Zapletal: Hlavně nezkazit chuť k jídlu

Témata:

Česko žije volbou prezidenta. Na první pohled máme dva protichůdné tábory hádající se o to, který z kandidátů je lepší a nejlepší. Existuje však třetí tábor – lidé, kteří nesdílejí názory ani jednoho z kandidátů. Tato skupina, k níž se řadím i já, zvažuje, zda vůbec k volbám jít.

Stále je rozšířen mýtus, že funkce prezidenta odpovídá váze s květinou na jídelním stole. Tzn. pro funkčnost samotného stolu není podstatná, vůbec ji neovlivňuje, maximálně zabírá část místa a pokud by na stole nebyla vůbec, nic by se nestalo. Není to však pravda. Když do této vázy vložíte na pohled krásnou květinu, která pro jistotu nebude mít žádný odér, bude se vám jíst příjemně. Pokud do vázy vložíte vaši oblíbenou květinu, jíst budete stejně, ale pocitově vám bude lépe. Když tam však usadíte květinu zapáchající, zkazí vám chuť k jídlu. Stejně tak by to bylo s prezidentem. Prezident však není nevýznamnou vázou na jídelním stole. Prezident je člověk, který může ovlivnit mnoho věcí.

Část voličů vybírá kandidáta jako onu květinu. Líbí se mi? Voní mi? Nepřekáží?  Druhá vybírá podle kompetencí či odhadu jak se bude prezident ve své funkci chovat. Zůstanu-li u květiny na stole – nebude mrška ve váze pokračovat v růstu? Nepřeroste stůl? Nebude se z ní sypat nepříjemný pyl? Nebude zapáchat, ačkoli teď voní? Nebude opadávat? Je pravda co mi v květinářství o ní řekli? Třetí část voličů prezidenta vůbec neřeší či se rozhodla neřešit a počká, co mu jiní na Hrad dosadí. Není to pro ně důležité. V případě květiny budou u oběda překvapeni – pozitivně či negativně, nebo si květiny ani nevšimnou. Pouze v jednom případě si budou stěžovat – a to, když jim vybraná květina bude vadit. Tu začnou nadávat, stěžovat si. Stejně tak na jimi nevoleného prezidenta, který jim nevyhovuje. Nechci být takovým stěžovatelem. Nemám rád, když za mě rozhodují jiní. I když mám jako každý jen jeden hlas, mám právo jej použít a použiji jej. Sedět v hospodě u piva, stěžovat si, nadávat a k tomu dodat, že nevolím, protože nic neovlivním, je hloupé.

Oba chtějí…

Jenomže koho volit, když ve druhém kole máme socialistu Zemana a socialistu Drahoše? Oba chtějí totéž, oba si totiž vsugerovali (vyplývá to ze samotné podstaty socialismu), že mají nejlepší náhled na život a jsou osvícení. Když jsou osvícení, mohou lidem diktovat, jak žít.

Oba chtějí přesunout rozhodování o naší zemi do Bruselu (Zeman chce federaci, Drahoš posílení pravomocí bruselských úředníků).

Zdánlivě se liší v pohledu na migraci – Zeman je bojovník, nechce tady ilegální migranty. Problémem je, že např. ony kvóty, proti kterým oba (překvapivě) brojí, řeší přerozdělení migrantů, kteří získali statut uprchlíka (mělo by se tak jednat o prověřené osoby, které skutečně uprchly např. před válkou). Zeman však nemá s legálními uprchlíky problém (viz např. jeho vyjádření z doby, kdy byl premiérem či předsedou sněmovny). Oba se nyní shodují, že nařízené kvóty jsou hloupost a nesmysl – dle mého mají úplnou pravdu.

Oba chtějí odstranit českou korunu a nahradit ji eurem. Budou tedy obsazovat posty v bankovní radě ČNB podporovateli společné evropské měny. Tak podle čeho si vybrat, když i v těch otázkách, které významně z pozice prezidenta ovlivňují, se shodují?!

Oba mi, když už jsem zmínil květiny, připomínají orchidej z obchodu. Jeden se tváří, že je orchidejí modrou, druhý bílou. Problémem je, že ona modrá orchidej je také bílou orchidejí, jen je „napuštěna“ modrým barvivem, které záhy vyprchá.

Zkusil jsem se podívat na jejich společnou televizní debatu. Pominu provedení, za které mohla nepřipravenost organizátora debaty (Prima TV). V jednom křesle byl pohodlně usazen glosátor politiky, politik profesionál, který prostě ví, kdy má říkat co si myslí a kdy co si myslí cílová skupina voličů. V druhém křesle byl strnule posazen člověk, který buď naivní je, nebo naivitu předstírá. Na první pohled tedy jasná volba.

Jenomže něco mi zde nehraje. Pan Drahoš se pohyboval vysoko v akademických kruzích. Z vnějšího pohledu akademici působí jako slušní, kultivovaní lidé bez jakéhokoli zákeřného jednání. Jenomže pokud docenti a profesoři jsou slušní, hodní, nezákeřní, potom sedí ve svých kabinetech, laboratořích a bádají. Chtějí-li dosáhnout funkce – vedoucího katedry, děkana, rektora apod. nemohou být slušní. V akademických kruzích jsou neustále vedeny zákeřné války a pouze ti nejzákeřnější, nejprotřelejší a s nejostřejšími lokty vítězí. Proč? Protože čím výše v akademické hierarchii jsou, tím vyšší mají příjem a o vlastní peníze jde až na prvém místě (to platí i pro socialisty). Takže buď je Drahoš výjimka potvrzující pravidlo, nebo je dobrý herec (na výjimku však nevěřím). Nejsem odborník na projev, ale i ono zadrhávání v přednesu jeho myšlenek dle mého svědčí o tom, že se uměle brání říci skutečně na rovinu, co si myslí.

Co jsem popsal u akademiků, však platí i u politiků – se slušností v politice daleko nedojdete. Na rozdíl od akademiků si nemusíte hlídat ústa. Proto politik, stejně zákeřný jako akademik, působí na veřejnosti lépe – prostě nemá potřebu se hlídat.

Zeman už šanci dostal

Jenomže tento drobný rozbor mě opět dostal zpět k remíze mezi kandidáty. Co s tím? V kampaních lidem říkám – když vás někdo jednou zklamal, nedávajte mu novou šanci. Volte někoho jiného. Počítejte s tím, že vás zklame i on. Máte však naději, že tomu tak nebude.

V minulém druhém kole prezidenta jsem volil Zemana (zpětně si říkám, že jsem si raději tu ruku neurazil) a ten zklamal na plné čáře. V kampani hlásal, že se nepodvolí EU a hned po své inauguraci pověsil na Hrad, symbol české státnosti, logo EU (na Hradě za války visel hákový kříž, jestli tam za okupace a komunistické totality visela vlajka sovětská, netuším – ale ani jedno z těch období nebylo pro náš národ příjemné). Proč to udělal? Pro vlastní prospěch.

Hlásal, že bude respektovat pravidla a to se projevilo organizací puče uvnitř jeho ČSSD, jmenováním nikým nevolené vlády jeho kamarádů. Neustále otáčí své názory. Jeho prezidentování lze shrnout jako období pomsty. Nyní nemá problém jmenovat trestně stíhaného muže premiérem, a to opakovaně. Jindy se však o trestně stíhaného otírá (např. schválení církevních restitucí). Opět pro vlastní prospěch.

V běžných volbách bych nevolil Zemana ani Drahoše. Oba jsou pro mne zlo. Jenomže nejsou běžné volby, není na výběr. Zeman už tu šanci dostal a zklamal. Drahoš ji tedy dostane a budu doufat, že to bude taková nenápadná chudobka ve váze, která neurazí, neuškodí a nezkazí mi chuť k jídlu. Ach jo.

Jiří Zapletal,
místopředseda Svobodných

Vyšlo i na autorově osobním blogu.

Články vyjadřují pouze osobní názor autora a nejsou oficiálním stanoviskem Svobodných, pokud není uvedeno jinak.

Ohodnoťte článek:

(1 hlas)

Na toto téma jsme napsali

Vodička: Mnoho povyku pro senátní nic

V posledních týdnech se pořád mluví o Radě starších. Ano, tak někteří občané zcela trefně přezdívali Senátu už od jeho vzniku.

Svobodní: Koho podporujeme a doporučujeme ve 2. kole senátních voleb

Pešík: Protestní strany jako produkt demokracie

O protestních stranách nejčastěji se hovoří jako o ohrožení demokracie. Tento popis vyvolává dojem, že tyto strany jsou jakousi anomálií, něčím nepřirozeným, co by se v demokratickém systému vůbec nemělo objevit.

Jak volit v komunálních volbách

Chcete Svobodným pomoci uspět v komunálních volbách? Nejste si jistí, jak využít své hlasy, které ve volbách máte k dispozici? Přinášíme jednoduchý návod, jak volit.

Vodička: Říjnové volby do Senátu nebudou jen lokální záležitost

Každé dva roky se konají v Česku volby do Senátu. Politická scéna i novináři o těchto volbách vždy hovoří jako o volbách druhého řádu. Většinou se argumentuje (a správně), že je nízká volební účast a že horní parlamentní komora má jen omezené možnosti.