Hezký den, jsem SvoBOT. Můžete se mě zeptat na cokoli ohledně programu Svobodných. Naučil jsem se moudrosti Libora Vondráčka a politické názory strany Svobodní.

Jan Dočekal: Zbytečná demonstrace síly – nebo se vláda tolik bojí?

Jan Dočekal: Zbytečná demonstrace síly – nebo se vláda tolik bojí?

Není to celé trochu jinak než sdělují média? Nabízím pár postřehů přímého účastníka dnešní demonstrace na Staroměstském náměstí.

Nepleťme si demonstrace – byly totiž dnes dvě a úplně rozdílné. Na Václaváku se jednalo o akci poslance Volného, kam jsem ani neměl v úmyslu jít. Nechtěl jsem se totiž nechat pokropit chemtrails, naočkovat přes 5G sítě a chytit flákanec. Na Staroměstském náměstí naopak mělo vystoupit hodně zajímavých osobností. K těm se ještě dostanu.

Přijíždím včas, na Staromáku je už před polednem policejní kordon, který pouští pouze obyvatele Prahy. Tuším problém, protože na akci se chystá hodně lidí odjinud, kteří se budou mačkat v úzkých uličkách u policejních hlídek a budou vzteky bez sebe, že je Policie ČR nepustí. Mezitím se vítám se známými, kteří se podplazili zábranami v polích u Berouna. Nikdy bych nevěřil, že to vyslovím, ale vítám i nelegální migranty z dalekých jižních krajin kolem Českých Budějovic, kteří museli nepozorovaně naskočit na projíždějící kamiony, aby se sem dostali.

Je pár minut před začátkem, přípravy jsou v plném proudu, ladíme detaily scénáře, do štábu dokonce přichází usměvavá policistka (vedoucí zásahu?) a někdo s ní řeší přístup na náměstí pro vystupující a pro mimopražské členy pořadatelské služby.

Poklidný obrázek lehce narušuje vzdálený hluk od policejních zábran, kde se davy lidí domáhají vstupu. Samotné náměstí přitom působí téměř liduprázdným dojmem. Teda pokud si odmyslím ohromné množství policistů. Vzpomínám si, jak jsem před lety pracoval na Staromáku v klubu U Bílého koníčka, kde jsem prožil i rok 1989. Ani tenkrát, když se hroutil režim a demonstrace byly na denním pořádku, jsem tam takové manévry nezažil.

Blíží se druhá hodina, náměstí se nepatrně zaplňuje. Mám na paměti, že maximálně povolený počet účastníků je 100 lidí. Jen netuším, jak to zákonodárce myslel. Jen samotných policistů je podstatně více než 100. Zákon uvádí vysloveně „počet účastníků“ – předpokládám tedy těch, kteří chtějí svojí účastí na akci vyjádřit nějaký svůj názor a ne počet přítomných. Logicky bych tedy měl odečíst všechny policisty, záchranáře Českého Červeného kříže, televizní štáby a novináře, pořadatelskou službu, techniky od audiovizuálního zařízení, tajné policisty (nebo se říká policista v civilu?) atd. Ti všichni zde jsou pracovně. A to vůbec nemluvím o náhodných kolemjdoucích, kteří o nějaké demonstraci nemají ani ponětí – kupodivu potkávám i skupinku zahraničních turistů. Nechápu, jak se jim povedlo se sem dostat.

Ale i tak. Staroměstské náměstí má rozlohu asi 9000 m². Pokud počítáme povolených 100 účastníků akce, tak to vychází, že každý jeden by měl mít k dispozici 90 m² prostoru. Krása, ale logiku mi to moc nedává. V každém Kauflandu a vagónu metra je násobně větší kontakt lidí (a tím i možnost nakažení). Úředníkům asi nedochází, že je rozdíl mezi Staromákem a třeba parčíkem U Fontánky. Befél je prostě 100 lidí!

Druhá hodina, za chvíli začínáme. Před pódiem je pár lidí, téměř všichni mají roušky a jakž takž i dodržují rozestupy. Najednou část lidí houfně odchází směr Malý Rynek (Malé náměstí), odkud je slyšet hluk. Se zpožděním se dozvídáme, že Policie ČR zadržela na Václaváku poslance Volného z důvodu, že neměl respirátor, tamní demonstraci rozpustila a vymezila odchodový koridor mj. i ve směru na Staré město. Tohle fakt musel na Policii ČR vymyslet někdo geniální. Není možné, že by o souběžně konané akci nevěděli a svést (schválně?) dohromady dva davy lidí – to musel vymyslet buď naprostý bezmozek, nebo to musel být záměr s cílem vyprovokovat konflikt za každou cenu.

Naštvaní lidé se pochopitelně dali na pochod směr Staromák (kupodivu i oni věděli o souběžné akci), tam narazili na policejní zábrany a strhla se mela. My na pódiu tohle ale zatím nevíme a začínáme. Z reproduktorů se ozývá hudba a já si chystám mikrofon, že účastníky přivítám a jako první věc je požádám, aby dodržovali rozestupe, nasadili rouške a respirátore … prostě úvod a organizační věci.

K tomu už ale nedojde. Nezaznělo ani slovo. Na náměstí vjíždí policejní anton s megafonem a oznamuje nám, že akce je z rozhodnutí úředníků magistrátu rozpuštěna. Zdůvodnění: více jak 100 osob v místě konání. Pokud bych použil logiku popsanou výše, tak před sebou asi tak tu stovku vidím. Úředník ale zřejmě počítal dohromady Staromák i Malé náměstí. Jinak si to vysvětlit nedovedu. Ale co – můžu být rád, že do celkového součtu pan úředník nezahrnul i přilehlé ulice včetně nábřeží Vltavy a nedal rovnou rozkaz k hromadné popravě.

Na pódiu jsme lehce ohromeni, nicméně do mikrofonu oznamujeme lidem ať uposlechnou pokynů policie a pokojně se rozejdou. Pár vystupujících ještě řekne větu, dvě – otázka jedné minuty, pak si společně s Míšou Noskovou zazpíváme hymnu ČR a rozcházíme se.

Celá akce měla ještě individuální dozvuky v podobě nedokončeného pochodu na Petřín, opětovného návratu na Staromák, jakési zmatky na Národní atd., ale u tohoto pokračování, kdy Prahou chodili frustrovaní účastníci obou demonstrací už jsem prakticky nebyl.

A jen pro informaci, kdo všechno měl na akci vystoupit. Měly zaznít názory mnoha zajímavých osobností jako např.

Chcípl pes:
– Jakub Olbert: svolavatel akce, spoluzakladatel iniciativy, majitel restaurace Šeberák
– David Biksadský, spoluzakladatel iniciativy

Ekonomové: M. Ševčík, P. Machovský

Lékaři: MUDr. M. Havrda a MUDr. P. Kuchař

Sportovci:
– D. Huf (mistr Evropy a světa ve sportovním aerobiku)
– J. Nevrkla (trenér paralympijského plaveckého týmu)
– I. Kaštan (motocyklový závodník, účastník Rallye Dakar)

Dále pak advokáti (R. Suchý), filozofové a publicisté (L. Zálom), pedagogové (P. Drbalová, P. Kohn….)

….. a to nejsou zdaleka všichni.

V této souvislosti mne napadá pár otázek.

Opravdu o zrušení akce, která se opírá o práva zakotvená v Základní listině práv a svobod a která je součástí Ústavy ČR, může rozhodnout jakýsi anonymní, nikým nevolený úředníček magistrátu? Kdo to byl – můžeme znát jeho jméno?
Minule se i sám Hamáček vyjádřil veřejně v tom smyslu, že tato ústavní práva jsou nadřazena běžným zákonům a nařízením vlády. Není tudíž toto omezení přístupu na demonstraci, obracení autobusů, rušení akce atd. v přímém rozporu s tímto jeho výrokem a s tím, co zaručuje Ústava ČR? Nebo už Ústava ČR neplatí?
Není to zneužití moci a zneužití policie v přímém přenosu za potlesku vystrašených davů?
Kdo z vedení Policie ČR vymyslel a povolil ústupové koridory z Václavského náměstí směr Staroměstské? Vždyť muselo být naprosto jasné, že dojde ke konfliktu.

Nebo to je ve skutečnosti tak, že vláda se už tak moc bojí lidí, že neváhá pošlapat Ústavu ČR a nasadit proti lidem větší kalibr represivních složek než v roce 1989?

Ano, už slyším protiargumenty, že nás vláda chrání, že umírají lidé atd., atd. Ale chceme být chráněni násilím? Proti naší vůli? Nebo by se každý měl sám svobodně rozhodnout? Proč vláda nenaslouchá alternativám, dalším odborníkům, kteří jsou třeba sdruženi pod Blanickou výzvou jako např. imunolog prof. Beran? Dochází k masivnímu omezování svobod a práv. Může mi někdo vysvětlit, proč se nenakazím v květinářství, zatímco v prodejně bot ano? Proč spoléháme na neschopnou EU a nedokážeme si zajistit vakcíny sami? Proč máme během jednoho roku už třetího ministra zdravotnictví a jak je možné, že pod vedením nejskvělejší vlády jsme světově Best in Covid?

Nejsem popírač současného stavu, nemám nic proti vakcinaci, rouškám apod. Ale odmítám být vystrašený do té míry, že bych přestával vidět neustálé chyby, přešlapy, nekoncepční rozhodnutí vlády a porušování Ústavy ČR! Že bych přestával vidět astronomické zadlužování republiky, že bych neviděl likvidaci celé řady podnikatelů, že bych neviděl osobní tragédie jednotlivých lidí, paralyzaci školství a mnoho dalšího. A na všechny tyto věci měla tato demonstrace upozornit! I za cenu větší koncentrace lidí na jednom prostoru!

……….. ale tohle právě vláda nechce, aby si lidé uvědomili. Že nejsou lidmi na svém místě. Že je to ve skutečnosti banda diletantů, která možná tak maximálně řeší komu co kápne za roušky, testy, vakcíny. Proto se snaží lidi vyděsit, nasazuje represivní aparát, neváhá ohýbat zákony, protože právě podobné demonstrace jsou pro ni nebezpečné! Ne pro nás, pro lidi. Pro vládu je ta demonstrace největší nebezpečí!

Zdroj: blog Idnes

Jan Dočekal
místopředseda strany

Články vyjadřují osobní názor autora a nejsou oficiálním stanoviskem strany, pokud není uvedeno jinak.

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Svobodní

Svobodní

Novinky

Nejnovější video

Zdravím. Tady Markéta Šichtařová ze společnosti Nextfinance. Dneska vám chci říct dost osobní věc, to, co vám teď řeknu, nemám nijak připravené. Bude to absolutní improvizace od srdíčka. Když jsme před více než 30 lety prožívali revoluci, tak jsme chtěli být součástí vyspělého a rozvinutého západu, chtěli jsme se odstřihnout od nefunkčního socialistického východu, no a dneska po víc než 30 letech se něco ošklivě zvrtnulo. Já mám soukromou konzultační společnost a v rámci téhle společnosti přicházím denně do kontaktu s kvantem lidí naprosto ze všech částí ekonomiky, od soukromého sektoru o státní, od velkých ředitelů velkých podniků o drobné živnostníky, ale i důchodce, kteří si chtějí nějak přilepšit k důchodu. Zkrátka přicházím do kontaktu s celým spektrem a průřezem české společnosti. A už dlouhou dobu, minimálně poslední tři nebo čtyři roky se setkávám s tím, že v podstatě všichni ti lidé, kteří mě oslovují, mají něco společného, já u nich cítím narůstající míru skepse a frustrace k poslednímu ekonomickému vývoji. No, a v poslední době tenhle můj pocit ještě zintenzivnil. Stala jsem se externistkou v jednom rádiu a tak trošku navedla dělám moderátorku v jednom, v jednom rádiu a jsem si zvu různé zajímavé osobnosti, které mají co říct k ekonomice. Vyzpovídala jsem už lidi, kteří působí v energetice, ve zdravotnictví, v těžkém průmyslu, ve službách, ve zbrojařství, a tak bych mohla pokračovat a prakticky všichni tihle lidé vždycky se se mnou podíleli. O rostoucí míru frustrace zástupci zemědělců říkali my už nemůžeme dál provozovat naše zemědělské podniky, nám už to prostě nefunguje, my už meleme. Z posledního, budeme letos znovu ve ztrátě. Jsme obviňováni z toho, že čerpáme dotace a že chceme další peníze a chceme další dotace. To není pravda, my prostě jenom chceme, aby nám stát nezasahoval do podnikání, my jenom chceme vyrábět, ale my nemůžeme vyrábět, protože my ty dotace dostáváme naopak za to, že nevyrábíme. Mluvila jsem se zástupci obranného průmyslu, ti říkají, vláda chce, abychom dodávali zbraně na Ukrajinu nebo třeba obranné systémy na Ukrajinu. Ale my nemůžeme, protože ačkoliv na nás vláda tlačí, tak banky nám v podstatě znemožňují, aby nám protistrana připsala peníze na účet, takže my nemáme z čeho vyrábět, takže my jsme pod dvojím tlakem, my prostě tímhle způsobem už nemůžeme fungovat dál. Mluvila se zástupci automobilového průmyslu, říkají, my sice se orientujeme na elektroauta, protože to je momentálně móda v celé Evropě, ale ono to prostě nefunguje. My vynakládáme obrovské investice na vývoj něčeho, o čem tušíme, že to bude slepá vývojová větev, protože s největší pravděpodobností budoucnost je v různých typech motorů, ale rozhodně ne pouze v elektromobilitě. My už tímhle způsobem nemůžeme fungovat dál, my chceme, aby někdo zachránil automobilový průmysl, mluvila jsem se zástupci energetiky, energetici říkají, my musíme uzavřít naše provozy, my jsme teď vypnuli další tepelnou elektrárnu, protože je prostě neekonomické provozovat ji a přitom ceny elektřiny před nedávnem byly na historických rekordech, přesto přese všechno. Kvůli politice Evropské unie. Kvůli emisním povolenkám se prostě nevyplatí vyrábět. Energetici říkají, energetická krize se znovu vrátí, státní energetická koncepce je naprosto nedomyšlená, v podstatě neexistuje. Je to guláš a bude z toho znovu velký průšvih. Mluvila jsem se zástupci potravinářů, potravináři říkají, my jsme nařčeni z toho, že máme drahé ceny, vysoké ceny potravin, ale jak máme vyrábět levné potraviny, když máme takhle drahé energie? V podstatě všichni, s kým mluvíte, tak uvažují o tom, že odejdou nejenom z České republiky, ale obecně z Evropy mimo Evropskou unii do nějaké třetí země, kde je levnější pracovní síla, kde je míň regulací, kde jsou levnější energie. Potom mluvíte s lidmi, kteří působí ve službách nebo třeba i na některých místech státní sféry a ti všichni si stěžují na to, že zápolí se svobodou slova, že se musí samo cenzurovat, že sice zatím se jim třeba nic konkrétního nestalo, ale že oni vědí, že v případě, že by si příliš pustili pusu na špacír, tak že by špatně dopadli a ta frustrace v té společnosti ohromně roste a co je na tom nejhorší? Všichni ti lidi, se kterými mluvíte, tak říkají, my se snažíme být diplomatičtí, my to nechceme říct na plná ústa, protože kdybychom to řekli, tak by hrozilo, že na nás stát zaklekne ještě víc, my se snažíme alespoň ještě chvíli fungovat a já si uvědomuje, vždycky vám 100 chutí jim to namítnout, ale když budete mlčet, tak naopak stát uvidí, že ustupujete a zatlačí na vás ještě víc, protože když nebudete klást odpor, bude se to jenom zhoršovat. Ono to není tak, že ti kolektivisté chtějí dosáhnout nějaké hranice a tam se zastaví a dál už nepůjdou, ono to je tak, že oni si budou pořád uzurpovat víc prostoru, dokud jim ten prostor budeme dávat. A právě na základě toho, jak mluvím s rostoucím okruhem lidí, kteří jsou už naprosto zoufalí, tak roste i moje frustrace z té současné ekonomické nebo možná celospolečenské situace a snad úplně nejhorší na tom je, že potom tady je obrovská skupina lidí, kteří jsou třeba zaměstnanci a vůbec si neuvědomují, co se děje, co tady bublá pod pokličkou, že jejich zaměstnavatelé mají obrovské problémy, protože oni v podstatě mají svoje jisté, oni mají pocit, že když by náhodou přišli o práci, stejně je státní sektor vždycky znovu zaměstná. Takže v podstatě se vůbec nic neděje a tihle lidé strkají hlavu do písku a nechtějí vidět, co se děje, buďto nechtějí vidět proto, protože to opravdu nevnímají, protože oni sami vzhledem k tomu, že třeba veřejně o ničem nemluví, tak se ani s žádnou cenzurou nesetkávají a nebo případně si to nechtějí připustit, protože kdyby si to museli připustit, tak by je asi padli hrozné deprese, zkrátka oni se prostě před vnímáním té situace uzavírají, takže společnost se polarizuje a na jedné straně tady obrovská skupina těch, kteří nevnímají, že něco je čím dál víc špatně, a na druhé straně je tady rostoucí skupina těch, kdo se probouzejí, kdo už vidí, že něco je špatně, ale v podstatě se to bojí říci, tak tohle není ten vysněný západ, na který jsme chtěli vstoupit v roce 1989 po krátké oblevě a doby bezbřehé svobody. V devadesátých letech se to všechno začalo znovu lámat a dneska směřujeme v podstatě zpátky do socialismu a teď já chci zdůraznit, že když říkám, že směřujeme do socialismu, tak to není vůbec nic nadneseného, není to nic květnatého, je to prostě fakt, protože když se podíváte na vývoj veřejných financí, tak zjistíte, že už v podstatě polovina výkonu ekonomiky je dneska přerozdělovaná státem, to znamená, my už jsme z poloviny, socialistická ekonomika, před rokem 89 bylo přerozdělováno státem něco přes 80 % HDP, tedy hospodářského výstupu a byli jsme ryze socialistická ekonomika, 100 procent výkonu nemohlo být přerozdělováno v historii nikde nikdy. O to se pokusili komunisté během několika dějinných příkladů. Pokusil se o to Stalin během válečné ekonomiky, pokusil se o to třeba polpot, pokusil se o to Mao ce Tung. Vždycky to skončilo hladomorem a totální kalamitou a mrtvými. Takže 100 procent ekonomiky spravované státem, to je komunismus, a to je technicky neproveditelné. No a my jsme dneska poloviční socialismus, protože už jsme zhruba na 50 %, takže když říkám, že se vracíme před rok 89, není to vůbec žádná nadsázka, to je prostě tvrdý statistický fakt. Když budete poslouchat vládu, tak zjistíte, že vláda je neustále povinně optimistická, poradci vlády, vládní ekonomové, členové vlády, všichni nám vykládají, jak už směřujeme ke šťastným zítřkům, jak už byla doba covidová, překonaná, že všechno zlé, co se u nás děje, že za to může třeba válka na Ukrajině a tak dál, vždycky tam jsou nějaké výmluvy, kdo za to může, ale faktem je, že statistika neukazuje, že bysme směřovali k těm lepším zítřkům. Vláda vám třeba řekne, že se zlepšují veřejné finance, protože vláda přijala nějaký daňový balíček, kterému říká konsolidační balíček a že na základě toho se veřejné finance zlepšily. No jo, ale vláda už vám neřekne kontext. A ten kontext zní, že v tom době, v té době socialismu před rokem 1989 my jsme jako Československo měli v vyrovnané veřejné finance, my jsme neměli žádný velký veřejný dluh, naše veřejné finance byly v podstatě v pořádku, ale ten problém, který u nás byl, spočíval v tom, že stát vlastnil a přerozděloval skoro všechno a to, co dneska dělá vláda, je, že ona sice trochu možná zlepšuje veřejné finance, trochu možná zlepšuje schodky státního rozpočtu, ale za cenu toho, že neustále meziročně rostou jak příjmy, tak výdaje státního rozpočtu, a to o víc než o inflaci. To znamená, že ten stát se neustále rozpíná, to znamená, že my se vracíme k tomu socialismu před ten rok 89. To jsou prostě statistická fakta. Stačí, když se rozkliknete stránky ministerstva financí a podíváte se na vývoj státního rozpočtu v meziročním srovnání a podíváte se, jak se vyvíjí příjmy a výdaje tohoto státního rozpočtu a tam se například dočtete položku, že transfery příspěvkovým organizacím, tedy v podstatě dotace, vzrostly meziročně o 26 %, o 26 % se zvýšil tento typ dotací a vláda říká, že všechno je v pořádku a že se zlepšují veřejné finance, to prostě není pravda. No, a tahle frustrace, kterou já zažívám v té poslední době, která je spojená hlavně s tím, že tedy mnoho těch podnikatelů pláče nad svým podnikáním, nad tím, že jsou likvidováni, ale že se v podstatě bojí ozvat, protože mají pocit, že když budou mlčet, budou s tím systémem konformní, tak se ještě nějakou dobu udrží. Tak tahle moje frustrace vyústila v určité rozhodnutí. Jedna věc je nevědět, co se děje, a mlčet, to je samozřejmě akceptovatelné, pokud ale víte, co se děje a mlčíte, tak to znamená tolerování toho zla a tolerovat zlo je zlo samo o sobě, takže já nechci tolerovat tohle zlo, já nechci tolerovat, mlčky souhlasit s tímto ničením naší ekonomiky a s ničením v podstatě našich civilizačních hodnot. A proto jsem se rozhodla k něčemu, o čem jsem roky doufala, že se mi to vyhne, co jsem nikdy nechtěla dělat, ale co teď? Mám pocit, že už mě k tomu situace dotlačila, totiž budu kandidovat do senátu a za chvíli vám vysvětlím, proč. Svoje síly jsem spojila se stranou svobodných, protože je to podle mého soudu jediná skutečně pravicová strana v České republice, a byť je to zatím Malá Strana, vidím v ní velký potenciál a já chci vrátit pravici její skutečný obsah, pravice u nás v podstatě zanikla, strany, které původně byly pravicové, zejména mám na mysli ODS, se posunuly doleva, protože jestliže nějaká strana přijme daňový balíček, který zvětšuje zdanění a zvětšuje stát. Což přesně sedí na ODS, tak to prostě není pravicová strana, ona sice o sobě jako pravicové straně mluví, ale její reálné kroky tomu absolutně neodpovídají. Čili ODS je už dneska pouze karikaturou té původní strany, která to kdysi byla, proto strana svobodných je pro mě jediná akceptovatelná a v rámci této strany svobodných na podzim budu kandidovat do senátu, ano? Jsem jeden člověk. Samozřejmě, že i kdybych se do toho senátu dostala, tak to nebude znamenat žádnou velkou revoluci v nastavení české ekonomiky, a přesto se domnívám, že má smysl neházet flintu do žita a že každý jednotlivec, ať už v rámci europarlamentu nebo senátu, anebo Poslanecké sněmovny. Je ohromně důležitý, protože, víte, i v padesátých letech minulého století existovaly velké rozdíly mezi zeměmi socialistického bloku, například v Sovětském svazu probíhaly stalinské čistky, existovaly tam gulagy, u nás v padesátých letech to nebylo snadné. Lidé z politických důvodů přicházely o práci, mnozí z nich seděli ve vězení, několik lidí zaplatilo i životem, ale zdaleka ten systém nebyl tak strašlivý, jako byl v Sovětském svazu a ten rozdíl, proč ten systém nebyl tak strašlivý, byl v tom, že u nás jsme nikdy nedošli do takového extrému, jako došli v Sovětském svazu, a než jsme do toho extrému my stačili dojít, tak se situace v Sovětském Rusku už zase začala obracet. Začalo tam docházet k mírné oblevě, takže u nás jsme nikdy vlastně nestihli dojít do těch nejhorších konců a už to je ten důvod, proč má smysl všechny ty špatné věci, které se momentálně dějí, má smysl brzdit? I malé brzdění těchto věcí je smysluplné, protože potom nestačíme dojít do těch nejhorších konců. Stačí se podívat například na rozdíl mezi českou, německou energetikou, německá energetika i v daleko extrémnějším stavu než česká, daleko víc se v Německu tlačí na zelené obnovitelné zdroje, Němci si vypnuli svoje jaderné elektrárny. Kdybychom my udělali totéž, co udělali Němci, naše energetická krize by byla ještě mnohem horší, než jaká byla dneska. Jsme ve stavu, kdy v podstatě Němci od nás naší stále ještě v uvozovkách, levnou energii nakupují, kdybychom my byli tak extrémní, jako jsou dneska Němci, situace u nás by byla totálně neúnosná, a to je přesně ten důvod, proč má smysl i v několika málo lidech brzdit implementování těch změn, které k nám přicházejí ze západu. Já vám nebudu říkat to, co asi chcete slyšet, totiž, že se nějakými parametry dá ta situace úplně pozměnit a vylepšit to už se dneska nedá. Rozhodně není pravda, že můžeme tady pošudlat jednu daň tady trošičku zkrátit jednu dotaci a zase bude dobře. To jsou takové parametrické změny, které odpovídají třeba Dubčekovu pražskému jaru v roce 1968 nebo Gorbačovově perestrojce v osmdesátých letech. Ne, že by to bylo špatné, znamenalo to určitou oblevu a úlevu, ale to byly právě ty změny, které umožňovaly tak nějak trošku lépe žít v rámci té totality, ale rozhodně to nebylo poražení té totality k tomu, abychom se my vymanili z toho socialistického systému, tak jsme museli projít zcela zásadní transformací ekonomiky na začátku devadesátých let. No a vzhledem k tomu, že jsem právě řekla, že už v podstatě 1/2 českého hospodářství dneska je socialistická, tak dneska už se to opravdu nedá pošudlat nějakými parametrickými úpravami, abychom my se mohli znovu vrátit k prosperitě, tak musíme projít naprosto zásadní proměnou celé ekonomiky, ekonom v podstatě má jasno v tom, jakým způsobem ta proměna musí vypadat, ale problém je v tom, že zatím potom ještě není celospolečenská poptávka, zatím ještě se neprobudilo dostatek lidí, takové množství, jako se probudilo třeba v roce 1989. Navíc jsme ještě příliš ovlivňováni tím vývojem v západní Evropě, který směřuje k nám, a proto v tuto chvíli ještě nejde takhle jednoduše udělat ono vylepšení a znovu nastartování české ekonomiky. Ale v okamžiku, kdy známe diagnózu a víme, co je špatně, tak můžeme alespoň ty špatné věci brzdit do té doby, než čas nazraje na tu zásadní společensko ekonomickou přeměnu celé ekonomiky a potom můžeme být tedy připraveni do těch změn pozitivně nastoupit. Jak tedy zní ona diagnóza těch problémů? Nejenom české, ale obecně evropské ekonomiky, ta diagnóza zní tak, že celá Evropa byla zachvácena novou levicovou progresivistickou kolektivistickou ideologií, která se nazývá esg nebo isg a jejímž nejviditelnějším projevem, takovou špičkou ledovce je Green Deal, ale Green Deal není jediným projevem téhle ideologie. Dalšími projevy jsou například různé genderové ideologie nebo kontrola svobody slova, ona rétorika o dezolátech a dezinformacích a podobně. Musíme si uvědomit, že zatímco ekologie je skvělá věc, tak Green Deal nemá s ekologii vůbec nic společného a je to v podstatě pouze ona levicová kolektivistická ideologie, jejímž cílem je v podstatě likvidace evropského průmyslu a likvidace evropského blahobytu, tahle ideologie musí být absolutně odmítnutá, jestliže tedy máme brzdit ono zlo a jestliže máme brzdit ony negativní změny, které se u nás stále ještě dějí a stále ještě se stupňují, tak musíme vyjít ze tří myšlenkových východisek, musíme být z toho, že absolutně odmítneme Green Deal, že vyhlásíme nulovou toleranci pro Green Deal. Pozor, nemá to nic společného s ekologií. Za druhé si musíme jednoznačně zachovat českou korunu, protože pokud si ji nezachováme, pokud přijmeme euro, tak tím v podstatě dáváme evropské centrální bance bianco šek na zavedení digitální měny centrální banky, což znamená absolutní sledování našich občanů a v podstatě čínský kreditní systém. Velký bratr. No a za třetí, musíme začít dramaticky odbourávat dotace, dotace dneska jsou hlavní příčinou toho, proč stát už tvoří polovinu ekonomiky a proč například není na důchody pouze dotace? Sami o sobě dneska představují zhruba 1/3 státního rozpočtu. Pokud bychom odbourali ideologicky motivované dotace, které souvisejí s Green Dealem, s gendery, s dotováním neziskovek, které do našich dětí cpou věci o genderu ve školách a tak dál. Pokud bychom tohle všechno odbourali, najednou by nebyl třeba ani problém s důchodovou reformou. Asi vás to překvapí, ale ony ty veřejné finance samy o sobě nejsou až tak špatném stavu, to, co tam je naprosto kalamitní, je právě ona složka dotací, takže dotace musíme začít dramaticky odbourávat. I jeden jedinec v jakémkoliv zastupitelském sboru, ať už to je europarlament, senát nebo Poslanecká sněmovna, jeden člověk může vždycky hlasovat podle těchto tří základních myšlenkových pilířů, a pokud vždycky zvedne ruku, anebo naopak nezvedne ruku v souladu s těmito principy? Nikdy nezvedne ruku pro zvýšení daní, vždycky zvedne ruku pro odbourání regulací, vždycky zvedne ruku proti čemukoliv, co souvisí s Green dealem a tak dál, potom jeden jednotlivec může brzdit to zlo, které se na nás hrne a může způsobit, může být onen jazýčkem na vahách, který způsobí, že bude rozdíl mezi naší zemí a mezitím třeba ještě daleko větším zlem, které zachvátí některé západní země a pokud se nám podaří tohle zlo brzdit, tak já jsem přesvědčená o tom, že to dějinné kyvadlo se překlopí zase na obrácenou stranu, protože žádný nesvobodný systém netrvá donekonečna a nazraje celospolečenská poptávka k tomu, abychom provedli přeměnu české ekonomiky a přeměnu české společnosti něčemu lepšímu a zažili další svobodné období, tak, jako jsme ho zažívali ve svobodných devadesátkách. To je ten důvod, proč jsem se rozhodla letos kandidovat do senátu.

Oblíbené štítky

Svobodní

Svobodní

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31