Hezký den, jsem SvoBOT. Můžete se mě zeptat na cokoli ohledně programu Svobodných. Naučil jsem se moudrosti Libora Vondráčka a politické názory strany Svobodní.

Svobodní v médiích: Perníková chaloupka, státní rozpočet i svobodné obce

Svobodní v médiích: Perníková chaloupka, státní rozpočet i svobodné obce

27. 7. zveřejnily Krajské listy článek „Pro babišovce zavřeno,“ vzkazuje majitel Perníkové chaloupky pod Kunětickou horou. Proč mám sloužit někomu, kdo nás má za zloděje?: Perníková chaloupka pod Kunětickou horou u Pardubic, jejímž majitelem je Luděk Šorm ze Strany Svobodných, zahájila bojkot Babišových voličů. Do areálu se tak nyní dostanou pouze zvaní hosté nebo ti, kteří se při vstupu prokážou pozvánkou či sdělí správné znění denního hesla…

A kdo podle Svobodných nemá v Perníkové chaloupce co dělat? „Ti, kteří nemají rádi podnikatele, protože prý kradou a podvádějí, a přitom fandí tomu největšímu oligarchovi ze všech, jenž si schvaluje zákony na míru, obírá státní rozpočet o miliardy a státní správu používá jako nástroj na likvidaci konkurence. Ano, Andrej Babiš je jiný, než ti, co tam byli předtím. Je ještě mnohem horší, neboť stát řídí prostřednictvím jemu podřízených ´podbabišů´ jako součást své firmy podpořené daňovými úlevami a dotacemi,“ uvedl mluvčí Svobodných Martin Rumler.

Vstup s pozvánkou nebo na heslo

Nyní je tedy Perníková chaloupka smluvně vyhrazena pouze pro zvané, jak upozorňuje cedule u brány areálu: „Vítáme občany, kteří respektují naše práva a chtějí ve své zemi žít jako SVOBODNÍ.“ Každý zájemce o návštěvu Perníkové chaloupky je požádán buď o předložení pozvánky (ty ve formě pohlednice po celé ČR distribuují Svobodní s předsedou a europoslancem Petrem Machem), nebo o sdělení aktuálního hesla dne (např. „Nevolím Babiše, volím Svobodné“ apod.). Nerozhodnutým voličům je realizátor projektu Perníkové chaloupky Luděk Šorm připraven poskytnout nápovědu. Pokud návštěvník heslo dne přijme a zopakuje, pak bude v areálu uvítán.

„Po dobu volební kampaně nechci do areálu Perníkové chaloupky pouštět voliče ANO, protože posilují základ Babišovy politické moci, jejíž součástí je třídní boj proti živnostníkům, o nichž po gottwaldovsku prohlašuje: ´fšetci kradnú´. Proč máme sloužit někomu, kdo nás má za zloděje? Proč máme sloužit zákazníkům, kteří nemají úctu k živnostníkům?“ vysvětlil důvod uvedené akce Luděk Šorm. „Pokud se návštěvník přizná jako Babišův volič a nebude ochoten změnit svoji víru, pak mu připomenu, že areál je smluvně zadán pro Svobodné a pošlu ho do Čapího hnízda,“ doplnil.

Živnostnice Ježibaba

Tento protest navazuje na happening „Desetikorunou proti Babišovi“, který již v prosinci loňského roku podpořil europoslanec Petr Mach. „Služba zaevidování do EET totiž není zadarmo, jak tvrdí Andrej Babiš, ale jsou s ní spojeny značné náklady a odpovědnost se sankcí ,ekonomického trestu smrti´ až 500 tisíc Kč. Smluvní cena za tuto vynucenou službu (tzv. babišné) ve výši 10 Kč při útratě do 100 Kč ukazuje na nesmyslnost a nepřiměřenost on-line evidování korunových tržeb například za lízátko či krabičku zápalek do centrální databáze státu,“ sdělil mluvčí Svobodných.

V pondělí 31. 7. odvysílaly ČT1ČT24 v pořadu Události v regionech reportáž z Perníkové chaloupky: Provozovatel restaurace Perníková chaloupka v Rábech nedaleko Pardubic se rozhodl pro velmi neobvyklý bojkot elektronické evidence tržeb a taky voličů hnutí ANO.

Do restaurace smí vstoupit jen za konkrétních podmínek. Policie ani úřady se zatím postupem podnikatele nezabývají. Lidé mohou jít do areálu Perníkové chaloupky jenom za předpokladu, že mají u sebe buď tuto pozvánku strany Svobodných, nebo řeknou heslo.

Luděk Šorm se rozhodl zákazníkům účtovat 10 korun za evidenci účtenky už loni v prosinci. Kuriózní poplatek nazval „babišné. Teď svůj areál dokonce pronajal politické straně Svobodní, o voliče ANO nemá zájem, pokud nezopakují heslo pro vstup do areálu.

O státním rozpočtu

28. 7. zveřejnil server Peníze.cz článek Očima expertů: Zase sekera! Jak zkrotit rozpočet?:
Petr Mach: „Měl by existovat ústavní zákon, jako ve Švýcarsku nebo v Německu, který by vládě vůbec nedovolil předkládat parlamentu ke schválení rozpočet s výdaji na dluh. Náš státní dluh je obrovský a naroste teď o dalších 50 miliard korun – to není ospravedlnitelné, když není válka, zemětřesení, katastrofální povodeň nebo hluboká hospodářská krize. Banky mají půjčovat firmám na rozvoj, a ne státu na dotace a byrokracii. Chci, aby nová vláda a parlament po říjnových volbách rozpočet na rok 2018 ještě dodatečně vyrovnaly. Stačí buď snížit výdaje (o všemožné nespravedlivé dotace) nebo zvýšit příjmy (třeba zrušit nespravedlivé daňové prázdniny v podobě investičních pobídek). Máme také napsaný návrh ústavního zákona o zákazu zadlužování státu a po volbách ho předložíme ke schválení.“

O bodovém systému

29. 7. zveřejnil Deník.cz text Duel Deníku: Měly by se zpřísnit tresty pro neukázněné řidiče?: Proti zpřísnění. Petr Mach: Změny bodového systému jsou šikanou řidičů.

Pan Ťok (za ANO) se spíš než jako ministr dopravy chová jako nepřítel řidičů, a to není dobrý předpoklad pro tvorbu zákonů. Dobré není ani to, když se sazby bodů za přestupky opět mění a řidiči jsou tak uváděni do nejistoty.

Zvýšení bodových trestů za přestupky považuji za zbytečnou šikanu řidičů. Když pojedete přes 160 km/h na dálnici, kde se smí jen 130 km/h, vyfasujete podle návrhu hned čtyři body místo tří. Za tři takové přestupky máte přijít o řidičák. Máme přitom úseky dálnic, kde by jízda 160 km/h mimo špičku určitě nikoho neohrožovala. Stejně tak, když pojedete bez zapnutého pásu. Proč takto drasticky trestat někoho, kdo pojede bez pásu třeba pomalu a hlavně na vlastní riziko? Nepoužití blinkrů má být nově trestáno dvěma body (dosud bez bodu). Blinkr je důležitý, ale jsou situace, kdy jeho nepoužití nikoho neohrožuje.

Nové zavedení trestných bodů za neblikání povede k tomu, že mnozí řidiči, kteří si nejsou jistí pravidly, budou pro jistotu blikat i v situacích, kde se blikat nemá a budou na silnicích působit spíš zmatek.

Přísnější tresty za rychlost povedou k tomu, že se řidiči budou úzkostlivě soustředit na rychlost na úkor celkové bezpečnosti jízdy. Už dnes lidé zejména na výpadovkách z města sledují v obavách z trestů značky na okraji silnice a nejsou si jisti, jestli smí jet 70, nebo 80 anebo jen 50 km/h. Po zpřísnění trestů za rychlost se toto úzkostlivé sledování dopravních značek na úkor provozu před námi ještě prohloubí.

Změny v bodovém systému se mi jeví spíš jako fanatická snaha pomstít se řidičům jako skupině a jsem si jistý, že přibude lidí, kteří, aniž by byli nebezpečnými piráty silnic, v důsledku nevinného přestupku přijdou o živnost, o možnost jezdit do práce nebo vozit děti do školy.

Články Svobodných

27. 7. zveřejnil server Bleskově.cz článek Káles: Braňme svobodné a demokratické obce!: Zrušení obecních zastupitelstev a zavedení samovlády přímo voleného starosty, to je nový nápad hnutí ANO a Andreje Babiše. Jde o naprosté nepochopení demokracie a snahu udělat z českých obcí a měst „firmy“ řízené jedním člověkem bez jakékoliv opozice, reagoval na to Josef Káles (Svobodní).

Základem svobodného státu je svobodná obec, píše se ve Stadionově obecním zřízení z roku 1849, kdy prakticky vznikla svobodná obecní samospráva. Již od této doby byly obce spravovány obecními výbory a obecními představenstvy, resp. purkmistrem s radními. Výbory volené na tři roky schvalovaly to hlavní – obecní rozpočet, měly moc usnášecí a dozorčí, připomenul Káles.

Návrh hnutí ANO by vedl ke konci demokracie v obcích a městech, tedy v institucích, které jsou ve svobodné společnosti velmi důležité, varuje Josef Káles (Svobodní).

Obecní zřízení, které je svobodné a demokratické, kde je nejen vedení, ale i jeho kontrola v podobě opozice, je nutné bránit, domnívá se Káles. Obce navíc mohou převzít některé pravomoci z centra, aby rozhodování bylo blíže lidem. Je i pro to, aby měly obce možnost rozhodovat také o výši peněz, které lidem vezmou, a to s limitem nepřekračujícím dnešní daňové zatížení. „Komunální politika se stane plnohodnotnou politikou, když si obec na rozdíl od dnešního státního přerozdělování sama určí, jestli na svůj provoz potřebuje méně peněz od svých obyvatel. Mezi obcemi vznikne i daňová konkurence, která bude obec navíc tlačit k tomu, aby vybírala méně peněž a aby se starala o to, co je důležité – opravené a uklizené chodníky a veřejná prostranství, fungující malý úřad a opravený městský majetek. A aby neutrácela za nesmysly v podobě různých převychovávacích projektů nebo třeba megalomanských školicích a jiných center. Máme na to mít obce, které jsou svobodné, demokratické a fungující,“ dodal Káles.

Článek zveřejnil i server Neviditelný pes.

29. 7. zveřejnil server Neviditelný pes článek Terézie Mlýnkové Iškové PRÁVO: Občané musí dodržovat zákony: Chceme, aby se stát choval lidsky a nelikvidoval své občany, zejména ty podnikající, přemrštěnými pokutami. Chceme, aby tady byl stát pro občany a ne občané pro stát. Chceme, aby zákony platily i pro úřady a úředníky.

Fyzické i právnické osoby naší země musí dodržovat zákony. Když se tak neděje, hrozí jim postih. A co stát a státní instituce? Ty by měly být příkladem pro nás všechny a zákony dodržovat ukázkově. Ve skutečnosti se to ale mnohdy neděje.

Ve městě, kde jsem zastupitelkou, se občané ohradili proti postupu městského úřadu a poslali podnět na prošetření na krajský úřad. Stalo se to v březnu tohoto roku. Teď máme červenec a krajský úřad? Očividně si s odpovědí hlavu neláme.

Správní řád v praxi

Podle správního řádu má správní orgán 30denní lhůtu na odpověď. Ve složitějších případech je mu poskytnuto dalších 30 dnů. Krajský úřad tedy měl 60 dní na odpověď. Nyní je to však bezmála 5 měsíců, kdy daňoví poplatníci marně čekají na odpověď.

Z telefonické komunikace s úřadem vyplynulo, že jde o složitý případ a oni toho mají moc, tak to prostě ještě není. Na otázku, kdy to tedy bude, jsem nedostala odpověď. Když jsem se odkazovala na správní řád, pořád dokola jsem slyšela, jak toho mají moc.

Svobodní prosazují co nejmenší zásah státu a úředníků do našich životů. Chceme co nejvíce zjednodušit papírování tak, aby zabralo jen zlomek času. Chceme výrazně omezit moc úředníků, aby nás nemohli buzerovat za banality nebo nám nemohli jen tak nakráčet do domácností. Chceme, aby se stát choval lidsky a nelikvidoval své občany, zejména ty podnikající, přemrštěnými pokutami. Chceme, aby tady byl stát pro občany a ne občané pro stát.

Vyšlo i na serveru Pravý prostor.

31. 7. zveřejnil server Bleskově.cz článek Jana Polaneckého Svoboda zákazů a státní buzerace: Jak často slýcháme v mainstreemových médiích fráze o dnešní svobodě a nutnosti ji chránit? Opravdu nějakou ještě máme?, ptá se Jan Polanecký (Svobodní). Novodobé metody státního dozoru, příkazy a usměrňování mas jsou podle něj dnes v mnoha ohledech propracovanější, než tomu bylo v době předlistopadového socialismu.

Mnozí budování tohoto elektrického ohradníku pro občanské stádo bohužel slepě podporují, aniž by tušili, že se to dříve či později obrátí proti nim samotným, domnívá se Polanecký. Vždyť jen z několika málo posledních příkladů se musí průměrně vnímavému člověku dělat nevolno, prohlásil člen strany Svobodných.

Je evidentní, že výčet příkladů o aroganci státní moci, všeobjímající státní buzeraci a usměrňování už dnes nemá konce, řekl Jan Polanecký (Svobodní).

„Zatočili jsme s kuřáky a ,alergeny´ v soukromých hospodách, s nakupovači o svátcích, se segway-isty ve městech, s domovní svobodou skrze kontroly popela v kotlích. Zakázali jsme zahradní párty u vlastního domu po desáté večerní, tak jako ohňostroje kdykoliv. Budeme buzerovat a trestat vodáky, kteří si dají jedno či dvě piva (mimochodem, mediální vystupování zběsilého vrchního regulovčíka Ťoka v této věci mě už vůbec nepřekvapuje, ač je mi stále vrcholně odporné). Musíme se dokonce bát nechat otevřené okénko u svého auta, aby na nás nedopadla ruka zákona za tu troufalou bezpečnostní hrozbu, které jsme se dopustili. Pokud tedy nedovřené okénko je za pokutu, jak potom policisté naloží s mým zcela otevřeným autem bez oken i střechy na parkovišti před obchodem? Zřejmě mě na místě rovnou zastřelí,“ poznamenal Polanecký.

31. 7. zveřejnil server Neviditelný pes článek Aloise Sečkára Co je a co není volný trh: Bohužel u nás panuje velké zmatení pojmů. „Volný trh“ je pro mnohé lidi nadávka, kterou v 90. letech vymyslel Václav Klaus. Nedovedou si představit, že by cokoliv mohlo samo fungovat, kdyby tu nebyl pečující stát, který pod hrozbou trestu vybere od občanů peníze a pak je moudře přerozdělí tak, aby se dostalo na všechno důležité. A to přesto, že každodenní realita ukazuje opak. Neustále vidíme, co zase stát a jeho představitelé pohnojili, a na druhé straně úžasné příběhy o lidské solidaritě, která nezištně pomáhá i tam, kde se tentýž stát nevzrušeně obrátil zády .

Samozřejmě toto povědomí pomáhají v mediálním prostoru udržovat ponejvíc ti, kteří jsou na čerpání dotací zcela závislí. Kultura bez dotací? Ale jděte! To by to vypadalo! Každé malé dítě přece ví, že umělecká veledíla mohou vzniknout jenom díky podpoře, trh by uživil pouze všelijaký brak a šmejd. Nemocní by umírali na ulici, nikdo by nezajistil dětem vzdělání a vůbec. A lidé moudře přikyvují…

Pokud někdo přeci jen přijde s tím, že by to šlo i jinak, stává se terčem posměchu, přičemž kritika mnohdy nedává žádný smysl, jak můžete vidět na tomto příkladě. Třeba se to časem zlepší. Máme na to.

Průzkumy

Ve dnech 28. – 29. 7. se média věnovala výsledkům průzkumu společnosti Median. V Lidových novinách zveřejnili průzkum na str. 2 v článku Těsně před rozpadem se dvojkoalice blížila kýženému zisku: Před branami sněmovny by zůstali Piráti se čtyřmi procenty a také Zelení a Svobodní, které by volilo po dvou procentech obyvatel.

Vyšlo i v online podobě na lidovky.cz.

Průzkum zveřejnily i další servery, například Seznam.czČeská televizeNovinky.czGlobe24Forum24Echo24Info.cz a mnohé další.

Výsledky průzkumu byly zmíněny i v hlavních zprávách na TV Nova.

Dění v regionech

Zlínský kraj

28. 7. zveřejnil server iDNES.cz článek o našich dvou členech, Lucii Lompejové a Martinu Novákovi Malá města plánují velkolepé bazény. Moc se zadlužíme, zní obavy: Napajedla a Zubří se ocitly ve stejné situaci. Obě města schválila výstavbu bazénů, na kterou si vezmou velký úvěr. Někteří zastupitelé se ale obávají, že dluh je příliš vysoký a nezbudou peníze na další investice.

Jižní Čechy

31. 7. zveřejnila Mladá fronta DNES na str. 14 článek Starostové a nezávislí narychlo lepí kandidátku. Lidovci přeskupí síly: A kromě parlamentních už mají o kandidátkách jasno i další strany. Naposledy na její sestavení upozornila Strana svobodných občanů, u nich bude jedničkou v Jihočeském kraji Jaroslav Marsa, který pochází z Vřesné u Kardašovy Řečice a je členem republikového výboru Svobodných.

Plzeňský kraj

27. 7. zveřejnila Mladá fronta DNES článek na str. 15 Šance je veliká, věří kandidátka Starostů: Volební lídři dalších politických stran ANO: Karla Šlechtová ČSSD: Milan Chovanec KSČM: Jiří Valenta ODS: Ilona Mauritzová TOP 09: Marek Ženíšek Piráti: Lukáš Bartoň Zelení: Jan Trnka SPD: Jana Levová Realisté: Jaroslava Kunová Svobodní: Lenka Brčková.

(dap, ler)

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Tiskový mluvčí

Tiskový mluvčí

Novinky

Nejnovější video

Zdravím. Tady Markéta Šichtařová ze společnosti Nextfinance. Dneska vám chci říct dost osobní věc, to, co vám teď řeknu, nemám nijak připravené. Bude to absolutní improvizace od srdíčka. Když jsme před více než 30 lety prožívali revoluci, tak jsme chtěli být součástí vyspělého a rozvinutého západu, chtěli jsme se odstřihnout od nefunkčního socialistického východu, no a dneska po víc než 30 letech se něco ošklivě zvrtnulo. Já mám soukromou konzultační společnost a v rámci téhle společnosti přicházím denně do kontaktu s kvantem lidí naprosto ze všech částí ekonomiky, od soukromého sektoru o státní, od velkých ředitelů velkých podniků o drobné živnostníky, ale i důchodce, kteří si chtějí nějak přilepšit k důchodu. Zkrátka přicházím do kontaktu s celým spektrem a průřezem české společnosti. A už dlouhou dobu, minimálně poslední tři nebo čtyři roky se setkávám s tím, že v podstatě všichni ti lidé, kteří mě oslovují, mají něco společného, já u nich cítím narůstající míru skepse a frustrace k poslednímu ekonomickému vývoji. No, a v poslední době tenhle můj pocit ještě zintenzivnil. Stala jsem se externistkou v jednom rádiu a tak trošku navedla dělám moderátorku v jednom, v jednom rádiu a jsem si zvu různé zajímavé osobnosti, které mají co říct k ekonomice. Vyzpovídala jsem už lidi, kteří působí v energetice, ve zdravotnictví, v těžkém průmyslu, ve službách, ve zbrojařství, a tak bych mohla pokračovat a prakticky všichni tihle lidé vždycky se se mnou podíleli. O rostoucí míru frustrace zástupci zemědělců říkali my už nemůžeme dál provozovat naše zemědělské podniky, nám už to prostě nefunguje, my už meleme. Z posledního, budeme letos znovu ve ztrátě. Jsme obviňováni z toho, že čerpáme dotace a že chceme další peníze a chceme další dotace. To není pravda, my prostě jenom chceme, aby nám stát nezasahoval do podnikání, my jenom chceme vyrábět, ale my nemůžeme vyrábět, protože my ty dotace dostáváme naopak za to, že nevyrábíme. Mluvila jsem se zástupci obranného průmyslu, ti říkají, vláda chce, abychom dodávali zbraně na Ukrajinu nebo třeba obranné systémy na Ukrajinu. Ale my nemůžeme, protože ačkoliv na nás vláda tlačí, tak banky nám v podstatě znemožňují, aby nám protistrana připsala peníze na účet, takže my nemáme z čeho vyrábět, takže my jsme pod dvojím tlakem, my prostě tímhle způsobem už nemůžeme fungovat dál. Mluvila se zástupci automobilového průmyslu, říkají, my sice se orientujeme na elektroauta, protože to je momentálně móda v celé Evropě, ale ono to prostě nefunguje. My vynakládáme obrovské investice na vývoj něčeho, o čem tušíme, že to bude slepá vývojová větev, protože s největší pravděpodobností budoucnost je v různých typech motorů, ale rozhodně ne pouze v elektromobilitě. My už tímhle způsobem nemůžeme fungovat dál, my chceme, aby někdo zachránil automobilový průmysl, mluvila jsem se zástupci energetiky, energetici říkají, my musíme uzavřít naše provozy, my jsme teď vypnuli další tepelnou elektrárnu, protože je prostě neekonomické provozovat ji a přitom ceny elektřiny před nedávnem byly na historických rekordech, přesto přese všechno. Kvůli politice Evropské unie. Kvůli emisním povolenkám se prostě nevyplatí vyrábět. Energetici říkají, energetická krize se znovu vrátí, státní energetická koncepce je naprosto nedomyšlená, v podstatě neexistuje. Je to guláš a bude z toho znovu velký průšvih. Mluvila jsem se zástupci potravinářů, potravináři říkají, my jsme nařčeni z toho, že máme drahé ceny, vysoké ceny potravin, ale jak máme vyrábět levné potraviny, když máme takhle drahé energie? V podstatě všichni, s kým mluvíte, tak uvažují o tom, že odejdou nejenom z České republiky, ale obecně z Evropy mimo Evropskou unii do nějaké třetí země, kde je levnější pracovní síla, kde je míň regulací, kde jsou levnější energie. Potom mluvíte s lidmi, kteří působí ve službách nebo třeba i na některých místech státní sféry a ti všichni si stěžují na to, že zápolí se svobodou slova, že se musí samo cenzurovat, že sice zatím se jim třeba nic konkrétního nestalo, ale že oni vědí, že v případě, že by si příliš pustili pusu na špacír, tak že by špatně dopadli a ta frustrace v té společnosti ohromně roste a co je na tom nejhorší? Všichni ti lidi, se kterými mluvíte, tak říkají, my se snažíme být diplomatičtí, my to nechceme říct na plná ústa, protože kdybychom to řekli, tak by hrozilo, že na nás stát zaklekne ještě víc, my se snažíme alespoň ještě chvíli fungovat a já si uvědomuje, vždycky vám 100 chutí jim to namítnout, ale když budete mlčet, tak naopak stát uvidí, že ustupujete a zatlačí na vás ještě víc, protože když nebudete klást odpor, bude se to jenom zhoršovat. Ono to není tak, že ti kolektivisté chtějí dosáhnout nějaké hranice a tam se zastaví a dál už nepůjdou, ono to je tak, že oni si budou pořád uzurpovat víc prostoru, dokud jim ten prostor budeme dávat. A právě na základě toho, jak mluvím s rostoucím okruhem lidí, kteří jsou už naprosto zoufalí, tak roste i moje frustrace z té současné ekonomické nebo možná celospolečenské situace a snad úplně nejhorší na tom je, že potom tady je obrovská skupina lidí, kteří jsou třeba zaměstnanci a vůbec si neuvědomují, co se děje, co tady bublá pod pokličkou, že jejich zaměstnavatelé mají obrovské problémy, protože oni v podstatě mají svoje jisté, oni mají pocit, že když by náhodou přišli o práci, stejně je státní sektor vždycky znovu zaměstná. Takže v podstatě se vůbec nic neděje a tihle lidé strkají hlavu do písku a nechtějí vidět, co se děje, buďto nechtějí vidět proto, protože to opravdu nevnímají, protože oni sami vzhledem k tomu, že třeba veřejně o ničem nemluví, tak se ani s žádnou cenzurou nesetkávají a nebo případně si to nechtějí připustit, protože kdyby si to museli připustit, tak by je asi padli hrozné deprese, zkrátka oni se prostě před vnímáním té situace uzavírají, takže společnost se polarizuje a na jedné straně tady obrovská skupina těch, kteří nevnímají, že něco je čím dál víc špatně, a na druhé straně je tady rostoucí skupina těch, kdo se probouzejí, kdo už vidí, že něco je špatně, ale v podstatě se to bojí říci, tak tohle není ten vysněný západ, na který jsme chtěli vstoupit v roce 1989 po krátké oblevě a doby bezbřehé svobody. V devadesátých letech se to všechno začalo znovu lámat a dneska směřujeme v podstatě zpátky do socialismu a teď já chci zdůraznit, že když říkám, že směřujeme do socialismu, tak to není vůbec nic nadneseného, není to nic květnatého, je to prostě fakt, protože když se podíváte na vývoj veřejných financí, tak zjistíte, že už v podstatě polovina výkonu ekonomiky je dneska přerozdělovaná státem, to znamená, my už jsme z poloviny, socialistická ekonomika, před rokem 89 bylo přerozdělováno státem něco přes 80 % HDP, tedy hospodářského výstupu a byli jsme ryze socialistická ekonomika, 100 procent výkonu nemohlo být přerozdělováno v historii nikde nikdy. O to se pokusili komunisté během několika dějinných příkladů. Pokusil se o to Stalin během válečné ekonomiky, pokusil se o to třeba polpot, pokusil se o to Mao ce Tung. Vždycky to skončilo hladomorem a totální kalamitou a mrtvými. Takže 100 procent ekonomiky spravované státem, to je komunismus, a to je technicky neproveditelné. No a my jsme dneska poloviční socialismus, protože už jsme zhruba na 50 %, takže když říkám, že se vracíme před rok 89, není to vůbec žádná nadsázka, to je prostě tvrdý statistický fakt. Když budete poslouchat vládu, tak zjistíte, že vláda je neustále povinně optimistická, poradci vlády, vládní ekonomové, členové vlády, všichni nám vykládají, jak už směřujeme ke šťastným zítřkům, jak už byla doba covidová, překonaná, že všechno zlé, co se u nás děje, že za to může třeba válka na Ukrajině a tak dál, vždycky tam jsou nějaké výmluvy, kdo za to může, ale faktem je, že statistika neukazuje, že bysme směřovali k těm lepším zítřkům. Vláda vám třeba řekne, že se zlepšují veřejné finance, protože vláda přijala nějaký daňový balíček, kterému říká konsolidační balíček a že na základě toho se veřejné finance zlepšily. No jo, ale vláda už vám neřekne kontext. A ten kontext zní, že v tom době, v té době socialismu před rokem 1989 my jsme jako Československo měli v vyrovnané veřejné finance, my jsme neměli žádný velký veřejný dluh, naše veřejné finance byly v podstatě v pořádku, ale ten problém, který u nás byl, spočíval v tom, že stát vlastnil a přerozděloval skoro všechno a to, co dneska dělá vláda, je, že ona sice trochu možná zlepšuje veřejné finance, trochu možná zlepšuje schodky státního rozpočtu, ale za cenu toho, že neustále meziročně rostou jak příjmy, tak výdaje státního rozpočtu, a to o víc než o inflaci. To znamená, že ten stát se neustále rozpíná, to znamená, že my se vracíme k tomu socialismu před ten rok 89. To jsou prostě statistická fakta. Stačí, když se rozkliknete stránky ministerstva financí a podíváte se na vývoj státního rozpočtu v meziročním srovnání a podíváte se, jak se vyvíjí příjmy a výdaje tohoto státního rozpočtu a tam se například dočtete položku, že transfery příspěvkovým organizacím, tedy v podstatě dotace, vzrostly meziročně o 26 %, o 26 % se zvýšil tento typ dotací a vláda říká, že všechno je v pořádku a že se zlepšují veřejné finance, to prostě není pravda. No, a tahle frustrace, kterou já zažívám v té poslední době, která je spojená hlavně s tím, že tedy mnoho těch podnikatelů pláče nad svým podnikáním, nad tím, že jsou likvidováni, ale že se v podstatě bojí ozvat, protože mají pocit, že když budou mlčet, budou s tím systémem konformní, tak se ještě nějakou dobu udrží. Tak tahle moje frustrace vyústila v určité rozhodnutí. Jedna věc je nevědět, co se děje, a mlčet, to je samozřejmě akceptovatelné, pokud ale víte, co se děje a mlčíte, tak to znamená tolerování toho zla a tolerovat zlo je zlo samo o sobě, takže já nechci tolerovat tohle zlo, já nechci tolerovat, mlčky souhlasit s tímto ničením naší ekonomiky a s ničením v podstatě našich civilizačních hodnot. A proto jsem se rozhodla k něčemu, o čem jsem roky doufala, že se mi to vyhne, co jsem nikdy nechtěla dělat, ale co teď? Mám pocit, že už mě k tomu situace dotlačila, totiž budu kandidovat do senátu a za chvíli vám vysvětlím, proč. Svoje síly jsem spojila se stranou svobodných, protože je to podle mého soudu jediná skutečně pravicová strana v České republice, a byť je to zatím Malá Strana, vidím v ní velký potenciál a já chci vrátit pravici její skutečný obsah, pravice u nás v podstatě zanikla, strany, které původně byly pravicové, zejména mám na mysli ODS, se posunuly doleva, protože jestliže nějaká strana přijme daňový balíček, který zvětšuje zdanění a zvětšuje stát. Což přesně sedí na ODS, tak to prostě není pravicová strana, ona sice o sobě jako pravicové straně mluví, ale její reálné kroky tomu absolutně neodpovídají. Čili ODS je už dneska pouze karikaturou té původní strany, která to kdysi byla, proto strana svobodných je pro mě jediná akceptovatelná a v rámci této strany svobodných na podzim budu kandidovat do senátu, ano? Jsem jeden člověk. Samozřejmě, že i kdybych se do toho senátu dostala, tak to nebude znamenat žádnou velkou revoluci v nastavení české ekonomiky, a přesto se domnívám, že má smysl neházet flintu do žita a že každý jednotlivec, ať už v rámci europarlamentu nebo senátu, anebo Poslanecké sněmovny. Je ohromně důležitý, protože, víte, i v padesátých letech minulého století existovaly velké rozdíly mezi zeměmi socialistického bloku, například v Sovětském svazu probíhaly stalinské čistky, existovaly tam gulagy, u nás v padesátých letech to nebylo snadné. Lidé z politických důvodů přicházely o práci, mnozí z nich seděli ve vězení, několik lidí zaplatilo i životem, ale zdaleka ten systém nebyl tak strašlivý, jako byl v Sovětském svazu a ten rozdíl, proč ten systém nebyl tak strašlivý, byl v tom, že u nás jsme nikdy nedošli do takového extrému, jako došli v Sovětském svazu, a než jsme do toho extrému my stačili dojít, tak se situace v Sovětském Rusku už zase začala obracet. Začalo tam docházet k mírné oblevě, takže u nás jsme nikdy vlastně nestihli dojít do těch nejhorších konců a už to je ten důvod, proč má smysl všechny ty špatné věci, které se momentálně dějí, má smysl brzdit? I malé brzdění těchto věcí je smysluplné, protože potom nestačíme dojít do těch nejhorších konců. Stačí se podívat například na rozdíl mezi českou, německou energetikou, německá energetika i v daleko extrémnějším stavu než česká, daleko víc se v Německu tlačí na zelené obnovitelné zdroje, Němci si vypnuli svoje jaderné elektrárny. Kdybychom my udělali totéž, co udělali Němci, naše energetická krize by byla ještě mnohem horší, než jaká byla dneska. Jsme ve stavu, kdy v podstatě Němci od nás naší stále ještě v uvozovkách, levnou energii nakupují, kdybychom my byli tak extrémní, jako jsou dneska Němci, situace u nás by byla totálně neúnosná, a to je přesně ten důvod, proč má smysl i v několika málo lidech brzdit implementování těch změn, které k nám přicházejí ze západu. Já vám nebudu říkat to, co asi chcete slyšet, totiž, že se nějakými parametry dá ta situace úplně pozměnit a vylepšit to už se dneska nedá. Rozhodně není pravda, že můžeme tady pošudlat jednu daň tady trošičku zkrátit jednu dotaci a zase bude dobře. To jsou takové parametrické změny, které odpovídají třeba Dubčekovu pražskému jaru v roce 1968 nebo Gorbačovově perestrojce v osmdesátých letech. Ne, že by to bylo špatné, znamenalo to určitou oblevu a úlevu, ale to byly právě ty změny, které umožňovaly tak nějak trošku lépe žít v rámci té totality, ale rozhodně to nebylo poražení té totality k tomu, abychom se my vymanili z toho socialistického systému, tak jsme museli projít zcela zásadní transformací ekonomiky na začátku devadesátých let. No a vzhledem k tomu, že jsem právě řekla, že už v podstatě 1/2 českého hospodářství dneska je socialistická, tak dneska už se to opravdu nedá pošudlat nějakými parametrickými úpravami, abychom my se mohli znovu vrátit k prosperitě, tak musíme projít naprosto zásadní proměnou celé ekonomiky, ekonom v podstatě má jasno v tom, jakým způsobem ta proměna musí vypadat, ale problém je v tom, že zatím potom ještě není celospolečenská poptávka, zatím ještě se neprobudilo dostatek lidí, takové množství, jako se probudilo třeba v roce 1989. Navíc jsme ještě příliš ovlivňováni tím vývojem v západní Evropě, který směřuje k nám, a proto v tuto chvíli ještě nejde takhle jednoduše udělat ono vylepšení a znovu nastartování české ekonomiky. Ale v okamžiku, kdy známe diagnózu a víme, co je špatně, tak můžeme alespoň ty špatné věci brzdit do té doby, než čas nazraje na tu zásadní společensko ekonomickou přeměnu celé ekonomiky a potom můžeme být tedy připraveni do těch změn pozitivně nastoupit. Jak tedy zní ona diagnóza těch problémů? Nejenom české, ale obecně evropské ekonomiky, ta diagnóza zní tak, že celá Evropa byla zachvácena novou levicovou progresivistickou kolektivistickou ideologií, která se nazývá esg nebo isg a jejímž nejviditelnějším projevem, takovou špičkou ledovce je Green Deal, ale Green Deal není jediným projevem téhle ideologie. Dalšími projevy jsou například různé genderové ideologie nebo kontrola svobody slova, ona rétorika o dezolátech a dezinformacích a podobně. Musíme si uvědomit, že zatímco ekologie je skvělá věc, tak Green Deal nemá s ekologii vůbec nic společného a je to v podstatě pouze ona levicová kolektivistická ideologie, jejímž cílem je v podstatě likvidace evropského průmyslu a likvidace evropského blahobytu, tahle ideologie musí být absolutně odmítnutá, jestliže tedy máme brzdit ono zlo a jestliže máme brzdit ony negativní změny, které se u nás stále ještě dějí a stále ještě se stupňují, tak musíme vyjít ze tří myšlenkových východisek, musíme být z toho, že absolutně odmítneme Green Deal, že vyhlásíme nulovou toleranci pro Green Deal. Pozor, nemá to nic společného s ekologií. Za druhé si musíme jednoznačně zachovat českou korunu, protože pokud si ji nezachováme, pokud přijmeme euro, tak tím v podstatě dáváme evropské centrální bance bianco šek na zavedení digitální měny centrální banky, což znamená absolutní sledování našich občanů a v podstatě čínský kreditní systém. Velký bratr. No a za třetí, musíme začít dramaticky odbourávat dotace, dotace dneska jsou hlavní příčinou toho, proč stát už tvoří polovinu ekonomiky a proč například není na důchody pouze dotace? Sami o sobě dneska představují zhruba 1/3 státního rozpočtu. Pokud bychom odbourali ideologicky motivované dotace, které souvisejí s Green Dealem, s gendery, s dotováním neziskovek, které do našich dětí cpou věci o genderu ve školách a tak dál. Pokud bychom tohle všechno odbourali, najednou by nebyl třeba ani problém s důchodovou reformou. Asi vás to překvapí, ale ony ty veřejné finance samy o sobě nejsou až tak špatném stavu, to, co tam je naprosto kalamitní, je právě ona složka dotací, takže dotace musíme začít dramaticky odbourávat. I jeden jedinec v jakémkoliv zastupitelském sboru, ať už to je europarlament, senát nebo Poslanecká sněmovna, jeden člověk může vždycky hlasovat podle těchto tří základních myšlenkových pilířů, a pokud vždycky zvedne ruku, anebo naopak nezvedne ruku v souladu s těmito principy? Nikdy nezvedne ruku pro zvýšení daní, vždycky zvedne ruku pro odbourání regulací, vždycky zvedne ruku proti čemukoliv, co souvisí s Green dealem a tak dál, potom jeden jednotlivec může brzdit to zlo, které se na nás hrne a může způsobit, může být onen jazýčkem na vahách, který způsobí, že bude rozdíl mezi naší zemí a mezitím třeba ještě daleko větším zlem, které zachvátí některé západní země a pokud se nám podaří tohle zlo brzdit, tak já jsem přesvědčená o tom, že to dějinné kyvadlo se překlopí zase na obrácenou stranu, protože žádný nesvobodný systém netrvá donekonečna a nazraje celospolečenská poptávka k tomu, abychom provedli přeměnu české ekonomiky a přeměnu české společnosti něčemu lepšímu a zažili další svobodné období, tak, jako jsme ho zažívali ve svobodných devadesátkách. To je ten důvod, proč jsem se rozhodla letos kandidovat do senátu.

Oblíbené štítky

Tiskový mluvčí

Tiskový mluvčí

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31