Hezký den, jsem SvoBOT. Můžete se mě zeptat na cokoli ohledně programu Svobodných. Naučil jsem se moudrosti Libora Vondráčka a politické názory strany Svobodní.

Svobodní v médiích: EU, billboard a komunální volby

Svobodní v médiích: EU, billboard a komunální volby

7. 8. vydaly Lidové noviny článek Trumpův stratég loví odpůrce EU: Bannonovy služby by mohli využít i čeští Svobodní, kteří jsou v EU ve stejné celoevropské straně jako Strana nezávislosti Spojeného království (UKIP), jejíž bývalý předseda Nigel Farage je Bannonovým oblíbencem. I Svobodní jsou zatím opatrní. Především proto, že jim chybí informace. „Rozhodneme se, až bude o čem se rozhodovat,“ řekl LN europoslanec a místopředseda Svobodných Jiří Payne. Ve volbách ale chce spolupracovat se všemi, kteří si přejí vrátit moc národním státům. „Jestli se to podaří, ať samostatně, nebo s Bannonem, bude to nová naděje pro všechny obyvatele Evropy,“ soudí Payne.

Byznys noviny vydaly 1. 8. článek Komunální volby 2018: Za Svobodné v některých městech kandidují výhradně ženy: Ve 101 městech podali Svobodní buď samostatné kandidátky, nebo jsou součástí koalic s jinými politickými subjekty. Například v Praze či Brně jdou Svobodní v koalici s ODS, v Hradci Králové v koalici se STAN, v Jihlavě s Realisty apod. Ve 43 obcích a městech se členové Svobodných objevují se souhlasem Republikového výboru na kandidátkách jiných politických stran a hnutí.

Zajímavostí je, že v Hlinsku na Chrudimsku a Stonařově na Jihlavsku Svobodní postavili čistě ženské kandidátky, „a to bez potřeby kvót a státního nátlaku“, jak podotkl mluvčí strany Martin Rumler.

V Hlinsku (21 žen na kandidátce) sestavila kandidátku Šárka Štefančíková a jedničkou zde bude podnikatelka Jaroslava Vašáková (52 let). Ve Stonařově na Jihlavsku (15 žen na kandidátce) sestavila kandidátku Alena Veliká a jedničkou bude fotografka Simona Kuzdasová (36 let).

Forum 24 vydalo 7. 8. článek Strana Svobodní nás obdařila záhadným billboardem. Nebo si z nich někdo dělá legraci?: Billboardy rostou víc než houby a úroda je to výživná. Dočkali jsme se i dávky tajemna. Nad hlavami občanů se náhle zjevilo sdělení (zjevení?) na černém podkladu. „30 let lžou. Nenechte se opít rohlíkem. VOLTE SVOBODNÉ.“

Je to takový projektivní test, zdá se. Vidět v tom můžeme cokoli. Třicet let, to je od roku 1988? Že lhala KSČ? Tak to víme. A kdo potom? Havel, Klaus, Zeman, Lux, Grebeníček, Filip, Vyvadil, Sládek, Kalvoda, Kalousek, Česká televize, očkovací lobby, sionisté, zednáři, automobilky, Simpsonovi, časopis Myslivost, H-systém, Halina Pawlovská, baba Wanga, meterologové, politologové, futurologové, neziskovky a ziskovky? Snad smí autoři toho sdělení aspoň naznačovat.

Jaké SVOBODNÉ ale volit? Není tam žádný odkaz. Jako že ne ženaté a vdané? Nebo volit někoho, kdo se osvobodil od hříchu, alkoholu, gamblerství? To by se mělo nějak vysvětlit.

Jestli jde o stranu Svobodní, tak ti to mají celkem dobré. Ti nemohou lhát celých třicet let, protože tu před třiceti lety nebyli. Asi tak třiceti procentům českých voličů jde samozřejmě namluvit, že tu Svobodní působili už po Bílé hoře a jen se maskovali jako jezuité (ta černá barva by se k takovému sdělení hodila), ale ten zbytek by třeba zapochyboval.

3. 8. vydal Pravý prostor článek Aloise Sečkára Líp už bylo: Před časem jsem slyšel teorii, že každá další sněmovna a z ní vzešlá vláda je ještě horší, než byla ta předchozí, které spousta z nás měla na konci mandátu plné zuby a doufala, že po volbách se to konečně trochu zlepší.

Proč? Ty jakž takž rozumné zákony se už totiž většinou podařilo vymyslet a prosadit. Jenomže politici a s nimi zřejmě i většina občanů mají pocit, že kvalita jejich práce se měří podle počtu nově přijaté legislativy. No a protože už nejde nově zregulovat skoro nic užitečného, vstupují v platnost čím dál větší nesmysly, zmetky a často vyloženě škodlivé věci omezující naši svobodu.

V důsledku toho se zřejmě stále více prohlubuje deziluze obyčejných lidí z politiky, klesá zájem ji nějak řešit, natož se na ní aktivně podílet. Politika je fuj, dělat to můžou jenom zloději a psychopati a ve slušné společnosti je lepší něco tak přízemního a ošklivého raději vůbec neřešit. Tím se zase do popředí dostávají čím dál horší kandidáti a volný pád na absolutní dno, věcné i morální, se stále zrychluje.

Nová vláda, kterou jsme se v rekordně dlouhé době od voleb nedávno konečně dočkali, tuto teorii empiricky potvrzuje. Vede ji bývalý spolupracovník StB, který je trestně stíhaný za dotační podvod a své politické úsilí upíná jednak k tomu, aby se vhodnou personální politikou vyhnul odsouzení, a také k tomu, jak čerpat dotace a posilovat své obchodní impérium. Opřela se o hlasy regulérních komunistů, kteří se ani trochu nestydí za to, co tu jejich předchůdci za 40 let totalitní vlády napáchali, naopak se k tomu často hrdě hlásí a drze tvrdí, jak se tehdy žilo dobře, dokud to tu zlí kapitalisté nerozkradli. Dokonce by rádi vyšetřovali údajné zločiny privatizace a doufají, že si stádo bažící po něčí krvi nevšimne, že privatizaci bylo nutné provést jenom proto, že právě komunisti sprostě ukradli většinu soukromého majetku.

Vyšlo i serveru eportal.cz.

Svobodný svět vydal 6. 8. rozhovor s Jiřím Paynem Přejete si evropský autokratický superstát?: Konec EU se blíží. Migrace nám má ještě utáhnout šrouby. Vážné varování „od pramene“.

„Lisabonská smlouva je špatný dokument. Je to slepá ulička, dál cesta nevede. Není jiná možnost, než ji zrušit a začít jinak. Jenomže úporný boj EU proti národním státům způsobil růst nacionalistických a extremistických tendencí. Buď se podaří nastolit nějaký pokojný scénář evropské deregulace, nebo to skončí velkou katastrofou. Volby v Itálii naznačují, jak to může vypadat, dalším příkladem budou volby ve Švédsku devátého září. Jakmile bude v Evropě polovina vlád tohoto typu, Unie končí,“ myslí si europoslanec JiříPayne (Svobodní).

„Migrační vlna ukončila blaženou představu o evropské spolupráci na věčné časy. Má posloužit k ještě většímu utužení bruselské nadvlády,“ domnívá se.

Vyšlo i v Parlamentních listech.

8. 8. vydal Neviditelný pes článek Milana Vodičky GLOSA: Energetická nezávislost…: Ještě loni na podzim se stále v médiích probíraly výhody a nevýhody několika variant dostavby jaderných bloků v Dukovanech a Temelíně. Ve hře byly možnosti dostavby bez účasti státu i s účastí státu. Pak bylo dlouho ticho, asi chyběla vládě důvěra.

Ale nyní ministryně průmyslu a obchodu Marta Nováková hlasitě sděluje vládní záměry: jaderná strategie České republiky je jasná, harmonogram je také jasný – do konce roku musí padnout rozhodnutí o zahájení tendru, aby v roce 2032 byly bloky dostavěny. Stavět bude dceřiná společnost ČEZ, což je akciová společnost s většinovou účastí státu.

A nyní už prý zbývá dohodnout pár věcí: vyřešit, aby Evropská komise schválila tento finanční model a nedělala problémy s veřejnou podporou, vyřešit problém minoritních akcionářů (30 % akcionářů jsou soukromí investoři), kteří asi nebudou chtít stavět atomovou elektrárnu ani zakládat dceřinou firmu. Ani s cenou prý nemusí být problémy, důležitější je přece energetická nezávislost a bezpečnost a schopnost dostavět ty jaderné bloky. Cena dostavby se odhaduje v řádu tří set miliard korun, ale jako vždy je zřejmé, že cokoli s účastí státu nakonec zaplatí daňový poplatník. A státní rozpočet je asi hodně gumový, když přijímá strategii možného každoročního nevyplácení desítek miliard korun dividend z ČEZ do příjmů státního rozpočtu.

Sledujme pečlivě další kroky vlády a poslanecké sněmovny v oblasti energetiky, už jednou nás podvedli s podporou solární energetiky a nyní platíme zbytečné příplatky za obnovitelné zdroje. Proto buďme ve střehu, ať se za pár let nevyděsíme z faktury za elektřinu, kde budou další příplatky za jadernou dostavbu.

Regiony

V několika desítkách článků z měst a obcí byli Svobodní stručně uvedeni v přehledu stran, které kandidují v komunálních volbách. Stejně tak byli zmíněni dva kandidáti do Senátu, Michal Malý a Štěpán Tampír.

Hodonínsko

Hodonínský deník vydal 2. 8. článek Svobodní? Jen Mutěnice a Hodonín: Jen ve dvou obcích na Hodonínsku budou kandidovat Svobodní. Informoval o tom mluvčí strany Martin Rumler. Sami jdou do voleb pouze v Mutěnicích, kde před čtyřmi roky skončili třetí se ziskem tří mandátů. Stejně jako jen v Novém Jičíně budou kandidovat společně s Piráty v Hodoníně, kde obhajují svůj post dva zastupitelé. „Tentokrát najdou voliči naše členy na kandidátkách ve 144 obcích a městech, včetně řady statutárních,“ napsal Rumler. Oproti Hodonínu Svobodní často podporují koaliční listinu s ODS.

Chrudim

2. 8. vydaly Noviny Chrudim článek „Zaručená“ pravda o chrudimských politicích, tvrdí anonym. Cílí na e-maily místních firem: Po internetu nyní koluje anonym, který cílí na e-maily chrudimských firem. A jak jinak, dotýká se místní politiky a blížících se komunálních voleb. Na nikom přitom nenechává nit suchou, a protože se snažíme být otevření, sdílíme ho v plném znění i s chybami, které obsahuje, i když se nás bezprostředně rovněž dotýká. Úsudek je pak na každém z vás, milí čtenáři. Redakce se však s jeho plným zněním s ohledem na chybějící důkazy a především jméno autora neztotožňuje.

ANO se chce napojit na místní politiku jako Babiš na dotace a začít to tu vysávat. Jde jim těžce na ruku místní informační server novinychrudim.cz

Arogantní TOP09 a fanatičtí Svobodní vědí, že nikoho díky své historii nemůžou oslovit, tak si vymysleli název Chrudimáci a čekají, že jim to někdo sežere.

Piráti jsou mladý a nezkušený kluci – většině z nich není ani 35 roků – ti tak budou vládnout.

Praha 3

8. 8. vydal Pražský patriot článek Větší svoboda městských částí by prospěla občanům, říká radní Prahy 3 Mikuláš: Po rozpadu koalice převzala v červnu politickou odpovědnost za městskou část Praha 3 rada v novém složení. Její součástí je i Mojmír Mikuláš, který měl původně v plánu aspirovat na pozici radního až v nadcházejících podzimních volbách. Stranasvobodných ve spojení s občanskými demokraty a lidovci tak už začala realizovat své plány.

Dřív jste byl s úřadem v kontaktu jen z pozice opozičního zastupitele, co se pro vás a vaši práci na radnici nyní změnilo?

Ano, jsem členem Výboru pro územní rozvoj, členem Komise pro sport a tělovýchovu a byl jsem členem Kontrolního výboru, takže se zástupci příslušných odborů jsme spolupracovali. Samozřejmě teď je moje spojení s chodem radnice každodenní a intenzivní. A jsem rád, že radnice funguje a oceňuji odbornost a vstřícnost úředníků.

Je naopak něco, co vás překvapilo? Třeba i nemile.

Zaskočila mě přebujelá byrokracie. Posledních 15 let jsem působil na pozici jednatele své malé firmy a veškerá odpovědnost ležela pouze na mně, takže jsem činil rozhodnutí sám a bezodkladně. To na úřadě každý jednotlivý podnět občana musí projít složitým byrokratickým kolečkem a zaměstná tak bohužel více lidí.

Zlín

ČTK vydala 6. 8. článek Koalici nezávislých kandidátů a členů stran Soukromníci,Svobodní a Nezávislí pro komunální volby ve Zlíně vede Ivo Mitáček. Byl mluvčím GIBS i hasičů.: Koalici nezávislých kandidátů a členů stran Soukromníci, Svobodnía Nezávislí pro podzimní komunální volby ve Zlíně vede Ivo Mitáček, který donedávna působil jako mluvčí Generální inspekce bezpečnostních sborů (GIBS). Předtím byl mluvčím krajských hasičů i policie. Zlín potřebuje rozhýbat, řekl dnes novinářům Mitáček.

„Byl jsem oslovován nejrůznějšími politickými subjekty ve Zlíně a Zlínském kraji v posledních deseti letech. Všechny jsem doposud odmítal, měl jsem závazky ve svém služebním poměru u bezpečnostních sborů. Nyní se situace změnila, byl jsem osloven vstoupit na kandidátní listinu koalice, která mě oslovila nejen svým programem, ale hlavně díky lidem, kteří na té kandidátní listině jsou,“ uvedl Mitáček. Podle něj bylo rozhodující, že na kandidátce je více než 90 procent nestraníků a nezávislých kandidátů, pouze čtyři lidé jsou členy stran.

Mezi priority patří podle něj doprava, bydlení, vzdělávání a zdravotnictví. „Město je bohaté, peníze má. Je potřeba je jen směřovat tam, kde to město potřebuje a kde změnu pocítí,“ řekl Mitáček. Na webových stránkách www.rozhybejme.to mohou lidé hlasovat, co je nejvíce trápí.

(ler)

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Tiskový mluvčí

Tiskový mluvčí

Novinky

Nejnovější video

Zdravím. Tady Markéta Šichtařová ze společnosti Nextfinance. Dneska vám chci říct dost osobní věc, to, co vám teď řeknu, nemám nijak připravené. Bude to absolutní improvizace od srdíčka. Když jsme před více než 30 lety prožívali revoluci, tak jsme chtěli být součástí vyspělého a rozvinutého západu, chtěli jsme se odstřihnout od nefunkčního socialistického východu, no a dneska po víc než 30 letech se něco ošklivě zvrtnulo. Já mám soukromou konzultační společnost a v rámci téhle společnosti přicházím denně do kontaktu s kvantem lidí naprosto ze všech částí ekonomiky, od soukromého sektoru o státní, od velkých ředitelů velkých podniků o drobné živnostníky, ale i důchodce, kteří si chtějí nějak přilepšit k důchodu. Zkrátka přicházím do kontaktu s celým spektrem a průřezem české společnosti. A už dlouhou dobu, minimálně poslední tři nebo čtyři roky se setkávám s tím, že v podstatě všichni ti lidé, kteří mě oslovují, mají něco společného, já u nich cítím narůstající míru skepse a frustrace k poslednímu ekonomickému vývoji. No, a v poslední době tenhle můj pocit ještě zintenzivnil. Stala jsem se externistkou v jednom rádiu a tak trošku navedla dělám moderátorku v jednom, v jednom rádiu a jsem si zvu různé zajímavé osobnosti, které mají co říct k ekonomice. Vyzpovídala jsem už lidi, kteří působí v energetice, ve zdravotnictví, v těžkém průmyslu, ve službách, ve zbrojařství, a tak bych mohla pokračovat a prakticky všichni tihle lidé vždycky se se mnou podíleli. O rostoucí míru frustrace zástupci zemědělců říkali my už nemůžeme dál provozovat naše zemědělské podniky, nám už to prostě nefunguje, my už meleme. Z posledního, budeme letos znovu ve ztrátě. Jsme obviňováni z toho, že čerpáme dotace a že chceme další peníze a chceme další dotace. To není pravda, my prostě jenom chceme, aby nám stát nezasahoval do podnikání, my jenom chceme vyrábět, ale my nemůžeme vyrábět, protože my ty dotace dostáváme naopak za to, že nevyrábíme. Mluvila jsem se zástupci obranného průmyslu, ti říkají, vláda chce, abychom dodávali zbraně na Ukrajinu nebo třeba obranné systémy na Ukrajinu. Ale my nemůžeme, protože ačkoliv na nás vláda tlačí, tak banky nám v podstatě znemožňují, aby nám protistrana připsala peníze na účet, takže my nemáme z čeho vyrábět, takže my jsme pod dvojím tlakem, my prostě tímhle způsobem už nemůžeme fungovat dál. Mluvila se zástupci automobilového průmyslu, říkají, my sice se orientujeme na elektroauta, protože to je momentálně móda v celé Evropě, ale ono to prostě nefunguje. My vynakládáme obrovské investice na vývoj něčeho, o čem tušíme, že to bude slepá vývojová větev, protože s největší pravděpodobností budoucnost je v různých typech motorů, ale rozhodně ne pouze v elektromobilitě. My už tímhle způsobem nemůžeme fungovat dál, my chceme, aby někdo zachránil automobilový průmysl, mluvila jsem se zástupci energetiky, energetici říkají, my musíme uzavřít naše provozy, my jsme teď vypnuli další tepelnou elektrárnu, protože je prostě neekonomické provozovat ji a přitom ceny elektřiny před nedávnem byly na historických rekordech, přesto přese všechno. Kvůli politice Evropské unie. Kvůli emisním povolenkám se prostě nevyplatí vyrábět. Energetici říkají, energetická krize se znovu vrátí, státní energetická koncepce je naprosto nedomyšlená, v podstatě neexistuje. Je to guláš a bude z toho znovu velký průšvih. Mluvila jsem se zástupci potravinářů, potravináři říkají, my jsme nařčeni z toho, že máme drahé ceny, vysoké ceny potravin, ale jak máme vyrábět levné potraviny, když máme takhle drahé energie? V podstatě všichni, s kým mluvíte, tak uvažují o tom, že odejdou nejenom z České republiky, ale obecně z Evropy mimo Evropskou unii do nějaké třetí země, kde je levnější pracovní síla, kde je míň regulací, kde jsou levnější energie. Potom mluvíte s lidmi, kteří působí ve službách nebo třeba i na některých místech státní sféry a ti všichni si stěžují na to, že zápolí se svobodou slova, že se musí samo cenzurovat, že sice zatím se jim třeba nic konkrétního nestalo, ale že oni vědí, že v případě, že by si příliš pustili pusu na špacír, tak že by špatně dopadli a ta frustrace v té společnosti ohromně roste a co je na tom nejhorší? Všichni ti lidi, se kterými mluvíte, tak říkají, my se snažíme být diplomatičtí, my to nechceme říct na plná ústa, protože kdybychom to řekli, tak by hrozilo, že na nás stát zaklekne ještě víc, my se snažíme alespoň ještě chvíli fungovat a já si uvědomuje, vždycky vám 100 chutí jim to namítnout, ale když budete mlčet, tak naopak stát uvidí, že ustupujete a zatlačí na vás ještě víc, protože když nebudete klást odpor, bude se to jenom zhoršovat. Ono to není tak, že ti kolektivisté chtějí dosáhnout nějaké hranice a tam se zastaví a dál už nepůjdou, ono to je tak, že oni si budou pořád uzurpovat víc prostoru, dokud jim ten prostor budeme dávat. A právě na základě toho, jak mluvím s rostoucím okruhem lidí, kteří jsou už naprosto zoufalí, tak roste i moje frustrace z té současné ekonomické nebo možná celospolečenské situace a snad úplně nejhorší na tom je, že potom tady je obrovská skupina lidí, kteří jsou třeba zaměstnanci a vůbec si neuvědomují, co se děje, co tady bublá pod pokličkou, že jejich zaměstnavatelé mají obrovské problémy, protože oni v podstatě mají svoje jisté, oni mají pocit, že když by náhodou přišli o práci, stejně je státní sektor vždycky znovu zaměstná. Takže v podstatě se vůbec nic neděje a tihle lidé strkají hlavu do písku a nechtějí vidět, co se děje, buďto nechtějí vidět proto, protože to opravdu nevnímají, protože oni sami vzhledem k tomu, že třeba veřejně o ničem nemluví, tak se ani s žádnou cenzurou nesetkávají a nebo případně si to nechtějí připustit, protože kdyby si to museli připustit, tak by je asi padli hrozné deprese, zkrátka oni se prostě před vnímáním té situace uzavírají, takže společnost se polarizuje a na jedné straně tady obrovská skupina těch, kteří nevnímají, že něco je čím dál víc špatně, a na druhé straně je tady rostoucí skupina těch, kdo se probouzejí, kdo už vidí, že něco je špatně, ale v podstatě se to bojí říci, tak tohle není ten vysněný západ, na který jsme chtěli vstoupit v roce 1989 po krátké oblevě a doby bezbřehé svobody. V devadesátých letech se to všechno začalo znovu lámat a dneska směřujeme v podstatě zpátky do socialismu a teď já chci zdůraznit, že když říkám, že směřujeme do socialismu, tak to není vůbec nic nadneseného, není to nic květnatého, je to prostě fakt, protože když se podíváte na vývoj veřejných financí, tak zjistíte, že už v podstatě polovina výkonu ekonomiky je dneska přerozdělovaná státem, to znamená, my už jsme z poloviny, socialistická ekonomika, před rokem 89 bylo přerozdělováno státem něco přes 80 % HDP, tedy hospodářského výstupu a byli jsme ryze socialistická ekonomika, 100 procent výkonu nemohlo být přerozdělováno v historii nikde nikdy. O to se pokusili komunisté během několika dějinných příkladů. Pokusil se o to Stalin během válečné ekonomiky, pokusil se o to třeba polpot, pokusil se o to Mao ce Tung. Vždycky to skončilo hladomorem a totální kalamitou a mrtvými. Takže 100 procent ekonomiky spravované státem, to je komunismus, a to je technicky neproveditelné. No a my jsme dneska poloviční socialismus, protože už jsme zhruba na 50 %, takže když říkám, že se vracíme před rok 89, není to vůbec žádná nadsázka, to je prostě tvrdý statistický fakt. Když budete poslouchat vládu, tak zjistíte, že vláda je neustále povinně optimistická, poradci vlády, vládní ekonomové, členové vlády, všichni nám vykládají, jak už směřujeme ke šťastným zítřkům, jak už byla doba covidová, překonaná, že všechno zlé, co se u nás děje, že za to může třeba válka na Ukrajině a tak dál, vždycky tam jsou nějaké výmluvy, kdo za to může, ale faktem je, že statistika neukazuje, že bysme směřovali k těm lepším zítřkům. Vláda vám třeba řekne, že se zlepšují veřejné finance, protože vláda přijala nějaký daňový balíček, kterému říká konsolidační balíček a že na základě toho se veřejné finance zlepšily. No jo, ale vláda už vám neřekne kontext. A ten kontext zní, že v tom době, v té době socialismu před rokem 1989 my jsme jako Československo měli v vyrovnané veřejné finance, my jsme neměli žádný velký veřejný dluh, naše veřejné finance byly v podstatě v pořádku, ale ten problém, který u nás byl, spočíval v tom, že stát vlastnil a přerozděloval skoro všechno a to, co dneska dělá vláda, je, že ona sice trochu možná zlepšuje veřejné finance, trochu možná zlepšuje schodky státního rozpočtu, ale za cenu toho, že neustále meziročně rostou jak příjmy, tak výdaje státního rozpočtu, a to o víc než o inflaci. To znamená, že ten stát se neustále rozpíná, to znamená, že my se vracíme k tomu socialismu před ten rok 89. To jsou prostě statistická fakta. Stačí, když se rozkliknete stránky ministerstva financí a podíváte se na vývoj státního rozpočtu v meziročním srovnání a podíváte se, jak se vyvíjí příjmy a výdaje tohoto státního rozpočtu a tam se například dočtete položku, že transfery příspěvkovým organizacím, tedy v podstatě dotace, vzrostly meziročně o 26 %, o 26 % se zvýšil tento typ dotací a vláda říká, že všechno je v pořádku a že se zlepšují veřejné finance, to prostě není pravda. No, a tahle frustrace, kterou já zažívám v té poslední době, která je spojená hlavně s tím, že tedy mnoho těch podnikatelů pláče nad svým podnikáním, nad tím, že jsou likvidováni, ale že se v podstatě bojí ozvat, protože mají pocit, že když budou mlčet, budou s tím systémem konformní, tak se ještě nějakou dobu udrží. Tak tahle moje frustrace vyústila v určité rozhodnutí. Jedna věc je nevědět, co se děje, a mlčet, to je samozřejmě akceptovatelné, pokud ale víte, co se děje a mlčíte, tak to znamená tolerování toho zla a tolerovat zlo je zlo samo o sobě, takže já nechci tolerovat tohle zlo, já nechci tolerovat, mlčky souhlasit s tímto ničením naší ekonomiky a s ničením v podstatě našich civilizačních hodnot. A proto jsem se rozhodla k něčemu, o čem jsem roky doufala, že se mi to vyhne, co jsem nikdy nechtěla dělat, ale co teď? Mám pocit, že už mě k tomu situace dotlačila, totiž budu kandidovat do senátu a za chvíli vám vysvětlím, proč. Svoje síly jsem spojila se stranou svobodných, protože je to podle mého soudu jediná skutečně pravicová strana v České republice, a byť je to zatím Malá Strana, vidím v ní velký potenciál a já chci vrátit pravici její skutečný obsah, pravice u nás v podstatě zanikla, strany, které původně byly pravicové, zejména mám na mysli ODS, se posunuly doleva, protože jestliže nějaká strana přijme daňový balíček, který zvětšuje zdanění a zvětšuje stát. Což přesně sedí na ODS, tak to prostě není pravicová strana, ona sice o sobě jako pravicové straně mluví, ale její reálné kroky tomu absolutně neodpovídají. Čili ODS je už dneska pouze karikaturou té původní strany, která to kdysi byla, proto strana svobodných je pro mě jediná akceptovatelná a v rámci této strany svobodných na podzim budu kandidovat do senátu, ano? Jsem jeden člověk. Samozřejmě, že i kdybych se do toho senátu dostala, tak to nebude znamenat žádnou velkou revoluci v nastavení české ekonomiky, a přesto se domnívám, že má smysl neházet flintu do žita a že každý jednotlivec, ať už v rámci europarlamentu nebo senátu, anebo Poslanecké sněmovny. Je ohromně důležitý, protože, víte, i v padesátých letech minulého století existovaly velké rozdíly mezi zeměmi socialistického bloku, například v Sovětském svazu probíhaly stalinské čistky, existovaly tam gulagy, u nás v padesátých letech to nebylo snadné. Lidé z politických důvodů přicházely o práci, mnozí z nich seděli ve vězení, několik lidí zaplatilo i životem, ale zdaleka ten systém nebyl tak strašlivý, jako byl v Sovětském svazu a ten rozdíl, proč ten systém nebyl tak strašlivý, byl v tom, že u nás jsme nikdy nedošli do takového extrému, jako došli v Sovětském svazu, a než jsme do toho extrému my stačili dojít, tak se situace v Sovětském Rusku už zase začala obracet. Začalo tam docházet k mírné oblevě, takže u nás jsme nikdy vlastně nestihli dojít do těch nejhorších konců a už to je ten důvod, proč má smysl všechny ty špatné věci, které se momentálně dějí, má smysl brzdit? I malé brzdění těchto věcí je smysluplné, protože potom nestačíme dojít do těch nejhorších konců. Stačí se podívat například na rozdíl mezi českou, německou energetikou, německá energetika i v daleko extrémnějším stavu než česká, daleko víc se v Německu tlačí na zelené obnovitelné zdroje, Němci si vypnuli svoje jaderné elektrárny. Kdybychom my udělali totéž, co udělali Němci, naše energetická krize by byla ještě mnohem horší, než jaká byla dneska. Jsme ve stavu, kdy v podstatě Němci od nás naší stále ještě v uvozovkách, levnou energii nakupují, kdybychom my byli tak extrémní, jako jsou dneska Němci, situace u nás by byla totálně neúnosná, a to je přesně ten důvod, proč má smysl i v několika málo lidech brzdit implementování těch změn, které k nám přicházejí ze západu. Já vám nebudu říkat to, co asi chcete slyšet, totiž, že se nějakými parametry dá ta situace úplně pozměnit a vylepšit to už se dneska nedá. Rozhodně není pravda, že můžeme tady pošudlat jednu daň tady trošičku zkrátit jednu dotaci a zase bude dobře. To jsou takové parametrické změny, které odpovídají třeba Dubčekovu pražskému jaru v roce 1968 nebo Gorbačovově perestrojce v osmdesátých letech. Ne, že by to bylo špatné, znamenalo to určitou oblevu a úlevu, ale to byly právě ty změny, které umožňovaly tak nějak trošku lépe žít v rámci té totality, ale rozhodně to nebylo poražení té totality k tomu, abychom se my vymanili z toho socialistického systému, tak jsme museli projít zcela zásadní transformací ekonomiky na začátku devadesátých let. No a vzhledem k tomu, že jsem právě řekla, že už v podstatě 1/2 českého hospodářství dneska je socialistická, tak dneska už se to opravdu nedá pošudlat nějakými parametrickými úpravami, abychom my se mohli znovu vrátit k prosperitě, tak musíme projít naprosto zásadní proměnou celé ekonomiky, ekonom v podstatě má jasno v tom, jakým způsobem ta proměna musí vypadat, ale problém je v tom, že zatím potom ještě není celospolečenská poptávka, zatím ještě se neprobudilo dostatek lidí, takové množství, jako se probudilo třeba v roce 1989. Navíc jsme ještě příliš ovlivňováni tím vývojem v západní Evropě, který směřuje k nám, a proto v tuto chvíli ještě nejde takhle jednoduše udělat ono vylepšení a znovu nastartování české ekonomiky. Ale v okamžiku, kdy známe diagnózu a víme, co je špatně, tak můžeme alespoň ty špatné věci brzdit do té doby, než čas nazraje na tu zásadní společensko ekonomickou přeměnu celé ekonomiky a potom můžeme být tedy připraveni do těch změn pozitivně nastoupit. Jak tedy zní ona diagnóza těch problémů? Nejenom české, ale obecně evropské ekonomiky, ta diagnóza zní tak, že celá Evropa byla zachvácena novou levicovou progresivistickou kolektivistickou ideologií, která se nazývá esg nebo isg a jejímž nejviditelnějším projevem, takovou špičkou ledovce je Green Deal, ale Green Deal není jediným projevem téhle ideologie. Dalšími projevy jsou například různé genderové ideologie nebo kontrola svobody slova, ona rétorika o dezolátech a dezinformacích a podobně. Musíme si uvědomit, že zatímco ekologie je skvělá věc, tak Green Deal nemá s ekologii vůbec nic společného a je to v podstatě pouze ona levicová kolektivistická ideologie, jejímž cílem je v podstatě likvidace evropského průmyslu a likvidace evropského blahobytu, tahle ideologie musí být absolutně odmítnutá, jestliže tedy máme brzdit ono zlo a jestliže máme brzdit ony negativní změny, které se u nás stále ještě dějí a stále ještě se stupňují, tak musíme vyjít ze tří myšlenkových východisek, musíme být z toho, že absolutně odmítneme Green Deal, že vyhlásíme nulovou toleranci pro Green Deal. Pozor, nemá to nic společného s ekologií. Za druhé si musíme jednoznačně zachovat českou korunu, protože pokud si ji nezachováme, pokud přijmeme euro, tak tím v podstatě dáváme evropské centrální bance bianco šek na zavedení digitální měny centrální banky, což znamená absolutní sledování našich občanů a v podstatě čínský kreditní systém. Velký bratr. No a za třetí, musíme začít dramaticky odbourávat dotace, dotace dneska jsou hlavní příčinou toho, proč stát už tvoří polovinu ekonomiky a proč například není na důchody pouze dotace? Sami o sobě dneska představují zhruba 1/3 státního rozpočtu. Pokud bychom odbourali ideologicky motivované dotace, které souvisejí s Green Dealem, s gendery, s dotováním neziskovek, které do našich dětí cpou věci o genderu ve školách a tak dál. Pokud bychom tohle všechno odbourali, najednou by nebyl třeba ani problém s důchodovou reformou. Asi vás to překvapí, ale ony ty veřejné finance samy o sobě nejsou až tak špatném stavu, to, co tam je naprosto kalamitní, je právě ona složka dotací, takže dotace musíme začít dramaticky odbourávat. I jeden jedinec v jakémkoliv zastupitelském sboru, ať už to je europarlament, senát nebo Poslanecká sněmovna, jeden člověk může vždycky hlasovat podle těchto tří základních myšlenkových pilířů, a pokud vždycky zvedne ruku, anebo naopak nezvedne ruku v souladu s těmito principy? Nikdy nezvedne ruku pro zvýšení daní, vždycky zvedne ruku pro odbourání regulací, vždycky zvedne ruku proti čemukoliv, co souvisí s Green dealem a tak dál, potom jeden jednotlivec může brzdit to zlo, které se na nás hrne a může způsobit, může být onen jazýčkem na vahách, který způsobí, že bude rozdíl mezi naší zemí a mezitím třeba ještě daleko větším zlem, které zachvátí některé západní země a pokud se nám podaří tohle zlo brzdit, tak já jsem přesvědčená o tom, že to dějinné kyvadlo se překlopí zase na obrácenou stranu, protože žádný nesvobodný systém netrvá donekonečna a nazraje celospolečenská poptávka k tomu, abychom provedli přeměnu české ekonomiky a přeměnu české společnosti něčemu lepšímu a zažili další svobodné období, tak, jako jsme ho zažívali ve svobodných devadesátkách. To je ten důvod, proč jsem se rozhodla letos kandidovat do senátu.

Oblíbené štítky

Tiskový mluvčí

Tiskový mluvčí

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31