Hezký den, jsem SvoBOT. Můžete se mě zeptat na cokoli ohledně programu Svobodných. Naučil jsem se moudrosti Libora Vondráčka a politické názory strany Svobodní.

Video

Video

Svobodní půjdou do eurovoleb s podporou Soukromníků a dalších dvou subjektů – ZÁZNAM KONFERENCE

Svobodní půjdou do voleb do Evropského parlamentu (EP) s podporou Strany soukromníků, regionálního hnutí Pro Plzeň a hnutí Zdraví, Sport a vzdělání 2012. Jednat o podpoře chce strana i s dalšími subjekty. Na dnešní tiskové konferenci to oznámil předseda Svobodných a lídr kandidátky Libor Vondráček. Celou kandidátku strana zatím nepředstavila, podle Vondráčka na ní budou dva bývalí prezidentští kandidáti.Praha 8. ledna (ČTK)

Strana v prosinci oznámila, že na druhém místě kandidátky bude šéf buňky v Moravskoslezském kraji Matěj Gregor, třetí má být bývalý prezidentský kandidát Karel Diviš.

Podpora od tří subjektů je podle Vondráčka potvrzením toho, že se Svobodným postupně daří spojovat pravicové osobnosti a subjekty. Podle předsedy Strany soukromníků Petra Bajera je podpora snahou zabránit štěpení pravicových voličů. Se Svobodnými mají podle něj společné cíle například v zabránění federalizaci Evropy nebo boji proti byrokracii. Soukromníci se se Svobodnými spojili již v minulosti, v minulých sněmovních volbách kandidovali v uskupení s Trikolorou.

Ve volbách do Evropského parlamentu nelze slibovat, že europoslanci některé věci prosadí, lze ale slíbit, že se budou držet určitých zásad a hájit české zájmy a pravicové voliče, uvedl Vondráček. Zástupci čtyř subjektů na tiskové konferenci podepsali dokument sedmi zásad pro eurovolby. Podle nich chtějí Svobodní v EP usilovat mimo jiné o zrušení zákazu aut se spalovacím motorem, ochranu české koruny nebo důslednější ochranu vnějších hranic před nelegální migrací.

Volby do Evropského parlamentu se uskuteční letos v červnu. Voliči budou rozhodovat o obsazení celkem 720 křesel, což bude o 15 víc než v končícím období. Zvýšení počtu křesel je reakcí na demografické změny v EU. Česko má nyní 21 mandátů a jejich počet se měnit nebude.

Lídrem kandidátní listiny koalice Spolu (ODS, KDU-ČSL, TOP 09) je europoslanec Alexandr Vondra (ODS). Samostatně budou kandidovat Piráti v čele s europoslancem Marcelem Kolajou, na předních místech listiny hnutí STAN budou ekonomka a bývalá prezidentská kandidátka Danuše Nerudová a někdejší poslanec hnutí Jan Farský.

V čele kandidátky ANO bude bývalá ministryně pro místní rozvoj a nynější místopředsedkyně Sněmovny Klára Dostálová. Lídrem listiny hnutí Svoboda a přímá demokracie (SPD) je někdejší europoslanec Petr Mach, který v minulosti stál v čele Svobodných.

Přání Libora Vondráčka do roku 2024

4. ledna pronesl své přání pro rok 2024 předseda Svobodných Libor Vondráček.

Vážení a milí spoluobčané, rád bych se s Vámi po skončení náročného roku pozdravil a společně s Vámi se s nadějí podíval do roku, který nás čeká.

Rok 2023 nám bezpochyby přinesl mnoho těžkostí, nenadálých problémů a ke konci bohužel také jednu obrovskou tragédii. Mnozí z nás mají obavy z budoucnosti, někteří se dokonce přestávají cítit bezpečně a snad každý vnímá nějakou míru zklamání z vývoje našeho společného státu v posledních letech. Skoro by se chtělo současný stav věcí veřejných a atmosféru v naší zemi nazvat Havlovským termínem „blbá nálada“. 

Je třeba přiznat, že důvodů pro tento negativní pohled máme mnoho. Pracujeme více a jsme produktivnější než kdy v minulosti, ale za naše platy si nekoupíme to, co dříve. Mladí lidé si mohou jen velmi těžko pořídit vlastní bydlení a položit tak základ důstojnému životu. – Valí se na nás zdánlivě nekonečná série zákazů, příkazů a papalášského poučování, které znova a znova zvyšují naše životní náklady a otravují nás v každodenním životě. Zdá se, že nás před nimi nikdo nechrání, nikdo se nás nezastává, nikoho vlastně moc nezajímáme. Politici nabízejí pouze prázdné marketingové tlachání, které nás má ukonejšit a odvrátit naši pozornost od podstaty skutečných problémů.

Myslím si, že dnes je použití pojmu „blbá nálada“ daleko oprávněnější, než bylo v roce 1997, kdy jej Václav Havel poprvé použil. Přesto ani nyní nejsem jeho příznivcem. Stejně jako tehdy, ani dnes totiž nenabízí žádnou naději, nebo myšlenku, jak těžkosti překonat. A já jsem přesvědčen, že právě to jsou věci, které velmi potřebujeme. Je přitom zodpovědností nás, politiků, abychom pozitivní vizi společnosti nabídli a byli odhodláni ji spolu s odborníky realizovat bez zbytečných ústupků (těm, kterým na naši zemi nezáleží).

Musíme obnovit důvěru v kompetenci našich vrcholných představitelů, jedině tak budeme totiž moci věřit, že pro naši bezpečnost a prosperitu dělají maximum. V době často zcela iracionálních událostí a rozhodnutí v sousedních zemích potřebuje naše ekonomika jasnou a sebevědomou energetickou koncepci, která nebude ve vleku nejnovějších výstřelků Bruselského aktivismu. Vzhledem k dramaticky se zhoršující geopolitické situaci lze jen těžko přecenit důležitost neohebné a suverénní zahraniční i obrané politiky.

Myšlenky, které Svobodní zastávají, takovou vizi pro Naši společnost nabídnout mohou, o čem Vás snad přesvědčí i pravidelná čtvrteční vysílání, která tímto dnes začínají. Já sám i všichni členové a příznivci budeme v příštím roce na rozvoji této vize usilovně pracovat a věřím, že se nám to spolu s Vámi podaří.
Cítím při těchto slovech velkou odpovědnost, neboť úspěch při naplňování vize je důležitý pro to, abychom mohli do budoucnosti hledět s optimismem, zdravým sebevědomím a ano i s dobrou náladou.

Do nového roku 2024 si tedy přejme, abychom dokázali nastartovat změny, které učiní Českou republiku bezpečnější a nezávislejší, a přinesou více svobody i prosperity nám všem.

Přeji nám zkrátka všechno nejlepší.

Zachovejme českou korunu. Salámová metoda, tepal Vondráček prezidenta za slova o euru v duelu s Pirátem Peksou na Primě

Výzva prezidenta Petra Pavla k přijetí eura je součástí salámové metody. Ve vysílání CNN Prima NEWS to uvedl předseda strany Svobodných Libor Vondráček, podle kterého jde primárně o likvidaci české koruny. Europoslanec Mikuláš Peksa (Piráti) je však přesvědčen, že ustanovením nové měny by se předešlo nejasnostem v rozpočtech po srovnání kurzů. A to jak na státní, tak i na firemní úrovni.

 

 

 

„Slova prezidenta v novoročním projevu jsou pro mě součástí salámové metody, jak se přiblížit k přijetí eura. Současně se jedná o známku tragického selhání ODS, která pod vlivem koaličních partnerů připouští diskuze o tomto tématu,“ uvedl předseda Svobodných.

Celá diskuze se podle něj přitom stáčí zcela jiným směrem. „Není řeč o euru, které se využívá již dávno. Od tohoto roku navíc podnikatelé mohou vést účetnictví i platit mzdy v eurech. Bavíme se tu o zrušení české koruny. Firmy si přitom mohou vést dva účty v různých měnách. Nerozumím tedy, proč zastánci eura tak tlačí na likvidaci tuzemského oběživa,“ vyčetl podporovatelům evropské měny v pořadu Zprávy Plus.

Naopak Peksa podporu Pavla v této otázce vítá a označuje ji za logický argument. V koexistenci dvou měn však vidí problém. „Jakýkoliv rozpočet – ať už na státní, či firemní úrovni – naplánujete v jedné měně, a když se posunou kurzy, celý rozpočet se sesype. Veškeré plánování je tak ztracené,“ vysvětlil europoslanec s tím, že se jedná o výrazně „neefektivní způsob“.

„Očekával bych, že ODS, která si staví na tom, že stojí za podnikateli, je bude chtít této otravné byrokracie výměny penízků za jiné ušetřit,“ dodal.

Vondráček však tvrzení o soukromnících ostře odmítl. „Podle průzkumů agentury STEM chce 80 procent podnikatelů zachovat korunu. O zavádění eura mají zájem pouze úzké zájmové skupiny, přičemž lidé něco takového nechtějí,“ nadhodil šéf Svobodných.

„Zeptejte se členů Svazu průmyslu a dopravy, zeptejte se kohokoliv, kdo reprezentuje český průmysl, a dozvíte se, že by tento krok uvítali,“ reagoval Peksa, který uznal i existenci zájmových skupin. Tu vidí především ve směnárenském lobby.

Zdroj: CNN Prima (název článku redakčně upraven)

 

 

ZPRÁVY PLUS (CNN Prima NEWS, 3. 1. 2024)

(Přepis rozhovoru)

ÚČASTNÍCI:

LV = Libor Vondráček, předseda strany Svobodní a kandidát do EP za tuto stranu; MK = Mikuláš Peksa, europoslanec, kandidát do EP za Českou pirátskou stranu; M = moderátor

(ve vstupu: PP = Petr Pavel, prezident ČR; JS = Jan Socha, reportér; TP = Tomáš Prouza, prezident Svazu obchodu a cestovního ruchu)

 

M: Hezké dopoledne, je šest minut po půl jedenácté, tady na CNN Prima NEWS začínají Zprávy PLUS, jsme rádi, že jste s námi. Prezident Pavel v novoročním projevu znovu vyvolal debatu o přijetí eura. Společná evropská měna je pro něj logickou budoucností i pro Českou republiku.

PP: Evropská unie nám dává šanci, jak nejlépe uplatnit náš vliv a prosadit naše zájmy. Spolu s NATO je pro nás zárukou, že má Česká republika silné partnery, o které se může opřít. A taková záruka je dnes nedocenitelná. Právě letos si připomínáme dvacáté a dvacáté páté výročí vstupu do těchto organizací. To nám nabízí příležitost ohlédnout se a zároveň se podívat do budoucna, kterým směrem chceme jít. Je to také příležitost připomenout si závazky, které jsme při vstupu do aliance a do unie dobrovolně přijali. Prvním jsou výdaje na obranu země. Ten letos po dlouhé době opět plníme. Druhým je přijetí společné evropské měny. Je načase, abychom po letech začali dělat konkrétní kroky, které nás k naplnění tohoto závazku dovedou. Přes nekončící diskuse o výhodách a nevýhodách eura pro zemi s otevřenou exportní ekonomikou ležící ve středu Evropy je společná měna logickou budoucností.

M: Jak jsme slyšeli, prezident Petr Pavel vyzval ve svém novoročním projevu k urychlení procesu přijetí eura. Podrobné informace k jeho zavedení teď má kolega Jan Socha.

JS: Euro v současné době používá 20 z 27 členských zemí Evropské unie. Evropská měnová unie byla vytvořena na základě smlouvy o Evropské unii, a to 1. ledna 1999. V té době začalo euro využívat v bezhotovostním platebním styku celkem 11 zemí. V lednu 2002 se do oběhu dostaly první eurobankovky a mince, používaly se dva měsíce současně s národními měnami a od 1. března 2002 je euro jedinou měnou v zemích evropské měnové unie. A jak na tom bylo od roku 2002 euro vůči naší měně? První roky mělo hodnotu kolem 30 Kč. Vůbec nejvíce si lidé za euro připlatili v roce 2004, konkrétně v květnu, kdy zároveň Česká republika vstoupila do Evropské unie. Zlom nastal v roce 2009, kdy euro kleslo pod 30 Kč, nyní se pak euro pohybovalo kolem 24 Kč.

M: Přijmout euro, nebo ne? To už je téma pro mé dva hosty, kterými jsou europoslanec za Piráty Mikuláš Peksa, hezký den.

MP: Dobrý den vám i divákům.

M: A také předseda Svobodných Libor Vondráček, dobrý den i vám.

LV: Děkuji za pozvání.

M: Pane Pekso, začnu u vás. Jak jsme slyšeli úryvek z toho novoročního projevu Petra Pavla, pro někoho možná největším překvapením, že tak napřímo podpořil, aby Česká republika přijala euro.  Bylo to i pro vás překvapení?

MP: Příjemně mě to potěšilo od prezidenta. Zároveň je to velmi logický argument. To euro je vlastně věc, která dlouhodobě pomáhá jak firmám, tak domácnostem vlastně řešit různé problémy, které jsou spojené s tím vyměňováním nebyrokraticky, efektivněji, takže je logické, že k němu různé státy přistupují, a je logické, že prezident republiky, který vlastně zodpovídá za to, aby Česká republika plnila své závazky, vyzývá k tomu, abychom tenhle závazek, který jsme učinili už před 20 lety, také splnili.

M: Říkáte, že vás to potěšilo, tedy nepřekvapilo, je to podle vás logické.

MP: Dává to velice smysl.

M: Pane Vondráčku, podle vás, dává to smysl?

LV: Ne. Tak za mě je to bohužel součást salámové metody, jak se přibližujeme k přijetí eura. Je to současně jakási známka tragického selhání ODS, která připouští diskuse o tomto tématu, ačkoliv ještě před několika lety na to měla jednoznačný názor, dneska už se pomalu pod vlivem svých koaličních partnerů začíná přiklánět k tomu, aby to skutečně téma bylo, takže mě to mrzí. Bohužel se skutečně k tomu přibližujeme. Jednání vlády má v tuto chvíli na pořadu jednání to, abychom se bavili o vstupu do systému ERM II. Ale nechci vás opravovat, nicméně jsem zastáncem toho, abychom věci nazývali pravými jmény, koneckonců jsme z pravé části politického spektra, a my se tady nebavíme o přijímání eura. To už se přijímá dávno, a dokonce od 1. 1. 2024. Lidé, občané, podnikatelé mohou vést účetnictví v eurech, platit mzdy v eurech, mohou i platit daně v eurech, ale bavíme se o zrušení koruny. Protože to, o čem se teď bavíme, to je přibližování se k tomu, že naše koruna zanikne, že bude zlikvidována. Přijímat euro, a můžete to zkusit v různých obchodech platit eurem, já myslím, že vás nevyženou, a dokonce už od toho 1. 1. i pro ty firmy není nutné, aby si vedly vlastně dva účty v různých měnách. Takže v tomto ohledu já vůbec nerozumím tomu, proč zastánci eura tlačí na likvidaci české koruny, proč jim nestačí to, že tady je konkurenční prostředí pro obě dvě měny. A s tím já jsem spokojen, já konkurenci i svobodě fandím.

M: Tak určitě víte, co mám na mysli tím přijímáním eura. To, že samozřejmě přejdeme na euro jako jedinou měnu, s čímž by souviselo spousta věcí. Ať už by to bylo přeceňování zboží, ať už by to bylo vlastně oceňování veškerých služeb, mezd. A tam bude otázka, s jakým kurzem, zdali se bude zaokrouhlovat. Pane Pekso, neobávají se lidé právě tohoto?

MP: Já chápu tu obavu, ale my to vlastně řešíme dnes a denně právě kvůli tomu, že ty dvě měny existují vedle sebe. To prostě souvisí s tím, že v podstatě libovolný rozpočet, jaký uděláte, ať už je to právě ve státu, ve firmě nebo kdekoliv jinde, cokoliv tam plánujete, naplánujete v jedné měně, a pak se vám ty kurzy vůči sobě posunou a celý ten rozpočet se vám rozsype, veškeré plánování je ztracené a můžete začít vlastně zase odznova. Tohle je strašně neefektivní způsob organizace a je to jedna z věcí, po které právě ti podnikatelé dlouhodobě volají, jak tady bylo řečeno. Já bych očekával ODS, která se dlouhodobě staví, řekněme, na pozici té strany, která jako že podnikatelům vychází vstříc, že právě přesně v tomhle, jim tu byrokracii ušetří a konečně nás vlastně téhle otravné byrokracie s vyměňováním jedněch penízků za druhé zbaví.

M: Pane Vondráčku, můžete na to reagovat?

LV: Ne, určitě to není takhle. Vy sami máte k dispozici průzkum od agentury STEM, byl tady několikrát prezentovaný. 82 % občanů chce zachovat českou korunu, ne ji zrušit, a 80 % podnikatelů také chce zachovat českou korunu. To znamená, je to nepravda, že by podnikatelé chtěli zavádět euro. A jsou to čísla od STEMu. STEM to měří 20 let, dlouhodobě, jsou to čísla tady prezentovaná. Pan kolega Farský od vás z koalice, z Pirátů-STAN to prezentoval na své akci 17. března, přišel tam pan Buchtík ze STEMu. Lidé nechtějí zavádět euro, podnikatelé nechtějí zavádět euro, pouze úzké zájmové skupinky a někteří další, jejichž motivaci nerozumím, chtějí zavádět euro, tlačí na to za každou cenu, ale lidé to rozhodně nechtějí, a to jsou tvrdá data.

MP: Zeptejte se Svazu průmyslu a dopravy.

LV: No tak to jsou ty zájmové skupinky.

MP: Zeptejte se kohokoli, kdo právě reprezentuje ten český průmysl, a dozvíte se, že to euro chtějí, protože prostě pro ně je to logické a přirozené. Já uznávám, existují zájmové skupiny, typicky směnárníci, kteří euro nechtějí, protože vydělávají na tom, že vymění jedny penízky za druhé. Ale co se týče těch ostatních, kteří si od nich tuhle službu musí kupovat, tak ty to samozřejmě nechtějí.

LV: Tak směnárníků, nevím, kolik je v populaci, ale 80 % všech podnikatelů…

MP: To jsou nějaká hodně podivná čísla.

LV: A to jsou pevná data. Ne, to je STEM, to si můžete prohlídnout. To není nic, co jsem si vycucal z prstu.

M: Jak ale víme, o tom zavedení eura nebudou rozhodovat lidé, nebude se o tom rozhodovat v referendu, bude to politické rozhodnutí, proč právě ODS teď už je tak svolná? Je to o tom, domluvit se v koalici, je to něco za něco?

MP: No, ona právě moc svolná není, oni systematicky vlastně veškerou aktivitu, která by k tomu směřovala i včetně toho, co slíbili už…

M: Ale už právě připouštějí tu možnost.

MP: No, to právě by bylo hezké, kdyby to připouštěli, ale oni to právě nedělají. Ten problém je skutečně v tom, že my musíme splnit nějaké konkrétní kroky, které je třeba udělat kvůli tomu, aby se ta ekonomika na euro připravila. Typicky právě vstoupit do toho mechanismu směnných kurzů II. A to je věc, kterou ODS slíbila udělat, protože slíbila splnit Maastrichtská kritéria. No a nedělá je.

M: Pane Vondráčku, vstup do toho režimu směnných kurzů. Je to na pořadu dne? A pokud by k tomu došlo dnes, bylo by to pro nás výhodné? Protože jak víme, kurz eura vůči koruně vlastně roste, pro nás by to bylo teď nevýhodné. To znamená počkat třeba, až se dostaneme třeba opět zase někam k těm 23 korunám, pokud se to tak vůbec dá očekávat v blízké budoucnosti?

LV: My už jsme si tady něco jako vstup do ERM II vyzkoušeli, když byl intervenční režim České národní banky, a v podstatě se banka snažila držet ten kurz na nějaké úrovni. Bylo to, jako kdybychom vstoupili do ERM II. A pro naši ekonomiku to nebylo nic pěkného. My jsme viděli důsledky, jaké nám to přineslo. Makroekonomická čísla ze všech ostatních zemí ve čtyřech různých argumentech, jestli na to bude čas, rád to řeknu, hovoří proti přijetí eura, proti vstupu do ERM II. A je velká chyba, že skutečně v tomto směru ODS připustila, že do druhého programového prohlášení se dostalo to, že se vytvoří analýza o tom, jestli máme nebo nemáme vstoupit do ERM II. Tím připustila, že se o tom vůbec bude mluvit, že se teďka na vládě o tom bude hlasovat, a to ve stavu, kdy jim bylo zcela jasné, že většina ministrů, členů vlády, chce vstoupit do ERM II. To znamená, sami jim nahráli na smeč, dostali to do programového prohlášení a v tom původním programovém prohlášení, po kterém získala tato vláda důvěru, tak v tomto nebylo. To znamená, je to další způsob, jak salámovou metodou ty věci přibližovat někam dál od těch předvolebních slibů, dál od toho původního programového prohlášení.

M: Pane Pekso, vy se usmíváte, můžete reagovat?

MP: Já asi oceňuji, že ODS učinila tak demokratický krok, že vůbec umožnila, abychom o tom směli mluvit. To je pokrok, to uznávám. Nicméně kromě toho, že o tom můžeme mluvit, s tím v podstatě neudělali vůbec nic dalšího. Tam bylo jasně napsáno, v rámci programového prohlášení vlády, že máme splnit Maastrichtská kritéria, včetně tedy toho, že vstoupíme do ERM II. Já očekávám, že tedy pan ministr Stanjura dodá, co slíbil, a jaksi vstoupíme do ERM II. Kde to je? Neděje se to a je to chyba.

M: Jedna věc je splňovat ta Maastrichtská kritéria, čehož zřejmě budeme schopni. Vstup do toho systému směnných kurzů…

MP: To je jedno z nich.

M: Ano, to je samozřejmě jedno z nich, i ty ostatní. Inflace, úrokové sazby a teď to čtvrté mi vypadlo. Nevadí. V každém případě, co to bude pro obyvatele znamenat? Můžete jim skutečně zaručit, že tím nepoklesnou reálné mzdy?

MP: Naopak, tímto způsobem se stabilizují. Právě proto, že to dává tu pevnou oporu té konkrétní národní měně ve vztahu k těm, toho okolí. Typický příklad v tomhle směru je Dánsko, které je v systému ERM II dlouhodobě. Oni mají prostě trvalou výjimku z přijetí eura, to znamená, že v tom režimu ERM II zůstávají časově neomezeně. Dánsko je země s jednou z nejnižších inflací v Evropské unii. Je to věc, která prakticky a efektivně omezuje tu drahotu, kterou tady pozorujeme u nás, respektive by omezovala, kdybychom tedy ten krok tímhle směrem udělali.

M: Pane Vondráčku, je to skutečně tak? Máme příklady z jiných zemí, nevedlo to k tomu, že by se zhoršila životní úroveň?

LV: Víte, euro, to je nástroj, který v různých zemích může fungovat různě. Možná i pro některé země může dávat smysl. Česká republika rozhodně není tou zemí, která by něco získala tím, že by se přijalo euro. A já řeknu čtyři makroekonomické argumenty. Zaprvé země s podobnou ekonomikou jako my po přijetí eura začaly divergovat, to znamená, vzdalovaly se s vývojem HDP vůči eurozóně, předtím se přibližovaly, pak se vzdalovaly. Další, nemělo to pozitivní vliv na objem mezinárodního obchodu, prostě jim to nepomohlo. To jsou všechno argumenty, které jsou vyvrácené, vyvrácené ekonomy. Třetí věc je, že samozřejmě dneska se tady často zaměňuje vysoká inflace s přijetím eura. V Polsku mají menší inflaci než my, vývoj HDP tam je úplně jiný. To znamená, to není otázka měny, to je otázka zejména fiskální politiky. To, jak se rozhazují u nás peníze, to je ten důvod, proč tady je vysoká inflace. No a čtvrtá věc je, že státy po přijetí eura zásadně zvyšují své státní dluhy, protože si mohou půjčovat laciněji, tím pádem je to více láká si půjčovat. A to jsou prostě tvrdá data. 100 % nezávislých ekonomů, ekonomů z České národní banky, Ministerstev financí, VŠE, kteří přišli na kulatý stůl Senátu, který se pořádal k otázce přijetí eura, respektive zachování koruny, se shodlo, že euro přijímat nemáme. To znamená, já v tomto smyslu vůbec nevidím důvod, proč se tady s panem kolegou o tom bavíme, proč se tu třeba nebavíme o tom, že tu cestičku umeteme k používání bitcoinu tak, jak jsme jí umetli k používání eura a dolaru. Proč teda tu měnovou konkurenci nechceme ještě rozšířit? Ať si lidé sami vyberou, kterou měnou chtějí platit. Já jsem pro to se bavit, jenom řeknu, určitě nejsem nedemokrat, nemyslím si, že se o tom nemáme bavit, ale je prostě politickou chybu ODS, že připustila tu diskusi na úrovni vlády, když je v menšině.

M: A teď přidám argument prezidenta Svazu obchodu a cestovního ruchu Tomáše Prouzy. Podle něj by přijetím eura firmy ušetřily miliardy, neutrácely by totiž za převádění na koruny nebo z korun.

TP: Těch výhod je dlouhá řada, ale to, co je asi základní, je obrovské úspory pro české firmy. České firmy každý rok vyhazují miliardy korun za bankovní poplatky kvůli směnám, kvůli zajišťování se vůči pohybu kurzu. Ty miliardy by mohly investovat do vývoje, do pronikání na nové trhy, do vyšších mezd pro své zaměstnance, místo toho je velmi neefektivně platí bankám.

M: Pane Pekso, počítám, že s tímto vy souhlasíte.

MP: Velice. Já si myslím, že to vyvrací argumenty, které tady kolega Vondráček přednášel na začátku. Prostě český byznys to chce.

M: Pane Vondráčku, není to i skvělý kšeft pro vlastně ten bankovnický sektor?

LV: Pan Prouza se asi baví jenom s těmi 20 % podnikatelů, kteří si to přejí, 80 % podnikatelů s tím problém nemá. To znamená…

M: Už jsem říkal, že problém zavedení toho eura nerozhodují lidé v referendu, bude to politické rozhodnutí, je to na vládě.

LV: To znamená, není demokratické naopak dneska tlačit na to, abychom euro přijali, když 82 % občanů si to nepřeje. To prostě demokratické není. Ale ty argumenty neplatí. Podnikatelé v praxi říkají, že to tak není, od 1. 1. mohou vést účetnictví a platit daně v eurech, to znamená, nemusí to převádět, je to na nich. Pokud jsou to pouze exportéři do České republiky, žádné svoje produkty ani služby nevyváží, tak proč by měli mít problém s tím, že budou mít pouze účet v eurech? Nebudou nic převádět a transakční náklady odchází pryč. Ale i s těmi se dá vyrovnat. Podnikatelé to umí, tak nechme je dělat svoji práci.

M: Pane Pekso, už jsem říkal několikrát, je to politické rozhodnutí, je tedy podle vás pouze ta ODS jediná, kdo to brzdí?

MP: Dá se to tak říct. Ta ODS je prostě, nakolik já vidím vnitřní fungování té vlády, je prostě ODS překážkou pro řešení velké části problémů. Mimochodem právě tohohle toho. Takže asi kdyby tam byl někdo rozumnější, já vnímám, že i v rámci ODS jsou nějací lidé, kteří toto nevidí tak černobílé a kteří jaksi vnímají i výhody eura, a kdyby se tihle ti lidé dostali jaksi, řekněme, k možnosti zrealizovat svou vizi, tak by to bylo nepochybně lepší.

M: Jak zásadní rozkol v koalici to je? Může to mít i nějaké větší následky? Anebo to neberete jako nějaký problém?

MP: Tak to je asi dobrá otázka. Ale řekl bych, spíše na ty členy těch koaličních stran, protože koneckonců ten závazek v tom programovém prohlášení vlády je, to znamená, ministr financí by měl plnit. A pokud ministr financí neplní, tak si myslím, že je to odpovědnost všech těch, řekněme, zbývajících předsedů parlamentních stran, aby nějakým způsobem přesvědčili jak tedy premiéra a předsedu ODS, tak tedy příslušného ministra financí, že splnit mají. V opačném případě tedy je třeba situaci nějak řešit důrazněji.

M: Pane Vondráčku, vy jste se pousmál, když byla řeč o tom, že by se mělo plnit to programové prohlášení. Tak co vás v souvislosti s tím napadlo?

LV: A tak v tomto smyslu pan ministr financí zrovna v této otázce plní to, co slíbil, a skutečně nechal vytvořit tu analýzu. Ta vznikla, podílela se na ní Česká národní banka, Ministerstvo financí. Závěry té analýzy jsou jednoznačné, nedoporučují vstupovat do ERM II. To znamená, zrovna v této otázce bych mohl pana ministra Stanjuru pochválit, přestože třeba jeho kolega pan Kupka, který tu seděl včera večer, tak už připouštěl, že by se euro postupně klidně přijímat mohlo. Já si myslím, že by to byla zásadní chyba. My jsme před rokem touto dobou odevzdali do Senátu naši petici, pod kterou máme přes 30 000 podpisů. Lidé chtějí zachovat českou korunu a Svobodní za to budou vždycky bojovat.

M: Předseda Svobodných Libor Vondráček a europoslanec za Piráty Mikuláš Peksa byli našimi hosty, pánové, díky a přeju hezký den.

MP: Děkujeme za pozvání.

LV: Děkujeme za pozvání.

Přístup bank snižuje obranyschopnost Evropy, říká šéf zbrojařské asociace Jiří Hynek

Velká část veřejnosti opovrhuje zbraněmi a zbrojním průmyslem. Nejde jen o jednotlivce, ale také o bankovní společnosti. Proč banky odmítají úvěrovat obranný průmysl a staví se mu zády? Dokázali bychom se v případě napadení ochránit a je pro nás NATO jediná obranná varianta?

Hostem středečního Prostoru pro dva byl Jiří Hynek, vedoucí delegace České republiky při poradní skupině NATO pro průmysl a od roku 2011 také prezident a výkonný ředitel Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu ČR.

Zdroj: Radio prostor

Miroslav Havrda v diskusi s Romanem Prymulou na Primě řekl, že očekává omluvu za nezákonná opatření.

Miroslav Havrda v diskusi s Romanem Prymulou na Primě řekl, že očekává omluvu za nezákonná opatření z doby COVIDu. „Respirační choroby zase zahlcují nemocnice a zároveň se objevují nežádoucí účinky u opakovaných dávek vakcín. Je třeba žít zdravě, chodit na sluníčko, hýbat se a kromě vitaminů si pod stromeček nadělit třeba i oxymetr. Hlavně bychom se ale měli vyhnout obchodování se strachem,“ řekl náš místopředseda v pořadu Zprávy Plus.

Evropská unie je socialistický centrálně řízený moloch, řekl Vondráček pro Rozum do hrsti

Evropská unie je socialistický centrálně řízený moloch, jehož špičky se po vzoru Miloše Zemana učí v Číně, jak řídit společnost. Euro je špatný projekt pro Českou republiku. Greendeal je byznysový projekt a centrálně řízená parodie na ochranu přírody.

Kapitoly:

00:00 Úvod a představení kandidátů strany Svobodní do Evropského parlamentu

04:56 Pozastavení se nad neúspěchem v posledních parlamentních volbách

09:22 Uvažuje strana Svobodných o nějaké předvolební koalici do dalších parlamentních voleb a jaký bude váš recept pro prolomení 5% hranice?

15:21 Jaký má vaše strana postoj k EU? Spokojenost, referendum, reforma, nebo jiný přístup?

25:49 Přímá demokracie ano či ne?

31:22 Je strana Svobodných pro zachování české měny?

37:07 Jaký máte názor na naše členství v NATO.

42:56 Názor na greendeal a jeho silové prosazování v EU. Skandálně vysoké ceny elektřiny v ČR a jak je dostat zpět na „normální“ hladinu?

54:03 Postoj Svobodných k Rusko – Ukrajinskému a Izraelsko – Palestinskému konfliktu

1:02:18 Vztah svobodných ke kryptoměnám. Jste pro úplnou deregulaci decentralizovaných digitálních měn založených na technologii blockchain?

1:05:56 Závěr a rozloučení s diváky

Diviš na Primě rozzuřil pirátského europoslance. Odmítáme eurofederalismus tak, jak ho chtějí Piráti, prohlásil

Velké emoce provázel názorový střet dvou kandidátů do Evropského parlamentu. V diskusním pořadu na Prima CNN News proti sobě usedli Marcel Kolaja, místopředseda unijního parlamentu za Piráty, a někdejší prezidentský kandidát Karel Diviš, který bude v příštím roce usilovat o mandát europoslance za Svobodné. Ten se obořil do Pirátů především proto, že prosazuji eurofederalismus, který naopak Svobodní z principu odmítají.

„Pokud jde o migraci, tak Evropská unie selhává. Diskutujeme o tom řadu let a stále nemáme migrační pakt, který by zajišťoval dodržování mezinárodních dohod a fungování Evropy jako jednotného celku. Měli bychom konečně ten migrační pakt dotáhnout,“ prohlásil Marcel Kolaja, pirátský místopředseda Evropského parlamentu. Podle Karla Diviše je třeba přitvrdit v migrační politice a jednoduše nevpouštět na území Evropy pašerácké lodě s lidmi, kteří nemají u nás nárok na azyl. „Pašeráci musí pochopit, že to nemá smysl,“ uvedl Diviš. 

„Házet všechny do jednoho pytle mně přijde jako hodně velký problém. Samozřejmě bychom se měli snažit dělat takovou politiku, aby tito lidé vůbec neměli potřebu do těch lodí nasedat. Měli bychom samozřejmě bojovat proti pašeráctví jako takovému,“ reagoval Kolaja. 

Velké rozpory měli diskutující pak především v otázce Green Dealu. „Myslím si, že to je velká chyba této vlády, že připustila Green Deal v podobě, která se na nás valí,“ udeřil Karel Diviš, který připomněl, že vše začalo v Německu, které označilo jadernou energetiku za špatný zdroj energie. „My Češi, kteří jsme ještě se Slováky měli a máme čtyři výborné jaderné elektrárny, tak jsme se proti tomu neohradili. Čekali jsme, až to za nás udělali Francouzi. Zaplať pánbůh, že to teda do té taxonomie přišlo,“ vysvětlil Diviš, který v této souvislosti poukázal ještě na jednu zásadní věc. 

„My si pořád stěžujeme na EU, co dělá špatně. Místo toho, abychom řekli, že budeme v ČR ti první, kdo podpoří životní prostředí, že jaderná energetika je v pořádku, že potřebujeme rychle dostavět jaderné elektrárny, abychom mohli touto elektřinou opět zásobovat třeba Němce. To znamená, my si ty peníze prostě vezmeme na to, co potřebujeme. Tak jako si Poláci dostavěli dálnice, neptali se nikoho, neřešili nějakou byrokratickou mašinérii, posunuli se během deseti let o třicet let dopředu, o patnáct nás předstihli,“ uvedl několik příkladů s tím, že jako Češi pořád na něco čekáme. „Musíme být sebevědomí, hájit český národní zájem, což znamená, že nemůžeme být tzv. odtokovou ekonomikou, že je sice fajn, když máme zahraniční investory, když produkujeme HDP, ale podstatný je hrubý národní produkt. A v tomto ohledu vlastně nemáme nic ve svých rukou,“ dodal Karel Diviš. 

Na tuto kritiku reagoval Marcel Kolaja s tím, že je rád, že se v tomto směru Piráti odlišují. „My vnímáme Green Deal jako příležitost, koneckonců je to v programovém prohlášení vlády takto napsáno. Green Deal je způsob, jak z ČR udělat z montovny mozkovnu. Díky tomu dokážeme posunout českou ekonomiku, aby byla modernější, abychom se dostali na špičku v technologiích, které jsou šetrné vůči životnímu prostředí. Toto je ta modernizace ekonomiky, která bude probíhat v celém světě. A Green Deal je prostředek, jak můžeme tuto transformaci chytit jakožto příležitost za pačesy. Ten, kdo říká pravý opak, tak příliš nechápe, k čemu vlastně ten Green Deal je, protože skutečně je to obrovská příležitost,“ uvedl místopředseda Pirátů. 

„Pro nás je velmi důležitý ekonomický rozvoj Evropy. Koneckonců s tím ten Green Deal právě souvisí. My chceme, aby peníze končily tam, kde mají, aby peníze nekončily v kapsách oligarchů. Koneckonců jedna z těch našich priorit je právě sociálně spravedlivá ekonomická transformace, která, jak říkám, je nevyhnutelná,“ dodal Kolaja. 

„Svobodní reprezentují lidi, kteří milují ty čtyři základní svobody – volný pohyb zboží, osob, kapitálu, služeb. A pak si představíte Piráty, kteří jsou na druhé straně mince, kteří mluví o eurofederalismu, v podstatě o vzniku nějakých Spojených států evropských. Je to legitimní téma, já se na to nezlobím. O tom budou volby, které ukážou, kde se evropský otáčkoměr zastaví. Jestli skutečně budeme chtít spět k nějakým Spojeným státům evropským, nebo ne. A já říkám za sebe, je to absolutní nesmysl z principu věci, protože dokud lidé budou lidmi, tak nemůžou být rovnostářští, nemůžou si sdílet věci apod. To je ten velký omyl, který by konečně někdo měl i té mladší generaci vysvětlit, že už jsme tento socialismus a centrální plánování, co s tím souvisí, měli,“ udeřil v diskusi Karel Diviš. 

„Nevím, proč tady jako pan Diviš to staví do nějakého rozporu. My vidíme budoucnost EU, která je postavena na větší spolupráci, a měli bychom snad být jako proti čtyřem základním svobodám? Tomu vůbec nerozumím. Nesmysly o socialismu a centrálním plánování, to úplně vynechám stranou, protože to je úplně mimo,“ reagoval Kolaja. 

Vláda zastírá pravdu o užívání plynu z Ruska, řekl nezávislý expert na Primě

ZPRÁVY (CNN Prima NEWS, 28. 11. 2023)

(Přepis rozhovoru)

ÚČASTNÍCI:

PJ = Pavel Janeček, energetický expert; JB = Jaroslav Brousil, moderátor

JB: Kancléř Olaf Šolc oznámil ukončení regulace cen elektřiny a plynu. Na jednání Spolkového sněmu uvedl, že důvodem je rozpočtová krize. Německá vláda přitom původně plánovala dotovat energetiku až do března příštího roku. Občanům ale Šolc garantoval, že v případě rychlého zdražování by spolková vláda opět zasáhla. A ve vysílání je s námi Pavel Janeček, energetický expert. Já vám přeji dobrý den.

PJ: Dobrý den.

JB: Pane Janečku, proč česká vláda nejde stejnou cestou, proč neujistí veřejnost, že zasáhne, pokud by došlo k růstu cen, nebo to u nás není možné, případně z jakých důvodů?

PJ: Určitě je to možné. Nevím, proč česká vláda takto nereaguje, nicméně to bude znamenat obrovský posun ve vnímání cena na česko německém trhu. Víte, ono Německo má mnohem robustnější rozpočet a také má mnohem větší krizi. Německo, tak i jemu Ústavní soud v Německu zakázal přesun peněz do klimatického balíčku, který byl původně jako jaksi zamýšlen k tomu, aby byl využit ke kompenzaci cen energií. A to zjevně znamenalo potom spuštění nebo opuštění dlouhové brzdy, která v Německu byla nastavena po mnoho desítek let. Takže já se domnívám, že to je čistě ekonomické rozhodnutí na území Německa, která ale bude mít vliv i na situaci v České Republice.

JB: Pane Janečku, já přidám ještě jedno téma. Do Česka opět začal proudit ruský plyn. Ale potřebujeme ho? Protože víme, že vláda dlouhodobě tvrdí, že naše zásobníky jsou plné.

PJ: No, já k tomuto zvedám obočí někam na temeno. Ve čtvrtek byla mimořádná tisková konference za účasti pana premiéra, pana ministra průmyslu a obchodu a předsedy představenstva ČEZu, kde nám bylo oznámeno, že v roce 2027 spustí jakýsi terminál ve Stade v Německu a odtud mimořádná tisková konference a pan ministr Síkela tam horlil o tom, že v podstatě v České republice není ani kubík ruského plynu a že na západních univerzitách se začíná zmiňovat naše cesta, myslím tím česká cesta odklonu od ruského plynu. A ten samý pan ministr dva dny nato, v sobotu, prohlásil, že do České republiky zemní plyn z Ruska teče. Ono totiž nejde o to, že teče, ale kolik ho teče. A já jsem na to upozorňoval v průběhu listopadu apod. dlouhodobě. Podívejte se na bilanci spotřeby České republiky, a to je přímo odpověď na tu vaši otázku. Ta je dneska něco kolem 30 milionů kubíků. Z toho je 6 milionů právě tím východním proudem, 12 milionů je z Německa přes Brandov a cca 12 milionů je čerpání ze zásobníků. Dneska je 28. 11. a to čerpání je relativně vysoké. Takže jako mluvit o tom, jestli potřebujeme ruský plyn nebo nepotřebujeme, je předčasné. A myslím si, že v každém případě je dobré, když jsou zachovány všechny přepravní cesty. Já tady ještě zmíním jednu věc, že Němci od 1. 1. zvyšují poplatek za přepravu jedné MW ve výši 1,45 EUR, a to je poplatek, který do roku 2021 jaksi nebyl. Říkají tomu storči storage neutrality charge, ale v podstatě si tím kompenzují svoje špatné nákupy do strategických rezerv. Proto je zásadní a nutné, abychom byli schopni přijímat plyn ze všech světových stran.

JB: A to, že teď do Česka proudí plyn i z Ruska, znamená to už v tuto chvíli něco pro koncového zákazníka? Může to přinést například zlevnění plynu?

PJ: To já nevím, jestli to bude znamenat něco pro koncového zákazníka, okamžitě určitě ne. V každém případě je potřeba zmínit, že toto není žádný plyn, který by byl nakontrahován mezi ruským obchodníkem a českými společnostmi. To je plyn, který k nám přeprodávají obchodníci ze svých zásob, nejspíš na území Rakouska. Ono totiž obchodování se zemním plynem potrubním a se zemním plynem LNG je úplně jiná disciplína. Dneska v podstatě máme plné zásobníky a ten zemní plyn s LNG není kam umístit. A je potřeba uvolnit kapacity. Takže já se domnívám, že k nám proudí ruský plyn ze zásobníku, nejspíše z Rakouska. Pro koncového spotřebitele to nebude mít žádný bezprostřední vliv. Nicméně pokud bychom diverzifikovali dopravní cesty a zdroje komodity, tak bezpochyby by to ke zlevnění ceny plynu mělo vést. Víte, tam je ještě jedna věc, ta předpověď počasí je velmi chladná, a to na několik dalších týdnů a přitom na cenu plynu to na TTF nemá vůbec žádný vliv. To je právě proto, že toho plynu je dostatek.

JB: Říká Pavel Janeček. Já vám děkuji za váš komentář a přeji hezký den.

PJ: Rádo se stalo, na shledanou, hezký den.

Cena energií v příštím roce poškodí naše podnikatele. Janeček, Niedermayer a Nacher na Prima NEWS

Cena energií v příštím roce poškodí naše podnikatele. Pavel Janeček, Luděk Niedermayer a Patrik Nacher v pořadu 360° na CNN Prima News.

Sledujte 360 stupňů na CNN Prima News. Děkujeme za to. Debatujeme o cenách energií. Dnes jsme se dozvěděli finálně tedy, že půjdou nahoru. Se mnou ve vysílání jsou stále europoslanec Luděk Niedermayer, Patrik Nacher, místopředseda poslaneckého klubu ANO. Pozvání přijali také René Neděla, náměstek ministra průmyslu a obchodu a Pavel Janeček, bývalý předseda představenstva Pražské plynárenské. Pánové, díky, že jste zůstali. Patriku Nachere, vy jste se při slovech vašeho předřečníka Luďka Niedermayera usmíval. Já jsem se ho ptala na to, jak teď vlastně se stavět k těm, kteří říkají, říkali jste, tepelné čerpadlo je skvělý nápad a teď pláčou. Tak, protože ať se na mě nezlobí kolega, s veškerou úctou, mně to připomíná ten příběh s vajíčkem, jak se říká. Jednu dobu se říká, že kdo jí vajíčko, tak je to zdravé. Pak se to úplně otočí 180 stupňů, že jíst vajíčka je nezdravé. A takto se to různě mění. No tak v tomto případě to nějak nevadí, ale pokud jde o tu energii a o to, jakým způsobem se mají spotřebitelé na to připravovat, tak tam jsou to dlouhodobé věci a tady se nejdřív podporovaly nákupy plynových kotlů, různé dotace, pak se zase přechází k tepelným čerpadlům, a teďka, jak říkal můj kolega Pavel Janeček, tak vlastně právě pro tyto lidi, kteří mají ta tepelná čerpadla, tak ta současná situace je nejméně výhodná a my prostě nemůžeme těm lidem, pro něž jsou to investice v řádech desítek tisíc korun, možná i více a je to plánování na několik let dopředu, tak jakoby přecházet a říkat, teď je moderní toto, teďka půjdeme tímto stylem, teď si dejte na střechu soláry, za deset, za pět let to zase bude úplně jinak. Prostě toto, to je to, co mě na tom vadí a myslím si, už to tady řekl někdo, mám pocit, že právě pan, pan Janeček, že prostě za mě páchá v tomto Evropa jako celek energetickou sebevraždu. Když se podíváte, jak se dneska nakupují ty jednotlivé druhy energií a ČR se prostě nemůže srovnat třeba s příměstskými státy, pokud jde o ty obnovitelné zdroje energie. A my si tady furt hrajeme na něco a z té základní, to je poslední věta, z té základní konkurenční výhody, kterou bychom my měli mít, že vyrábíme tolik elektřiny, že ji dokonce jsme schopni vyvážet, že by měla být konkurenční výhoda v podobě levné elektřiny pro firmy, které budou potom levněji vyrábět a vyvážet, tak dneska se to stalo. To, že my máme komoditu, kterou vyrábíme, vyvážíme, ale máme ji dražší než ty země, které ji od nás kupují, to je úplně absurdní. Díky, že jste to shrnul a připomněl jste pro nás pamětníky, že jsme kdysi, ještě dávno na konci 90. let, byli vyzýváni, ať si dáme všude přímotopy. Pane Nedělo, já se vrátím do To je dávno. Vy to určitě nepamatujete. Asi čtyřicet. Já si to pamatuji, že to bude skvělý nápad. Tak skvělý nápad to nebyl. To byla čistě česká záležitost – ty přímotopy. Teď jsme u těch čerpadel, zareagujte na to. Jestli se nepletu, vy v tom máte přímo prsty v těch čerpadlech. Ano. Zrovna sazbu D57d jsem zaváděl, ještě když jsem byl na Energetickém regulačním úřadu a byla to právě sazba speciální pro tepelná čerpadla. Tak byl to dobrý nápad. Určitě to byl dobrý nápad. I vzhledem k té situaci, která dnes panuje? Ano, ono když se podíváme na spotřebu tepelných čerpadel, když jsou správně nadimenzována, zhruba v průměru se pohybuje někde okolo osmi, 8,5MWh spotřeba za rok elektrické energie. V porovnání třeba když u toho máme plynový kotel, tak ta spotřeba se pohybovala někde okolo 20MWh. Takže tam ta úspora je, i když ten náklad na tu elektrickou energii je vyšší. Topný faktor tepelného čerpadla je zhruba třikrát. Takže to, co vy dostanete ze země nebo ze vzduchu, tak třikrát z toho máte. Když opustíme toto téma, byť je bizarní v tom čase, z hlediska průmyslu, tak jak dnes čtu zprávy z průmyslu, jde v tuto chvíli o skokové zdražení energií a šokující. Jste překvapen, že to průmysl šokuje? Bylo to očekávatelné, to, co teď sledujeme. Takto očekávatelné to bylo, protože každý ví, jak existuje metodika, jak se regulují ty jednotlivé subjekty, jaké jsou náklady právě na distribuční síť a každý ví, že ty náklady na distribuční síť jsou prostě meziročně téměř stejné. Takže když jeden rok se zadotují a ten následující rok se už nezadotují, tak je jasné, že tam ten nárůst bude. Zároveň ale je potřeba se podívat spíš na ty okolní státy kolem nás, co dělají, jestli pomáhají průmyslu nebo nepomáhají. A jsou státy, které nepomáhají, protože si to už nedokážou dovolit. A pak jsou ekonomicky silné státy, které to dotují. Ale dotují to tak, že pak zdaňují ať už průmysl nebo domácnosti tak, aby mohly rozpočtu dotovat určité sektory. Pane Janečku, vy jste ten průmysl zmiňoval už na začátku, že toto bude veliký problém. Průmysl hovoří o zásadních škodách, které to může přinést pro konkurenceschopnost českého průmyslu. Přesto, podepsali jsme Green Deal, stali se součástí Zelené dohody a bylo přece zřetelné, je to už roky zřetelné, že zkrátka dobře se na to bude muset někde vysbírat. Proč je to navyšování v tuto chvíli tak šokantní pro ty firmy, když toto vlastně mohly předpokládat? Já si myslím, že firmy podcenily situaci speciálně přes svoje organizace, ať už se jedná o svaz průmyslu a obchodu nebo přes Hospodářskou komoru, protože tato situace skutečně předvídatelná byla. To akorát, že přišla maličko dřív, třeba o dva roky. Já bych asi se vrátil k tomu, co říkal pan Nacher. On to krásně zhodnotil, ale veškerý ty problémy jsou způsobené regulací a dotací. Průmysl, ty jednotlivé, jednotlivé zdroje, ty regulované, ty obnovitelné zdroje apod. by se v žádném případě neuživily, pokud by nebyly dotovány. A nějaké krátké časové území, časové úseky, kdyby, kdyby byly soběstačné, na věci vůbec nic nemění. A co se týče průmyslu, no, tak víte, ono pan Neděla se zabývá regulatorikou mnoho roků. Já se jenom domnívám, že ta situace je velmi podobná jako plyn na burze nebo elektrická energie na burze. Když plynu je dostatek, tak burza skvěle funguje. A v momentě, kdy jaksi plynu nebyl dostatek, tak burza fungovat přestala. Minimálně přestala fungovat. Ne technicky, technicky fungovalo, ale přestala fungovat akceptovatelně pro průmysl a jde o to, že prostě komodita není zboží jako každé jiné a má obrovské politické a sociální a ekonomické souvislosti a není možné prostě, aby takto prudce ta cena elektrické energie a plynu jaksi fluktuovala. Ano, a to se v podstatě stalo teďka s regulovanou složkou. Já si prostě myslím, že ten vzorec, podle kterého se počítá ono navýšení, takže je špatný, že měl být rekalkulován, že je potřeba se podívat, jaké jsou faktory, které prostě zvyšují tu regulovanou složku. A podíváme se tady na dotaci na obnovitelné zdroje a podíváme se v podstatě na komoditu, elektrickou energii, kterou nakupujeme primárně pro krytí ztrát apod. A já se domnívám, že třeba obnovitelné zdroje by mohly být klidně dotovány napřímo bez toho, že by byly zahrnuty v regulované složce a že by tam možná mělo dojít k nějakému, řekněme, vyjednávání s producenty a provozovateli obnovitelných, obnovitelných zdrojů. A ta druhá část, to je v podstatě něco, co by asi mělo být také diskutováno. To si prostě myslím, že stát tím zatěžuje v podstatě firmy naprosto, naprosto irelevantně a že by například měl, měl lobbovat za to, a nejenom lobbovat, ale vytvořit takové podmínky, aby třeba ty regulované subjekty byly nuceny nakupovat elektrickou energii pro krytí ztrát na základě vzorce usměrněných cenách, to znamená náklady a přiměřený zisk a ne na trhu. A to si myslím, že by velmi pomohlo. To, co teď logicky se zvyšuje, je ta regulovaná složka, stále o ní mluvíme, zopakujme si to, že ta zahrnuje poplatky na obnovitelné zdroje a taky poplatky na distribuci. Luďku Niedermayere, svaz průmyslu říká, že to, co se teď děje, bude mít proinflační vliv. Zmínil to i Patrik Nacher. Pro filmy, pro firmy je to nepřijatelné a mají pocit toho šoku. Teď se jak pan náměstek Neděla, tak pan Janeček shodli na tom, že vlastně tak překvapivé by to pro ty firmy být nemělo. Firmy říkají, může nás to zničit, ale jednáme s vládou dál. Je tam nějaká vůle tedy jednat dál, co se vlastně může stát, o čem mohou v tuto chvíli jednat, aby ten dopad na ty firmy nebyl tak zničující, jak říkají. Já myslím, že vůle tam může být, ale zdá se, že nejsou peníze prostě proto, že před těmi pár lety jsme dostali náš státní rozpočet do strukturálního schodku někde kolem tři sta miliard korun. To je prostě absolutně neudržitelná částka. Jsme nyní v situaci, kdy úroky ze státního dluhu jsou nějakých sto miliard, což je prostě částka, která bude, bude nesmírně zatěžovat státní rozpočet do budoucna. A já bych byl samozřejmě velmi rád, kdybychom měli státní rozpočet ve stavu jako Německo a opravdu bychom si mohli dovolit těm velkým firmám pomoci rozložit, řekněme, to navýšení ceny energie v čase. Ale holt nevznikla, nepodařilo se v rámci toho státního rozpočtu tady toto vyjednat. To, co stát může dělat a měl by to dělat mnohem masivněji, měl by pomoct těm firmám se adaptovat na tu ekonomiku, ve které, ve které bude třeba využívat obnovitelné zdroje a bude potřeba těmi energiemi šetřit. Na toto my máme opravdu velké množství peněz, které přicházejí z rozpočtu EU. Ten modernizační fond má nějakých 500 miliard a měli bychom rychle hledat cesty, jak tyto peníze využít. Ale tyto peníze nemohou být používané na dotování energií, ty musí být používané na investice do právě těch nových čistých efektivních energií. Já bych ještě zmínil jednu věc, jenom na závěr. Nic není schopné, ani v ČR žádný nový zdroj elektrické energie ji nevyrobí levněji než obnovitelné zdroje. Čím více bude těch levných efektivních obnovitelných zdrojů, což nejsou ty malé instalace na střeše rodinného domku, ale jsou to ty velké instalace. Čím víc jich bude v tom energetickém mixu, tím víc to bude tlačit cenu energie dolů. Mimochodem to, že vyvážíme energii, není vůbec měřítko toho, že ji budeme mít konkurenceschopnou. Přece každý, kdo trochu sleduje vývoj energie, a předpokládám, že jsme to tady všichni, ví, že nás čeká obrovský problém, který se jmenuje ztráta konkurenceschopnosti výroby elektřiny z uhlí a na ten my budeme muset velmi rychle reagovat a máme na to strašně málo času. Děkuji. Pane Niedermayere. Připomínám jenom, kdo si nevšiml, že pan Janeček nesouhlasí. Patriku Nachere, vy jste vrtěl hlavou, nicméně já bych shrnula to, co bylo řečeno, že vlastně firmy nemají být proč překvapeny, že se to dalo čekat. Já jsem se ptala, jestli se jedná tak, jak tvrdí průmyslníci, že se stále s vládou jedná. Jestli jsem dobře poslouchala pana Niedermayera, může se jednat, ale neumí si představit, že by se v rozpočtu nějaká podpora pro průmysl v tomto ohledu, za této, za těchto okolností našla. Pokud se nenajde, jak to bude? To je dotaz na mě. Ano. Děkuji. No, to já nevím, to je dotaz na koalici, protože tady my nevíme dne a noci, co se jak bude dít, protože, dám jiný příklad, abyste, abyste měla porovnání. Schválil se konsolidační neboli daňový balíček, který podepsal asi před týdnem pan prezident a teďka už v Senátu koaliční, ne opoziční, ale koaliční, senátoři ze stanu a KDU uvažují o tom, že by kojeneckou vodu nakonec opravdu dali do té nižší sazby. Dále se jedná o tom, jakým způsobem se teda popasovat s tím, s tou novou sazbou spotřební daně u tichého vína. Jinými slovy, my máme týden starý daňový balíček, který vláda s velkou pompou schválila a už se začíná uvažovat ze strany koaličních politiků o různých změnách, jo, to znamená. Pojďme zůstat u energií. Kam tím míříte? No, já tím mířím tam, že já nevím. Já opravdu férově říkám, že nevím. Proto. Já se zeptám, co se stane s průmyslem, s českým průmyslem za předpokladu, že ta situace tak, jak je teď popsaná, vznikne a průmysl žádnou subvenci nedostane. No. Pokud to tak bude, tak nastane to, co jsem já dneska říkal v PS, že u těch firem a u některých obzvlášť, může dojít ke skokovému nárůstu cen za energie a dochází právě k tomu dvojnásobnému paradoxu, že my jako v zemi, která vyrábí elektřinu, prodává ji ven, tak místo aby se vlastně ty ceny energií, ceny elektřiny, staly konkurenčním bonusem a výhodou pro ty firmy, tak se stanou paradoxně zátěží, a to i ve vztahu, je to ve vztahu ke svým sousedům, které máme, ať už je to Rakousko, Německo, Polsko, Slovensko. To si myslím, že je, že je evidentní, jasné. Za mě je to těžko skousnutelné, jo, takže já si myslím, že to dopadne podobně jako s těmi lékaři dneska, že nakonec ta vláda prostě bude přinucena se nějak jako dohodnout. Jenom my vždycky jako v opozici říkáme, že čím déle to trvá, tak tím to nakonec bude stát více peněz, bude to méně přehledné, méně transparentní, to je celé. Pane náměstku, je to politických rukou, nicméně zeptám se, je tam o čem jednat podle vás v tuto chvíli? Mluvím teď o podpoře, subvencím, co se energií týče, firmám. Určitě je. A zároveň ve zmiňovaném konsolidačním balíčku, my jsme tam připravili návrh, který vlastně umožňuje vládě, pokud se najdou další prostředky, tak i v průběhu roku měnit ten poplatek za obnovitelné zdroje, takže. To znamená o tom se teď s firmami jedná. A je tam i ten legislativní nástroj, který to umožní potom zrealizovat, protože kolikrát se stává, že opravdu pak legislativa neumožňuje, aby se to dokázalo promítnout do té finální ceny, plus jestli mohou prostě jeden případ, ono se tady zmiňuje, že když nějaký stát má dostatek těch surovin, tak ve finále že na tom velmi výhodně a že ty ceny jsou nízké. Pojďme se podívat do Norska. Norsko dováží plyn do Evropy, prakticky sami ho téměř nespotřebovávají a mají velmi vysoké ceny energií. Právě díky tomu, že je vysoká cena energií v celé. Dobrá, ale visí tu ta základní otázka, kterou opakuje nejen Patrik Nacher, a totiž, že elektrickou energii vyvážíme, vyvážíme jí poměrně levně. Proč my ji tady máme drahou? A ta odpověď na to nějaká jednoduchá, srozumitelná, abychom tuto debatu skončili. Je jednoduchá. Určitě nevyvážíme levně energii, abychom ji draze kupovali. To nikdo tak nedělá. Jak to tedy děláme, že je u nás tak drahá, přestože ji vyvážíme? Za prvé už nevyvážíme tolik, kolik jsme vyváželi v minulosti, a v těch následujících letech budeme více dovozní zemí. A když se podíváme na to, tak naopak jakoby mi spíš dovážíme více té energie z Německa a jsou tady hodiny, kdy vyděláváme na to, že ta energie v Německu je opravdu nízká. A můžeme se podívat i na loňské dny v Německu, není jich málo, ale zároveň jich je poměrně, poměrně hodně, kde je dokonce vidět, že ty ceny v Německu byly výrazně nižší než v ČR a bylo to právě díky zmiňovaným obnovitelným zdrojům. Samozřejmě byly dny, kdy to bylo obráceně, ale určitě je cesta jako hledat na to, ať máme vyvážený energetický mix, určitě energetické úspory a určitě i investice do obnovitelných zdrojů. Pavle Janečku, poslední slovo. No, pan náměstek můžu si dovolit to malinko korigovat. Když se podíváme na poslední tři, čtyři roky, tak se vývoz elektrické energie zvyšuje, nesnižuje. A to, co připravili, je, jak vařila myšička kašičku. Tomu dala, tomu víc, tomu málo, tomu nic. Jenom pořád se tady bavíme o dotacích, přerozdělování dotací. My vůbec neřešíme systémově energetický mix a neřešíme českou konkurenční výhodu. Děkuji vám, pane Janečku, že jste s námi byl. Pro tuto chvíli díky a přeji vám pěkný večer. Loučím se i s vámi, pane náměstku. Díky, že jste tady s námi byl. Děkuji za pozvání. A obrátím se na politiky, kteří se mnou ještě zůstávají, za což jim patří dík. Průlomová dohoda mezi lékaři a vládou. Premiér Petr Fiala lékařům slíbil zhruba o miliardu víc, než jim o dva dny dříve nabídl ministr zdravotnictví Vlastimil Válek. Výpovědi přesčasů lékaři stáhnou až v momentě, kdy bude dohoda podepsaná. Nemocnice nicméně očekávají, že díky dohodě nebudou od příštího týdne omezovat péči. Luďku Niedermayere, je to taková otázka na komoru. Máme neschopného ministra zdravotnictví, který je mimochodem tedy ze stáje TOP 09, který s lékaři jednal s nulovým výsledkem, a tak to za něj musel zkrátka a dobře vzít premiér a tu situaci vyřešit. To bych řekl, že jsem ten poslední, kdo toto může hodnotit. Stejně tak jako, vracím se k tomu minulému tématu, já nevím, jestli vláda bude schopna najít nějaké prostředky na to, aby v budoucnu třeba podpořila ceny energií pro firmy. Já u tohoto opravdu nejsem a myslím si, že ten problém našeho zdravotnictví je mnohem širší než to, co vedlo k té dnešní dohodě. Je to otázka nalezení souladu mezi tím, kolik peněz jde do zdravotnictví a tady se musím zrovna tomuto ministrovi podařilo vyjednat vlastně určitou průlomovou dohodu o tom, že bude valorizován příspěvek za státní pojištěnce, což je něco strašně důležitého pro finanční stabilitu zdravotnictví. Druhá část toho trojúhelníku je, jaká služba bude poskytována. A třetí část toho trojúhelníku je, jaké budou mzdy. A je jasné, že ty mzdy prostě musí být takové, abychom tady měli dostatek doktorů, dostatek zdravotního personálu. A mám pocit, že to, co dostává ten systém do nerovnováhy, je rozsah některých služeb. Pane Niedermayere, já vás nechci do toho. Ministerstvo, já to jenom dopovím, budu hned hotový s tím. Chci jenom říct, že ten náš zásadní problém, který podle mě ministerstvo primárně řeší, je, co udělat s tím, že některých služeb je prostě nabízeno příliš mnoho a ten systém to prostě není schopný ufinancovat. To je ten zásadní problém. Dobrá, já to, já to velmi zjednoduším. Tady se schylovalo k omezení péče v důsledku nedohody s ministrem zdravotnictví. Nejen Miroslav Kalousek, také vaše stáj, ale i někteří komentátoři se shodují na tom, že zkrátka a dobře ministr Válek operoval, byl vybaven informacemi, že může lékařům nabídnout maximálně něco a dva dny na to přijde premiér a přihodí miliardu a je to jinak. To znamená, neptám se vás na věci v zákulisí, ale váš dojem z toho? Je to od premiéra této vlády vůči jeho ministrovi fér, nebo je to podraz? Kdyby to takto bylo, jak říkáte, tak to podle mě není úplně dobrý způsob řešení problémů. Ale já nevím, jestli to prostě takto je. Určitě ministr zdravotnictví nebo jakýkoliv ministr nemá pravomoc si navyšovat nějakou rozpočtovou kapitolu. Pokud na nejvyšší úrovni vlády existovala nějaká dohoda o nějakém manévrovacím prostoru, tak to, tak to prostě trochu tu situaci mění. Ale já si netroufám říct, jestli ten popis, který jste řekla, je úplně přesný. Kdyby to tak bylo, tak bych asi jako ministr nebyl úplně nadšený, ale je otázka, jestli to přesně takto bylo. Sami nevíme, jestli to tak je. To je dojem, který to na mě dělá. Pane Nacher, jaký dojem to dělá na vás? No. Tady je podle mě úplně očividné, že jsou dvě jasné možnosti a nechť si pan kolega vybere, jaká z nich to je. Buď je to ta, že pan ministr zdravotnictví je neschopný a zároveň pan premiér je extra schopný, to je ta jedna možnost. Anebo druhá možnost, že premiér prostě prohodil svého ministra zdravotnictví, protože jestliže on domluvil osm a půl miliardy, jestli si dobře vzpomínám, a dneska on přišel s tím, že odsouhlasil 9,8. Tak buď někde vykouzlil za ty dva dny 1,3 miliardy, anebo, jak říkám, nebo je extrémně, extrémně schopný, ale v té chvíli je neschopný ministr zdravotnictví a měl by rezignovat, anebo prostě jaksi, jak říká Miroslav Kalousek, zradil svého ministra zdravotnictví ale je to o tom, aby si tam na vládě řekli: „Neexistuje verze, že by to bylo něco mezi. Je to buď tak, nebo tak.“ A jak jsem řekl v tom předchozím tématu, tady vidíte, že ono, ono se to vyvíjí, je to dynamické, takže to, co vláda říkala ještě minulý týden, tak platit nemusí. Takže já bych byl velmi opatrný s tím, s těmi cenami energií. Budu rád, když to bude optimistický scénář, ale jak vidíte, jakoby nedá se moc věřit tomu, co říkají vládní představitelé. Luďku Niedermayere, rozhodně je jistým způsobem překvapující, ať už jde o deset miliard, které to nakonec plus minus jsou, které se dají tedy těm lékařům na ty platy, mzdy, anebo jsou to ty tři miliardy navíc. Ať je to jak chce, Vám nepřipadá překvapující, za situace, kdy jste sám v souvislosti s energiemi popsal ten rozpočet jako zubožený, jako absolutně napjatý, že se tady najednou pod tlakem najednou najde tolik peněz, vás to nepřekvapuje? Myslím si, že každé jednání o rozpočtu obsahuje spoustu tlaků a koneckonců našly se nějaké prostředky do školství, do vědy a do vědy a výzkumu. Čili řekl bych, že toto není úplně šokující suma. Jeden, jedna miliarda není taktéž úplně šokující. Mě připadá na tomto hrozně důležité dvě věci. Já chápu, že představiteli opozice se nelíbí to, že nedojde k omezení zdravotní péče, čili že vlastně tu dohodu nevítá. Ale já z hlediska zájmu občanů jsem rád, že nějaká dohoda vznikla a myslím si, že to největší drama, které před námi stojí a které musíme řešit, je dostat do souladu tu poskytovanou péči s požadavky na, oprávněnými požadavky na platy lékařů a zdravotních zařízení a s tím, kolik do zdravotnictví je naše země schopna dát. A já myslím, že na tom se právě teďka pracuje v rozsahu, který jsme v minulosti v ČR nezažili. Já bych byl hrozně rád, kdyby se to povedlo, protože není vůbec jasné, jestli se to povede. Pardon, že Vás přerušuji. Patriku Nachere, vy nesouhlasíte. Ne, já se omlouvám, ale toto byla fakt jako demagogie. My máme samozřejmě radost naopak, že nedojde k omezení té zdravotní péče, ale já jsem tady se snažil. Tak já to přeložím extra pro pana europoslance. Buď tedy selhal pan ministr zdravotnictví a pak ho má premiér odvolat, anebo prostě premiér dával, a ministr financí, špatné informace a podklady ministru zdravotnictví. Nechť si vybere jednu z těch dvou variant. Prostě není možné, abychom se dostali do stavu, kdy tady bude, kdy tady bude vlastně vyhrožovat a někdy i oprávněně, omezením zdravotní péče a teprve poté se ledy pohnou. Tímto způsobem je to precedent, že takto budou teďka s vládou vyjednávat všichni ostatní. A na to se chci zeptat. Myslíte si, že to může mít tyto konsekvence, že teď si odboráři řeknou, aha, tlačit se vyplatí? Pane Nachere. To je dotaz na mě? Ano, pane, Nachere. No, ne, tak vyvolávat, vyvolává to ten dojem, ale jak říkám, jakoby tady jsou za mě dvě nějaké čistokrevné situace. Miroslav Kalousek se jednoznačně rozhodl, protože pan premiér zradil svého ministra zdravotnictví. Může to být to, že ministr zdravotnictví třeba nekomunikoval a nebyl schopen vyjednávat a musel to zachránit premiér. Prostě ale je to jedna nebo druhá situace. Pan kolega, který je z TOP 09, na tom klouže, nechce zradit svého ministra zdravotnictví, zároveň podtrhnout pana premiéra. Dovedu si představit, že toto, kdyby se stalo za předchozí vlády, což je setrvalá snaha pětikoalice to furt srovnávat, jak to bylo minule, tak bychom dneska slyšeli od pana Niedermayera, že pan Babiš je populista, který vyčaroval miliardu tři sta milionů. Děkuji. Děkuji, pane Nachere. Já už nemůžu nechat pana Niedermayera zareagovat, jenom zopakuji, že je to europoslanec a že férově řekl, že tady s námi v tom problému tak detailně není a my ho hlavně budeme dál sledovat. Pánové, díky, že jste se mnou byli. Mějte hezký večer. Na shledanou. Pěkný večer. No a tématu se samozřejmě budeme věnovat i zítra, debata totiž běží.

Novinky

černý kašel

Vzduch zdravotnictví České republiky je prosycen nejistotou a očekáváním. Potvrzuje to alespoň rozhovor s lékařem a místopředsedou Svobodných Miroslavem Havrdou, ve kterém poukazuje na hluboké strukturální problémy, které podle něj ohrožují kvalitu zdravotní péče v zemi. Havrda se nezdráhá zpochybňovat nejen politická rozhodnutí, ale i samotný stav současného systému, čímž nabízí provokativní pohled na situaci, který vyžaduje okamžitou reakci. Jeho slova nejen o černém kašli, ale i o nedostatku lékařů a neefektivním financování zdravotnictví, současného ministra zdravotnictví Vlastimila Válka i celý kabinet Petra Fialy ani za mák nepotěší.

Při pohledu do některých médií se zdá, že Česká republika je na prahu nové epidemie, kterou tentokrát způsobuje černý kašel. Ministerstvo zdravotnictví proto burcuje k očkování a dodržování základních hygienických pravidel. Máme se čeho bát?

Černý kašel je běžné infekční onemocnění respiračního traktu, které zde bylo, je i bude. Je faktem, že od roku 2007 je zde používána méně účinná vakcína, která má ale i daleko menší nežádoucí účinky. Běžný člověk by se této nemoci bát neměl. Většinou ji překoná, aniž by tušil, že ji prodělal. Jedná se o známé a dostatečně probádané bakteriální onemocnění přenášené zejména kapénkami při kašlání, které se léčí antiobiotiky, a proto není nutné vyvolávat žádnou paniku. Do dnešního dne zemřeli s touto nemocí 2 (slovy dva) pacienti vyššího věku, kteří měli celou řadu dalších vážných chorob. Původně exponenciální nárůst onemocnění se dnes již oplošťuje, a i když za poslední týden přibylo cca 100 nových záchytů, nikdo neumírá.

Velice mi vadí vyvolávání strachu mezi obyvateli, zejména u budoucích maminek, které jsou nabádány, aby se nechaly očkovat ve třetím trimestru těhotenství. Je pravda, že může být černý kašel nebezpečný u kojenců, ale ti jsou řádně očkováni 3.–4. měsíc svého života i proti černému kašli. Je odbornou otázkou, zdali je nutné za každou cenu poskytovat jim cizorodé látky během jejich intrauterinního života.

V této souvislosti mnohé pobouřil přístup pražského primátora a zároveň lékaře Bohuslava Svobody, který s antibioticky léčeným černým kašlem chodil na akce i zasedání výboru. Udělal podle vás chybu?

Pan primátor Svoboda jako lékař jistě konzultovat svůj zdravotní stav s odborníky, kteří mu schválili ze zdravotního hlediska účast na jednání. Já osobně, kdybych byl v takovém stavu v jeho požehnaném věku, zůstal bych doma. Rouška kašlání nezastaví, od toho jsou speciální léky na tlumení kašle a důležitý je i klid na lůžku. My, lékaři, jsme však zvyklí pracovat za každého stavu a jsme „naprogramováni“ pomáhat našim pacientům. Vím, že někteří zdravotníci byli ochotni sloužit v nemocnicích i na ambulancích i v situacích, kdy by běžný člověk do práce nešel. Pokud by pan primátor někoho na schůzích nakazil, jistě bychom se to dozvěděli z hlavních médií.

Podle Ministerstva zdravotnictví se Česko ocitlo uprostřed pandemie psychických problémů. Na jedné straně strmě roste počet těch, kteří potřebují péči specialisty, na druhé straně naše země stále čelí velkému nedostatku psychologů i psychiatrů. Ministr Vlastimil Válek se však brání tím, že jeho resort podnikl vše, co mohl. Vidíte to stejně?

Pokud bychom chtěli zaplnit lékařskými úvazky všechna aktuální místa ve všech nemocnicích a ve všech ambulancích, tak tolik lékařů jednoduše nemáme. Již před 10 lety jsem říkal v rozhovoru pro Českou televizi, že bychom museli zrušit asi třetinu nemocnic, aby to početně vycházelo. Zde zaspal stát. Všichni víme, že šestileté lékařské studium patří k těm nejtěžším. Po dokončení studia následuje předatestační mnohaletá příprava a k tomu patří souběžně i velmi náročná práce v nemocnici a tisíce hodin nočních a víkendových služeb. Odměny za tuto těžkou práci zejména u mladých lékařů byly mnoho let velmi žalostné a neférové. I proto mladí lékaři řekli dost a najednou se ukázalo, že nám naši politici v čele s ministry zdravotnictví lakovali zdravotnictví na růžovo, a že král je nahý. Při dodržování zákoníku práce se jednoduše nemá o naše pacienty kdo postarat. Pokud to ministr Válek skutečně myslí vážně, bude ho to velmi bolet. Následovat musí politicky velmi nepopulární kroky. Nalití vyšších miliard do nemocnic prostřednictvím VZP je pouze odložením problému o pár měsíců. Také si je potřeba uvědomit, že další miliardy pro nemocnice navíc znamená úbytek peněz pro ostatní segmenty, jako jsou právě psychologové a třeba i specialisté. Pokud ti nedostanou za svoji práci zaplaceno, přejdou podobně jako stomatologové do režimu „cash“. Určitě ne všichni, ale i tento trend se již začíná objevovat. Nebo se neúnosně prodlouží čekací doby, což se děje také. Kvantita ambulantní péče se redukuje nejen odchody do důchodů, ale také čím dál méně lékařů je ochotných podstupovat podnikatelské riziko ve finančně rozkolísané době.

Ministr Válek však také plánuje zvýšit motivaci lidí o své vlastní zdraví. Např. tím, že by pojišťovny lidem, kteří běhají, rozdávaly chytré hodinky. Je to podle vás krok správným směrem?

Myslím si, že toto již funguje u většiny zdravotních pojišťoven. Pokud se do něčeho takového pustí Ministerstvo zdravotnictví, nikdy to nemůže dopadnou dobře. Vlivem zdravotní vyhlášky, kterou vydává právě Ministerstvo zdravotnictví, musejí zdravotní pojišťovny hradit více peněz, než kolik vyberou. Některé malé zdravotní pojišťovny se podle informací z veřejných médií blíží k insolvenci. Místo, aby ministr řešil, proč mu auto nejede, řeší barvu karoserie. Podle mého názoru je to jenom odvádění pozornosti od skutečných průšvihů a každodenního porušování zdravotnických zákonů.

Velký rozruch vyvolalo rozhodnutí vlády o zařazení HHC na seznam návykových látek, jejichž držení se tak stalo trestným. Důvodem byly desítky dětí, které po konzumaci cukrovinek s HHC skončily v péči lékařů. Bylo to podle vás správné rozhodnutí?

Svobodní jsou v otázce lehkých drog relativně liberální. Důraz klademe na prevenci a osvětu. Není ale možné, aby si malé děti kupovaly měkké drogy z anonymních automatů! Copak jim v hospodě nalijí alkohol, pokud občanským průkazem neprokážou plnoletost?

Ministr Válek také v rozhovoru pro E15 připustil, že by v budoucnosti bylo možné připojistit si lepší sádru či kloub. Podle ministra je to správné a sociální opatření. Vidíte to také tak? 

Zde s panem ministrem Válkem v principu souhlasím. Obávám se však, že při mizivých volebních preferencích této vlády opět zavládne populistický přístup a nic se nestane. Zdravotnictví České republiky bude dále vyhnívat a ministr se bude tvářit, že je vše v pořádku a bude se snažit vymlčet potíže, které jako pacienti i zdravotníci vidíme každý den. Musíme jasně ukázat, kdo za daný stav může: Počínaje ODS, sociální demokracií, ANO a všemi parlamentními stranami včetně komunistů, kteří ve smlouvě s ANO měli klauzuli, že se u doktora nebude nic platit. Také je potřeba si připomenout, že nadstandardní péči, kterou chtěl zavést Leoš Heger sabotovali poslanci ČSSD a KSČM. A Ústavní soud v čele s JUDr. Rychetským jim dal za pravdu. Velmi mne také poděsilo prohlášení SPD, že nedovolí vícerychlostní zdravotnictví a jakékoliv doplatky za zdravotní péči jsou tabu. Ve zdravotnictví nám vládnou sociální inženýři různých barev, bují zde klientelismus a krade se ve velkém. To nemůže dopadnout dobře.

Jak tedy napravit současný žalostný stav?

Základní premisou musí být fakt, že zdravotnictví není žádný veřejný statek, ale soukromá záležitost každého občana České republiky. Čím zahájíme „léčbu“ českého zdravotnictví později, tím to bude bolestnější pro pacienty a zejména pro ty nemajetné. Příkladem nám může být současný stav ve stomatologii. Šťastnější pacienti mají péči o chrup hrazenou zdravotní pojišťovnou, ti méně šťastní se mohou nechat vylosovat jako v Bruntále nebo musejí za péči u nesmluvních stomatologů zaplatit „na dřevo“. Pokud jim zdravotní pojišťovny neproplatí takovou částku, kterou platí za smluvní péči, postupují podle mého soudu nezákonně. Zdravotní pojišťovna je podle aktuální legislativy povinna zajistit adekvátní zdravotní péči stanovenou zákony a podzákonnými normami všem svým klientům. Pokud neplní základní úkol, pro který byla zřízena, musí nastat náprava. Představme si modelovou situaci, že pacient nemá smluvního stomatologa a zdravotní pojišťovna mu ho jednoduše nedokázala zajistit. Pokud nechce, aby mu zuby vyhnily, rozbije prasátko a zaplatí za ošetření zubu 1500 korun. Dejme tomu, že podobnou částku zrovna hradí zdravotní pojišťovna jinému smluvnímu stomatologovi. Pacient jde tedy s účtenkou do své zdravotní pojišťovny a tam mu je oznámeno, že má smůlu a nic mu neproplatí! To je divné, ne? Pacient hradí každý měsíc zdravotní daň. Co by se stalo, kdyby si započetl tuto částku a zaplatil pouze rozdíl? Pacient by také mohl, pokud prokáže, že ho zdravotní pojišťovna nechala na holičkách, požadovat tuto částku soudně. To jsou situace, do kterých se nikdo nechce dostat, ale každodenně nastávají. Neinformovaný movitější pacient zatne zuby a platí. Co má dělat! Chudší klienti strádají a riskují další zdravotní komplikace. Jak z toho ven? Předně musejí být striktně dodržovány současné platné zákony, a pokud nejsou, musí zde být jasný postih těch, co za to mohou. Pokud zákony již nevyhovují, musejí se změnit. Ale změnit tak, aby byl systém férový pro trojúhelník, na kterém u nás stojí zdravotní péče: pro pacienta, pro zdravotníka, který poskytuje zdravotní péči a také pro zdravotní pojišťovnu, která ji podle zákona musí uhradit. 

Svobodní zde jistě nechtějí prosazovat americký nebo singapurský systém úhrady zdravotní péče. Pro začátek by stačilo, kdyby se současné zdravotní „pojišťovny“ staly skutečným zdravotními pojišťovnami. Hlavní smluvní stranou pro zdravotní pojišťovny musí být pacient! Musí jasně vědět, jakou péči může čerpat v rámci svého zdravotního pojištění. Musí vědět, kde bude registrován v rámci primární péče, za jakých podmínek dostane vždy slušnou a dostupnou zdravotní péči. V případě, že bude chodit k několika specialistům stejného oboru najednou, není toto možné hradit na úkor ostatních klientů pojišťovny ze solidárního zdravotního pojištění. Také se musí provést pořádek v cenotvorbě zdravotních výkonů. Současná situace je taková, že např. fakultní nemocnice dostane za stejnou operaci více peněz než menší krajská nemocnice, kterou platí prostřednictvím kraje také stát. Naopak, soukromí ambulantní lékaři, kteří mají různé náklady na svoji práci, jsou odměňováni stejnou částkou. Zde by měla být stanovena pojišťovnou minimální cena, kterou pojišťovna uhradí. Pokud bude aktuální cena práce soukromého lékaře vyšší, má nárok na doplatek od pacienta. Na tento rozdíl se může pacient připojistit nad rámec všeobecného solidárního zdravotního pojištění. Tedy zde musí platit, že vše, co nehradí zdravotní pojišťovna, je nadstandard. Není možné určovat ceny za nadstandardy od stolu na základě úvahy sociálních inženýrů.

Kde je podle vás příčina problémů? 

Největší máslo na hlavě má stát a Ministerstvo zdravotnictví. Pokud by zajistily, že se ve velkých státních nemocnicích nebude krást a přikrádat, objeví se mnoho desítek miliard korun na kvalitní zdravotní péči pro všechny. Pokud se podobně budou chovat i kraje, máme k dispozici další miliardy. Pokud nebude stát dojit zdravotnictví prostřednictvím DPH, máme zde další volné miliardy a nemusíme jednou skupinou vybírat daně a druhou skupinou početného úřednictva dávat dotace. Všichni víme, že dotace svádí ke klientelismu a korupci. Historie i nedávná jasně ukazuje, že nekrade systém, ale lidé. Současný pokřivený a ekonomicky falešný systém umožňuje tento stav, který poškozuje nás všechny. A zejména ty chudé a nemocné. Pokud se Svobodní dostanou do vlády, budeme hledat pro tyto myšlenky další partnery. Víme, že to nebude lehké, ale od nás, že „zajistíme kvalitní péči pro všechny a hned“ neuslyšíte. To čekejte od populistů a socialistů všech barev, ale nikoliv od nás.

Převzato z Parlamentních listů

Oblíbené štítky

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31