Videa

Někdejší šéf Pražské plynárenské Pavel Janeček má za to, že by si česká Vláda měla přestat hrát na solidaritu jednotlivých zemí a hájit zájmy občanů ČR a firem na území republiky. „Doporučuji přehodnotit bezuzdnou podporu OZE, které v žádném případě nemohou nahradit tzv. stabilní zdroje a okamžitě urychlit výstavbu jaderných bloků,“ říká Janeček v rozhovor pro iDNES.cz

Vláda nedávno koupila plynovody od Net4Gas za 5 miliard korun. Koupila ale zadluženou společnost, o kterou nakonec ztratil zájem i Daniel Křetínský. Ten zpravidla nakupuje velice rozumně a s budoucím zhodnocením. Udělal ministr Síkela a jeho tým chybu?

Vůbec bych neřekl, že udělali chybu. Toto je zásadní příležitost napravit chyby minulosti. Současná krize v energetice, která je poměrně rozsáhlá a přešla do latentní krize ekonomické. V takové době je možné kupovat aktiva. Mimochodem, umíte si představit, že by Borealis a Allianz fondy prodávaly takto výnosné aktivum v době, kdy jim generovalo kolem šesti miliard korun ročně? Já tedy rozhodně ne. Oni se rozhodli to aktivum prodat, protože si peníze z něj už vyplatili.

Rozumím, ale zase bylo dobré vydělávat, ne?

Uvědomte si, co se skutečně stalo. V roce 2013 došlo k nákupu těchto plynovodů od společnosti RWE. Tehdejší cenovka byla 1,6 miliardy korun. Okamžitě poté došlo k snížení základního jmění novým nabyvatelem – tedy Net4Gas. Ten si tím vyplatil většinu kupní ceny už dopředu. Zároveň vydal dluhopisy a vzal si bankovní úvěr.

Takhle se privatizovalo OKD za Zdeňka Bakaly, ne?

To je paralela, kterou není možno nevidět. V OKD byl velký nerozdělený zisk, na to si společnost pana Bakaly vzala úvěr a vyplatila si peníze. To bylo medializováno jako porušení práv při správě cizího majetku a nejen. Tady je to ještě horší. Tady se přesouvá strategické aktivum na území České republiky a končící majitel se chová zcela kořistnicky.

Takže udělala vláda chybu?

Neudělala. Jak jsem uvedl výše, vláda využila šance koupit tak strategické aktivum. To, že to mohlo být realizováno za lepších podmínek, je druhá věc. Navíc nikde není psáno, že musí sto procent firmy zůstat v rukou státu. Já si dokážu představit, že kdybych tu akvizici dělal já, chtěl bych po někdejších majitelích ty peníze zpátky. Minimálně bych třeba šel vyjednávat o vrácení zálohy na dividendu – to je 2,9 miliardy, plus bych chtěl částečnou úhradu dluhu. Dovedu si představit, že vytvořit tlak, i mediální v mateřských zemích Borealis a Alliaz, tedy v Kanadě a Německu, vůbec nemusí být kontraproduktivní. Takhle se akvizice dělají.

Takže deal, který může mít pokračování. Bez něj bychom vlastně nedostali ke koncovým uživatelům ani zkapalněný plyn z terminálu v nizozemském Eemshavenu, kde má Česko podíl, že?

Přesně. Net4Gas jsou čtyři tisíce kilometrů trubek. To není jedna roura na plyn ze Slovenska do Německa. Dovolím si dodat jednu věc, ERÚ selhal.

Jak?

No v řešení regulace cenové úrovně. Dovolil vyplacení peněz ze strategického aktiva.

Když jsme u zkapalněného plynu. Co říkáte na to, že firmy z USA ho do Evropy prodávají s maržemi, které jsou násobně vyšší, než u jiných odběratelů?

Uvědomte si to, že poměr ceny plynu pro uživatele USA a Evropy je sedmkrát ve prospěch těch amerických. To je selhání Evropské unie. Ze závislosti na Rusku jsme se stali závislými na zemích, které bezostyšně hájí své zájmy a využívají neschopnosti Evropy si zajistit suroviny za příznivé ceny. Když je někde monopol, je to prostě špatně. Navíc, my jsme se od ruského plynu neodřízli. Stále nakupujeme 40 milionů kubíků plynu potrubním systémem přes Ukrajinu. Dále nakupujeme zkapalněný zemní plyn Ruska, tam je dokonce 50procentní meziroční nárůst. Plynu je na planetě mnoho, ale stávající infrastruktura je omezená. Bez ruského plynu nejsme a ještě několik let nebudeme schopni pokrýt.

Nebyl tohle přesně ten případ, kdy Evropské úřady a regulátoři selhali? Neměli vyjednat lepší cenu pro jeden trh?

Nedávno proběhla již třetí aukce společného nákupu zemního plynu pro evropské země s nulovým výsledkem. Žijeme v konkurenčním prostředí. Navíc nic jako jednotný energetický trh v Evropě neexistuje. Podívejte se, kolik stojí elektrická energie ve Francii a kolik v Německu a kolik na Pyrenejském poloostrově. Ten trh není jednotný. V jednotlivých zemích jsou koncové ceny pro spotřebitele i průmysl konstruovány jinak. Podívejte se na naprosto bezprecedentní snahu Německa dotovat ceny energie pro firmy na jeho území. Ten rozdíl v cenách energie je 10 eur na megawattt hodinu a bude narůstat. Vláda by v tomto mohla a měla něco dělat, ale nedělá to. Nehájí český průmysl, hájí energetické oligarchy.

Má na to páky? Co by měla dělat?

Především by se měla přestat zaklínat Green Dealem a zkoumat, kdo ho schválil apod. To je minulost. Doporučil bych přestat okamžitě participovat na emisních povolenkách a otevřít v EU diskusi o jejich funkčnosti. Jde totiž o to, že pouze 50 % z jejich výnosů plní funkci, a zbývajících 50 % je finanční výnos spekulantů. Je třeba si přestat hrát na solidaritu jednotlivých zemí a hájit zájmy občanů ČR a firem na území ČR. Přestat hovořit o nesmyslech placených z Modernizačního fondu EU, jde totiž o přerozdělování peněz ze zmíněných povolenek. Změnit způsob stanovování ceny elektrické energie a zásadně omezit spekulace s ní. Je přeci nesmysl, aby energetické koncerny vydělávaly meziročně násobky a firmy skomíraly. Dále doporučuji přehodnotit bezuzdnou podporu OZE, které v žádném případě nemohou nahradit tzv. stabilní zdroje a okamžitě urychlit výstavbu jaderných bloků. Úmyslně říkám bloků, protože jeden neřeší nic. K tomu ale musí vláda schválit alespoň ASEK (státní energetickou koncepci), jak slibuje od jara letošního roku a ještě ji ani nepředložila.

Platí teze, že když bude stát vlastnit výrobu energie, bude levnější?

Tím si jistý nejsem, ale jsem přesvědčen, že by stát měl vlastnit obchodníka s energiemi. Už jenom pro to, aby byl schopný dodávat svým institucím cenově dostupnou energii.

Přepis rozhovoru:

A mí dnešní hosté už jsou se mnou tady ve studiu, takže ještě jednou Pavel Janeček, Jan Béreš. Přeji krásný podvečer. Dobrý večer. Možná začnu tím, co jsem už zmínil v tom úvodu. Ministerstvo průmyslu a obchodu přijde o 14 miliard v tom příštím roce ve svém rozpočtu a možná i kvůli tomu se elektřina, přestože zlevňuje nebo energie jako takové zlevňuje, tak se domácnostem vlastně prodraží. Je to ten hlavní důvod podle vás? Určitě. Určitě je to o tom, protože přece jenom ceny energií klesají, nicméně už teďka se říká o tom, že ceny distribuční soustavy budou poplatky navýšené zhruba o 10 % a hlavně vrátí se na zákazníky ten poplatek za obnovitelné zdroje. To znamená, pokud zákazník má cenu, řekněme, fixovanou aktuálně kolem 4200 korun, tak se dostává vlastně na příští rok cenově na ten vládní strop. Tak je tam ještě poplatek za systémové služby. Jak vnímáte vy tu situaci? Je to správné, že tyto platby přijdou zpátky na lidi? Nebo takto, pocítí to ty domácnosti nějak výrazně? V každém případě to pocítí, to už tady zaznělo. Otázkou je, kolik a kolika korunami. V podstatě to zatíží rozpočty jednotlivých rodin, ale zásadní je, jakým způsobem se to projeví v průmyslu. V tomto bych zmínil ten kontext celoevropský. To se vláda tím vždycky široce zaklíná, že je potřeba řešit věci celoevropsky. Tak třeba ten poplatek za obnovitelné zdroje v Německu placen není a na Slovensku v podstatě mají vyjednané ceny pro domácnosti na úrovni 62 euro za MW, což je rozhodně polovina toho, než, než bylo zmíněno, kolem těch 4200. To znamená, když zůstaneme u těch, u toho průmyslu, těch společností, znevýhodní to naše firmy, budou méně konkurenceschopné podle vás? Naše firmy jsou dlouhodobě znevýhodňovány. Já to vidím jako energetický analfabetismus ze strany vlády, a to dlouhodobě. Podívejte se, předevčírem nebo kdy vyšel rozhovor předsedy představenstva největší energetické společnosti, kde on hovořil o tom, že v Německu nebo ČR bude muset vystavět plynové elektrárny a že k tomu budeme mít obnovitelné zdroje a zásobníky, tedy baterie apod. A pak řekl, že vlastně budeme muset skončit na území ČR s provozováním uhelného, uhelných zdrojů, které dneska jsou 40, 50 % toho našeho energetického mixu. No, ale to znamená, že ČR od roku minimálně dvacet pět až do roku třicet jedna, to je optimistický výhled, prostě bude trpět nedostatkem třeba dvacetiprocentní nedostatku elektrické energie. A to je obrovské znevýhodnění, protože v tom stejném rozhovoru také zaznělo, že už v té době bude elektrická energie na území Německa, které je naším největším obchodním partnerem, 10 euro nižší a ten rozdíl se bude zvyšovat. Chcete na to reagovat? Vnímáte to podobně? Vnímám to přesně podobně. To, že bohužel ty uhelné elektrárny budou muset skončit, očekává se, že to bude někdy až po roce 2030, ale bohužel vývojem na trhu naznačuje to, že to bude už podstatně dřív a budeme muset na to zareagovat. Buďto aktuální vláda, tím líp, nebo ta následující. Jaké má možnosti? Co by, co by pomohlo? Buďto, jak bylo řečeno, začít stavět ty plynové elektrárny, případně domluvit se a udělat další bloky jaderných elektráren. Plynové elektrárny v době, kdy zdaleka nemáme jistý přísun plynu, respektive k tomu se určitě dostaneme, ale odřízli jsme se od ruského plynu, teď se mění situace na Blízkém východě, která také může ovlivnit situace ohledně plynu. Bylo by to vlastně rozumné v tuto dobu, v tuto dobu investovat do plynových elektráren. Ty plynové elektrárny mají tu vlastnost, že dokážete pustit hned a hned vám dodávají tu energii, což moc jiných zdrojů, které by takto velké objemy dokázaly do té sítě dodávat, není. Takže určitě to je jedna z těch nejschůdnějších variant. Nicméně jak moc bude výhodná a jak moc to ovlivní cenu energií, to je otázka druhá. No, já bych jenom řekl, že to je samozřejmě jeden z aspektů, ale ten zásadní aspekt je, že plynovou elektrárnu postavíte mnohem dříve a v roce, jestliže skončí uhelné elektrárny v roce 25, a ten jediný důvod, proč by měly skončit, že se nebudou ekonomicky vyplácet. To v tom rozhovoru zaznělo, řekl to pan Tykač také už v několika svých rozhovorech, tak v podstatě my nebudeme schopni dotovat, říkají manažeři a majitel společnosti energetických, nebudeme schopni dotovat jaksi výrobu z uhelných elektráren, protože prostě bude ekonomicky ztrátová. Dobře, ale máme, máme jiné možnosti? Nemáme. Máme jaderné elektrárny? Může. Ano, šíři můžeme. Ale to je elektrárny, solární energie nebo můžeme prostě kupovat tu elektřinu. Jo, jasně, to zaznívá. Velice inteligentní nápady, jako že posílíme za české peníze třeba přenosové soustavy v Německu, posílíme propojení s Německem, ale já jsem tady v minulém svém vstupu řekl, že už v té době bude záporná, záporné saldo v ceně elektrické energie. To znamená, to dramaticky znevýhodní podnikání na území ČR. Já prostě trvám na tom, že obnovitelné zdroje nás v žádném případě nespasí, že jedinou možností je skutečně vybudování plynových elektráren z časového hlediska. Ale podívejte, jestliže v únoru pan ministr Síkela po boku s panem premiérem řekl, že do konce roku bude schválený a sekt, to znamená energetická koncepce a není ještě ani předložena a ta by měla obsahovat, pan kolega řekl, že jaderné bloky, tak je potřeba vidět jeden jaderný blok nebo čtyři jaderné bloky. A pokud ani v tomto nemáme jasno, tak se vrátím zase k tomu, co bylo řečeno. Doufejme, že naše vláda si uvědomuje, co nečiní, protože to je ten velký problém. S tím dovozem elektřiny, když se ukazuje, že dovážet elektřinu je v podstatě levněji, levnější než, než ji vyrábět, tak. No, to je úplně, úplně jinak jakoby my budeme dovážet špičkovou elektrickou energii a špičková elektrická energie není rozhodně elektřina levná. My v podstatě dodáváme do Německa velké množství energie z těch uhelných bloků apod., čímž samozřejmě devastujeme svoje životní prostředí a platíme ony povolenky. Ale v případě, že my budeme v nouzi, tak budeme vozit právě tu špičkovou elektrickou energii a to ještě více prodraží cenu elektrické energie na území ČR. Chcete reagovat? Za mě to, jak byl. Výborně. Pojďme tedy k těm domácnostem. My už jsme říkali, že distributoři budou zlevňovat elektřinu nebo konkrétně bude zlevňovat o 20 % těch nefixovaných tarifů. Přesto podle expertů nebo konkrétně podle Energetického regulačního úřadu by vlastně ta cena, ta konečná cena pro zákazníka mohla narůst o 10 %, ale ty odhady ještě nejsou přesné, to se ukáže někdy v listopadu. Jaké jsou vaše odhady? Tady já můžu vycházet maximálně z toho, co bylo řečeno. To znamená, odhaduje se těch 10 % plus ten poplatek za obnovitelné zdroje. Nicméně ta. Počkejte, to už by mělo být včetně toho poplatku. Těch deset % navíc už by právě mělo být to, že tam budou navýšeny ty poplatky, nebo to je jiná. Je to možný teďka já jsem ještě nevěděl přesně, co a jak zveřejňovali, ale uvidíme až na té tiskové konferenci. Každopádně asi by to odpovídalo, protože nedávno jsem počítal zrovna, o kolik by se to mělo, ty aktuální ceny distribuce a pro ten příští rok lišit v té koncové fakturace zákazníka a vycházelo to u třech MW někde právě kolem tří tisíc korun. Takže to by pak odpovídalo těm deseti %. Com. Právě tady nechci diváky samozřejmě uvádět v omyl, ale když elektřina zlevní o 20 %, přesto zákazník zaplatí o 10 % víc, tak předpokládám, že už je to včetně těch poplatků. Váš odhad je jaký? Já si myslím, že 10 % nebude stačit, a to právě z těch důvodů, o kterých tady hovoříme. Bavíme se o povolenkách jako takových. Já už jsem to několikrát říkal. Povolenky byly kolem sto euro, pak balíčku povolili, jsou na nějakých osmdesáti tří euro za tunu CO2. A to je v podstatě obrovské zlo. Povolenky jako takové prostě by nás měly přenést a měly by motivovat energetický sektor k přechodu na bezemisní zdroje. Ale ono se to úplně neděje, protože 50 % z těch povolenek je prostě finanční instrument a je poměrně zřetelné v momentě, kdy jsou úrokové sazby tam, kde jsou, tak v podstatě ty emisní povolenky nahrazují zisky finančních institucí právě z těch neexistujících úrokových sazeb. To je opravdu velice složitý a jako já si nedovedu představit, ale to je možná jakoby můj problém, že by došlo k odstavení uhelných elektráren právě proto, že by se jaksi je nevyplatilo vyplácelo provozovat vzhledem k finančnímu instrumentu. Ale podívejme se, co se stalo na konci dubna. Německo odpojilo jaderné elektrárny a prostě to udělalo a teď mi vlastně trošku jakoby jsme zoufalí, celá Evropa, co to vlastně znamená a slyšíme, že Evropa není v tomto jedno jednotná. Vidíme, že ve Francii vláda říká, pokud Evropa nevyřeší svoji energetickou náročnost, takto Francie vyřeší sama na svém území. A to je prostě něco, co by ta vláda měla vzít velmi, velmi vážně v potaz. Já už jsem to tady vlastně nakousl tu otázku, už jsme se odřízli od toho ruského plynu, teď se mění situace na Blízkém východě. Všichni to tady vnímáme, nejen na Blízkém východě, v celém světě, co to pro nás vlastně může znamenat. No, sníženou dostupnost plynu jako takového na trhu velmi pravděpodobně. Já se nechci pouštět do politologických jaksi studií a toho, kdo je šít a sunnita, co znamenalo sbližování Izraele se Sadskou armádou. Ale to, co je z. Toto je zřetelné. No, bezpochyby. Ale my jsme třeba viděli v tom roce dvacet jedna, kdy vlastně Evropa byla, v roce dvacet jedna, dvacet dva měla Evropa v obrovském nedostatku plynu. Ceny byly opravdu extrémně vysoké a Evropa to vyřešila dodávkami, velmi rychlým zprovoznění terminálu a dodávkami LNG. Ale to LNG bylo někde, někde vzato a bylo vzato právě z dodávek do Pákistánu, na Střední východ a pak také samozřejmě do jeho jihovýchodní Asie. A to v podstatě si dovolily ty společnosti, protože ta cena měla takový nárůst, že se jim vyplatilo zaplatit penále za nedodání do těch teritorií. A to stejné se může stát nám. Prostě trh plynu je naprosto konkurenční, velice tvrdý a já si dovedu představit, my jsme se odstřihli od Ruska, protože konflikt na Ukrajině, to znamená víceméně ideologická záležitost. A to samé se ale může stát, že nám Katar prostě nedodá plyn, protože my budeme podporovat a správně stojíme na straně Izrael. To ale já se nechci pouštět do těchto diskusí, jenom prostě dostupnost plynu se v každém případě snížila. Je-li něčeho méně, logicky je dražší. Máme ještě nějaké další možnosti? Od moc ne. Moc nemocné máme. Samozřejmě mluvíme o Mosambiku apod., ale tam ty těžení kapacity a ty terminály v podstatě neexistují. Máme Ameriku, ta má také samozřejmě své limity. V podstatě na co jsme spoléhali letos na jaře, byl pan ministr Síkela v Kataru a podepisoval smlouvu o spolupráci a na základě té smlouvy se měl jaksi projednávat. Nakonec jsme viděli, Francie podepsala dlouhodobý kontrakt, Anglie podepsal dlouhodobý kontrakt přes rok 20 50 s Katarem. Bude ale dodržen? Můžeme si klást tuto otázku. Já jsem zmiňoval, že ve velkém, velkém aspektu je tam ten ideologický faktor a to prostě my nevíme. Zeptám se za koho? Energetického analytika, ne na tu politickou situaci, ale spíše na to, co by to vlastně udělalo s trhem, pokud by došlo k situaci, kterou tady popsal pan Janeček. Vyhnalo by to cenu nákupu těch dodavatelů na trhu nahoru a následně by to dodavatel promítl do cen nabízených ceníků. A zákazník jak rychle by to pocítil konce vy uživatel? Záleží, jak má každý dodavatel nastavenou tu nákupní strategii. Někdo může nakupovat několikrát za rok, někdo ve větším nakoupí jednou, když je ta cena pravděpodobně nejnižší, což by vám hlavně v letních měsících a pak může ta cena se promítnout do těch ceníků až třeba klidně za dva roky. Standardně ale ty dodavatele, řekněme menší, kteří třeba musí nakupovat častěji, tak tam to můžou promítnout třeba už do půl roka, do roka. Tak pojďme se vrátit teď na tu tuzemskou scénu. Nebudeme předjímat, doufejme, že k takové situaci nedojde. Vraťme se k těm poplatkům. My už jsme tady zmínili, že se vlastně vrátí na bedra koncových uživatelů tři poplatky. Koho se ten růst poplatků vlastně dotkne nejvíce? Protože teď je ten systém nastaven tak, že čím více člověk spotřebuje těch energií, tak tím vlastně méně platí. Jestli tomu správně rozumím, když má domácnostem i spotřebu, tak platí více. Tam je to pravděpodobně rozděleno jinak pro podnikatele a jinak pro domácnosti, protože u domácnosti platí klasicky za každou MW u je tento poplatek, což je nějakých těch 599 korun na jedno. Jestli potřebujete jednu nebo 50 MW, záleží na té smlouvě, jestli je pro domácnost nebo pro podnikatele. No, je to pro domácnosti. V současnosti průměrná rodina s panelákovou sazbou platí jen za distribuční poplatky celkově 3150 korun ročně. Proti tomu průměrná rodina s tepelným čerpadlem, která má osmkrát vyšší spotřebu elektřiny, zaplatí na poplatcích jen 2887. To znamená, tady v tomto nastavení by se něco teoreticky mohlo měnit. Určitě by se to mohlo zohlednit pro ty domácnosti, které hlavně topí tou elektřinou, mají tu spotřebu větší, protože přece jenom u těch malých domácností, kde třeba 1 MW a za rok spotřeba, tak když se to rozpočítá pak tato navýšení do těch záloh pro celý rok, tak to může být otázka stokoruny měsíčně, což už nemusí být pro ty domácnosti vyloženě likvidační a únosné. Já tady mám ještě průzkum agentury Ipsos. Zhruba polovina Čechů v budoucnu očekává další růst energií. Takže Češi jsou trošku pesimističtí. Až 80 % domácností se chystá investovat do úsporných opatření. Nejčastěji formou výměny spotřebičů, omezení spotřeby nebo stavebními úpravami. Dá se nějak jednoduše spočítat, kolik takové domácnosti jsou schopné uspořit, respektive komu se vlastně takové investice vyplatí? Tak vždycky se vyplatí těm, kteří mají větší spotřebu, to je logické. Já se jenom vrátím k tomu, co tady jste zmiňovali předtím, se bavíme o distribučních sazbách, to jsou ty distribuční sazby d nula, dva, to je vlastně ta běžná sazba a d 57, d, což je vlastně to tepelné čerpadlo, ale to je menší část toho nákladu za energie primární. Větší část je právě za tu komoditu, v tomto případě elektrické energie. No tak ještě jedno. Navyšují se ty poplatky. No, samozřejmě se navyšují ty poplatky, ale to je opravdu jakoby ta menší část. Jestli se navýší distribuční poplatky o 10 %, tak to tak citlivé nebude, jako když se zvýší cena komodity o 15, 20 %. To je úplně běžná záležitost. Jenom proto jsem se. Ano, ano. K tomu vrátil, ale pak samozřejmě ano, ty úspory je potřeba počítat vždycky se své spotřeby. V případě, že máte spotřebu kolem jedné MW apod. a zateplovat dům, což je samozřejmě apriori nesmysl, oxymóron. To, co jsem řekl, tak se vám to úplně nevyplatí a musel byste tady být do sto let nebo více, ale, ale ti, kteří mají tu spotřebu větší apod., tak tam samozřejmě různé zateplení, výměny oken apod., tak to je určitě cesta ke snížení spotřeby, minimálně ke snížení potom poplatku. Zatím můžeme říci, že máme tady velmi teplý podzim. Může se to nějakým způsobem propsat do cen energií právě proto zimní období. Nevím, jestli se to propíše do cen energií jako takové. Máme, bavíme se o plynu a elektrické energie. Tak já jenom u toho plynu bezpochyby v této době není potřeba čerpat ze zásobníků, to znamená právě, že tam. Zatím zůstávají. Ale. Cena jako taková se neodvíjí od ceny v zásobníku, jo, to se odvíjí od ceny spotové nebo toho produktu na NATO budoucí období. Toto je spíš se koryta, to je bezpečnost, že v případě, že budeme potřebovat větší množství k dispozici, tak je potom dobré a výborné mít, mít i zásobníky pokud možno plné. A to díky tomuto počasí se prostě daří. Také poprosím o váš názor. Určitě tím větší je naplněnost těch zásobníků, tím je to lepší pro to zabezpečení té dodávky. Na českém trhu. Nicméně určitě ten teplý podzim nepromítne ty ceny do ceníků dodavatelů hned. To může být zase otázka půl roku, roku, klidně i dvou let. Už jsme tady zmínili zlevňování některých těch dodavatelů. Co tedy můžeme čekat v zimě? Přijde ještě další zlevnění nebo je nějaká ještě vlastně rezerva v těch cenách? Zlevnění? Spíše ne, protože se zvětšenou poptávkou většinou se zvětšuje cena těch energií, takže hodně záleží na tom, kdy a za jakou cenu nasmlouvanou tu smlouvu s tím dodavatelem zákazník. Takže určitě všichni by měli vědět o tom, odkdy dokdy mají aktuálně smlouvu, za jakou cenu, kdy jim končí, jaká je výpovědní lhůta a řešit to s dostatečným předstihem. Co byste doporučil? Jakou strategii pro uživatele zafixovat, ne jak dlouho? Tak rozdělil bych to podle právě té spotřeby. Čím menší spotřeba, tím víc se nemusí zákazník bát uzavřít třeba i víceletou smlouvu, řekněme i pro ty chatové. A méně spotřeba, méně spotřebové domácnosti. Klidně i dodavatelé nabízejí produkty se sníženou cenou měsíčního poplatku, který může být pro tu domácnost tak o hodně výhodnější. Co jsme, to pětileté období může být výhodné, protože když srovnáme ty ceny energií, sice klesají, ale stále jsou poměrně vysoko z období. Nevím o tom, že by některý dodavatel aktuálně nabízel pětiletou fixaci. To spíše jsou maximálně tři roky. A to jsou ještě ty produkty s tou tzv. klesající cenou. Kdežto jiní dodavatelé mají de facto lepší cenu teďka už hned na třeba dvouletou fixaci, než je vůbec ta cena třetího roku ČEZu. Takže určitě každý zákazník by si měl zkontrolovat, co je vůbec na trhu k dostání a pak se rozhodnout, jestli je pro něj výhodné zůstat u toho svého dodavatele anebo ho změnit. Jaká by byla vaše strategie? Úplně stejná. Já jsem zafixoval cenu energií pro jeden rok a domnívám se, protože jsem větší spotřebitel a domnívám se, že prostě příští rok v létě, pokud se nezmění skutečně ta politická situace, geopolitická situace významně, tak že prostě dojde k dalšímu snižování cen. Já jsem na to upozorňoval letos na jaře. Já jsem hrozně zvědav, jaké budou hospodářské výsledky vůbec energetických společností na území ČR. A dovolím si tady predikovat, že budou fantastické. No, ale to je, protože se mohly zlevňovat mnohem dřív, už na jaře mohly významně zlevňovat, tak možná přijde další windfall tax. A windfall tax je ale věc, která je velice selektivní. To je taková záležitost, kterou já historicky vůbec nesouvisí, nesouhlasím, prostě já se domnívám, že by tady měly být takové. Takové, že by tady měly být takové podmínky na trhu, aby ti dodavatelé se prali o zákazníky, aby snižovali ceny. A to se opravdu neděje a je to vidět. Prostě jestli ČEZ dneska zlevňuje jako jedna z posledních společností takto dramaticky, no tak asi měl ČEZ Prodej blbě nakoupeno, s odpuštěním, protože jinými slovy to je největší benchmark na trhu a pokud tato společnost zlevňuje až nyní, no tak tam asi něco nebylo v pořádku. Což mě vlastně přivádí k otázce toho, jak vlastně vypadá ta situace na trhu jako takovém. Jak moc se změnilo to konkurenční prostředí v tom, v tom posledním roce, respektive dvou letech. Řekněme, kalendářní rok 22 byl o tom, že ten boj o zákazníky byl téměř nulový, protože zákazníci většinou měli uzavřené ceníky z roku 21 před tou krizí a tam na to de facto ten dodavatel současně už nemohl reagovat. Kord když i dodavatel ještě v roce 21 umožňovali ty své smlouvy uzavírat s ročním až rok a půl dlouhým předstihem před koncem té aktuální smlouvy. Takže de facto jsou na trhu aktuálně zákazníci, kteří de facto ještě tu energetickou krizi nepocítili, protože mají třeba dodavatele dovedl ke krachu. Toto se týká těch větších typů, E.ON, ČEZ apod., protože u těch vlastně většinou zprostředkovatelé sjednávají ty smlouvy právě až s takto dlouhým předstihem, takže opravdu je spousta zákazníků, kteří tu energetickou krizi ještě nepocítili. Tam to bude spíš o tom, aby ti zákazníci zase věděli, kdy se na tom mají podívat, zkontrolovat si ty nabídky, oslovit od toho svého dodavatele. Aktuální nabídka, že se nezměnily dosud. Budou se měnit nějakým způsobem teď, kdy třeba bude těch potenciálních zákazníků více. Řekněme, už se to opět rozjíždí, opět jsou v akci retenční oddělení dodavatelů a snaží se na poslední chvíli zákazníky, kteří si podepsali smlouvu jinde, udržet nějakou, řekněme ne veřejnou nabídkou. Ten prostor už tam je a ten boj už probíhá, jenom to možná ještě není v tak velké míře jako v minulosti. Jak, jak poznat dodavatel, který se mi lidově řečeno vyplatí? Určitě na základě té ceny. To znamená, můžete se podívat, jaká je aktuální nákupní cena na burze, k tomu mají ti dodavatelé nějakou svoji, řekněme, marži a pak ten ceník nějaký nabízí. Pokud je někdo, kdo je třeba výrazně pod tou cenou, co nabízí ty větší dodavatele, tak se to klientovi může vyplatit a nemusí se bát zavázat smlouvu klidně i na dva roky. No, já bych k tomu jenom dodal jednu věc, protože si myslím, že jdeme do velmi volatilní ho období, velmi nejistého, tak já bych ještě zvažoval jaksi bezpečnost toho dodavatele a jeho velikost. To je prostě zásadní faktor při rozhodování. Toho, co jsem narážel. To je úplně. To je úplně. Ano. Ano, ano, to se může stát. Prostě ta situace, která je před námi, já ji nevidím vůbec jako jednoduchou, a tak bych každému zákazníkovi doporučil, aby ještě zvážil tu kredibilitu toho dodavatele. No, nebudeme jmenovat firmy, ale jsou tady, řekněme, rizikové společnosti, na které byste nevsadili? Nejmenuji. Určitě takové firmy, nicméně už to nejsou firmy typu právě toho největšího, co skončil, protože tam to bylo o té strategii nákupu a tu naštěstí všechny firmy, co přežily tu energetickou krizi a neskončily, nebo není to nějaká nová, rok stará firma, tak tam ta kredibilita určitě je. Plus, plus samozřejmě, tomu se věnoval významně státy legislativně, to znamená, tam v podstatě ukládá těm obchodníkům, aby tu svoji obchodní strategii nákupu jaksi ventiloval dopředu, aby ten zákazník měl plnohodnotnou informaci. Ano. Říká energetický expert a bývalý šéf Pražské plynárenské Pavel Janeček, který byl mým dnešním hostem. Díky, že jste přišel. A mým hostem také byl Jan Bereš, energetický analytik společnosti kalkulátor CZ. I vám děkuji za návštěvu a za com. Já děkuji za pozvání. No a z dnešního pořadu co na to vaše peněženka je to vše. Vám díky za pozornost, sledujte dále CNN Prima News. Přeji vám krásný večer.

Zavádění CBDC můžeme velmi trefně přirovnat k situaci při zavádění Green Dealu; také tehdy většina lidí měla jen vágní povědomí o tom, že se chystá jakási evropská úmluva za účelem „zlepšení životního prostředí“. Málokdo tušil, že vyústěním Green Dealu může být například plánovaný zákaz spalovacích motorů.

Představte si, že jste naivní pionýr v polovině 80. let a zeptáte se tehdejšího komunistického prezidenta Gustáva Husáka: „Proč máme hranice obehnané ostnatým drátem?“ Dost možná by vám Husák odpověděl: „Aby nás ostnatý drát chránil před zlými imperialisty, kteří by se k nám chtěli dostat.“

Vlastně ani nemůžeme s jistotou říci, zda tomu někteří tehdejší představitelé komunistického režimu sami věřili, anebo nevěřili a jen vyprávěli pohádky pro veřejnost. Faktem však je, že skutečnost byla přesně obrácená. Ostnatý drát měl zabránit úniku Čechů a Slováků za hranice.

Tak přesně takové déjà vu můžete mít, pokud si bude číst tiskovou zprávu Evropské centrální banky (ECB) týkající se přípravné fáze takzvaného digitálního eura, která má trvat do listopadu 2025. ECB dále v tiskové zprávě zmiňuje, že digitální euro by prioritizovalo soukromí a ochranu dat jeho uživatelů, a přirovnává úroveň soukromí k transakcím v hotovosti. Evropská centrální banka spolu s centrálními bankami států, které používají euro, by podle vyjádření v tiskové zprávě neměly přístup k osobním údajům a nemohly by dotrasovat data o platbách k jednotlivcům.

Již delší čas se vyjadřuji v různých článcích a videích k takzvaným CBDC, tedy digitálním měnám centrálních bank. Opakovaně varuji, že se jedná o technologii, která je extrémně zneužitelná a potenciálně značně nebezpečná. A současně že se připravuje nenápadně, za nezájmu veřejnosti, která většinou ani netuší, co CBDC jsou, natož aby rozuměla širším souvislostem a podstatě jejich nebezpečí.

CBDC (digitální měna centrální banky) je jednou z forem bezhotovostní měny. CBDC je digitální záznam o peněžní hodnotě, který je uložen přímo u centrální banky. Transakce s CBDC se provádějí elektronicky, obvykle přes bankovní systém, podobně jako u tradičních bezhotovostních plateb. CBDC je tedy specifickou formou bezhotovostní měny, která je vydávána a spravována centrální bankou.

Zavádění CBDC můžeme velmi trefně přirovnat k situaci při zavádění Green Dealu; také tehdy většina lidí měla jen vágní povědomí o tom, že se chystá jakási evropská úmluva za účelem „zlepšení životního prostředí“. Málokdo tušil, že vyústěním Green Dealu může být například plánovaný zákaz spalovacích motorů, zavádění tzv. ESG pravidel pro firmy, evropská energetická krize v důsledku vypnutí klasických elektráren a nedostatkových energií nebo zdražení pečiva a obecně potravin v důsledku drahých energií. Když se veřejnost probrala a pochopila, už se jen zpětně nestačila divit. Také v případě přípravy digitálního eura dnes málokdo umí dohlédnout důsledků.

Jakmile však začnete varovat před nebezpečím technologie CBDC, začne se zvedat vlna ideologického odporu. Jistá část médií totiž vnímá polemiku s CBDC jako útok na Evropskou unii a na integraci. Na jedné misce vah tak leží fakta a z nich vyplývající varování týkající se možností, jaké technologie CBDC má. Na druhé misce vah leží osočování z šíření dezinformací, přičemž „důkazem“, že obavy ze CBDC jsou hloupé, nepravdivé a dezinformační, má být například ona zmíněná tisková zpráva ECB, podle které důsledkem zavedení CBDC má být větší ochrana spotřebitelů.

Taktéž Česká národní banka (ČNB) mezi přínosy digitálních měn uvádí vyšší míru anonymity a soukromí pro jejich uživatele. Podle ČNB by „mělo být možné CBDC vyvinout tak“, aby k datům o jednotlivých plátcích neměly přístup jak soukromé subjekty, tak veřejné orgány, kromě těch činných v trestních řízeních.

Zastavme se u tohoto posledního výroku. Z mého pohledu se tímto výrokem centrální banka sama usvědčila z toho, že technologie CBDC umožňuje absolutní sledování jakékoliv platby. Jakmile totiž začneme mluvit o tom, že „je možné“ CBDC naprogramovat tak či onak, říkáme tím automaticky, že tato technologie sledování umí. A nejen to. ČNB vyjmenovává subjekty, které „by neměly“ mít podle naprogramovaného algoritmu přístup ke sledování lidí, a pak zmiňuje subjekty (orgány činné v trestním řízení), které by ke sledování lidí přístup „mít měly“. Jak tenká je hranice mezi přidáním povolení ke sledování pro širší okruh subjektů? Odpovím vám: Výsledek jedněch voleb.

Neobstojí ani tvrzení, že není rozdíl mezi tím, zda orgány činné v trestním řízení mají přístup ke sledování transakcí dnes a zda ho budou mít po zavedení CBDC. Ten rozdíl je obrovský. Dnes za sebou necháváte digitální stopu jen v případě, že platíte bankovním převodem. Pokud dnes má policie podezření na vaši trestnou činnost, může si od komerční banky vyžádat například výpis z vašeho účtu. Pokud platíte hotovostí, stopa neexistuje. Pokud by však byly zavedeny CBDC v kombinaci se současným zrušením hotovosti, znamenalo by to, že již neexistuje žádný legální způsob, jak vaši transakci skrýt před očima státu.

Je velmi důležité si uvědomit, že to, co tvrdí jakákoliv státní instituce, není zárukou ani etiky, ani faktické pravdy. Jen pár příkladů:

Všichni víme, že od počátku vyvinutí technologie klonování existuje široká veřejná diskuse o tom, že by se mělo zamezit klonování lidí, protože to není etické. Současně také všichni tušíme, že patrně na světě existují laboratoře, kde se tak děje.

Všichni také víme (jen ne všichni to hlasitě veřejně připouštíme), že státní rétorika týkající se toho, co dokážou či nedokážou vakcíny, se od roku 2020 do roku 2023 proměnila skoro o 180 stupňů. Ti, kdo rozporovali prvotní mediální tvrzení o důsledcích vakcín (například jejich schopnost zabránit přenosu infekce), byli zprvu označování za dezinformátory, aby se později jejich tvrzení stala mainstreamovým poznatkem. Nyní nechci znovu eskalovat tuto společensky velmi citlivou diskusi. Co chci, je zdůraznit, že ani razance, s jakou média obhajují ten který názor, ani zaštiťování se výroky těch kterých institucí angažovaných v dané problematice nejsou důkazem pravdivosti.

A do třetice zmíním rétoriku Evropské centrální banky: ještě na jaře 2022 šéfka ECB Christine Lagardeová soustavně znevažovala riziko zvýšení inflace v eurozóně. Měsíce bylo mantrou Lagardeové, že „inflace je přechodný jev“. Jak to nakonec s inflací v závěru roku 2022 dopadlo, všichni víme. Zpětně tak můžeme nad fakty konstatovat, že rétorika ECB působila jako výsměch, byla zcela mimo realitu a zvyšování úrokových sazeb ECB ve snaze bojovat proti inflaci přišlo příliš pozdě.

Pokládám tedy otázku: Proč by měl v tomto světle kdokoliv věřit tvrzení ECB, že CBDC mají zvýšit soukromí a bezpečí spotřebitelů? Notabene když právě ECB by v případě zavedení byla tou jedinou entitou s absolutní kontrolou nad všemi penězi v ekonomice. Tedy ta ECB, která již dnes tlačí zelenou agendu – bude mít k dispozici technologii, která umožní například vědět, kolik CO2 produktů nakoupíte. Jistě, jak jsme již řekli, záleží jen na tom, jak bude technologie naprogramována… Proč bychom měli věřit, že tedy také tato technologie nebude za účelem vynucování Green Dealu skutečně používána, když je technicky k dispozici?

Koneckonců, oficiální tisková zpráva ECB, která tvrdí, že CBDC mají zvýšit bezpečí a anonymitu spotřebitelů, je v přímém rozporu s jiným výrokem samotné šéfky ECB Lagardeové na toto téma. Jeden z těchto výroků tedy nemůže být pravdivý – a nechám na vašem posouzení, který to je. Posuďte:

Christine Lagardeová v hojně sdíleném zábavném videu z 16. března 2023 prohlásila, že digitální euro by se „omezeně“ používalo ke kontrole plateb. Video bylo zveřejněno a vytvořeno platformou Rumble channel Show, autoři se v ní snaží napálit různé významné osobnosti falešnými rozhovory, v nichž se vydávají za někoho jiného. V tomto videu si Lagardeová myslí, že hovoří s ukrajinským prezidentem Zelenským. Konkrétně zde Lagardeová řekla: „Zvažujeme, zda bychom pro velmi malé částky, cokoli, co se pohybuje kolem 300, 400 eur, mohli mít mechanismus, kde by byla kontrola nulová.“ Jinak řečeno: Částky nad 300–400 eur by byly kontrolovány.

Nyní si sami můžete vybrat, který z obou výroků je pravdivý.

Ani tvrzení ECB, že teprve začíná přípravná fáze digitálního eura, která má trvat do listopadu 2025, a až po ní se začne rozhodovat, zda digitální euro vůbec zavést, nezní příliš důvěryhodně: ne že by to nebyla technicky vzato pravda – spíš se tento výrok snaží bagatelizovat to, zda digitální euro skutečně bude zavedeno. Jenomže to zní podobně pravděpodobně, jako když se někdo v polovině devadesátých let bránil mobilnímu telefonu s poukazem na to, že si ho jen vyzkouší, ale časem se možná vrátí k telefonu šňůrovému.

O zavedení CBDC totiž rozhodně neuvažuje jen několik málo centrálních bank na světě. Naopak. O zavedení CBDC dnes uvažuje drtivá většina světa. Konkrétně už 114 zemí, které představují více než 95 procent světového HDP, zkoumalo v květnu 2023 možnosti CBDC. V květnu 2020 ještě zvažovalo využití CBDC pouze 35 zemí. Z toho 60 zemí se o dva roky později nacházelo ve fázi pokročilého průzkumu, to znamená ve fázi vývoj, pilotní provoz nebo spuštění. A už ke konci roku 2022 se všechny nejvyspělejší ekonomiky světa ze skupiny G7 přesunuly do fáze vývoje CBDC.

Když půjdeme dál, 18 ze zemí skupiny G20 je nyní ve fázi pokročilého vývoje CBDC. Z těchto zemí je sedm již v pilotním provozu. Téměř každá země skupiny G20 dosáhla významného pokroku a investovala do těchto projektů nové zdroje během posledních šesti měsíců. A nakonec 11 zemí už svou digitální měnu spustilo. Jak moc v tomto kontextu věříte zlehčování ECB, že digitální euro možná ani zavedeno nebude?

Nejdál je v zavádějí digitální měny Čína. Podobně jako ECB, také Čínská centrální banka se snaží všechny přesvědčit, že bude chránit soukromí uživatelů a bude dodržovat princip „omezené anonymity“. To znamená, že čínská CBDC bude poskytovat určitou úroveň anonymity pro malé a běžné transakce. Jenže zároveň čínská centrální banka přiznává, že umožní sledování a regulaci velkých a „podezřelých“ transakcí. Nyní to musíme zasadit do kontextu čínské reality. Bavíme se o zemi, kde už nyní platí systém sociálního kreditu. V něm jsou lidé dennodenně hodnoceni na základě svého ekonomického a společenského chování. Zavedení CBDC tak logicky ještě víc umožní čínské vládě sbírat a analyzovat data o chování, návycích a preferencích uživatelů, což by mohlo vést k porušování lidských práv a svobod. V Číně si dovedu představit, že by tamní režim díky CBDC získal nástroje k cenzuře, manipulaci nebo trestání disidentů a menšin.

Především v nedemokratických režimech bude ztráta soukromí a větší kontrola největším rizikem zavádění CBDC. Přitom funguje to obousměrně: čím méně demokratický režim, tím snadnější zavedení CBCD. A čím větší nasazení CBCD, tím snadnější udržování nedemokratického režimu u moci. Toto riziko násobně naroste ve chvíli, kdy by CBDC měly mít za cíl plně nahradit hotovost. A k tomu pravděpodobně CBCD směřovat budou. Není náhoda, že země, které rychle pracují na zavádění CBDC, jsou nejméně svobodné a mají největší kontrolu obyvatelstva.

Můžete namítnout, že Evropa je ve srovnání s Čínou svobodná. Dovoluji si v tom případě připomenout, že o analogii čínských sociálních kreditů se už uvažuje i v Evropě, byť mají podobu spíš jakýchsi malusů či bonusů – v tomto případě za nezdravý či zdravý životní styl. Už dvě česká ministerstva tuto Pandořinu skříňku otevřela. Ministerstvo financí chce jít cestou odměn, ministerstvo financí dokonce zvažuje vyšší odvody na zdravotním pojištění pro ty, o nichž stát usoudí, že se údajně chovají nezdravě. Formou sociálního kreditu bylo i zavedení covidových pasů podmíněných očkováním, o kterých ve světle dnešních poznatků již víme, že nemohly být funkční. Hranice pro diktaturu není narýsovaná; je rozbředlá a mezi svobodou a totalitou je široké pásmo, kdy se jedno mění v druhé.

I kdybychom se nechali uchlácholit a rozhodli se věřit ECB, že kontrola lidí po zavedení CBDC nehrozí, případně že v eurozóně nehrozí nástup nesvobody, pořád zbývá jedna nedořešená otázka: A co hodná a soukromí lidí chránící ECB udělá, až bude čelit hackerskému útoku na CBDC? Letos takovému útoku od ruských hackerů čelily velké české banky. Dokud existuje hotovost, nebezpečí je minimální. Pokud by hotovost byla zrušena a zůstaly pouze CBDC, riziko je naprosto systémové. Nemusí vás šmírovat centrální banka, stačí k tomu hacker.

zdroj: echo24.cz

Naším hostem je Libor Vondráček, predseda Svobodných a téma bude petice proti zákazu aut se spalovacím motorem a jaký je jeho pohled na Evropskou unii?

LIBOR VONDRÁČEK PROTI ZÁKAZU AUT SE SPALOVACÍM MOTOREM (Svobodné slovo, 25. 10. 2023)

(Přepis rozhovoru)

ÚČASTNÍCI:

LV = Libor Vondráček, předseda strany Svobodní; VV = Václav Velek, moderátor

VV: Vítám vás u živého streamu, dnes tedy s hostem. Já ještě chviličku počkám, protože pro ty z vás, kteří si to budou pouštět později, tak tam pravděpodobně těch prvních deset nebo patnáct vteřin nebude. Takže ještě jednou krásný večer. Vítám našeho hosta Libora Vondráčka, předsedu Svobodných, což je teda mimochodem vidět, protože jste si udělal takový krásný pozadí za sebou.

LV: Dobrý den, moc děkuji za pozvání. Ono je to praktický. Ne vždycky jsou všechny věci na pozadí dostatečně estetický, takže takový roll up to zakryje.

VV: Jo, no tak já tam vidím, nějaký knížky máte za sebou, takže je to vlastně takový podobný vysílání, jako když máme s Vojtou, protože Vojta, ten vždycky má tu svoji knihovnu tam u sebe. Vojto, tímto tě zdravím, protože jsem tě viděl v chatu. Takže přátelé, samozřejmě budu rád, když budete pokládat otázky. Já tady mám otevřený účet, takže když budu okem koukat takhle mimo, tak to není, že bych Libora neposlouchal, ale že sleduju chat a koukám se na ty otázky, protože samozřejmě opět tady na telefonu nám to youtube neumožňuje. Takže mám tady takovou obrazovku a tam vás všechny vidím. Tímto vás všechny zdravím. Už tam vidím naše dámy, samozřejmě. Takže ještě jednou krásný večer všem. Tak zaprvé, Libor je předseda Svobodných a je to vlastně první předseda politické strany, který si k nám našel cestu a udělal si čas. Tímto ještě jednou děkuji. Libore, když jsme se spolu bavili, tak jsem říkal, že pěkné téma, kterým bychom mohli začít, je ta vaše iniciativa na záchranu spalovacích motorů. Víte co? Řekněte mi k tomu, jak to vidíte nebo co vás k tomu prostě vedlo.

LV: Ve chvíli, kdy je česká ekonomika poměrně hodně postavená na automotive průmyslu, ve chvíli, kdy tady různé firmy ne rovnou vyrábějí auta, ale podílí se třeba na výrobě různých dílů, tak se dá říct, že Česká republika je po Slovensku ekonomika nejvíce závislá na automobilovém průmyslu, pokud to měříme způsobem, kolik procent obyvatel je zaměstnaných v této oblasti. To znamená, pokud přistoupíme na to, že si tady budeme zakazovat výrobu aut na benzín a naftu, tak v první řadě je v ohrožení velké množství pracovních míst. A to samozřejmě nikdo těm lidem neříká. Protože ve chvíli, kdy dneska Škodovka vyrábí auta na benzín a naftu a vedle toho i elektromobily, vyrábí v posledních letech v průměru asi dva miliony kusů aut ročně. A ve chvíli, kdy by přešla na elektromobily, tak ty své plány změní na půl milionu, což znamená čtvrtina aut a logicky potřeba čtvrtinová co do počtu zaměstnanců. A vzhledem k tomu, že elektromobily jsou na součástky o něco chudší než klasická auta, tak i všechny ty dodavatelské řetězce samozřejmě budou zkráceny. A v tomto smyslu spoustu těch dodavatelů v rámci autoprůmyslu taky budou muset skončit. Vedle toho tahle věc, která se objevila, vlastně zákaz výroby aut na benzín a naftu, možnost prodeje nových aut, od roku 2035, tak je samozřejmě něco, na co už ty firmy reagují dneska. Už dneska se to pociťuje a už dneska vnímáme, že náš automobilový průmysl začíná být převálcováván čínskými auty a tady tato věc bude jenom umocněna. Pokud přistoupíme na to, že budeme vyrábět pouze elektromobily, protože pro výrobu baterií do elektromobilů my tu rozhodně nemáme suroviny, které k tomu potřebujeme. Většina těch lomů a dolů, které jsou v Africe, je ve vlastnictví čínských firem. Nebo přímo v Číně se těží tyto suroviny, které jsou potřebné pro výrobu těch baterií. To znamená, my zásadně zvýšíme naši závislost na Číně a ve chvíli, kdy jsme tady nedávno řešili, velmi bych řekl jako hystericky a málo racionálně, že jsme závislí na surovinách z Ruska, a půjčili jsme si na to velké prostředky od Evropské unie, tím jsme zvýšili naše zadlužení. Také de facto tou reakcí na naši závislost na surovinách z Ruska má v tuto chvíli být zvýšení naší závislosti na surovinách z Číny. To znamená, vyndali jsme hlavu z jedné oprátky a přendali jsme hlavu do druhé oprátky a tváříme se, že jsme si nějak pomohli, přičemž jsme se přitom ještě zadlužili a zlikvidovali to, co tady umíme. Nebo začínáme to likvidovat, protože už dneska se těm automobilkám nedaří. Takže naše petice je reakcí na tyhle hrozby. Myslím si, že většina těch lidí, které potkáváme v ulicích, si ty hrozby uvědomuje. Každý to samozřejmě vidí trochu jinak. Někomu prostě vadí ta představa, že by si sám už nekoupil auto, někdo v té oblasti pracuje a uvědomuje si, že je to ohrožení jeho pracovního místa. Ale v zásadě, kdybych to měl shrnout, všechny ty argumenty, které říkáme, tak v podstatě slyšíme od těch lidí v nějaké intenzitě, nějakým jazykem. Když jsme v Domažlicích sbírali, tak jsme za devět hodin sesbírali 1 460 podpisů. A to prostě jenom potvrzuje to, že lidé rozhodně nestojí o takový zákaz. A pokud se Evropská unie jakkoliv zaštiťuje demokracií, pokud si současná pětikoalice dává demokracii do úst a tváří se, že oni jsou ti jediní demokratičtí, tak já bych si představoval, že budou demokraticky naslouchat občanům a usilovat o takové předpisy, o které stojí většina v České republice. Tak vnímám demokracii, že většina určuje, jaké se tady schvalují předpisy. A rozhodně si nemyslím, že většina českých občanů by si přála takový zákaz. Naopak z těch průzkumů je to jednoznačné, že asi osm z deseti lidí jsou proti tomu zákazu. A zase ta naše zkušenost bezprostřední z ulice, jak lidé reagují na naši petici, tohle jenom potvrzuje a skoro bych řekl, že by to mohlo být ještě větší procento, protože jak říká klasik, nevěřím žádným průzkumům, které jsem si sám nezfalšoval.

VV: Super, děkuju. Zeptám se rovnou, kolik tedy máte podpisů teďka na té vaší petici?

LV: Dneska už bychom měli mít přes 33 tisíc podpisů. Nás čeká na začátku listopadu nějaké větší celorepublikové setkání, takže dáme všechny ty archy na hromadu. Průběžně se to ke mně dostává s tím, že velké množství petic jsem měl tu možnost sbírat v rámci zastávek po celé České republice. Kdy zase, byly to prostě zajímavé situace. Člověk se podíval do Slezska, do Opavy, vyslechl si tam něco na pana Stanjuru, který je z Opavy. Tak myslím si, že tohle se nedá přenést. Ta zkušenost, přímá zkušenost ulice. Mě to baví. Mě baví se s těmi lidmi bavit. Mě baví poslouchat, co oni vnímají, jaké jsou tu problémy. No ale vedle toho samozřejmě velké množství těch podpisů sehnali kolegové. Nicméně nám podpisy sbírají i různí dobrovolníci po celé republice s tím, že když se člověk podívá na náš web svobodní.cz/auta, tak si tam najde vlastně všechny instrukce, jak by si případně mohl stáhnout petiční arch. A tak se mi stalo, že když jsme v sobotu šli na horu Říp, tak mi jeden pán, který už je určitě šedesátník, ale stále jezdí motokros, přinesl přes 130 podpisů. Prostě říkal já jsem ze Znojma, ze Znojma se vydal na Říp, abychom společně mohli jít na naši posvátnou českou horu a současně s sebou teda vzal 13 vyplněných archů. Tak mě to hodně potěšilo.

VV: Takže není za tím jenom to, že máte rádi, že auta dělají brm, brm, brm a vrní to a dělá to rambajs. Ale samozřejmě je to spojený s ekonomií a s tím, že náš průmysl je na tom částečně postaven, dost silně. Škodovka stoprocentně. Já si dokonce ani nejsem jistý, jestli ta Škodovka ta elektrická auta vyrábí u nás, jestli je to stoprocentně vyráběný u nás, to ani nevím, se přiznám. Ale každopádně …

LV: Ono v rámci koncernu Volkswagen se v podstatě říkalo, že Škodovka by se měla koncentrovat na auta se spalovacími motory, a tím se tak trochu říká, že by dost možná Škodovka mohla v tom roce 35 vlastně zavřít.

VV: Jasně, logicky.

LV: Ale to jsou všechno takové představy, kdy já si myslím, kdo dneska tvrdí, že přejdeme na elektromobilitu, tak buďto má nějaké informace, že se tady sníží počet obyvatel a že nebude taková poptávka po autech, nebo počítá, že prostě většina lidí si žádné auto nebude moct dovolit. Anebo neumí počítat a prostě si tady ideologicky malují nějaké plány do budoucna, jako sociální inženýři chtějí řídit naši ekonomiku, naše životy. Ale prostě přechod na elektromobilitu je absolutně nemožný. Kdybych řekl jenom dvě čísla, dneska tu máme 6 milionů aut na benzín a naftu a elektroaut je méně než podpisů pod naší peticí.

VV: No ale zase říkají, že to je ekologický přece, ne? Tak ta auta, co máme, tak ty smrdí. Teď ničíme tu planetu, teď to pořád ohříváme těma motorama, teď se tady upečeme. Samozřejmě, za deset let tady budeme upečený A ty elektroauta to mají přece zachránit, ty jsou úplně ekologický, ne? Tak zase půjdeme s dobou. A teď Petr Fiala samozřejmě taky říká, že budeme tou křižovatkou Evropy. Tak možná právě tím, že se odstřihneme od těch aut, tak budeme tou křižovatkou, že tady bude jako volno, protože po těch silnicích bude jezdit jenom pár vyvolených. Vrátíme se do roku 1925, kdy auto na vesnici měl jeden člověk. Tak podobně to bude asi s elektroauty, nebo…?

LV: No, když někdo otevírá otázku ekologičnosti elektromobilu, tak já říkám, že je to minimálně ne tak jednoznačné, a skoro bych řekl, že by si to zasloužilo jeden samostatný pořad. Bavit se o tom, jak se vyrábí baterie, jak se likvidují, jak se recyklují, za jakých podmínek těží děti kobalt a lithium někde v Mali a v jiných dolech. A myslím si, že další součást té otázky samozřejmě je, že ta auta mají výfuk v uhelné elektrárně, ta auta mají výfuk tam, kde se vyrábí ta elektrická energie. To znamená, oni sice nevytváří zplodiny stejné jako auta na benzín a naftu, ale jsou závislá na zplodinách jiných s tím, že 90 % všech zplodin, které současná moderní auta vytváří, tak nejsou z výfuku, ale jsou úplně odjinud. Prostě se víří prach, který leží na vozovkách, vytváří se různé částice otěrem pneumatik, vytváří se při brždění nějaké částice, a to všechno jsou teda věci, do kterých se pouštěla norma Euro 7. Takže vlastně tyto věci se snažila omezit a de facto by to znamenalo, že ani mnoho elektromobilů by nedokázalo splnit normu Euro 7. Takže v tomhle smyslu já se nerad pouštím do diskuse, jestli je to ekologičtější nebo není, protože si myslím, že lidé mohou přinést různé argumenty, různá čísla, může to být dlouhá diskuse. Ale zase kdybych měl uvést jedno zásadní číslo, tak pokud připustíme, že CO2 je ta klíčová věc, proč se nám tady mění klima, a já bych teda spíš řekl, že se klima mění nezávisle na lidské činnosti, a to z důvodu různě zvýšené solární aktivity…

VV: To rozhodně.

LV: A pokud člověk přispívá k tomu, že se naše krajina ničí, tak přispívá k tomu určitě jinak než vypouštěním CO2. Myslím si, že co se týče polí, hospodaření s lesy atd., tak že se dopouštíme spousty věcí, které nejsou úplně ideální. Ale nicméně pokud bychom se měli teda soustředit pouze na CO2 a připustit, že to má nějaký vliv, tak 96 % – 97 % CO2 vytváří příroda. Zbytek teda vytváří člověk, z toho velmi malé množství produkce CO2 je na kontinentu v Evropské unii, velmi malé množství vytváří doprava a celkově to vychází, že asi 0,025 % CO2 vytváří přímo osobní automobily. To znamená, je to zlomek, osobní automobily na území Evropské unie. Kdyby zítra nevyjel žádný automobil, klima se rozhodně nezmění. Ani se neoteplí, ani se neochladí. Je to nesmysl, ničemu tím nepomůžeme, jenom zlikvidujeme ekonomiku.

VV: Není to teda tím, že? Protože za mě se vždycky říkalo, i v Americe se to říkalo, že vlastně automobil je v podstatě svoboda. Je to projev svobody, protože si můžete sednout, natankujete benzín nebo naftu. Ono to je jako veskrze jedno. A můžete svobodně jet kamkoliv, kam byste pěšky prostě za ten den třeba nedošel, nebo za dva dny. Prostě když si chcete zajet do Paříže, tak si sednete do auta a můžete jet po dálnici. Můžete jet po silnicích, jak chcete, prostě je tam ta svoboda toho pohybu. No, a tak když lidem tu svobodu toho pohybu omezíte na to, že si budou muset koupit lístek jenom na vlak, případně možná jenom na nějaký elektrobus, no tak už to taková ta svoboda není, že jo. Protože vždycky nemusí být místo. Ceny těch letenek nebo jízdenek mohou být potom různě upravené podle toho, v jaké té kastě se budete nacházet. Takže není to i to, že vlastně zákaz těch aut je zároveň odrbávání té svobody? Což vidíme. Evropská unie se o to snaží v podstatě každý týden novým výmyslem.

LV: Je to tak. Jsem právník, který se zaměřuje na unijní a ústavní právo, takže si uvědomuji, že Evropská unie po naší svobodě šlape, jak jen to dokáže. My si to necháme líbit. A samozřejmě auto je symbolem svobody. Nicméně daleko víc bych řekl, a k té svobodě si myslím, že se ještě možná dostaneme, ale daleko víc bych řekl, že dneska je auto vlastně prostředkem k důstojnému životu, protože zvlášť pokud žijete na vesnici, tak ta situace je docela jiná než před sto lety. Vy jste zmínil, že před sto lety měl na vesnici jeden člověk auto. Jenomže před sto lety jste se na vesnici obsloužil. Na vesnici jste si mohl pořídit všechno, co jste potřeboval k jídlu. Na vesnici bývala třeba pošta, bývaly tam další základní služby. Bývaly tam i ty menší školy, takové ty malotřídky. To znamená všechno, co jste potřeboval obstarat, tak jste si na úrovni té vesnice nebo několika blízkých vesnic dokázal zařídit. Dneska ten svět je docela jiný. Vývoj šel tím směrem, že je celkem snadné dojet si deset kilometrů nakoupit do hypermarketu. A vzhledem k tomu, že tady je dneska spousta lidí závislých v rámci zásobování na tomto, protože v mnoha vesnicích není třeba ani hospoda, tak prostě ten svůj životní styl přizpůsobili tímto způsobem. Jezdí každý den do práce autem, pracují jinde než ve vesnici, protože v rámci té vesnice pro ně není práce. Dneska prostě nepracuje 70 % lidí v zemědělství jako před sto lety. To znamená, lidé musí za prací cestovat. A zvlášť v situaci, kdy se na nás dívá někdo, kdo žije na té vesnici, tak si myslím, že potvrdí, že když onemocní jeho dítě, když se stane cokoliv, tak je prostě rád, když má po ruce to auto a může bleskurychle zareagovat. Když nějaký jeho starší příbuzný je nemocný, potřebuje jeho pomoc, prostě sedne do auta a okamžitě mu může jet pomoci. Ale bez auta je to problém. Člověk je závislý na autobusech, na vlaku a víme, jak u nás vlaky jezdí vždycky „včas“ a „vždycky“ dojedou do cíle tak, jak mají. Takže i v tomhle smyslu ta závislost je celkem zásadní a myslím si, že neexistuje žádný důvod, proč bychom měli nějak démonizovat osobní automobilovou dopravu. Každý člověk sám by měl vyhodnotit, jestli je nutné, aby do práce jel autem nebo aby jel nějak jinak. A bohužel mám tu zkušenost, že v Praze jsou lidé trochu lhostejní. V rámci té petice, protože samozřejmě pro ně je daleko snazší se obsloužit v rámci MHD, v rámci Prahy si zařídí všechno, co potřebují. Ale lidé na vsi si to prostě nedokážou představit. A je potřeba si uvědomit, že polovina české populace žije v obcích menších než třináct a půl tisíce obyvatel. To znamená, polovina lidí na našem území prostě žije v těchto, řekněme menších městech nebo obcích. A pro ně je to zásadní problém, bez auta.

VV: No tak co je tedy důvodem, proč ta Evropská unie se rozhodla. Když se asi shodneme na tom, že v tom není ekologie, to myslím, že spolu můžeme souhlasit. I jsem viděl dost lidí, kteří té elektromobilitě fandí, ale i oni říkají, že vlastně vždycky musíte do toho započítat všechno, to znamená i výrobu toho auta, a i odstranění toho vozidla, když už potom není funkční. Rozebrat nějak, co se dá použít znova, tak recyklovat, co se nedá recyklovat… Tak všechno tohle, když se sečte, tak prý, samozřejmě, může to být také podle typu vozidla, ale průměrně to elektroauto se vyrovná tomu autu na spalovací motor až po nějakých sto padesáti tisících kilometrech. Do té doby ten elektromobil se započtením všech těchto věcí, co se týče výroby, tak je na tom ekologicky hůře. Takže když v tom není ta ekologie, tak co v tom tedy je? Proč ta Evropská unie teda si říká, že ta elektroauta je cesta k té lepší planetě a záchraně přírody?

LV: Myslím si, že to bude kombinace více faktorů. Samozřejmě, Evropská unie je dneska v zajetí zelené ideologie a prostě nám tady řídí životy tak, jako nám řídila životy skupinka lidí v minulém režimu, sídlila trochu jinde než v Bruselu. Tak dneska máme tady ty eurosoudruhy, kteří jsou prostě posedlí tím, že si myslí, že třeba poručí větru, dešti, že když tady budou dělat úplné nesmysly, stavět se na hlavu, tak že by mohli dosáhnout nějakých jako velmi kosmetických změn v rámci toho, jak se vyvíjí naše klima. A to je jedno vysvětlení. Druhé vysvětlení je, že ve chvíli, kdy se někde koncentruje moc, kdy máte někde to centrum, odkud se rozhoduje o osudech životů mnoha lidí, tak je to velmi náchylné na to, aby různí lobbisté, různé mocenské struktury, se snažily na tohle centrum působit a ovlivňovat rozhodování v rámci toho centra. No a já, když vlastně vnímám, jakým způsobem tady probíhá sebedestrukce Evropy, Evropské unie, tak si skoro pokládám otázku, jestli náhodou ti lidé nejsou navedeni někým zvenčí, někým, kdo má zájem nás poškodit. A teď už je to otázka názoru, v čí prospěch tady tyhle zákazy jsou. Vzhledem k tomu, co jsem řekl, tak je, myslím, jasné, že nejvíce to nahrává Číně. Ale samozřejmě, můžou si to přát i jiné velmoci, jiné země, abychom se tady oslabovali. A já jsem si moc přál, když vypukla válka na Ukrajině, když vlastně došlo k tomu, k čemu došlo v únoru loňského roku, tak jsem si říkal, na všem zlém by mohlo být něco dobré, třeba se alespoň vzpamatujeme a přestaneme dělat tady tyhle šílenosti. Protože pokud se budeme ekonomicky oslabovat, pokud tady budeme v rámci nějaké ideologie likvidovat náš průmysl, tak samozřejmě tím uděláme radost zejména těm silným hráčům okolo nás, včetně Ruska. To znamená, říkal jsem. nedělejme Putinovi radost, pusťme se do toho, abychom dál pokračovali v uhelných elektrárnách, v těžbě uhlí, které je na našem území, tak, abychom jako Česká republika byli maximálně nezávislí energeticky. Myslel jsem si, že prostě opustíme tady tahle zvrácená dogmata, kdy Česká republika stále tvrdí, že od roku 2033 na našem území nebudou fungovat uhelné elektrárny, což vzhledem k tomu, že dneska uhelné elektrárny vyrábí 50 % energie, přes 50 %, tak je prostě nesmysl. To nedokážeme. Ale ani to, co se stalo na Ukrajině, nás neprobudilo. My se pořád chováme jako šílenci a v tomhle smyslu ta moje naděje je teda nenaplněná.

VV: Super, já teď akorát tady teď koukám, jestli nám jde dobře signál, jestli nám ho nechytá Fiala náhodou. Tak přátelé, řekněte, že nás vidíte, slyšíte…

LV: Já myslím, že Fiala nechytá signály, on vysílá, ne?

VV: Jo, on vysílá dneska všemi směry,… tak perfektně, jde to dobře, takže dobrý. Petře, samozřejmě děkujeme. Děkujeme za dar 200 korun. No, je to možný, ne? Tak. Není to tak dávno, co se provalila ta kauza v Bruselu, kdy se přišlo na to úplatkářství, kde v podstatě skupina právě některých států z východní části Asie, pokud se nepletu, nebo myslím, že to byla, ne, byly to nějaké arabské státy. Teď si myslím, že jo. Arabské státy lehce financovaly některé politiky v Bruselu, právě. Takže jestli to tím nemůže být, no tak spousta toho průmyslu a nejenom, co se týče automobilů, ale celkově průmysl se přesouvá třeba do Spojených států amerických. Myslím těžkej průmysl, výroba hliníku a opracování hliníku. Tak protože samozřejmě tam je velká spotřeba energie. My když si tu energii prostě takhle uměle krásně držíme a ještě k tomu trošku jako nafoukneme, tak není konkurence na to, nejsme konkurenceschopný. A to nemyslím jenom Českou republiku, ale myslím i ostatní státy v Evropě. Úmyslně říkám ne v Evropské unii, říkám v Evropě, a těží z toho třeba Spojené státy americké. No, tak pak otázka, jestli ta politika, která se tam dělá, Katar, ano, děkuju, Katar to byl, tak jestli ta politika, která se tam dělá, není teda jako opravdu tak, že za tím stojí i někdo další, který si lehce zaplatí. A neříkám přímo, ale třeba přes nějaké ty vlivné skupiny ty politiky trošku… Může to v tom být, ne?

LV: No určitě. Určitě prostě ve chvíli, kdy je jedno centrum, tak pro vás je to opravdu strašně snadné, působit na najednou 440 milionů obyvatel. Když se udělá centrálně v Bruselu špatné rozhodnutí, 440 milionů obyvatel na to doplatí. A když vy máte nějaký obrovský podnikatelský záměr nebo nějaký jiný záměr, který třeba není úplně přátelský vůči obyvatelům na území Evropské unie, no tak pro vás je tohle jako velké lákadlo. A proč by to ti lidé nezkoušeli, touto cestou prosazovat věci, které si oni přejí? Myslím si, že Lukáš Kovanda před rokem a půl přibližně upozorňoval na to, že se prokázalo podle deníku Telegraph v Británii, že vlastně ti ekologičtí aktivisté byli placeni z Ruska. Protože představte si, že máme třeba u nás v Polsku poměrně hodně uhlí, máme uhelné elektrárny, jsou to stabilní regulované zdroje. My kdykoliv můžeme zvýšit nebo snížit výkon uhelných elektráren, kdy ten náběh není tak úplně rychlý jako u paroplynových elektráren, ale poměrně rychlý tam je. To znamená, pro nás jsou to dobré zdroje elektřiny, na rozdíl od těch nevyzpytatelných, jako jsou větrné nebo solární elektrárny. A ve chvíli, kdy my jsme si prostě ideologicky zakázali tyto elektrárny, přešli jsme, poměrně ve velké míře předělávali jsme ty elektrárny na paroplynové. Tak samozřejmě v takovém momentě se potom děje to, že jsme daleko více závislí na tom plynu, který nám byl převážně dodávaný z Ruska. To znamená, bylo to v zájmu Ruska, abychom tady zavírali uhelné a otevírali ty plynové. No a pak, když se ukázalo, že najednou nám ten plyn ideologicky nevoní, jsme se rozhodli, že prostě ten ruský plyn je nehezký, tak jsme byli v situaci, kdy jsme měli velký problém a kdy jsme nakupovali plyn z různých i pochybných zdrojů. Otazník, jestli náhodou není původně taky z Ruska, jenom k nám nepřijel teda z jiné části světa, ale prostě tím původem nemá vlastně stejný zdroj, tak jako v tomhle smyslu. Prostě to centrální rozhodování je velmi, velmi náchylné. Je to Achillova pata. A kdyby každá jedna země v rámci Evropské unie si tu politiku dělala po svém a vy jste chtěl jako nějaký zločinec, jako někdo z Kataru, prosazovat svoje zájmy, nebo kdokoliv, tak musíte prostě oběhnout 27 vlád a přesvědčit je nějakými prostředky, aby dělaly to, co se vám hodí. A to je samozřejmě pro ty lidi daleko pracnější a složitější a asi je to i nemožné. Ale když máme jednu vládu, kterou vede vlastně gynekoložka z Německa, paní Leyenová, tak samozřejmě je to pro ty lidi daleko snazší nás nějak ovládat ve svůj prospěch.

VV: Jasně, takhle, k tomu plynu ještě řeknu, že my vlastně bereme stále ten stejný plyn, ale on mezitím projde takovou demokratickou transformací. On se jako oprostí od všeho špatného. Mezitím teda ještě propluje kolem půl zeměkoule a koupíme ho akorát z druhý strany, ale je to v podstatě stále ten stejný plyn. Samozřejmě, že už za jiné peníze. My chceme radši ten dražší. Ten levnější nám, jak jste říkal správně, nevoní. My máme radši ty dražší věci, máme radši taky dražší vlastní elektřinu, je lepší než ta levná, kterou si umíme vyrobit. No, takhle hezky jsme se dostali na to téma Evropská unie. Myslím si, že u něj můžeme zůstat. Jaký je teda váš pohled na Evropskou unii, Libore? Vy jste říkal jednu hezkou věc, protože stále se říká, že někdo je proevropský, tahle strana je proevropská a tahle není proevropská a v podstatě už se to zúžilo jenom na to, že proevropské znamená prounijní.

LV: Tak na evropském kontinentě je něco přes padesát států nebo okolo padesáti států. Když se hraje kvalifikace na mistrovství Evropy, tak jsou tam i takové ty části v rámci Británie, že jo, Skotsko, Wales a tak dále. Napočítáme těch zemí, které se toho účastní, asi 55, připouští se tam i Kazachstán a Gruzie a tak dále. Tam je to sporný, jak moc jsou to evropské země. Nicméně je tu okolo padesáti zemí, nad padesát zemí, a současně je jenom 27 zemí v Evropské unii. Takže to určitě není synonymum. Vlajka Evropy je vlajka, kterou si dneska přisvojila Evropská unie. Původně ta vlajka sloužila Radě Evropy, což je teda orgán, který zastřešuje všechny země v rámci Evropy. A Evropská unie, když vznikla, tak si tuhle vlajku vzala jako svoji vlajku. Ale možná jenom řeknu takovou perličku. Na svých přednáškách o Evropské unii vždycky říkám, že v době, kdy se neschválila Ústava Evropské unie okolo roku 2005, tak jsme teda neschválili to, že Evropská unie má oficiální státní symboly. A možná víte, že v trestním právu existuje trestný čin hanobení státních symbolů. Takže já díky tomu, že jsme neschválili tu ústavu Evropské unie, tak vždycky radostně říkám lidem, pokud byste se rozhodli proti Unii protestovat pálením vlajky Evropské unie, tak se nedopouštíte trestného činu, protože to oficiálně teda není státní symbol. Ale současně dodávám, prosím vás, ale nedělejte to, protože při pálení vlajky vzniká uhlíková stopa. A to si samozřejmě nikdo z nás nepřeje.

VV: Tak to jsem ani nevěděl, no tak vidíte. No tak proto vidíme ve Francii trhání a trhání vlajky Evropské unie. Teď už teda víme, že to je, že ta vlajka je vlastně ukradená Evropskou unií. Tak to jsem ani nevěděl. Vidíte, tak to je zajímavý. No, včera jsme tady s Vojtou zrovna řešili, jestli ta unie jde nějak transformovat anebo nejde. A teď já neříkám, že když jsem se narodil, tak už jsem věděl, že Evropská unie je špatná. Dospěl jsem k tomu postupně a chvíli jsem právě, teď mluvím za sebe, prošel jsem takovou fází, že jsem si říkal, no tak asi by to šlo nějak transformovat. Zvolme tam jiné politiky, oni se o to postarají. No ale už jako začínám si trošičku myslet, že minimálně z pozice České republiky nemůžeme transformovat vůbec nic. A takhle to vidím já. Jak to, Libore, vidíte vy?

LV: No, já se vždycky snažím ty závěry dělat na konci přednášky. To znamená, teď nikoho nenavádím, aby odcházel od našeho streamu. Ale kdyby to někoho hodně zajímalo, může si pustit přednášku, která má název Mrazivá fakta o právu Evropské unie. Mám ji taky na YouTubu a na konci té přednášky shrnuji vlastně celou tu přednášku dvěma slovy nebo dvěma takovými souslovími. Za prvé, všechno, co se dělo v Evropské unii, probíhalo salámovou metodou tak, aby to lidé ne tak úplně snadno dokázali odhalit. A současně tam říkám, že Evropská unie je nereformovatelná. A vychází to z toho, co říkám během celé té přednášky, protože všechny dosavadní reformy Evropské unie vždycky vedly jenom k horšímu stavu. Všechny dosavadní reformy vlastně vznikly v době nějaké krize Evropy, Evropské unie, kdy se řeklo, máme tady problém a vyřešíme ho tím, že dáme více kompetencí Evropské unii. Problém je ale ten, že většinou více kompetencí Evropské unie je příčinou těch problémů. A čím více budeme Evropské unii předávat kompetencí, tím více tady budeme mít problémů. To znamená, jsem přesvědčený, že Evropská unie nejde opravit, že je postavená na špatných základech. A naše strana vznikla v roce 2009 v reakci na to, že jsme jako Česká republika přijali Lisabonskou smlouvu, což bylo zásadní přepsání pravidel hry uvnitř Evropské unie. My jsme přišli o právo veta v některých klíčových oblastech, třeba v oblasti migrační a azylové politiky. No a já si vybavím takový vzdělávací klip, který natáčela tehdejší europoslankyně paní Zuzana Roithová, která říkala, nenechte se strašit, že nám sem jižní státy budou posílat migranty, když přijdeme o právo veta v migrační a azylové politice. No a vlastně v roce 2015, šest let poté, už jsme to na vlastní oči viděli, že opak je pravdou a dneska to vidíme znovu. To znamená to, že jsme přišli o právo veta, je něco, co je velmi zásadní. Může být rozhodováno o nás bez nás. Můžeme být přehlasováni, byť teda současná vláda vesele hlasuje pro všechny euronesmysly a nejsme přehlasováni, tak v tuto chvíli, kdyby tam byla nějaká rozumnější vláda, tak přehlasována být může. A proto Svobodní od roku 2009 říkají, že by bylo lepší uspořádat referendum o vystoupení České republiky z Evropské unie. A v tomto smyslu my známe cestu. Víme, jak bychom mohli bezpečně přestoupit do organizace EFTA, abychom si zachovali volný pohyb osob, zboží, služeb, kapitálu a abychom si zachovali členství v schengenském prostoru, Evropském hospodářském prostoru a současně jsme přišli o všechny ty nevýhody, které nám současná Evropská unie přináší. Protože to, že jsme v tomto spolku, a to, že můžeme být přehlasováváni, tak to je pro nás prostě obrovské riziko. Myslím si, že dneska už to pociťuje čím dál tím víc lidí, a myslím si, že se blíží moment, kdy by se v takovém referendu dalo uspět. Protože Green Deal, migrační krize, zavádění digitálního eura, to je namátkou pár věcí, které lidi v České republice poměrně děsí. A myslím si, že ta nálada je čím dál tím víc proti Evropské unii.

VV: No já souhlasím, protože samozřejmě obklopujeme se lidmi, kteří mají podobné názory, takže to vidím stejně, ukrajování svobody. Salámová metoda. Je to přesně tak, jak říkáte Libore. Postupně, kousíček po kousíčku. Včera jsme tady řešili zákaz domácích zvířat, zatím exotických, ale už se ví, že ta listina nebude definitivní. To znamená, začne se tygry, které málokdo z nás chová, ale skončí to u papoušků, koček a psů nakonec, postupně. Nebude to hned za první rok, bude to třeba po pěti letech. A otázka tedy. Referendum ano, a ta cesta by teda měla být taková, jakou zvolila Velká Británie?

LV: Ne. Ta cesta v případě České republiky by se určitě měla lišit. Obecně v rámci té přednášky říkám, že existuje sedm cest, jak se ubránit negativním dopadům evropské legislativy, unijní legislativy. Jedna z cest je odchod, a pokud odchod, tak v případě České republiky s přestupem do organizace EFTA. Velká Británie byla zakladatelskou zemí organizace EFTA, Evropské sdružení volného obchodu. Ta má poměrně dost rozdílů oproti Unii. Třeba jeden takový rozdíl, že EFTA má 80 zaměstnanců, zatímco Evropská unie 60 tisíc. Tak to je jeden celkem zásadní rozdíl, protože v EFTĚ nevymýšlí žádné směrnice, nic, v čem by se měli přehlasovávat ty země. Oni spolu prostě chtějí pouze ekonomicky vycházet dobře, spolupracovat, bourat i obchodní bariéry. Tahle původní myšlenka je samozřejmě správná, ale všechno, kde si připouštíme, že si budeme diktovat nějaký způsob chování, tak je samozřejmě špatně. A přesně, jak Vy jste řekl, chov křečků, chov čehokoliv. Už to, že připouštíme, že Unie má v rukou nějaký nástroj, kde dneska prostě vypíše seznam takový a příště tam dodá dalších deset zvířat a zase tam dodá další zvířata. Už to, že tady vytváříme nástroje, aby nějaký seznam existoval, je prostě špatně. Nic takového by se samozřejmě nemělo v Bruselu řešit. Z tohoto důvodu jsme určitě nevstupovali do Evropské unie. Stejně tak jsme do Evropské unie nevstupovali proto, aby posílala do Palestiny miliardy a miliardy eur a bůh ví, co tam prostřednictvím těchto peněz bylo financováno. Určitě jsme nevstupovali do Evropské unie, aby Unie rozdávala z našich daní dotace na linky na toustový chléb různých firem a jakékoliv jiné pochybné dotace, protože prostě to je naopak to, čeho bychom se chtěli zbavit a čeho bychom se zbavili s přestupem do EFTA. No a proč Britové nepřistoupili do EFTA? Jejich důvody byly trochu jiné než ty naše. Oni jsou ideologicky díky tomu, že nezažili vlastně tu nesvobodu v rámci minulého režimu, tak jsou ideologicky bližší tomu Bruselu. Tam různé progresivistické neomarxistické ideologie, politická korektnost, bourání soch státníků, tam tyhle věci vycházejí jaksi už z poptávky té společnosti, která se mentálně dostala na nějakou úroveň, kterou my tady v České republice nemáme. To znamená, jim nevadí ty eurosměrnice a tyhle různé nesmysly. Jim ale vadilo například to, že k nim měli povinnost vpouštět pracovníky z Polska, z Bulharska, z těchto zemí, a proto se chtěli zcela odstřihnout od toho jednotného trhu. To je rozdíl, protože Česká republika nemá zásadní problém s tím, že u nás pracuje někdo z Bulharska nebo z Rumunska. My, pokud bychom odcházeli z Unie, tak je to spíš kvůli těmto zákazům, třeba jako zákaz aut na benzín a naftu. A tam je teda zajímavé, že Britové si původně schválili zákaz aut na benzín a naftu už od roku 2030, teď to posunuli na rok 2035. Ale evidentně prostě jsou nastaveni tímto směrem, že tyhle nesmysly chtějí dělat dobrovolně a nepotřebují na to mít Unii. Kdyby Česká republika v Unii nebyla, jsem přesvědčený, že by tady žádný zákaz aut na benzín a naftu nebyl, jako třeba není ve Švýcarsku.

VV: Tak já akorát teď mám trošičku horší signál. Přátelé, řekněte nám, jestli nás vidíte a slyšíte. Teď se nám to trošku, trošičku… Ale Liborovi jsem naštěstí rozuměl. Tak jenom dejte nám vědět do chatu, prosím, protože samozřejmě nemám tu jinou zpětnou. Dobře, tak. Dobře. A teď jak toho docílit? Samozřejmě, protože těch stran není mnoho, no tak já…..  Většina těch stran je tak jako etablovaná … Za nízkou mzdu, takže se jim taky odteď úplně jako nechce odejít. Že by si… U nás v pohodě. Super, tak perfektní. Trošku se to sekalo chvilku. Mohlo to být, mohlo to být na mé straně, vypadává to. Tak uvidíme, jinak já tady mám signál plný, tak snad se to zlepšilo už. Takže není to tím, že si nebudou chtít, že si nechtějí podřezat vlastní větev? Že těch stran, které by tady do toho šly, do nějakého referenda, je minimum? V podstatě, pokud vím, tak to jste asi akorát vy, nevím, nevím, jak to má SPD, se přiznám.

LV: Já myslím, že asi SPD by to tam mohla mít. Nicméně ta situace, která je před námi, tak bude velmi turbulentní. Prostě lidé, kteří v České republice Evropskou unii velmi hájili, tak už dneska často vidí ty problémy, které nám přináší. A politici na to budou muset reagovat, pokud jejich strany budou chtít zůstat v českém parlamentu, tak budou muset nějak reflektovat názory lidí. A v tomto smyslu je potřeba si uvědomit, že v Británii k tomu taky došlo celkem nečekaně, že se vyhlásilo referendum o vystoupení z Evropské unie. Stejně tak, když se bavíte s lidmi, kteří to zažili v osmdesátém devátém, tak si taky ještě nikdo uprostřed léta neuměl představit, že ten režim padne. To znamená, my v tomhle smyslu musíme být v první řadě připraveni na všechny scénáře. Musíme vědět, že vystoupení z Evropské unie je věc, která by v zásadě šla i bez referenda, v podstatě vláda může aplikovat článek 50. Poslat dopis do Bruselu, že chce zahájit to řízení o vystoupení z Evropské unie, které by mělo mít nějaký dvouletý rámec. V případě Velké Británie to teda trvalo ještě o něco déle, ale to bylo právě proto, že oni nepřestupovali do EFTA a že si najednou chtěli vyjednat úplně nový neznámý status vedle Evropské unie, takže to bylo o něco složitější. Nicméně já jsem prostě přesvědčený, že nejlépe lidé ty věci chápou, když je zažívají na vlastní kůži, a my to tady všechno na vlastní kůži teď budeme zažívat. Všechny ty nesmysly budeme pociťovat na vlastní kůži. A to je daleko lepší jaksi návod, udělat si názor na Evropskou unii, než když jsme do ní vstupovali, kdy tady za 200 milionů korun vláda vyvěsila billboardy, aby nás přesvědčila, že máme vstoupit do Evropské unie, kdy nám pan Špidla, když stál vedle pana Teličky, sliboval, že do sedmi let doženeme německé platy. A zase vy byste asi řekl, že nám tehdy lhali. Jenomže jak stál Špidla vedle Teličky a spolu říkali, do sedmi let doženeme německé platy, oni mluvili o těch svých, ne o těch vašich. Takže oni do sedmi let dohnali a předehnali. Takže opravdu si myslím, že lidé prokoukávají, že spoustu těch věcí jim bylo zamlčeno, že najednou na vlastní kůži cítí, že Evropská unie má spoustu negativ, a zkrátka tady potom bude vytvořena poptávka, takže politici nakonec budou muset na tu poptávku nějak reagovat, protože aktuální zpráva, nebude se prý zavádět korespondenční volba. Takže si myslím, že v roce 2025 bysme měli bezpečně vládu nějak vyměnit, a myslím si, že ta další vláda už klidně může být tou vládou, která by nás třeba k něčemu takovému přiblížila, byť to dneska třeba nemají ti politici v programu, ale prostě ta poptávka od lidí bude velká.

VV: No tak Libore, vy musíte mít radost. Protože jsem se koukal na poslední průzkumy a pohybujete se někde 2,8 až 3 procenta, takže samozřejmě já vám budu přát, ať se dostanete a strany vám podobné s podobnými myšlenkami také. Snad se podaří udělat nějaké uskupení, které by se mohlo jmenovat vláda, a to by mohlo začít rozhodovat trošičku jinak. Já Libore moc děkuji za Váš čas. Máme 41 minut. Myslím si, že pro udržení pozornosti našich diváků je to je to akorát. A chtěl bych teda ještě jednou poděkovat, popřát Vám úspěchy. Vím, že máte senátora pana Chalupského, takže tomu fandíme a doufám, že se uvidíme zase třeba někdy příště.

LV: Tak se na to budu moc těšit. Přesto si ještě takhle na závěr dovolím pozvat lidi, aby šli k evropským volbám, které tady jsou až příští rok v červnu. Nicméně přestože si o Unii můžeme myslet, co chceme, fakt je ten, že tam vzniká spoustu předpisů, které nám dneska komplikují život, a prostě stojí za to, aby ta volební účast byla zvednutá lidmi, kteří si to uvědomují. Sedělo tam méně Pirátů, méně Luďků Niedermayerů, a více těch, kteří budou sypat písek do soukolí. A když jste mluvil o tom, že by bylo fajn, aby třeba vzniklo nějaké uskupení i dalších stran, aby se dařilo ty síly spojovat, tak já se za chviličku připojuji na jedno jednání, kde bychom měli usilovat i o to, aby nám třeba strana, která je nám blízká, Motoristé sobě, aby se podařilo najít nějaký model, kdy bychom mohli spolupracovat, a mohli bychom těm lidem dát nějakou společnou nabídku tak, aby se nebáli propadnutého hlasu, abysme opravdu v tom Bruselu mohli sypat společně písek do soukolí. A protože i v okolních státech, Rakousku, Německu a v dalších zemích posilují euroskeptické strany, věřím tomu, že v těch eurovolbách, po těch eurovolbách by mnoho věcí mohlo být trochu jinak. Takže moc díky. A chtěl jsem trochu skončit pozitivně. Tak…

VV: Určitě. Já ještě v rychlosti jenom poděkuji. Děkuji velmi panu Bohumilu Bartošovi za příspěvek a Jarmilce Vrbové. Moc děkujeme, Libore, Vám také. Ještě jednou děkuji A přátelé, my se uvidíme zase příště. Užijte si krásný večer, dobrou noc.