O veřejné dění u nás i v zahraničí se zajímám už dlouhou řadu let. A když mi nějaká aktivita dává smysl, rád se do ní ve volném čase a za své prostředky zapojím.

Angažoval jsem se například v organizování pomoci Srbům, kteří živoří na protiprávně odtrženém území Kosova a Metochie, kde jsou za tichého přihlížení mezinárodního společenství permanentně vystaveni nevybíravému nátlaku ze strany Albánců, aby opustili svůj odvěký domov.

Kromě toho jsem členem Sdružení přátel piva, které propagací malých pivovarů usiluje o pozvednutí české pivní kultury a rozmanitosti v nabídce piv, což se v posledních letech stále více daří.

Aktuálně nejvíce volného času trávím činností v rámci iniciativy Černé šeříky, jež se zabývá instalací pamětních desek pro naše spoluobčany, které v letech 1968 až 1991 zabili okupační vojáci. To vše zvládáme pouze z příspěvků od soukromých dárců bez jakýchkoliv dotací z veřejných peněz.

Právě dobrovolnická činnost mi ukázala, že má smysl být aktivní a snažit se změnit zdánlivě nevyhnutelný běh věcí podle vlastních představ, i když to třeba pokaždé neskončí naprostým úspěchem. Pořád je to lepší než ani nehnout prstem a jenom nadávat.

Protože právě v této straně se sdružují svobodně uvažující a činorodí lidé, kteří nečekají na to, až se o ně stát postará, i když jsou mladí a zdraví. Místo toho Svobodní aktivně usilují o udržení života bez zbytečných regulací spojených s neustálým dozorem úředníků a všelijakých sociálních inženýrů, kteří se nám stále intenzivněji snaží vnucovat nejrůznější progresivistické nesmysly a potlačovat při tom odlišné názory.

Svobodní přitom nejsou žádní anarchisté spřádající bláznivé fantazie o absenci jakéhokoliv společenského řádu. Podle mě nabízejí ideální kombinaci malého státu s jasně nastavenými pravidly, která budou v případě potřeby účinně a rychle vymáhána.

V první řadě bych chtěl složit poklonu těm členům Svobodných, kteří si před minulými komunálními volbami v Praze 10 tvrdě odmakali kampaň a přes omezené prostředky dosáhli obdivuhodného výsledku, který jen těsně nestačil na získání křesel v zastupitelstvu. Celá naše země však od té doby prodělala výrazný posun doleva v čele s dnes dominujícím politickým projektem Andreje Babiše, proto je jednoznačně potřeba spojovat síly na pravici. Jedině tak budeme mít silnější hlas než levičáci.

Samozřejmě vím, jaké kauzy má ODS v naší městské části za sebou. S jejich minulou sestavou bych ostatně do žádné spolupráce ani nešel. Naštěstí občanští demokraté našli sílu k tomu, aby se zbavili „známých firem“ a začali znovu. Díky tomu jsou to pro mě dnes důvěryhodní partneři, s nimiž máme natolik významnou názorovou shodu na řízení záležitostí Prahy 10, že nebyl žádný problém dát dohromady společný program a kandidátku.

Zaregistroval jsem samozřejmě také hlasy, že jsme mohli vyjednat lepší umístění našich kandidátů, než je 10., 15., 20., 30. a 40. místo. Já věřím, že alespoň jednoho zastupitele pro Svobodné získáme a budeme moci s ODS spolupracovat i po volbách.

Zajímají mě především otázky školství na Praze 10, ke kterým mám vzhledem ke své profesi poměrně blízko. Chtěl bych prosadit, aby se podstatně rozšířila výuka soudobých dějin na základních školách zřizovaných městskou částí. Dále bych chtěl podpořit větší rozvíjení kritického myšlení ve výuce a výchovu dětí k finanční a mediální gramotnosti. Mimo oblast školství bych se chtěl zejména osobně zasadit o radikální zlepšení doručovacích služeb České pošty v celé naší městské části a modernizaci jejích poboček v čele s poštou ve Sportovní ulici a na Zahradním městě.

Začnu výukou soudobých dějin, jejíž kvalita dnes plně závisí na přístupu jednotlivých učitelů, z nichž podle údajů Asociace učitelů dějepisu (za celou Českou republiku) nezanedbatelná část učí bez aprobace. Navíc školy si dnes samy určují, co a v jaké míře budou učit, proto se leckde nesmyslně začíná už u lovců mamutů a na soudobé dějiny přijde řada až těsně před prázdninami v deváté třídě.

Podle nedávného průzkumu agentury NMS Research pro společnost Post Bellum nedokáže téměř polovina mladých lidí ve věku 18 až 24 let správně odpovědět na otázku, co se stalo v roce 1968. Takovému člověku pak můžete například prostřednictvím sociálních sítí nakukat v podstatě cokoliv a žádná kontrapropaganda ministerstva vnitra s tím už nehne.

Proto pokud dostanu možnost, pokusím se prosadit, aby všichni učitelé dějepisu na Praze 10 bez výjimky prošli akreditovaným školením, jak poutavě a na základě doložitelných historických poznatků učit o moderních dějinách, jaké poskytuje například Ústav pro studium totalitních režimů. Soudobé dějiny by měly dostat více prostoru, aby byl dostatek času na jejich výuku.

Stejně důležité je starším dětem v hodinách „občanské nauky“ vysvětlit, že všechna média mají své majitele nebo významné inzerenty a jejich redaktoři jsou zpravidla nějak názorově či politicky orientováni, což má vliv na obsah. Informace z médií by se proto děti měly naučit kriticky hodnotit, ověřovat a navzájem porovnávat jejich zdroje.

To by si samozřejmě žádalo odvahu hovořit s dětmi otevřeně a nechat je samostatně přemýšlet nad obsahem médií. Ne všechny to bude ve čtrnácti nebo patnácti bavit, ale později jim to může významně pomoci s orientací v záplavě leckdy si naprosto protiřečícího zpravodajství a za něj vydávané propagandy.

Určitě by rovněž stálo za to v rámci výuky jazyků starším žákům představit i zahraniční média, aby si mohli přečíst také zprávy odjinud a pochopili, že na světové dění je možné pohlížet z různých perspektiv než jenom očima obyvatel Prahy 10.

Děti by také měly vědět, kam sáhnout pro zdroj informací z „doby předinternetové“, které jim jen tak nevyskočí z vyhledávače a překračují rámec povrchních a leckdy nepřesných hesel na Wikipedii. Proto je potřeba, aby se školou od první třídy pravidelně chodily do veřejné knihovny a cítily se tam jako doma.

Rád bych prosadil, aby starší žáci dostávali za úkol psát vlastní úvahy na historická i aktuální společenská témata a naučili se v kultivované diskusi obhájit svůj názor včetně volby svých zdrojů. Jedině tak z nich vychováme kriticky myslící osobnosti. To samozřejmě bude klást vyšší nároky také na učitele.