Hezký den, jsem SvoBOT. Můžete se mě zeptat na cokoli ohledně programu Svobodných. Naučil jsem se moudrosti Libora Vondráčka a politické názory strany Svobodní.

Videa

Vláda káže vodu a pije levné víno. Libor Vondráček na Primě nejen o rodičovském příspěvku

Dochází k nespravedlnostem. Důchodcům se od státu částka zvedne třikrát za rok, u rodičů to neplatí. Skoro bych řekl, že je to i tím, že děti nemají volební právo. V pořadu Zprávy PLUS na CNN Prima NEWS to uvedl předseda strany Svobodní Libor Vondráček, a to v reakci na projednávání rodičovského příspěvku ve Sněmovně. Poslankyně Pavla Pivoňka Vaňková (STAN) vedle toho přiblížila, jaké další návrhy a projekty – kromě navýšení „rodičáku“ – jsou určeny na pomoc rodinám s dětmi.

„Je velice nešťastné, když dochází k nespravedlnostem. To znamená, že se třeba osobám, které jsou v důchodu, zvedá částka od státu třikrát ročně a u rodičů to takhle neplatí. Skoro bych řekl, že je to i tím, že děti nemají volební právo a důchodců je daleko víc než narozených dětí. Tohle je určitě potřeba řešit – aby v rámci generací nepanovala nevraživost,“ uvedl Vondráček.

Jen loni se důchody zvedly třikrát, u rodičovského příspěvku však takto systém nefunguje. Podle Pivoňky Vaňkové se však na rodiče s dětmi nezapomíná. „Prorodinnou politiku chápe vláda – stejně jako naše hnutí – za velmi důležitou, jednu z nejdůležitějších. Rodičům se pak pomáhá nejen tím, že se bude navyšovat rodičovský příspěvek,“ konstatovala a uvedla několik příkladů.

„Došlo ke zvýhodnění flexibilních úvazků, k navyšování minimální mzdy, kdy se dostalo daleko víc rodin k přídavkům na děti. Nyní se na resortu životního prostředí připravuje dotační program na opravu nemovitostí tak, aby byly energeticky úsporné. Věcí je celá řada,“ uvedla.

Jak politici hodnotí, že by kojenecké vody měly spadnout do 21procentní daňové sazby? A co u rodičovského příspěvku mimo jeho nynější jednorázové navýšení navrhují? Nejen to se dozvíte ve výše přiloženém videu.

ZPRÁVY PLUS (CNN Prima NEWS, 29. 08. 2023)

(Přepis rozhovoru)

ÚČASTNÍCI:

LV = Libor Vondráček, předseda strany Svobodní; PV = Pavla Pivoňka Vaňková, poslankyně za hnutí STAN; M = moderátorka;

(ve vstupu: OS = Ondřej Svoboda, redaktor CNN Prima NEWS, JK = Jakub Kůš, reportér CNN Prima NEWS, JS = Jana Skopeček, místopředsedy Poslanecké sněmovny, poslanec za ODS)

M: Padesát tisíc korun, o tolik chce vláda zvýšit rodičovský příspěvek. Týkat by se to ale mělo jen dětí narozených po začátku příštího roku. Razantnější růst by si představovaly některé opoziční strany, které poukazují především na dopady inflace na mladé rodiny. Detaily změn rodičovského příspěvku má připravené kolega Ondřej Svoboda.

OS: Pojďme se nejdřív podívat na to, jak nebo kolik stojí vychovat dítě od porodu až po dospělost. Není to totiž úplně levná záležitost. Podle odhadů námi oslovených ekonomů se to pohybuje mezi dvěma až třemi miliony korun. Záleží hlavně ale na stylu výchovy a na zázemí. Třeba soukromé vzdělávání to prodraží, naopak jídlo ze školních jídelen může výchovu zase zlevnit. Důležité je pak také to, jestli počítáme náklady na první dítě nebo jestli už dědí něco po starších sourozencích. Vláda chce podle svého návrhu, jak už zaznělo, rodičovský příspěvek od 1. ledna zvednout o 50 tisíc korun. Koaliční strany ale nejsou jediné, kdo by rodičům malých dětí přidával. Třeba hnutí ANO by raději vidělo dokonce dvojnásobný přídavek, a to 100 tisíc korun. Hnutí SPD potom původně mluvilo o 60 tisících. I v rámci samotné vládní koalice se přitom objevovaly různé dílčí návrhy. Třeba Piráti navrhovali pravidelnou valorizaci namísto jednorázového příspěvku. Bylo by to tak podobně, jako je tomu u důchodů. Rodičovský příspěvek by se tedy měl zvednout o 50 tisíc korun. Nově by rodiče mohli získat od státu 350 tisíc. Příspěvek se navyšuje o polovinu inflace. A pokud by se rodičům narodila dvojčata nebo vícerčata, příspěvek už by byl 525 tisíc. Návrh ale obsahuje i jedno omezení. Nově by se totiž příspěvek dal rozložit už jenom do tří let namísto současných čtyř. A jak dlouho je zvykem pobírat rodičovský příspěvek u našich sousedů, to shrnul reportér zahraniční redakce Jakub Kůš.

JK: My Češi máme rodičovskou dovolenou v rámci Evropské unie nejdelší. Jak už bylo zmíněno, tak rodičovský příspěvek u nás v České republice můžeme pobírat až po dobu čtyř let. A pro porovnání se podíváme k našim sousedům. Shodou okolností tři roky mají Němci a Slováci. Tedy délka toho, jak to navrhuje nyní naše vláda. O polovinu méně, a tedy dva roky, pak mají naši sousedé v Rakousku a zdaleka nejméně rodičovský příspěvek pak pobírají a pro úplnost našich sousedů, v Polsku, zde je to v uvozovkách pouhých osm měsíců. Ono ta délka není bezpochyby zdaleka ten jediný údaj, který můžeme poměřovat. Zajímavé je také si zohlednit, kolik v tom daném státě rodiče pobírají. Je důležité zmínit, že v tomto patříme na vrchol. V rámci údajů OECD jsme v rámci rozvinutého světa mezi prvními příčkami států, kde rodiče dostávají souhrnně v rámci i mateřské a rodičovských příspěvků zdaleka nejvíce.

M: A já už vítám ve vysílání i naše dva hosty. Jsou jimi poslankyně za hnutí STAN Pavla Pivoňka Vaňková a předseda Svobodných Libor Vondráček. Vítám vás ve vysílání, dobré dopoledne.

PV: Dobrý den.

LV: Dobrý den.

M: V porodnicích bude zřejmě na Silvestra panovat značné napětí. Vyšší rodičovský příspěvek se totiž má týkat jen těch, kterým se děti narodí až v příštím roce. Chápu, že někde se ten začátek nastavit musí, ale přijde vám to spravedlivé, aby rodiče dětí narozených minutu od sebe dostali rozdílný příspěvek, paní poslankyně?

PV: Ano, já chápu tyto argumenty, ale je to součást nějakého koaličního kompromisu. My za Starosty a nezávislí jsme navrhovali retrospektivu půl roku zpátky, abychom navyšovali těm opravdu nejmenším už narozeným dětem, kdy primárně jeden rodič většinou nepracuje. A bohužel v koalici je nás pět stran a tento začátek vlastně doby čerpání byl kompromisní.

M: Pane Vondráčku, jak vy se díváte na ten kompromis?

LV: Tak mně to přijde zvláštní, když ta dávka se platí vlastně buď tři, čtyři nebo dva roky, tak aby nebylo možné ji zčásti dát v nějakém roce a zčásti dát v tom roce dalším. To znamená, stejně ty maminky dostávají tu částku průběžně a ve chvíli, kdy prostě nějaká část je placena za současného stavu, tak ta další část pro všechny, bez ohledu na to, kdy se dítě narodilo, podle té částky, která bude v příštím roce, tak by měla být v té výši placena všem stejně. Je to skutečně nesmysl, myslím si, že by stačilo, aby si zákonodárce dal trochu víc práce a že by se to určitě dalo udělat spravedlivě.

M: Paní poslankyně, ještě mě zajímá a rozumím tomu, že tedy z vaší strany to byl kompromis, jak zaznělo, ale jak to tedy chcete před lidmi obhájit? Obstojíte?

PV: Já pevně věřím tomu, že ta pozitivní zpráva, že se bude rodičovský příspěvek navyšovat, tak bude opravdu veřejností vnímána co nejlépe. Jde o to, že se nacházíme v čase úspor, kdy hledáme opravdu úspory na straně státního rozpočtu a musíme se chovat jako řádní hospodáři. A jsem proto ráda, že k tomu navýšení dochází, protože spousta stran to chápe jako navyšování výdajů na straně státu. My ale za Starosty to vnímáme jako opatření, které bude dlouhodobě prorůstové, takže já jsem ráda za navýšení a znovu opakuji, že to, že se nepodařilo vyjednat retrospektivu, je kompromis pěti politických stran.

M: A to, že se vám tu retrospektivu nepodařilo vyjednat, vnímáte to jako nějakou svoji prohru?

PV: Tak určitě ne. My máme svoje programy, svoje politiky, s kterými přicházíme na to vyjednávání, a musíme se jako koalice domluvit. Takže je to opravdu jako otázka několikahodinových jednání. A vůbec to, že ten rodičovský příspěvek se prosadil navýšit, je věc, která je velmi dlouhodobá, a já jako místopředsedkyně sociálního výboru už do médií mluvím o podpoře navýšení rodičovského příspěvku minimálně rok a půl.

M: Když odhlédneme tedy od toho mezníku, kdy by měl ten vyšší příspěvek začít platit, měl by se navýšit jen o polovinu inflace. Pane Vondráčku, je to podle vás dost? Připomeňme, že ani po zvýšení o těch 50 tisíc nedosáhne reálná hodnota rodičovského příspěvku úrovně z roku 2020.

LV: Tak rodičům lze pomoci určitě i jiným způsobem než jenom skrze rodičovský příspěvek. A tady právě musím narazit na tu kojeneckou vodu a na další základní potraviny, které třeba u sousedů v Polsku, kde pobírají ten příspěvek pouze osm měsíců, tak dneska mají nulovou DPH. To znamená, tady v tomto bodě si myslím, že není úplně tak důležité, jak je vysoký rodičovský příspěvek, ale spíš, jak jsou drahé třeba i další věci. Ale co se týče toho rodičovského příspěvku, tak já bych se rozhodně přimlouval za to, co v zásadě navrhují Piráti, a to je nějaký automat, protože každé politické rozhodnutí, které se dělá, tak je vždycky nějak nespravedlivé. Vždycky se můžeme dohadovat o tom, jestli ta částka je dostatečně navýšená, málo navýšená. Samozřejmě dneska sekáme obrovské, gigantické, rekordní dluhy, takže těžko můžeme obhajovat nějaké velké rozdávání ze státního rozpočtu. Ale ve chvíli, kdybychom tam měli nějaký automat, a my se dlouhodobě za tyto automaty přimlouváme, tak by se toto nedělo. A ten automat určitě nemůže být navázaný pouze na inflaci. Je potřeba, aby se v tom zahrnuly i výše mezd, protože z toho se to nakonec všechno platí. Výše inflace není určující pro to, jestli máme nebo nemáme z čeho rozdávat.

M: Paní poslankyně, návrh automatu, jak se na to díváte?

PV: Ano. My tuto variantu také podporujeme. V rámci PirSTANu jsme to měli i v programovém prohlášení do voleb, takže nám to dává smysl. Ten valorizační mechanismus, který bude ale nastaven tak, aby nebyl jenom závislý na inflaci, ale třeba na růstu průměrných mezd, pokládáme za dobrý.

M: Pokud ta data, paní poslankyně, máte, jaká by byla podpora politiků pro průběžnou valorizaci rodičku podle inflace?

PV: Zatím se o tom nejednalo. Nemůžu říct, jaká by byla podpora z koaličních stran, nebylo to ještě na pořadu jednání.

M: A vlastně na rodiny s malými dětmi dopadá růst cen energií, spotřebního zboží, úrokových sazeb, hypoték, úvěrů vlastně vůbec snad nejvíce ze všech obyvatel. Možná tedy s výjimkou důchodců. Jenže důchody se jen loni zvedly třikrát. Jednoduchá otázka, proč toto nefunguje i u rodičovského příspěvku? Jsou rodiče malých dětí kategorií, na kterou se možná trochu zapomíná? Paní poslankyně?

PV: Jestli je to otázka ano mě, tak já odpovím. Nemyslím si, že se na ni zapomíná, protože prorodinnou politiku chápe vláda stejně jako naše hnutí za velmi důležitou a jednu z nejdůležitějších. Těm rodičům se pomáhá nejen právě tím, že se bude navyšovat rodičovský příspěvek, ale, jak říkal můj předřečník, v rámci naší politiky, kterou jsme prosazovali v uplynulých měsících, tak došlo ke zvýhodnění třeba flexibilních úvazků, k navyšování minimální mzdy, kdy se dostalo daleko víc rodin k přídavkům na děti. Jsou tady věci, které připravujeme, jako je novela zákona o dětských skupinách, kdy umožníme rychlejší vstup na trh práce zejména u rodičů, které se starají o velmi malé děti. Rozšiřujeme kapacity mateřských škol a předškolního vzdělávání. Nyní se na resortu životního prostředí připravuje dotační program na opravu nemovitostí tak, aby byly energeticky úsporné. Takže těch věcí je celá řada.

M: Pane předsedo, jak vnímáte situaci rodičů, především tedy matek malých dětí, kteří se třeba chtějí vrátit zpět na pracovní trh?

LV: Já jenom trošku musím reagovat na to, co zaznělo předtím. Samozřejmě je to velice nešťastné, když dochází k těmto nespravedlnostem, to znamená, že se třeba těm osobám, které jsou v důchodu, zvedá částka od státu třikrát ročně a u rodičů to takto neplatí. Skoro bych řekl, že je to i tím, že děti nemají volební právo a těch důchodců je daleko víc než narozených dětí. Ale za mě je toto určitě potřeba řešit, aby v rámci těch generací nepanovala nějaká nevraživost. Automaty a podobné věci by ji rozhodně zažehnaly, protože člověk by tam cítil daleko větší spravedlnost, a ten automat by nakonec mohl právě i vyřešit to, že nějaké dítě se narodí vteřinu před rokem 2024 a vteřinu poté. Nicméně co se týče návratu na pracovní trh…

M: Ano, a o tom automatu už jsme mluvili, ale pojďme prosím změnit téma změnit téma, jak jsem navrhla já.

LV: Ano, co se týče návratu na pracovní trh, tak dnes ta nezaměstnanost je obecně mimořádně nízká, takže já ze svého okolí mám spoustu známých, mladých maminek, a vím, že ta práce se dneska shání celkem dobře. Nicméně ekonomika není v růstu a my musíme dělat všechno pro to, aby, co se týče té nabídky práce, to takto zůstalo. Takže je potřeba zejména řešit ty problémy, které tady způsobují zdražování, a to, že třeba některé firmy zavírají a že třeba těch pracovních míst může být daleko méně. A to by nakonec vyřešilo i problémy rodičů s tím, že musí platit něco, co se stále zdražuje. Takže řešme tu příčinu, proč se zdražuje, a nesnažme se furt na to nějak opožděně reagovat zvyšováním sociálních dávek.

M: Paní poslankyně. Já bych se opravdu teď chtěla chvíli bavit o tom návratu matek do pracovního procesu a o tom, jak moc jsou v tom podporovány. Kde vidíte v tomto ohledu největší mezery?

PV: Tak už jsme přistoupili teda k zvýhodnění flexibilních úvazků. To si myslím, že jedna cesta. Další návrh, který už nám poputuje do Poslanecké sněmovny v nejbližších týdnech, je právě novela zákona o dětských skupinách, která nejenže umožní snadnější zakládání dětských skupin a zjednodušení například jejich administrativy, ale přináší úplně nový model, který je inspirován v Rakousku a v Německu. Jmenuje se to Tagesmutter a je to vlastně sousedská dětská skupina, která umožní pro ty nejmenší děti, děti do tří let, hlídání v domácím prostředí v kolektivu maximálně čtyř dětí, což si myslím, že bude velká úleva pro maminky, které budou chtít jít právě na částečný úvazek nebo jenom několik dní v týdnu do práce a neztratit ten kontakt s tím pracovním prostředím a s tou svojí profesí. Myslím si, že to je pro ně daleko důležitější než třeba to, kolik budou ten rodičovský příspěvek pobírat anebo kolik za to budou pobírat mzdu. Můžu to uvést na svým vlastním příkladu. Mám tři děti a byla jsem velmi ráda, že si můžu v rámci rodičovské dovolené přivydělat a neztratit kontakt se svým povoláním.

M: Pojďme se teď, prosím, posunout ještě k dalším věcem, které ale zajímají především rodiče malých dětí. Vláda Petra Fialy se nedohodla na přeřazení kojenecké vody a dětských plen do snížené 12% sazby DPH. Místo toho zůstanou obě položky v základní 21% sazbě. Nulová sazba DPH přitom bude platit na tiché víno. Podle místopředsedy Poslanecké sněmovny Jana Skopečka z ODS zvítězily zájmové skupiny nad politiky.

JS: Nepovažuji to za tu nejlepší součást toho konsolidačního balíčku, za kterou bych se stavěl. Vím, že existuje i snaha ministra zemědělství vytvořit nějakou pracovní skupinu a i po tom schválení konsolidačního balíčku se bavit o tom, jakým způsobem například tuto oblast nastavit. Ale je to jeden z těch příkladů, o kterém jsme se bavili, že prostě někdy ty zájmové skupiny nad těmi politiky zvítězí.

M: A zpátky k našim hostům. Pane předsedo, vy jste to už načal. Zatímco tiché víno je v nulové sazbě, kojenecká voda se nedostala ani do té snížené. Jaký signál tím vláda vysílá směrem k veřejnosti?

LV: No přesně takový, o kterém mluvil pan Skopeček. To znamená, že zvítězily zájmové skupiny, a určitě to nedává žádnou velkou logiku. My obecně jsme zastánci co nejméně těch pásem DPH tak, aby se právě dlouze nediskutovalo o tom, která věc je v které sazbě. Nicméně ty základní potraviny a základní věci dneska skutečně třeba právě v Polsku mají nulovou DPH a bude se asi dít to, co říkal pan Křeček, to znamená, že lidé budou jezdit nakupovat do Polska, odvedou se třeba i potom tam daně z nějakých jiných potravin nebo z nějakých jiných produktů. A myslím si, že toto určitě není ideální, když naše vláda de facto posílá lidi nakupovat do Polska, nedává to smysl. A musím teda říct ještě jednu věc. Je to pár let, co jsme se dohadovali s Evropskou unií, jestli smí být plenky v té snížené sazbě DPH. A toto je další komplikace. Obecně to vnímám jako velký problém, když nám třeba Evropská unie nedovolí některé věci dát do nulové sazby DPH a my kvůli tomu potom pro naše občany zbytečně zdražujeme některé základní věci.

M: Tak to, že lidé jezdí do Polska, to se už děje. Já ještě přidám příspěvek ze sítě X Miroslava Kalouska. Budu citovat: „Před 11 lety jsem se snažil odstranit z legislativy daňovou výjimku na zaměstnanecké benefity a výjimku ze spotřební daně na tiché víno. Prohrál jsem. Zbyněk Stanjura teď bohužel dopadl stejně. Nejde o život, pro rozpočet to nejsou fatální objemy, ale vždy je potřeba mít na paměti, že výjimka pro jednoho znamená diskriminaci pro všechny ostatní. Tak snad se to někomu podaří někdy příště.“ Konec citace. Paní poslankyně, jak je možné, že za takovou dobu stále, když se tedy opřu o slova pana Skopečka, vítězí zájmové skupiny nad politiky?

PV: Nemůžu říct, já jsem nebyla členkou vyjednávacího týmu. Tam z každé koaliční strany byli dva vyjednavači, kteří se snažili vyjednat ten konsolidační balíček jako celek. Musím souhlasit s panem kolegou Skopečkem, že opravdu v tomto případě zvítězila zájmová skupina. Já osobně z toho nemám radost, ale je to zase o nějakých kompromisních řešeních. Jsem ráda, že ta situace není ukončena, že opravdu vznikne na Ministerstvu zemědělství pracovní skupina, která se tím bude dál zabývat, a doufejme, že přinese to jednání výsledky.

M: Tak kdo z toho určitě nemá radost, jsou třeba kojící matky, které si tiché víno neužijí, ale kojenecké vody potřebují. Pane předsedo, vy k tomu něco říct můžete?

LV: Já bych určitě jenom obecně podpořil to, že je potřeba i ty věci pojmenovávat pravými jmény, a je evidentní, že toto si vylobovala KDU-ČSL. Je taky asi evidentní, že jim to úplně nepomáhá v preferencích, tak bych možná ještě zvážil, jestli se to nedá změnit, protože to opravdu vysílá špatný signál, a pak se člověk nemůže divit, že jsou občané naštvaní, když vidí tady tuto zjevnou nespravedlnost a v podstatě vláda káže vodu a potom pije levné víno.

M: A paní poslankyně, budete se ještě pokoušet s tím něco udělat? Vidíte tam prostor pro nějaký kompromis?

PV: Tak aktuálně je už to vyjednávání uzavřeno, ale jak říkám, vznikne pracovní skupina na Ministerstvu zemědělství a já věřím tomu, že přinese výsledky ve směru, který asi bychom si, vyjma KDU, přáli.

M: Pane Vondráčku, věříte v to také?

LV: Já myslím, že už ne, že už těch změn bylo hodně a byli už jsme mnohokrát ujišťováni, že se nic měnit nebude. A tak předpokládám, že zrovna v této části KDU-ČSL neustoupí.

M: Mými hosty byli poslankyně za hnutí STAN Pavla Pivoňka Vaňková a také předseda Svobodných Libor Vondráček. Díky za zajímavou diskusi, mějte se hezky.

PV: Děkuji, na shledanou.

LV: Děkujeme, hezký den.

Zdroj: Prima CNN

Více

EU svět nespasí. Zavřít uhelné elektrárny je hazard, vzkázal předseda Svobodných na Prima CNN

„Je velký hazard mluvit o ukončení uhelných elektráren, protože nemáme jistotu ani v tom, že se nám do roku 2040 podaří postavit nový blok jaderné elektrárny v Dukovanech. Když pak v roce 2032 zjistíme, že to bez toho uhlí nezvládneme, tak stát bude stát hrozné množství peněz, aby odkoupil uhelné doly a uhelné elektrárny a situaci zachránil,“ uvedl Libor Vondráček, předseda Svobodných, v nedávném diskusním pořadu na CNN Prima News. Podle jeho slov se celosvětově za posledních 30 let zvýšila produkce elektrické energie z uhelných elektráren o 50 procent. „Všude jinde navyšují kapacity, jen my chceme uhelné elektrárny zavírat. Moc bych si přál, abychom energii dokázali někde vyčarovat, ale bez uhelných elektráren to podle mne nedokážeme,“ dodal Vondráček.

S tím však nesouhlasí expert Hnutí Duha Karel Polanecký. „Příprava dekarbonizace není nijak splašená. Je to proces, který probíhá uvážlivě. Ústup od uhlí a snaha o jeho náhradu je významným trendem. Samozřejmě, kdybychom ho nenahradili, tak je evidentní průšvih,“ připustil Polanecký. „Hlavní důvod, proč se nám nedaří více zapojovat obnovitelné zdroje, je ten, že se nám nepodařil nástup fotovoltaiky v roce 2010. Obnovitelné zdroje mají začátek zespodu, ale my jsme se tehdy pokusili o pravý opak a vývoj se u nás zastavil,“ dodal expert z Hnutí Duha.

Vondráček to však vidí trochu jinak. „Dnes vyrábí uhelné elektrárny přibližně 50 procent elektřiny, která vzniká na našem území. Neumím si představit, kde bychom těchto 50 procent elektřiny dokázali za deset let vyčarovat. Máme tu strašnou válku na Ukrajině, na všem zlém může být něco dobrého a já jsem doufal, že politici dostanou rozum a přestanou se řídit přehnanou zelenou ideologií, přestanou si dávat budovatelská předsevzetí. Musíme vyrábět tolik energie, kolik ji spotřebováváme. A to bez uhelných elektráren nedokážeme,“ vysvětlil svůj postoj předseda Svobodných a přidal hned několik čísel.

„Rok má přibližně 9 tisíc hodin, solární panely fungují v průměru asi 1200 hodin, větrníky asi 2000 hodin. Prostě nemám v České republice vhodné podmínky. O moc lepší to nebude ani do budoucna. Určitě má smysl se snažit zvyšovat efektivitu obnovitelných zdrojů, ale vnímat je jako doplněk. Nedovedu si představit, že by energie vyrobená z obnovitelných zdrojů mohla stačit na pokrytí energetických potřeb České republiky,“ dodal Vondráček.

V závěru diskusního pořadu pak přidal ještě jedno nekompromisní sdělení. „Člověk na území EU svojí činností produkuje 0,4 % celosvětové produkce CO2. Jestli si myslím, že spasíme svět, když budeme v tuto chvíli platit zbytečně moc za energie, tak jsme na omylu,“ dodal Libor Vondráček.

Více

Libor Vondráček vs. Hnutí DUHA: O uhlí na Prima CNN

Libor Vondráček a Karel Polanecký jako zástupce hnutí Duha spolu diskutovali o konci uhlí. Řeč byla také o energetickém mixu a emisních povolenkách. To vše v poradu Co na to vaše peněženka na Prima CNN.

CO NA TO VAŠE PENĚŽENKA (CNN Prima NEWS, 22. 08. 2023)

(Přepis rozhovoru)

ÚČASTNÍCI:

LV = Libor Vondráček, předseda strany Svobodní; TV = Tomáš Vzorek, moderátor; KP = Karel Polanecký, energetický expert Hnutí DUHA;

R = reportér; MK = Michal Kulig, ředitel společnosti Yello; RG = Roman Gazdík, mluvčí Skupiny ČEZ (ve vstupu)

TV: No a o energii si budu povídat i s mými dnešními hosty, tady jsou hlavní témata: Mají zaniknout uhelné elektrárny? Kde vezme Česko elektřinu? a Připlatíme si za energie? O tom si budeme povídat. Mými hosty dnes budou předseda strany Svobodní Libor Vondráček a také energetický expert Hnutí DUHA Karel Polanecký. Tak pojďme na to. (znělka) No a před námi je dnešní diskuze, pojďme si tedy představit ještě jednou mé dnešní hosty, Libor Vondráček, předseda Svobodných, hezký podvečer.

LV: Dobrý den vám i divákům.

TV: A energetický expert Hnutí DUHA Karel Polanecký, i vás vítám ve studiu, krásný podvečer.

KP: Dobrý den.

TV: Pánové, než se budeme věnovat budoucnosti české energetiky jako takové, tak pojďme udělat takový odhad, blíží se nám podzim, zima, jak to bude s elektřinou, s plynem podle vás?

LV: Tak já pečlivě poslouchám to, co říkají odborníci v případě cen energií, často ta cena je spíš ovlivněna různými spekulacemi právě proto, že emisní povolenky ovlivňují tu cenu daleko více než samotná cena výroby. A proto jsem poslouchal nedávno pana Lukáše Kovandu, který se taky ve vašich pořadech objevuje, a ten víceméně doporučoval, aby si lidé v této době zafixovali ceny, takže já jsem dalek tomu, abych něco lidem doporučoval, určitě poslouchejte odborníky, ale dávám si na to pozor, když politici něco doporučují.

TV: Jaká je vaše prognóza? Ne jako experta, ale možná i osobní.

KP: Tak já si myslím, že ta válka mezi dodavateli bude pokračovat minimálně v těch příštích týdnech a měsících a bude samozřejmě záležet i na vnějších okolnostech. Jenom bych chtěl podotknout, v té reportáži úvodní zaznělo, že cena zastropovaná je 6 Kč, to je s daní, a ta tabulka byla bez daně, takže pro srovnání s tou tabulkou by bylo lépe uvažovat o těch pěti korunách za kWh nebo pěti tisících korunách za MWh.

TV: Tak jako tak ty ceny aktuálně už jsou pod těmi vládními stropy.

KP: Už jsou pod stropy, ale to je současná situace, takže samozřejmě tam může dojít k nějakému výkyvu, podobně jako došlo loni v srpnu.

TV: Přesně. To, co bude vlastně určovat tu cenu na podzim a v zimě, tak to je asi i to, jestli budeme schopni si zajistit dostatek zásob, protože to může ovlivnit spousta dalších faktorů, tak myslíte si, že budeme schopni, budeme mít dost, i kdyby přišla nějaká tuhá zima?

KP: To nezáleží jenom na České republice. Podle těch současných prognóz, pokud jde o plnění zásobníků plynu, tak jsou určitě na vyšší úrovni, než byly před dvěma lety, ale na druhou stranu ten loňský rok pořád vnímáme jako velmi úspěšný. Ale musíme vidět to, že ta zima, a hlavně ten podzim byl velmi mírný, takže ty zásobníky zůstaly dlouho plné. Kdyby letos se to počasí vyvíjelo jinak, tak určitě už nehrozí, to riziko není tak velké jako loni, byla podniknuta řada opatření a pokud si dobře vzpomínám na to, co říkala mezinárodní energetická agentura, tak v nějaké krizi by mohlo chybět nějakých 10 miliard kubíků plynu. Což jako ve srovnání s tím, že z Ruska se dováželo 150 miliard, tak je už jako poměrně situace, se kterou by se dalo by se dalo vyjít.

TV: Pane Vondráčku, jaká je vaše prognóza z hlediska právě těch možností zásobení se.

LV: Tak já doufám, že naše ekonomika už bude opět na tom stavu před prvními lockdowny, a to se týká samozřejmě i průmyslu, který v tom minulém roce zásadně snížil spotřebu plynu. A právě i díky tomu dneska máme tolik plynu, kolik máme. Je to dobře. Na druhou stranu já si skutečně přeju, aby ten náš průmysl se opět nastartoval a pokud by byla nějaká tužší zima, tak by to samozřejmě trochu problém být mohl. Nicméně Greta nám předpovídala, že se bude spíš oteplovat, takže jistě tuhá zima nebude.

TV: Já to ještě vrátím do té osobní roviny, vy jste říkal, že byste doporučil fixovat nebo že odborníci doporučují fixovat, na jak dlouho máte zafixováno?

LV: Já v tuhle chvíli mám zafixováno, mám za to, na tři roky.

TV: Jak jste na tom vy, z hlediska té fixace? Doporučil byste to? Nebo vyčkáváte ještě na třeba levnější ceny?

KP: Já vyčkávám.

TV: Vyčkáváte, takže vy nemáte zafixováno.

KP: Já jsem z tohohle pohledu konzervativní zákazník ještě pořád a mám smlouvu na dobu neurčitou.

TV: Tak pojďme se podívat na názory dalších expertů. Jestli doporučují fixovat, především plyn, popřípadě na jak dlouho.

R: Do prvního zapnutí topení je, zdá se, ještě daleko. Už teď nás ale může hřát pocit, že výhled na nadcházející zimu je poměrně vřelý. Nic totiž nenasvědčuje tomu, že by měly ceny plynu výrazně růst.

MK: Ceny se teďka stabilizovaly, trošičku poklesly, a pokud nepřijde nějaká tuhá zima nebo neočekávaná ať už ekonomická nebo geopolitická událost, tak by nemělo docházet k velkým výkyvům.

R: Někteří dodavatelé v posledních měsících zaznamenávají zvýšený zájem o fixace cen plynu, třeba u ČEZu ji prý už řeší u více než poloviny nových nebo aktualizovaných smluv.

RG: Během května se to ještě pohybovalo, řekněme, okolo 40 %, co byl zájem o ty fixace, a během července a srpna už to přesáhlo 50 %.

R: Světové ceny plynu by podle ekonoma Lukáše Kovandy mohly výhledově ještě lehce klesnout, a fixovat se tak podle něj vyplatí spíš na kratší dobu.

TV: Tak to jsme viděli názory expertů a my se teď budeme věnovat energetice možná trochu globálněji. Já použiju vaši citaci z Facebooku. Vláda navrhuje náraz do zdi. Rozbijeme si sice hlavu, ale hlavně, že přitom budeme zelení. Tím narážíte na plánovanou dekarbonizaci. Je to tak? Proč si myslíte, že to bude tak tvrdé?

LV: Zvenku Zelení potom rudí, jak narazíme do té hlavy, tak to vyjde ven. Nicméně je to tak, že dneska vyrábí uhelné elektrárny 50 %, přibližně 50 % elektřiny, která vzniká na našem území. Já si neumím představit, kde bychom těch 50 % za 10 let dokázali vyčarovat. To znamená, tady tahle ta předsevzetí jsem moc doufal, že skončí. Máme tu strašnou válku na Ukrajině, na všem zlém může být občas něco dobré, tak jsem doufal, že přece jenom politici dostanou rozum a přestanou se řídit tou ideologií, přestanou si snažit plánovat takto, nějakými budovatelskými předsevzetími, tu budoucnost, protože teď jsou tady nějaké nové technologie, smart bricks, ale ani zdaleka to není tak, že bychom mohli uchovávat tu energii a prostě musíme vyrábět tolik, kolik spotřebováváme, a to nedokážeme bez uhelných elektráren.

TV: Do konce roku bychom se měli dočkat nějaké vládní strategie, jakým směrem se budeme ubírat? Jaký je váš názor? Předpokládám, že vy nejste úplně zastáncem uhlí.

KP: Nejsem zastáncem uhlí, já v tuhle chvíli si připadám trošku zvláštně, že tady budu hájit oficiální politiku, jako představitel nevládní organizace. Ale na druhou stranu jsem i součástí té debaty o tom, jak zavést, jak provést tu transformaci energetiky, a myslím, že ta příprava není nijak splašená, že to je proces, který probíhá uvážlivě, a jsou tam ta modelování, která tam probíhají.

TV: To znamená, jinými slovy, jsme schopni za těch 10 let, které tady zmiňoval pan Vondráček, přejít na jiný zdroj energie plnohodnotně?

KP: Jo, tak to je, to je ten oficiální plán, ono to není 50 %, je to 40 % už dneska a samozřejmě ten podíl letos bude ještě trochu nižší. A není to něco, v čem by byla Česká republika unikátní, je to na evropské úrovni, je to standardní strategie a nejenom na evropské. Nejvíc uhelných elektráren za poslední dekádu stavěly Spojené státy. Takže ten ústup od uhlí je významným trendem. A ta snaha o náhradu. Samozřejmě, kdybysme to nenahradili, tak je průšvih, evidentní. Problém je, ten problém, který se řeší, je, jak to nahradit. A je pravda, že to válka na Ukrajině výrazně zkomplikovala, ale nějak se od těch základních směrů, vlastně není důvod od těch základních směrů ustupovat.

TV: No, těm konkrétním zdrojům se budeme věnovat podrobněji, ale já se ještě zastavím u té vládní strategie, protože měla by vlastně určovat ten směr až do roku 2050. A to mě trochu zarazilo, protože vlastně poslední aktualizace proběhla v roce 2015 a už teď ji ministr Síkela označil vlastně za zastaralou. Tak jaký smysl má potom dělat strategii do roku 2050, když už teď osm let stará strategie nestačí?

LV: Moc velký smysl to nemá. My samozřejmě vůbec nevíme, co bude v roce 2050. Evropská unie řekla, že chce být v roce 2050 uhlíkově neutrální, to znamená, asi chtějí mít stejný letopočet jako Evropská unie, která oproti těm soudruhům z minulosti teď plánuje na sedmiletky obecně a soudruzi plánují na pětiletky. Já jenom v tomhle tom smyslu opravdu musím říct, že jsou tady technologie, ať už s využitím vodíku nebo nějaké další technologie, které se mohou objevit, které třeba můžeme začít využívat, a je nesmysl teď něco plánovat do roku 2050.

TV: Na druhou stranu jadernou elektrárnu nepostavíte za rok.

LV: To určitě ne, tam je to samozřejmě výjimka, ty jaderné elektrárny musí spolubudovat stát, takže tam je to velký problém. Ale jenom abych věděl, jak obšírně mám odpovídat. Ujistím se. S kolegou se určitě shodneme, že v elektrické síti musí být stejně vyrobeno jako spotřebováno, že v ten moment to tak je?

KP: Jistě.

LV: Jo, dobře. Já jenom, že jsme narazili na nějaké fanoušky, kteří právě chodili na ty demonstrace proti klimatu v pátek, a oni se s námi hádali, že když je to střídavý proud, takže už to nemusí takhle být v rovnováze, ale tohle to je samozřejmě klíčová věc, ta rovnováha musí být v každý jeden moment. My musíme vyrobit stejně, jako můžeme spotřebovat, a problém obnovitelných zdrojů je ten, že my je nemůžeme regulovat a nikdy nevíme, kolik vyrobí elektřiny dopředu. A musíme tady mít zdroje, jako třeba uhlí nebo plynové elektrárny, anebo ty stabilní zdroje, jako jaderné elektrárny, ve velkém procentu. Jinak to nepůjde.

TV: Na to vás nechám reagovat.

KP: Tak v principu to tak samozřejmě funguje, celý ten proces dekarbonizace…

TV: Mě jenom zajímá, když tady nebudou ty uhelné elektrárny, tak jaké další zdroje budou schopny tedy pokrýt tu spotřebu?

KP: No celý ten proces dekarbonizace dnes je nastavený tak, že se sází na obnovitelné zdroje a jejich zálohou jsou plynové elektrárny, které jsou nejlépe regulovatelné. Jak jsem mluvil o tom, že válka přinesla komplikaci, tak samozřejmě ta komplikace spočívá v tom, že ten trh s plynem se najednou šíleně rozkolísal, tím pádem se rozkolísal i trh s elektřinou. Ale na druhou stranu myslím, že je poměrně oprávněná domněnka, že ta infrastruktura plynová se v horizontu let stabilizuje, což myslím, že ten loňský rok této domněnce dává za pravdu. Tam se, tam proběhlo jako velké množství jak investic, tak těch změn na tom trhu s plynem a myslím, že i to je důvod, proč zatím nedochází k nějakým velkým změnám v těch dekarbonizačních strategiích. Jsou postavené na tom, že musíme vyrobit hodně elektřiny z obnovitelných zdrojů, a samozřejmě je pravda, že obnovitelné zdroje nevyrábějí pokaždé, když potřebujeme, a na to potřebujeme tu zálohu.

TV: No pojďme si teď trochu laicky vysvětlit, co vlastně všechno můžeme započíst do té kategorie obnovitelné zdroje, jaké elektrárny všechny to zahrnuje. A možná připojím další otázku, protože jsem četl řadu analýz, že právě v těch obnovitelných zdrojích docela zaostáváme, že se nám nedaří úplně. Tak proč?

KP: Myslím, že hlavní důvod, proč se nám nedaří, že je ten, že se nám nepodařil nástup fotovoltaiky v roce 2010. Řada lidí ze sektoru obnovitelných zdrojů z Evropy říká, že to je ten špatný příklad. Obnovitelné zdroje měly začínat zespoda. My jsme se pokusili přes ty velké centralizované, přičemž tam byl velký problém, že naráz hodně spadla cena těch panelů, a bylo to opravdu tak výhodné, že do fotovoltaiky investovala spousta lidí, kterým se vyplatilo, aby se v tu chvíli neměnily ty výkupní ceny, a takže přestože ten návrh na snížení těch výkupních cen padnul, tak neprošel.

TV: Pojďme ještě z těch obnovitelných zdrojů, co dalšího tam ještě…

KP: Takže to je myslím základní důvod, proč se jim u nás v té poslední dekádě nedařilo. Tam byl tenhle ten cejch na fotovoltaice, a tím pádem ten vývoj se tady zastavil. Jinak pokud jde o nějakou širší Evropu, tak opravdu ta minulá dekáda byla ve znamení velkého rozvoje obnovitelných zdrojů, ať už jde o Německo, Británii, Francii, a to tedy ten hlavní rozvoj připadá na větrné elektrárny a fotovoltaiku, přičemž v České republice tomu dosud tak není. Nejvýznamnějším zdrojem obnovitelné elektřiny v České republice jsou bioplynové stanice.

TV: Proč se u nás nedaří třeba větrným elektrárnám, popřípadě dalším obnovitelným zdrojům?

LV: Nemáme na to vhodné podmínky, u nás to zkrátka tak je. Rok má přibližně 9 000 hodin. Ty solární panely fungují v průměru asi 1 200 hodin, z těch 9 000 větrníky asi 2 000 hodin. Prostě naše podmínky pro to nejsou ideální, nemáme tady prudké řeky, jako třeba Norové, takže ono to asi o moc lepší nebude. A určitě má smysl snažit se zlepšovat efektivitu těch obnovitelných zdrojů, používat je, ale vnímat je jako doplněk, protože když dělají ze solárních panelů elektřinu na Sahaře, je to úplně jiná efektivita než u nás.

TV: No jasně ale počítá se s tím, že ty obnovitelné zdroje budou hrát docela zásadní roli v té další strategii. Vy říkáte, že to nebude stačit?

LV: Já si nedovedu představit, že by to mohlo stačit, souhlasím s kolegou, že ten nástup v roce 2010 byl fatálně špatný. My jsme tady dotovali solární barony, kteří zastavili obdělávatelnou půdu, soláry a vlastně ani, přestože tohle všechno se dělo, tak dneska ty solární elektrárny vyrábí jenom zlomek elektřiny, kterou bychom potřebovali nahradit uhelné elektrárny.

TV: No ale to se teď trochu točíme v kruhu, protože končí nám uhelné elektrárny. Shodli jste se na tom, že víceméně ty obnovitelné zdroje tady nejsou dobře rozjeté a že možná nedoženou ten, anebo že tady vůbec nejsou podmínky pro to, aby tady fungovaly. Tak čím tedy nahradíme, znovu se ptám, čím nahradíme ty uhelné elektrárny?

KP: Tak já nesouhlasím s tím, že tady nejsou podmínky, ty podmínky jsou srovnatelné s Rakouskem, s podobnými vnitrozemskými státy, to je taková oblíbená anekdota, že řeka Dunaj je zajímavá tím, že přes ni nefouká vítr, protože na jedné straně větrné elektrárny fungují a na druhé, v tomhle případě teda na slovenské, nefungují. To je samozřejmě nesmysl. Pokud jde o to, že se ten vývoj zastavil, on se v současné době zase velmi dobře rozbíhá, jako fotovoltaika, zažívá, a teďko ta, kterou chceme hlavně, tak ta zažívá velký rozvoj.

TV: To je která?

KP: Hlavně ta střešní. A nicméně ČEZ chce do roku 2030 postavit 6 000 MW, což se samozřejmě nepostaví na střechách jenom. Takže to budou výsypky a podobné instalace. Ale 6 000 MW, to není nic, to není žádný malý zdroj, to už je něco, s čím se musí počítat.

TV: Vy se zabýváte i energií z jádra, je to jedna z vašich specializací, tak zeptám se, je právě jádro tou cestou, kterou by se Česko mělo vydat? Asi se nebavíme jenom o těch velkých jaderných elektrárnách, ale třeba i o těch malých, modulárních, o kterých se poslední dobou hodně mluví.

KP: O těch malých modulárních se hodně mluví, ale kdybyste si ho dneska chtěl koupit na trhu, tak si ho nekoupíte, není k dispozici žádná nabídka. Takže to, o čem se dneska reálně uvažuje, tak je výstavba těch bloků, které víceméně známe. To, k čemu teď běží tendr na nový blok v Dukovanech, tak je blok s výkonem 1 200 MW a je velmi pravděpodobné, že v horizontu toho roku 2040 to bude jediný blok. Takže pokud jde o nové jaderné bloky, tak se nedá počítat s tím, že by v tom horizontu 2030, 2040 udělaly nějakou velkou změnu. I proto, že ty staré…

TV: Takže zaspáváme trochu i v té oblasti těch jaderných zdrojů, zaspáváme trochu i v této oblasti.

KP: Tak tam je to dané víceméně ekonomicky, zase to, o čem už jsme tady mluvili, postavit jadernou elektrárnu není možné rychle a ani levně. Ale já si myslím že…

TV: No dobře, ale jde to naplánovat. Na co narážím, je, že třeba Polsko se rozhodlo v podstatě stát se jadernou velmocí, začínají z nuly a v průběhu 10 let chtějí postavit šest velkých bloků jaderných.

LV: Tak ví, že to je v podstatě jediná cesta, jak by třeba v budoucnu mohli vycházet bez těch uhelných elektráren. Ale právě proto, co říkal pan kolega, že jaderný blok v Dukovanech by možná mohl být dostavený v roce 2040 a byl by to ten jediný, a taky je otázka, jestli bez dostatečného zdroje vody my vůbec s těmi, kteří se dneska přihlásili do té soutěže, jsme schopni to do roku 2040 vybudovat, tak právě proto je obrovský hazard tady dneska mluvit o ukončení uhelných elektráren. A všechno to vede zpět k tomu, že se budou zavírat i ty nejposlednější uhelné doly, které tu u nás byly, že se budou zavírat uhelné elektrárny a až v roce 2032 zjistíme, že bysme to bez nich nezvládli, tak do toho bude muset vstoupit stát, odkoupit uhelné doly, odkoupit uhelné elektrárny a bude to stát hrozně moc peněz, protože…

TV: Tak na Ostravsku se o doly stará Diamo, což je státní podnik, takže tam to asi nebude zas až takový problém.

LV: Nestará se, nestará se úplně ideálně, tak, jak říkají lidé tady z tohoto regionu. Nicméně já si opravdu myslím, že se musíme chovat racionálně právě třeba jako Poláci, kteří dneska bez problémů těží uhlí. My ho místo toho dovážíme z Austrálie, a to mi prostě nedává smysl.

TV: To je zase ekonomická otázka, jestli se vyplatí těžit to uhlí, které konkrétně na Ostravsku už je v takových hloubkách, že zkrátka ty náklady jsou vyšší než potom to uhlí dovést třeba z té Austrálie.

LV: Nejde samozřejmě jenom o samotné náklady. Jde i o to, jak my ztěžujeme těm, kteří dneska jsou schopni těžit uhlí, jak jim stěžujeme život a jakým způsobem zatěžujeme třeba i právě uhelné elektrárny emisními povolenkami a dalšími. Což v důsledku znamená, že prostě tady do tohohle byznysu dneska nikdo nechce jít, protože to není byznys perspektivní. Ale řeknu jenom jedno jediné číslo. Celosvětově se za posledních 30 let zvýšila produkce energie z uhelných elektráren o 50 %. Všude jinde navyšují kapacity, my uhelné elektrárny zavíráme. Já bych si to strašně přál, kdybychom dokázali tu energii nějak vyčarovat, ale obávám se, že to prostě nedokážeme.

TV: Chcete na to reagovat?

KP: Já bych polemizoval s tím všude jinde. To je Čína, Indie, že.

LV: 50 % to je.

KP: Ale jak jsem říkal, Spojené státy odstupují od uhlí rychleji než Evropa. A my si musíme říct jednu věc, ta dekarbonizace není dělaná proto, že bych si to vymyslel já, nebo proto, že by si to vymyslela Greta Thunbergová. To je skutečnost, že globální změna klimatu probíhá, je evidentní a ty…

TV: No když India a Čína nepůjdou stejným směrem, tak jaký dopad to…

KP: Samozřejmě, to je pravda, jo, ale my jako ta technologicky vyspělá část světa se musíme pokusit s tím něco udělat. Jako představa, že nebudeme dělat nic, mi přijde nepřijatelná. Myslím, že v tomhle ohledu panuje poměrně velká shoda, že je potřeba něco dělat. Ostatně, jak jinak by mohly projít všechny ty návrhy. Ten systém obchodování s emisními povolenkami není nový, to je věc, která funguje někdy od roku 2008, akorát se začíná v poslední době daleko víc projevovat, protože ta cena té povolenky výrazně roste, ale to je plán, to je podle plánu. A bude to, je to jeden z důvodů, proč se ty uhelné elektrárny přestávají vyplácet. Ono je možné, že ekonomicky se přestanou vyplácet ještě dřív než před tím rokem 2033.

TV: To nebude hrát zase takovou roli, protože pokud nebudeme mít náhradu, tak holt budeme muset brát, i když se to vyplácet nebude.

KP: No záleží na tom, kdo by to provozoval. Jako ve chvíli, kdy ten provozovatel a majitel řekne, já už to provozovat nebudu, tak tu elektrárnu samozřejmě zavře.

TV: Pane Vondráčku, vy jste chtěl reagovat.

LV: Já musím reagovat na to slovo plán. My jsme tady v roce 2008 něco udělali a vidíme, jaké to přináší výsledky. Já si myslím, že ty výsledky jsou evidentně špatné. Když se srovnáváme.

TZ: Konkrétně, konkrétně co máte na mysli.

LV: No, co se týče třeba růstu naší ekonomiky a těch zemí, které si nezatěžují energie emisními povolenkami, tak vidíme, jak ekonomicky nás absolutně předhání. Ještě v roce 2000 slibovala v rámci lisabonské strategie Evropská unie, že doženeme a předeženeme Spojené státy. Od roku 2008, kdy jsme tady zavedli ty emisní povolenky, tak je zásadně, zásadně nedoháníme, ale ztrácíme na nich. To znamená, evidentně je to špatný plán, čím dřív od něj ustoupíme, tím to bude lepší, a samozřejmě dělejme něco, aby tady příroda byla dobrá, abychom si zbytečně neničili krajinu, ale to můžeme dělat třeba tím, že necháme zemědělce a lesníky rozhodovat o tom, co se bude dělat na jejich pozemcích a že o tom nebudou rozhodovat bruselští byrokraté. Člověk na území Evropské unie svojí činností produkuje 0,4 %, veškerého CO2, který se produkuje na planetě Zemi. Jestli si myslíme, že spasíme svět, když budeme v tuhle chvíli platit zbytečně moc peněz za energie, tak ho nespasíme.

TV: V tuto chvíli je to tedy asi v rovině jakýsi selský rozum versus ekologie, ale nějakým způsobem se s tím musíme vypořádat. Myslíte si, že právě třeba to jádro by mohlo být cestou? Tady se ptám i ze dvou důvodů. Jak už jsem zmiňoval, to Polsko, které bude budovat ve velkém jaderné reaktory, naopak Německo od této technologie upouští. Proč? Asi otázka na vás spíše.

KP: Já si myslím, že je to hlavně kvůli tomu, že Němci viděli havárii ve Fukušimě v přímém přenosu. Během havárie ve Fukušimě se totálně změnil názor Angely Merkelové na jadernou energetiku.

LV: No a na chování Němců dneska vidíme, že teda to není ekologie versus selský rozum, ale je to hysterie versus selský rozum, to, co dělají Němci, nemá s ekologií nic společného, já si myslím, že selský rozum nikdy nestojí proti ekologii. Když to budeme stavět proti sobě, tak budeme mít špatné výsledky.

TV: Na druhou stranu, zmiňovali jsme tady válku na Ukrajině, a i ta nám ukázala, že jaderné elektrárny s sebou přinášejí určitá bezpečnostní rizika, můžu zmínit útoky na záporožskou elektrárnu, což asi nikdo z nás nechce úplně.

LV: Právě proto ty malé modulární reaktory jsou cestou, protože tam nemusíte zřizovat žádnou speciální hasičskou jednotku, která na to dohlíží. Teroristi to nemají jako terč. To znamená ve chvíli, kdy třeba naše firmy ve Vítkovicích jsou schopny už v rámci prototypu tyhle ty věci vytvořit v rámci jedné fabriky, pak…

TV: Pan Polanecký říká, že nejsou k dispozici.

LV: Zatím to není něco, co by se tržně mohlo vyplatit, ale věřím tomu, že až se projde to kolečko a dotáhne se to do konce, tak třeba i právě české firmy tohle budou umět dělat.

TV: Souhlasíte?

KP: Nevidím do toho jako.

TV: Mohla by to být třeba příležitost právě pro české firmy?

KP: Nevidím do toho, jak daleko jsou ve Vítkovicích, ale ten, to kouzlo těch malých modulárních reaktorů má spočívat v tom, že se jich bude vyrábět hodně, to, proč se dosud zvyšoval výkon jednoho reaktoru, tak byla úspora z rozsahu, že jo, jako postavit jeden velký reaktor, potřebujete méně materiálu, než když postavíte dva menší. A kouzlo těch malých reaktorů má spočívat v tom, že to budete dělat sériově, že budete mít linky víceméně. A takže musíte zainvestovat do těch linek. A je tam spousta předpokladů proto, abyste to udělal. A například Rolls-Royce, který je v tom jeden z těch, kteří jsou v tom poměrně daleko, tak jednou z jeho podmínek je, chce po britské vládě garanci, že na britský trh nepustí nikoho jiného. Britský trh je pro ten Rolls-Royce tak jako že by se jim to asi vyplatilo. Ale je tam ta podmínka, že jich budou dělat hodně a že se jim vyplatí postavit ta linka.

TV: Tak třeba v budoucnu budou dovážet jinam.

KP: No, to je, to je velká otázka, jo, takže velká nejistota kolem těch…

TV: Uvidíme i z hlediska toho, jak vláda určí tu strategii do roku 2050, určitě bude dost času si o tom popovídat v budoucnu. Mými hosty byli předseda Svobodných Libor Vondráček, díky, že jste přišel.

LV: Děkuji za pozvání.

TV: A Karel Polanecký, energetický expert hnutí Duha, i vám díky.

KP: Děkuju vám.

TV: Na shledanou, pánové. No a z dnešního pořadu Co na to vaše peněženka je to vše, vám díky za pozornost a určitě zůstaňte u vysílání CNN Prima News, já se budu těšit na viděnou.

Více

Libor Vondráček nejen k srpnu 1968 na Xaver LIVE

Nedělní vysílání s hostem, těším se na vás! Libor Vondráček je politik a právník, od října 2019 předseda Svobodných, předtím od roku 2017 člen republikového výboru strany.

Více