Zálom: Diagnóza opozice: zbabělost nebo schizofrenie?

„Mám pro naše občany dobrou zprávu,“ oznámil včera Andrej Babiš, když oznamoval, že vláda vyslyšela ponížené škemrání krajů a vyhlásila znovu nouzový stav. Skutečně je to dobrá zpráva?

O tom, co je dobrá zpráva, můžeme mít každý jiné představy. Ale pohrdání ústavním pořádkem, stejně jako pohrdání svobodou, nemůže a nesmí být pokládáno za něco dobrého. Pokoušíme-li se však na všem hledat něco pozitivního, pak lze vyjádřit určité uspokojení alespoň nad tím, že se tzv. protibabišovská opozice dokonale odkopala a morálně zdiskreditovala.

Jak si máme vykládat žadonění krajů o znovuvyhlášení nouzového stavu, které se rozeznělo směrem ku Praze takřka ze všech světových stran? Připadají v úvahu dvě možnosti. Opoziční strany, které dnes vesměs drží v rukou kraje (pouze ve třech krajích má hnutí ANO pozici hejtmana a v jednom kraji sedí v hejtmanském křesle politik ČSSD), možná uvnitř i mezi sebou navzájem komunikují tak špatně, že zkrátka pravá ruka neví, co dělá levá. Nesouhlas s nouzovým stavem vyjádřený parlamentní opozicí se neshoduje s názorem krajských politiků těchto politických stran a nebyl s nimi vůbec předem projednán. Opoziční strany na krajích se zalekly, co všechno by zrušením nouzového stavu padlo na jejich hlavy, nedokázaly nic vykomunikovat se svými kolegy v parlamentu, a vydaly se s prosíkem za Andrejem Babišem. A ten samozřejmě prosbám rád vyhověl, získal drahocenné alibi.

Druhou možností je, že parlamentní opozice ve skutečnosti o zamítnutí nouzového stavu nestála, snažila se balancovat na hraně, nabízet podmínky, za nichž jít vládě na ruku. Opoziční strany však tuto pokerovou partii zkrátka nedokázaly uhrát. Vyděšené tím, že se prchalovská propaganda roztočí na plné obrátky a učiní z představitelů opozičních stran mordýře odpovědné za smrt stovek lidí, obrátily se na své kolegy na krajích, aby situaci uhasili a vydali se s prosíkem za Andrejem Babišem. A ten samozřejmě prosbám rád vyhověl a získal drahocenné alibi.

Jaká možnost je horší? Je horší šílená schizofrenie nebo ubohá zbabělost?

Záminka poskytnutá Babišovi Asociací krajů znamená, že opozice už od této chvíle bude muset být zticha. Jestliže si zástupci těchto stran představují, že tím byla vláda donucena k jednání o podmínkách nouzového stavu, není to nic než chiméra. Babiš nemá žádný důvod podmínky opozice poslouchat. ODS, Piráti, STAN, Topka, Lidovci – ti všichni jsou dokonale poníženi. A nejlepší na tom je, Babiš nemusel hnout ani prstem. Stačilo jen vyčkávat a sázet na jejich nedostatek morální odvahy. Jakákoliv snaha vystupovat ve věci nouzového stavu, plošných opatření, zákazů či příkazů uvalené na české občany pod záminkou boje s virem kriticky a odmítavě, bude ve světle chování krajů působit směšně a zoufale. „Co po nás chcete,“ může jim Babiš kdykoliv odpovědět. „My jen provádíme politiku, o kterou nás vaši kolegové z krajů sami žádali!“ Opoziční strany se mohou, chtějí-li alespoň předstírat, že mají rovná záda, nanejvýš dalších hlasování zdržet.

ODS a další tzv. opoziční strany nám vlastně ukazují, jak by ony samy řešili epidemii covid-19. Šly by cestou represí stejně jako Babiš s Hamáčkem. Stejně jako oni by šlapali po malých podnikatelích a živnostnících, užívali by si moc, která jim díky koronaviru spadla do klína. Zatímco nyní po nás dupe Babišova a Hamáčkova holínka, v případě opozičních stran bychom na sobě cítili tlak Fialovy vycházkové polobotky nebo Bartošovy fair-trade tenisky. Bolelo by to podobně. Všimněme si, že v prohlášeních vůdčích představitelů těchto stran se prakticky vůbec nemluví o tom, že živnostníkům je potřeba konečně dovolit pracovat, vydělávat a postarat se o své rodiny. Mluvit jen o kompenzacích je něco naprosto falešného. Kompenzace jsou jen úplatkem za poslušnost.

Včerejší šaškárnou odehranou kraji skončila opoziční volební kampaň mnohem dříve, než vůbec začala. Skončil její smysl, její morální i politická podstata a pomalu se vykresluje jen pokroucená karikatura. Jediné, na co mohou tzv. opoziční strany nyní sázet, je pouze chabá paměť českých voličů. Pravda, volič je tvor sklerotický. Být však v kůži ODS nebo do jisté míry Top09, začal bych se o budoucnost velmi obávat. Pokud totiž tyto strany sázejí na voliče pravicové, pak je třeba si uvědomit jednu věc. Pravicový volič nerad odpouští. I když se pravicový volič možná smířil s tím, že je zapotřebí dostat Babiše od vesla a volit kvůli tomu strany, které jsou přinejlepším středové, tuto dobrou vůli a velkorysost včera opozice dokonale zradila.

To klade nyní obrovský úkol na bedra rozdrobené, nejednotné pravice. Zapomenout na dílčí rozpory a rozdíly, přestat se točit v nekonečném kruhu vzájemného osočování, kdo je lepším pravičákem, podat si ruce, domluvit se, vyvrátit jednou provždy mýtus o zahozeném hlasu. Naprostý rozpad osobnosti protibabišovské opozice otvírá pravici jedinečné startovní okno, které tady dlouho nebylo. Pokud by se podařilo něco jako velká integrace české pravice, jak velká část elektorátu s úlevou uteče od přinejlepším středové ODS nebo Topky? Využít této šance a dostat do Sněmovny prostřednictvím voleb opět pravicové myšlenky je bez nadsázky historický úkol. Jsem v tomto ohledu velmi optimistický.

Koneckonců vzmach principiální pravice by mohl být pro strany současné nemocné parlamentní opozice, ať už trpí schizofrenií nebo „jen“ zbabělostí, tím pravým, účinným i když zaslouženě hořkým lékem.

Luboš Zálom 

místopředseda strany

Zdroj: blog IDNES

Články vyjadřují osobní názor autora a nejsou oficiálním stanoviskem strany, pokud není uvedeno jinak.

Ohodnoťte článek:

(1 hlas)