Hezký den, jsem SvoBOT. Můžete se mě zeptat na cokoli ohledně programu Svobodných. Naučil jsem se moudrosti Libora Vondráčka a politické názory strany Svobodní.

Svobodní v médiích: o prezidentských volbách, vládě a EU

Svobodní v médiích: o prezidentských volbách, vládě a EU

20. 1. byl Alois Sečkár hostem České televize v pořadu Politické spektrum„Já jsem nahlédl do programového prohlášení vlády, vidím tam taková hesla jako ‘podpořit produktivní investice pro malé a střední firmy’, to znamená dotace, nové dotace, to znamená vybírat na to více daní, více přerozdělovat.

Je tam zase ‘budovat byty’. Stát by přece neměl budovat byty, máme firmy, které to umějí.

‘Zřídit státní důchodový úřad’, vlastně přetransformovat vyplácení důchodů pomocí nového úřadu. My máme Českou správu sociálního zabezpečení, která se tomu věnuje. Tady je cíl zřídit nový úřad, zase noví úředníci, platy na ně, výdaje,

Programové prohlášení vlády, které vůbec nesměřuje k větší svobodě občanů, naopak směřuje k většímu utužení nesvobody, k více zákonům, k více regulacím, k vyšším daním, je to úplný opak toho, co bych si já představoval. Takže z tohoto důvodu podpořit vládu A. Babiše pro mě není možné.“

20. 1. zveřejnil server Plzeň.cz článek Lenky Brčkové Bude chleba levnější? aneb Prezidentská volba očima šéfky svobodných v kraji„Černá nebo bílá?“ – ptá se regionální předsedkyně Strany svobodných občanů ČR v Plzeňském kraji Lenka Brčková. A na Facebooku přidává i další otázky: Život nebo smrt? Plus nebo mínus? Nesměřuje tím samozřejmě nikam jinam, než k aktuálnímu tématu posledních dní – volbě nového prezidenta.

„Život není černobílý, život je pestrý,“ uvažuje Brčková. „Co je pro jednoho dobré, to může být pro druhého špatné… Tahle hysterie okolo volby prezidenta neskutečně rozděluje společnost. Každý má své důvody volit Zemana nebo volit Drahoše. Nechme každému jeho právo svobodné volby a svobodného rozhodnutí,“ vybízí rozpolcenou společnost.

Sama ještě není rozhodnutá, koho bude volit. „Ale co vím jistě, je fakt, že není důvod pro volbu prezidenta někoho urážet nebo mu dokonce nadávat. Kam zmizela tolerance a respekt k jinému názoru? Nebo slušné chování? “ – pokládá regionální šéfka svobodných další řečnický dotaz.

„Mám radu – než začnete někomu nadávat a s někým se dohadovat kvůli volbě prezidenta, položte si úplně jednoduchou otázku: „Bude chleba levnější?“… no, myslím že nebude… Nebo jo? Stojí ta hádka za to?“ – napsala Lenka Brčková na Facebooku.

19. 1. zveřejnil Neviditelný pes článek Pavla Misese POLITIKA: Proč budu volit Jiřího DrahošePrvní kolo prezidentských voleb je za námi a do druhého kola se dostali s výrazným odstupem oba favorité. Kandidát, jemuž jsem dal hlas v prvním kole, nepostoupil. Mám tedy na výběr ze tří možností: dát hlas stávajícímu prezidentovi Miloši Zemanovi, jeho protikandidátovi Jiřímu Drahošovi, nebo nechat za sebe rozhodovat ostatní. Před pěti roky jsem si nedokázal vybrat mezi eurofederalistou Zemanem a eurohujerem Schwarzenbergem, jak je tenkrát trefně nazvala Jana Bobošíková, a vhodil jsem neplatný hlas. Letos vidím v Jiřím Drahošovi, i přes všechna jeho negativa, výrazně lepšího kandidáta na prezidenta.

Předně, ani jeden z kandidátů nezastává mé politické názory. Kupříkladu v otázce vztahu k Evropské unii. Eurooptimista nebo eurofederalista , mně to vychází prašť jako uhoď. Hlavní rozdíl mezi těmito pohledy spočívá v tom, jak mají být rozloženy pravomoci mezi jednotlivé řídící orgány. Slovy Miloše Zemana: „EU má nesmírný demokratický deficit, ale řešením není ji rozpustit, nebo redukovat na zónu volného obchodu. Řešením je překonat tento demokratický deficit například rozšířením pravomocí Evropského parlamentu.“ Z mého pohledu vyjde nastejno, zdali do našich životů budou zasahovat nařízení a směrnice Evropské unie či nařízení a směrnice Evropské federace. Mně nevyhovuje ani jedno, já si přeji, abychom se zapojili do Evropského sdružení volného obchodu .

Jiří Drahoš své kvality ukázal jako úspěšný vědec a schopný vedoucí Akademie věd. Znám ho z jeho veřejných vystoupení už nějakých deset let. Jeho sebeprezentace je na vysoké úrovni, domluví se plynně několika jazyky (žádný „bablbam“ ani „pasy“ nehrozí) a podle všeho je ve výborné kondici. Do svého poradního týmu nabral skutečné osobnosti, včetně známého ekonoma Lukáše Kovandy . Existuje šance, že někoho takového jmenuje do rady České národní banky. Je to kandidát politického středu, jenž se snaží rozdělenou společnost skutečně spojovat. A to by byla oproti předchozím pěti letem osvěžující změna.

20. 1. zveřejnil Neviditelný pes článek Josefa Kálese POLITIKA: Druhé kolo bude o slušnostiNechci sedět doma na zadku a jen kritizovat. Nepřijde mi to fér. Nechci také, aby za mě rozhodovali ostatní, to mi přijde nezodpovědné. Kandidáti nejsou dle mého gusta, názorově mi nesedne ani jeden. Ekonomicky mi oba přijdou příliš doleva. Za Milošem Zemanem jako sociálně demokratickým premiérem zůstaly i konkrétní kroky, které nebyly dobré. U Jiřího Drahoše je alespoň nějaká šance, že si zvolí jako poradce nějakéo liberální ekonomy. A že se o tom šušká.

Z pohledu euroskeptika je to s oběma kandidáty „prašť jak uhoď“. Oba dva jsou eurofederalisté, kteří na rozdíl ode mě věří tomu, že se lidem v Evropě bude dařit lépe, když budou řízeni centrálněji a vše bude jednotnější (pravidla, daně apod.). Jsem přesvědčen o opaku, tedy že nám všem bude lépe, když si země budou v daních a v legislativě konkurovat. Konkurence je hnacím motorem rozvoje prosperity. Ale budou spolupracovat jinak – třeba na společné obraně pod vlajkou NATO nebo na zóně volného obchodu.

V čem je mezi kandidáty výrazný rozdíl? Určitě je to schopnost reprezentovat zemi. Miloš Zeman na tom není zdravotně vůbec dobře, to musí uznat snad každý. Prezident musí být vytížený. Musí nás reprezentovat v zahraničí. Musí vytěžit mandát naplno. Toho není Miloš Zeman už schopen, možná tak ve výjimečných případech, kdy je pozvaný do nějakého autoritativního režimu na východ od nás.

Jiří Drahoš přes všechny názorové odlišnosti mi připadá jako slušný člověk, který by naši zemi reprezentovat mohl a který bude respektovat Ústavu ČR. Nepřipadá mi jako člověk schopný vzdorovat takovým dravcům, jako je Andrej Babiš. Rozhodně ale nevěřím, že mu bude více pomáhat, než to v současnosti dělá Miloš Zeman.

Chtěl jsem prezidenta, který je silnou osobností. Někoho, kdo se vyzná v politice a není úplným nováčkem. Má blízké názory zejména na ekonomické otázky a bude mít dostatečnou odvahu vzdorovat Andreji Babišovi. Takový člověk se ale do druhého kola nedostal. Proto mi nezbývá, než volit menší zlo v podobě Jiřího Drahoše, a dát mu šanci se předvést. Zeman tu šanci dostal, naprosto ji promarnil a úřad prezidenta republiky zostudil.

Proto budu volit Jiřího Drahoše.

22. 1. zveřejnily Byznys noviny článek s vyjádřením Tomáše Pajonka Drahoš je pravděpodobné zlo, ale budeme ho volit, řekl šéf Svobodných. Zeman je prý lhářSvobodní budou volit Jiřího Drahoše. Sice ho považují za „pravděpodobné zlo“, ale Miloš Zeman je prý „zlo poznané“ a ještě k tomu usvědčený lhář. Uvedl to šéf Svobodných Tomáš Pajonk, který proto se „skřípěním zubů“ podpořil pro druhé kolo volby prezidenta právě Drahoše.

„Za prvé si nemyslím, že prezidentská volba je pro tuto zemi zásadní. Za druhé je to volba každého z nás. Pro mnohé z nás je to volba mezi dvěma zly – jedním poznaným a druhým pravděpodobným,“ uvedl šéf Svobodných s tím, že nechce soudit voliče Zemana ani Drahoše, protože to považuje za odporné.

„Oba kandidáti jsou pro mě špatní. Oba chtějí více EU, oba nepovažují skutečné občanské a ekonomické svobody za podstatné téma,“ podotkl dále Pajonk.

Přesto Pajonk půjde volit.

„Nebudu volit Miloše Zemana. Proč? Protože Miloš Zeman vnesl do české politiky něco, co ji může dlouhodobě totálně zdestruovat. Je to tolerance ke lži. Miloš Zeman sedí na Hradě a jeho vlajka zní ´Pravda vítězí´. On sám byl soudně usvědčen ze lži,“ prohlásil na adresu stávající hlavy státu.

„Často bez problémů říká nepravdy ve svých projevech, říká nepravdy o svých oponentech a jeho kampaň je vytvořena primárně na vytvoření dojmu, že Jiří Drahoš je vítač imigrantů,“ doplnil Pajonk.

Zemanova kampaň je podle šéfa Svobodných postavena na fabulacích.

„Když se tento styl kampaně osvědčí a Zeman zvítězí, tak to bude pro další české politiky znamenat – takto se vede kampaň, lidem se má lhát, mají se šířit hoaxy, mají se šířit falešné zprávy. A to bude pro naši politiku dlouhodobě velmi, velmi špatné,“ varoval Pajonk.

Právě proto prý Zemana volit nemůže.

Vyšlo i na Eurozprávy.cz a na serveru 24zprávy.com.

18. 1. uveřejnily Parlamentní listy článek Nevolím Zemana. Nejsem tupá ovce, uvedl šéf Svobodných Pajonk: K prezidentským volbám se vyjádřil i současný předseda Strany svobodných občanů Tomáš Pajonk.

„Miloš Zeman není žádný protisystémový politik, on tento systém pomáhal aktivně tvořit. Právě. Mnozí volí MZ jako ‚hráz proti imigraci‘. To je jen marketing. Příliš to neovlivní. Žádné zásadní diplomatické aktivity v tomto ranku jsem u něj neviděl,“ poznamenal k prezidentským volbám Pajonk.

22. 1. zveřejnil Neviditelný pes dva články. Nejprve ten Luboše Záloma POLITIKA: Proč nemohu volit profesora DrahošeSvobodní během parlamentní kampaně šířili myšlenku, že ve volbách se nemá volit menší zlo. Tato teze je nutně platná i tehdy, nekandiduje-li v těch či oněch volbách kandidát, který by představoval dobro. Zdá se, že někteří Svobodní jako by na tento morální apel zapomněli a nadšeně se holedbají volbou Jiřího Drahoše. Což o to, ztráta paměti je v politice častou nemocí z povolání a může postihnout každého, ať už řadového člena nebo třeba krajského lídra. Já jsem však tohoto kréda pamětliv – a v těchto volbách tedy žádné menší zlo volit nebudu a doporučil bych tento postup i vám, čtenářům tohoto článku, i příznivcům a voličům Svobodných.

Vyšlo i na serverech Svobodný světPravý prostor.

Později pak článek Vítězslava Stanovského POLITIKA: Třetí varianta v druhém koleVýsledný stav 0:0 nehodlám ovlivňovat tím, jestli je někdo slušný a druhý občas vulgární. To pro mne není kritérium, pro které bych měl dát hlas někomu z nich. Navíc, když obě strany v současné době předvádějí antikampaň, proč nevolit toho druhého.

A víte, co pánové? Já vás oba poslechnu. Nebudu volit ani jednoho z Vás. Musel bych se před sebou setsakra stydět. Neuměl bych si to totiž zdůvodnit.

Zprávy z EU

18. 1. byl Jiří Payne hostem pořadu Českého rozhlasu PLUS (Dnešní Plus).Později zveřejnil ČRo Plus na svých webových stránkách článek Unie porušuje tradiční evropské hodnoty, její propaganda do škol nepatří, kritizuje europoslanec„Co se tedy ve školách má učit? To, co se říká v Bruselu, nebo skutečně tradiční historické hodnoty Evropy?“ ptá se europoslanec za Stranu svobodných občanů Jiří Payne.

Považuje za ně například pluralitu, svobodnou soutěž nebo úctu k suverenitě. Podle něj se ale Unie místo toho snaží vše unifikovat, férovou soutěž popírá dotacemi a suverenitu považuje za přežitek.

„Unie má demokratický deficit. Průměrný evropský občan má v ideálním případě čtyřprocentní vliv na rozhodování Komise. Vůči národnímu parlamentu má padesátiprocentní.“

„Evropský parlament zrovna ve středu schválil rezoluci o ženách a změnách klimatu, ve které se evidentně dopouští diskriminace, protože v ní není ani zmínka o mužích. Miliony eur máme investovat do výchovy žen a muži nic? Unie tradiční evropské hodnoty porušuje,“ tvrdí Payne.

Připomíná také, že podle českých zákonů je zakázáno ve školách vyvíjet jakoukoli politickou činnost. „Pokud se budeme bavit o hodnotách antického Říma a Řecka a jak se promítají do současnosti, tak je to v pořádku. Ale jakmile by kdokoli začal upřednostňovat jednu z pěti možných variant dalšího vývoje Unie, pak je to politická propaganda,“ upozorňuje.

Brusel nám hodnoty nediktuje

Podle sociálnědemokratické europoslankyně Olgy Sehnalové je ve školách především třeba učit, jak Evropská unie funguje. Na Paynovu kritiku demokratického deficitu reaguje tím, že jednotlivé komisaře vysílají demokraticky zvolené národní vlády, které jsou zastoupeny v Evropské radě. A Evropský parlament je volen přímo občany Unie.

„Otevřená debata je také jednou z evropských hodnot. Ať studenti diskutují o tom, jak by spolu státy měly spolupracovat.“

18. 1. zveřejnil server Kurzy.cz článek Europarlament odhlasoval “zelenější” energetiku. Jak zvedali ruku Češi?Evropský parlament včera hlasoval o energetice. Velká většina poslanců chce, aby v roce 2030 klesla spotřeba o 35 % oproti prognózám a zároveň aby podíl obnovitelných zdrojů dosáhl 35 %, speciálně v dopravě 12 %. Majoritní podporu získala taky plánovaná energetická unie, v rámci které by Česká republika už příští rok musela odevzdat svůj desetiletý plán. Ve všech případech jde pouze o návrhy, které nezačnou platit, pokud nebudou souhlasit členské státy.

Jiří Payne (Svobodní) hlasoval PROTI

(dap, ler)

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Tiskový mluvčí

Tiskový mluvčí

Novinky

Nejnovější video

Zdravím. Tady Markéta Šichtařová ze společnosti Nextfinance. Dneska vám chci říct dost osobní věc, to, co vám teď řeknu, nemám nijak připravené. Bude to absolutní improvizace od srdíčka. Když jsme před více než 30 lety prožívali revoluci, tak jsme chtěli být součástí vyspělého a rozvinutého západu, chtěli jsme se odstřihnout od nefunkčního socialistického východu, no a dneska po víc než 30 letech se něco ošklivě zvrtnulo. Já mám soukromou konzultační společnost a v rámci téhle společnosti přicházím denně do kontaktu s kvantem lidí naprosto ze všech částí ekonomiky, od soukromého sektoru o státní, od velkých ředitelů velkých podniků o drobné živnostníky, ale i důchodce, kteří si chtějí nějak přilepšit k důchodu. Zkrátka přicházím do kontaktu s celým spektrem a průřezem české společnosti. A už dlouhou dobu, minimálně poslední tři nebo čtyři roky se setkávám s tím, že v podstatě všichni ti lidé, kteří mě oslovují, mají něco společného, já u nich cítím narůstající míru skepse a frustrace k poslednímu ekonomickému vývoji. No, a v poslední době tenhle můj pocit ještě zintenzivnil. Stala jsem se externistkou v jednom rádiu a tak trošku navedla dělám moderátorku v jednom, v jednom rádiu a jsem si zvu různé zajímavé osobnosti, které mají co říct k ekonomice. Vyzpovídala jsem už lidi, kteří působí v energetice, ve zdravotnictví, v těžkém průmyslu, ve službách, ve zbrojařství, a tak bych mohla pokračovat a prakticky všichni tihle lidé vždycky se se mnou podíleli. O rostoucí míru frustrace zástupci zemědělců říkali my už nemůžeme dál provozovat naše zemědělské podniky, nám už to prostě nefunguje, my už meleme. Z posledního, budeme letos znovu ve ztrátě. Jsme obviňováni z toho, že čerpáme dotace a že chceme další peníze a chceme další dotace. To není pravda, my prostě jenom chceme, aby nám stát nezasahoval do podnikání, my jenom chceme vyrábět, ale my nemůžeme vyrábět, protože my ty dotace dostáváme naopak za to, že nevyrábíme. Mluvila jsem se zástupci obranného průmyslu, ti říkají, vláda chce, abychom dodávali zbraně na Ukrajinu nebo třeba obranné systémy na Ukrajinu. Ale my nemůžeme, protože ačkoliv na nás vláda tlačí, tak banky nám v podstatě znemožňují, aby nám protistrana připsala peníze na účet, takže my nemáme z čeho vyrábět, takže my jsme pod dvojím tlakem, my prostě tímhle způsobem už nemůžeme fungovat dál. Mluvila se zástupci automobilového průmyslu, říkají, my sice se orientujeme na elektroauta, protože to je momentálně móda v celé Evropě, ale ono to prostě nefunguje. My vynakládáme obrovské investice na vývoj něčeho, o čem tušíme, že to bude slepá vývojová větev, protože s největší pravděpodobností budoucnost je v různých typech motorů, ale rozhodně ne pouze v elektromobilitě. My už tímhle způsobem nemůžeme fungovat dál, my chceme, aby někdo zachránil automobilový průmysl, mluvila jsem se zástupci energetiky, energetici říkají, my musíme uzavřít naše provozy, my jsme teď vypnuli další tepelnou elektrárnu, protože je prostě neekonomické provozovat ji a přitom ceny elektřiny před nedávnem byly na historických rekordech, přesto přese všechno. Kvůli politice Evropské unie. Kvůli emisním povolenkám se prostě nevyplatí vyrábět. Energetici říkají, energetická krize se znovu vrátí, státní energetická koncepce je naprosto nedomyšlená, v podstatě neexistuje. Je to guláš a bude z toho znovu velký průšvih. Mluvila jsem se zástupci potravinářů, potravináři říkají, my jsme nařčeni z toho, že máme drahé ceny, vysoké ceny potravin, ale jak máme vyrábět levné potraviny, když máme takhle drahé energie? V podstatě všichni, s kým mluvíte, tak uvažují o tom, že odejdou nejenom z České republiky, ale obecně z Evropy mimo Evropskou unii do nějaké třetí země, kde je levnější pracovní síla, kde je míň regulací, kde jsou levnější energie. Potom mluvíte s lidmi, kteří působí ve službách nebo třeba i na některých místech státní sféry a ti všichni si stěžují na to, že zápolí se svobodou slova, že se musí samo cenzurovat, že sice zatím se jim třeba nic konkrétního nestalo, ale že oni vědí, že v případě, že by si příliš pustili pusu na špacír, tak že by špatně dopadli a ta frustrace v té společnosti ohromně roste a co je na tom nejhorší? Všichni ti lidi, se kterými mluvíte, tak říkají, my se snažíme být diplomatičtí, my to nechceme říct na plná ústa, protože kdybychom to řekli, tak by hrozilo, že na nás stát zaklekne ještě víc, my se snažíme alespoň ještě chvíli fungovat a já si uvědomuje, vždycky vám 100 chutí jim to namítnout, ale když budete mlčet, tak naopak stát uvidí, že ustupujete a zatlačí na vás ještě víc, protože když nebudete klást odpor, bude se to jenom zhoršovat. Ono to není tak, že ti kolektivisté chtějí dosáhnout nějaké hranice a tam se zastaví a dál už nepůjdou, ono to je tak, že oni si budou pořád uzurpovat víc prostoru, dokud jim ten prostor budeme dávat. A právě na základě toho, jak mluvím s rostoucím okruhem lidí, kteří jsou už naprosto zoufalí, tak roste i moje frustrace z té současné ekonomické nebo možná celospolečenské situace a snad úplně nejhorší na tom je, že potom tady je obrovská skupina lidí, kteří jsou třeba zaměstnanci a vůbec si neuvědomují, co se děje, co tady bublá pod pokličkou, že jejich zaměstnavatelé mají obrovské problémy, protože oni v podstatě mají svoje jisté, oni mají pocit, že když by náhodou přišli o práci, stejně je státní sektor vždycky znovu zaměstná. Takže v podstatě se vůbec nic neděje a tihle lidé strkají hlavu do písku a nechtějí vidět, co se děje, buďto nechtějí vidět proto, protože to opravdu nevnímají, protože oni sami vzhledem k tomu, že třeba veřejně o ničem nemluví, tak se ani s žádnou cenzurou nesetkávají a nebo případně si to nechtějí připustit, protože kdyby si to museli připustit, tak by je asi padli hrozné deprese, zkrátka oni se prostě před vnímáním té situace uzavírají, takže společnost se polarizuje a na jedné straně tady obrovská skupina těch, kteří nevnímají, že něco je čím dál víc špatně, a na druhé straně je tady rostoucí skupina těch, kdo se probouzejí, kdo už vidí, že něco je špatně, ale v podstatě se to bojí říci, tak tohle není ten vysněný západ, na který jsme chtěli vstoupit v roce 1989 po krátké oblevě a doby bezbřehé svobody. V devadesátých letech se to všechno začalo znovu lámat a dneska směřujeme v podstatě zpátky do socialismu a teď já chci zdůraznit, že když říkám, že směřujeme do socialismu, tak to není vůbec nic nadneseného, není to nic květnatého, je to prostě fakt, protože když se podíváte na vývoj veřejných financí, tak zjistíte, že už v podstatě polovina výkonu ekonomiky je dneska přerozdělovaná státem, to znamená, my už jsme z poloviny, socialistická ekonomika, před rokem 89 bylo přerozdělováno státem něco přes 80 % HDP, tedy hospodářského výstupu a byli jsme ryze socialistická ekonomika, 100 procent výkonu nemohlo být přerozdělováno v historii nikde nikdy. O to se pokusili komunisté během několika dějinných příkladů. Pokusil se o to Stalin během válečné ekonomiky, pokusil se o to třeba polpot, pokusil se o to Mao ce Tung. Vždycky to skončilo hladomorem a totální kalamitou a mrtvými. Takže 100 procent ekonomiky spravované státem, to je komunismus, a to je technicky neproveditelné. No a my jsme dneska poloviční socialismus, protože už jsme zhruba na 50 %, takže když říkám, že se vracíme před rok 89, není to vůbec žádná nadsázka, to je prostě tvrdý statistický fakt. Když budete poslouchat vládu, tak zjistíte, že vláda je neustále povinně optimistická, poradci vlády, vládní ekonomové, členové vlády, všichni nám vykládají, jak už směřujeme ke šťastným zítřkům, jak už byla doba covidová, překonaná, že všechno zlé, co se u nás děje, že za to může třeba válka na Ukrajině a tak dál, vždycky tam jsou nějaké výmluvy, kdo za to může, ale faktem je, že statistika neukazuje, že bysme směřovali k těm lepším zítřkům. Vláda vám třeba řekne, že se zlepšují veřejné finance, protože vláda přijala nějaký daňový balíček, kterému říká konsolidační balíček a že na základě toho se veřejné finance zlepšily. No jo, ale vláda už vám neřekne kontext. A ten kontext zní, že v tom době, v té době socialismu před rokem 1989 my jsme jako Československo měli v vyrovnané veřejné finance, my jsme neměli žádný velký veřejný dluh, naše veřejné finance byly v podstatě v pořádku, ale ten problém, který u nás byl, spočíval v tom, že stát vlastnil a přerozděloval skoro všechno a to, co dneska dělá vláda, je, že ona sice trochu možná zlepšuje veřejné finance, trochu možná zlepšuje schodky státního rozpočtu, ale za cenu toho, že neustále meziročně rostou jak příjmy, tak výdaje státního rozpočtu, a to o víc než o inflaci. To znamená, že ten stát se neustále rozpíná, to znamená, že my se vracíme k tomu socialismu před ten rok 89. To jsou prostě statistická fakta. Stačí, když se rozkliknete stránky ministerstva financí a podíváte se na vývoj státního rozpočtu v meziročním srovnání a podíváte se, jak se vyvíjí příjmy a výdaje tohoto státního rozpočtu a tam se například dočtete položku, že transfery příspěvkovým organizacím, tedy v podstatě dotace, vzrostly meziročně o 26 %, o 26 % se zvýšil tento typ dotací a vláda říká, že všechno je v pořádku a že se zlepšují veřejné finance, to prostě není pravda. No, a tahle frustrace, kterou já zažívám v té poslední době, která je spojená hlavně s tím, že tedy mnoho těch podnikatelů pláče nad svým podnikáním, nad tím, že jsou likvidováni, ale že se v podstatě bojí ozvat, protože mají pocit, že když budou mlčet, budou s tím systémem konformní, tak se ještě nějakou dobu udrží. Tak tahle moje frustrace vyústila v určité rozhodnutí. Jedna věc je nevědět, co se děje, a mlčet, to je samozřejmě akceptovatelné, pokud ale víte, co se děje a mlčíte, tak to znamená tolerování toho zla a tolerovat zlo je zlo samo o sobě, takže já nechci tolerovat tohle zlo, já nechci tolerovat, mlčky souhlasit s tímto ničením naší ekonomiky a s ničením v podstatě našich civilizačních hodnot. A proto jsem se rozhodla k něčemu, o čem jsem roky doufala, že se mi to vyhne, co jsem nikdy nechtěla dělat, ale co teď? Mám pocit, že už mě k tomu situace dotlačila, totiž budu kandidovat do senátu a za chvíli vám vysvětlím, proč. Svoje síly jsem spojila se stranou svobodných, protože je to podle mého soudu jediná skutečně pravicová strana v České republice, a byť je to zatím Malá Strana, vidím v ní velký potenciál a já chci vrátit pravici její skutečný obsah, pravice u nás v podstatě zanikla, strany, které původně byly pravicové, zejména mám na mysli ODS, se posunuly doleva, protože jestliže nějaká strana přijme daňový balíček, který zvětšuje zdanění a zvětšuje stát. Což přesně sedí na ODS, tak to prostě není pravicová strana, ona sice o sobě jako pravicové straně mluví, ale její reálné kroky tomu absolutně neodpovídají. Čili ODS je už dneska pouze karikaturou té původní strany, která to kdysi byla, proto strana svobodných je pro mě jediná akceptovatelná a v rámci této strany svobodných na podzim budu kandidovat do senátu, ano? Jsem jeden člověk. Samozřejmě, že i kdybych se do toho senátu dostala, tak to nebude znamenat žádnou velkou revoluci v nastavení české ekonomiky, a přesto se domnívám, že má smysl neházet flintu do žita a že každý jednotlivec, ať už v rámci europarlamentu nebo senátu, anebo Poslanecké sněmovny. Je ohromně důležitý, protože, víte, i v padesátých letech minulého století existovaly velké rozdíly mezi zeměmi socialistického bloku, například v Sovětském svazu probíhaly stalinské čistky, existovaly tam gulagy, u nás v padesátých letech to nebylo snadné. Lidé z politických důvodů přicházely o práci, mnozí z nich seděli ve vězení, několik lidí zaplatilo i životem, ale zdaleka ten systém nebyl tak strašlivý, jako byl v Sovětském svazu a ten rozdíl, proč ten systém nebyl tak strašlivý, byl v tom, že u nás jsme nikdy nedošli do takového extrému, jako došli v Sovětském svazu, a než jsme do toho extrému my stačili dojít, tak se situace v Sovětském Rusku už zase začala obracet. Začalo tam docházet k mírné oblevě, takže u nás jsme nikdy vlastně nestihli dojít do těch nejhorších konců a už to je ten důvod, proč má smysl všechny ty špatné věci, které se momentálně dějí, má smysl brzdit? I malé brzdění těchto věcí je smysluplné, protože potom nestačíme dojít do těch nejhorších konců. Stačí se podívat například na rozdíl mezi českou, německou energetikou, německá energetika i v daleko extrémnějším stavu než česká, daleko víc se v Německu tlačí na zelené obnovitelné zdroje, Němci si vypnuli svoje jaderné elektrárny. Kdybychom my udělali totéž, co udělali Němci, naše energetická krize by byla ještě mnohem horší, než jaká byla dneska. Jsme ve stavu, kdy v podstatě Němci od nás naší stále ještě v uvozovkách, levnou energii nakupují, kdybychom my byli tak extrémní, jako jsou dneska Němci, situace u nás by byla totálně neúnosná, a to je přesně ten důvod, proč má smysl i v několika málo lidech brzdit implementování těch změn, které k nám přicházejí ze západu. Já vám nebudu říkat to, co asi chcete slyšet, totiž, že se nějakými parametry dá ta situace úplně pozměnit a vylepšit to už se dneska nedá. Rozhodně není pravda, že můžeme tady pošudlat jednu daň tady trošičku zkrátit jednu dotaci a zase bude dobře. To jsou takové parametrické změny, které odpovídají třeba Dubčekovu pražskému jaru v roce 1968 nebo Gorbačovově perestrojce v osmdesátých letech. Ne, že by to bylo špatné, znamenalo to určitou oblevu a úlevu, ale to byly právě ty změny, které umožňovaly tak nějak trošku lépe žít v rámci té totality, ale rozhodně to nebylo poražení té totality k tomu, abychom se my vymanili z toho socialistického systému, tak jsme museli projít zcela zásadní transformací ekonomiky na začátku devadesátých let. No a vzhledem k tomu, že jsem právě řekla, že už v podstatě 1/2 českého hospodářství dneska je socialistická, tak dneska už se to opravdu nedá pošudlat nějakými parametrickými úpravami, abychom my se mohli znovu vrátit k prosperitě, tak musíme projít naprosto zásadní proměnou celé ekonomiky, ekonom v podstatě má jasno v tom, jakým způsobem ta proměna musí vypadat, ale problém je v tom, že zatím potom ještě není celospolečenská poptávka, zatím ještě se neprobudilo dostatek lidí, takové množství, jako se probudilo třeba v roce 1989. Navíc jsme ještě příliš ovlivňováni tím vývojem v západní Evropě, který směřuje k nám, a proto v tuto chvíli ještě nejde takhle jednoduše udělat ono vylepšení a znovu nastartování české ekonomiky. Ale v okamžiku, kdy známe diagnózu a víme, co je špatně, tak můžeme alespoň ty špatné věci brzdit do té doby, než čas nazraje na tu zásadní společensko ekonomickou přeměnu celé ekonomiky a potom můžeme být tedy připraveni do těch změn pozitivně nastoupit. Jak tedy zní ona diagnóza těch problémů? Nejenom české, ale obecně evropské ekonomiky, ta diagnóza zní tak, že celá Evropa byla zachvácena novou levicovou progresivistickou kolektivistickou ideologií, která se nazývá esg nebo isg a jejímž nejviditelnějším projevem, takovou špičkou ledovce je Green Deal, ale Green Deal není jediným projevem téhle ideologie. Dalšími projevy jsou například různé genderové ideologie nebo kontrola svobody slova, ona rétorika o dezolátech a dezinformacích a podobně. Musíme si uvědomit, že zatímco ekologie je skvělá věc, tak Green Deal nemá s ekologii vůbec nic společného a je to v podstatě pouze ona levicová kolektivistická ideologie, jejímž cílem je v podstatě likvidace evropského průmyslu a likvidace evropského blahobytu, tahle ideologie musí být absolutně odmítnutá, jestliže tedy máme brzdit ono zlo a jestliže máme brzdit ony negativní změny, které se u nás stále ještě dějí a stále ještě se stupňují, tak musíme vyjít ze tří myšlenkových východisek, musíme být z toho, že absolutně odmítneme Green Deal, že vyhlásíme nulovou toleranci pro Green Deal. Pozor, nemá to nic společného s ekologií. Za druhé si musíme jednoznačně zachovat českou korunu, protože pokud si ji nezachováme, pokud přijmeme euro, tak tím v podstatě dáváme evropské centrální bance bianco šek na zavedení digitální měny centrální banky, což znamená absolutní sledování našich občanů a v podstatě čínský kreditní systém. Velký bratr. No a za třetí, musíme začít dramaticky odbourávat dotace, dotace dneska jsou hlavní příčinou toho, proč stát už tvoří polovinu ekonomiky a proč například není na důchody pouze dotace? Sami o sobě dneska představují zhruba 1/3 státního rozpočtu. Pokud bychom odbourali ideologicky motivované dotace, které souvisejí s Green Dealem, s gendery, s dotováním neziskovek, které do našich dětí cpou věci o genderu ve školách a tak dál. Pokud bychom tohle všechno odbourali, najednou by nebyl třeba ani problém s důchodovou reformou. Asi vás to překvapí, ale ony ty veřejné finance samy o sobě nejsou až tak špatném stavu, to, co tam je naprosto kalamitní, je právě ona složka dotací, takže dotace musíme začít dramaticky odbourávat. I jeden jedinec v jakémkoliv zastupitelském sboru, ať už to je europarlament, senát nebo Poslanecká sněmovna, jeden člověk může vždycky hlasovat podle těchto tří základních myšlenkových pilířů, a pokud vždycky zvedne ruku, anebo naopak nezvedne ruku v souladu s těmito principy? Nikdy nezvedne ruku pro zvýšení daní, vždycky zvedne ruku pro odbourání regulací, vždycky zvedne ruku proti čemukoliv, co souvisí s Green dealem a tak dál, potom jeden jednotlivec může brzdit to zlo, které se na nás hrne a může způsobit, může být onen jazýčkem na vahách, který způsobí, že bude rozdíl mezi naší zemí a mezitím třeba ještě daleko větším zlem, které zachvátí některé západní země a pokud se nám podaří tohle zlo brzdit, tak já jsem přesvědčená o tom, že to dějinné kyvadlo se překlopí zase na obrácenou stranu, protože žádný nesvobodný systém netrvá donekonečna a nazraje celospolečenská poptávka k tomu, abychom provedli přeměnu české ekonomiky a přeměnu české společnosti něčemu lepšímu a zažili další svobodné období, tak, jako jsme ho zažívali ve svobodných devadesátkách. To je ten důvod, proč jsem se rozhodla letos kandidovat do senátu.

Oblíbené štítky

Tiskový mluvčí

Tiskový mluvčí

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31