JB: Kancléř Olaf Šolc oznámil ukončení regulace cen elektřiny a plynu. Na jednání Spolkového sněmu uvedl, že důvodem je rozpočtová krize. Německá vláda přitom původně plánovala dotovat energetiku až do března příštího roku. Občanům ale Šolc garantoval, že v případě rychlého zdražování by spolková vláda opět zasáhla. A ve vysílání je s námi Pavel Janeček, energetický expert. Já vám přeji dobrý den.
PJ: Dobrý den.
JB: Pane Janečku, proč česká vláda nejde stejnou cestou, proč neujistí veřejnost, že zasáhne, pokud by došlo k růstu cen, nebo to u nás není možné, případně z jakých důvodů?
PJ: Určitě je to možné. Nevím, proč česká vláda takto nereaguje, nicméně to bude znamenat obrovský posun ve vnímání cena na česko německém trhu. Víte, ono Německo má mnohem robustnější rozpočet a také má mnohem větší krizi. Německo, tak i jemu Ústavní soud v Německu zakázal přesun peněz do klimatického balíčku, který byl původně jako jaksi zamýšlen k tomu, aby byl využit ke kompenzaci cen energií. A to zjevně znamenalo potom spuštění nebo opuštění dlouhové brzdy, která v Německu byla nastavena po mnoho desítek let. Takže já se domnívám, že to je čistě ekonomické rozhodnutí na území Německa, která ale bude mít vliv i na situaci v České Republice.
JB: Pane Janečku, já přidám ještě jedno téma. Do Česka opět začal proudit ruský plyn. Ale potřebujeme ho? Protože víme, že vláda dlouhodobě tvrdí, že naše zásobníky jsou plné.
PJ: No, já k tomuto zvedám obočí někam na temeno. Ve čtvrtek byla mimořádná tisková konference za účasti pana premiéra, pana ministra průmyslu a obchodu a předsedy představenstva ČEZu, kde nám bylo oznámeno, že v roce 2027 spustí jakýsi terminál ve Stade v Německu a odtud mimořádná tisková konference a pan ministr Síkela tam horlil o tom, že v podstatě v České republice není ani kubík ruského plynu a že na západních univerzitách se začíná zmiňovat naše cesta, myslím tím česká cesta odklonu od ruského plynu. A ten samý pan ministr dva dny nato, v sobotu, prohlásil, že do České republiky zemní plyn z Ruska teče. Ono totiž nejde o to, že teče, ale kolik ho teče. A já jsem na to upozorňoval v průběhu listopadu apod. dlouhodobě. Podívejte se na bilanci spotřeby České republiky, a to je přímo odpověď na tu vaši otázku. Ta je dneska něco kolem 30 milionů kubíků. Z toho je 6 milionů právě tím východním proudem, 12 milionů je z Německa přes Brandov a cca 12 milionů je čerpání ze zásobníků. Dneska je 28. 11. a to čerpání je relativně vysoké. Takže jako mluvit o tom, jestli potřebujeme ruský plyn nebo nepotřebujeme, je předčasné. A myslím si, že v každém případě je dobré, když jsou zachovány všechny přepravní cesty. Já tady ještě zmíním jednu věc, že Němci od 1. 1. zvyšují poplatek za přepravu jedné MW ve výši 1,45 EUR, a to je poplatek, který do roku 2021 jaksi nebyl. Říkají tomu storči storage neutrality charge, ale v podstatě si tím kompenzují svoje špatné nákupy do strategických rezerv. Proto je zásadní a nutné, abychom byli schopni přijímat plyn ze všech světových stran.
JB: A to, že teď do Česka proudí plyn i z Ruska, znamená to už v tuto chvíli něco pro koncového zákazníka? Může to přinést například zlevnění plynu?
PJ: To já nevím, jestli to bude znamenat něco pro koncového zákazníka, okamžitě určitě ne. V každém případě je potřeba zmínit, že toto není žádný plyn, který by byl nakontrahován mezi ruským obchodníkem a českými společnostmi. To je plyn, který k nám přeprodávají obchodníci ze svých zásob, nejspíš na území Rakouska. Ono totiž obchodování se zemním plynem potrubním a se zemním plynem LNG je úplně jiná disciplína. Dneska v podstatě máme plné zásobníky a ten zemní plyn s LNG není kam umístit. A je potřeba uvolnit kapacity. Takže já se domnívám, že k nám proudí ruský plyn ze zásobníku, nejspíše z Rakouska. Pro koncového spotřebitele to nebude mít žádný bezprostřední vliv. Nicméně pokud bychom diverzifikovali dopravní cesty a zdroje komodity, tak bezpochyby by to ke zlevnění ceny plynu mělo vést. Víte, tam je ještě jedna věc, ta předpověď počasí je velmi chladná, a to na několik dalších týdnů a přitom na cenu plynu to na TTF nemá vůbec žádný vliv. To je právě proto, že toho plynu je dostatek.
JB: Říká Pavel Janeček. Já vám děkuji za váš komentář a přeji hezký den.
Cena energií v příštím roce poškodí naše podnikatele. Pavel Janeček, Luděk Niedermayer a Patrik Nacher v pořadu 360° na CNN Prima News.
Sledujte 360 stupňů na CNN Prima News. Děkujeme za to. Debatujeme o cenách energií. Dnes jsme se dozvěděli finálně tedy, že půjdou nahoru. Se mnou ve vysílání jsou stále europoslanec Luděk Niedermayer, Patrik Nacher, místopředseda poslaneckého klubu ANO. Pozvání přijali také René Neděla, náměstek ministra průmyslu a obchodu a Pavel Janeček, bývalý předseda představenstva Pražské plynárenské. Pánové, díky, že jste zůstali. Patriku Nachere, vy jste se při slovech vašeho předřečníka Luďka Niedermayera usmíval. Já jsem se ho ptala na to, jak teď vlastně se stavět k těm, kteří říkají, říkali jste, tepelné čerpadlo je skvělý nápad a teď pláčou. Tak, protože ať se na mě nezlobí kolega, s veškerou úctou, mně to připomíná ten příběh s vajíčkem, jak se říká. Jednu dobu se říká, že kdo jí vajíčko, tak je to zdravé. Pak se to úplně otočí 180 stupňů, že jíst vajíčka je nezdravé. A takto se to různě mění. No tak v tomto případě to nějak nevadí, ale pokud jde o tu energii a o to, jakým způsobem se mají spotřebitelé na to připravovat, tak tam jsou to dlouhodobé věci a tady se nejdřív podporovaly nákupy plynových kotlů, různé dotace, pak se zase přechází k tepelným čerpadlům, a teďka, jak říkal můj kolega Pavel Janeček, tak vlastně právě pro tyto lidi, kteří mají ta tepelná čerpadla, tak ta současná situace je nejméně výhodná a my prostě nemůžeme těm lidem, pro něž jsou to investice v řádech desítek tisíc korun, možná i více a je to plánování na několik let dopředu, tak jakoby přecházet a říkat, teď je moderní toto, teďka půjdeme tímto stylem, teď si dejte na střechu soláry, za deset, za pět let to zase bude úplně jinak. Prostě toto, to je to, co mě na tom vadí a myslím si, už to tady řekl někdo, mám pocit, že právě pan, pan Janeček, že prostě za mě páchá v tomto Evropa jako celek energetickou sebevraždu. Když se podíváte, jak se dneska nakupují ty jednotlivé druhy energií a ČR se prostě nemůže srovnat třeba s příměstskými státy, pokud jde o ty obnovitelné zdroje energie. A my si tady furt hrajeme na něco a z té základní, to je poslední věta, z té základní konkurenční výhody, kterou bychom my měli mít, že vyrábíme tolik elektřiny, že ji dokonce jsme schopni vyvážet, že by měla být konkurenční výhoda v podobě levné elektřiny pro firmy, které budou potom levněji vyrábět a vyvážet, tak dneska se to stalo. To, že my máme komoditu, kterou vyrábíme, vyvážíme, ale máme ji dražší než ty země, které ji od nás kupují, to je úplně absurdní. Díky, že jste to shrnul a připomněl jste pro nás pamětníky, že jsme kdysi, ještě dávno na konci 90. let, byli vyzýváni, ať si dáme všude přímotopy. Pane Nedělo, já se vrátím do To je dávno. Vy to určitě nepamatujete. Asi čtyřicet. Já si to pamatuji, že to bude skvělý nápad. Tak skvělý nápad to nebyl. To byla čistě česká záležitost – ty přímotopy. Teď jsme u těch čerpadel, zareagujte na to. Jestli se nepletu, vy v tom máte přímo prsty v těch čerpadlech. Ano. Zrovna sazbu D57d jsem zaváděl, ještě když jsem byl na Energetickém regulačním úřadu a byla to právě sazba speciální pro tepelná čerpadla. Tak byl to dobrý nápad. Určitě to byl dobrý nápad. I vzhledem k té situaci, která dnes panuje? Ano, ono když se podíváme na spotřebu tepelných čerpadel, když jsou správně nadimenzována, zhruba v průměru se pohybuje někde okolo osmi, 8,5MWh spotřeba za rok elektrické energie. V porovnání třeba když u toho máme plynový kotel, tak ta spotřeba se pohybovala někde okolo 20MWh. Takže tam ta úspora je, i když ten náklad na tu elektrickou energii je vyšší. Topný faktor tepelného čerpadla je zhruba třikrát. Takže to, co vy dostanete ze země nebo ze vzduchu, tak třikrát z toho máte. Když opustíme toto téma, byť je bizarní v tom čase, z hlediska průmyslu, tak jak dnes čtu zprávy z průmyslu, jde v tuto chvíli o skokové zdražení energií a šokující. Jste překvapen, že to průmysl šokuje? Bylo to očekávatelné, to, co teď sledujeme. Takto očekávatelné to bylo, protože každý ví, jak existuje metodika, jak se regulují ty jednotlivé subjekty, jaké jsou náklady právě na distribuční síť a každý ví, že ty náklady na distribuční síť jsou prostě meziročně téměř stejné. Takže když jeden rok se zadotují a ten následující rok se už nezadotují, tak je jasné, že tam ten nárůst bude. Zároveň ale je potřeba se podívat spíš na ty okolní státy kolem nás, co dělají, jestli pomáhají průmyslu nebo nepomáhají. A jsou státy, které nepomáhají, protože si to už nedokážou dovolit. A pak jsou ekonomicky silné státy, které to dotují. Ale dotují to tak, že pak zdaňují ať už průmysl nebo domácnosti tak, aby mohly rozpočtu dotovat určité sektory. Pane Janečku, vy jste ten průmysl zmiňoval už na začátku, že toto bude veliký problém. Průmysl hovoří o zásadních škodách, které to může přinést pro konkurenceschopnost českého průmyslu. Přesto, podepsali jsme Green Deal, stali se součástí Zelené dohody a bylo přece zřetelné, je to už roky zřetelné, že zkrátka dobře se na to bude muset někde vysbírat. Proč je to navyšování v tuto chvíli tak šokantní pro ty firmy, když toto vlastně mohly předpokládat? Já si myslím, že firmy podcenily situaci speciálně přes svoje organizace, ať už se jedná o svaz průmyslu a obchodu nebo přes Hospodářskou komoru, protože tato situace skutečně předvídatelná byla. To akorát, že přišla maličko dřív, třeba o dva roky. Já bych asi se vrátil k tomu, co říkal pan Nacher. On to krásně zhodnotil, ale veškerý ty problémy jsou způsobené regulací a dotací. Průmysl, ty jednotlivé, jednotlivé zdroje, ty regulované, ty obnovitelné zdroje apod. by se v žádném případě neuživily, pokud by nebyly dotovány. A nějaké krátké časové území, časové úseky, kdyby, kdyby byly soběstačné, na věci vůbec nic nemění. A co se týče průmyslu, no, tak víte, ono pan Neděla se zabývá regulatorikou mnoho roků. Já se jenom domnívám, že ta situace je velmi podobná jako plyn na burze nebo elektrická energie na burze. Když plynu je dostatek, tak burza skvěle funguje. A v momentě, kdy jaksi plynu nebyl dostatek, tak burza fungovat přestala. Minimálně přestala fungovat. Ne technicky, technicky fungovalo, ale přestala fungovat akceptovatelně pro průmysl a jde o to, že prostě komodita není zboží jako každé jiné a má obrovské politické a sociální a ekonomické souvislosti a není možné prostě, aby takto prudce ta cena elektrické energie a plynu jaksi fluktuovala. Ano, a to se v podstatě stalo teďka s regulovanou složkou. Já si prostě myslím, že ten vzorec, podle kterého se počítá ono navýšení, takže je špatný, že měl být rekalkulován, že je potřeba se podívat, jaké jsou faktory, které prostě zvyšují tu regulovanou složku. A podíváme se tady na dotaci na obnovitelné zdroje a podíváme se v podstatě na komoditu, elektrickou energii, kterou nakupujeme primárně pro krytí ztrát apod. A já se domnívám, že třeba obnovitelné zdroje by mohly být klidně dotovány napřímo bez toho, že by byly zahrnuty v regulované složce a že by tam možná mělo dojít k nějakému, řekněme, vyjednávání s producenty a provozovateli obnovitelných, obnovitelných zdrojů. A ta druhá část, to je v podstatě něco, co by asi mělo být také diskutováno. To si prostě myslím, že stát tím zatěžuje v podstatě firmy naprosto, naprosto irelevantně a že by například měl, měl lobbovat za to, a nejenom lobbovat, ale vytvořit takové podmínky, aby třeba ty regulované subjekty byly nuceny nakupovat elektrickou energii pro krytí ztrát na základě vzorce usměrněných cenách, to znamená náklady a přiměřený zisk a ne na trhu. A to si myslím, že by velmi pomohlo. To, co teď logicky se zvyšuje, je ta regulovaná složka, stále o ní mluvíme, zopakujme si to, že ta zahrnuje poplatky na obnovitelné zdroje a taky poplatky na distribuci. Luďku Niedermayere, svaz průmyslu říká, že to, co se teď děje, bude mít proinflační vliv. Zmínil to i Patrik Nacher. Pro filmy, pro firmy je to nepřijatelné a mají pocit toho šoku. Teď se jak pan náměstek Neděla, tak pan Janeček shodli na tom, že vlastně tak překvapivé by to pro ty firmy být nemělo. Firmy říkají, může nás to zničit, ale jednáme s vládou dál. Je tam nějaká vůle tedy jednat dál, co se vlastně může stát, o čem mohou v tuto chvíli jednat, aby ten dopad na ty firmy nebyl tak zničující, jak říkají. Já myslím, že vůle tam může být, ale zdá se, že nejsou peníze prostě proto, že před těmi pár lety jsme dostali náš státní rozpočet do strukturálního schodku někde kolem tři sta miliard korun. To je prostě absolutně neudržitelná částka. Jsme nyní v situaci, kdy úroky ze státního dluhu jsou nějakých sto miliard, což je prostě částka, která bude, bude nesmírně zatěžovat státní rozpočet do budoucna. A já bych byl samozřejmě velmi rád, kdybychom měli státní rozpočet ve stavu jako Německo a opravdu bychom si mohli dovolit těm velkým firmám pomoci rozložit, řekněme, to navýšení ceny energie v čase. Ale holt nevznikla, nepodařilo se v rámci toho státního rozpočtu tady toto vyjednat. To, co stát může dělat a měl by to dělat mnohem masivněji, měl by pomoct těm firmám se adaptovat na tu ekonomiku, ve které, ve které bude třeba využívat obnovitelné zdroje a bude potřeba těmi energiemi šetřit. Na toto my máme opravdu velké množství peněz, které přicházejí z rozpočtu EU. Ten modernizační fond má nějakých 500 miliard a měli bychom rychle hledat cesty, jak tyto peníze využít. Ale tyto peníze nemohou být používané na dotování energií, ty musí být používané na investice do právě těch nových čistých efektivních energií. Já bych ještě zmínil jednu věc, jenom na závěr. Nic není schopné, ani v ČR žádný nový zdroj elektrické energie ji nevyrobí levněji než obnovitelné zdroje. Čím více bude těch levných efektivních obnovitelných zdrojů, což nejsou ty malé instalace na střeše rodinného domku, ale jsou to ty velké instalace. Čím víc jich bude v tom energetickém mixu, tím víc to bude tlačit cenu energie dolů. Mimochodem to, že vyvážíme energii, není vůbec měřítko toho, že ji budeme mít konkurenceschopnou. Přece každý, kdo trochu sleduje vývoj energie, a předpokládám, že jsme to tady všichni, ví, že nás čeká obrovský problém, který se jmenuje ztráta konkurenceschopnosti výroby elektřiny z uhlí a na ten my budeme muset velmi rychle reagovat a máme na to strašně málo času. Děkuji. Pane Niedermayere. Připomínám jenom, kdo si nevšiml, že pan Janeček nesouhlasí. Patriku Nachere, vy jste vrtěl hlavou, nicméně já bych shrnula to, co bylo řečeno, že vlastně firmy nemají být proč překvapeny, že se to dalo čekat. Já jsem se ptala, jestli se jedná tak, jak tvrdí průmyslníci, že se stále s vládou jedná. Jestli jsem dobře poslouchala pana Niedermayera, může se jednat, ale neumí si představit, že by se v rozpočtu nějaká podpora pro průmysl v tomto ohledu, za této, za těchto okolností našla. Pokud se nenajde, jak to bude? To je dotaz na mě. Ano. Děkuji. No, to já nevím, to je dotaz na koalici, protože tady my nevíme dne a noci, co se jak bude dít, protože, dám jiný příklad, abyste, abyste měla porovnání. Schválil se konsolidační neboli daňový balíček, který podepsal asi před týdnem pan prezident a teďka už v Senátu koaliční, ne opoziční, ale koaliční, senátoři ze stanu a KDU uvažují o tom, že by kojeneckou vodu nakonec opravdu dali do té nižší sazby. Dále se jedná o tom, jakým způsobem se teda popasovat s tím, s tou novou sazbou spotřební daně u tichého vína. Jinými slovy, my máme týden starý daňový balíček, který vláda s velkou pompou schválila a už se začíná uvažovat ze strany koaličních politiků o různých změnách, jo, to znamená. Pojďme zůstat u energií. Kam tím míříte? No, já tím mířím tam, že já nevím. Já opravdu férově říkám, že nevím. Proto. Já se zeptám, co se stane s průmyslem, s českým průmyslem za předpokladu, že ta situace tak, jak je teď popsaná, vznikne a průmysl žádnou subvenci nedostane. No. Pokud to tak bude, tak nastane to, co jsem já dneska říkal v PS, že u těch firem a u některých obzvlášť, může dojít ke skokovému nárůstu cen za energie a dochází právě k tomu dvojnásobnému paradoxu, že my jako v zemi, která vyrábí elektřinu, prodává ji ven, tak místo aby se vlastně ty ceny energií, ceny elektřiny, staly konkurenčním bonusem a výhodou pro ty firmy, tak se stanou paradoxně zátěží, a to i ve vztahu, je to ve vztahu ke svým sousedům, které máme, ať už je to Rakousko, Německo, Polsko, Slovensko. To si myslím, že je, že je evidentní, jasné. Za mě je to těžko skousnutelné, jo, takže já si myslím, že to dopadne podobně jako s těmi lékaři dneska, že nakonec ta vláda prostě bude přinucena se nějak jako dohodnout. Jenom my vždycky jako v opozici říkáme, že čím déle to trvá, tak tím to nakonec bude stát více peněz, bude to méně přehledné, méně transparentní, to je celé. Pane náměstku, je to politických rukou, nicméně zeptám se, je tam o čem jednat podle vás v tuto chvíli? Mluvím teď o podpoře, subvencím, co se energií týče, firmám. Určitě je. A zároveň ve zmiňovaném konsolidačním balíčku, my jsme tam připravili návrh, který vlastně umožňuje vládě, pokud se najdou další prostředky, tak i v průběhu roku měnit ten poplatek za obnovitelné zdroje, takže. To znamená o tom se teď s firmami jedná. A je tam i ten legislativní nástroj, který to umožní potom zrealizovat, protože kolikrát se stává, že opravdu pak legislativa neumožňuje, aby se to dokázalo promítnout do té finální ceny, plus jestli mohou prostě jeden případ, ono se tady zmiňuje, že když nějaký stát má dostatek těch surovin, tak ve finále že na tom velmi výhodně a že ty ceny jsou nízké. Pojďme se podívat do Norska. Norsko dováží plyn do Evropy, prakticky sami ho téměř nespotřebovávají a mají velmi vysoké ceny energií. Právě díky tomu, že je vysoká cena energií v celé. Dobrá, ale visí tu ta základní otázka, kterou opakuje nejen Patrik Nacher, a totiž, že elektrickou energii vyvážíme, vyvážíme jí poměrně levně. Proč my ji tady máme drahou? A ta odpověď na to nějaká jednoduchá, srozumitelná, abychom tuto debatu skončili. Je jednoduchá. Určitě nevyvážíme levně energii, abychom ji draze kupovali. To nikdo tak nedělá. Jak to tedy děláme, že je u nás tak drahá, přestože ji vyvážíme? Za prvé už nevyvážíme tolik, kolik jsme vyváželi v minulosti, a v těch následujících letech budeme více dovozní zemí. A když se podíváme na to, tak naopak jakoby mi spíš dovážíme více té energie z Německa a jsou tady hodiny, kdy vyděláváme na to, že ta energie v Německu je opravdu nízká. A můžeme se podívat i na loňské dny v Německu, není jich málo, ale zároveň jich je poměrně, poměrně hodně, kde je dokonce vidět, že ty ceny v Německu byly výrazně nižší než v ČR a bylo to právě díky zmiňovaným obnovitelným zdrojům. Samozřejmě byly dny, kdy to bylo obráceně, ale určitě je cesta jako hledat na to, ať máme vyvážený energetický mix, určitě energetické úspory a určitě i investice do obnovitelných zdrojů. Pavle Janečku, poslední slovo. No, pan náměstek můžu si dovolit to malinko korigovat. Když se podíváme na poslední tři, čtyři roky, tak se vývoz elektrické energie zvyšuje, nesnižuje. A to, co připravili, je, jak vařila myšička kašičku. Tomu dala, tomu víc, tomu málo, tomu nic. Jenom pořád se tady bavíme o dotacích, přerozdělování dotací. My vůbec neřešíme systémově energetický mix a neřešíme českou konkurenční výhodu. Děkuji vám, pane Janečku, že jste s námi byl. Pro tuto chvíli díky a přeji vám pěkný večer. Loučím se i s vámi, pane náměstku. Díky, že jste tady s námi byl. Děkuji za pozvání. A obrátím se na politiky, kteří se mnou ještě zůstávají, za což jim patří dík. Průlomová dohoda mezi lékaři a vládou. Premiér Petr Fiala lékařům slíbil zhruba o miliardu víc, než jim o dva dny dříve nabídl ministr zdravotnictví Vlastimil Válek. Výpovědi přesčasů lékaři stáhnou až v momentě, kdy bude dohoda podepsaná. Nemocnice nicméně očekávají, že díky dohodě nebudou od příštího týdne omezovat péči. Luďku Niedermayere, je to taková otázka na komoru. Máme neschopného ministra zdravotnictví, který je mimochodem tedy ze stáje TOP 09, který s lékaři jednal s nulovým výsledkem, a tak to za něj musel zkrátka a dobře vzít premiér a tu situaci vyřešit. To bych řekl, že jsem ten poslední, kdo toto může hodnotit. Stejně tak jako, vracím se k tomu minulému tématu, já nevím, jestli vláda bude schopna najít nějaké prostředky na to, aby v budoucnu třeba podpořila ceny energií pro firmy. Já u tohoto opravdu nejsem a myslím si, že ten problém našeho zdravotnictví je mnohem širší než to, co vedlo k té dnešní dohodě. Je to otázka nalezení souladu mezi tím, kolik peněz jde do zdravotnictví a tady se musím zrovna tomuto ministrovi podařilo vyjednat vlastně určitou průlomovou dohodu o tom, že bude valorizován příspěvek za státní pojištěnce, což je něco strašně důležitého pro finanční stabilitu zdravotnictví. Druhá část toho trojúhelníku je, jaká služba bude poskytována. A třetí část toho trojúhelníku je, jaké budou mzdy. A je jasné, že ty mzdy prostě musí být takové, abychom tady měli dostatek doktorů, dostatek zdravotního personálu. A mám pocit, že to, co dostává ten systém do nerovnováhy, je rozsah některých služeb. Pane Niedermayere, já vás nechci do toho. Ministerstvo, já to jenom dopovím, budu hned hotový s tím. Chci jenom říct, že ten náš zásadní problém, který podle mě ministerstvo primárně řeší, je, co udělat s tím, že některých služeb je prostě nabízeno příliš mnoho a ten systém to prostě není schopný ufinancovat. To je ten zásadní problém. Dobrá, já to, já to velmi zjednoduším. Tady se schylovalo k omezení péče v důsledku nedohody s ministrem zdravotnictví. Nejen Miroslav Kalousek, také vaše stáj, ale i někteří komentátoři se shodují na tom, že zkrátka a dobře ministr Válek operoval, byl vybaven informacemi, že může lékařům nabídnout maximálně něco a dva dny na to přijde premiér a přihodí miliardu a je to jinak. To znamená, neptám se vás na věci v zákulisí, ale váš dojem z toho? Je to od premiéra této vlády vůči jeho ministrovi fér, nebo je to podraz? Kdyby to takto bylo, jak říkáte, tak to podle mě není úplně dobrý způsob řešení problémů. Ale já nevím, jestli to prostě takto je. Určitě ministr zdravotnictví nebo jakýkoliv ministr nemá pravomoc si navyšovat nějakou rozpočtovou kapitolu. Pokud na nejvyšší úrovni vlády existovala nějaká dohoda o nějakém manévrovacím prostoru, tak to, tak to prostě trochu tu situaci mění. Ale já si netroufám říct, jestli ten popis, který jste řekla, je úplně přesný. Kdyby to tak bylo, tak bych asi jako ministr nebyl úplně nadšený, ale je otázka, jestli to přesně takto bylo. Sami nevíme, jestli to tak je. To je dojem, který to na mě dělá. Pane Nacher, jaký dojem to dělá na vás? No. Tady je podle mě úplně očividné, že jsou dvě jasné možnosti a nechť si pan kolega vybere, jaká z nich to je. Buď je to ta, že pan ministr zdravotnictví je neschopný a zároveň pan premiér je extra schopný, to je ta jedna možnost. Anebo druhá možnost, že premiér prostě prohodil svého ministra zdravotnictví, protože jestliže on domluvil osm a půl miliardy, jestli si dobře vzpomínám, a dneska on přišel s tím, že odsouhlasil 9,8. Tak buď někde vykouzlil za ty dva dny 1,3 miliardy, anebo, jak říkám, nebo je extrémně, extrémně schopný, ale v té chvíli je neschopný ministr zdravotnictví a měl by rezignovat, anebo prostě jaksi, jak říká Miroslav Kalousek, zradil svého ministra zdravotnictví ale je to o tom, aby si tam na vládě řekli: „Neexistuje verze, že by to bylo něco mezi. Je to buď tak, nebo tak.“ A jak jsem řekl v tom předchozím tématu, tady vidíte, že ono, ono se to vyvíjí, je to dynamické, takže to, co vláda říkala ještě minulý týden, tak platit nemusí. Takže já bych byl velmi opatrný s tím, s těmi cenami energií. Budu rád, když to bude optimistický scénář, ale jak vidíte, jakoby nedá se moc věřit tomu, co říkají vládní představitelé. Luďku Niedermayere, rozhodně je jistým způsobem překvapující, ať už jde o deset miliard, které to nakonec plus minus jsou, které se dají tedy těm lékařům na ty platy, mzdy, anebo jsou to ty tři miliardy navíc. Ať je to jak chce, Vám nepřipadá překvapující, za situace, kdy jste sám v souvislosti s energiemi popsal ten rozpočet jako zubožený, jako absolutně napjatý, že se tady najednou pod tlakem najednou najde tolik peněz, vás to nepřekvapuje? Myslím si, že každé jednání o rozpočtu obsahuje spoustu tlaků a koneckonců našly se nějaké prostředky do školství, do vědy a do vědy a výzkumu. Čili řekl bych, že toto není úplně šokující suma. Jeden, jedna miliarda není taktéž úplně šokující. Mě připadá na tomto hrozně důležité dvě věci. Já chápu, že představiteli opozice se nelíbí to, že nedojde k omezení zdravotní péče, čili že vlastně tu dohodu nevítá. Ale já z hlediska zájmu občanů jsem rád, že nějaká dohoda vznikla a myslím si, že to největší drama, které před námi stojí a které musíme řešit, je dostat do souladu tu poskytovanou péči s požadavky na, oprávněnými požadavky na platy lékařů a zdravotních zařízení a s tím, kolik do zdravotnictví je naše země schopna dát. A já myslím, že na tom se právě teďka pracuje v rozsahu, který jsme v minulosti v ČR nezažili. Já bych byl hrozně rád, kdyby se to povedlo, protože není vůbec jasné, jestli se to povede. Pardon, že Vás přerušuji. Patriku Nachere, vy nesouhlasíte. Ne, já se omlouvám, ale toto byla fakt jako demagogie. My máme samozřejmě radost naopak, že nedojde k omezení té zdravotní péče, ale já jsem tady se snažil. Tak já to přeložím extra pro pana europoslance. Buď tedy selhal pan ministr zdravotnictví a pak ho má premiér odvolat, anebo prostě premiér dával, a ministr financí, špatné informace a podklady ministru zdravotnictví. Nechť si vybere jednu z těch dvou variant. Prostě není možné, abychom se dostali do stavu, kdy tady bude, kdy tady bude vlastně vyhrožovat a někdy i oprávněně, omezením zdravotní péče a teprve poté se ledy pohnou. Tímto způsobem je to precedent, že takto budou teďka s vládou vyjednávat všichni ostatní. A na to se chci zeptat. Myslíte si, že to může mít tyto konsekvence, že teď si odboráři řeknou, aha, tlačit se vyplatí? Pane Nachere. To je dotaz na mě? Ano, pane, Nachere. No, ne, tak vyvolávat, vyvolává to ten dojem, ale jak říkám, jakoby tady jsou za mě dvě nějaké čistokrevné situace. Miroslav Kalousek se jednoznačně rozhodl, protože pan premiér zradil svého ministra zdravotnictví. Může to být to, že ministr zdravotnictví třeba nekomunikoval a nebyl schopen vyjednávat a musel to zachránit premiér. Prostě ale je to jedna nebo druhá situace. Pan kolega, který je z TOP 09, na tom klouže, nechce zradit svého ministra zdravotnictví, zároveň podtrhnout pana premiéra. Dovedu si představit, že toto, kdyby se stalo za předchozí vlády, což je setrvalá snaha pětikoalice to furt srovnávat, jak to bylo minule, tak bychom dneska slyšeli od pana Niedermayera, že pan Babiš je populista, který vyčaroval miliardu tři sta milionů. Děkuji. Děkuji, pane Nachere. Já už nemůžu nechat pana Niedermayera zareagovat, jenom zopakuji, že je to europoslanec a že férově řekl, že tady s námi v tom problému tak detailně není a my ho hlavně budeme dál sledovat. Pánové, díky, že jste se mnou byli. Mějte hezký večer. Na shledanou. Pěkný večer. No a tématu se samozřejmě budeme věnovat i zítra, debata totiž běží.
Josef Středula se točí jako gramofonová deska okolo minimální mzdy a dalších věcí, které se snaží použít proti vládě. V pořadu Co na to vaše peněženka na CNN Prima NEWS to řekl předseda Svobodných Libor Vondráček. O šéfovi Českomoravské konfederace odborových svazů (ČMKOS) tvrdí, že je „přítěží pro další protesty“ a že v diskusi s ministrem dopravy Martinem Kupkou (ODS) v pořadu 360° připomínal vidláka. Předseda Odborového svazu KOVO Roman Ďurčo šéfa ČMKOS bránil.
Podle Vondráčka se šéf odborářů točí okolo některých témat jako gramofonová deska. „Pořád dokola mluví o minimální mzdě, ale často využívá i slabých vlád ke zvýšení platů ve veřejném sektoru. Platy ve veřejné sféře tak vzrostly významně nad úroveň platů v soukromé sféře, a to je náš dlouhodobý problém. My všichni to musíme zaplatit a vláda i kvůli tomu zvyšuje daně,“ pronesl předseda Svobodných.
„Středula je nyní pro jakékoliv další protesty jen přítěží,“ pronesl v souvislosti s debatou v pořadu 360° na CNN Prima NEWS, v níž se střetl odborář s Kupkou. „Mluvilo se o tom, že na protestech vystoupil bloger Vidlák. Při včerejší debatě na vaší televizi Středula skákal Kupkovi neustále do řeči, takže vidláka připomínal spíše on. Přitom mu stačilo slušně shrnout fakta a čísla, aby ministr Kupka musel debatu prohrát,“ opřel se do šéfa ČMKOS.
Ďurčo se šéfa odborářů zastával. „Za léta své práce si rozhodně zaslouží respekt. Je za ním vidět množství výsledků. Rozhodně nepovažuji za jeho špatnou vizitku to, že na akci vystoupil nějaký bloger,“ reagoval předseda svazu.
Protestní shromáždění zhodnotil jako úspěšné. „Podpora přišla nejen od veřejnosti, ale i od zaměstnanců jednotlivých podniků, včetně Škody Auto. Věřím, že vláda si z toho zdviženého prstu něco vezme a začne s námi vést plodnou diskusi,“ pronesl Ďurčo ve vysílání CNN Prima NEWS.
Vondráček sice uvítal, že se lidé rozhodli vyjít do ulic, ale současně zkritizoval celkové vyznění akce. „Stávce scházel jednotící prvek. Reakce přišla až před třetím čtením státního rozpočtu a ne v reakci na zvyšování daní, což zabránilo možnosti, aby se všichni postavili proti zvyšování daní. Přesto je správné alespoň tímto způsobem zvednout výstražný prst a ozvat se,“ míní předseda Svobodných. Skutečnost, že se nepodařilo zabránit jejich navyšování, označil za selhání odborů.
Politická rozprava: Pavel Strunz o účelovém používání předběžné opatrnosti
Proslov z Republikového sněmu, 11. 11. 2023.
PŘEPIS PROJEVU
Vážení spolustraníci, vážené spolustranice, milí hosté a samozřejmě, milé hostesky,
pohovořím o předběžné opatrnosti.
Jsem-li předběžně opatrný, nedopustím masovou imigraci ze zemí s jinými kulturními vzorci. Protože vím, že se mi to může vymstít v časovém horizontu jedné generace. Jsem-li předběžně opatrný, nezanedbávám armádu, časová konstanta vybudování armády je deset let, geopolitická situace se však může změnit za kratší dobu. Ještě v roce 2009 v Praze podepisovali Obama a Medvěděv redukci jaderných zbraní, necelých pět let poté Rusko anektovalo Krym. Jsem-li předběžně opatrný, nezakážu si zákonem dva ze tří stabilních zdrojů energie, uhlí a jadernou energetiku, což se vbrzku projeví na energetické bezpečnosti.
Po těchto příkladech oprávněné předběžné opatrnosti považte, co se děje u našich, stále ještě bohatých, sousedů v Německu. V několika politikách, migrace, armáda, jaderná energetika, Německo aplikovalo předběžnou neopatrnost. To má své důsledky. Slabou armádu v turbulentních časech, kriminalita roste, imigranti se zhusta neztotožňují s německým státem, vysoké ceny energií vyhání firmy z Německa, konkurenceschopnost upadá. Proto je těžko pochopitelné, že takto předběžně neopatrné Německo naopak bylo a je předběžně přeopatrnělé stran globálního oteplování, které hypoteticky může mít důsledky až za několik generací. Tedy dlouho po dokonaných důsledcích masové imigrace, zanedbávání armády, odklonu od jádra a uhlí. Německo převzalo paniku Grety Thunberg a stalo se motorem doktríny Green Deal.
Protože se Německo osvědčilo v několika ohledech jako odstrašující příklad, neměla by se Česká republika u něj inspirovat bez mimořádné obezřetnosti. Bohužel je však z některých prohlášení zřejmé, že česká vláda se na toto Německo hodlá čím dál víc orientovat. Hodlá například opakovat některé jeho energetické chyby. Odstoupení od uhlí, masovou podporu obnovitelných zdrojů, ale i zákaz spalovacích motorů. Ministr průmyslu potvrzuje cíl ukončit spalování uhlí do roku 2033, zároveň Petr Fiala protlačuje nestabilní a obtížně regulovatelné obnovitelné zdroje energie bez vyřešení ukládání přebytků.
To si vyžádá paradoxní doplnění energetiky o zdroje spalující zahraniční fosilní palivo, zemní plyn, tedy nyní LNG, i z nestabilního Blízkého Východu, ale i oklikou z Ruska, za vyšší sazby než dříve, samozřejmě. Pokud se tak stane, bude to za cenu ztráty konkurenceschopnosti, za cenu, že se staneme hlubokým dovozcem elektřiny, což též nepřispěje k energetické bezpečnosti. Bude to za cenu obrovských regulací připomínajících socialistické plánované hospodářství, tzn. neférové podmínky a naprosté pokřivení trhu.
Naše vláda přestává být předběžně obezřetná v krátko a střednědobém horizontu. Používá pouze Green Deal, a přitom se tak děje za situace, kdy větší světoví producenti skleníkových plynů, než je Evropská unie, si konkurenceschopnost takovouto doktrínou nepodkopávají.
Zároveň o správnosti premis antropogenního globálního oteplování pochybují i významní vědci, jedním z nich je kvantový fyzik John Clauser, nositel Nobelovy ceny za fyziku roku 2022. Ten letos podepsal petici proti klimatickému alarmismu. Kolega Clauser říká: „Populární narativ o změně klimatu odráží nebezpečné zkorumpování vědy. Chybná klimatická věda metastázovala do masivní šokové novinářské pseudovědy. Žádná skutečná klimatická krize neexistuje, existuje však krize energetická.“ Takové prohlášení chce odvahu. Nepapouškovat mantry jako dekarbonizace či klimaticky neutrální společnost může dnes vědcovi přinést nepříjemnosti. Pravděpodobnost financování jeho výzkumu se rapidně sníží. To je to zkorumpování vědy, o kterém hovoří Clauser.
Vážení, všiml jsem si nedávno zvláštní symbiózy. Zatímco Čína začíná lovit mozky na Západě, některé mozky na Západě vymýšlejí, jak jí lov usnadnit. Greta Thunberg a její řídící mozky v Evropské unii v zásadě vyhrály. A já doufám, že jenom bitvu, nikoli však válku.
Čekají nás eurovolby. Obdobně jako loni na sněmu, upozorňuji i letos předběžně opatrnicky naše budoucí europoslance, aby se naočkovali proti bruselóze. Ta, jak známo, způsobuje politickou sterilitu u velkých zvířat. Sami sobě položte otázku: co udělala EU za dvacet let našeho členství dobře? Myslím, že těch pozitivních počinů je velmi málo. Naši naočkovaní europoslanci se mohou pokusit to změnit. Konkrétně v energetice mohou prosazovat následující. Postavit se proti zákazu spalovacích motorů samozřejmě, prosazovat jadernou energetiku, bránit nesmyslným regulacím v rámci Green Dealu, neodstupovat od Energetické charty chránící investice do energetiky. Dle zdravého rozumu budou jistě konat i v jiných oblastech a já věřím, že z žádného našeho europoslance se nestane politický EUnuch. Děkuji za pozornost.
Ani jedna ze současných parlamentních stran nepřišla se souborem řešení, který by vedl ke zlepšení ekonomické situace. Řekla to ekonomka Markéta Šichtařová v pořadu K věci na CNN Prima NEWS. Od politiků se prý většinou ozývají jen „populistické štěky“, z vládní koalice ani z opozice však nikdo nepřišel s komplexním řešením.
Politici podle Šichtařové mluví izolovaně buď o příjmech, nebo o výdajích, tyto dvě strany však nikdy nespojí v nějaký smysluplný celek. „Neslyšela jsem nikoho, kdo by řekl: ,My snížíme jak příjmy, tak výdaje, a ty snížíme více.‘ To by mi dávalo absolutní smysl,“ vysvětlila.
Ekonomka v pořadu zmínila dva body, které by mohly pomoci navrátit Čechům ztracenou důvěru v ekonomiku a vládní řešení. Prvním z nich je stabilita institucí ve smyslu zákonů a daňových sazeb. „Když budeme každý rok dělat reformu reformy, tak to žádná stabilita není. Velmi to komplikuje podnikatelské prostředí,“ podotkla. „Země, které mají stabilní institucionální prostředí, dlouhodobě prosperují, na rozdíl od zemí, které ho neustále mění,“ odkázala Šichtařová na statistiky.
Konsolidační balíček ekonomiku nespasí
Veřejné finance podle ní rozhodně neuzdraví zvyšování daní ani konsolidační balíčky. Česká ekonomika by se prý velmi rychle rozjela, kdyby odbourala transfery, do nichž jde zhruba jedna třetina vládního rozpočtu. „Jsou to nějaké dotace jakéhokoliv typu plynoucí kamkoliv. Znemožňují například, aby penzisté měli vyšší důchody,“ upřesnila druhý bod.
Díky konsolidačnímu balíčku se schopnost Česka splácet závazky zlepší, uznala na druhou stranu Šichtařová. Upozornila však, že kromě toho je důležitá i ekonomická strategie: „Jestli jsou veřejné finance zdravé a z ekonomiky se může stát dravá štika, nebo jestli bude zabředávat do nějaké stagnace.“
Balíček může zlepšit důvěryhodnost v očích zahraničních fondů, které nakupují státní dluhopisy, to ale podle Šichtařové není pro tuzemské hospodářství relevantní. „Česká ekonomika nefunguje proto, aby byly zahraniční fondy spokojené, funguje pro Čechy a české podnikatele. Z jejich pohledu se důvěra moc nezvyšuje. Akorát mají pocit, že je zde méně stabilní institucionální prostředí, protože se jim zvyšují daně,“ okomentovala.
Celý rozhovor s ekonomkou Markétou Šichtařovou si můžete pustit ve videu v úvodu článku.
3. díl KONFERENCE SVOBODY proběhl 10. listopadu od 18:30. Diskutovali spolu Markéta Šichtařová a Martin Slaný. Panelovou diskusi o ekonomické perspektivě centrálně řízené EU a dopadu na ČR moderoval Libor Vondráček.
Praha, 22. listopadu 2023 – Svobodní ostře kritizují místopředsedu vlády pro digitalizaci a ministra pro místní rozvoj Ivana Bartoše za Piráty za jeho způsob řešení digitalizace stavebního řízení. Podle Svobodných Bartoš nekomunikuje se zástupci krajů a měst, kteří jsou zodpovědní za stavební úřady, a nebere v úvahu jejich obavy a potřeby.
“Ministr Bartoš si myslí, že digitalizace stavebního řízení je jen o tom, že si objedná nějaký software a všechno se vyřeší samo. To je ale naprostý nesmysl. Digitalizace stavebního řízení je složitý proces, který vyžaduje spolupráci všech zúčastněných stran, zejména krajů a měst, kteří mají nejlepší znalost lokálních podmínek a potřeb,” řekl Libor Vondráček, předseda Svobodných.
Vondráček reagoval na otevřený dopis, který krajům a městům poslal ministr Bartoš, ve kterém je vyzval, aby se zapojili do digitalizace stavebního řízení. Krajům a městům se ale tento dopis nelíbil, protože považují Bartoše za arogantního a nekompetentního. Kraje a města se obávají, že digitalizace stavebního řízení pod vedením Bartoše povede k ještě většímu zmatku, zpožděním a nákladům.
“Zásahy ministra Bartoše do výběrového řízení na digitalizaci stavebního řízení již jednou zrušil Úřad na ochranu hospodářské soutěže a on dál pokračuje ve zjevném porušování zákona o veřejných zakázkách. Toto je typická ukázka pirátské transparentnosti v praxi. Těmito kroky jen protahuje nejistotu okolo digitalizace, což s netrpělivostí sledují nejen obce a kraje, ale také samotní projektanti, kteří dnes stále netuší v jakém režimu a podle jakých prováděcích předpisů mají už za 40 dní postupovat. Bezradní jsou z tohoto chaosu i právníci, kteří mají na starosti školení všech, kterých se stavební zákon od 1.1. týká.,” uvedl Vondráček.
Vondráček dnes na CNN PRIMA NEWS oznámil, že jako pan Gruntorád bude den držet symbolickou hladovku za projektanty a obce, které byly ministrem Ivanem Bartošem uvrženy v chaos. “Chceme vyjádřit solidaritu s těmi, kteří trpí kvůli neschopnosti a nečinnosti Pirátů. Piráti mají na starosti resort, který je klíčový pro rozvoj naší země, ale místo toho ho používají jako svůj soukromý korýtkařský projekt,” dodal Vondráček.
Svobodní: Nových bytů je stále málo, Bartoš je k tomu lhostejný
Svobodní dlouhodobě upozorňují na nedostatek nových bytů v České republice, který zhoršuje dostupnost bydlení pro občany. Podle Svobodných je Bartoš k tomuto problému lhostejný a neudělal nic, aby podpořil bytovou výstavbu.
“Ministr Bartoš je zodpovědný za digitalizaci stavebního řízení, která by měla zrychlit a zjednodušit proces povolování nových bytů. Místo toho se ale zabývá jen svými vlastními zájmy a neřeší potřeby občanů, kteří chtějí bydlet v kvalitních a dostupných bytech,” řekl Libor Vondráček, předseda Svobodných.
Vondráček poukázal na to, že počet dokončených bytů v České republice je stále nízký a nedostačuje k pokrytí poptávky, zejména u velkých měst. “Ministr Bartoš by měl podporovat soukromou bytovou výstavbu, nikoli ji brzdit. Svobodní navrhují, aby se snížily daně a poplatky spojené s výstavbou bytů, aby se zjednodušila administrativa a byrokracie, aby se podpořila konkurence a transparentnost na trhu s bydlením a aby se respektovala práva vlastníků a nájemníků. To jsou opatření, která by pomohla zlepšit dostupnost bydlení pro všechny,” uvedl Vondráček.
Novinky
ÚHEL POHLEDU: Tažení za dobrovolným odevzdáním konkurenceschopnosti Evropy pokračuje. Posledním příspěvkem v této věci se stalo rozhodnutí německého soudu ve spolkové zemi Hesensko, který potvrdil zákaz nedělního obchodování v zemi. Na tom by ještě nebylo nic tak překvapivého, vždyť v Německu je zákaz obchodování v neděli tradicí již sto let. Jenomže pokrytectví tohoto rozhodnutí se ukáže, když dodáme, že tento zákaz se vztahuje i na roboty. Jinými slovy, soud nyní prohlásil, že „i roboti mají právo na nedělní odpočinek“.
V Německu má toto rozhodnutí větší dopad, než by aktuálně mělo třeba u nás. U nás totiž dosud příliš neznáme plně robotizované nakupování. Nicméně německý regionální obchodní řetězec Tegut má nyní ve zkušebním provozu čtyři desítky plně automatizovaných obchodů, kde se stroje starají o doplňování zboží, platby u kasy, dokonce o otevírání dveří zákazníkům. Obchod tak může fungovat v neděli bez jediného lidského zásahu. Německé ústavní právo na „nedělní odpočinek“ tak není nikterak dotčeno. Jediným efektem je poškození zákazníků, kteří ztratili možnost si nakoupit, aniž by tím ovšem „pracovně obtěžovali“ jediného prodejce. Důsledkem je menší konkurence, a tedy i vyšší ceny pro zákazníky.
Místo aby soudní moc poctivě přiznala, že nechce technologický vývoj a volí stagnaci v minulosti, raději stroje a software „polidští“ a pokrytecky mluví o „právu na odpočinek“. Pochopitelně že celá věc se má jinak, samozřejmě že v pozadí je strach odborářů, že i další obchodníci by mohli automatizovat své obchody a propustit zaměstnance, a péče o stroje je jen dětinskou záminkou. Z ekonomického pohledu to má ovšem daleko širší přesah.
Tím přesahem je skutečnost, že zaměstnanci obecně v Evropě stále méně pracují, ale za méně požadují více peněz. Například v Německu v porovnání s dobou covidovou poklesla míra nezaměstnanosti, což na první pohled vypadá dobře a zdá se to být známkou rozjezdu ekonomiky, ale současně tento pokles míry nezaměstnanosti byl kompenzován poklesem průměrné doby odpracované jedním zaměstnancem. Jinými slovy, je odpracováno plus minus stejně hodin. A to už jako rozjezd ekonomiky rozhodně nevypadá. Podobně v České republice máme dlouhodobě jednu z nejnižších měr nezaměstnanosti v rámci EU. A to vypadá na první pohled dobře. Jenomže všechno vypadá jinak, když dodáme, že ve veřejném sektoru je vázán zhruba milion pracovních sil neboli přibližně pětina dostupné pracovní síly a státní sektor v počtu zaměstnanců na celkový počet obyvatel zaměstnává nejvíc lidí v rámci celé Evropské unie. Jenom něco málo přes jednu třetinu lidí v zemi živí skoro dvě třetiny dalších pracovně neaktivních lidí nebo lidí pracujících ve státním sektoru, které ale nemůžeme považovat za lidi vytvářející hodnoty.
A může být ještě hůř. I v Česku se nyní znovu otevřel boj o zákon z roku 2016 zakazující ve stanovených svátcích maloobchodní prodej. Zatímco část hlasů je pro zrušení zákona, další hlasy naopak volají po rozšíření zákazu právě i na nedělní prodej. Toto tažení za dobrovolným snižováním konkurenceschopnosti má své zcela měřitelné důsledky.
Německé podniky hodlají v letošním roce snižovat investice. Vyplývá to z průzkumu, jehož výsledky tento týden zveřejnil mnichovský ekonomický institut Ifo. Index investičních očekávání v březnu podle průzkumu klesl na minus 0,1 bodu z listopadových 1,2 bodu, což signalizuje, že počet podniků plánujících snižování investic převažuje nad počtem firem plánujících jejich zvyšování. To je samozřejmě zcela nekompatibilní s nadějí na hospodářské oživení.
