Payne: EU – to prý jsme my

Od milovníků EU slýcháme, že Evropská unie, to prý jsme my. Je to dost hloupý argument. Asi jako kdyby někdo tvrdil, že severokorejský režim není totalitní, protože přece president Kim Čong-un je Korejec. O charakteru jakékoli politické instituce nerozhoduje, odkud pochází lidé, kteří v ni působí, ale rovnováha a kontrola moci.

Autoritativní a diktátorské instituce se poznají podle toho, že neexistuje reálná síla, která by omezovala jejich moc. Lidé nemají efektivní nástroj, jak politické představitele odvolat, nahradit, jak otevřít diskusi o alternativním uspořádání.

Jednou z autoritativních institucí je stávající Evropská unie. Pod záminkou, že to vyžaduje jednotný trh, se každý den přesouvají kompetence členských států do Bruselu. Každou novou regulací se Brusel zmocňuje dalších působností v oblastech, které doposud patřily státům.

Podobné riziko existuje v každé federaci, a proto fungující federace mají ústavně zakotvené, co smí a nesmí federace vykonávat. Ochranu proti překročení čáry zajištuje ústavní soud. Členové každé federace jsou vždy navýsost žárliví, aby jim nikdo kompetence nebral.

V rukou komise je již nyní soustředěna moc, jakou neměl nikdy žádný diktátor v dějinách lidstva. Rozhoduje o nejmenších detailech každodenního života jednotlivých lidí. Dokonce si může přivlastňovat kompetence, které doposud patřily státům, aniž by se o tom hlasovalo v členských státech. EU vydala přes sto tisíc právních a politických dokumentů, kterými by se měl každý řídit. Nikdo není schopen regulace ani znát a to má za následek devastaci právního vědomí. Devastuje to podmínky pro existenci právního státu. Proto je absurdní, kdyže EU kritizuje členské státy.

Milovníci EU také obvykle tvrdí, že přeci existuje Evropský parlament a Rada, takže je všechno v pořádku. Jenže jedinou instituci, která může navrhovat změny, je komise. A členové komise nesmí vnímat potřeby obyvatel ani států. Dalo by se říci, že komise je neomezeným kolektivním diktátorem. Navíc víme, že v komisi se nikdy nehlasuje, že se rozhoduje tichou aklamací.

Omezení moci nespočívá v samotné existenci parlamentu, ten jsme měli za komunismu také. Omezení moci spočívá v reálné a efektivní možnosti okamžitě odvolat toho, kdo moc špatně vykonává. A tuto moc Evropský parlament nemá. Komise získává důvěru nadpoloviční většinou v EP, ale pro vyjádření nedůvěry jsou potřeba dvě třetiny. Takové bezpráví si neprosadil žádný diktátor na světě. Proto se může komise chovat arogantně, a proto neexistuje žádná faktická odpovědnost. Samotná koncentrace nekontrolované moci vede k politice tak dobře známé ze všech totalitních systémů, které vycházejí z přesvědčení: Víme, co je pro vás dobré a my vám to přikážeme!

Možná stojí také za připomínku, ze čl. 17 Lisabonské smlouvy obsahuje stejné ustanovení, jaké měly všechny komunistické ústavy o vedoucí úloze komunistů. Jakákoli opozice by byla protiústavní. Už jenom diskutovat o tom, že by byla myslitelná nějaká alternativa by bylo protiústavní. Čl. 17 Lisabonské smlouvy přikazuje, že členové komise musí být vybíráni na základě požadavku evropanství. To znamená, že nikdy nemůže existovat skutečná opozice v Evropské unii, že nikdy nemůže existovat férová soutěž politických stran. Smyslem existence opozice je to, že se jednoho dne dostane k moci.

Samotná Lisabonská smlouva je výsměchem principu rovnosti a férové politické soutěže. Je vulgárním porušením zásad lidských práv. Explicitně diskriminuje všechny, kdo mají alternativní představu o evropské spolupráci, kdo mají jiný názor. Explicitně říká, že nikdy nesmí přijít reforma, úchylka či revize, že monopol na pravdu mají eurofilové. A není divu, že se tak chovají.

Lord Acton kdysi napsal: moc korumpuje a absolutní moc korumpuje absolutně. Evropská unie je důkazem toho, že měl absolutní pravdu.

Nedivím se, že Britové z Unie odcházejí. Nehodlají asistovat u další evropské tragédie. Nedokážeme-li odstranit tento systém a nahradit jej zcela jiným, či jinak řečeno neodstraníme-li okamžitě demokraticky deficit, přivede nás Lisabonská smlouva do další krize, která nakonec postihne celý svět.

Jiří Payne,
europoslanec a místopředseda Svobodných

Články vyjadřují osobní názor autora a nejsou oficiálním stanoviskem strany, pokud není uvedeno jinak. 

Ohodnoťte článek:

(1 hlas)

Na toto téma jsme napsali

Filozof Miloslav Bednář se vyjádřil k brexitu v pořadu Pro a proti

Zálom: Další výmysly o Evropské unii?

Ekonomická celebrita Tomáš Sedláček se nedávno vyjádřila, že „EU je narozdíl od Británie jednotná a narozdíl od USA funkční.“ Dodala také, že po brexitu „Británie bude méně suverénní“.

Pilc: Pokrytectví unijních dotačníků

EU uvalila cla na dovoz elektrokol z Číny. Evropský svaz opět „chrání“ spotřebitele před „příliš“ levným zbožím a snižuje tak lidem jejich životní úroveň.

I před minulými volbami byly upozaďovány strany s realistickým pohledem na vývoj v EU. I z přehledu výstupů jednotlivých poslanců v Evropském parlamentu je zřejmé, že jediným hlasem občanů, kteří nechtějí být řízení z Bruselu, je hlas poslanců zvolených za Svobodné.

Stejně jako před parlamentními, senátními i prezidentskými volbami, tak i před volbami do Evropského parlamentu se objevují průzkumy, které předpovídají, která strana vyhraje. Data z průzkumů ze všech členských zemí Evropské unie publikuje pravidelně Eurobarometr, který shromažďuje evropská výzkumná šetření. Podle současných dat mají evropské volby v Česku, které se uskuteční 24. a 25. května 2019, jasného favorita.

Petrík: Skokově porostou ceny energií. Děkujme vládě ČSSD a EU!

Ceny elektřiny a plynu v roce 2019 poletí vzhůru. Podle médií je to snad nějaký přírodní úkaz. Něco co přichází bez vlivu lidí. Ve skutečnosti je to důsledkem začátku fungování Market Stability Reserve – MSR od 1.1.2019. Velice zjednodušeně, ceny rostou díky EU.