Vochozka: Globalizace za záchranu zdravého rozumu

Nestává se často, aby se mi povedlo rozproudit debatu, která je emociální. Zajímal jsem se na názor, jak vlastně lidé vnímají globalizaci. Menší téma jsem si nenašel a jelikož tu ta mrcha globalizace je, tak se jí pokusím trochu podívat na zoubek.

Většina lidí vnímá globalizaci jako zlo. V určitém pohledu s nimi lze i souhlasit, ale jak už to tak bývá každá mince má rub a líc. Globální obchod ale není o pohledu jednotlivce, ale o komplexu pohledů jednotlivců. To je vážný rozdíl. Většina lidí si pod pojmem globalizace představí nebohou čínskou dělnici šijící jeansy pro bohaté zápaďáky. Ano i to je jeden s dílků globalizace.

Druhý pohled zase říká, kde bychom byli, kdyby jsme neměli na globální trhy přístup? Ten globální trh potřebujeme. Jak jinak bychom se dostali třeba k ruskému plynu? Jak bychom zajistili dodávky materiálů pro naše výrobní závody? Automobilky a další infrastrukturu? A komu vlastně bychom ty výrobky prodávali? Bez globálního trhu to nepůjde. Ať se nám to líbí nebo ne.

Na chlup stejné je to s aktivitami Evropské unie na poli environmentálních změn. Je to úplně stejné. Absolutně levicová Evropa se rozhodla zastavit globální oteplování. To je skoro až dojemné, jelikož pouhých 7-10% globálního znečištění produkuje. Jinými slovy, již nyní je to zcela nesmyslné snižovat emise doma, jelikož snížit nejdou. Je to ovšem extrémně drahé.

Nicméně pohled Evropy lze transformovat do osudu té čínské dělnice co šíje džíny. Je to sice blahosklonný záměr snažit se ochránit chudinku švadlenku, ale na druhou stranu hloupost. Pokud chcete, aby chudinka švadlenka jeansy pro bohaté zápaďáky nešila, nekupujte je. Jen tím ji máte šanci pomoci.

Stejné je to i s ekologickou akcí co se nám nyní rozjela v Evropě. Prohlásili jsme chudinku planetu za zplundrovanou a kdo má srdce, musí přece pomoci. Společně tu planetu musíme zachránit. Když přidají ruku k dílu všichni, tak se jistě dílo podaří. Je to vlastně citové vydírání. Pokud mu podlehneme, planetě to bude jedno, ale mi sami skončíme jako ta chudinka švadlenka. Tak to je.

​Pokud se nám dokonale povede odstřihnout se od globalizace, tak jsme světovými šampiony. Zatím se to povedlo pouze jedné zemi a tou zemí je KLDR, ba i ta má problém, jelikož bilaterálně spolupracuje s Čínou, která přístup na globální trhy má. Takže i otázka globalizace se jí týká byť zprostředkovaně.

Problém tudíž není globální obchod, ale serióznost jednotlivých účastníků této výměny. Souhlasím, že ochránit chudinku švadlenku je nutné a proto si její kalhoty nekupuji. To samé bych radil naší vládě ve vztahu k fantaskním environmentálním politikám, které jsou nám vnucovány. Šít jeansy totiž neumím a nehodlám se to učit.

​Tomáš Vochozka

Články vyjadřují osobní názor autora a nejsou oficiálním stanoviskem strany, pokud není uvedeno jinak.

Ohodnoťte článek:

(1 hlas)