Zálom: Nigel Farage v Praze – následujme příkladu Brexitu

Témata:

Ve čtvrtek 21. 9. navštívil Prahu britský politik, europoslanec za UKIP, Nigel Farage. Připomněl ve svém projevu českým euroskeptikům, že snaha na znovuzískání suverenity na bruselském politickém molochu má smysl.

Nigel Farage je jednoznačně nejviditelnějším symbolem odporu svobodně smýšlejících lidí proti růstu eurobyrokratické moci nad našimi životy. A připomíná, že, i když by si to tak mnozí přáli, jednou vstoupit do EU rozhodně neznamená, že s ní musíme jít na věčné časy a nikdy jinak. A že, navzdory tomu, co se nám bruselskou politickou aristokracií financovaná propaganda snaží vtlouct do hlavy, politikům EU nejde o nějaký svobodný trh, svobodný pohyb osob, nebo snad dokonce o mír na evropském kontinentě. Protože EU je jednoznačně politický, mocenský projekt, nikoliv projekt postavený čistě na ekonomických základech, klíčovým modem operandi jeho prominentních exponentů je bezohledné používání moci, za každou cenu, bez ohledu na realitu, na lidi, a nakonec i bez ohledu na nevyhnutelné následky.

Členy jednoho takového ryze mocenského, politického projektu jsme už jednou byli – a není tomu zase tak dávno. Stejně jako nyní v případě našeho členství v EU jsme se součástí takového projektu stali na věčné časy, podle přání tehdejších politiků, kteří se ve své ničemnosti a ohavnosti jen málo lišili od těch dnešních, s jiskrami v očích budujících evropský svaz. Ty jejich věčné časy nakonec netrvaly tak dlouho. A stejně jako jsme se po pár desetiletích vymanili, třebaže ani ne tak z našeho přičinění ale spíše díky vnějším vlivům, z okovů tohoto prvního politického projektu, tedy sovětského bloku, můžeme se nyní zbavit i okovů, které se ve své pravé podstatě, svým filozofickým a ideologickým základem liší pouze v barvě hvězd, jimiž jsou ozdobené.

Nigel Farage na konferenci Svobodných

Evropa zažívá vlastně již třetí snahu o politickou integraci v jednom velkém mocenském projektu. Kromě sovětského bloku, který se jen díky urputné snaze Spojených států držel v hranicích, jejichž součásti jsme bohužel byli i my, se stejnou optikou musíme dívat i na integrační projekt nacistického Německa, jehož ekonomické základy se v zásadě od dnešních plánů Bruselu příliš neliší. Základy jsou obdobné – pouze politické prostředky se změnily, nebo lépe řečeno nejdou do takových extrémů. Tedy alespoň zatím. Neutěšujme se tím, že snad dnešní kolektivisté a etatisté jsou o něco civilizovanější a ohleduplnější, než byli jejich předchůdci před sedmdesáti či padesáti lety. Ve své nenávisti vůči svobodě se jim hravě vyrovnají.

Jednotný trh, jednotná zahraniční politika, vnitřní normy na to či ono, jeden vůdce. Jedna říše. Bez ohledu na to, zda má na vlajce rudou hvězdu, hákový kříž nebo žluté hvězdy v modrém poli, jde v zásadě o to samé. Dokonce i ten nejotřepanější argument, že Evropská unie je projektem, který na evropském kontinentě zavede věčný mír a odstraní navždy nebezpečí války, je naprosto falešný a odkazuje na předchozí dva mocenské integrační projekty. Pokud by totiž Evropu ovládli sovětští komunisté nebo němečtí nacisté, a vládli zde tvrdou rukou a bezohledně smetli každou opozici, nepochybně by se, z formálního hlediska, takový stav dal nazvat mírovým. Jednotlivé státy by přestaly existovat, a jedno mocenské centrum, ať už usazené v Berlíně nebo v Moskvě, by si řídilo celoevropskou politiku pod svém, bez nutnosti řešit jakékoliv konflikty. Ve skutečnosti by však takový režim vedl permanentní válku proti lidem, proti veřejnosti, proti jakémukoliv projevu individualismu. Jenomže stejnou válku nyní vede i Evropská unie. Naštěstí je zatím opatrná a nevolí, nebo lépe řečeno ještě nemá, skutečně účinné prostředky, jak opozici a individualismus potlačit. Zatím.

Farage ukázal, že můžeme

Pražský projev Nigela Farage nepochybně každému euroskeptikovi v České republice vlil naději, že se můžeme z tohoto žaláře národů dostat, budeme-li důslední a že, i když se bruselský moloch, s celou svou armádou mediálních odborníků a propagandistů zdá neporazitený, jeho konec může být rychlejší, než se snad nyní zdá.

A věřím, že touto nadějí jsou naplněni i ti, kteří včera před Národním domem na Vinohradech, kde se návštěva Nigela Farage konala, viděli asi šest nebo sedm zoufalých eurofanatiků mávajících modrou vlajkou a transparentem s nápisem „Brexit potápí Evropu“ (volná citace): jestliže se tito lidé dokázali sejít pouze v tak chabém počtu, místo toho aby uspořádali skutečně masovou demonstraci, s tisícihlavým davem nadšených příznivců skvělých zítřků pod modrou, žlutě hvězdnatou vlajkou, tak to s jejich sílou nebude tak hrozné.

Nakonec je to jen na nás. Můžeme si sami zvolit, zda naši republiku budou zastupovat sebevědomí politici, jimž bude na srdci ležet především prospěch tohoto národa, nebo zda se na další čtyři roky vrhneme do náruče probruselských, poslušných vazalů, kteří nebudou váhat dále prodávat naši suverenitu, naši prosperitu i naši bezpečnost. Můžeme to změnit. A můžeme jednou i dát Bruselu sbohem!

Luboš Zálom,
předseda středočeských Svobodných a lídr kandidátky do Poslanecké sněmovny ve Středočeském kraji

Ohodnoťte článek:

(1 hlas)

Na toto téma jsme napsali

Petrík: Unijní dotace nejsou žádné dobro

Mluví se o tom, jestli dotace jsou dotace z Unie dobro nebo zlo. Samozřejmě nenapíšu nic nového, ale opakování je matka moudrosti. Zde jsou některé negativa dotací přicházejících z Unie do ČR.

Zálom: Babišova vláda s podporou bolševiků. Logické završení vývoje

Před pár hodinami byla jmenována nová vláda Andreje Babiše, tentokrát s reálnou šancí na získání důvěry. Je to první vláda po Listopadu, která se zcela nepokrytě opírá o podporu komunistů.

Pajonk: Nová vláda – prohra svobody a výhra státního dohledu

Jako předseda liberální strany, pro kterou je cílem malý stát s vysokou svobodou a nízkými státními intervencemi do života jednotlivců a firem, prostě nemůžu mít radost z nově vznikající vlády. Jako drzost pak vnímám to, že vláda vedená donašečem StB a opřená o KSČM je jmenována v den, kdy si připomínáme popravu Milady Horákové komunisty.

Zapletal: Politik, učitel nebo rodič?

Je nejvyšší čas co nejvíce oddělit základní školství od obcí a státu. Ředitelé škol musí mít konečně dostatečné pravomoci a samostatnost. Neměli by být omezování lidmi, kteří školství příliš nerozumí, ale protože jsou právě u korýtka, kecají do něj.

Zálom: Stačilo nám patnáct let v EU?

Před patnácti lety jsme se v referendu rozhodli, že vstoupíme do Evropské unie. Byla to tehdy poněkud jiná Unie, než jak ji známe dnes.

Pomozte nám

Staňte se příznivcem

Získejte možnost hlasovat v otevřených primárkách. Dostávejte pravidelné aktuality Svobodných do e-mailové schránky a pozvánky na naše akce.
Chci se stát příznivcem

Staňte se členem

Spolurozhodujte o politice Svobodných na jednotlivých úrovních. Účastněte se dění uvnitř Svobodných a volte kandidáty a orgány strany.
Chci se stát členem

Přispějte finančně

Přispějte Svobodným na jejich transparentní účet a podpořte důležitou volební kampaň v tomto roce.
Chci finančně přispět