Vondráček: Slavíme 30 let! Co přeji naší zemi? Milion chvilek pro SVOBODU!

O uplynulých třiceti letech toho už zaznělo hodně. Kdybych tu shrnoval vývoj posledních tří dekád asi bych nenapsal nic nového a těžko bych mohl konkurovat slovům pamětníků doby.

Než ale začnu přemýšlet o něčem jiném, připomenu alespoň to, co jsem o uctění výročí na Národní třídě: „17. listopadu 1989 (..) jsme se jako země vydali tím správným směrem. Pryč od vlády jedné strany. Pryč z izolace. Pryč z područí mocného souseda. I když nemusíme souhlasit se vším, co se v našem státě od té doby odehrálo, nemělo by to bránit tomu, abychom dnes s upřímnou radostí oslavili 30 let od pozitivního zápisu v našich dějinách.“

Dnes bychom se tedy měli radovat, ale také koukat do budoucna. Co hýbe naší republikou? Poslední dobou se opakovala hlavně dvě hesla „30 let svobody“ a „milion chvilek pro demokracii“. O čem ta hesla vypovídají a „sedí jako zadek na hrnec“?

Svoboda a demokracie se často bezmyšlenkovitě používají dohromady skoro jako synonyma, jenže už Benjamin Franklin v 18. století připomínal, že je mezi nimi velký rozdíl a my bychom na to neměli zapomínat.

Právě Svobodní jsou na tento rozdíl asi nejcitlivější ze všech našich politických stran, a proto bychom uplynulých třicet let označili spíše jako „30 let demokracie“ a do budoucna si přáli „milion chvilek pro svobodu“.

Demokracie znamená, že většina, výraznější nebo méně výrazná, rozhoduje o životech menšiny. Čím více peněz demokraticky zvolená vláda má, čím větší mocí disponuje, tím méně spokojená a svobodná zpravidla může být menšina, která zrovna svoje preference nediktuje skrze vládu.

Má-li někdo problém s dnešní vládou, pak mu nepomůže více demokracie (ANO totiž v demokratických volbách vyhrálo a podle průzkumů se zdá, že k velké změně by nedošlo ani při konání nových voleb). Jediným systémovým řešením pro větší spokojenost valné většiny obyvatel ČR je více svobody! A v tom zůstává program Svobodných unikátní.

V posledních dnech jsme proto ohledně svobody říkali: „Máme na víc!“

Když nám stát nechá více z našich vydělaných peněz, sám se bude muset zaměřit jen na to nejnutnější. Nebude nad námi mít kontrolu na každém rohu, v každém aspektu života.

Zaměří se na stavění silnic, které si zatím bez investicí státu neumíme představit. Bude pečovat o hasiče, vojáky či policisty, ale propustí řady těch, kteří ze své kanceláře vymýšlí, jak udělat lidem život komplikovanější – co jim zakázat, co jim zdražit nebo co jim dovolit jen při vyplnění pěti papírů a oběhnutí tří úřadů.

Takto malý stát nebude mít na to platit politické trafikanty za nic nedělaní. Bude mít jen na ty nejpotřebnější státní zaměstnance, na nemohoucí a na důchodce, kteří státu celý produktivní život odevzdávali část ze své výplaty.

Takový stát zruší všechny škodlivé dotace a nebude moci dávat „vybraným“ firmám slevy na daních, protože na to nebude mít. Vláda takového státu pak mnohem méně ovlivní náš život. Nebude nutné proti ní protestovat. Každý člověk si bude více žít podle svých představ i podle vlastních zásluh.

Víme, že existují oblasti, o kterých bude vždy rozhodovat většina, a tak je tomu správně. Svoboda totiž nesmí mít bezbřehá a existují základní oblasti života, ve kterých je státní vynucení v pořádku. Svoboda a odpovědnost totiž musí jít ruku v ruce, jinak zhynou.

Kdybychom si ale navzájem dopřáli více svobody. Kdybychom každému dopřáli, ať si o svých penězích rozhoduje více sám. Kdybychom se méně těšili na to, že po vítězství v demokratických volbách ta moje strana vnutí ostatním to moje dobro, protože k tomu dostane příležitost, moc a prostředky, tak bychom nemuseli proti vládám protestovat a obávat se toho, že nám budou škodit tolik, jako škodily vlády doposud.

Že právě málo svobody je důvodem pro politické protesty tvrdil i americký profesor politologie Rudolph Rummel (1932-2014): „Tam, kde jsou lidé svobodní, je politické násilí minimální.“

Lépe než on to nedokážu
vystihnout.

Přeju nám všem tedy milion chvilek pro svobodu, aby mohl žít každý po svém. Každý jsme jiný, každý máme jiné potřeby a svoboda nám dává možnost zůstat sami sebou.

Proto je pro mě svoboda je ta nejvyšší hodnota! Svoboda nechává při životě rozmanitost lidství každého z nás. Svoboda zajišťuje pestrost myšlenek, zboží i služeb. Svoboda nám dává šanci a možnost vlastního výběru. Svoboda je tolerance k chování, kterým nikdo neubližuje někomu jinému, bez jeho vážně míněného svolení.

Svoboda je to, čeho si zasloužíme více!

Víme, že boj za svobodu a odpovědnost jednotlivce nikdy nekončí!

A můžete se spolehnout, že právě Svobodní za ní budou bojovat stále a upřímně!

Libor Vondráček,
předseda Svobodných

Vyšlo i na osobním webu autora.

Ohodnoťte článek:

(1 hlas)