Hezký den, jsem SvoBOT. Můžete se mě zeptat na cokoli ohledně programu Svobodných. Naučil jsem se moudrosti Libora Vondráčka a politické názory strany Svobodní.

Monitoring médií za období 13. 11. – 19. 11. 2020 – Jarda Chalupský drtil Havlíčka; státní svátek 17. listopadu; nouzový stav.

Monitoring médií za období 13. 11. – 19. 11. 2020 – Jarda Chalupský drtil Havlíčka; státní svátek 17. listopadu; nouzový stav.

Tisková zpráva, Praha, 20. 11. 2020

Milí příznivci svobody,

v monitoringu médií za uplynulý týden vám přinášíme mimo jiné vystoupení Jardy Chalupského v Senátu, který se pustil do ministra Havlíčka. Dále přinášíme zajímavý rozhovor Jardy pro Parlamentní listy. Dále jsme si připomněli výročí 17. listopadu, reagovali jsme kriticky k prodloužení nouzového stavu, vyjadřovali se k systému PES a věnovali jsme se „očistě odborářů“.

1) Svobodní a senátor Jarda Chalupský.

Jarda Chalupský vystoupil v Senátu na obranu živnostníků a drobných podnikatelů.

Pravicový senátor Jaroslav Chalupský (za Svobodné), který v letošních senátních volbách vyřadil dlouholetého matadora Milana Štěcha z ČSSD, ve svém prvním vystoupení při jednání Senátu Parlamentu ČR připomínkoval a dotazoval vicepremiéra vlády Karla Havlíčka, který přišel sdělit horní komoře, jak dobře vláda zvládá krizi koronaviru, zejména v oblasti podpory živnostníkům, malým firmám a drobným podnikatelům. Chalupský byl však opačného názoru a jal se navrhnout ministrovi, jakým způsobem by se dopady krize daly ulehčit. „Největší a nejplošnější podpora podnikatelům je ta, kdybyste se zaměřili na redukci toho státního aparátu,“ nebral si servítky.

TZ Svobodných Jarda Chalupský v Senátu – video převzaly Parlamentní listy a výstup Jardy vydali pod názvem: „Pravičák nováček drtil v Senátu ministra Havlíčka: Bude se zase pracovat pro stát? Vláda si tu hraje na firmu“.

Jarda Chalupský v Senátu drtil ministra Havlíčka

Jarda Chalupský se dále v Senátu věnoval mimo jiné problematice klecového chovu slepic.

Ve svém příspěvku, prozaicky nazvaném „Slepice učí orly létat“, se vyjadřuje k návrhu zrušení klecových chovů slepic a návrhu zákona na ochranu zvířat. V podobě, v jaké byl návrh předložen sněmovnou, ho Jarda nepodpořil.

„Zákon byl velmi špatně připraven. Sněmovna zmatlala několik věcí dohromady. Někteří senátoři mluvili o dortu pejska a kočičky, do toho spousta emocí a málo rozumu. 80% obsahu zákona a jeho dopadů do praxe by nebyl problém podepsat. Bohužel těch zbylých 20% byla hrůza! Mnozí podlehli emailovým aktivistům, a to je špatně. Senátoři by měli hájit rozum a welfare pro většinu obyvatel České republiky, ne slepic. Měli by být orly dohlížejícími na vyváženost. Zákon neměl dostat takovou podporu, aby prošel, ale měl být vrácen do sněmovny k dopracování. Ještě mohl být chvíli precizován. Vzít v potaz zpětnou vazbu aktivistů, ale nedávat jim okamžitě to, a v té podobě, o co si řeknou. Orli se zalekli slepic.“

Celý příspěvek je zde: Slepice učí orly létat

Jarda Chalupský poskytl rozhovor pro Parlamentní listy.

Snažil se zprostředkovat nákup plicních ventilátorů a od ministerstev Romana Prymuly a Jana Hamáčka se nedobral ani relevantní kontaktní osoby. Nově zvolený senátor Jaroslav Chalupský (Svobodní), který na Pelhřimovsku porazil senátního matadora Milana Štěcha, varuje vládu před situací v Česku. Lidé v důsledku omezení kvůli epidemii covidu-19 dluží už i na energiích, nemluvě o hypotékách. Vzhledem k výkonům vlády v době koronaviru už nebudou mít chuť odvádět daně ani z toho mála, co teď na trhu získají.

Celý rozhovor pod názvem: „Psal Prymulovi, psal Hamáčkovi, nic. Nový senátor: Půjde o přežití. Je třeba snížit daně a po vzoru podnikatelů zásadně odtučnit úřady“ je k dispozici zde:

Rozhovor pro Parlamentní listy

Svobodní si připomněli výročí 17. listopadu.

Svobodní si 17. listopadu připomněli 31. a 81. výročí 17. listopadu. Stanovení přesného data “československého bodu zlomu” ovlivnily události, které se staly přesně před 81 lety a nebyly zrovna pozitivní. Právě tragické události ze 17. listopadu 1939, byly vhodnou záminkou pro povolení shromáždění o 50 let později v době, kdy komunistický režim ztrácel pomalu, ale jistě na síle.
Proto se náš předseda, Libor Vondráček a první místopředseda, Jan Dočekal v doprovodu dvou pražských zastupitelů (Tomáš Štampach a Radovan Koutský), nejprve vydali k Hlávkovým kolejím, aby položili květinu na místo, kde je 17. listopad zapsán v naší historii černou barvou. Následně se vydali na Národní třídu, kde opět položili kytici a zapálili svíčku.

Výročí 17. listopadu

Stanovisko Svobodných k prodloužení nouzového stavu.

Svobodní vydali dne 18. 11. 2020 stanovisko k prodloužení nouzového stavu, ve kterém kritizují opakované prodlužování nouzového stavu.

První prodloužení nouzového stavu stačilo

Vládní PES není milé zvířátko, ale zlý pán!

To je název TZ, kterou Svobodní vydali v souvislosti se zavedením protiepidemického systému ČR (PES), který popisuje stupně pohotovosti dle aktuální epidemiologické situace. Tabulka pro rozvolňování ekonomiky je výsměchem podnikatelům a všem občanům této země. Utahování okovů a omezování svobody přichází na první pohled nepozorovaně pod rouškou COVIDu. Mocným zachutnala moc a nebojí se to veřejně demonstrovat. Naopak se zpřísňuje. Zavádí se tak přísný limit na počet zákazníků v obchodě (1 na 15m2), který nemá obdoby, ani nikde v zahraničí. Že to spolu se zákazem nedělního prodeje zní komicky? Vedle prohlubování hospodářských škod budeme chytat chřipku v zimě ve frontě před obchodem.

PES není milé zvířátko, ale zlý pán

2) Příspěvky místopředsedů strany.

Očista restaurací? Nikoli, očista odborářů!

To je název příspěvku ohledně debaty, kterou „vyprovokoval“ odborář Dufek, který tvrdí, že je v ČR hodně hospod a ať jich klidně polovina krachne, že to jsou putyky. Na to reagoval velmi věcně a vtipně náš místopředseda Jan Dočekal, který naopak tvrdí, že je tu moc odborářů, že by mělo dojít k očistě, ať jich klidně půlka skončí, jsou to stejně motyky. 🙂

Očista restaurací? Nikoli, očista odborářů

Místopředseda strany, Luboš Zálom, se ve svém příspěvku „Má ještě smysl slavit výročí Sametové revoluce?“ na blogu Idnes, vyjadřuje kriticky k oslavám svátku 17. listopadu. Příspěvek byl rovněž zveřejněn na webu Svobodných.

Má ještě smysl slavit výročí sametové revoluce?
Blog Idnes – Luboš Zálom

3) Komunální politika

Martina Halama (radní MČ Praha 18) v diskuzním fóru Letňanských listů.

Každý rok na jaře se potkáváme v obřadní místnosti naší radnice na Fóru zdravého města, při volbě Deseti priorit Letňan. U kulatých stolů formulují občané nápady a podněty na zlepšení života v naší městské části, které jsou následně ověřeny anketou v Letňanských listech.
A taktéž je tvořena takzvaná Pocitová mapa Letňan, ze které lze například vyčíst, kde Letňanští přirozeně vnímají centrum městské části, kde jsou dopravně nebezpečná místa, které místo by potřebovalo změnu, nebo kde je naopak v Letňanech příjemné prostředí.
Celá akce umožňuje vedení městské části získat důležitou zpětnou vazbu a letňanským občanům přináší možnost podílet se na zlepšování života v Letňanech.
Letos se, bohužel, nepodařilo Fórum zdravého města uskutečnit ani v řádném, ani v náhradním listopadovém termínu. Důvod je jasný – zákaz shromažďování v rámci ochrany před šířením koronaviru. Zvažovali jsme i online verzi, ale tu jsme nakonec také vzdali, neboť bychom nebyli schopni zajistit účast všech generací letňanských obyvatel, což je zásadní vstupní předpoklad celé akce. Pevně věřím, že v dubnu příštího roku již bude situace příznivá a budeme se moci znovu potkat u kulatých stolů. Osobně se na toto setkání těším.

Letňanské listy

Blanenský deník se opět vracel k problematice parkování v Brně.

Naše ulice slouží jako záchytné parkoviště pro návštěvníky veletrhů nebo dojíždějící využívající nedaleký přestupní uzel Mendlovo náměstí. Obyvatelé šesti brněnských ulic v oblasti Rybářská nedaleko náměstí, kde od pondělí fungují modré zóny, požadují pomocí petice změnu regulace parkování. Pouze noční omezení chtějí změnit na celodenní.
Pod dokument se podepsalo okolo 250 obyvatel třeba ulic Veletržní, Výstavní, nebo Hlinky. „Když jsou veletrhy, nemáme přes den šanci zaparkovat. Z Mendlova náměstí se lidé dostanou bez přestupu téměř do každé části Brna, takže u nás zaparkují a rozjedou se do práce po městě,“ řekl za petenty místní obyvatel a zastupitel Brna-středu Petr Štefánek.
Oblasti s rozdílnou regulací parkování dělí hlavně Mendlovo náměstí. Záměr na sjednocení podpořili už loni radní Brna-středu. „Lokalita tvoří funkční celek. Když náměstí rozseknou v půli, nedává to smysl,“ uvedl radní pro dopravu Jan Mandát.
Nedávno se stejným požadavkem uspěli obyvatelé částí Grohovy a Gorkého ulice. Získají celodenní regulaci jako v sousední oblasti. „Zadal jsem úředníkům zpracovat data o frekvenci aut a fungování tamního režimu. Hotový má být do konce listopadu, abychom ho začátkem prosince projednali,“ řekl městský radní pro dopravu Petr Kratochvíl.

4) Pravidelné příspěvky na FB Svobodných

Svobodní na FB

PhDr. Marek Hejduk, LL. M. MBA
tiskový mluvčí Svobodných
Případné dotazy prosím směřujte na: mluvci@svobodni.cz

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Tiskový mluvčí

Tiskový mluvčí

Novinky

Nejnovější video

Zdravím. Tady Markéta Šichtařová ze společnosti Nextfinance. Dneska vám chci říct dost osobní věc, to, co vám teď řeknu, nemám nijak připravené. Bude to absolutní improvizace od srdíčka. Když jsme před více než 30 lety prožívali revoluci, tak jsme chtěli být součástí vyspělého a rozvinutého západu, chtěli jsme se odstřihnout od nefunkčního socialistického východu, no a dneska po víc než 30 letech se něco ošklivě zvrtnulo. Já mám soukromou konzultační společnost a v rámci téhle společnosti přicházím denně do kontaktu s kvantem lidí naprosto ze všech částí ekonomiky, od soukromého sektoru o státní, od velkých ředitelů velkých podniků o drobné živnostníky, ale i důchodce, kteří si chtějí nějak přilepšit k důchodu. Zkrátka přicházím do kontaktu s celým spektrem a průřezem české společnosti. A už dlouhou dobu, minimálně poslední tři nebo čtyři roky se setkávám s tím, že v podstatě všichni ti lidé, kteří mě oslovují, mají něco společného, já u nich cítím narůstající míru skepse a frustrace k poslednímu ekonomickému vývoji. No, a v poslední době tenhle můj pocit ještě zintenzivnil. Stala jsem se externistkou v jednom rádiu a tak trošku navedla dělám moderátorku v jednom, v jednom rádiu a jsem si zvu různé zajímavé osobnosti, které mají co říct k ekonomice. Vyzpovídala jsem už lidi, kteří působí v energetice, ve zdravotnictví, v těžkém průmyslu, ve službách, ve zbrojařství, a tak bych mohla pokračovat a prakticky všichni tihle lidé vždycky se se mnou podíleli. O rostoucí míru frustrace zástupci zemědělců říkali my už nemůžeme dál provozovat naše zemědělské podniky, nám už to prostě nefunguje, my už meleme. Z posledního, budeme letos znovu ve ztrátě. Jsme obviňováni z toho, že čerpáme dotace a že chceme další peníze a chceme další dotace. To není pravda, my prostě jenom chceme, aby nám stát nezasahoval do podnikání, my jenom chceme vyrábět, ale my nemůžeme vyrábět, protože my ty dotace dostáváme naopak za to, že nevyrábíme. Mluvila jsem se zástupci obranného průmyslu, ti říkají, vláda chce, abychom dodávali zbraně na Ukrajinu nebo třeba obranné systémy na Ukrajinu. Ale my nemůžeme, protože ačkoliv na nás vláda tlačí, tak banky nám v podstatě znemožňují, aby nám protistrana připsala peníze na účet, takže my nemáme z čeho vyrábět, takže my jsme pod dvojím tlakem, my prostě tímhle způsobem už nemůžeme fungovat dál. Mluvila se zástupci automobilového průmyslu, říkají, my sice se orientujeme na elektroauta, protože to je momentálně móda v celé Evropě, ale ono to prostě nefunguje. My vynakládáme obrovské investice na vývoj něčeho, o čem tušíme, že to bude slepá vývojová větev, protože s největší pravděpodobností budoucnost je v různých typech motorů, ale rozhodně ne pouze v elektromobilitě. My už tímhle způsobem nemůžeme fungovat dál, my chceme, aby někdo zachránil automobilový průmysl, mluvila jsem se zástupci energetiky, energetici říkají, my musíme uzavřít naše provozy, my jsme teď vypnuli další tepelnou elektrárnu, protože je prostě neekonomické provozovat ji a přitom ceny elektřiny před nedávnem byly na historických rekordech, přesto přese všechno. Kvůli politice Evropské unie. Kvůli emisním povolenkám se prostě nevyplatí vyrábět. Energetici říkají, energetická krize se znovu vrátí, státní energetická koncepce je naprosto nedomyšlená, v podstatě neexistuje. Je to guláš a bude z toho znovu velký průšvih. Mluvila jsem se zástupci potravinářů, potravináři říkají, my jsme nařčeni z toho, že máme drahé ceny, vysoké ceny potravin, ale jak máme vyrábět levné potraviny, když máme takhle drahé energie? V podstatě všichni, s kým mluvíte, tak uvažují o tom, že odejdou nejenom z České republiky, ale obecně z Evropy mimo Evropskou unii do nějaké třetí země, kde je levnější pracovní síla, kde je míň regulací, kde jsou levnější energie. Potom mluvíte s lidmi, kteří působí ve službách nebo třeba i na některých místech státní sféry a ti všichni si stěžují na to, že zápolí se svobodou slova, že se musí samo cenzurovat, že sice zatím se jim třeba nic konkrétního nestalo, ale že oni vědí, že v případě, že by si příliš pustili pusu na špacír, tak že by špatně dopadli a ta frustrace v té společnosti ohromně roste a co je na tom nejhorší? Všichni ti lidi, se kterými mluvíte, tak říkají, my se snažíme být diplomatičtí, my to nechceme říct na plná ústa, protože kdybychom to řekli, tak by hrozilo, že na nás stát zaklekne ještě víc, my se snažíme alespoň ještě chvíli fungovat a já si uvědomuje, vždycky vám 100 chutí jim to namítnout, ale když budete mlčet, tak naopak stát uvidí, že ustupujete a zatlačí na vás ještě víc, protože když nebudete klást odpor, bude se to jenom zhoršovat. Ono to není tak, že ti kolektivisté chtějí dosáhnout nějaké hranice a tam se zastaví a dál už nepůjdou, ono to je tak, že oni si budou pořád uzurpovat víc prostoru, dokud jim ten prostor budeme dávat. A právě na základě toho, jak mluvím s rostoucím okruhem lidí, kteří jsou už naprosto zoufalí, tak roste i moje frustrace z té současné ekonomické nebo možná celospolečenské situace a snad úplně nejhorší na tom je, že potom tady je obrovská skupina lidí, kteří jsou třeba zaměstnanci a vůbec si neuvědomují, co se děje, co tady bublá pod pokličkou, že jejich zaměstnavatelé mají obrovské problémy, protože oni v podstatě mají svoje jisté, oni mají pocit, že když by náhodou přišli o práci, stejně je státní sektor vždycky znovu zaměstná. Takže v podstatě se vůbec nic neděje a tihle lidé strkají hlavu do písku a nechtějí vidět, co se děje, buďto nechtějí vidět proto, protože to opravdu nevnímají, protože oni sami vzhledem k tomu, že třeba veřejně o ničem nemluví, tak se ani s žádnou cenzurou nesetkávají a nebo případně si to nechtějí připustit, protože kdyby si to museli připustit, tak by je asi padli hrozné deprese, zkrátka oni se prostě před vnímáním té situace uzavírají, takže společnost se polarizuje a na jedné straně tady obrovská skupina těch, kteří nevnímají, že něco je čím dál víc špatně, a na druhé straně je tady rostoucí skupina těch, kdo se probouzejí, kdo už vidí, že něco je špatně, ale v podstatě se to bojí říci, tak tohle není ten vysněný západ, na který jsme chtěli vstoupit v roce 1989 po krátké oblevě a doby bezbřehé svobody. V devadesátých letech se to všechno začalo znovu lámat a dneska směřujeme v podstatě zpátky do socialismu a teď já chci zdůraznit, že když říkám, že směřujeme do socialismu, tak to není vůbec nic nadneseného, není to nic květnatého, je to prostě fakt, protože když se podíváte na vývoj veřejných financí, tak zjistíte, že už v podstatě polovina výkonu ekonomiky je dneska přerozdělovaná státem, to znamená, my už jsme z poloviny, socialistická ekonomika, před rokem 89 bylo přerozdělováno státem něco přes 80 % HDP, tedy hospodářského výstupu a byli jsme ryze socialistická ekonomika, 100 procent výkonu nemohlo být přerozdělováno v historii nikde nikdy. O to se pokusili komunisté během několika dějinných příkladů. Pokusil se o to Stalin během válečné ekonomiky, pokusil se o to třeba polpot, pokusil se o to Mao ce Tung. Vždycky to skončilo hladomorem a totální kalamitou a mrtvými. Takže 100 procent ekonomiky spravované státem, to je komunismus, a to je technicky neproveditelné. No a my jsme dneska poloviční socialismus, protože už jsme zhruba na 50 %, takže když říkám, že se vracíme před rok 89, není to vůbec žádná nadsázka, to je prostě tvrdý statistický fakt. Když budete poslouchat vládu, tak zjistíte, že vláda je neustále povinně optimistická, poradci vlády, vládní ekonomové, členové vlády, všichni nám vykládají, jak už směřujeme ke šťastným zítřkům, jak už byla doba covidová, překonaná, že všechno zlé, co se u nás děje, že za to může třeba válka na Ukrajině a tak dál, vždycky tam jsou nějaké výmluvy, kdo za to může, ale faktem je, že statistika neukazuje, že bysme směřovali k těm lepším zítřkům. Vláda vám třeba řekne, že se zlepšují veřejné finance, protože vláda přijala nějaký daňový balíček, kterému říká konsolidační balíček a že na základě toho se veřejné finance zlepšily. No jo, ale vláda už vám neřekne kontext. A ten kontext zní, že v tom době, v té době socialismu před rokem 1989 my jsme jako Československo měli v vyrovnané veřejné finance, my jsme neměli žádný velký veřejný dluh, naše veřejné finance byly v podstatě v pořádku, ale ten problém, který u nás byl, spočíval v tom, že stát vlastnil a přerozděloval skoro všechno a to, co dneska dělá vláda, je, že ona sice trochu možná zlepšuje veřejné finance, trochu možná zlepšuje schodky státního rozpočtu, ale za cenu toho, že neustále meziročně rostou jak příjmy, tak výdaje státního rozpočtu, a to o víc než o inflaci. To znamená, že ten stát se neustále rozpíná, to znamená, že my se vracíme k tomu socialismu před ten rok 89. To jsou prostě statistická fakta. Stačí, když se rozkliknete stránky ministerstva financí a podíváte se na vývoj státního rozpočtu v meziročním srovnání a podíváte se, jak se vyvíjí příjmy a výdaje tohoto státního rozpočtu a tam se například dočtete položku, že transfery příspěvkovým organizacím, tedy v podstatě dotace, vzrostly meziročně o 26 %, o 26 % se zvýšil tento typ dotací a vláda říká, že všechno je v pořádku a že se zlepšují veřejné finance, to prostě není pravda. No, a tahle frustrace, kterou já zažívám v té poslední době, která je spojená hlavně s tím, že tedy mnoho těch podnikatelů pláče nad svým podnikáním, nad tím, že jsou likvidováni, ale že se v podstatě bojí ozvat, protože mají pocit, že když budou mlčet, budou s tím systémem konformní, tak se ještě nějakou dobu udrží. Tak tahle moje frustrace vyústila v určité rozhodnutí. Jedna věc je nevědět, co se děje, a mlčet, to je samozřejmě akceptovatelné, pokud ale víte, co se děje a mlčíte, tak to znamená tolerování toho zla a tolerovat zlo je zlo samo o sobě, takže já nechci tolerovat tohle zlo, já nechci tolerovat, mlčky souhlasit s tímto ničením naší ekonomiky a s ničením v podstatě našich civilizačních hodnot. A proto jsem se rozhodla k něčemu, o čem jsem roky doufala, že se mi to vyhne, co jsem nikdy nechtěla dělat, ale co teď? Mám pocit, že už mě k tomu situace dotlačila, totiž budu kandidovat do senátu a za chvíli vám vysvětlím, proč. Svoje síly jsem spojila se stranou svobodných, protože je to podle mého soudu jediná skutečně pravicová strana v České republice, a byť je to zatím Malá Strana, vidím v ní velký potenciál a já chci vrátit pravici její skutečný obsah, pravice u nás v podstatě zanikla, strany, které původně byly pravicové, zejména mám na mysli ODS, se posunuly doleva, protože jestliže nějaká strana přijme daňový balíček, který zvětšuje zdanění a zvětšuje stát. Což přesně sedí na ODS, tak to prostě není pravicová strana, ona sice o sobě jako pravicové straně mluví, ale její reálné kroky tomu absolutně neodpovídají. Čili ODS je už dneska pouze karikaturou té původní strany, která to kdysi byla, proto strana svobodných je pro mě jediná akceptovatelná a v rámci této strany svobodných na podzim budu kandidovat do senátu, ano? Jsem jeden člověk. Samozřejmě, že i kdybych se do toho senátu dostala, tak to nebude znamenat žádnou velkou revoluci v nastavení české ekonomiky, a přesto se domnívám, že má smysl neházet flintu do žita a že každý jednotlivec, ať už v rámci europarlamentu nebo senátu, anebo Poslanecké sněmovny. Je ohromně důležitý, protože, víte, i v padesátých letech minulého století existovaly velké rozdíly mezi zeměmi socialistického bloku, například v Sovětském svazu probíhaly stalinské čistky, existovaly tam gulagy, u nás v padesátých letech to nebylo snadné. Lidé z politických důvodů přicházely o práci, mnozí z nich seděli ve vězení, několik lidí zaplatilo i životem, ale zdaleka ten systém nebyl tak strašlivý, jako byl v Sovětském svazu a ten rozdíl, proč ten systém nebyl tak strašlivý, byl v tom, že u nás jsme nikdy nedošli do takového extrému, jako došli v Sovětském svazu, a než jsme do toho extrému my stačili dojít, tak se situace v Sovětském Rusku už zase začala obracet. Začalo tam docházet k mírné oblevě, takže u nás jsme nikdy vlastně nestihli dojít do těch nejhorších konců a už to je ten důvod, proč má smysl všechny ty špatné věci, které se momentálně dějí, má smysl brzdit? I malé brzdění těchto věcí je smysluplné, protože potom nestačíme dojít do těch nejhorších konců. Stačí se podívat například na rozdíl mezi českou, německou energetikou, německá energetika i v daleko extrémnějším stavu než česká, daleko víc se v Německu tlačí na zelené obnovitelné zdroje, Němci si vypnuli svoje jaderné elektrárny. Kdybychom my udělali totéž, co udělali Němci, naše energetická krize by byla ještě mnohem horší, než jaká byla dneska. Jsme ve stavu, kdy v podstatě Němci od nás naší stále ještě v uvozovkách, levnou energii nakupují, kdybychom my byli tak extrémní, jako jsou dneska Němci, situace u nás by byla totálně neúnosná, a to je přesně ten důvod, proč má smysl i v několika málo lidech brzdit implementování těch změn, které k nám přicházejí ze západu. Já vám nebudu říkat to, co asi chcete slyšet, totiž, že se nějakými parametry dá ta situace úplně pozměnit a vylepšit to už se dneska nedá. Rozhodně není pravda, že můžeme tady pošudlat jednu daň tady trošičku zkrátit jednu dotaci a zase bude dobře. To jsou takové parametrické změny, které odpovídají třeba Dubčekovu pražskému jaru v roce 1968 nebo Gorbačovově perestrojce v osmdesátých letech. Ne, že by to bylo špatné, znamenalo to určitou oblevu a úlevu, ale to byly právě ty změny, které umožňovaly tak nějak trošku lépe žít v rámci té totality, ale rozhodně to nebylo poražení té totality k tomu, abychom se my vymanili z toho socialistického systému, tak jsme museli projít zcela zásadní transformací ekonomiky na začátku devadesátých let. No a vzhledem k tomu, že jsem právě řekla, že už v podstatě 1/2 českého hospodářství dneska je socialistická, tak dneska už se to opravdu nedá pošudlat nějakými parametrickými úpravami, abychom my se mohli znovu vrátit k prosperitě, tak musíme projít naprosto zásadní proměnou celé ekonomiky, ekonom v podstatě má jasno v tom, jakým způsobem ta proměna musí vypadat, ale problém je v tom, že zatím potom ještě není celospolečenská poptávka, zatím ještě se neprobudilo dostatek lidí, takové množství, jako se probudilo třeba v roce 1989. Navíc jsme ještě příliš ovlivňováni tím vývojem v západní Evropě, který směřuje k nám, a proto v tuto chvíli ještě nejde takhle jednoduše udělat ono vylepšení a znovu nastartování české ekonomiky. Ale v okamžiku, kdy známe diagnózu a víme, co je špatně, tak můžeme alespoň ty špatné věci brzdit do té doby, než čas nazraje na tu zásadní společensko ekonomickou přeměnu celé ekonomiky a potom můžeme být tedy připraveni do těch změn pozitivně nastoupit. Jak tedy zní ona diagnóza těch problémů? Nejenom české, ale obecně evropské ekonomiky, ta diagnóza zní tak, že celá Evropa byla zachvácena novou levicovou progresivistickou kolektivistickou ideologií, která se nazývá esg nebo isg a jejímž nejviditelnějším projevem, takovou špičkou ledovce je Green Deal, ale Green Deal není jediným projevem téhle ideologie. Dalšími projevy jsou například různé genderové ideologie nebo kontrola svobody slova, ona rétorika o dezolátech a dezinformacích a podobně. Musíme si uvědomit, že zatímco ekologie je skvělá věc, tak Green Deal nemá s ekologii vůbec nic společného a je to v podstatě pouze ona levicová kolektivistická ideologie, jejímž cílem je v podstatě likvidace evropského průmyslu a likvidace evropského blahobytu, tahle ideologie musí být absolutně odmítnutá, jestliže tedy máme brzdit ono zlo a jestliže máme brzdit ony negativní změny, které se u nás stále ještě dějí a stále ještě se stupňují, tak musíme vyjít ze tří myšlenkových východisek, musíme být z toho, že absolutně odmítneme Green Deal, že vyhlásíme nulovou toleranci pro Green Deal. Pozor, nemá to nic společného s ekologií. Za druhé si musíme jednoznačně zachovat českou korunu, protože pokud si ji nezachováme, pokud přijmeme euro, tak tím v podstatě dáváme evropské centrální bance bianco šek na zavedení digitální měny centrální banky, což znamená absolutní sledování našich občanů a v podstatě čínský kreditní systém. Velký bratr. No a za třetí, musíme začít dramaticky odbourávat dotace, dotace dneska jsou hlavní příčinou toho, proč stát už tvoří polovinu ekonomiky a proč například není na důchody pouze dotace? Sami o sobě dneska představují zhruba 1/3 státního rozpočtu. Pokud bychom odbourali ideologicky motivované dotace, které souvisejí s Green Dealem, s gendery, s dotováním neziskovek, které do našich dětí cpou věci o genderu ve školách a tak dál. Pokud bychom tohle všechno odbourali, najednou by nebyl třeba ani problém s důchodovou reformou. Asi vás to překvapí, ale ony ty veřejné finance samy o sobě nejsou až tak špatném stavu, to, co tam je naprosto kalamitní, je právě ona složka dotací, takže dotace musíme začít dramaticky odbourávat. I jeden jedinec v jakémkoliv zastupitelském sboru, ať už to je europarlament, senát nebo Poslanecká sněmovna, jeden člověk může vždycky hlasovat podle těchto tří základních myšlenkových pilířů, a pokud vždycky zvedne ruku, anebo naopak nezvedne ruku v souladu s těmito principy? Nikdy nezvedne ruku pro zvýšení daní, vždycky zvedne ruku pro odbourání regulací, vždycky zvedne ruku proti čemukoliv, co souvisí s Green dealem a tak dál, potom jeden jednotlivec může brzdit to zlo, které se na nás hrne a může způsobit, může být onen jazýčkem na vahách, který způsobí, že bude rozdíl mezi naší zemí a mezitím třeba ještě daleko větším zlem, které zachvátí některé západní země a pokud se nám podaří tohle zlo brzdit, tak já jsem přesvědčená o tom, že to dějinné kyvadlo se překlopí zase na obrácenou stranu, protože žádný nesvobodný systém netrvá donekonečna a nazraje celospolečenská poptávka k tomu, abychom provedli přeměnu české ekonomiky a přeměnu české společnosti něčemu lepšímu a zažili další svobodné období, tak, jako jsme ho zažívali ve svobodných devadesátkách. To je ten důvod, proč jsem se rozhodla letos kandidovat do senátu.

Oblíbené štítky

Tiskový mluvčí

Tiskový mluvčí

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31