Hezký den, jsem SvoBOT. Můžete se mě zeptat na cokoli ohledně programu Svobodných. Naučil jsem se moudrosti Libora Vondráčka a politické názory strany Svobodní.

Svobodní v médiích: o kapitalismu, Polsku a Perníkové chaloupce

Svobodní v médiích: o kapitalismu, Polsku a Perníkové chaloupce

21. 7. zveřejnil server Peníze.cz vyjádření Petra Macha ke kapitalismu v článku Očima expertů: Smrt kapitalismu!Kapitalismus – systém, kde každý může svobodně tvořit kapitál, podnikat, realizovat své sny, spolupracovat s dalšími za účelem splnění svých snů a kde má každý právo na zisk, na plody své práce – měl vždycky odpůrce. Základním zdrojem tohoto odporu – a komunistická hnutí vznikala již v 18. století se zrodem kapitalismu – je obyčejná lidská závist.

Na druhé straně lidé dnes oprávněně nadávají na banky a miliardáře, z nichž mnozí se ke svému bohatství dostali skrz zákony prolobbované v jejich prospěch na úkor všech ostatních. Ale než zapalovat auta a obchody nevinných lidí – měli by tihle demonstranti raději protestovat proti zákonům, které přihrávají vybraným podnikatelům daňové prázdniny, odpuštění dluhů, dotace a zaručený odbyt pro výrobky. Když se podíváme na „index ekonomické svobody “ – na seznam nejsvobodnějších zemí světa, kde ctí soukromé vlastnictví, kde daně mají nízké a měnu stabilní – vidíme, že nejblíž ideálům kapitalismu volné soutěže „laissez faire“ je dlouhodobě Singapur, Švýcarsko, Hongkong a Nový Zéland.

Zrušme kvóty na biopaliva a solární elektřinu, zrušme daňové pobídky a nespravedlivé dotace, snižme daně všem a k ideálu svobodného kapitalismu se také o kus přiblížíme.

O Polsku a EU

24. 7. byl Petr Mach hostem České televize v pořadu 90′. Hovořil o vztahu EU a Polska. Na svém zpravodajském webu pak ČT vydala i článek Demokracie je dialog a to jsme v Polsku postrádali, říká předseda Ústavního soudu Rychetský s citací Petra Macha: „O Polsku se mluví, jako kdyby bylo něco jako Severní Korea, Bělorusko nebo Kuba. Polsko je normální země. U nás taky jmenujeme soudce tak, že to navrhuje ministr spravedlnosti a na návrh vlády jmenuje prezident, takže naše exekutiva se podílí na tvorbě soudů, soudců. (…) K tomu, že by v Polsku byla ohrožena demokracie, nedochází.“

O den později vydal server Denik.cz k tématu článek Andrzej Duda podepsal jeden ze sporných zákonů polské soudní reformyČeský europoslanec Petr Mach má však ke kritice polských jističních reforem negativní postoj. Minulý týden v Českém rozhlase Plus mimo jiné řekl: „Komisařka Jourová přehání, když mluví o nakročení k diktatuře v Polsku. Vyhrožovat sebráním dotací a hlasovacích práv je nepatřičné a je to pomsta za to, že vládnoucí strana v Polsku je lehce euroskeptická. Je to přehnané a je to drzost! EK se tímto způsobem míchá do vnitřních záležitostí Polska. To, co dělá EU, je naopak nakročení k diktatuře a mě děsí, že ČR bude součástí trestajícího komanda. Proto se znovu musím zastat Polska.“

Bojkot babišovců

Svobodní v médiích: o kapitalismu, Polsku a Perníkové chaloupce

Server Forum24.cz zveřejnil 25. 7. článek Babišovcům vstup zakázán, vzkazuje majitel restaurace. Odmítá, že všetci kradnú: Nyní je tedy Perníková chaloupka smluvně vyhrazena pouze pro zvané, jak upozorňuje cedule u brány areálu: „Vítáme občany, kteří respektují naše práva a chtějí ve své zemi žít jako SVOBODNÍ.“ Každý zájemce o návštěvu Perníkové chaloupky je požádán buď o předložení pozvánky (ty ve formě pohlednice po celé ČR distribuují Svobodní s předsedou a europoslancem Petrem Machem), nebo o sdělení aktuálního hesla dne (např. „Nevolím Babiše, EET není zadarmo“ apod.). Nerozhodnutým voličům je realizátor projektu Perníkové chaloupky Luděk Šorm připraven poskytnout nápovědu. Pokud návštěvník heslo dne přijme a zopakuje, pak bude s radostí v areálu uvítán.

„Po dobu volební kampaně nechci do areálu Perníkové chaloupky pouštět voliče ANO, protože posilují základ Babišovy politické moci, jejíž součástí je třídní boj proti živnostníkům, o nichž po gottwaldovsku prohlašuje: ,Všetci kradnú.‛ Proč máme sloužit někomu, kdo nás má za zloděje? Proč máme sloužit zákazníkům, kteří nemají úctu k živnostníkům?“ vysvětluje důvod uvedené akce Luděk Šorm. „Pokud se návštěvník přizná jako Babišův volič a nebude ochoten změnit svoji víru, pak mu připomenu, že areál je smluvně zadán pro Svobodné a pošlu ho do Čapího hnízda,“ dodává Šorm.

Článek o této akci zveřejnily i Byznys noviny.

Státní rozpočet

25. července zveřejnil respekt.cz článek Jak přemýšlet o státním rozpočtu: Oblíbeným tématem pravicových stran a konzervativních ekonomů je jakási pokroucená představa, kterou obvykle nazývají rozpočtová zodpovědnost. K ní se často přidávají oblíbená hesla, výčtem: “stát utrácí naše peníze”, “dluh budou splácet naše děti” či “stát nás okrádá na daních” v ideálním případě ješte ve stylu Svobodných doplněno o přepočet dané částky na školky a nemocnice, co by se za ní mohly postavit.

(…) Nabádat tedy v současné době například ve volební kampani k rozpočtové zodpověnosti je naprosto na místě. Stejně tak je správný návrh TOP09 na snížení poměrně velkého sociálního pojistného, které by nadále zajišťovalo konkurenceschopnost práce. Do budoucna se ale veřejná debata zbavit nepravdivého a smyšleného obviňování protistran za pomoci argumentu, že schodek státního rozpočtu je událost rovnající se bezmála apokalypse. Všechny emotivní výroky Petra Macha a Petra Fialy jsou intelektuálně neupřímné, zavádějící a v konečném zúčtování škodí celé společnosti, byť svým autorům mohou přinést krátkodobou popularitu bez zodpovědnosti.

O nás, bez nás

20. 7. zveřejnil server Pravý prostor text Koho volit (z pohledu pravicového voliče)?I přes okurkovou sezónu se volby zatraceně blíží, a už brzy budeme stát zase před tím dilematem, jaké politické straně dáme tentokrát svoji důvěru.

Voliči, hlásící se k pravici to mají O POZNÁNÍ těžší. Téměř ve všech debatách se pravicoví voliči shodnou na tom, koho nevolit. Klasickou levici nikdy (ČSSD, KSČM), Kalouska a Babiše taky nikdy. Okamuru přece taky nikdy. A ODS? Stačilo už období Béma, Topolánka, Langra, Nečase, Tluchoře atd… Tak koho? Svobodné? Nemají tah na branku, jsou v preferencích dlouhodobě pod hranicí 5 %, stagnují či spíše se ještě propadají, mají-li vůbec kam.

Jestliže Svobodní nemají tah na branku, tak Realisté se zatím nedostali ani k míči. Na rovinu, všechno je to o panu Robejškovi, který ale navíc ani nekandiduje (pokud vím, tak se nechal symbolicky zapsat na poslední místo v Praze).

Za sebe musím jít s pravdou ven. Protože koho nevolit, na tom se shodnou všichni. Je jednoduché napsat – ty jsi idiot, že volíš tuhle a tuhle stranu, ale už je těžší si sám při volbě vybrat a tu stranu si obhájit. Celý můj mladý život jsem volil svobodné Petra Macha.

Tentokrát jim už ale hlas nedám. A to hned z několika důvodů. Ve straně jsem byl několik let registrovaný jako příznivec, spousta lidí ze strany znám ať už osobně, nebo přes Facebook, kde píší svá stanoviska k dění ve straně. Velmi mě mrzí, že ve straně zvítězil liberalismus (libertarianismus) nad konzervatismem. Už od začátku měla strana tyhle tendence (proto jsem se taky nikdy nestal členem). Stranu spoluzakládal spisovatel a odpůrce multikulturalismu Benjamin Kuras, který ale velmi brzy ze strany vystoupil. Těch vln odchodů konzervativních členů ze svobodných proběhlo několik. Ten poslední, kdy stranu opustili lidé kolem pana Matějky, byl jasný signál, že svobodní se budou na těch svých 2% plácat i nadále. V době, kdy všude v Evropě jsou pravicově konzervativní síly na vzestupu (jen namátkou FPÖ, AfD), tak čeští Svobodní nejsou schopni této situace využít a nadále zůstávají marginální stranou. Své předcházející volby však v žádném případě nelituji. Šlo o stranu, který kritizovala EU už v době, kdy to bylo v české společnosti velmi nepopulární a kdy to média a politický establishment považoval skoro za trestný čin. Svobodní mluvili skálopevně o referendu z EU v době, kdy se to každý bál byť jen zmínit. Dnes je tato otázka v české politice téměř už legitimní (i vzhledem k brexitu apod.). 

20. 7. zveřejnil server bezpolitickekorektnosti.cz článek Na čem to Tomáš Pajonk ujel?:  Nechci přehánět, ale…když Tomáš Pajonk srovnává volání po uzavření hranic před vnějším nebezpečím se Železnou oponou, tak je to podobné, jako když Marek Švehla z Respektu nedávno srovnával aktuální situaci muslimů v ČR s tím, jak bylo zacházeno se Židy za 2. sv války.

Tedy…obojí je absolutně mimo mísu. Železná opona přece bránila lidem cestovat za hranice. To tady nikdo nenavrhuje. A je to přitom zásadní rozdíl. Stejně tak nikdo nenavrhuje, aby se stavěla podél našich hranic nějaká novodobá čínská zeď. Svobodní se pak diví, že mají u voleb 1-2%.

Dělat politiku pro pravičáky přitom není nic tak těžkého. Pravicoví voliči toho moc nepožadují. Jako všichni lidé se chtějí cítit bezpečně ve své vlastní zemi, nechtějí se nechat otravovat neustálými nařízeními a odmítají, aby se o ně někdo staral jako v zaopatřovacím ústavu.

Což apriori neznamená, že by stát neměl hájit své hranice a eliminovat možné nebezpečí, vyplývající z ilegálního přechodu hranic, na minimum.

22. 7.zveřejnila Mladá fronta DNES na str. 18 rozhovor s naším bývalým členem Pavlem Růžičkou „Bez rozvinuté občanské společnosti hrozí diktatura“Politolog Pavel Růžička chce lidem v restauracích vysvětlovat, že mají politiku vnímat jinak. Fackou to zatím neskončilo, říká.

Vy sám jste ale v politické straně byl.

Ano, dva roky jsem byl ve Straně svobodných občanů, kde jsem zjistil, jak funguje politická strana, jak získává své členy a své příznivce, jak funguje na sociálních sítích a jak získává peníze od podnikatelů i obyčejných lidí.

Proč už nejste jejím členem?

Protože si myslím, že by strana měla fungovat tak, aby šel nejdřív selský rozum a až za ním ideologie. Nabyl jsem dojmu, že je to naopak. Zkusil jsem jen jednu stranu, takže nemůžu soudit, jak je to u ostatních. Ale myslím si, že by se problémy měly řešit ve veřejném zájmu. Třeba u takového opravování chodníků by strana s ideologií řekla „Kde na to vezmem?“ a ta se selským rozumem zase „Opravíme chodníky, protože je to v zájmu občanů, kteří po nich dennodenně chodí“.

25. 7. zveřejnil server a2alarm.cz článek Blíží se týden hrdosti a já se (ne)budu bát: Kdyby mě ovšem před pár dny v nějakém zapadlém facebookovém statusu neoznačil můj známý, nejspíš bych nadále nevěděla, s kým bych měla diskutovat: neonacista Pavel Matějný ze spolku Národní obroda (člověk, který s oblibou cituje nacistické válečné zločince ), vysoce postavený člen Strany svobodných občanů a ne úplně nízko postavený politik Luboš Zálom, obhajující „antihomosexualistické“ tažení Ladislava Bátory a Petra Hájka, Urza z Paralelní Polis.

(dap, ler)

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Tiskový mluvčí

Tiskový mluvčí

Novinky

Nejnovější video

Zdravím. Tady Markéta Šichtařová ze společnosti Nextfinance. Dneska vám chci říct dost osobní věc, to, co vám teď řeknu, nemám nijak připravené. Bude to absolutní improvizace od srdíčka. Když jsme před více než 30 lety prožívali revoluci, tak jsme chtěli být součástí vyspělého a rozvinutého západu, chtěli jsme se odstřihnout od nefunkčního socialistického východu, no a dneska po víc než 30 letech se něco ošklivě zvrtnulo. Já mám soukromou konzultační společnost a v rámci téhle společnosti přicházím denně do kontaktu s kvantem lidí naprosto ze všech částí ekonomiky, od soukromého sektoru o státní, od velkých ředitelů velkých podniků o drobné živnostníky, ale i důchodce, kteří si chtějí nějak přilepšit k důchodu. Zkrátka přicházím do kontaktu s celým spektrem a průřezem české společnosti. A už dlouhou dobu, minimálně poslední tři nebo čtyři roky se setkávám s tím, že v podstatě všichni ti lidé, kteří mě oslovují, mají něco společného, já u nich cítím narůstající míru skepse a frustrace k poslednímu ekonomickému vývoji. No, a v poslední době tenhle můj pocit ještě zintenzivnil. Stala jsem se externistkou v jednom rádiu a tak trošku navedla dělám moderátorku v jednom, v jednom rádiu a jsem si zvu různé zajímavé osobnosti, které mají co říct k ekonomice. Vyzpovídala jsem už lidi, kteří působí v energetice, ve zdravotnictví, v těžkém průmyslu, ve službách, ve zbrojařství, a tak bych mohla pokračovat a prakticky všichni tihle lidé vždycky se se mnou podíleli. O rostoucí míru frustrace zástupci zemědělců říkali my už nemůžeme dál provozovat naše zemědělské podniky, nám už to prostě nefunguje, my už meleme. Z posledního, budeme letos znovu ve ztrátě. Jsme obviňováni z toho, že čerpáme dotace a že chceme další peníze a chceme další dotace. To není pravda, my prostě jenom chceme, aby nám stát nezasahoval do podnikání, my jenom chceme vyrábět, ale my nemůžeme vyrábět, protože my ty dotace dostáváme naopak za to, že nevyrábíme. Mluvila jsem se zástupci obranného průmyslu, ti říkají, vláda chce, abychom dodávali zbraně na Ukrajinu nebo třeba obranné systémy na Ukrajinu. Ale my nemůžeme, protože ačkoliv na nás vláda tlačí, tak banky nám v podstatě znemožňují, aby nám protistrana připsala peníze na účet, takže my nemáme z čeho vyrábět, takže my jsme pod dvojím tlakem, my prostě tímhle způsobem už nemůžeme fungovat dál. Mluvila se zástupci automobilového průmyslu, říkají, my sice se orientujeme na elektroauta, protože to je momentálně móda v celé Evropě, ale ono to prostě nefunguje. My vynakládáme obrovské investice na vývoj něčeho, o čem tušíme, že to bude slepá vývojová větev, protože s největší pravděpodobností budoucnost je v různých typech motorů, ale rozhodně ne pouze v elektromobilitě. My už tímhle způsobem nemůžeme fungovat dál, my chceme, aby někdo zachránil automobilový průmysl, mluvila jsem se zástupci energetiky, energetici říkají, my musíme uzavřít naše provozy, my jsme teď vypnuli další tepelnou elektrárnu, protože je prostě neekonomické provozovat ji a přitom ceny elektřiny před nedávnem byly na historických rekordech, přesto přese všechno. Kvůli politice Evropské unie. Kvůli emisním povolenkám se prostě nevyplatí vyrábět. Energetici říkají, energetická krize se znovu vrátí, státní energetická koncepce je naprosto nedomyšlená, v podstatě neexistuje. Je to guláš a bude z toho znovu velký průšvih. Mluvila jsem se zástupci potravinářů, potravináři říkají, my jsme nařčeni z toho, že máme drahé ceny, vysoké ceny potravin, ale jak máme vyrábět levné potraviny, když máme takhle drahé energie? V podstatě všichni, s kým mluvíte, tak uvažují o tom, že odejdou nejenom z České republiky, ale obecně z Evropy mimo Evropskou unii do nějaké třetí země, kde je levnější pracovní síla, kde je míň regulací, kde jsou levnější energie. Potom mluvíte s lidmi, kteří působí ve službách nebo třeba i na některých místech státní sféry a ti všichni si stěžují na to, že zápolí se svobodou slova, že se musí samo cenzurovat, že sice zatím se jim třeba nic konkrétního nestalo, ale že oni vědí, že v případě, že by si příliš pustili pusu na špacír, tak že by špatně dopadli a ta frustrace v té společnosti ohromně roste a co je na tom nejhorší? Všichni ti lidi, se kterými mluvíte, tak říkají, my se snažíme být diplomatičtí, my to nechceme říct na plná ústa, protože kdybychom to řekli, tak by hrozilo, že na nás stát zaklekne ještě víc, my se snažíme alespoň ještě chvíli fungovat a já si uvědomuje, vždycky vám 100 chutí jim to namítnout, ale když budete mlčet, tak naopak stát uvidí, že ustupujete a zatlačí na vás ještě víc, protože když nebudete klást odpor, bude se to jenom zhoršovat. Ono to není tak, že ti kolektivisté chtějí dosáhnout nějaké hranice a tam se zastaví a dál už nepůjdou, ono to je tak, že oni si budou pořád uzurpovat víc prostoru, dokud jim ten prostor budeme dávat. A právě na základě toho, jak mluvím s rostoucím okruhem lidí, kteří jsou už naprosto zoufalí, tak roste i moje frustrace z té současné ekonomické nebo možná celospolečenské situace a snad úplně nejhorší na tom je, že potom tady je obrovská skupina lidí, kteří jsou třeba zaměstnanci a vůbec si neuvědomují, co se děje, co tady bublá pod pokličkou, že jejich zaměstnavatelé mají obrovské problémy, protože oni v podstatě mají svoje jisté, oni mají pocit, že když by náhodou přišli o práci, stejně je státní sektor vždycky znovu zaměstná. Takže v podstatě se vůbec nic neděje a tihle lidé strkají hlavu do písku a nechtějí vidět, co se děje, buďto nechtějí vidět proto, protože to opravdu nevnímají, protože oni sami vzhledem k tomu, že třeba veřejně o ničem nemluví, tak se ani s žádnou cenzurou nesetkávají a nebo případně si to nechtějí připustit, protože kdyby si to museli připustit, tak by je asi padli hrozné deprese, zkrátka oni se prostě před vnímáním té situace uzavírají, takže společnost se polarizuje a na jedné straně tady obrovská skupina těch, kteří nevnímají, že něco je čím dál víc špatně, a na druhé straně je tady rostoucí skupina těch, kdo se probouzejí, kdo už vidí, že něco je špatně, ale v podstatě se to bojí říci, tak tohle není ten vysněný západ, na který jsme chtěli vstoupit v roce 1989 po krátké oblevě a doby bezbřehé svobody. V devadesátých letech se to všechno začalo znovu lámat a dneska směřujeme v podstatě zpátky do socialismu a teď já chci zdůraznit, že když říkám, že směřujeme do socialismu, tak to není vůbec nic nadneseného, není to nic květnatého, je to prostě fakt, protože když se podíváte na vývoj veřejných financí, tak zjistíte, že už v podstatě polovina výkonu ekonomiky je dneska přerozdělovaná státem, to znamená, my už jsme z poloviny, socialistická ekonomika, před rokem 89 bylo přerozdělováno státem něco přes 80 % HDP, tedy hospodářského výstupu a byli jsme ryze socialistická ekonomika, 100 procent výkonu nemohlo být přerozdělováno v historii nikde nikdy. O to se pokusili komunisté během několika dějinných příkladů. Pokusil se o to Stalin během válečné ekonomiky, pokusil se o to třeba polpot, pokusil se o to Mao ce Tung. Vždycky to skončilo hladomorem a totální kalamitou a mrtvými. Takže 100 procent ekonomiky spravované státem, to je komunismus, a to je technicky neproveditelné. No a my jsme dneska poloviční socialismus, protože už jsme zhruba na 50 %, takže když říkám, že se vracíme před rok 89, není to vůbec žádná nadsázka, to je prostě tvrdý statistický fakt. Když budete poslouchat vládu, tak zjistíte, že vláda je neustále povinně optimistická, poradci vlády, vládní ekonomové, členové vlády, všichni nám vykládají, jak už směřujeme ke šťastným zítřkům, jak už byla doba covidová, překonaná, že všechno zlé, co se u nás děje, že za to může třeba válka na Ukrajině a tak dál, vždycky tam jsou nějaké výmluvy, kdo za to může, ale faktem je, že statistika neukazuje, že bysme směřovali k těm lepším zítřkům. Vláda vám třeba řekne, že se zlepšují veřejné finance, protože vláda přijala nějaký daňový balíček, kterému říká konsolidační balíček a že na základě toho se veřejné finance zlepšily. No jo, ale vláda už vám neřekne kontext. A ten kontext zní, že v tom době, v té době socialismu před rokem 1989 my jsme jako Československo měli v vyrovnané veřejné finance, my jsme neměli žádný velký veřejný dluh, naše veřejné finance byly v podstatě v pořádku, ale ten problém, který u nás byl, spočíval v tom, že stát vlastnil a přerozděloval skoro všechno a to, co dneska dělá vláda, je, že ona sice trochu možná zlepšuje veřejné finance, trochu možná zlepšuje schodky státního rozpočtu, ale za cenu toho, že neustále meziročně rostou jak příjmy, tak výdaje státního rozpočtu, a to o víc než o inflaci. To znamená, že ten stát se neustále rozpíná, to znamená, že my se vracíme k tomu socialismu před ten rok 89. To jsou prostě statistická fakta. Stačí, když se rozkliknete stránky ministerstva financí a podíváte se na vývoj státního rozpočtu v meziročním srovnání a podíváte se, jak se vyvíjí příjmy a výdaje tohoto státního rozpočtu a tam se například dočtete položku, že transfery příspěvkovým organizacím, tedy v podstatě dotace, vzrostly meziročně o 26 %, o 26 % se zvýšil tento typ dotací a vláda říká, že všechno je v pořádku a že se zlepšují veřejné finance, to prostě není pravda. No, a tahle frustrace, kterou já zažívám v té poslední době, která je spojená hlavně s tím, že tedy mnoho těch podnikatelů pláče nad svým podnikáním, nad tím, že jsou likvidováni, ale že se v podstatě bojí ozvat, protože mají pocit, že když budou mlčet, budou s tím systémem konformní, tak se ještě nějakou dobu udrží. Tak tahle moje frustrace vyústila v určité rozhodnutí. Jedna věc je nevědět, co se děje, a mlčet, to je samozřejmě akceptovatelné, pokud ale víte, co se děje a mlčíte, tak to znamená tolerování toho zla a tolerovat zlo je zlo samo o sobě, takže já nechci tolerovat tohle zlo, já nechci tolerovat, mlčky souhlasit s tímto ničením naší ekonomiky a s ničením v podstatě našich civilizačních hodnot. A proto jsem se rozhodla k něčemu, o čem jsem roky doufala, že se mi to vyhne, co jsem nikdy nechtěla dělat, ale co teď? Mám pocit, že už mě k tomu situace dotlačila, totiž budu kandidovat do senátu a za chvíli vám vysvětlím, proč. Svoje síly jsem spojila se stranou svobodných, protože je to podle mého soudu jediná skutečně pravicová strana v České republice, a byť je to zatím Malá Strana, vidím v ní velký potenciál a já chci vrátit pravici její skutečný obsah, pravice u nás v podstatě zanikla, strany, které původně byly pravicové, zejména mám na mysli ODS, se posunuly doleva, protože jestliže nějaká strana přijme daňový balíček, který zvětšuje zdanění a zvětšuje stát. Což přesně sedí na ODS, tak to prostě není pravicová strana, ona sice o sobě jako pravicové straně mluví, ale její reálné kroky tomu absolutně neodpovídají. Čili ODS je už dneska pouze karikaturou té původní strany, která to kdysi byla, proto strana svobodných je pro mě jediná akceptovatelná a v rámci této strany svobodných na podzim budu kandidovat do senátu, ano? Jsem jeden člověk. Samozřejmě, že i kdybych se do toho senátu dostala, tak to nebude znamenat žádnou velkou revoluci v nastavení české ekonomiky, a přesto se domnívám, že má smysl neházet flintu do žita a že každý jednotlivec, ať už v rámci europarlamentu nebo senátu, anebo Poslanecké sněmovny. Je ohromně důležitý, protože, víte, i v padesátých letech minulého století existovaly velké rozdíly mezi zeměmi socialistického bloku, například v Sovětském svazu probíhaly stalinské čistky, existovaly tam gulagy, u nás v padesátých letech to nebylo snadné. Lidé z politických důvodů přicházely o práci, mnozí z nich seděli ve vězení, několik lidí zaplatilo i životem, ale zdaleka ten systém nebyl tak strašlivý, jako byl v Sovětském svazu a ten rozdíl, proč ten systém nebyl tak strašlivý, byl v tom, že u nás jsme nikdy nedošli do takového extrému, jako došli v Sovětském svazu, a než jsme do toho extrému my stačili dojít, tak se situace v Sovětském Rusku už zase začala obracet. Začalo tam docházet k mírné oblevě, takže u nás jsme nikdy vlastně nestihli dojít do těch nejhorších konců a už to je ten důvod, proč má smysl všechny ty špatné věci, které se momentálně dějí, má smysl brzdit? I malé brzdění těchto věcí je smysluplné, protože potom nestačíme dojít do těch nejhorších konců. Stačí se podívat například na rozdíl mezi českou, německou energetikou, německá energetika i v daleko extrémnějším stavu než česká, daleko víc se v Německu tlačí na zelené obnovitelné zdroje, Němci si vypnuli svoje jaderné elektrárny. Kdybychom my udělali totéž, co udělali Němci, naše energetická krize by byla ještě mnohem horší, než jaká byla dneska. Jsme ve stavu, kdy v podstatě Němci od nás naší stále ještě v uvozovkách, levnou energii nakupují, kdybychom my byli tak extrémní, jako jsou dneska Němci, situace u nás by byla totálně neúnosná, a to je přesně ten důvod, proč má smysl i v několika málo lidech brzdit implementování těch změn, které k nám přicházejí ze západu. Já vám nebudu říkat to, co asi chcete slyšet, totiž, že se nějakými parametry dá ta situace úplně pozměnit a vylepšit to už se dneska nedá. Rozhodně není pravda, že můžeme tady pošudlat jednu daň tady trošičku zkrátit jednu dotaci a zase bude dobře. To jsou takové parametrické změny, které odpovídají třeba Dubčekovu pražskému jaru v roce 1968 nebo Gorbačovově perestrojce v osmdesátých letech. Ne, že by to bylo špatné, znamenalo to určitou oblevu a úlevu, ale to byly právě ty změny, které umožňovaly tak nějak trošku lépe žít v rámci té totality, ale rozhodně to nebylo poražení té totality k tomu, abychom se my vymanili z toho socialistického systému, tak jsme museli projít zcela zásadní transformací ekonomiky na začátku devadesátých let. No a vzhledem k tomu, že jsem právě řekla, že už v podstatě 1/2 českého hospodářství dneska je socialistická, tak dneska už se to opravdu nedá pošudlat nějakými parametrickými úpravami, abychom my se mohli znovu vrátit k prosperitě, tak musíme projít naprosto zásadní proměnou celé ekonomiky, ekonom v podstatě má jasno v tom, jakým způsobem ta proměna musí vypadat, ale problém je v tom, že zatím potom ještě není celospolečenská poptávka, zatím ještě se neprobudilo dostatek lidí, takové množství, jako se probudilo třeba v roce 1989. Navíc jsme ještě příliš ovlivňováni tím vývojem v západní Evropě, který směřuje k nám, a proto v tuto chvíli ještě nejde takhle jednoduše udělat ono vylepšení a znovu nastartování české ekonomiky. Ale v okamžiku, kdy známe diagnózu a víme, co je špatně, tak můžeme alespoň ty špatné věci brzdit do té doby, než čas nazraje na tu zásadní společensko ekonomickou přeměnu celé ekonomiky a potom můžeme být tedy připraveni do těch změn pozitivně nastoupit. Jak tedy zní ona diagnóza těch problémů? Nejenom české, ale obecně evropské ekonomiky, ta diagnóza zní tak, že celá Evropa byla zachvácena novou levicovou progresivistickou kolektivistickou ideologií, která se nazývá esg nebo isg a jejímž nejviditelnějším projevem, takovou špičkou ledovce je Green Deal, ale Green Deal není jediným projevem téhle ideologie. Dalšími projevy jsou například různé genderové ideologie nebo kontrola svobody slova, ona rétorika o dezolátech a dezinformacích a podobně. Musíme si uvědomit, že zatímco ekologie je skvělá věc, tak Green Deal nemá s ekologii vůbec nic společného a je to v podstatě pouze ona levicová kolektivistická ideologie, jejímž cílem je v podstatě likvidace evropského průmyslu a likvidace evropského blahobytu, tahle ideologie musí být absolutně odmítnutá, jestliže tedy máme brzdit ono zlo a jestliže máme brzdit ony negativní změny, které se u nás stále ještě dějí a stále ještě se stupňují, tak musíme vyjít ze tří myšlenkových východisek, musíme být z toho, že absolutně odmítneme Green Deal, že vyhlásíme nulovou toleranci pro Green Deal. Pozor, nemá to nic společného s ekologií. Za druhé si musíme jednoznačně zachovat českou korunu, protože pokud si ji nezachováme, pokud přijmeme euro, tak tím v podstatě dáváme evropské centrální bance bianco šek na zavedení digitální měny centrální banky, což znamená absolutní sledování našich občanů a v podstatě čínský kreditní systém. Velký bratr. No a za třetí, musíme začít dramaticky odbourávat dotace, dotace dneska jsou hlavní příčinou toho, proč stát už tvoří polovinu ekonomiky a proč například není na důchody pouze dotace? Sami o sobě dneska představují zhruba 1/3 státního rozpočtu. Pokud bychom odbourali ideologicky motivované dotace, které souvisejí s Green Dealem, s gendery, s dotováním neziskovek, které do našich dětí cpou věci o genderu ve školách a tak dál. Pokud bychom tohle všechno odbourali, najednou by nebyl třeba ani problém s důchodovou reformou. Asi vás to překvapí, ale ony ty veřejné finance samy o sobě nejsou až tak špatném stavu, to, co tam je naprosto kalamitní, je právě ona složka dotací, takže dotace musíme začít dramaticky odbourávat. I jeden jedinec v jakémkoliv zastupitelském sboru, ať už to je europarlament, senát nebo Poslanecká sněmovna, jeden člověk může vždycky hlasovat podle těchto tří základních myšlenkových pilířů, a pokud vždycky zvedne ruku, anebo naopak nezvedne ruku v souladu s těmito principy? Nikdy nezvedne ruku pro zvýšení daní, vždycky zvedne ruku pro odbourání regulací, vždycky zvedne ruku proti čemukoliv, co souvisí s Green dealem a tak dál, potom jeden jednotlivec může brzdit to zlo, které se na nás hrne a může způsobit, může být onen jazýčkem na vahách, který způsobí, že bude rozdíl mezi naší zemí a mezitím třeba ještě daleko větším zlem, které zachvátí některé západní země a pokud se nám podaří tohle zlo brzdit, tak já jsem přesvědčená o tom, že to dějinné kyvadlo se překlopí zase na obrácenou stranu, protože žádný nesvobodný systém netrvá donekonečna a nazraje celospolečenská poptávka k tomu, abychom provedli přeměnu české ekonomiky a přeměnu české společnosti něčemu lepšímu a zažili další svobodné období, tak, jako jsme ho zažívali ve svobodných devadesátkách. To je ten důvod, proč jsem se rozhodla letos kandidovat do senátu.

Oblíbené štítky

Tiskový mluvčí

Tiskový mluvčí

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31