Zálom: Strategické myšlení v současné politice naprosto postrádám

„Myslím si, že západní člověk je na pokles své životní úrovně daleko citlivější a západní politik je daleko závislejší na podpoře voličů. Za takových podmínek bojovat s Ruskem pomocí sankcí, to je nerovný boj,” říká místopředseda Svobodných Luboš Zálom, který se obává, že ekonomické sankce proti Rusku se už vyčerpaly a jejich stupňováním bychom se stříleli do vlastní nohy.

Co říkáte výsledku prezidentských voleb ve Francii. Co vítězství Emanuela Macrona bude znamenat pro budoucnost Evropské unie, ve které Francie hraje významnou roli? 

Výsledek mě nijak nepřekvapil. Bylo jasné, že když se Marie Le Pen dostane do druhého kola, spojí se probruselské síly proti ní. Abych řekl pravdu, daleko více mě překvapil neúspěch Érica Zemmoura. Jeho rétorika mi připadala zajímavá, navíc to byla vlastně nová tvář, po Le Pen, která už má za sebou určité neúspěchy a je otázka, zda může vůbec něco nového nabídnout. Co bude výsledek voleb znamenat pro budoucnost Evropské unie? Podle mě jde o jasný signál, že vývoj půjde dál dopředu, k další integraci, k dalšímu potlačování národních států. Žádná zásadní změna. Jediné, co lze Francii přičíst k dobru, je její celkem racionální energetická politika. Francie bude dále prosazovat jadernou energetiku a věřím, že nedopustí, aby se zelené lobby podařilo celé unii naordinovat katastrofální politiku, jejíž následky teď dopadají na Německo.

Někteří komentátoři naznačovali, že vítězství pravicové kandidátky Marie Le Pen by mohlo znamenat oslabení Evropské unie, a tedy i ohrožení pro Českou republiku. Byly podle vás na místě tyto obavy? 

To je asi jediný důvod, proč jsem Marie Le Pen držel palce. I když by její zvolení neznamenalo vítězství nějaké pravicové alternativy, to je záležitost Francouzů. Ale očekával bych od jejího vítězství, že bude v Evropě někdo silný, kdo se bude snažit soustavně a hlavně z pozice velké země sypat do projektu evropské integrace písek. Navíc by bylo bývalo zajímavé sledovat, jak by se Brusel začal chovat k velkému členu Unie, v němž by zvítězil někdo, kdo má přinejmenším nálepku potížisty. Brusel dokáže dělat ramena na Polsko nebo Maďarsko. Ale Francie? To je v kontextu politického projektu EU úplně jiná kategorie. Tak či onak, nic takového se teď v Bruselu řešit nemusí, jedeme bohužel dál.  

V EU stále sílí tlak na čím dál přísnější ekonomické sankce proti Rusku kvůli válečné agresi na Ukrajině. Podporujete toto snažení? 

Já se trochu bojím, že možnosti ekonomických sankcí už se vyčerpaly a jejich stupňováním bychom se stříleli do vlastní nohy. Ostatně zdá se, že Rusko se na sankce dobře připravilo. Jiří Payne psal v jednom svém nedávném článku, že Rusko posledních osm let skupovalo po celém světě diamanty. Ty teď slouží jako základ, který má pomoci Rusku sankce překonat. Pokud to tak skutečně je, znamená to, že Rusko mělo lepší výchozí pozici a naše sankce zkrátka nemohly plně zafungovat. Pokles životní úrovně obyčejných Rusů je navíc dostatečně vyvážen dlouhodobou propagandou. Rusové patrně válku skutečně podporují a já nevím, co by se muselo stát a jak zásadně by jejich životní úroveň musela klesnout, aby si uvědomili, že příčinou jejich bídy je především Putin a jeho klika. Ostatně Rusové jsou na chudobu zvyklí. Mají ji obrazně řečeno zapsanou ve své genetické výbavě. Myslím si, že západní člověk je na pokles své životní úrovně daleko citlivější a západní politik je daleko závislejší na podpoře voličů. Za takových podmínek bojovat s Ruskem pomocí sankcí, to je nerovný boj. S trochou nadsázky, Evropa ještě dosud není tak nesvobodná, aby si mohla dovolit s Ruskem soupeřit v chudobě. 

Nicméně já jsem jednoznačně na straně Ukrajiny. Pokud bych viděl skutečně racionální a pro mě důvěryhodné ekonomické odůvodnění dalších sankcí, byl bych asi pro ně. Ale takové zdůvodnění by se muselo podobat vojenskému plánu. Musela by to být skutečná strategie, která říká, čeho se má dosáhnout, za jak dlouho, kolik to bude stát. A musela by obsahovat nějaká úniková východiska, kdyby se plány nepodařilo dovést do konce. Zatím, jak jsou sankce koncipovány, mi to připadá daleko víc jako náhodné pokusy. Vlastně pokusy na nás, na občanech západních zemí. Jako by politici nenesli žádnou odpovědnost za výsledek. Je to stejné, jako kdyby generál v poli poslal hromadně a bez jakéhokoliv plánu divize na nepřátelská postavení a doufal, že to nějak dopadne. A když nedopadne, jsou v záloze další divize. Takhle přece nejde ničeho dosáhnout. 

Čím dál častěji se mluví také o úplném zákazu dovozu plynu či dalších surovin z Ruska do Evropské unie. Byl by to podle vás správný krok? 

Rovnou přiznám, že protože nejsem ekonom, neumím to spočítat. Jak jsem řekl v předchozí odpovědi, pokud se mluví o tom, že bychom se měli zcela odstřihnout od ruských surovin, musí to přece někdo spočítat. Sankce takového druhu jsou ve své pravé podstatě válečný plán a musí být tedy jasné, čeho se má dosáhnout. A stejně tak vědět, co se stane, když se cíle do stanoveného času nedosáhne. Tohle strategické myšlení v současné politice naprosto postrádám. Dokud nebudeme mít v ruce něco jako ekonomický válečný plán, můžu se k tomu vyjádřit jen jako filozof. Pokud by takové sankce, něco tak radikálního jako odstřihnutí se od ruských surovin, skutečně znamenaly ruskou porážku a pád Putinova režimu, byl bych pro. Ruská porážka je a měla by být náš egoistický morální cíl. Ale nesmí se stát, že by něco takového bolelo více nás než Rusy. Pokud chceme vést s Ruskem ekonomickou válku, nesmí se občané naší země stát obrazně řečeno potravou pro děla. Pokud lidé jako Fiala mluví o zákazu dovozu plynu, jsem si naprosto jistý, že nemají v ruce vůbec žádný plán a pouze trestuhodně hazardují s životní úrovní občanů, pro které pracují. 

Do ukrajinského Kyjeva míří čím dál tím víc světových státníků, aby vyjádřili této zemi podporu. Na druhou stranu rakouský ministr zahraničí oznámil, že nesouhlasí s přijetím Ukrajiny do Evropské unie. Jaký podle vás je možné očekávat vývoj situace na Ukrajině? Podaří se podle vás situaci v dohledné době stabilizovat? 

Do Kyjeva jezdí tolik politiků, že se skoro ptám, která cestovní kancelář začne jako první takový zájezd nabízet ve svém portfoliu. Jako dobrodružnou a politicky angažovanou cestu. Kdo ví. Ale vážně. Myslím, že rakouský ministr se vyjádřil správně. V tuto chvíli se nemůžeme tvářit, že nabídka přijetí Ukrajiny do EU je snad něco víc než jen gesto podpory. Dělá se účet bez hostinského. Nikdo neví, jak tato válka skončí a kolik peněz si vůbec vyžádá obnova Ukrajiny. Nikdo neví, jak velké břemeno by rychlé přijetí Ukrajiny do EU pro celé společenství znamenalo. Znovu narážím na to, co jsem řekl dříve. Pouze se vysílají signály, ale nikdo nemá nic spočteno. Jako by fakta přestala být důležitá a politika se odehrávala jen na úrovni signálů a frází. Jak vlastně celá situace na Ukrajině dopadne? Odpověď na takovou otázku vůbec nic nestojí, a proto na ni může odpovědět každý. Skutečná odpověď podle mě zní, že nikdo nic neví a nic nelze reálně odhadovat natož předvídat. Ostatně první otázka by měla znít, do jaké míry se vůbec lze spoléhat na informace, které o válce dostáváme. Můžeme sledovat ruskou propagandu, můžeme sledovat ukrajinskou propagandu, můžeme sledovat západní propagandu, a pak z toho vytvořit nějaký průměr, který bude stejně do větší či menší míry vzdálen od reality. Vzpomínám si, že na začátku války, někdy začátkem března, někteří analytici tvrdili, že Rusko má prostředků nejvýš na tři týdny vedení války. Že pak se bojeschopnost ruských jednotek zcela zhroutí.

Je pravda, že bojeschopnost je diskutabilní, ale je asi jasné, že i teď, na přelomu dubna a května, jsou Rusové stále schopní vést válku. Sice asi špatně, ale nehroutí se. Jsou schopni bombardovat ukrajinská města, terorizovat obyvatelstvo, zaměstnávat ukrajinské jednotky. Já si ukládám články na toto téma od začátku války. Asi by nebylo od věci udělat si takové malé srovnání, co říkal ten který analytik v únoru a co říká dnes. Nicméně abych si také přihřál svou polívčičku a když už se mě ptáte, zahrál si také trochu na analytika: v tuto chvíli se patrně zhroutil ruský plán na obklíčení ukrajinských jednotek na východě země. Takže se Rusové stáhnou do tzv. separatistických republik a budou se snažit udržet alespoň toto území. Tato území už Ukrajina vlastně dávno ztratila, byla jí odňata prostřednictvím Minského diktátu. Takže v tu chvíli se západní podpora Ukrajině změní v tradiční appeasement a západní politici začnou tlačit na ukrajinského prezidenta, ať se s Ruskem kouká domluvit. Ten tak učiní. Tzv. separatistické republiky budou přičleněny k Rusku. Stejně tak Krym. Všichni budou schopni takovou situaci propagandisticky vykázat jako úspěch. To vše proběhne nejpozději do poloviny léta. Pokud se to stane, budu se dmout pýchou, jak dobře jsem to odhadl. Pokud ne, pouze se zařadím do početného zástupu těch komentátorů, kteří se zbůhdarma dopustili nějaké předpovědi, která nevyšla, ale nikdy nebudou muset uznat, že se spletli. Ale tohle byla samozřejmě nadsázka. Řeknu pouze jednu svoji domněnku, kterou myslím naprosto vážně: jsem si jistý, že na Ukrajině budou použité taktické jaderné zbraně. Média nás na tuto možnost připravují tak dlouhodobě a zároveň poměrně opatrně, že bych si na to skoro vsadil.  

Když se ještě vrátím k EU, tak kromě války na Ukrajině se v poslední době intenzivně řeší např. sjednocení nabíječek na všechny mobilní přístroje. Jak se stavíte k této iniciativě? 

Vidíte, a já myslel, že válka na Ukrajině alespoň zaměstná politiky natolik, že nebudou vymýšlet nesmysly. Zdá se, že jejich kapacita je nezměrná. Svobodní před lety postavili svoji volební kampaň do eurovoleb na pojmu „Euronesmysly“. Shrnuli jsme pod tento pojem všechny možné absurdní regulace, zákazy a příkazy, od zákazu žárovek, přes regulaci zahnutí banánů až po normy na příkon vysavačů. Měli jsme heslo „Posvítíme si na euronesmysly“. A ukázalo se, že tohle lidé skutečně vnímají jako problém. Jako něco, co do značné míry definuje Evropskou unii jako takovou. Neustálou snahu něco usměrňovat. Neustále zasahovat tam, kde má fungovat přirozený vývoj. Tehdy se nám podařilo uspět a dostali jsme do europarlamentu Petra Macha. Snaha unifikovat nabíječky je další takový euronesmysl. Trh očividně ve skutečnosti nic takového nepotřebuje a nechce. Jinak by už dávno byl na trhu pouze jeden typ konektoru. Ostatně stejně jako se ustanovily jiné standardy. Oblast IT je krásným příkladem toho, jak se standardy ustanovují vlastně samy, zdola. Standardy zapojení grafických karet. Konektory USB. Některé standardy vlastně samy vymizely nebo jsou na okraji všeho dění, protože o ně nebyl zájem, například velký konkurent USB, zapojení FireWire. Vůbec na to není potřeba nějaké regulace shora. S iniciativou, která chce sjednotit nabíječky, nelze souhlasit. Zajímavé je, že ji podporují Piráti, kteří se kdysi stavěli do pozice velkých zastánců svobodného vývoje v oblasti informačních technologií. Tehdy to byla nová a mladá strana a mnoho voličů jim na to skočilo. Dnes jsou Piráti, a jejich postoj k této iniciativě to také ukazuje, už jen stará, papalášská levice se zoufale starým obsahem.

Články vyjadřují osobní názor autora a nejsou oficiálním stanoviskem strany, pokud není uvedeno jinak.

Zdroj: Parlamentní listy

Ohodnoťte článek:

(1 hlas)