Navrátilová: Kladivo exekucí

Zapomeňte na vžitou představu, že se exekuce týkají jen nezodpovědných lidí, kteří si nabrali nevýhodné půjčky a proměnili je na zbytečnosti konzumního života. Stačí jedno složité životní období, odchod partnera od rodiny, neúspěch v podnikání… Stačí se dostat do skluzu s úhradou často bagatelních stokorunových částek, které se později snažíte uhradit – je pozdě. Nejste dlužník z pohodlnosti, jste dlužník proto, že v určitý okamžik jste se rozhodli koupit dítěti jídlo a nezaplatit za popelnice, protože najednou na oboje není… A už v tom jedete…

Ke konci roku 2017 (aktuální čísla za rok 2018 zatím nejsou) byl postižen exekucí téměř každý desátý Čech nebo Češka nad 15 let (statistika nezahrnuje nezletilé občany mladší 15 let). Z toho vyplývá, že problematika exekucí se stala tématem, které se prolíná do právní, ekonomické i sociální problematiky vedení státu. Státem posvěcená lichvářská lobby exekutorů totiž zapříčinila, že lidé exekucemi postiženi často v podstatě nemají šanci dluhy, díky jejich neúměrnému navýšení o exekutorské odměny, během života uhradit. Demotivační a likvidační vliv takového statu quo je ohrožujícím faktorem fungování dnešního státu.
Smyslem exekuce je narovnání vztahu mezi věřitelem a dlužníkem, nikoliv likvidace dlužníka jako ekonomického a právního subjektu a součásti společnosti.

Je nepřípustné, aby dál bylo možné uplatňovat zavedenou praxi, kdy v jednom jediném okamžiku exekutor uplatnil všechny možné druhy exekuce – tedy exekuční srážky ze mzdy, příkaz k úhradě pohledávky z účtu povinného (obstavení účtu) a mobiliární exekuce, což fakticky vede k ekonomické likvidaci dlužníka. Exekutor je zodpovědný za prošetření skutečné životní, výdělečné a ekonomické situace dlužníka (je to jeho PRÁCE!!!) a JE ODPOVĚDNÝ za výběr jediného exekučního nástroje tak, aby efektivně vedl k vymožení pohledávky.

Je nutné reformovat systém exekucí tak, aby byly náklady na vymožení pohledávek úměrné výši vymáhané pohledávky, a to formou stanovení procentuálního poměru výše nákladů. Dle současné právní úpravy lze dluh v bagatelní výši vymáhat včetně nákladů, jenž tento dluh navýší běžně o dvacetinásobek (!!!) dlužné částky, což často vede k faktické likvidaci dlužníka.

Byť se pomalu mění pohled společnosti na osoby stižené exekucí jako na osoby stigmatizované a zavrženíhodné, stále musí být zřejmé, že Svobodní ctí zásadu „Pacta sunt servanda“ (smlouvy musejí být dodrženy, ctěny) a že dlužník je osobou zodpovědnou za nesplnění právní odpovědnosti, což je rozhodujícím faktem pro vymáhání takového nedodrženého práva formou exekuce. Je tedy spravedlivé, aby právě dlužník nesl náklady na vymáhání povinnosti, kterou nesplnil dobrovolně, avšak jen v takové výši, která je úměrná a odpovídající výši dluhu.

Setkala jsem se i s myšlenkou, že náklady na vymožení by měly být přeneseny na věřitele a že se tak zamezí jejich zcela zbytečnému a záměrnému navyšování k tíži dlužníka, že tento postup donutí věřitele vstupovat do smluvních vztahů s větší zodpovědností. Toto řešení ale pokládám za nekoncepční. Často vznikají pohledávky jinou cestou než viditelnými lichvářskými půjčkami. Exekuční cestou jsou vymáhány často dluhy na jízdném, neuhrazené pojistné, neuhrazené správní poplatky apod., kdy nelze po věřiteli spravedlivě požadovat, aby pohledávky, které má za dlužníkem, ještě k vlastní tíži vymáhal.

Úskalí současné platné právní úpravy vidím zejména v těchto oblastech:

Právní problematika: alarmující potřeba změny všech zákonů upravujících tuto oblast. Jen zákon 120/2001 Sb., exekuční řád, v platném znění, byl od roku 2001 novelizován 39krát !!!. Jen platný exekuční řád má 4 prováděcí vyhlášky, celková právní úprava je složitá, nepřehledná, běžný občan není schopen se orientovat.

Ekonomická problematika: pravidla a postupy současné exekuční praxe jsou často likvidační, exekucí postižený člověk se často skrývá v šedé ekonomické zóně, nebo se rovnou stane občanem závislým na sociálních dávkách. Z ekonomicky produktivního občana se tak stane zátěž, který je často „živen“ z daní všech ostatních, ale své závazky stejně nehradí a neuhradí. V okamžiku, kdy exekuce občana nebude současně znamenat jeho likvidaci v aktivním ekonomickém životě, nestane se takový člověk konzumentem sociálních dávek, a naopak může odvodem daní do pokladny státu přispívat. A hlavně – systém musí být nastaven tak, aby se NIKDY nevyplatilo komukoliv nepracovat.

Sociální problematika: Občan, jenž by nebyl ekonomicky zlikvidován a jemuž je umožněna, byť ztížená, ekonomická a pracovní aktivita, je pro stát přínosem. Lze očekávat, že se tito lidé nebudou v tak vysoké míře stahovat do sociálně vyloučených oblastí, což bude mít vliv na prevenci kriminality, růst vzdělání a celkově i na zdravou ekonomickou, právní i sociální výchovu nové generace (děti těchto vyloučených občanů).

Andrea Navrátilová,
člen Svobodných

Články vyjadřují pouze osobní názor autorů a nejsou oficiálním stanoviskem Svobodných, pokud není uvedeno jinak.

Ohodnoťte článek:

(1 hlas)

Na toto téma jsme napsali

Navrátilová: Kladivo exekucí

Zapomeňte na vžitou představu, že se exekuce týkají jen nezodpovědných lidí, kteří si nabrali nevýhodné půjčky a proměnili je na zbytečnosti konzumního života. Stačí jedno složité životní období, odchod partnera od rodiny, neúspěch v podnikání… Stačí se dostat do skluzu s úhradou často bagatelních stokorunových částek, které se později snažíte uhradit – je pozdě. Nejste dlužník z pohodlnosti, jste dlužník proto, že v určitý okamžik jste se rozhodli koupit dítěti jídlo a nezaplatit za popelnice, protože najednou na oboje není… A už v tom jedete…

Sečkár: Jak obhájit krádež

Dnes má být exekučně vyklizena Žižkovská Klinika. Soudy sice rozhodly jednoznačně, k nápravě protiprávního vztahu však zatím nedošlo.

Hejduk: Kdo je na tom lépe, vlastník nemovitosti nebo nájemce?

Níže uvedený text se zabývá problematikou institut trvalého pobytu ve vztahu k vlastnictví a rovněž ve vztahu k nájmu. Vlastnictví jako takové je jedno ze základních práv člověka. V praxi se však setkáváme s případy, kdy vlastník nemovitosti je paradoxně v horším postavení než nájemce, který u něho bydlí.