Hezký den, jsem SvoBOT. Můžete se mě zeptat na cokoli ohledně programu Svobodných. Naučil jsem se moudrosti Libora Vondráčka a politické názory strany Svobodní.

Hejduk: Kdo je na tom lépe, vlastník nemovitosti nebo nájemce?

Hejduk: Kdo je na tom lépe, vlastník nemovitosti nebo nájemce?

Trvalý pobyt

Institut trvalého pobytu je upraven v zákoně č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o evidenci obyvatel). Místem trvalého pobytu se rozumí adresa pobytu občana v ČR, kterou si občan zvolí zpravidla v místě, kde má rodinu, rodiče, byt nebo zaměstnání. Z pojmu občan vyplývá, že jde pouze o občany ČR. U cizích státních příslušníků se tedy postupuje podle jiného právního předpisu, a to podle zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR.

Občan ČR může mít jen jedno místo trvalého pobytu a to v objektu, který je označen číslem popisným, evidenčním či orientačním a který je určen k bydlení, ubytování či individuální rekreaci. V určitých případech stanovených zákonem může být místem trvalého pobytu sídlo ohlašovny (adresa úřadu).

Trvalý pobyt má z povahy věci evidenční charakter, nicméně v praxi mohou nastat situace, které mají dalekosáhlejší důsledky než jen samotný evidenční prvek (viz následující kapitola). Právo na zvolení místa trvalého pobytu podle zákona o evidenci obyvatel je veřejným subjektivním právem, proti jehož porušení rozhodnutím správního orgánu se může občan dovolat ochrany postupem podle § 65 a následujících správního řádu soudního před správním soudem. Součástí tohoto práva zvolení místa trvalého pobytu je rovněž právo na to, aby na dané adrese místa trvalého pobytu nebyly evidovány osoby, které pro to již nesplňují nebo přestaly splňovat zákonné podmínky. V tomto případě se postupuje podle § 12 zákona o evidenci obyvatel – institut zrušení údaje o místu trvalého pobytu (při splnění zákonných podmínek).

Místem trvalého pobytu občana v době jeho narození se dle § 10 odst. 3 zákona o evidenci obyvatel rozumí místo trvalého pobytu jeho matky (osvojitelky). Nemá-li matka (osvojitelka) na území ČR trvalý pobyt, je místem trvalého pobytu dítěte v době jeho narození místo trvalého pobytu otce (osvojitele). Pokud nelze zjistit místo trvalého pobytu dle § 10 odst. 3, rozumí se místem trvalého pobytu tohoto občana sídlo ohlašovny, v jejímž územním obvodu se občan narodil.

Co se týká změna adresy místa trvalého pobytu, tu občan ohlásí ohlašovně v místě nového trvalého pobytu. Při ohlášení změny místa trvalého pobytu občan vyplní a podepíše přihlašovací lístek k trvalému pobytu. Předloží platný občanský průkaz (nebo nemá-li platný občanský průkaz, předloží jiný obdobný doklad, který je veřejnou listinou – např. cestovní doklad, řidičský průkaz, rodný list) a doklad, který ho opravňuje užívat byt nebo dům (např. nájemní smlouvu; výpis z katastru nemovitostí si již ohlašovna pořizuje sama – není nutné jej dokládat) anebo úředně ověřené písemné potvrzení oprávněné osoby (např. vlastníka nemovitosti) o souhlasu s ohlášením změny místa trvalého pobytu a opět doklad, který to dokazuje (např. nájemní smlouvu). Úředně ověřené potvrzení se nevyžaduje v případě, že oprávněná osoba potvrdí svůj souhlas na přihlašovacím tiskopisu přímo na úřadu a předloží i doklad o oprávněnosti užívání bytu či domu.

Nájem bytu

Institut trvalého pobytu má úzký vztah i k jiným právním předpisům, jelikož jde o jeden z osobních údajů občana, z kterého vyplývají různá práva a povinnosti. S trvalým pobytem úzce souvisí problematika doručování, nájemní vztahy, určování místní příslušnosti soudů, správních a jiných orgánů, atd.

V následujícím textu se zaměřím právě na trvalý pobyt ve vztahu k nájmu a to z pohledu pronajímatele i nájemce, v případě, kdy jedné či druhé straně hrozí exekuce.

Pokud pronajímáte byt či jste v opačné pozici, tj. jste nájemcem bytu, může se stát, že budete řešit problém s exekucí, i když sami žádné dluhy nemáte. Následující text stručně popíše, jak takovou situaci řešit z obou pohledů (jak vlastníka bytu – pronajímatele, tak i nájemce).

  1. Když má dluhy nájemce.

Pokud jste vlastníkem bytu a rozhodli jste se, že ho budete pronajímat, je velmi důležité si zjistit platební morálku potencionálního nájemce. Ověřit si, zda má nájemce dluhy, je možné několika způsoby. V centrální evidenci exekucí, kterou spravuje Exekutorská komora ČR, si můžete zjistit, zda je proti dané osobě vedeno exekuční řízení či nikoli. Jde o evidenci exekucí, které jsou již ve fázi vykonatelnosti, nevedou se zde tedy návrhy na nařízení exekuce. Dále můžete při zjišťování platební morálky budoucího nájemce využívat různé registry a rejstříky. V těchto registrech jsou však vedeny jen některé dluhy, jelikož editorem těchto registrů jsou pouze určité subjekty – např. mobilní operátoři.  Nikdy tedy nebudete mít stoprocentní jistotu, zda je budoucí nájemník zcela bez dluhů. Může totiž nastat situace, kdy budoucí nájemník nedodržuje splátkový kalendář např. u nějaké půjčky a zatím je ve fázi mimosoudního vymáhání, tudíž není doposud nikde evidován v žádném registru či rejstříku jako dlužník.

Když už si někoho do nájmu vezmete, často bývá ožehavou otázkou přihlášení nájemce k trvalému pobytu. Často se stává, že pronajímatelé si do smlouvy zanášejí podmínku, že se nájemce v bytě nepřihlásí k trvalému pobytu. Pronajímatelé to dělají totiž z toho důvodu, že pokud bude mít nájemník problémy s exekucí, exekutor jde v prvé řadě na adresu místa trvalého pobytu, tj. do vašeho bytu, který pronajímáte.

V této souvislosti je třeba říci, že pronajímatel nemůže jakkoli smluvně zakázat nájemci, aby se v daném bytě nepřihlásil k trvalému pobytu. A to nejen sebe, ale i např. ostatních lidí, které s ním žijí ve společné domácnosti. K přihlášení k trvalému pobytu totiž postačuje platná nájemní smlouva (bez ohledu na to, zda tam je výslovně uvedeno, zda se zakazuje nájemci přihlášení k trvalému pobytu) a nájemce se stává oprávněnou osobou užívající daný byt dle § 10 odst. 6 zákona o evidenci obyvatel a může se tak přihlásit k trvalému pobytu, případně může dát rovněž souhlas s trvalým pobytem i dalším osobám (např. příbuzným). Souhlas pronajímatele v případě předložení platné nájemní smlouvy se tedy nevyžaduje, takže ustanovení zakazující přihlášení k trvalému pobytu je v takové smlouvě neplatné.

To, že se vám nájemce přihlásil k trvalému pobytu ve vaší nemovitosti, se však dozvíte. Obecní úřad má totiž povinnost do 15 dnů od zaevidování trvalého pobytu sdělit vlastníkovi objektu změnu v počtu přihlášených osob.

Z hlediska zákona o evidenci obyvatel není rozhodující, zda má či nemá nájemce v bytě hlášen trvalý pobyt, jelikož trvalý pobyt má, jak je již výše uvedeno, pouze evidenční charakter. V souvislosti s případnou exekucí nájemce to však není úplně pravda. Jak již bylo uvedeno výše, pokud má nájemce hlášený trvalý pobyt v bytě, který pronajímáte, exekutor půjde v prvé řadě na tuto adresu a následně bude provádět exekuci. V této situaci je stěžejní to, jak byla sepsána nájemní smlouva a hlavně co vše obsahuje předávací protokol k bytu. V každém případě je stěžejní veškerý movitý majetek, který přenecháváte nájemci k užívání, zaznamenat do předávacího protokolu k nájemní smlouvě (popřípadě provést rovněž fotodokumentaci těchto věcí). Tím dokazujete to, že tento majetek je ve vašem vlastnictví, tudíž pokud by se v budoucnu stalo, že by vám vykonavatel exekutora tento majetek zabavil s tím, že jde o majetek nájemce – dlužníka, můžete požádat o vyškrtnutí těchto zabavených věcí ve lhůtě 30 dnů plynoucích ode dne, kdy se dozvíte, že vaše věci byly zahrnuty do soupisu zabavených věcí. O návrhu na vyškrtnutí věcí ze soupisu zabaveného movitého majetku rozhoduje exekutor do 15 dnů od jeho doručení. Pokud exekutor vašemu návrhu po předložení důkazů o tom, že předmětné movité věci jsou ve vašem vlastnictví, vyhoví, věci vám navrátí. Pokud vám exekutor nevyhoví, budete se muset obrátit na příslušný soud a podat tzv. žalobu vylučovací. V soudním řízení pak musíte dokládat, že jste vlastníkem předmětných zabavených věcí a to např. účtenkou o koupi dané věci, svědeckou výpovědí, atd.

  1. Když má dluhy pronajímatel.

Pokud jste v roli nájemce, je prvořadé se zajímat o to, zda nemá v daném bytě hlášený trvalý pobyt předchozí nájemce. Neexistuje totiž povinností nájemce při ukončení nájmu si rovněž změnit adresu trvalého pobytu. Může tedy nastat situace, že předchozí nájemce již sice v bytě nebydlí, odstěhoval se, ale má tam stále evidovaný trvalý pobyt. Pokud by předchozí nájemce měl dluhy, bude ho kontaktovat na adrese trvalého pobytu. Není rozhodující, že se tam již fakticky nezdržuje. Vy byste se pak dohadovali s exekutorem, že předchozí nájemce v bytě již nebydlí, případně byste museli dokazovat, že předmětné movité věci jsou vaše a nikoli předchozího nájemce. I v roli nájemce tedy rozhodně platí, abyste si schovávali účtenky od veškerých svých movitých věcí. Předejdete tak budoucím komplikacím, které by mohly vzniknout.

Požadujte tedy od pronajímatele potvrzení o tom, že předchozí nájemce již nemá v daném bytě evidovaný trvalý pobyt. Takové potvrzení získá pronajímatel v případě vlastnictví bytu ve spolupráci s předsedou společenství vlastníků jednotek či předsedou bytového družstva a to tak, že požádají obecní úřad o tzv. výpis trvale hlášených osob na dané adrese a z výpisu poznají, kdo všechno má na dané adrese evidován trvalý pobyt. Pokud by se z výpisu zjistilo, že předchozí nájemce má stále na dané adrese evidován trvalý pobyt, ačkoli v bytě již nebydlí a byl s ním ukončen nájem, může vlastník – pronajímatel, podat žádost na zrušení údaje o místu trvalého pobytu předchozího nájemce dle § 12 zákona o evidenci obyvatel. Řízení pak probíhá ve správním řízení a výsledkem je rozhodnutí o zrušení údaje o místu trvalého pobytu.

Podobně jako v pozici pronajímatele, tak i v pozici nájemce si můžete ověřit bezdlužnost pronajímatele, vlastníka bytu, jelikož i tady existuje riziko nečekané návštěvy exekutora.  Opět můžete využít centrální evidenci exekucí či různé (komerční) registry či rejstříky.

Úřední adresa

Úřední adresa nebo též adresa sídla ohlašovny znamená, že občan může mít tuto adresu evidovanou jako místo trvalého pobytu. Nejčastějším případem, kdy občan má trvalý pobyt na adrese úřadu je, když mu je zrušen dosavadní údaj o místu trvalého pobytu ve správním řízení po splnění podmínek stanovených v § 12 zákona o evidenci obyvatel.

Občan, kterému je údaj o místu trvalého pobytu po nabytí právní moci rozhodnutí úředně zrušen, je následně povinen dle ustanovení § 14 odst. 1 písm. d) bod 9 zákona č. 328/1999 Sb., o občanských průkazech, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákona o občanských průkazech“) do 15 pracovních dnů od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí požádat správní orgán prvního stupně o vydání nového občanského průkazu, protože dle ustanovení § 11 odst. 1 písm. d) zákona o občanských průkazech nabytím právní moci rozhodnutí o zrušení údaje o místu jeho trvalého pobytu platnost dosavadního občanského průkazu skončila. Současně se dle ustanovení § 10 odst. 5 zákona o evidenci obyvatel stane místem jeho trvalého pobytu sídlo dané ohlašovny.

Novelou zákona č. 456/2016, kterým se mění zákon o evidenci obyvatel, s účinností od 1. 6. 2017, došlo k tomu, že v případě adresy místa trvalého pobytu na adrese sídla ohlašovny nebo adrese sídla zvláštní matriky je tento údaj označen v registru obyvatel, respektive informačním systému evidence obyvatel jako adresa úřadu (to neplatí, pokud má občan adresu místa trvalého pobytu na adrese sídla ohlašovny nebo adrese sídla zvláštní matriky z důvodu užívání objektu – např. byty, které jsou vystavěny ve stejné budově jako je adresa úřadu). Rovněž se poznámka týkající se adresy úřadu promítla do občanského průkazu. Výše uvedenou novelou došlo tedy i k tomu, že v kolonce adresa trvalého pobytu v občanském průkazu, pokud má občan adresu úřadu, dochází k vyznačení skutečnosti, že jde o adresu úřadu. V praxi došlo k tomu, že je z adresy trvalého pobytu občana, který je hlášen na úřední adrese, jednoznačně patrné, že jde o adresu úřadu, což do 1. 6. 2017 nebylo zřejmé (viz obrázek č. 1).

(Obrázek č. 1 – občanský průkaz, ve kterém je trvalý pobyt označen přízviskem, že jde o adresu úřadu: zdroj MV ČR).

Níže je uvedena statistika počtu úředních adres podle jednotlivých krajů.

KRAJK  1.1.2011K 1.1.2012K 1.01.2013K 01.01.2014K 01.01.2015K 01.01.2016K 1.1.2017
Jihočeský10792123331446116579188111937219391
Jihomoravský42881474105190155648584125892159210
Karlovarský9832110351247713425142891434514280
Královéhradecký10044118681338314964160941668716469
Liberecký8918105231243714243150821526615204
Moravskoslezský31842370384204645473472564734847145
Olomoucký16015202302118823223242962424025927
Pardubický907996721234314021144881504915706
Plzeňský13672158741794619834216742162821711
Středočeský28948342504023246858477864945750461
Ústecký21681247502739829313298012918628810
Vysočina718387691069711614120901267213187
Zlínský12139146961687718556195872055620477
Praha23161260552936332374355323674037212
Celkem246187284503322749356125375198381467385190

(Tabulka č. 1 – statistika počtu úředních adres podle jednotlivých krajů: zdroj MV ČR).

Z výše uvedené statistiky vyplývá, že k 1. 1. 2017 bylo hlášeno v ČR celkem 385 190 občanů na adrese úřadu. Nejvíce občanů, hlášených na adrese úřadu, bylo evidováno v Jihomoravském kraji, a to konkrétně 59 210. Naopak nejméně občanů s adresou úřadu měl Kraj Vysočina a to 13 187. Z celkové statistiky vyplývá, že počet občanů s adresou úřadu je v posledních 4 letech víceméně konstantní a ustálený.

Marek Hejduk,
člen Svobodných

Články vyjadřují osobní názor autora a nejsou oficiálním stanoviskem strany, pokud není uvedeno jinak.

 

Publikace:

MATES, Pavel a Vladimír SMEJKAL. E-government v České republice: právní a technologické aspekty. Praha: Leges, 2012. Teoretik. ISBN 978-80-87576-36-6.

Právní předpisy:

Zákon č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech, ve znění pozdějších předpisů.

Zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

Zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů.

Rozsudek Nejvyššího správního soudu, 2 As 24/2007-41, 13. 07.2007.

Elektronické zdroje:

http://www.mvcr.cz/clanek/hlaseni-trvaleho-pobytu-996765.aspx

https://www.ceecr.cz/

https://www.uoou.cz/pojem-osobni-udaj/d-1751

 

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Marek Hejduk

Marek Hejduk

Novinky

Nejnovější video

Zdravím. Tady Markéta Šichtařová ze společnosti Nextfinance. Dneska vám chci říct dost osobní věc, to, co vám teď řeknu, nemám nijak připravené. Bude to absolutní improvizace od srdíčka. Když jsme před více než 30 lety prožívali revoluci, tak jsme chtěli být součástí vyspělého a rozvinutého západu, chtěli jsme se odstřihnout od nefunkčního socialistického východu, no a dneska po víc než 30 letech se něco ošklivě zvrtnulo. Já mám soukromou konzultační společnost a v rámci téhle společnosti přicházím denně do kontaktu s kvantem lidí naprosto ze všech částí ekonomiky, od soukromého sektoru o státní, od velkých ředitelů velkých podniků o drobné živnostníky, ale i důchodce, kteří si chtějí nějak přilepšit k důchodu. Zkrátka přicházím do kontaktu s celým spektrem a průřezem české společnosti. A už dlouhou dobu, minimálně poslední tři nebo čtyři roky se setkávám s tím, že v podstatě všichni ti lidé, kteří mě oslovují, mají něco společného, já u nich cítím narůstající míru skepse a frustrace k poslednímu ekonomickému vývoji. No, a v poslední době tenhle můj pocit ještě zintenzivnil. Stala jsem se externistkou v jednom rádiu a tak trošku navedla dělám moderátorku v jednom, v jednom rádiu a jsem si zvu různé zajímavé osobnosti, které mají co říct k ekonomice. Vyzpovídala jsem už lidi, kteří působí v energetice, ve zdravotnictví, v těžkém průmyslu, ve službách, ve zbrojařství, a tak bych mohla pokračovat a prakticky všichni tihle lidé vždycky se se mnou podíleli. O rostoucí míru frustrace zástupci zemědělců říkali my už nemůžeme dál provozovat naše zemědělské podniky, nám už to prostě nefunguje, my už meleme. Z posledního, budeme letos znovu ve ztrátě. Jsme obviňováni z toho, že čerpáme dotace a že chceme další peníze a chceme další dotace. To není pravda, my prostě jenom chceme, aby nám stát nezasahoval do podnikání, my jenom chceme vyrábět, ale my nemůžeme vyrábět, protože my ty dotace dostáváme naopak za to, že nevyrábíme. Mluvila jsem se zástupci obranného průmyslu, ti říkají, vláda chce, abychom dodávali zbraně na Ukrajinu nebo třeba obranné systémy na Ukrajinu. Ale my nemůžeme, protože ačkoliv na nás vláda tlačí, tak banky nám v podstatě znemožňují, aby nám protistrana připsala peníze na účet, takže my nemáme z čeho vyrábět, takže my jsme pod dvojím tlakem, my prostě tímhle způsobem už nemůžeme fungovat dál. Mluvila se zástupci automobilového průmyslu, říkají, my sice se orientujeme na elektroauta, protože to je momentálně móda v celé Evropě, ale ono to prostě nefunguje. My vynakládáme obrovské investice na vývoj něčeho, o čem tušíme, že to bude slepá vývojová větev, protože s největší pravděpodobností budoucnost je v různých typech motorů, ale rozhodně ne pouze v elektromobilitě. My už tímhle způsobem nemůžeme fungovat dál, my chceme, aby někdo zachránil automobilový průmysl, mluvila jsem se zástupci energetiky, energetici říkají, my musíme uzavřít naše provozy, my jsme teď vypnuli další tepelnou elektrárnu, protože je prostě neekonomické provozovat ji a přitom ceny elektřiny před nedávnem byly na historických rekordech, přesto přese všechno. Kvůli politice Evropské unie. Kvůli emisním povolenkám se prostě nevyplatí vyrábět. Energetici říkají, energetická krize se znovu vrátí, státní energetická koncepce je naprosto nedomyšlená, v podstatě neexistuje. Je to guláš a bude z toho znovu velký průšvih. Mluvila jsem se zástupci potravinářů, potravináři říkají, my jsme nařčeni z toho, že máme drahé ceny, vysoké ceny potravin, ale jak máme vyrábět levné potraviny, když máme takhle drahé energie? V podstatě všichni, s kým mluvíte, tak uvažují o tom, že odejdou nejenom z České republiky, ale obecně z Evropy mimo Evropskou unii do nějaké třetí země, kde je levnější pracovní síla, kde je míň regulací, kde jsou levnější energie. Potom mluvíte s lidmi, kteří působí ve službách nebo třeba i na některých místech státní sféry a ti všichni si stěžují na to, že zápolí se svobodou slova, že se musí samo cenzurovat, že sice zatím se jim třeba nic konkrétního nestalo, ale že oni vědí, že v případě, že by si příliš pustili pusu na špacír, tak že by špatně dopadli a ta frustrace v té společnosti ohromně roste a co je na tom nejhorší? Všichni ti lidi, se kterými mluvíte, tak říkají, my se snažíme být diplomatičtí, my to nechceme říct na plná ústa, protože kdybychom to řekli, tak by hrozilo, že na nás stát zaklekne ještě víc, my se snažíme alespoň ještě chvíli fungovat a já si uvědomuje, vždycky vám 100 chutí jim to namítnout, ale když budete mlčet, tak naopak stát uvidí, že ustupujete a zatlačí na vás ještě víc, protože když nebudete klást odpor, bude se to jenom zhoršovat. Ono to není tak, že ti kolektivisté chtějí dosáhnout nějaké hranice a tam se zastaví a dál už nepůjdou, ono to je tak, že oni si budou pořád uzurpovat víc prostoru, dokud jim ten prostor budeme dávat. A právě na základě toho, jak mluvím s rostoucím okruhem lidí, kteří jsou už naprosto zoufalí, tak roste i moje frustrace z té současné ekonomické nebo možná celospolečenské situace a snad úplně nejhorší na tom je, že potom tady je obrovská skupina lidí, kteří jsou třeba zaměstnanci a vůbec si neuvědomují, co se děje, co tady bublá pod pokličkou, že jejich zaměstnavatelé mají obrovské problémy, protože oni v podstatě mají svoje jisté, oni mají pocit, že když by náhodou přišli o práci, stejně je státní sektor vždycky znovu zaměstná. Takže v podstatě se vůbec nic neděje a tihle lidé strkají hlavu do písku a nechtějí vidět, co se děje, buďto nechtějí vidět proto, protože to opravdu nevnímají, protože oni sami vzhledem k tomu, že třeba veřejně o ničem nemluví, tak se ani s žádnou cenzurou nesetkávají a nebo případně si to nechtějí připustit, protože kdyby si to museli připustit, tak by je asi padli hrozné deprese, zkrátka oni se prostě před vnímáním té situace uzavírají, takže společnost se polarizuje a na jedné straně tady obrovská skupina těch, kteří nevnímají, že něco je čím dál víc špatně, a na druhé straně je tady rostoucí skupina těch, kdo se probouzejí, kdo už vidí, že něco je špatně, ale v podstatě se to bojí říci, tak tohle není ten vysněný západ, na který jsme chtěli vstoupit v roce 1989 po krátké oblevě a doby bezbřehé svobody. V devadesátých letech se to všechno začalo znovu lámat a dneska směřujeme v podstatě zpátky do socialismu a teď já chci zdůraznit, že když říkám, že směřujeme do socialismu, tak to není vůbec nic nadneseného, není to nic květnatého, je to prostě fakt, protože když se podíváte na vývoj veřejných financí, tak zjistíte, že už v podstatě polovina výkonu ekonomiky je dneska přerozdělovaná státem, to znamená, my už jsme z poloviny, socialistická ekonomika, před rokem 89 bylo přerozdělováno státem něco přes 80 % HDP, tedy hospodářského výstupu a byli jsme ryze socialistická ekonomika, 100 procent výkonu nemohlo být přerozdělováno v historii nikde nikdy. O to se pokusili komunisté během několika dějinných příkladů. Pokusil se o to Stalin během válečné ekonomiky, pokusil se o to třeba polpot, pokusil se o to Mao ce Tung. Vždycky to skončilo hladomorem a totální kalamitou a mrtvými. Takže 100 procent ekonomiky spravované státem, to je komunismus, a to je technicky neproveditelné. No a my jsme dneska poloviční socialismus, protože už jsme zhruba na 50 %, takže když říkám, že se vracíme před rok 89, není to vůbec žádná nadsázka, to je prostě tvrdý statistický fakt. Když budete poslouchat vládu, tak zjistíte, že vláda je neustále povinně optimistická, poradci vlády, vládní ekonomové, členové vlády, všichni nám vykládají, jak už směřujeme ke šťastným zítřkům, jak už byla doba covidová, překonaná, že všechno zlé, co se u nás děje, že za to může třeba válka na Ukrajině a tak dál, vždycky tam jsou nějaké výmluvy, kdo za to může, ale faktem je, že statistika neukazuje, že bysme směřovali k těm lepším zítřkům. Vláda vám třeba řekne, že se zlepšují veřejné finance, protože vláda přijala nějaký daňový balíček, kterému říká konsolidační balíček a že na základě toho se veřejné finance zlepšily. No jo, ale vláda už vám neřekne kontext. A ten kontext zní, že v tom době, v té době socialismu před rokem 1989 my jsme jako Československo měli v vyrovnané veřejné finance, my jsme neměli žádný velký veřejný dluh, naše veřejné finance byly v podstatě v pořádku, ale ten problém, který u nás byl, spočíval v tom, že stát vlastnil a přerozděloval skoro všechno a to, co dneska dělá vláda, je, že ona sice trochu možná zlepšuje veřejné finance, trochu možná zlepšuje schodky státního rozpočtu, ale za cenu toho, že neustále meziročně rostou jak příjmy, tak výdaje státního rozpočtu, a to o víc než o inflaci. To znamená, že ten stát se neustále rozpíná, to znamená, že my se vracíme k tomu socialismu před ten rok 89. To jsou prostě statistická fakta. Stačí, když se rozkliknete stránky ministerstva financí a podíváte se na vývoj státního rozpočtu v meziročním srovnání a podíváte se, jak se vyvíjí příjmy a výdaje tohoto státního rozpočtu a tam se například dočtete položku, že transfery příspěvkovým organizacím, tedy v podstatě dotace, vzrostly meziročně o 26 %, o 26 % se zvýšil tento typ dotací a vláda říká, že všechno je v pořádku a že se zlepšují veřejné finance, to prostě není pravda. No, a tahle frustrace, kterou já zažívám v té poslední době, která je spojená hlavně s tím, že tedy mnoho těch podnikatelů pláče nad svým podnikáním, nad tím, že jsou likvidováni, ale že se v podstatě bojí ozvat, protože mají pocit, že když budou mlčet, budou s tím systémem konformní, tak se ještě nějakou dobu udrží. Tak tahle moje frustrace vyústila v určité rozhodnutí. Jedna věc je nevědět, co se děje, a mlčet, to je samozřejmě akceptovatelné, pokud ale víte, co se děje a mlčíte, tak to znamená tolerování toho zla a tolerovat zlo je zlo samo o sobě, takže já nechci tolerovat tohle zlo, já nechci tolerovat, mlčky souhlasit s tímto ničením naší ekonomiky a s ničením v podstatě našich civilizačních hodnot. A proto jsem se rozhodla k něčemu, o čem jsem roky doufala, že se mi to vyhne, co jsem nikdy nechtěla dělat, ale co teď? Mám pocit, že už mě k tomu situace dotlačila, totiž budu kandidovat do senátu a za chvíli vám vysvětlím, proč. Svoje síly jsem spojila se stranou svobodných, protože je to podle mého soudu jediná skutečně pravicová strana v České republice, a byť je to zatím Malá Strana, vidím v ní velký potenciál a já chci vrátit pravici její skutečný obsah, pravice u nás v podstatě zanikla, strany, které původně byly pravicové, zejména mám na mysli ODS, se posunuly doleva, protože jestliže nějaká strana přijme daňový balíček, který zvětšuje zdanění a zvětšuje stát. Což přesně sedí na ODS, tak to prostě není pravicová strana, ona sice o sobě jako pravicové straně mluví, ale její reálné kroky tomu absolutně neodpovídají. Čili ODS je už dneska pouze karikaturou té původní strany, která to kdysi byla, proto strana svobodných je pro mě jediná akceptovatelná a v rámci této strany svobodných na podzim budu kandidovat do senátu, ano? Jsem jeden člověk. Samozřejmě, že i kdybych se do toho senátu dostala, tak to nebude znamenat žádnou velkou revoluci v nastavení české ekonomiky, a přesto se domnívám, že má smysl neházet flintu do žita a že každý jednotlivec, ať už v rámci europarlamentu nebo senátu, anebo Poslanecké sněmovny. Je ohromně důležitý, protože, víte, i v padesátých letech minulého století existovaly velké rozdíly mezi zeměmi socialistického bloku, například v Sovětském svazu probíhaly stalinské čistky, existovaly tam gulagy, u nás v padesátých letech to nebylo snadné. Lidé z politických důvodů přicházely o práci, mnozí z nich seděli ve vězení, několik lidí zaplatilo i životem, ale zdaleka ten systém nebyl tak strašlivý, jako byl v Sovětském svazu a ten rozdíl, proč ten systém nebyl tak strašlivý, byl v tom, že u nás jsme nikdy nedošli do takového extrému, jako došli v Sovětském svazu, a než jsme do toho extrému my stačili dojít, tak se situace v Sovětském Rusku už zase začala obracet. Začalo tam docházet k mírné oblevě, takže u nás jsme nikdy vlastně nestihli dojít do těch nejhorších konců a už to je ten důvod, proč má smysl všechny ty špatné věci, které se momentálně dějí, má smysl brzdit? I malé brzdění těchto věcí je smysluplné, protože potom nestačíme dojít do těch nejhorších konců. Stačí se podívat například na rozdíl mezi českou, německou energetikou, německá energetika i v daleko extrémnějším stavu než česká, daleko víc se v Německu tlačí na zelené obnovitelné zdroje, Němci si vypnuli svoje jaderné elektrárny. Kdybychom my udělali totéž, co udělali Němci, naše energetická krize by byla ještě mnohem horší, než jaká byla dneska. Jsme ve stavu, kdy v podstatě Němci od nás naší stále ještě v uvozovkách, levnou energii nakupují, kdybychom my byli tak extrémní, jako jsou dneska Němci, situace u nás by byla totálně neúnosná, a to je přesně ten důvod, proč má smysl i v několika málo lidech brzdit implementování těch změn, které k nám přicházejí ze západu. Já vám nebudu říkat to, co asi chcete slyšet, totiž, že se nějakými parametry dá ta situace úplně pozměnit a vylepšit to už se dneska nedá. Rozhodně není pravda, že můžeme tady pošudlat jednu daň tady trošičku zkrátit jednu dotaci a zase bude dobře. To jsou takové parametrické změny, které odpovídají třeba Dubčekovu pražskému jaru v roce 1968 nebo Gorbačovově perestrojce v osmdesátých letech. Ne, že by to bylo špatné, znamenalo to určitou oblevu a úlevu, ale to byly právě ty změny, které umožňovaly tak nějak trošku lépe žít v rámci té totality, ale rozhodně to nebylo poražení té totality k tomu, abychom se my vymanili z toho socialistického systému, tak jsme museli projít zcela zásadní transformací ekonomiky na začátku devadesátých let. No a vzhledem k tomu, že jsem právě řekla, že už v podstatě 1/2 českého hospodářství dneska je socialistická, tak dneska už se to opravdu nedá pošudlat nějakými parametrickými úpravami, abychom my se mohli znovu vrátit k prosperitě, tak musíme projít naprosto zásadní proměnou celé ekonomiky, ekonom v podstatě má jasno v tom, jakým způsobem ta proměna musí vypadat, ale problém je v tom, že zatím potom ještě není celospolečenská poptávka, zatím ještě se neprobudilo dostatek lidí, takové množství, jako se probudilo třeba v roce 1989. Navíc jsme ještě příliš ovlivňováni tím vývojem v západní Evropě, který směřuje k nám, a proto v tuto chvíli ještě nejde takhle jednoduše udělat ono vylepšení a znovu nastartování české ekonomiky. Ale v okamžiku, kdy známe diagnózu a víme, co je špatně, tak můžeme alespoň ty špatné věci brzdit do té doby, než čas nazraje na tu zásadní společensko ekonomickou přeměnu celé ekonomiky a potom můžeme být tedy připraveni do těch změn pozitivně nastoupit. Jak tedy zní ona diagnóza těch problémů? Nejenom české, ale obecně evropské ekonomiky, ta diagnóza zní tak, že celá Evropa byla zachvácena novou levicovou progresivistickou kolektivistickou ideologií, která se nazývá esg nebo isg a jejímž nejviditelnějším projevem, takovou špičkou ledovce je Green Deal, ale Green Deal není jediným projevem téhle ideologie. Dalšími projevy jsou například různé genderové ideologie nebo kontrola svobody slova, ona rétorika o dezolátech a dezinformacích a podobně. Musíme si uvědomit, že zatímco ekologie je skvělá věc, tak Green Deal nemá s ekologii vůbec nic společného a je to v podstatě pouze ona levicová kolektivistická ideologie, jejímž cílem je v podstatě likvidace evropského průmyslu a likvidace evropského blahobytu, tahle ideologie musí být absolutně odmítnutá, jestliže tedy máme brzdit ono zlo a jestliže máme brzdit ony negativní změny, které se u nás stále ještě dějí a stále ještě se stupňují, tak musíme vyjít ze tří myšlenkových východisek, musíme být z toho, že absolutně odmítneme Green Deal, že vyhlásíme nulovou toleranci pro Green Deal. Pozor, nemá to nic společného s ekologií. Za druhé si musíme jednoznačně zachovat českou korunu, protože pokud si ji nezachováme, pokud přijmeme euro, tak tím v podstatě dáváme evropské centrální bance bianco šek na zavedení digitální měny centrální banky, což znamená absolutní sledování našich občanů a v podstatě čínský kreditní systém. Velký bratr. No a za třetí, musíme začít dramaticky odbourávat dotace, dotace dneska jsou hlavní příčinou toho, proč stát už tvoří polovinu ekonomiky a proč například není na důchody pouze dotace? Sami o sobě dneska představují zhruba 1/3 státního rozpočtu. Pokud bychom odbourali ideologicky motivované dotace, které souvisejí s Green Dealem, s gendery, s dotováním neziskovek, které do našich dětí cpou věci o genderu ve školách a tak dál. Pokud bychom tohle všechno odbourali, najednou by nebyl třeba ani problém s důchodovou reformou. Asi vás to překvapí, ale ony ty veřejné finance samy o sobě nejsou až tak špatném stavu, to, co tam je naprosto kalamitní, je právě ona složka dotací, takže dotace musíme začít dramaticky odbourávat. I jeden jedinec v jakémkoliv zastupitelském sboru, ať už to je europarlament, senát nebo Poslanecká sněmovna, jeden člověk může vždycky hlasovat podle těchto tří základních myšlenkových pilířů, a pokud vždycky zvedne ruku, anebo naopak nezvedne ruku v souladu s těmito principy? Nikdy nezvedne ruku pro zvýšení daní, vždycky zvedne ruku pro odbourání regulací, vždycky zvedne ruku proti čemukoliv, co souvisí s Green dealem a tak dál, potom jeden jednotlivec může brzdit to zlo, které se na nás hrne a může způsobit, může být onen jazýčkem na vahách, který způsobí, že bude rozdíl mezi naší zemí a mezitím třeba ještě daleko větším zlem, které zachvátí některé západní země a pokud se nám podaří tohle zlo brzdit, tak já jsem přesvědčená o tom, že to dějinné kyvadlo se překlopí zase na obrácenou stranu, protože žádný nesvobodný systém netrvá donekonečna a nazraje celospolečenská poptávka k tomu, abychom provedli přeměnu české ekonomiky a přeměnu české společnosti něčemu lepšímu a zažili další svobodné období, tak, jako jsme ho zažívali ve svobodných devadesátkách. To je ten důvod, proč jsem se rozhodla letos kandidovat do senátu.

Oblíbené štítky

Marek Hejduk

Marek Hejduk

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31