Bytová krize v České republice dále nabírá na obrátkách. Ceny bytů dále rostou, úroky na hypotéky trhají rekordy a dostupnost bydlení se v naší zemí ve srovnání s Evropou stále zhoršuje. Na příčiny tohoto stavu jsme se v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz ptali místopředsedy Svobodných Luboše Záloma, který si nebral servítky a za hlavního viníka označil stát a jeho snahy všechno regulovat. „Lidé očekávají, že stát tuto situaci nějakými novými, lepšími zásahy vyřeší. Samozřejmě nevyřeší nic,“ je přesvědčený Zálom, který za Svobodné nabízí zcela jiný pohled na řešení současné situace.

Česká republika se opět propadla v žebříčku dostupnosti bydlení na poslední místo. Jestliže na pořízení bytu o rozloze 70 m2 vloni stačilo 13,3 průměrného hrubého ročního platu, letos budete potřebovat 14,4 průměrného platu. Čím je to podle vás způsobeno především?

Jsem přesvědčen, že na vině jsou jednoznačně státní zásahy, které brání rychlejší výstavbě bytů. Jakékoliv státní zásahy způsobují nedostatek. Ať už chybí na trhu toaletní papír a dámské vložky nebo třeba byty, vždycky je na vině státní plánovač a politik, který vnáší do systému chaos. A když si vezmeme ten dlouhý řetěz faktorů, které vstupují do produkce, od ceny práce až třeba po ceny surovin, nikdy nevíte, kde se jaký státní zásah projeví a v jaké míře. Česká republika už dlouho patří mezi země, kde si člověk na vlastní bydlení vydělává nejdéle. Zároveň je pravda, že je u nás míra vlastnického bydlení o dost vyšší než třeba v sousedním Německu, což ale nutně nemusí být nic negativního. Teď se sešlo víc faktorů najednou. Kromě cen surovin jsou to teď i naprosto šílené ceny energií, které se v ekonomice promítnou úplně do všeho. Ale to bych opakoval všeobecně známé teze. Nicméně to, že za vystřelené ceny bytů mohou v principu státní zásahy, to se opakuje málo. Jaký je pak důsledek? Lidé očekávají, že stát tuto situaci nějakými novými, lepšími zásahy vyřeší. Samozřejmě nevyřeší nic. 

Představitelé developerů upozorňují na to. že hlavním problémem je to, že se v ČR stále staví velmi málo bytů a že tedy velký převis poptávky nad nabídkou způsobuje vysoké ceny nemovitostí. Souhlasíte s tímto postojem? 

Naprosto s nimi souhlasím. U nás jsme si zvykli dívat se na developery jako na nepřítele. Přitom od nich očekáváme, že nám developerské firmy vyřeší celorepublikový bytový problém. Podívejme se, kolik měst uplatňuje nějakou formu stavební uzávěry. Ono nemusí jít o explicitní stavební uzávěru. Tedy stopstav pro změny územního plánu. Formou stavební uzávěry může být například koeficient na počet parkovacích míst na jednu postavenou bytovou jednotku. Pokud město stanoví developerům tak vysoký koeficient, že se pak nevyplatí bytový dům postavit, je jasné, jak to dopadne. Nestaví se dost rychle a ceny bytů stoupají. Vidět developery jako nepřítele je podle mě v dnešní době jeden z nejkřiklavějších projevů antikapitalistické mentality. 

Z některých statistik však vyplývá, že přestože je například v Praze poptávka každý rok po asi 10 tisících bytech, v metropoli je k dnešnímu dni podle odhadů více jak 90 tisíc neobsazených bytů. Není podle vás třeba proto spíš hledat řešení ve využití tohoto bytového fondu, než zastavovat další a další území novými byty? 

Ze kterých statistik to vyplývá? Takové žonglování s počty bytů přece nedává smysl. Co je to neobsazený byt? Pokládá se za něj byt, který je například používán pro krátkodobé pronájmy? Nebo je to byt, který je úplně vybydlený a prázdný? Nebo je to byt, který dejme tomu rodina koupí pro své dítě a v daný okamžik jej nikomu nepronajala, ale za týden, až statistické šetření skončí, už byt pronajatý bude? Jak velkému počtu lidí se může vyplatit koupit byt, zadlužit se, a nechat jej prázdný? A kolik lidí si kupuje byty vyloženě kvůli pasivnímu příjmu? A je takovému podnikání u nás trh nebo spíše zbytky trhu nakloněn? Určitě znáte Kyiosakiho knihy. To jsou bible pasivního příjmu. Ale obávám se, že to, co tam Robert Kyiosaki popisuje, nákupy levných bytů, jejich pronájem, budování pasivního příjmu na pronajímání bytů, to je možné v Americe, kde je trh velmi pružný a svobodný, ale ne u nás, kde na každém kroku zakopáváte o nějakou překážku, kterou vám do cesty položil stát nebo třeba město. Pokud skutečně existuje 90 tisíc skutečně neobsazených bytů, tedy bytů, které žádným způsobem nepracují v ekonomice, čemuž příliš nevěřím, pak se ptejme, proč tomu tak je a jaké jsou tady bariéry, aby se někde tahle nabídka setkala s poptávkou. Já jsem tržní fundamentalista. Pokud se poptávka není schopna setkat s nabídkou, musíme někde hledat úředníka nebo politika, který to způsobil. Ostatně v Praze můžeme jedno takového jméno hned uvést: Martin Stropnický.

Někteří odpůrci nové bytové výstavby často argumentují tím, že nové byty stejně skupují investoři, příp. spekulanti, kteří byty nechávají neobsazené a mají je jen k uložení peněz, nebo je draze pronajímají. Co si o tom myslíte? 

Na to jsem vlastně odpověděl. Na spekulaci není nic špatného. Každý obchod je spekulace. Každá výměna menší hodnoty za vyšší je spekulace. A co dělá spekulant s byty? Hledá příležitost a svojí aktivitou ve skutečnosti trh rozhýbává. A pokud jde o drahé pronajímání, co si pod tím máme představit? Za jakou cenu by vlastník měl byt pronajímat, abychom netvrdili, že je nájem drahý? Chceme mluvit o nějakém nadměrném zisku? Nezaslouženém zisku? Samozřejmě, o nadměrných ziscích se tady v poslední době hodně mluví a já skoro myslím, že naše socialistická Fialova vláda klidně může sáhnout po zdanění tzv. nadměrných zisků majitelů bytů v Praze. Dneska je u nás už možné všechno. Pokud je tady významný počet bytů, který není pronajímán, pak se ptejme, proč tomu tak je. Znovu, proč se poptávka nesetkává s nabídkou. A pak si zkusme uvědomit, kolik nesmyslných regulací a státních zásahů zaplevelilo naši ekonomiku. Mluvme o tom, jak trh osvobodit. Představte si naprosto svobodný trh. Kapitalismus bez přívlastku. Nevěřím tomu, že by stát se skutečně svobodnou kapitalistickou ekonomikou čelil nějaké bytové krizi!

Změnit bytovou politiku v České republice chtělo již několik minulých vlád, žádné se to zatím nepovedlo. Kdyby byli Svobodní ve vládě, na co by se v této oblasti soustředili?  My chceme komplexní řešení. Nezaměřujeme se jen na jednu oblast, tedy v tomto případě na bytovou politiku. Naše řešení jsou globální, jdou na podstatu ekonomických zákonitostí. Nepřemýšlíme o tom, jak věci uregulovat a jak pomocí aktivních zásahů armády úředníků donutit trh pracovat tak, jak bychom chtěli. Trh nefunguje pod donucením. Podnikatel nepracuje pod namířenou zbraní. Snížení daní, uvolnění pracovního trhu, zrušení bezpočtu různých ekologických či energetických regulací, jakým je třeba nesmyslný povinný energetický štítek, to by měl být základ. Dále lze mnohé spravit na úrovni komunální politiky. O nepřímých formách stavebních uzávěr jsem se už zmínil. Je ale potřeba si uvědomit, že neexistuje žádný zázračný lék, který zafunguje hned. Pokud by voliči v této zemi skutečně začali volit s odvahou a s rozumem, trvalo by několik let, než by se trh rozhýbal. Je to však jediná cesta. Víte, ono je na druhou stranu možné, že se bytový problém vyřeší sám. Vyřeší jej demografie. Pokud mladí lidé nebudou mít možnost se osamostatnit a zakládat rodiny, dříve nebo později budou stávající majitelé vymírat a byty se budou postupně uvolňovat. Tomu však nemůžeme říkat řešení. A navíc, i kdyby se v tu chvíli politici oddychli, že problém je vyřešen, nepochybně přijde další problém v jiné oblasti. Způsobený stejným faktorem: bandou socialistů u vlády.

Nicméně bytová politika se netýká pouze vlády, ale přímý dopad na ní mají také radnice. Je podle vás dnešní systém nastaven správně, nebo by měl stát městům a obcím výrazněji pomáhat řešit jejich lokální problémy s bydlením? 

Jakmile se stát začne míchat do kompetencí měst a obcí, nedopadá to dobře. Vzpomeňme si například, jak stát zkomplikoval situaci mnoha měst, když jim v podstatě nařizuje zřizovat sociální byty, ať už k tomu město má podmínky a prostředky nebo nemá. Já se domnívám, že stát není schopen řešit specifické problémy měst. Neměl by se jim plést do práce. Ostatně sám stát toho má spoustu co napravovat. Pokud by stát začal oblast bydlení masivně deregulovat, pomohlo by to samo o sobě a prospěch by z toho měla i města.

Když zamířím k vám do Berouna, jak se daří vašemu městu zvládat bytovou politiku? Je něco, co byste chtěl v této oblasti změnit na úrovni vašeho města? 

Jak asi víte, Beroun se nedávno v celorepublikovém šetření umístil na druhém místě mezi městy, v nichž se lidem nejlépe žije. Jednou z charakteristik, na kterou se šetření zaměřilo, byla i dostupnost bydlení. Beroun se rozrůstá stabilním tempem, třebaže patří mezi dražší lokality, což je přirozené, vzhledem k blízkosti Prahy. Beroun má v tuto chvíli nějakých dvacet tisíc lidí, během pěti let se očekává nárůst asi o dalších šest tisíc. Předpokládám, že developeři mají spočítané, jak rychle se jim jejich investice vrátí a jak velký zájem o jejich byty na trhu bude. Beroun má jiný problém. Zatímco počet obyvatel roste, tísníme se v nedostatečné infrastruktuře. Nestačí kapacita silnic, chybí obchvat, začíná být problém s vodou, nestaví se tady dostatek školek, jsou obtíže se sháněním zubařů a tak podobně. Infrastrukturu bude potřeba řešit. Nedostatečná infrastruktura je tady vlastně jeden z důvodů, proč mnoho občanů Berouna vidí rozrůstání města jako hrozbu. Každý další obyvatel je pro ně vlastně někdo, s kým se budou muset o to víc tísnit na zacpané hlavní silnici a s kým budou soutěžit o to, zda se jejich dítě dostane do školky. To je potřeba změnit. Já často opakuji, že město, které neroste, začne šedivět, stárnout a chudnout. Každého dalšího občana vidím spíš jako příležitost. Ale radnice musí dělat to, co má v popisu práce. 

Velkou komplikací v dostupnosti bydlení se stalo také markantní zvýšení úrokových sazeb, což způsobilo zdražení hypoték asi o trojnásobek. Měly by podle vás na tuto situaci reagovat obce a města a více investovat například do startovacích bytů pro mladé rodiny nebo dostupného bydlení pro seniory?

Je to lákavé téma pro každého populistu, nabídnout startovací byty pro mladé. Osobně na něco takového příliš nevěřím. Za prvé, nejsem si jistý, jestli je v silách města vůbec pokrýt poptávku mladých lidí a nějak mezi nimi potom vybírat, kdo si startovací byt zaslouží, je nedůstojné a korupční. Za druhé, znamená to, že někdo jiný takové bydlení zaplatí. Někdo, kdo si sám pořídil byt, zadlužil se a má zvláště v dnešní době velké starosti, jak utáhnout energie a splácet hypotéku, musí ze svých daní přispívat ještě na startovací byty. Je to nespravedlivé. Za třetí, obávám se, že jakmile by stát nebo města začaly masivně stavět byty, povede to k dalšímu a v tomto případě umělému zvyšování cen. Stát si může vždycky dovolit zaplatit víc. Státní garance čehokoliv ve skutečnosti dostupnost daného statku snižují. Bydlení pro seniory je trochu jiná záležitost. I tady si myslím, že by stát pokud možno zasahovat neměl. Vedle toho je ale i tady potřeba rozhýbat trh. Aby senior, který se potřebuje přestěhovat do menšího, mohl svůj byt rychle prodat a získat menší. Co se týče seniorů, myslím že ty bude teď daleko více trápit státní regulace maximálního vytápění. S tím ale bohužel město nic nezmůže. Jakákoliv pomoc na úrovni rozpočtu města se vždycky děje na úkor někoho druhého. A někdo musí konečně říct dost. Neustálým přerozdělováním pomoci od jedněch strádajících k jiným bědným se tahle země z problémů nedostane.

Luboš Zálom, místopředseda strany

Články vyjadřují osobní názor autora a nejsou oficiálním stanoviskem strany, pokud není uvedeno jinak.

Zdroj: Parlamentní listy