Hejduk: Evropo, kam kráčíš?

Ve svých 33 letech si bohužel začínám říkat, že dobře jsme se už měli. V následujícím období nás nečeká nic pozitivního. Životně jsem optimista, ale ať se snažím, jak se snažím, výhled nevidím dobře. Problémů, kterých se na nás valí, je už moc. A řešit je neumíme.

Místo toho, abychom řešili skutečné problémy, obracíme pozornost například na nesmyslný Green Deal. Řešíme, jak snížit teplotu planety o 1,5 stupně Celsia v horizontu desítek let. Přitom to, že se planeta otepluje, není nic tragického, z čeho bychom se měli „hroutit“. Jde o přirozený, normální vývoj naší planety. Vždycky to tak bylo, že chvíli bylo teplo, chvíli byla zima. Přírodní katastrofy byly, jsou a budou, bez ohledu na to, jestli bude planeta o 1,5 stupně teplejší nebo nikoli. V globální produkci skleníkových plynů Evropa zaujímá 9%, Čína 28%, USA 16% a Indie 6%. Nechci nikterak zpochybňovat naši částečnou „vinu“, ale zase na druhou stranu přijímat taková opatření, která nám podstatně zhorší naše žití, také není ideálním řešením. Měli bychom v tomto ohledu primárně tlačit na největší znečišťovatele, tj. Čínu a USA.

Dále řešíme, jak získávat obnovitelné zdroje? Místo toho, abychom nalézali řešení, kde brát energie (elektřinu, zemní plyn, atd.), tak si sami střílíme do vlastní nohy tím, že zavíráme např. v Německu či Belgii jaderné elektrárny bez toho, aniž bychom zajistili zdroje jiné. Zdroje docházejí a rapidně jejich cena letí nahoru. Každý klient zkrachovalé Bohemia Energy to pocítil velmi silně. Ropa, zemní plyn, elektřina – to vše velmi brzy nebude k mání. A my tomu jen tupě přihlížíme a děláme chaotická rozhodnutí. Reálně v brzké době hrozí blackout. Společnost je na energiích zcela závislá. Neumím si představit, pokud taková situace nastane, že bude blackout, co to vyvolá ve společnosti? Poroste napětí ve společnosti, budou sociální nepokoje. Vrátíme se ve vývoji zpět? Pravděpodobně ano. Máme si už, řečeno s nadsázkou, nakupovat petrolejové lampy a svíčky?

Green Deal dále mimo jiné zakazuje automobily se spalovacími motory. Elektromobilita by možná byla fajn, ale když nebude k dispozici samotná elektřina, na co budeme jezdit? Kde by byly dobíjecí stanice? Kdo by je vybudoval? Kdo si bude moci dovolit extrémně drahý elektromobil? Přijde mi to, že je to zase krok zpět. Pár lidí bude mít v republice elektromobil, část lidí bude jezdit na kole a zbytek nejchudších si pořídí osla a seno či jiné tažné zvíře. Opět krok zpět.

Není to jen samotný Green Deal, ale budeme se potýkat s celou řadou dalších problémů. Inflace letí vzhůru. Neustále se vše zdražuje, bydlení je čím dál více nedostupné, bude zkrátka velká ekonomická krize, která postihne hlavně střední třídu. Budou sociální nepokoje, konflikty uvnitř společnosti, poroste napětí, poroste nervozita (i s ohledem, co se děje kolem covidové krize). Koneckonců to, co se děje na polsko-běloruské hranici může být předzvěstí. To je velký problém, na který bychom se měli všichni momentálně zaměřit. Hrozí nám tu masivní migrace. Situace na hranicích Polska a Běloruska eskaluje. A co k tomu Evropská unie? Kromě proklamativních vyjádření některých představitelů EU nic! Poláci v pohraničí již mají obavy, že může přijít válka. Zatím však odolávají, ale jak dlouho se to dá vydržet?

Nepřipomíná vám to něco? Historie se bohužel opakuje. Za komunismu byla hranice mezi NATO a Varšavskou smlouvou. Když se podíváme na polsko-běloruskou hranici, vidíme dráty, zátarasy, provokace. Nerad bych byl zlým prorokem, ale vypadá to, že se vše vrací do starých kolejí.

Proto nezbývá, než v co největší míře mobilizovat občanskou společnost. V jednotě je totiž síla. Každý by se měl zajímat o to, co se děje kolem něho. Každý by měl kriticky uvažovat nad tím, co se kolem nás dnes a denně děje. Neměli bychom jen pasivně přijímat to, co za nás někdo vymyslí, zavede, uzákoní. Vše, co vede k destabilizaci, k diskriminaci, k potlačování práv a svobod, musí být včas zastaveno. Nebojme se. V historii jsme se už několikrát báli a jak to dopadlo. Pokud totiž budeme vše jen pasivně přijímat, může se stát, že jednou jako společnost dopadneme hodně špatně. Věřím, že to si nikdo z nás nepřeje….

Marek Hejduk

Články vyjadřují osobní názor autora a nejsou oficiálním stanoviskem strany, pokud není uvedeno jinak.

Ohodnoťte článek:

(1 hlas)