Hezký den, jsem SvoBOT. Můžete se mě zeptat na cokoli ohledně programu Svobodných. Naučil jsem se moudrosti Libora Vondráčka a politické názory strany Svobodní.

Svobodní v médiích: o rodinných firmách, myších a dění v regionech

Svobodní v médiích: o rodinných firmách, myších a dění v regionech

Server Peníze vydal 31. 8. článek Očima expertů: Podporu rodinným firmám?Tomáš Pajonk, předseda Svobodných: V rodinné firmě jsem sice vyrostl, ale nakonec jsem stejně založil vlastní. Uvidím, jestli ji předám, možností komu, jsem vygeneroval hned několik.

Rodinným firmám v Česku se daří podle toho, jak umí poskytovat zajímavý produkt. Obecně u nás moc nefunguje kapitálový trh, od pracujících „si vezme“ půlku mzdy vláda a tak těžko vznikne zásadní poptávka po spoření a investování. Rodinná firma má v tomto prostředí přirozený bonus. Nevýhodu oproti korporátům má naopak ve velikosti a zázemí.

Doufám, že zákon žádnou podporu rodinným firmám definovat nebude – zákony mají být maximálně jednoduché a neřešit nesmysly. Nepotřebujeme žádnou adresnou podporu nějakého typu podnikání. Co potřebujeme od státu je lehkost, jistota a právo. Než dotační podporu bych raději viděl možnost třeba fixní daně nebo při příslušném označení (stánkový, domovní prodej, ubytování) jednodušší stavební či hygienické normy. Místo aby firmy v potravinářství mohly současně kontrolovat tři instituce jako drábové a trestaly každý nesmyslný prohřešek, tak raději instituce à la Michelin, která dává punc kvality.

2. září odvysílala TV Prima příspěvek V Evropském parlamentu řádí myši a legionella: Terezie Tománková, moderátorka: Nemilé překvapení čekalo na české europoslance při návratu do bruselských kanceláří. V proslulém komplexu Leopold řádí hlodavci. Poslanecké písemnosti v šuplících došly úhony, myši papíry sežraly. A jak navíc sami uvidíte v reportáži Gabriely Božilové, není to zdaleka jediné úskalí, se kterým se politici v Bruselu musejí potýkat.

Gabriela Božilová, reportér: Být europoslancem v Bruselu někdy vyžaduje docela značný stupeň odolnosti a otrlosti. Na evropské zástupce lidu totiž v jejich honosně vyhlížejícím sídle číhá nejedna záludnost.

Jiří Payne, europoslanec, Svobodní: My jsme včera v kanceláři otevřeli šuplík a zjistili jsme, že tam máme rozhryzané papíry. Zcela jasně jsme se shodli na tom, že to byla myš. Museli jsme šuplík vydezinfikovat.

Gabriela Božilová, reportér: Jak poslanec říká, návnady na myši, které mimochodem EU zakázala, mají po celé kanceláři. Ale myši zřejmě dbají evropského nařízení – zakázané návnady nežerou a místo toho chroupají evropské směrnice. Hlodavci ale zdaleka nejsou jedinými záškodníky v honosném bruselském sídle…

Jiří Payne, europoslanec, Svobodní: V potrubí s teplou vodou v Bruselu, i ve Štrasburku, shodou okolností, se namnožila bakterie legionelly, která může ve větším množství způsobit zdravotní potíže. Mnoho let se Evropský parlament v obou budovách pokoušel vydezinfikovat potrubí, nicméně ono se to nepovedlo. A letos, někdy v lednu, nám bylo oznámeno, že to EU vzdává.

Blesk vydal 1. 9. článek V Bruselu mi koušou lejstra MYŠI!: Berou 170 tisíc čistého plus náhrady. Jenže mají své výhrady! Europoslanec Jiří Payne (62, Svobodní) totiž zveřejnil na Facebooku fotku dokumentů údajně ohlodaných od myší!

„Právě jsme zjistili, že se nám do kanceláře v Bruselu dostaly myši a okousaly nám spisy v šuplíku. Návnady na myši, které mimochodem dle mého mínění EU zakázala, jsou po celé kanceláři, ale myši zřejmě respektují zákaz a místo návnady žerou evropské dokumenty,“ napsal poslanec na svůj Facebook. Člen strany euroskeptiků dále vyjmenoval problémy, které ho v Bruselu tíží. „Budova má narušenou statiku a padá, neteče tu teplá voda a také se tu neuvěřitelně krade. Před časem se zjistilo, že jsou obě budovy zamořené kokainem,“ dodal.

31. 8. vydalo Echoprime článek ( celý jen pro předplatitele) Dnes večer skončila řecká krize. Fakt?: Jestli se operace na záchranu Řecka zdařila, nebo jestli je pacient na konci umrtvený, diskutují politik Svobodných a bývalý europoslanec Petr Mach, bývalý centrální bankéř a nynější europoslanec za TOP 09 Luděk Niedermayer, s nimi v Čechách žijící řecký historik Konstantinos Tsivos.

První otázka je pro všechny. Má eurokomisař Moscovici pravdu? Je řecká krize skutečně za námi?

Tsivos: Myslím, že průměrný Řek takový pocit absolutně nemá. Nejsem ekonom, ale vím, že Řecko za těch osm let přišlo o čtvrtinu svého domácího produktu. Neznám v Evropě jinou zemi, kde by se v mírových dobách za tak krátkou dobu zmenšila ekonomika o čtvrtinu.

Moscovici a další naznačují, že od nynějška se to bude zlepšovat.

Tsivos: Aby se poměry zlepšovaly, musel by někdo do země přitáhnout investice. Ale míra zdanění v Řecku je šílená. To pak cizí investor přijde těžko. A i kdyby přišel, třeba v oblasti high-tech těžko najde vhodné zaměstnance. Všichni mladí, kteří vystudovali, odcházejí do zahraničí. Za těch osm let 400 tisíc mladých Řeků odešlo do Německa, do Anglie, taky do České republiky.

Mach: To, že poprvé po mnoha letech vykazuje řecký HDP malý růst, nemůžeme označit za konec krize. To, že Řecko formálně odešlo z programu ESM (Evropský stabilizační mechanismus – pozn. red.), není úplný konec. Oni jen přestávají čerpat, ale do roku 2060, dokdy budou splácet, trvá ta část programu, díky níž mají snížené úroky a celou řadu dalších výhod. A velkou nevýhodu – nemohou znehodnotit měnu tak, aby byli konkurenceschopní, protože zůstávají v eurozóně. Nezaměstnanost je pořád obrovská. Takže neskončila řecká krize, skončila jedna fáze.

Niedermayer: Vidím posun ve dvou věcech. Řekové mají odteď svůj osud ve vlastních rukou víc než v minulých letech, kdy byla část ekonomické politiky zbytečně až do detailu diktována věřiteli. To padá. Druhá důležitá věc: korekce, jíž v Řecku za těch osm let dosáhli, je naprosto nepředstavitelná. V roce 2008 měli 15procentní deficit, ještě v roce 2012 asi 13procentní, dnes jsou na nule. Rozpočtové úspory v rozsahu 400 miliard korun, zkuste si představit něco takového u nás. Státní výdaje v Řecku klesly o 40 procent. To znamená, že vláda v Athénách teď má jistý prostor provádět vlastní a méně brutální politiku. Pokud udrží dojem stability, mohla by nalákat nějaké investory. A nepochybuji o tom, že část emigrantů v momentě, kdy uvidí, že jejich země zase má nějakou perspektivu, se vrátí.

Mach: Váš optimismus, že odteď si Řekové budou moci dělat věci po svém, nesdílím. Dokud jsou dlužníky, dál musejí plnit úkoly, dál k nim budou pravidelně jezdit kontroly.

Tsivos: Naplánované je to do roku 2060.

Niedermayer: Dobře, ale změna tu je. Věřitelé se budou snažit udržet Řecko na trajektorii, o níž si myslí, že jim zajišťuje splácení dluhu. Předtím byla největší páka na vládu v Athénách založena na tom, že půjčky se poskytovaly po tranších, a věřitelé mohli říct: Další tranši neuvolníme, dokud neschválíte ten a ten zákon. Tato páka mizí a věřitelé budou v mnohem slabším postavení. Řekové získávají větší autonomii, ale ta by zas neměla být taková, aby mohli spáchat hospodářskou sebevraždu.

A jsou vyléčeny příčiny krize?

Niedermayer: Hlavní příčinou byla katastrofální ekonomická politika. Politici jsou vždycky velmi ochotni se vrátit k nezodpovědnosti. Ovšem doufám, že poučení je velké.

Mach: Žádné příčiny se neléčily. Co až euro z nějakého důvodu posílí vůči koruně, vůči dolaru? Německá ekonomika se se silnějším kurzem nějak popasuje, ale pro řeckou to bude rána. Nemohou být vyléčeni, dokud jsou v eurozóně.

Niedermayer: To přece není pravda. Devalvace měny je jen jedna cesta, fandové devalvace nikdy nemluví o všech dopadech, které devalvace má. Přijde inflace. Dlužníci v zahraničních měnách, kterých v tomto typu společností bývá hodně – vzpomeňme si na naše 90. léta, kdy jsme taky měli vyšší inflaci –, způsobí obrovskou finanční krizi. Zlepšení konkurenceschopnosti můžete dosáhnout i vnitřní devalvací, tím, že klesají ceny aktiv, klesají ceny lidské práce ve formě mezd.

Mach: Jistěže to jde i takhle, ale je to ukrutně bolestné. Ekonomická teorie tu má poměrně jasno. Pokud máte vlastní měnu, ta může na šok pružně reagovat, kurz se může pružně měnit. Vnitřní devalvace, kdy během osmi let musejí mzdy poklesnout o 20 procent, je strašně drsná.

2. 9. vydaly Parlamentní listy rozhovor Petr Mach: Ještě že naši zahraniční politiku k migraci nedělá Kalousek. Když Česi pozvali stovku Iráčanů, půlka zdrhla do Německa, druhá domů: e strašné, kam až to v Německu došlo,“ pozastavuje se nad protesty v Sasku bývalý europoslanec Petr Mach. „Na jedné straně absolutní rezignace na ochranu hranic a ignorování platných smluv německou vládou, vraždy a znásilňování ze strany afrických a asijských migrantů, na druhé straně pouliční protesty, kam se přimíchávají i neonacisté, hajlování a trestné výpravy,“ dodává. Podotýká, že Němci musí opakovaně slyšet náš český neměnný postoj. „Že si myslíme, že jejich migrační politika je vadná a že my žádné kvóty na migranty nechceme“. V závěru rozhovoru také podotýká: „Jsem rád, že naši zahraniční politiku ve věci migrace netvoří pan Kalousek“.

V Saské Kamenici došlo k vraždě pětatřicetiletého Němce, z vraždy jsou podezřeli migranti z Iráku a Sýrie. A teď se v politice řeší případy napadání přistěhovalců. Tisíce lidí jsou v ulicích a zraněné za chvíli začnou počítat na desítky. Probíhá debata o tom, proč právě v Chemnitzu a proč právě teď. Co si o tom myslíte vy?

Já být Němcem, tak asi taky už vyjdu do ulic. Německý občan bránil ženu před útokem migrantů, ti ho ubodali k smrti. Nedivím se, že lidé protestují. Lidé v Saské Kamenici v bývalém východním Německu cítí podobný odpor k migračním kvótám, jako Češi nebo Maďaři. A Merkelová jim svoji politiku vnucuje proti jejich vůli.

Předseda saské vlády přijel s občany diskutovat. Byl to dobrý nápad?

Měl by hlavně dokázat svým občanům, že vláda koná, že policie a justice funguje, že vražda bude rychle potrestána a politika migrace změněna.

Část expertů poukazuje na fakt, že Saská Kamenice byla dříve součástí NDR. Hovoří se o demagogii, frustraci a samozřejmě také o extrémní pravici, nacismu. Používají se nacistické pozdravy. A tak zaznívají varování, že právě v Německu by měli vědět, že tohle prostě ne. Jak to vidíte vy?

Saská Kamenice podobně jako celé východní Německo volí jinak než západní Němci. Protiimigrační Alternativa pro Německo tam získala 24 procent ve volbách. Lidé tam nejsou odkojeni ideologií multikulturalismu.

4. 9. vydal Neviditelný pes článek Ivany Burešové Markové EVROPA: Ale neříkej to ve škole!: Málokdo z nás nevěděl od rodičů, co se stalo v srpnu roku 1968. Za vyprávěním ale obvykle následovala věta: „Ale neříkej to ve škole!“ Od revoluce v roce 1989 uběhlo takřka třicet let a tuto větu říkáme znova.

Tématem posledních dní je tvrdá cenzura na facebooku. Lidé jsou blokováni za rok staré příspěvky, jsou blokováni za fotku prezidentské standarty, jsou blokováni za politickynekorektní vtipy a hranice únosného se stále posouvá. Všechno, co odporuje unijní nebo vládní ideologii, je nálepkováno, kritizováno a stavěno do světla nepřípustnosti. A stačí jen, aby se našel dostatek udavačů a příspěvek, stránka, profil jsou na čas zablokovány, popřípadě rovnou zrušeny. A v podstatě za cokoliv.

Češi byli vždy národem švejků, dělali si legraci ze všeho, zlehčovali těžké chvíle. Humor jim vždy pomáhal zvládat i dobu komunistické diktatury. Byl vždy lakmusovým papírkem toho, jak si demokracie vede. A když si vedla špatně, množství vtipů narůstalo a šířilo mezi lidmi rychlostí světla. A politický humor opět kvete a nabírá na síle. „To přeci nesmíme dovolit! Zakažme lidem se smát!“ A facebook to vzal z gruntu. Jenže facebookem potlačování svobody slova nezačíná.

Článku se věnovaly i Parlamentní listy.

Regiony

V desítkách případů média v obcích a městech zmínila Svobodné v přehledu kandidujících stran.

Beroun

Berounský deník vydal  31. 8. článek O křesla berounských zastupitelů bude bojovat sedm hnutí a stran: Někteří současní zastupitelé chtějí svůj post obhájit prostřednictvím jiného hnutí, než za které kandidovali ve volbách v roce 2014. Například Olgu Chocovou, která byla při minulých volbách jako nezávislá na kandidátní listině TOP 09, letos najdete na kandidátní listině hnutí Nezávislí Berouňáci na třetí pozici. Další je Vladimír Ekrt. Ten se před čtyřmi lety snažil dostat do berounského zastupitelstva za Stranu svobodných občanů a letos ho najdete na kandidátní listině nového hnutí Lepší Beroun.

 

Z hlediska kandidujících stran jsou letošní komunální volby v Berouně menším překvapením. Oproti těm uplynulým se zmenšil počet kandidujících stran i kandidátů. V roce 2014 se o post zastupitele Berouna ucházelo celkem 189 kandidátů, letos je to o 42 kandidátů méně. Ze seznamu kandidátek letos zmizelo hnutí TOP 09 a Strana svobodných občanů. Objevilo se ale nové hnutí Lepší Beroun, jehož lídrem je Jiří Míka. Na kandidátce tohoto hnutí figuruje několik kandidátů stejného příjmení.

Brno

4. 9. zveřejnil iDNES.cz článek Brněnská opozice vyráží do volebního boje, vytasila dopravu a bydlení: Dvě nejsilnější opoziční strany v Brně v pondělí odstartovaly svoji prezentaci k volbám. Zatímco ČSSD představila podobu kampaně se svými prioritami novinářům a nešetřila sliby na levnější MHD a poplatky za odpady, ODS, která se spojila se Svobodnými a spolkem Brno autem, zahájila kampaň u stánku v České ulici.

A dorazil i celostátní šéf strany Petr Fiala či poslankyně Miroslava Němcová . „Snažíme se propojovat komunální politiku s tou celostátní, aby lidé věděli, že to, co jim slíbíme na komunální úrovni, jsme schopní dotáhnout až do konce i na té nejvyšší. Řadu témat totiž mají obce společných,“ vysvětlil Fiala.

U stánku se představili členové brněnské kandidátky v čele s právničkou a současnou zastupitelkou za radnici Brno-střed Markétou Vaňkovou. Ta také vyjmenovala tři základní priority programu, kterými jsou doprava a parkování, cenově dostupné bydlení a nový územní plán.

3. 9. vydala ČTK zprávu ODS chce v Brně získat 18 procent hlasů, o 10 víc než minule: Občanská demokratická strana chce v říjnových komunálních volbách v Brně získat 18 procent hlasů. ČTK to dnes při zahájení kampaně řekla jednička společné kandidátky ODS se Svobodnými Markéta Vaňková (ODS). Před čtyřmi lety získala ODS necelých osm procent. Zýšení může podle Vaňkové přinést dobrý program a odborníci na kandidátce. ODS se zaměřuje na dopravu, parkování a bydlení. Volby budou 5. a 6. října.

ODS má nejvyšší cíle. „Za úspěch budu považovat vítězství. Chceme dosáhnout zhruba 18 procent. Pomoct by nám k tomu měl program a dobří kandidáti,“ uvedla Vaňková, která je advokátkou.

3. 9. zveřenil Blesk na webu článek Brno chtějí řídit fandové Forresta Gumpa i Káji Maříka. Slibují obchvat a haly: V odpovědích sedmi kandidátů na primátora Brna rezonují především dvě témata. Prvním je doprava, ve které by většina ráda dosáhla především dokončení velkého městského okruhu. Tím druhým je pak kultura. O tu by se politici nejradši zasadili ideálně vybudováním Janáčkova kulturního centra.

„Brno, město Leoše Janáčka, si zaslouží moderní koncertní sál. I jeho příprava započala již za vlády ODS. V současné době jsou z projektu vybudovány pouze podzemní garáže, které ani nejsou v provozu. Budeme chtít dokončit, co jsme začali,“ vysvětluje ve své odpovědi Markéta Vaňková, která o post primátorky usiluje na kandidátce ODS s podporou Svobodných.

Vyšlo i v tištěné MF DNES.

Chrudim

30. 8. vydaly Noviny Chrudim článek Pozor! Chodník u bývalého ČSAD je pro chodce nebezpečný: Poblíž místa, kde ke zranění došlo, bydlí městský zastupitel Petr Lichtenberg (Svobodní), který už dlouhodobě kritizuje město za špatný stav chodníků. „Je to evergreen, o kterém hovoříme od začátku. Mým názorem je, že by si žádná strana neměla dávat do volebního programu nové chodníky, neboť patří k tomu nejzákladnějšímu, čím by město jako Chrudim mělo disponovat. My to však v programu máme, protože jsou chodníky všeobecně ve špatném stavu. Nejvíce se to přitom dotýká starých lidí nebo maminek s kočárkama. A když na to upozorňujeme, tak je to některým politikům v Chrudimi k smíchu. Je proto dobře, že bylo v této věci podáno trestní oznámení. Chodník by měl být navíc hned uzavřen do doby, než bude opraven,“ říká městský zastupitel Lichtenberg.

Jihlava

5. 9. vydal server Regionalist článek Svobodní a Realisté Společně pro Jihlavu: Městská doprava v Jihlavě bude zdarma!: V autobusech a trolejbusech v Jihlavě se nebude platit jízdné. Má to v plánu volební koalice Svobodných a Realistů, která kandiduje na radnici v podzimních komunálních volbách.

Jak uvedl tiskový mluvčí koalice Martin Rumler, městská doprava zdarma je hlavním bodem společného programu. „Chceme občanům vrátit co nejvíce peněz, které odevzdali na daních. Proto chceme zavést MHD bez jízdného, protože dopravní podnik už si občané bohatě platí z rozpočtu města“, řekl mluvčí. Jak dodal, tvůrci volebního programu mají přesný harmonogram, jak toho docílit. Ročně dopravní podnik totiž vybere na jízdném okolo padesáti milionů korun, jenže jen skoro dvacet procent z vybrané částky pohltí náklady např. na odbavovací systém, tisk jízdenek, platy revizorů a rovněž i vymáhání dluhů. Dotace města do dopravního podniku by se tak po zavedení bezplatné dopravy zvýšila jen o zhruba 35 milionů korun ročně. „A tuto částku ve svém miliardovém rozpočtu lehce město pro své občany najde! Jen provozní výdaje města a platy jeho úředníků nás všechny stojí ročně 400 milionů korun“, vysvětlil M. Rumler.

Leaderem společné kandidátky Svobodných a Realistů je rockový hudebník a dokumentarista Pavel Vacek. Na kandidátce se dále objevuje řada jihlavských osobností.

Jindřichův Hradec

4. 9. vydal server Hradec žije článek Ptáme se lídrů #04 – Co provést s Oborou?: Milada Petrů (Hradec srdcem a rozumem + Svobodní): Dle mého názoru to město nemělo vůbec kupovat a myslím si, že nikomu není moc jasné, proč si radní tyto ubytovací kapacity koupili? Co to komu přinese? Nemyslím si, že ubytovací kapacita stranou v lese, která opět spolyká další spoustu peněz investičně i provozně, je vhodným místem pro ubytovávání návštěv a kolegů z družebních měst. Obecně, všechny podobné snahy o zřizování ubytovacích kapacit je potřeba bedlivě sledovat, aby městu nepřinesly více starostí než užitku.

Radní, kteří tuto nemovitost koupili, by ji měli zase obratem ruky prodat, a to se ziskem do městské pokladny, aby ukázali, jací jsou dobří obchodníci a dobří hospodáři. Jinak to bude další žrout do kapsy nás všech. A protože jsou před námi horší ekonomické časy, každá koruna bude dobrá a železné rezervy se nám budou hodit. Ty železné rezervy, které se nyní tři, čtyři měsíce před volbami rychle alokují do několika velkých stavebních zakázek. Opět bez širší odborné diskuse a bez manažersky pečlivé projektové přípravy. To, že někdo vyhraje volby, přece neznamená, že si může s půlmiliardovým ročním rozpočtem a nastřádanými rezervami dělat, co ho napadne. Stále je tu přece formulka „s péčí řádného hospodáře“, tedy aby ty investice měly smysl, měly měřitelný přínos pro většinu občanů a vůbec byly na základě měřitelné poptávky od Hradečáků, ne na základě přání pár jednotlivců.

31. 8. vydal server Hradec žije článek Ptáme se lídrů #03 – Co má být v pivovaru?: Jako pravicově a ekonomicky smýšlející člověk bych se snažila najít takové řešení, aby se vhodně a citlivě doplnil ráz celého komplexu zámeckých budov, tedy aby se ten prostor vhodně zachránil, když už ho město muselo kupovat, ale aby to občany nestálo ruku a nohu, jak se říká. Věřím, že na investiční část výstavby by město jistě našlo financování, ale co pak s tím následným provozem? Kdo bude platit ten? Dnes již to vidíme u budov, jako jsou Dům Gobelínů, Muzeum fotografie atp. Ano, i takové atrakce pro návštěvníky jsou potřeba, obzvlášť když staví na naší tradici a vytváří konkurenceschopný prvek našeho města. Odlišují nás od ostatních měst. A je dobře, že je máme. Nutno si však uvědomit, že podobné budovy generují a budou generovat spoustu účtů za provoz a údržbu, které se nevrátí. Možná to bude příležitost pro pár lidí, najít si v těchto městských objektech práci, ale mám pocit, že i toto je problém. Proto je na místě vyváženost.

Tak jako pár zvolených jedinců nemůže operovat lidi nebo projektovat domy, stejně tak nemůže město dobře podnikat. Lidé na úřadech jsou specializovaní a dobří v jiných typech práce, než je podnikání. Z podstaty věci, že do podnikání nemohou dát svůj osobní kapitál, nepodnikají na vlastní riziko, které by je nutilo dodržovat „dvakrát měř, jednou řež“, vyplývá, že město nemá podnikat. Jinak to bude takové pseudopodnikání, kdy výnosy z této činnosti jdou k rukám radních a výdaje platí daňoví poplatníci, tedy občané J. Hradce.

Karlovy Vary

5+2 vydalo 31. 8. článek Zvolitelní: Chybí vysoká škola: Pět politických subjektů bude v podzimních volbách usilovat o hlasy voličů pod společnou hlavičkou Zvolitelní. Jako lídra si zvolili zástupci KDU-ČSL, strany Zelených, Svobodní, PRO zdraví a sport a Unie pro sport a zdraví čtyřiapadesátiletého Jana Klímu (KDU-ČSL). „Budeme usilovat, aby Karlovy Vary byly městem čistým a zeleným, máme připravený ucelený program rozvoje obytných částí města. Zahrnuje nejen opravy ulic a údržbu zeleně, ale i motivaci obyvatel v péči o okolí jejich obydlí. Nebudeme se zříkat dotací na výstavbu městských bytů. Chceme udržet šetrné hospodaření v Lázeňských lesích, které vnímáme nejen jako zdroj příjmů, ale hlavně jako skvělé přírodní zázemí,“ popisuje Klíma své volební priority. Nezvolitelní také chtějí lepší a komfortnější systém parkování dostupný pro každého.

„Chceme podpořit i rozvoj stávajících volnočasových areálů, ovšem se smysluplnou náplní. Sport a další zájmové aktivity pro děti a mládež jsou totiž nejlepším možným využitím volného času, jedná se vlastně o investici do zdraví a schopností obyvatel. Rozumným způsobem chceme snížit daň z nemovitosti, což městský rozpočet unese,“ dodává Klíma.

Kladno

31. 8. vydal Kladenský deník článek V Kladně kandiduje gamer i řidič autobusu: Číslo dva přisoudil los kandidátní listině Strany svobodných občanů, která půjde do volebního boje s jedinou kladenskou jedničkou ženského pohlaví – Janou Urzovou. Na druhé pozici svobodných je Martin Kovařík, trojkou kandidátky je pak Filip Souček. Strana se může zároveň chlubit nejmladším kladenským kandidátem, jímž je osmnáctiletá studentka Jitka Nyklová. Zároveň mají svobodní ve svých řadách i jednoho z dvojice nejstarších kandidátů – devětasedmdesátiletého mechanika Milana Čelikovského.

Liberec

4. 9. zveřenil Blesk na webu článek Kandidáti na primátora Liberce: Babišova odpadlíka vyzve ředitel technického muzea: Tibor Batthyány (PRO 2016 s podporou Svobodných) – primátor města Liberce

Svou politickou kariéru začal současný primátor Liberce Tibor Batthyány v dresu hnutí ANO, kde dokonce předsedal krajské organizaci v Libereckém kraji. Poprvé kandidoval v roce 2013 do Poslanecké sněmovny. Tehdy ovšem těsně neuspěl, jelikož byl díky preferenčním odsunut na pozici prvního náhradníka.

Uspěl tak až v roce 2014, kdy byl zvolen do zastupitelstva města Liberec. Hnutí ANO sice ve volbách skončilo druhé, ale podařilo se mu s vítěznou Změnou pro Liberec dohodnout takovou koalici, že se stal primátorem.

V roce 2016 ale hnutí ANO zrušilo svou libereckou buňku, čímž mu zaniklo členství. Na začátku roku 2018 se pak zúčastnil sjezdu hnutí PRO 2016 a stal se jeho celostátním předsedou. Zároveň potvrdil, že se v jeho řadách znovu bude ucházet o post libereckého primátora.

Praha 8

Echo 24 zveřejnilo 3. 9. článek Senátorem Prahy 8 chce být Babišův kritik Wagenknecht i Hayato Okamura: Ten, kdo se chce stát senátorem za Prahu 8, musí porazit patnáct soupeřů. V tomto volebním obvodě se sešlo nejvíc kandidátů (o jednoho méně je kandidátů v Chrudimi). Do voleb se zde hlásí exnáměstek někdejšího ministra financí a dnes premiéra Andreje Babiš Lukáš Wagenknecht, tlumočník a překladatel Hayato Okamura nebo další prezidentský kandidát Petr Hannig.

Na Praze 8 kandidují také pedagožka a choreografka Hana Dolejší (Patrioti České republiky), právník a důchodce Jiří Doubek (Národ Sobě), právnička Marta Chovancová (Strana státu přímé demokracie – Strana práce), zastupitel Prahy 8 Vladislav Kopal (KSČM), ředitel bezpečnostní agentury, bývalý ředitel Vězeňské služby Luděk Kula (SPD), stavař Michal Malý (Strana svobodných občanů), bývalý starosta Prahy 8 Josef Nosek (Pro Prahu), starosta městské části Roman Petrus (ČSSD), předsedkyně hnutí Aliance národních sil Vladimíra Vítová (Aliance národních sil), hudebník, šéf strany, letošní kandidát na prezidenta Petr Hannig (Rozumní) a politik a matematik Jiří Witzany (Koalice stran SNH ED a evropani.cz).

Praha 10

29. 8. zveřejnil Pražský patriot článek  Na kandidátce ODS do zastupitelstva Prahy 10 budou i Svobodní: Občanská demokratická strana (ODS) a Strana svobodných občanů (SSO) se dohodly na předvolební spolupráci v městské části Praha 10. Svobodní také obsadí některá místa na kandidátní listině.

„Chceme v rámci Prahy 10 zase začít prosazovat férovou pravicovou komunální politiku. Cestou k tomu je jednoznačně i spojování sil na pravici. Se Svobodnými jsme našli společnou řeč lidsky i v programu,” říká Filip Humplík, kandidát ODS na starostu v Praze 10.

„Na naší kandidátce najdete nejen nové tváře a mladé naděje z ODS, ale také zkušené odborníky, kteří chtějí svými zkušenostmi přispět k pozitivnímu rozvoji naší městské části. Jsou to výhradně lidé, kteří chtějí žít pro politiku, a ne žít z ní. Kdyby to bylo jinak, kandidátku bych do voleb nevedl,“ dodává.

„Jsme všichni místní patrioti, chceme Desítku udělat lepší a na spoustu otázek nacházíme společná řešení,” pokračuje dvojka kandidátky Martin Valovič.

„ODS v Praze 10 v uplynulém období úspěšně prošla zásadní vnitřní očistou a vybudovala v naší městské části úplně novou buňku bez kontroverzních postav. Díky tomu jsme se s místní organizací občanských demokratů rádi domluvili na jednotné pravicové kandidátce, protože společně můžeme být jedině silnější,“ uvádí obvodní koordinátor Svobodných a kandidát do zastupitelstva Prahy 10 Lukáš Cvrček.

Ústí nad Labem

4. 9. zveřenil Blesk na webu článek Kdo povede Ústí na Labem? S „pučistkou“ soupeří lékařka, muzikant i ředitel školy: Radim Bzura (Svobodní a nezávislí) – team leader, outdoorový nadšenec

Radim Bzura se na ústeckou radnici v posledních volbách dostal v dresu TOP 09. V minulém roce ji ovšem opustil, zdůvodnil to tím, že se mu nelíbí témata, která strana komunikuje, ani způsob komunikace.

V letošních komunálních volbách pak své místo zkouší obhájit jako nestraník na společné kandidátce Svobodných a nezávislých kandidátů.

Znojmo

31. 8. vydal týdeník 5+2 článek Kovařík: Žádné hašení požárů:  „Jsme všichni Znojmáci, žijeme tu, vychováváme děti, takže nemůžeme přehlížet tu dlouhou řadu nedostatků, které chceme změnit,“ vysvětluje Pavel Kovařík, jenž povede do komunálních voleb kandidátku nazvanou Znojmáci, která vznikla spojením TOP 09 a Svobodných. Vadí jim třeba způsob, jakým funguje městská policie. „Není přece možné, aby sloužila jako nástroj pro plnění městské pokladny. Znojmo je kvůli botičkám a odtahům aut proslulé po celé České republice i v zahraničí. Podobně naprosto nevstřícný systém blokového čištění. Hodně lidí si stěžuje také na neprůhledný a nespravedlivý systém městských dotací. Změníme to způsobem, ze kterého budou mít prospěch všichni obyvatelé města,“ říká strana, jež chce zrušit i různá omezení, vyhlášky nebo poplatky, které „hází klacky pod nohy dalšímu rozvoji města“. Důležitou prioritou je pro ni kvalita života.

(ler)

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Tiskový mluvčí

Tiskový mluvčí

Novinky

Nejnovější video

Zdravím. Tady Markéta Šichtařová ze společnosti Nextfinance. Dneska vám chci říct dost osobní věc, to, co vám teď řeknu, nemám nijak připravené. Bude to absolutní improvizace od srdíčka. Když jsme před více než 30 lety prožívali revoluci, tak jsme chtěli být součástí vyspělého a rozvinutého západu, chtěli jsme se odstřihnout od nefunkčního socialistického východu, no a dneska po víc než 30 letech se něco ošklivě zvrtnulo. Já mám soukromou konzultační společnost a v rámci téhle společnosti přicházím denně do kontaktu s kvantem lidí naprosto ze všech částí ekonomiky, od soukromého sektoru o státní, od velkých ředitelů velkých podniků o drobné živnostníky, ale i důchodce, kteří si chtějí nějak přilepšit k důchodu. Zkrátka přicházím do kontaktu s celým spektrem a průřezem české společnosti. A už dlouhou dobu, minimálně poslední tři nebo čtyři roky se setkávám s tím, že v podstatě všichni ti lidé, kteří mě oslovují, mají něco společného, já u nich cítím narůstající míru skepse a frustrace k poslednímu ekonomickému vývoji. No, a v poslední době tenhle můj pocit ještě zintenzivnil. Stala jsem se externistkou v jednom rádiu a tak trošku navedla dělám moderátorku v jednom, v jednom rádiu a jsem si zvu různé zajímavé osobnosti, které mají co říct k ekonomice. Vyzpovídala jsem už lidi, kteří působí v energetice, ve zdravotnictví, v těžkém průmyslu, ve službách, ve zbrojařství, a tak bych mohla pokračovat a prakticky všichni tihle lidé vždycky se se mnou podíleli. O rostoucí míru frustrace zástupci zemědělců říkali my už nemůžeme dál provozovat naše zemědělské podniky, nám už to prostě nefunguje, my už meleme. Z posledního, budeme letos znovu ve ztrátě. Jsme obviňováni z toho, že čerpáme dotace a že chceme další peníze a chceme další dotace. To není pravda, my prostě jenom chceme, aby nám stát nezasahoval do podnikání, my jenom chceme vyrábět, ale my nemůžeme vyrábět, protože my ty dotace dostáváme naopak za to, že nevyrábíme. Mluvila jsem se zástupci obranného průmyslu, ti říkají, vláda chce, abychom dodávali zbraně na Ukrajinu nebo třeba obranné systémy na Ukrajinu. Ale my nemůžeme, protože ačkoliv na nás vláda tlačí, tak banky nám v podstatě znemožňují, aby nám protistrana připsala peníze na účet, takže my nemáme z čeho vyrábět, takže my jsme pod dvojím tlakem, my prostě tímhle způsobem už nemůžeme fungovat dál. Mluvila se zástupci automobilového průmyslu, říkají, my sice se orientujeme na elektroauta, protože to je momentálně móda v celé Evropě, ale ono to prostě nefunguje. My vynakládáme obrovské investice na vývoj něčeho, o čem tušíme, že to bude slepá vývojová větev, protože s největší pravděpodobností budoucnost je v různých typech motorů, ale rozhodně ne pouze v elektromobilitě. My už tímhle způsobem nemůžeme fungovat dál, my chceme, aby někdo zachránil automobilový průmysl, mluvila jsem se zástupci energetiky, energetici říkají, my musíme uzavřít naše provozy, my jsme teď vypnuli další tepelnou elektrárnu, protože je prostě neekonomické provozovat ji a přitom ceny elektřiny před nedávnem byly na historických rekordech, přesto přese všechno. Kvůli politice Evropské unie. Kvůli emisním povolenkám se prostě nevyplatí vyrábět. Energetici říkají, energetická krize se znovu vrátí, státní energetická koncepce je naprosto nedomyšlená, v podstatě neexistuje. Je to guláš a bude z toho znovu velký průšvih. Mluvila jsem se zástupci potravinářů, potravináři říkají, my jsme nařčeni z toho, že máme drahé ceny, vysoké ceny potravin, ale jak máme vyrábět levné potraviny, když máme takhle drahé energie? V podstatě všichni, s kým mluvíte, tak uvažují o tom, že odejdou nejenom z České republiky, ale obecně z Evropy mimo Evropskou unii do nějaké třetí země, kde je levnější pracovní síla, kde je míň regulací, kde jsou levnější energie. Potom mluvíte s lidmi, kteří působí ve službách nebo třeba i na některých místech státní sféry a ti všichni si stěžují na to, že zápolí se svobodou slova, že se musí samo cenzurovat, že sice zatím se jim třeba nic konkrétního nestalo, ale že oni vědí, že v případě, že by si příliš pustili pusu na špacír, tak že by špatně dopadli a ta frustrace v té společnosti ohromně roste a co je na tom nejhorší? Všichni ti lidi, se kterými mluvíte, tak říkají, my se snažíme být diplomatičtí, my to nechceme říct na plná ústa, protože kdybychom to řekli, tak by hrozilo, že na nás stát zaklekne ještě víc, my se snažíme alespoň ještě chvíli fungovat a já si uvědomuje, vždycky vám 100 chutí jim to namítnout, ale když budete mlčet, tak naopak stát uvidí, že ustupujete a zatlačí na vás ještě víc, protože když nebudete klást odpor, bude se to jenom zhoršovat. Ono to není tak, že ti kolektivisté chtějí dosáhnout nějaké hranice a tam se zastaví a dál už nepůjdou, ono to je tak, že oni si budou pořád uzurpovat víc prostoru, dokud jim ten prostor budeme dávat. A právě na základě toho, jak mluvím s rostoucím okruhem lidí, kteří jsou už naprosto zoufalí, tak roste i moje frustrace z té současné ekonomické nebo možná celospolečenské situace a snad úplně nejhorší na tom je, že potom tady je obrovská skupina lidí, kteří jsou třeba zaměstnanci a vůbec si neuvědomují, co se děje, co tady bublá pod pokličkou, že jejich zaměstnavatelé mají obrovské problémy, protože oni v podstatě mají svoje jisté, oni mají pocit, že když by náhodou přišli o práci, stejně je státní sektor vždycky znovu zaměstná. Takže v podstatě se vůbec nic neděje a tihle lidé strkají hlavu do písku a nechtějí vidět, co se děje, buďto nechtějí vidět proto, protože to opravdu nevnímají, protože oni sami vzhledem k tomu, že třeba veřejně o ničem nemluví, tak se ani s žádnou cenzurou nesetkávají a nebo případně si to nechtějí připustit, protože kdyby si to museli připustit, tak by je asi padli hrozné deprese, zkrátka oni se prostě před vnímáním té situace uzavírají, takže společnost se polarizuje a na jedné straně tady obrovská skupina těch, kteří nevnímají, že něco je čím dál víc špatně, a na druhé straně je tady rostoucí skupina těch, kdo se probouzejí, kdo už vidí, že něco je špatně, ale v podstatě se to bojí říci, tak tohle není ten vysněný západ, na který jsme chtěli vstoupit v roce 1989 po krátké oblevě a doby bezbřehé svobody. V devadesátých letech se to všechno začalo znovu lámat a dneska směřujeme v podstatě zpátky do socialismu a teď já chci zdůraznit, že když říkám, že směřujeme do socialismu, tak to není vůbec nic nadneseného, není to nic květnatého, je to prostě fakt, protože když se podíváte na vývoj veřejných financí, tak zjistíte, že už v podstatě polovina výkonu ekonomiky je dneska přerozdělovaná státem, to znamená, my už jsme z poloviny, socialistická ekonomika, před rokem 89 bylo přerozdělováno státem něco přes 80 % HDP, tedy hospodářského výstupu a byli jsme ryze socialistická ekonomika, 100 procent výkonu nemohlo být přerozdělováno v historii nikde nikdy. O to se pokusili komunisté během několika dějinných příkladů. Pokusil se o to Stalin během válečné ekonomiky, pokusil se o to třeba polpot, pokusil se o to Mao ce Tung. Vždycky to skončilo hladomorem a totální kalamitou a mrtvými. Takže 100 procent ekonomiky spravované státem, to je komunismus, a to je technicky neproveditelné. No a my jsme dneska poloviční socialismus, protože už jsme zhruba na 50 %, takže když říkám, že se vracíme před rok 89, není to vůbec žádná nadsázka, to je prostě tvrdý statistický fakt. Když budete poslouchat vládu, tak zjistíte, že vláda je neustále povinně optimistická, poradci vlády, vládní ekonomové, členové vlády, všichni nám vykládají, jak už směřujeme ke šťastným zítřkům, jak už byla doba covidová, překonaná, že všechno zlé, co se u nás děje, že za to může třeba válka na Ukrajině a tak dál, vždycky tam jsou nějaké výmluvy, kdo za to může, ale faktem je, že statistika neukazuje, že bysme směřovali k těm lepším zítřkům. Vláda vám třeba řekne, že se zlepšují veřejné finance, protože vláda přijala nějaký daňový balíček, kterému říká konsolidační balíček a že na základě toho se veřejné finance zlepšily. No jo, ale vláda už vám neřekne kontext. A ten kontext zní, že v tom době, v té době socialismu před rokem 1989 my jsme jako Československo měli v vyrovnané veřejné finance, my jsme neměli žádný velký veřejný dluh, naše veřejné finance byly v podstatě v pořádku, ale ten problém, který u nás byl, spočíval v tom, že stát vlastnil a přerozděloval skoro všechno a to, co dneska dělá vláda, je, že ona sice trochu možná zlepšuje veřejné finance, trochu možná zlepšuje schodky státního rozpočtu, ale za cenu toho, že neustále meziročně rostou jak příjmy, tak výdaje státního rozpočtu, a to o víc než o inflaci. To znamená, že ten stát se neustále rozpíná, to znamená, že my se vracíme k tomu socialismu před ten rok 89. To jsou prostě statistická fakta. Stačí, když se rozkliknete stránky ministerstva financí a podíváte se na vývoj státního rozpočtu v meziročním srovnání a podíváte se, jak se vyvíjí příjmy a výdaje tohoto státního rozpočtu a tam se například dočtete položku, že transfery příspěvkovým organizacím, tedy v podstatě dotace, vzrostly meziročně o 26 %, o 26 % se zvýšil tento typ dotací a vláda říká, že všechno je v pořádku a že se zlepšují veřejné finance, to prostě není pravda. No, a tahle frustrace, kterou já zažívám v té poslední době, která je spojená hlavně s tím, že tedy mnoho těch podnikatelů pláče nad svým podnikáním, nad tím, že jsou likvidováni, ale že se v podstatě bojí ozvat, protože mají pocit, že když budou mlčet, budou s tím systémem konformní, tak se ještě nějakou dobu udrží. Tak tahle moje frustrace vyústila v určité rozhodnutí. Jedna věc je nevědět, co se děje, a mlčet, to je samozřejmě akceptovatelné, pokud ale víte, co se děje a mlčíte, tak to znamená tolerování toho zla a tolerovat zlo je zlo samo o sobě, takže já nechci tolerovat tohle zlo, já nechci tolerovat, mlčky souhlasit s tímto ničením naší ekonomiky a s ničením v podstatě našich civilizačních hodnot. A proto jsem se rozhodla k něčemu, o čem jsem roky doufala, že se mi to vyhne, co jsem nikdy nechtěla dělat, ale co teď? Mám pocit, že už mě k tomu situace dotlačila, totiž budu kandidovat do senátu a za chvíli vám vysvětlím, proč. Svoje síly jsem spojila se stranou svobodných, protože je to podle mého soudu jediná skutečně pravicová strana v České republice, a byť je to zatím Malá Strana, vidím v ní velký potenciál a já chci vrátit pravici její skutečný obsah, pravice u nás v podstatě zanikla, strany, které původně byly pravicové, zejména mám na mysli ODS, se posunuly doleva, protože jestliže nějaká strana přijme daňový balíček, který zvětšuje zdanění a zvětšuje stát. Což přesně sedí na ODS, tak to prostě není pravicová strana, ona sice o sobě jako pravicové straně mluví, ale její reálné kroky tomu absolutně neodpovídají. Čili ODS je už dneska pouze karikaturou té původní strany, která to kdysi byla, proto strana svobodných je pro mě jediná akceptovatelná a v rámci této strany svobodných na podzim budu kandidovat do senátu, ano? Jsem jeden člověk. Samozřejmě, že i kdybych se do toho senátu dostala, tak to nebude znamenat žádnou velkou revoluci v nastavení české ekonomiky, a přesto se domnívám, že má smysl neházet flintu do žita a že každý jednotlivec, ať už v rámci europarlamentu nebo senátu, anebo Poslanecké sněmovny. Je ohromně důležitý, protože, víte, i v padesátých letech minulého století existovaly velké rozdíly mezi zeměmi socialistického bloku, například v Sovětském svazu probíhaly stalinské čistky, existovaly tam gulagy, u nás v padesátých letech to nebylo snadné. Lidé z politických důvodů přicházely o práci, mnozí z nich seděli ve vězení, několik lidí zaplatilo i životem, ale zdaleka ten systém nebyl tak strašlivý, jako byl v Sovětském svazu a ten rozdíl, proč ten systém nebyl tak strašlivý, byl v tom, že u nás jsme nikdy nedošli do takového extrému, jako došli v Sovětském svazu, a než jsme do toho extrému my stačili dojít, tak se situace v Sovětském Rusku už zase začala obracet. Začalo tam docházet k mírné oblevě, takže u nás jsme nikdy vlastně nestihli dojít do těch nejhorších konců a už to je ten důvod, proč má smysl všechny ty špatné věci, které se momentálně dějí, má smysl brzdit? I malé brzdění těchto věcí je smysluplné, protože potom nestačíme dojít do těch nejhorších konců. Stačí se podívat například na rozdíl mezi českou, německou energetikou, německá energetika i v daleko extrémnějším stavu než česká, daleko víc se v Německu tlačí na zelené obnovitelné zdroje, Němci si vypnuli svoje jaderné elektrárny. Kdybychom my udělali totéž, co udělali Němci, naše energetická krize by byla ještě mnohem horší, než jaká byla dneska. Jsme ve stavu, kdy v podstatě Němci od nás naší stále ještě v uvozovkách, levnou energii nakupují, kdybychom my byli tak extrémní, jako jsou dneska Němci, situace u nás by byla totálně neúnosná, a to je přesně ten důvod, proč má smysl i v několika málo lidech brzdit implementování těch změn, které k nám přicházejí ze západu. Já vám nebudu říkat to, co asi chcete slyšet, totiž, že se nějakými parametry dá ta situace úplně pozměnit a vylepšit to už se dneska nedá. Rozhodně není pravda, že můžeme tady pošudlat jednu daň tady trošičku zkrátit jednu dotaci a zase bude dobře. To jsou takové parametrické změny, které odpovídají třeba Dubčekovu pražskému jaru v roce 1968 nebo Gorbačovově perestrojce v osmdesátých letech. Ne, že by to bylo špatné, znamenalo to určitou oblevu a úlevu, ale to byly právě ty změny, které umožňovaly tak nějak trošku lépe žít v rámci té totality, ale rozhodně to nebylo poražení té totality k tomu, abychom se my vymanili z toho socialistického systému, tak jsme museli projít zcela zásadní transformací ekonomiky na začátku devadesátých let. No a vzhledem k tomu, že jsem právě řekla, že už v podstatě 1/2 českého hospodářství dneska je socialistická, tak dneska už se to opravdu nedá pošudlat nějakými parametrickými úpravami, abychom my se mohli znovu vrátit k prosperitě, tak musíme projít naprosto zásadní proměnou celé ekonomiky, ekonom v podstatě má jasno v tom, jakým způsobem ta proměna musí vypadat, ale problém je v tom, že zatím potom ještě není celospolečenská poptávka, zatím ještě se neprobudilo dostatek lidí, takové množství, jako se probudilo třeba v roce 1989. Navíc jsme ještě příliš ovlivňováni tím vývojem v západní Evropě, který směřuje k nám, a proto v tuto chvíli ještě nejde takhle jednoduše udělat ono vylepšení a znovu nastartování české ekonomiky. Ale v okamžiku, kdy známe diagnózu a víme, co je špatně, tak můžeme alespoň ty špatné věci brzdit do té doby, než čas nazraje na tu zásadní společensko ekonomickou přeměnu celé ekonomiky a potom můžeme být tedy připraveni do těch změn pozitivně nastoupit. Jak tedy zní ona diagnóza těch problémů? Nejenom české, ale obecně evropské ekonomiky, ta diagnóza zní tak, že celá Evropa byla zachvácena novou levicovou progresivistickou kolektivistickou ideologií, která se nazývá esg nebo isg a jejímž nejviditelnějším projevem, takovou špičkou ledovce je Green Deal, ale Green Deal není jediným projevem téhle ideologie. Dalšími projevy jsou například různé genderové ideologie nebo kontrola svobody slova, ona rétorika o dezolátech a dezinformacích a podobně. Musíme si uvědomit, že zatímco ekologie je skvělá věc, tak Green Deal nemá s ekologii vůbec nic společného a je to v podstatě pouze ona levicová kolektivistická ideologie, jejímž cílem je v podstatě likvidace evropského průmyslu a likvidace evropského blahobytu, tahle ideologie musí být absolutně odmítnutá, jestliže tedy máme brzdit ono zlo a jestliže máme brzdit ony negativní změny, které se u nás stále ještě dějí a stále ještě se stupňují, tak musíme vyjít ze tří myšlenkových východisek, musíme být z toho, že absolutně odmítneme Green Deal, že vyhlásíme nulovou toleranci pro Green Deal. Pozor, nemá to nic společného s ekologií. Za druhé si musíme jednoznačně zachovat českou korunu, protože pokud si ji nezachováme, pokud přijmeme euro, tak tím v podstatě dáváme evropské centrální bance bianco šek na zavedení digitální měny centrální banky, což znamená absolutní sledování našich občanů a v podstatě čínský kreditní systém. Velký bratr. No a za třetí, musíme začít dramaticky odbourávat dotace, dotace dneska jsou hlavní příčinou toho, proč stát už tvoří polovinu ekonomiky a proč například není na důchody pouze dotace? Sami o sobě dneska představují zhruba 1/3 státního rozpočtu. Pokud bychom odbourali ideologicky motivované dotace, které souvisejí s Green Dealem, s gendery, s dotováním neziskovek, které do našich dětí cpou věci o genderu ve školách a tak dál. Pokud bychom tohle všechno odbourali, najednou by nebyl třeba ani problém s důchodovou reformou. Asi vás to překvapí, ale ony ty veřejné finance samy o sobě nejsou až tak špatném stavu, to, co tam je naprosto kalamitní, je právě ona složka dotací, takže dotace musíme začít dramaticky odbourávat. I jeden jedinec v jakémkoliv zastupitelském sboru, ať už to je europarlament, senát nebo Poslanecká sněmovna, jeden člověk může vždycky hlasovat podle těchto tří základních myšlenkových pilířů, a pokud vždycky zvedne ruku, anebo naopak nezvedne ruku v souladu s těmito principy? Nikdy nezvedne ruku pro zvýšení daní, vždycky zvedne ruku pro odbourání regulací, vždycky zvedne ruku proti čemukoliv, co souvisí s Green dealem a tak dál, potom jeden jednotlivec může brzdit to zlo, které se na nás hrne a může způsobit, může být onen jazýčkem na vahách, který způsobí, že bude rozdíl mezi naší zemí a mezitím třeba ještě daleko větším zlem, které zachvátí některé západní země a pokud se nám podaří tohle zlo brzdit, tak já jsem přesvědčená o tom, že to dějinné kyvadlo se překlopí zase na obrácenou stranu, protože žádný nesvobodný systém netrvá donekonečna a nazraje celospolečenská poptávka k tomu, abychom provedli přeměnu české ekonomiky a přeměnu české společnosti něčemu lepšímu a zažili další svobodné období, tak, jako jsme ho zažívali ve svobodných devadesátkách. To je ten důvod, proč jsem se rozhodla letos kandidovat do senátu.

Oblíbené štítky

Tiskový mluvčí

Tiskový mluvčí

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31