Včera nás inaugurace prezidenta na chvíli vrátila o pár týdnů zpět, kdy jsme prožívali 14 napjatých dní mezi 1. a 2. kolem prezidentské volby. V těch čtrnácti dnech se do vyhroceného konfliktu přátel a nepřátel Miloše Zemana zapojilo asi nejvíc lidí.

Bylo to silných čtrnáct dní a pro mnohé to byly příjemně strávené chvíle na sociálních sítích, kdy se mohli naplno projevit a vymezit vůči téměř polovině národa.  Většina lidí z mého okolí však to napjaté období nesnášela moc spokojeně a už se těšila na to, až jednomu z těch dvou nechtěných hodí lístek do urny a volební šílenství skončí. Mohli bychom stovky hodin spekulovat, proč jsou prezidentské volby vyhrocenější než všechny ostatní, i když prezident v našem systému není nejsilnější figurou na šachovnici, anebo bychom na prezidentských volbách mohli zkusit něco změnit.

Kdekdo by vracel zpátky volební právo zákonodárcům, kdekdo by v závislosti na svém vztahu k současnému prezidentu rozšiřoval nebo omezoval prezidentovy pravomoci. Většinu z těchto záležitostí je nutno změnit ústavní většinou, a ta je v době, kdy si Andrej Babiš není schopen vyjednat ani většinu prostou, hudbou vzdálené budoucnosti. Prostým zákonem se ovšem může změnit způsob počítání výsledků voleb. Jedním ze známých alternativních způsobů počítání výsledků voleb je Janečkův systém 3xPLUS a 1xMÍNUS. Ten však mění konečný výsledek voleb jen kosmeticky, nereaguje příliš na „strašák propadlého hlasu“ a ve volebním obvodu, kde je jen jeden vítěz a my se rozhodujeme ve dvou kolech, nemá ve výsledku význam.

Velký význam by však mělo zavedení „Australského systému“. Málokdo ví, že Australané nám mohou být inspirací svým systémem v imigrační politice, ještě méně lidí ale ví, že Australané jsou známí razitelé „systému okamžitého rozhodujícího utkání“. Díky tomu, že tak úporně propagují tento způsob hlasování, získal nakonec přezdívku po nich a dnes se podle jejich vzoru volí prezident například v Irské republice. Podobně se volí i pořadatel olympiády, i když tam je akt volby reálně proveden vícekrát (více kol – ne jeden lístek).

V čem je tento systém unikátní? Volič jedním hlasováním vyjádří svůj postoj ke všem reálným kombinacím dvojic, které by mohly ve finálovém kole nastat. Jednotlivým kandidátům přidělí pořadí podle své preference a kdybychom nyní tento systém vztáhli na naše prezidentské volby v roce 2018, zodpoví odevzdáním jednoho lístku 36 otázek. Při devíti kandidátech tak může vzniknout 362 880 unikátních kombinací na volebním lístku. Pokud bude mít volič pocit, že z devíti kandidátů nelze vybrat dobrého prezidenta, nic na tom volební systém nezmění. Prakticky přemýšlejícímu voliči však tento systém dá možnost nevolit takticky – tedy toho, kdo má šanci se dostat do druhého kola. Takový systém mu umožní nelitovat propadlého hlasu, neboť na jeho lístku bude započteno i pořadí na jiném než prvním místě.

Pro přehlednost jsem zvolil ukázku, kdy se volí z pěti kandidátů, a pokusil jsem se znázornit na obrázcích jak by se postupovalo při počtu sedmi odevzdaných hlasů. Při takovém počtu může hrát roli i počet druhých a dalších míst. Ve skutečnosti se ale v ČR odevzdá mnohem víc hlasů, a tak reálně rozhoduje jen počet míst prvních. Principem systému je odpadání nejslabšího kandidáta v každém kole, přičemž ale hlas voliče, který ho dal na první místo nepropadne, ale přejde na kandidáta, který byl na místě druhém. A tak se pokračuje do doby, než kandidát s největším počtem hlasů bude mít nadpoloviční podporu.

V praxi by hlasování mohlo probíhat v papírově formě, kdy by se využívalo  křížků podobně, jako jsme zvyklí z komunálních voleb, anebo by se mohlo ke kandidátům psát jednoduše číslo preference. Takhle by ovšem nebylo zabráněno rozporům při luštění grafického zpracování číslic, a proto bych se přikláněl k využití křížků. Náš hlas by byl zaznamenán systémem řetězce čísel např.: 2;3;4;1;5, a tyto řetězce by byly viditelné na webu volby.cz, čímž by se dalo ověřit započtení našeho hlasu mnohem jistěji než teď, kdy započtení našeho hlasu může dokázat jeden hlas pro našeho kandidáta v okrsku. Hlas každého voliče je mnohem méně unikátní a tedy snáze „zapadne“, když přesně jako on volí více lidí.

Nejlepší by ovšem bylo, kdybychom se v elektronizaci státní správy konečně začali přibližovat např. takovému Estonsku, a to včetně voleb. Napadají mě zatím jen krkolomná řešení, jak zajistit tajnost a neovlivnitelnost volby z domova, a proto bychom mohli za plentou zatím využít alespoň nějakého dotykového zařízení nebo PC. Pokud bychom chtěli mít o své volbě hmotný záznam, mohla by se o provedení hlasu vytisknout účtenka, umístěná do obálky a vhozená v ní do urny.

O technické zabezpečení takového řešení by se postaraly krachující restaurace, kterých po absolutním zákazu kouření stále přibývá. Do listopadu 2016 musely investovat do systému EET, a tak by státu mohly prodat jak „dotyková“ zařízení, tak fiskální tiskárny. Software pro EET by musel prodělat jen malé změny, aby byl použitelný pro účely voleb, a tak jsem si pro názornou ukázku „volebního dokladu“ vypůjčil účtenku jedné nejmenované kavárny.

Nic takového by pro překontrolování započtení hlasu nebylo nutností, protože by se to opět dalo ověřit výskytem řetězce na stránce okrsku na webu volby.cz. Byla by to ale pojistka při nějaké obavě o ovlivnění voleb během procesu odesílání hlasu na server.

VÝHODY x NEVÝHODY:

Nevýhod je méně, takže začnu u nich. Bezesporu je to pro mnohé hůře představitelné a jako každá změna by to hlavně na začátku přineslo nějaké zmatky pro voliče i komisi. Taková je ale cena za jakoukoli změnu – i k lepšímu.

V případě, kdy by byl volič rozhodnut hlasovat jen pro jednoho kandidáta, ale započítání jeho hlasu by bylo podmíněno vyplněním pořadí více anebo všech kandidátů, mohlo by se stát, že by ho to od hlasování odradilo. Anebo naopak – přimělo by ho to nad volbou se více zamyslet a věnovat jí více času. Takový efekt můžeme vnímat jako nevýhodu ale i výhoda tohoto systému.

Výhodou je bezpochyby to, že jedním kolem by se náklady na volby snížily o polovinu a dalo by se tak ušetřit např. i na senátorských volbách. Tím, že by vše proběhlo během jednoho víkendu,  bychom se vyvarovali divokému období mezi oběma koly. Jako velkou výhodu vidím i to, že by se volič nemusel strachovat o propadnutí svého hlasu a nepodléhal by tolik vlivům médií a průzkumných agentur, které více či méně tlačí voliče do volby favoritů. Hlavní výhodou je pak skutečnost, že by proti sobě „v posledním virtuálním kole volby“ stanuli skutečně ti nejpřijatelnější kandidáti. Nedošlo by k rozmělnění hlasů u podobných kandidátů a prezidentem by nakonec byl ten nejvíce oblíbený nebo alespoň nejméně neoblíbený.

Nedělám si iluze, že bych teď dokázal otevřít debatu o této problematice v nejvyšších politických kruzích. Věřím ale, že časem k této změně dospějeme, neboť minimálně šetření „nákladů na demokracii“ je v poslední době vděčným tématem a i další argumenty objektivně hovoří pro zavedení tohoto systému.

Libor Vondráček,
člen Republikového výboru Svobodných

Vyšlo na webu autora.

Články vyjadřují pouze osobní názor autora a nejsou oficiálním stanoviskem Svobodných, pokud není uvedeno jinak.

EDIT 14. BŘEZNA 2018: Ve chvíli, kdy jsem si myslel, že jde o celkem neznámý nápad, který se snažím obhajovat ve svém okruhu od prezidentských voleb mě překvapili senátoři, když navrhli změnit volby do senátu dle Australského modelu 12. března https://www.novinky.cz/domaci/465954-senatori-navrhli-jednokolovy-zpusob-voleb-do-horni-komory.html. Jejich návrh vítám, přestože na úrovni komise náročnost sčítání neřeší elektronikou a požadují po ní „pouhé“ manuální přepisování, které je dost náročné. Na to, že by sčítání neměla komise řešit se ovšem shodneme.