„Že doba hojnosti skončila, to si říct musíme. A kdo jiný by měl umět říci lidem pravdu, byť může být pro ně nepříjemná, než Svobodní,“ říká na rovinu právník Libor Vondráček, který je od října 2019 předsedou Svobodných, který se mimo jiné v televizním rozhovoru s Janou Bobošíkovou rezolutně postavil nejen za obranu svobody, ale také za nízké daně a úsporný stát. „Rozdávání dávek pouze pro vybrané a ty, kteří si vystojí frontu, tak to je politika, kterou bych čekal od sociální demokracie a ne od ODS a současné vlády. Osobně v poslední době příliš nerozlišuji mezi oběma vládami,“ říká Libor Vondráček.
Současná politická i vojenská situace ve světě je velmi napjatá. Vy jste právník se specializací na mezinárodní právo, podle informací na vašem osobním webu pochází vaše babička z Ukrajiny. Jak se díváte na současnou situaci kolem Ukrajiny?
Situace na Ukrajině se zásadně změnila uznáním Luhanské a Doněcké republiky a vstupem ruských vojsk na Ukrajinu. Je pravdou, že minské dohody nebyly dodržovány, což bylo ze strany Ukrajiny i deklarováno. To ovšem nic nemění na tom, že počínání Ruské a Běloruské armády je naprosto nepřípustné. Pokud bychom přistoupili na to, že byť osm let přetrvávající občanská válka je důvodem pro vpád cizích vojsk, pak se takto může postupovat na mnoha místech světa, a to bychom si rozhodně neměli přát. Když se válčí, jsou všechny předchozí křivdy stranou a musíme si zastat napadeného. Obecně je ale potřeba vyvažovat oba principy, které jsou zde ve sporu, územní celistvost a svrchovanost existujících států a zároveň i právo na sebeurčení národů a daných oblastí. Nejde si brát vždy jen jeden z nich podle toho, jaký se nám v danou chvíli právě hodí.
Premiér Petr Fiala hovoří o tom, že jsme v souvislostí s válkou na Ukrajině připraveni na vše. Na válku, na přerušení dodávek ropy a plynu, na uprchlickou vlnu… Co si o tom myslíte?
To je podle mého názoru naprostý nesmysl. Česká azylová a migrační legislativa je dobrá, ovšem na zajištění bezpečnosti vlastního státu a výpadky ropy rozhodně připraveni nejsme. To je dle mého názoru zásadní problém. V oblasti obrany bychom měli mít daleko větší možnost bránit své území vlastními prostředky a vlastní armádou. Naše armáda k tomu určitě připravena není. Náš bezpečností expert David Bohbot upozorňuje dlouhodobě na to, že podobné výzvy nejsme jako Česká republika sami schopni plnit. Ze strany premiéra Fialy to jsou jen silácká slova, která neodpovídají realitě, a proto nejsou na místě.
Ze zahraničí pojďme k nám domů. Jak by Svobodní jednali, pokud by uspěli ve volbách, a měli vládní zodpovědnost? Současná i předchozí vládní reprezentace se vzájemně obviňují z rozpoutání drahoty. Kdo je dle vašeho názoru zodpovědný za současnou velkou inflaci?
Zodpovědnost nesou všichni. Bohužel to tak je. Andrej Babiš rozhazoval peníze do vzduchu. Před volbami si kupoval voliče. Naprosto radikálně zvyšoval v posledních letech zadlužení státu. To se podepsalo na inflaci. Do oběhu bylo dáno jednoduše velké množství peněz, za které nebyla žádná protihodnota. Proto také začalo docházet ke stagflaci, tedy stagnaci výroby a současné inflaci. Naše ekonomika na několik měsíců zpomalila, někde zcela zastavila a plody sklízíme dnes. Vše bylo navíc umocněno zelenou politikou Bruselu, která je podporována nahlas a otevřeně současnou vládou a podporována byla i předchozí vládou Andreje Babiše, který ve finále Bruselu vždy všechno odkýval. Proto zatím osobně příliš nerozlišuji mezi oběma vládami. Na zásadní verdikt je ale přece jen ještě brzy. Že dojde ke zdražování bylo jasné, ale bohužel to bylo viditelné až po volbách, takže naše připravené recepty nepoužijeme.
Jak by ale současnou situaci řešili Svobodní?
Řešení je docela jednoduché a můžeme se u něj inspirovat například v Polsku. Potřeba je snižovat daně v oblasti energetiky nebo pohonných hmot. V dnešní době zaplatí každý za plnou nádrž 109 korun jen na podporu biopaliv. Oproti okolním státům v našem okolí, vyjma Německa či Rakouska, máme i vysokou spotřební daň na pohonné hmoty. Dle mého názoru je potřeba řešit věci systémově. Rozdávání dávek pouze pro vybrané a ty, kteří si vystojí frontu, tak to je politika, kterou bych čekal od sociální demokracie, a ne od ODS a současné vlády.
Hovoříte o snížení DPH a spotřební daně, což jsou plošné daně, které nejvíce naplňují státní rozpočet. Jak byste potom řešil otázky zdravotnictví, školství apod. a současně udržoval sociální smír?
Zásah do schodku státního rozpočtu by měl být radikální. V zásadě se mně líbí názor bývalého prezidenta Václava Klause, že by bylo nejjednodušší a nejspravedlivější škrtnout ve všech kapitolách rozpočtu stejné procento a říct ministrům: Nějak to udělejte. Dvě stě osmdesát miliard schodku státního rozpočtu je hrozně velká částka na to, aby se dělaly jen kosmetické úpravy a vybírali, jestli uberete tam jednu miliardu a jinde dvě miliardy. Je potřeba úplně změnit přistup ke státnímu rozpočtu. Na druhé straně bychom ale daně i snižovali. Třeba na už vzpomínané na pohonné hmoty, energie… tedy na něco, co má v důsledku dopad na koncovou cenu produktů a služeb pro všechny lidi. Pokud bychom udělali tyto vstupu pro podnikatele i zaměstnance levnější, tak by se to promítlo do změny cen služeb, výrobků a vliv by to mělo také na kupní sílu na trhu. Navíc bychom ušetřili peníze za platy úředníků, kteří budou na nové rozšíření okruhu sociálních dávek dohlížet.
Pokud by se na všem, o čem hovoříte našla shoda mezi politickou reprezentací, tak by se ale přesto musel najít člověk, který by se postavil před odboráře, ministerské úředníky, lékaře, učitele a řekne jim, že doba hojnosti skončila, platy se snižují a přicházet bude propouštění. Dokázal byste jim to říct vy sám?
Že doba hojnosti skončila, to si říct musíme. A kdo jiný by měl umět říci lidem pravdu, byť může být pro ně nepříjemná, než Svobodní. Dlouhodobě máme k dispozici seznam celých úřadů, které jsou ke zrušení. Je jich minimálně třicet šest. Škrtat musíme i na jednotlivých odborech a už vůbec nepřijímat nové úředníky na nová ministerstva a úřady tak, jak to udělala současná vláda.Další věcí je například tří a půl miliardový výdaj na plošné testování od začátku roku. A to je jen dobře viditelná ukázka, jak se k veřejným financím přistupuje obecně, což se nám vrátí jako bumerang.
V souvislosti s Pandemickým zákonem jste vloni v létě řekl, že nám „hrozí moresy, které k nám přicházejí z Německa“. Které jste měl na mysli?
Když mluvíme o Pandemickém zákonu, tak novela, která byla nedávno přijata, do značné míry kopíruje znění obdobného zákona v Německu. Konkrétní příklad. Ministerstvo zdravotnictví může určit nějaké své podřízené úředníky, v Německu je to celý Kochův institut, který bez toho, aby se vedla na úrovni parlamentu jakákoliv diskuse, sám rozhodne, že se zkrátí platnost Covid pasů ze šesti na tři měsíce. Protože je k tomu na základě podobného Pandemického zákona v Německu zmocněn, tak to udělat může. Stejně tak to může dopadnout u nás, kdy zmocnění úředníci na základě vlastních rozhodnutí mohou měnit zásadní věci v rámci celé společnosti. To je naprosto v rozporu s jedním pilířů demokratické společnosti, dělbou moci.
V médiích jste se vyjádřil, že s SPD se sice v mnohém aktuálně shodnete, ale jsou mezi vámi také velké rozdíly. Můžete být konkrétnější v čem se Svobodní od SPD odlišují a v čem si jsou blízcí?
Rozdílné je už jen to, odkud se generují současní viditelní činitelé SPD, což jsou často bývalí poslanci ČSSD nebo europoslanec David. To předurčuje tíhnutí SPD k levicové ideologii. Také je mezi námi rozdíl v tom, že prvky přímé demokracie jako lidové veto prosazujeme nejen pro ostatní, ale máme i silnou vlastní 13 let fungující vnitrostranickou demokracii. Určitě se lišíme v přístupu zaváděním nových zákonů a omezení, my chceme legislativní džungli prosekat, ne zhustit. Odmítáme řízení trhu, chceme zrušit všechny dotace, a ne je jen přesměrovat. Chceme věci řešit systémově. Třeba zestátnění exekutorů je sice líbivé gesto, ale my bychom radši postupovali zrušením DPH z jejich služeb, což lidem ihned zcela reálně sníží dluhy o 20 %… Rád budu však spolupracovat na všem, na čem se shodneme a musím uznat, že SPD byla v poslanecké sněmovně jediná, která se při projednávání a schvalování Pandemického zákona zastala práv a svobod našich občanů.
Zmínil jste levicovost SPD. Jaká je filosofie vaší strany. Při volbách do Poslanecké sněmovny jste se hlásili k pravici. Jsou Svobodní pravicovou stranou?
Jednoznačně. Pokud pravici definujeme, jako stát, který nevstupuje svým občanům zbytečně do života, nesnaží se zvyšovat daně, aby mohl zaplatit větší agendu, aby mohl rozdělovat dotace na ty „správné“ věci a pokud vnímáme pravici jako filosofii, která se snaží vytvořit lidem prostředí, ve kterém si sami určují svůj osud a nerozhodovala o nich vláda, tak jsme jednoznačně na pravici.
Ctíte také pojmy jako jsou kapitalismus a svobodný trh?
Určitě ano. Kapitalismu dnes bohužel dělá špatnou reklamu současný stav věcí, který je za kapitalismus vydáván. Ve skutečnosti stát přerozděluje 63,5 procenta z toho, co si lidé vydělají a je to tedy výrazně více socialismus než kapitalismus. Lidé dnes mají pocit, že z Bruselu k nám přichází kapitalismus, což je naprostý nesmysl, protože odtud přichází „socialismus s lidskou tváří“, který je živen nadnárodními korporacemi, kterým se takový centralismus hodí. Socialismus k nám bohužel přichází dnes přichází z východu i západu.
Kapitalismus je svoboda a zodpovědnost jednotlivce, návrat k přirozeným vztahům ve společnosti, volná a férová soutěž, která ve svém důsledku přináší lidem blahobyt. Což potvrdil růst západních zemí v období, kdy u nás vládl socialismus. Lidé však hodně zjednodušují a my musíme neustále vysvětlovat, že Evropská unie je v zásadě socialistický projekt, což svými slovy potvrdila i komunistka Kateřina Konečná, a rozhodně nereprezentuje kapitalismus, ke kterému se hlásíme.
Ve svých materiálech Svobodní zdůrazňují jako svoji nejvyšší hodnotu svobodu jednotlivce. Jak se této hodnotě daří v současném Česku?
Svobodě jednotlivce se u nás přestalo dařit už od první vlády Václava Klause. Pak se začalo ukrajovat z naší svobody kolečko po kolečku. Jako u salámu. Doba související s koronavirem jen celý vývoj akcelerovala a urychlila choutky některých mocipánů, kteří touží ještě více zasahovat lidem do jejich životů a řídit jejich osudy.
Koho myslíte těmi mocipány?
Omezovači našich svobod jsou typicky eurokomisaři a všichni, kteří jejich trendy přebíraji. Jako příklad si vezmu doporučení, které přišlo v rámci konference o budoucnosti Evropské unie z Bruselu. V něm se píší naprosto šokující věci. Například se má prosazovat společné zavedení nebo navýšení daně z masa a cukroviny. Pokud si člověk tyto materiály pročte, tak má dojem, že tito lidé žijí v naprosto jiném světě. Pokud se ale podíváme do dvacet let starých dokumentů, tak zjistíme, že to, o čem se tehdy jen diskutovalo v rámci doporučení, se dnes stává realitou.
Když se budeme držet v ideové rovině, tak které směry a hnutí v Evropské unii vidíte jako nepřijatelné, které omezují svobody dle vašich stanov?
Určitě je to socialismus ve všech barvách. Ať už je to rudý, duhový nebo zelený socialismus, bruselský, který se dnes zaštiťuje ochranou přírody, ale ve skutečnosti je to spíše parodie na ochranu přírody a velký byznys. Snaha lidem nastolit nové vzory chování tak, abychom vnímali, že produkce je něco špatného.
Mikuláš Peksa dokonce řekl, že by bylo dobré, abychom na našem území nevyráběli takové množství energie a spíše si ji nechali dovážet. To všechno vytváří závislost našeho státu a následně to vytváří nutnost, podřizovat se někomu mimo naše území. Tento centralismus a přesouvání rozhodování do Bruselu vede k okrajování svobod lidí. Lidé si těžko dohlédnou na bruselského byrokrata, zatímco svému starostovi dokáží osobně vynadat, aby je o svobody nepřipravoval.
Co říkáte Liberální demokracii?
Jako Libor mám stejný slovní základ ve svém křestním jméně jako liberalismus (úsměv). Liberalismus vychází z latinského překladu slova svoboda. Liberalismus, tak jak jej prezentovala rakouská škola, bylo něco, k čemu jsme se hlásili. Dnes se bohužel liberalismem zaštiťují lidé, kterým vůbec nejde o svobodu jednotlivců, ale naopak tímto pojmem jen překrývají, že jim jí chtějí sebrat. Socialisté mnoha líbivých barev nejsou liberálové v původním slova smyslu. Já jako Libor bych se nerad boje za liberalismus v tom klasickém slova smyslu vzdal (úsměv), přestože dnes se k němu nelze hlásit bez výhrad.
Na závěr se zastavme u letošních voleb. Čekají nás komunální, třetinové senátní a volby do Magistrátu hlavního města Praha. Zúčastní se Svobodní všech těchto voleb?
Určitě se zúčastníme. Naší obecnou filosofií je decentralizace, takže na základě podobných principů pracujeme i uvnitř strany. To znamená, že každá buňka si svoji volební strategii pro komunální volby zvolí sama. A pokud jde o senátní volby, tak bychom rádi po těchto volbách neměli už jen jediného senátora.
Půjdete do voleb sami a nebo necháte na místních buňkách, jaké partnery do koalice si zvolí?
Rozhodně to necháme na lidech v obcích a městech. Oni sami ví, jestli je dobré spolupracovat s konkrétními lidmi, kteří reprezentují konkrétní stranu. Komunální volby stojí na integritě konkrétních lidí. Naši členové jsou dospělí a svéprávní lidé a určitě se rozhodnou správně a po podzimních volbách budeme mít více jak sto zastupitelů, jak se nám to podařilo v předchozích volbách v roce 2018.
Koho byste rád viděl za rok na Pražském hradě v pozici našeho nového prezidenta?
Svého kandidáta stavět nebudeme. Rád bych ale na hradě viděl někoho, kdo projde našim sítem. Dnes už je docela široký výběr z kandidátů, kteří by naším sítem prošli. Na koho ale nakonec ukážeme prstem a koho třeba i v kampani podpoříme, to se teprve rozhodne. Uvidíme, jaká budou v naší společnosti témata i nálady za půl roku a s nimi budou i různé šance jednotlivých kandidátů. Pro nás je důležité, aby ten člověk neměl závadnou historii a měl stejný pohled na svět. Musí být s námi zajedno v nepřijetí eura a zachování naši korunu. Máme i další otázky. Pokud se v nich shodneme, tak nám bude jedno, jestli to bude Petr nebo Pavel. Hlavně aby to nebyl Petr Pavel (úsměv), Andrej Babiš nebo jiní, kteří se už předvedli až moc.
Články vyjadřují osobní názor autora a nejsou oficiálním stanoviskem strany, pokud není uvedeno jinak.
Zdroj: Parlamentní listy
