně jinde?

LV: Určitě. Určitě jako prozkoumejme to, věnujme se tomu, ale my dneska nemáme dostatečné množství obnovitelných zdrojů ani dalších zdrojů, které považujeme tzv. za čisté, abychom tady poháněli současně naši spotřebu…

TV: Myslíte Česká republika nebo Evropská unie?

LV: Česká republika. Kdyby tady místo těch šesti milionů aut na benzin a naftu bylo šest milionů elektromobilů, tak musíme výrobu zvýšit dvojnásobně. Naše přenosová síť na to není absolutně připravená, to znamená, je otázka času, kdy se ten zákaz zruší, protože to prostě nebude realizovatelné …

OL: Já bych chtěl jen…

LV: My tu elektřinu nevyčarujeme. A já doufám, že se to zruší už v tom roce 26, protože ve chvíli, kdy se to v tom roce nezruší, tak více firem to tu zavře, více firem propustí lidi, pak odstoupíme od toho zákazu, ale ty firmy už znovu ty lidi nenaberou a bude pozdě. Takže nedělejme si to, proboha, střílíme se do vlastní nohy.

TV: Pan Lochman si dělá spoustu poznámek, takže je to vaše.

OL: Já jsem si tady udělal celou jednu stránku poznámek. Už jsem dlouho neslyšel tolik zajímavých záležitostí, co tu řekl kolega. První. Viděl jste, jaká je u nás nezaměstnanost a jaký tlak je na to, abychom nepřijímali migraci, jakoukoliv. Ekonomickou. Když se dneska dohadujeme s vnitrem a se zahraničím, aby se dala nějaká kvóta na to, že přijmete někoho, nevím, z Malajsie, odkudkoliv, tak vám řeknou, ne, co nejmenší, protože lidi to nechtějí. Ale přitom nezaměstnanost máme minimální, prostě nemáme dostatek lidí na tom trhu. Já se vůbec nebojím o to, že by lidi přicházeli o práci. Prosím, nestrašte tady s tím, protože naše nezaměstnanost v danou chvíli je tak nízká a bude dlouhodobě nízká, že se to, že prostě jako my bychom potřebovali víc lidí, ale nemáme. Tak buďto musíme na tom zapracovat, já mám tři děti, doporučuji každému na tom pracovat, anebo musíme přijmout lidi odjinud, anebo, pokud je nechceme, tak musíme automatizovat. A v tu chvíli, ať jdou dopředu automobilky a automatizují. Přenosová síť, hrozně zajímavé. Doporučuji vám, můžu vám dát pár kontaktů na kolegy z Norska. Když jsem se jich ptal na to, kolik mají elektromobilů, jsou přes 80 %. Mimochodem Norsko má ten zákaz nastavený na rok 2025. U Číny se bavíme o roku 2035 nebo 40, záleží, na co se díváte. Těch zákazů, když se podíváte po světě, tak je mnohem, mnohem víc, protože vždycky se něco reguluje. Přece i během minulých let nebo minulých desítek let, když se přecházelo na různé technologie, tak ten stát se rozhodoval, co více vyrobí, jakou surovinu, čím bude pohánět ty jednotlivé stroje. My už taky dneska nemáme parní lokomotivy, protože trakce elektrická je prostě lepší. A zpátky k tomu Norsku. Tam se jim podařilo to, že mají více než 80 % dneska elektroaut, přes noc je nabíjejí. Ta soustava, naopak se samozřejmě vyrovnávají tam ty jednotlivé objemy elektřiny, takže v tom je to vlastně příznivé. Co se týká elektřiny, když se podíváte na dnešní rozvoj solární energie, tak to samozřejmě bude velmi zajímavé pro rozvoj elektromobility. K lithiu, chtěl jsem jenom poznamenat, souhlasím, lithium máme, pojďme ho vytěžit, jak nejlépe budeme umět, co nejlépe a ekologicky, pokud to půjde. Já sám nyní podávám pozměňovací návrh k liniovému zákonu na to, abychom mohli zrychlit těžbu lithia. Protože tam opravdu máme 4 % světových zdrojů, jestli se nepletu. Takže to jsou ty hlavní poznámky, já bych jich měl mnohem více…

TV: Já vám do toho ještě vstoupím, samozřejmě přenosová soustava je jedna věc. Druhá věc je, umíte si představit, že by lidé na sídlištích, kde by nabíjeli oni ty elektrovozy?

OL: Tak vy musíte rozšířit celý ten systém.

TV: No, ale za těch pár let, vy si umíte představit, že by to bylo reálné za … vystavět?

OL: Tak podívejme se na ten, pojďme se podívat na ten harmonogram. Vždycky se bavíme o nějaké transformaci, ať už je to z parní lokomotivy na elektrickou, z auta na elektroauto, dneska spalovacího motoru, tak musíte mít nějaké transformační období. To samozřejmě vždycky je nejdřív na začátku experiment, pak to vylaďujete. Vzpomeňme si na to, jak se připravovaly první letadla, ty taky nevypadaly úplně bezpečně. No a nakonec máte nějakou síť a systém, který vám funguje. Když se podíváme dneska na Holandsko třeba, poměrně srovnatelné z hlediska plochy státu, 130 000 dobíjecích bodů, Česká republika loni na podzim 2 800, letos, teďka v létě, 3 800.

TV: Dobře, ale bavíme se o 11 milionech lidech, z toho, dobře, je třeba 5 milionů aut ….

OL: Tak to jenom chci říct, že vy potřebujete, aby vám narostla ta síť a potom například některé developerské projekty, které dneska staví domy nové, tak když se s nimi bavím, tak už říkají, dobře, my dole chceme elektro nabíječky, někteří vytvářejí taková hnízda, které mají solární střechy, a tam mají ty elektro nabíječky. Takže to jsou ty jednotlivé systémy. A krom toho ve velkých sídlištích já bych si přál, abychom co nejvíce využívali hromadnou dopravu. To je ten cíl.

TV: Nechám vás také reagovat.

LV: No, pan kolega tady trošku odbočil v rámci té nezaměstnanosti, určitě bychom se o tom mohli dlouze bavit, ale já se teda pozdržím u toho tématu.

TV: Ale ta nezaměstnanost je skutečně nejnižší v Evropské unii, já pokud jsme tam ….

LV: Ale to je samozřejmě pravda, kéž by to tak vydrželo i delší dobu a kéž bychom dělali ty kroky daleko dřív k tomu, aby tady více pracovních sil bylo. My jsme to samozřejmě připomínali, ale v tuhletu chvíli bohužel slůvko strach, jako že my strašíme, samozřejmě celá zelená ideologie je postavená na strachu a řešení centrálně. Tyto zákazy samozřejmě nelze srovnávat s tím, kdy jsme prostě přešli kvůli efektivitě z parních strojů na něco jiného. To byl plynulý vývoj, nikdo parní stroje nezakazoval. Elektromobily tady například byly i před sto lety. V nějaké fázi se to ukázalo jako slepá vývojová cesta, dneska to je třeba jinak a ať se ty technologie vedle sebe properou. Určitě ne náhodou dneska 25 000 lidí má elektromobil a 6 milionů lidí má auto na benzin a naftu. A mně skutečně přijde…

OL: V České republice.

LV: Ano, v České republice. V České republice totiž nemáme taky stejné možnosti, co se týče přírodních zdrojů, jako třeba Norsko na to, abychom vyráběli tolik elektřiny. Takže dneska je to takhle, určitě jsme se tady o tom už bavili, že nedokážeme postavit jaderné elektrárny tak rychle, jak by bylo potřeba, abychom tu energii dokázali v roce 35 mít. A přijde mi, že pan kolega je trochu v rozporu vůbec s filozofií hnutí STAN, protože tam se mluví o tom, že to má jít zespodu, tam jsou ti starostové, tam každá ta obec by si to tak trochu dělala po svém. Nechme ty lidi dělat si to po svém a nediktujme jim nic ze shora, protože to prostě není cesta, to je čínská cesta a já nechci jít čínskou cestou. Ať si Číňani zakazují, co chtějí, já chci žít ve svobodné zemi.

TV: My se k Číně dostaneme za chvilku, ještě vás nechám samozřejmě reagovat.

OL: Já jenom. Co to je za nonsense, co to je za nesmysl „nechme dělat starosty po svém výrobu elektřiny“? Ano, částečně, to bychom ještě mohli. Nechme je vytvářet, nechme je, aby si měli vlastní rafinérie, jak to myslíte, mají vytvořit celý systém elektro nabíječek pro celou republiku? Přece vy můžete mít na samosprávě mít nějakou část, ale samozřejmě zájem toho, zájem té samosprávy, já jsem byl osm let starostou, zájmem mé samosprávy bude, abych dobře spravoval to místo, abych co nejvíce chránil ty své občany. Když mi někdo přijde s liniovou stavbou, tak budu chtít buď co nejvíce vymlátit pro své občany, ale rozhodně nebude mým cílem, aby se z Drážďan dobře dojelo do Prahy. To je cíl toho státu, to musí prosadit stát, a proto je potřeba také něco systematicky plánovat. Kdybyste to dělal tímto způsobem, no tak prostě nevytvoříte žádný funkční systém. Kdybyste to vytvářel úplně všechno odspoda. Vy můžete odspoda nechat spravovat decentralizovaně, co nejlépe tu svoji obec, ale ty systematické státní věci musíte samozřejmě tvořit nahoře. Třeba …

TV: Dobře, ale Starostové, omlouvám se, Starostové jsou ve vládní koalici, vy můžete i nahoře.

OL: Proto to říkám, protože třeba když mluvíte o elektřině, rok 2035, pokud to dopadne a třeba se to posune o dva, tři roky. My jsme, už jenom říkám, že ty samotné elektro automobilky říkají, prosím vás, neposouvejte nám to ještě dál, protože my máme nějaké plány a když se to posune, tak do roku 50 tady budete mít stále auta se spalovacím motorem. Minimálně, minimálně do roku 50. Máme před sebou 25 let. Podívejte se na tu naši republiku, co všechno se za dvacet pět let změnilo. Tady máme dneska takovéhle mobily. Já si pamatuji, když jsem vyrůstal, tak jsme ve vsi měli jedno místo, kam se chodilo za telefonem. Za 25 let, za 30 let se dá udělat hrozně moc. To se dá udělat opravdu hrozně moc. A třeba transformace naší elektrické sítě a zdrojů, dneska třeba je nový pozměňovací návrh k liniovému zákonu právě k tvorbě třeba modulárních atomových elektráren, tak tyto věci můžeme do roku 2050 vyřešit.

TV: Pánové, pojďme to teď trochu posunout. Už jsme tady nakousli Čínu a čínský trh. Konkurenceschopnost Evropy právě vůči čínskému trhu, to je dlouho diskutované téma. V čem vidí největší hrozby europoslanec Luděk Niedermayer? Tady je jeho komentář.

LN: Dělají mi starosti dvě věci. Zaprvé v Číně. Čína je schopna prodávat ty auta, a nyní mluvím třeba o identických autech, které se vyrábí v Evropě, elektromobily, protože některé koncerny tam vyrábějí své elektromobily za nesrovnatelně nižší ceny. A teď nemluvím o deseti, dvaceti procentech, ale jeden z evropských koncernů měl teďka určitou promo akci a v Číně prodával ty auta za cenu o polovinu nižší, respektive dokonce ještě nižší než v Evropě. Druhá věc je, nedávno vyšla zajímavá zpráva agentury Reuters, která varuje před tím, že v je v Číně obrovská přeprodukce nebo nadkapacita v automobilovém průmyslu, a ta dosahuje takové úrovně, že využití těch čínských továren je jenom mírně nad 50 %. To je, to jsou čísla, za kterých by v Evropě nikdo nebyl schopný provozovat podniky. A proto je opravdu legitimní obava, aby tamní vedení se nerozhodlo, že ten problém nadprodukce, který už vede k tomu, že tam drasticky klesají mzdy zaměstnanců v těch automobilových továrnách, aby to nezačali řešit dotováním exportu.

TV: Tak oba pánové si opět dělali poznámky tady, takže necháme je reagovat. Já jenom podotknu, že čínská ekonomika opět se už zvedá opět po těch covidových restrikcích, takže máme se skutečně bát čínské konkurence?

LV: Tak vzhledem k tomu, že vlastně od roku 2008, kdy jsme v Evropské unii zavedli v druhé fázi emisní povolenky, tak Čína předstihla naše HDP, předtím byla třikrát menší se svým HDP, Spojené státy tehdy byly na stejné úrovni, dneska jsou o 20 % lepší než celá Evropská unie, tak se pochopitelně bát musíme. A cestou není zavádění cel. Evropská unie byla historicky postavena na principu výměny zboží v rámci toho volného obchodu a my se teď snažíme, to, že tady poškozujeme vlastní výrobce, tak se to snažíme kompenzovat tím, že snad uvalíme nějaká cla na dovozové zboží.

TV: To my už jsme znovu také tam okomentovali, že zavedení cel by také některé evropské automobilky výrazně poškodilo.

LV: No a samozřejmě je to otázka nejenom těch aut, ale je to otázka i dalšího zboží, kdy se výhledově k tomu směřuje. Dokonce jsem četl nějaký příspěvek pana Peksy, že bychom snad měli vybrat 80 miliard USD na clech ve chvíli, kdy se zavedou ty v tuto chvíli uvažované. No ale kdo to zaplatí? Zaplatí to spotřebitelé, a to jsou asi čtyři tisíce korun na hlavu. To znamená, každý vlastně v rámci těchto cel bude muset vytáhnout o tolik více peněz, aby si koupil něco, co potřebuje. Takže prostě my si nepomůžeme tím, že budeme zavádět cla. Buďme lepší, buďme lepší než Čína, nepenalizujeme ji.

TV: Já se ještě možná krátce vrátím ještě k tomu Euro 7, k té zmírněné verzi. Pomůže to českým nebo respektive evropským automobilkám v té konkurenceschopnosti, alespoň dá jim to nějaký čas?

LV: Do jisté míry určitě, určitě je to dobře, že tady došlo k tomu schválení mírnějšího. Nicméně pro mě, a já tomu nerozumím, když mluvím o té centralizaci, tak pro mě to, že budeme určovat, co se má vyrábět a co si lidi mají kupovat, to je to centrální rozhodnutí, logicky. Ne výstavba elektráren nebo budování infrastruktury, to samozřejmě musí být centrálně, ale tohleto je něco, co jsme si prostě mohli odpustit. A bohužel ty automobilky v tuto chvíli už prostě vědí, že my jsme schopni takové centrální zásahy dělat, že jsme je schopni vynucovat, a když dostaneme nějaký jiný skvělý nápad, dost možná se zase něco změní. Třeba přitvrdíme, kdo ví. Já bych od těchto věcí zcela ustoupil.

TV: Pojďme od začátku. Konkurenceschopnost evropského trhu vůči Číně, zavádění cel. Jak to vidíte?

OL: Několik poznámek, jednu reakci. My, někdy jsou regulace potřebné. Nechcete dávat lidem věci, které jim škodí, například. A to je třeba, musíte testovat léky.

LV: Auta jim škodí.

OL: Musíte, řešit to, že v některých potravinách by se nemělo objevovat to, či něco druhého, protože samozřejmě, když by bylo něco nejlevnější, tak to ti lidé budou kupovat, ale my se musíme rozhodnout a nemusí to být dobré a chceme, aby měli něco, co je opravdu jako super levné, ale přitom to nemá tu kvalitu. Proto jsou některé regulace potřeba třeba v potravinářském průmyslu. Podobně je to tady, protože já jsem, když jsem byl teďka před rokem, myslím, v Japonsku a v Jižní Koreji, tak jste byl v tom centru, dýchal jste čistý vzduch a bylo tam poměrně ticho a jezdilo kolem hodně aut.

TV: O jaké formě regulace mluvíte teďka?

OL: Tak já chci, ne, já tady tím chci jenom říct, že to, co říká kolega, že nemáme říkat lidem, že nemáme lidem regulovat některé produkty, tak dneska je mnoho produktů regulováno, protože jinak by byly samozřejmě z čehokoliv vyrobené, v jakýchkoliv podmínkách, my bychom si to koupili a ani bychom nevěděli, co máme, a nakonec by to mohlo poškodit naše zdraví. Tohleto přece taky vede k tomu, aby to naše zdraví nebylo poškozeno. A k té Číně, cla, je to samozřejmě jedna z variant, ale není to varianta, kterou já bych preferoval, protože, a myslím, že to zaznělo.

TV: No je to tam. Poškodí to řadu…

OL: Že to zaznělo i o evropských automobilech u kolegy Vondráčka i v té vaší úvodní znělce, prostě Čína si vybere jinou oblast a dá nám cla tam, to my na tom mnoho nevyhrajeme. My musíme být, a tady konečně souhlasím v jedné věci, my musíme být lepší. Nám utekl vývoj té části, protože Čína prostě má některé zdroje. My jsme to podcenili, chtěli jsme často něco levného, rychlého v krátké době, no a tím vám uteče ten vývoj, protože neinvestujete do něčeho lepšího. Když dneska budete investovat do elektromobility, tak za 10 let se vám to vrátí. Já skoro bych si rád tady na kolegu vzal číslo a potkal se v roce 2035 anebo 36.

TV: Takže z vašeho pohledu, když teď budeme investovat do výroben elektrobaterii, čipů apod., jsme schopni to dohnat?

OL: No, samozřejmě, když do toho budeme investovat, tak budeme, stejně jako když třeba dneska Polsko výrazně investovalo do dálnic, tak bude mít vyšší HDP proti nám za chvíli, protože přiláká více investorů, když budete investovat dostatečně.

TV: Polsku už výrazně investovalo právě i do těch továren…

OL: Přesně tak. A když budete investovat do čipů a do těchto technologií, tak za chvilku budete napřed. Kdo bude, kdo je napřed, tak má přece lepší výdělek a má taky lepší produkt. Takže toto je to řešení a zmírnění normy Euro 7 bylo jedno z řešení, jak pomoci tomu, abychom právě, když to řeknu na rovinu, netlačili na ty naše výrobce, buďte ještě lepší ve spalovacích motorech, naopak investujte do té elektromobility. Takže to byl ten cíl a v danou chvíli si myslím, ještě bych chtěl taky říct, že pro čínské výrobce přece platí stejné normy, které musí dodržet tady v České republice. Oni musí splňovat stejné věci. Takže ten klíč je, aby ty naše automobilky byly lepší. K tomu musí být větší vývoj a lepší automatizace.

LV: Tak já už mám připravenou vizitku, abychom si s panem kolegou zavolali v tom roce 2035.

OL: Já jsem jenom chtěl říct, že v ten rok předpokládám, že budete chtít elektroauto, protože v ten rok už to elektroauto bude něco, co budeme chtít víc než tamto se spalovacím motorem.

TV: No, pojďme spíš k té konkurenceschopnosti.

LV: Víte, to je právě to, v čem se s panem kolegou lišíme, protože já si netroufám předpokládat, co budou lidé chtít, já to nechávám na nich. A takhle jsme historicky mysleli, že uděláme …

TV: Tohleto, budou chtít, co pro ně bude výhodné.

LV: Tak takhle jsme si mysleli, že bude dobré, že uděláme krok předem, když začneme rozdávat dotace na plynové kotle. A pak jsme zjistili, že vlastně, protože to není diverzifikovaný zdroj plynu, tak jsme se tím dostali ještě více do úzkých. Takže ono vždycky, když se v centru udělá nějaké takové rozhodnutí, které je dlážděné dobrými úmysly, tak ne vždy to potom vede tím správným směrem. A právě ta diverzifikace, to že ti lidé si rozhodují sami, jakou cestou půjdou, tak to je to na čem tady byla…

TV: No někdy je třeba ukázat směr, protože držet se za každou cenu něčeho, co je už v podstatě odsouzeno k tomu, že zanikne, tak to nám vezme právě ten náskok.

LV: Lidé by chtěli mít Hyperloop od Elona Muska, ale prostě na něj nemají nebo to tady zatím neexistuje, ta možnost, tak zatím si to prostě nekoupí, oni si koupí na to, co mají, a to, co třeba vidí kolem sebe.

TV: Dobře a vy se třeba nebojíte, že zaspíme, že nám zase ujede vlak?

LV: Ne, určitě ne. Já se nebojím, že když tady bude svobodná společnost, tak že naši výrobci, naše české ručičky si poradí a že prostě budou nabízet to, po čem je poptávka. Já se bojím toho, že budeme slepě následovat tu cestu nějakého řízení, když jsme tady skutečně přeregulovaní. A to, že nám klesá HDP vůči nejenom Číně, ale i Spojeným státům, to je prostě něco, co se nedá okecat, to je prostě realita a je to důsledek německé zelené politiky, Energiewende. Je to důsledek všech regulací, toho, že si tady komplikujeme život, a my to chceme řešit dalšími regulacemi a další snahou něco centrálně řídit.

TV: Dobře, už máme jenom pár vteřin do konce. Proč se třeba nedaří Škodovce na čínském trhu?

LV: Těžko říct asi v tomto smyslu nejsou…

TV: Tam jí poklesl prodej o 23 % jenom za loňský rok…?

LV: Asi nejsou schopni nabídnout produkt, který by v Číně byl žádoucí. Zase tady asi lidé mají jinou potřebu.

TV: A není to tím, že právě tam sázejí už na modernější technologii?

LV: Možná jsou i Číňani v tomto směru trochu patrioti chtějí podporovat své…

OL: Velmi krátká reakce. Škodovka zde dlouho vyvíjela a souhlasím s tím, že prostě v tom vývoji najednou ta čínská auta byla rychlejší, ale třeba ve Vietnamu nyní Škodovka chce investovat a už i tam chtějí, aby měli elektromobilitu. Jednu věc, já jsem tady panu kolegovi přinesl takovou mašinku parní. Je to parní mašina, je to jenom taková hračka. Nevzal jsem ji svému synovi, ten jich má víc.

TV: Já vám ji předám.

OL: Pan redaktor vám ji předá.

LV: Děkuji.

OL: Já bych chtěl jenom říct, že opravdu nechceme mít parní mašiny a pojďme dopředu. A doufám, že spolu najdeme i společnou řeč v tom roce 35.

LV: Tak taky podpořte tu naši petici, aby se to nezakazovalo….

TV: Na závěr jsme si předali dárek, pánové, bohužel čas pro tento pořad nám vypršel. Ondřej Lochman, Libor Vondráček. Pánové, oběma díky, že jste přišli. Přeji vám krásný večer.

LV: Děkuji.

OL: Pěkný večer vám i divákům.

TV: No a z dnešního pořadu Co na to vaše peněženka je to už vše. Doufám, že jste se bavili, a pokud vás ekonomická témata baví, tak se určitě dívejte i večer na Svět financí s Lukášem Kovandou z Trinity Bank. Já vám přeji krásný večer.

Nedostatek léků je i kvůli „socialistickým“ cenám. Viníkem je ministerstvo – Miroslav Havrda na Prima CNN

MUDr. Miroslav Havrda na Prima CNN o nedostatku léků pro pacienty: „Jako lékař a specialista, to vidím jako problémový faktor.
Vakcinační socialistické vládnutí funguje v rámci EU výborně, vakcín máme dostatek, jen se likvidují. Proč nemáme dostatek léčiv? Proč, nakupujeme stále vakcíny, co nikdo v dnešní době nechce? Co tyto finance za vakcíny využít k nákupu léčiv, které potřebujeme? Dvojí metr socialismu či neschopnost našeho ministra Válka konat a jednat za naše občany?
Za socialismu byla cena banánů stanovena na 10 korun, ale banány nebyly. Dnes stát centrálně stanovuje ceny léků, a proto tu nejsou.“

Za nedostatek léků mohou i nízké ceny, řekl ve vysílání CNN Prima NEWS lékař Miroslav Havrda. Firmy podle něj upřednostňují okolní státy, kde za léky dostanou více peněz. Za viníka Havrda označil ministerstvo zdravotnictví. Ministr zdravotnictví Vlastimil Válek (TOP 09) v neděli na ČT uvedl, že se jedná o obnovení výroby penicilinu v Česku. Ta by podle něj mohla začít během roku a půl.
Ministr zdravotnictví Vlastimil Válek (TOP 09) na začátku září sliboval, že léků bude na podzim dostatek. Podle lékárníků ale například penicilin stále chybí. Potvrzuje to i Státní úřad pro kontrolu léčiv.

Lékař Miroslav Havrda ve vysílání CNN Prima NEWS uvedl, že nedostatek léků může s blížící se vlnou respiračních chorob způsobit vážné problémy v populaci. „Když budete mít dražší benzin nebo chleba, tak na to neumřete. Ale tady se to může stát. Jsou známy případy, že když nedáte správný lék, můžete skončit na transplantaci srdce,“ popsal Havrda. Zároveň podotkl, že obchod s vakcínami funguje báječně. „Nechápu, proč nefunguje obchod s normálními léky,“ podotkl.

Hlavní problém podle něj spočívá v tom, že máme socialisticky nastavené ceny. „Pamatujete si, jak za komunismu stály banány 10 korun, akorát že tu nebyly? To je dnešní situace. Jestliže je cena nastavena příliš nízko, tak farmaceutické firmy své levnější léky odhlašují,“ řekl Havrda s tím, že hlavním viníkem je ministerstvo zdravotnictví.

V okolních státech už podle Havrdy pochopili, že léky musí stát více. „Jestliže tady stojí lék 100 korun a v Německu 500 korun, tak bych se vůbec nedivil, kdyby léky utíkaly do těchto zemí, kde za ně firmy dostanou více peněz,“ podotkl Havrda.

Ministr zdravotnictví Vlastimil Válek (TOP 09) v pořadu Otázky Václava Moravce na ČT uvedl, že se jedná o obnovení výroby penicilinu v Česku. Mohla by prý začít během roku a půl. „Pevně věřím, že v průběhu příštího roku budu moci informovat (…), že během roku, roku a půl se tady spustí výroba těchto léků,“ řekl Válek.

Nová ředitelka Státního ústavu pro kontrolu léčiv (SÚKL) Kateřina Podrazilová má podle ministra zdravotnictví půl roku na to, aby se situace s dostupností léků zlepšila. Do čela SÚKL nastoupila ve čtvrtek. Vystřídala Irenu Storovou, která byla v čele úřadu pět let. Podle Válka má půlroční zkušební lhůtu na to, aby nastartovala potřebné změny. „Pokud se to nepodaří, bude vypsáno nové výběrové řízení,“ řekl Válek.

Přepis:

Ano, hostem našeho vysílání je teď lékař Miroslav Havrda. Dobrý den, pane doktore. Pěkné dopoledne. Zajímá mě váš pohled na věc jako lékaře operujícího, tedy jaksi ordinujícího, lépe řečeno v praxi. Blíží se vlna respiračních onemocnění na podzim pochopitelně. Myslíte si, muži nedostatek léků způsobit nějaké vážnější problémy? Populaci. Tak každopádně ano. Zatímco když budete mít dražší benzin nebo, nebo dražší chleba, tak na to neumřete, tak tady se to může stát, protože jsou známy komplikace, pokud nedá ten správný lék, třeba to správné antibiotikum, tak v zásadě můžete skončit také na transplantaci srdce, což je popsáno mnohokrát. Nás jako lékaře toto trápí. Já jsem specialista neurolog, takže nám tady chybí léky na menuru syndrom. Jsou tady i tady. Výpadek psychiatrických léků, třeba infekční hal. Oper. Idol. Co se týče toho inzulínu, to je, to jsem se dozvěděl, to je velice zajímavé v Americe, byla bych po cena Kim kardašianjak si píchá inzulín na hubnutí. Takže dneska ta firma, co produkuje ten speciální inzulín, tak má velký obrat v Americe. Mě tady zajímá jedna věc. Podívejte se, tady báječně funguje obchod s vakcínami, tak nechápu, proč nefunguje obchod s normálními léky. A to si myslím, je stejně důležité, jako by tady kvalitní vakcíny. Přesně na to se chci zeptat, ministerstvo zdravotnictví tvrdí dlouhodobě, že dělá maximum pro to, aby léky v ČR nechyběly. Problém je prý u dodavatelů. Zajímá mě přesně váš pohled, kdo za tu vzniklou situaci vlastně může? Jaké je podle vás ideální řešení? Kde je jádro pudla, abych tak řekl? Tak já jsem lékař, ale zároveň jsem i místopředseda svobodných, takže my se o tuto otázku zajímáme dopodrobna. Já si osobně myslím, že to jsou socialisticky nastavené ceny. My tady máme regulované ceny. Pamatujete si za komunismu, jak banány stály 10 korun? Akorát tady nebyly. Takže to je dnešní situace. Jestliže máme nějakou, nějakou nákupní cenu, tak do té nákupní ceny se musí vejít distributora, musí se, musí tam se vejít lékárna. A jestliže ta cena je nastavena příliš nízko, tak ty farmaceutické firmy, ony odhlašují tady registrace svých zejména levnějších léků a tudíž ten lék sem k nám nebudou dodávat. A to je ten jeden výpadek. To znamená, na tomto hlavní viník je ministerstvo zdravotnictví. A jak si úředníci, kde jsou špatně nastaveny ceny, zatímco v okolních státech to pochopily, že prostě ty léky musí stát více. Takže jestliže tady stojí lék sto korun a v Německu stojí pět set korun, tak bych se vůbec nedivil, kdyby ty léky utíkaly jaksi do těchto zemí, kde za ně ty firmy dostanou daleko více peněz. A pak je to otázka kontroly distributorů a dalších kanálů, kde vlastně je možné, že ty léky utíkají přímo i od nás. Tady my musíme vědět, že každá krabička léků má tzv. Gettin, to znamená, já to řeknu lidsky, je to takový rodný list toho léku. To znamená, dá se okamžitě zjistit, jestliže ten lék sem k nám byl dovezen, jestli skončil někde jinde, ale to by musela být opět polity. K vůle. Lékař Miroslav Havrda teď byl hostem našeho dopoledního vysílání. Pane doktore, děkuji. Mějte se hezky. Děkuji za slovo. Na shledanou.

Prima CNN: Jaroslav Chalupský vs. Vladimír Špidla

Jaroslav Chalupský: ,,V souvislosti s tématem diskusního pořadu by měly zaznít některé teze a postoje, které zastávám:

Přejímání centrálních nařízení EU bez znalosti a adaptace na lokální podmínky nepřinese ČR nic dobrého, spíš bude likvidovat konkurenceschopnost našich firem. Nebo je vhánět do rizik vyplývajících ze šédé či černé zóny, kudy budou hledat kličky z toho ven.

– Zaměstnanci a brigádníci budou se svými novými nevyváženými právy větší hrozbou pro zaměstnavatele a ti budou při jejich využívání velmi opatrní. Spíš začnou uvažovat o náhradě za roboty a technologie, kde to půjde.

– Dobrý zaměstnanec se se slušným zaměstnavatelem vždy dohodne k oboustranné spokojenosti. Nepotřebují nikoho z Prahy ani z Bruselu, aby jim do toho vztahu mluvil a něco nařizoval.

– Díky nízké nezaměstnanosti jsou již dnes v lepší vyjednávací pozici dobří zaměstnanci.

– Aby bylo možno přidávat nebo přerozdělovat nějaký „blahobyt“ a výhody, musí na ně někdo nejprve vydělat, aby bylo vůbec co přerozdělovat. Kde nic není a jsou jen dluhy, moc toho blahobytu vymyslet nelze. Jen na další dluh a to pak končí katastroficky.

– Nejohroženější skupinou obyvatel jsou mladé rodiny s dětmi, které ještě nemají bezpečnou střechu nad hlavou, kterým se zvedají splátky hypoték, náklady na energie a nezbytné nákupy.

– Pokud nesnížíme tempo zadlužování = fungování státu na dluh, narazíme na skálu dluhové brzdy a pak už nebude debata zda někde něco škrtneme a uskromníme se o 2%, ale přijde zásadní požadavek těch, kteří nám půjčují, abychom škrtli to či ono, a to se nám líbit nebude. Řecká cesta. Podobně, jako když do rodiny přijde exekutor, a je to on, kdo rozhoduje, o co přijdete. Maximum peněz z výplaty, majetek atd.

– Důchody dnešních čtyřicátníků s dalších závisí na tom, kolik ekonomicky aktivních lidí doroste během 25 let a zda budou chtít pracovat, aby dokázali čtyřicátníky v důchodu uživit. To je špatně. Spoléhat se a trnout. Systém by se měl postupně posouvat k zásluhovosti, aby si každý mohl odkládat a šetřit ze svých příjmú na důchod. A musí mít díky nižším daním tu možnost mít co odkládat. Místo strkání peněz státu, spoření do svého hrníčku na stáří.

– Stát musí nalézt takové investice, které by nastartovaly ekonomickou výkonnost a tím vyšší příjmy na všech úrovních (Lithium, technologie, infrastruktura, nízká cena energií atd).“

Podívejte se na celý pořad Co na to vaše peněženka v úvodním videu. Společně s Vladimírem Špidlou v pořadu diskutoval také senátor Jaroslav Chalupský (za Svobodné). Jedním z probíraných témat byla i novela zákoníku práce.

Novinky

Svobodní na Petříně

Praha, 30. dubna 2024 – Přijďte za námi na Petřín! To je pozvánka od Svobodných na 1.
května 2024. Pravá láska k Česku i Evropě – to je to, co Svobodní hlásají. A co se stalo
s ODS, která tradičně pořádala setkání právě na Petříně? Je to začátek převzetí místa
po ODS, která bývala pravicová a euroskeptická, ale nyní už moc není… ?
Letošní svátek lásky se spojí s 20. výročím vstupu České republiky do EU. A jak toto období
hodnotí euroskeptičtí Svobodní? To se dovíte 1. května na horní stanici lanovky na Petříně.
Program začíná v 10 hodin a potrvá do pozdního odpoledne.
Na co se můžete těšit? Setkání s lídrem kandidátky a předsedou strany, Liborem
Vondráčkem, a dalšími kandidáty do Evropského parlamentu. Nebudou chybět petice za
zachování aut na spalovací motory či za českou korunu. A je připravený i drobný doprovodný
program včetně zmrzliny pro děti.
„Myslím si, že současné vedení EU včetně našich zástupců směřuje celou Evropu a s ní i
Českou republiku do ekonomické stagnace a geopolitické bezvýznamnosti. Aktivistická
politika Nového Zeleného Údělu, likvidační regulace automobilového a zbrojního průmyslu
nebo financování islámských teroristů jsou jen některé příklady,“říká Libor Vondráček.
Své vyjádření k EU má připravené i ekonomická expertka strany a kandidátka do Senátu,
paní Markéta Šichtařová.
„Dvacetileté výročí vstupu naší země do EU nám s novou naléhavostí připomíná, kolik
základních občanských práv platí v naší zemi už opět – bohužel – jen na papíře. Evropská
unie, ve které dnes žijeme, již není stejnou Evropskou unií, pro kterou se občané České
republiky vyslovili ve všelidovém referendu. Ideály, na nichž Evropská unie vznikla, měly za
cíl posílit svobodu a prosperitu a odstranit byrokratické bariery pro mezinárodní spolupráci;
dnešní směřování Evropské unie však vede k oklešťování občanských svobod, cílenému ničení
prosperity a zavádění stále nových byrokratických překážek vůči svobodnému podnikání.
Vědomí tohoto omezování ekonomických i občanských svobod mě přivedlo k myšlence vytvořit
CHARTU 24, jejíž vznik 1. května 2024 veřejně oznámím v Praze na Petříně,“ zve na setkání
Markéta Šichtařová, která svůj projev bude mít ve 13 hodin.
Pojďte s námi oslavit svátek lásky a diskutovat o budoucnosti České republiky a Evropy!
Vaši Svobodní

Oblíbené štítky

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31