Hezký den, jsem SvoBOT. Můžete se mě zeptat na cokoli ohledně programu Svobodných. Naučil jsem se moudrosti Libora Vondráčka a politické názory strany Svobodní.

ROZHOVOR: “Psal Prymulovi, psal Hamáčkovi, nic. Nový senátor: Půjde o přežití. Je třeba snížit daně a po vzoru podnikatelů zásadně odtučnit úřady”

ROZHOVOR: “Psal Prymulovi, psal Hamáčkovi, nic. Nový senátor: Půjde o přežití. Je třeba snížit daně a po vzoru podnikatelů zásadně odtučnit úřady”

Snažil se zprostředkovat nákup plicních ventilátorů a od ministerstev Romana Prymuly a Jana Hamáčka se nedobral ani relevantní kontaktní osoby. Nově zvolený senátor Jaroslav Chalupský (Svobodní), který na Pelhřimovsku porazil senátního matadora Milana Štěcha, varuje vládu před situací v Česku. Lidé v důsledku omezení kvůli epidemii covidu-19 dluží už i na energiích, nemluvě o hypotékách. Vzhledem k výkonům vlády v době koronaviru už nebudou mít chuť odvádět daně ani z toho mála, co teď na trhu získají.

Premiér Andrej Babiš si pochvaloval, jak jsme ekonomicky předběhli Španělsko a Itálii, není to ale spíše tak, že tyto státy se o to více propadly? Nezapomíná premiér při takových výrocích trochu na to, že je v Česku hodně lidí, kteří po Novém roce budou mít vážné ekonomické problémy?

Uvědomil jsem si, že premiérova slova už tak nějak pouštím jedním uchem tam a druhým ven. V jeho slovech stále chybí obsah a argumenty, upnul se jen na reklamní výkřiky, proto nemám důvod jeho tvrzení brát příliš vážně.

Když se člověk podívá, v jaké kondici je Itálie nebo Španělsko, kde je dlouhodobě nezaměstnanost mladých do 25 let okolo 55 %, pak si nemyslím, že bychom se měli srovnávat právě s těmito státy.

V příštím roce se jistě něco ekonomicky zlomí. Myslím si, že vývoj nás dovede k nějaké změně. Už jen pro to, že budou sněmovní volby. My jen musíme udělat vše potřebné, aby to byla změna očistná, taková, která nás opět nahodí do správných kolejí. Musíme se vrátit k osvědčeným principům, že hodnotu nelze vytvořit z ničeho, že ten, kdo hodnotu vytváří a směňuje jí na trhu, nemůže se mít nejhůře ze všech díky upířím daním a odvodům pro nenasytný aparát včetně politických neziskovek okusujících svobody občanů.

Nesmíme dopustit, abychom se vrátili k socialisticko-totalitnímu nastavení země, kde nás budou obsluhovat tři zahraniční řetězce a dva internetové obchody a lidé do nich budou nosit jen peníze získané z dávek a podpor, které si vláda na jejich účet bude neustále víc a víc půjčovat. Možná budeme mít šanci zažít opět svobodu devadesátek, ale již s daleko větší zkušeností.

Desetitisíce drobných podnikatelů odtuční až na kost a budou bojovat o své přežití. To samé bude muset udělat státní aparát. Tedy pokud mu nedovolíme si dál na náš úkor půjčovat.

Až skončí kurzarbeit a další podpůrné programy, hrozí zde opravdu kolaps té nejslabší sociální skupiny? Např. samoživitelek? Jak jim pomoct?

Já si paradoxně myslím, že kolaps zažije především státní sféra. Po tom, co zažili drobní podnikatelé ve službách, v maloobchodu, OSVČ a všichni, kdo se živí přímou směnou svých poskytovaných služeb za peníze, nebudou mít žádnou ochotu z toho, co si horko těžko na trhu vybojují, odvádět něco státu. Snad nějaký ten příslovečný desátek, pokud uvidí, že za něj dostávají nějakou adekvátní veřejnou službu. Rozhodně nebudou odvádět polovinu svých příjmů. A i za tento desátek budou chtít vidět více a lépe zaplaceného zdravotního personálu v nemocnicích, hasičů v záchranném systému, policistů pomáhajících na ulicích. Maximálně jeden skleňák se všemi ministerstvy jako řídicí ústředí veřejných služeb. Nebudou chtít platit tuny lidí přisátých na státních penězích.

Ten, kdo něco umí a je schopen druhému poskytovat nějakou hodnotu, ten ji vždy smění za peníze. Ať už jsou to kadeřnice, maséři, šéfkuchaři, maloobchodní speciálky, servisy, zedníci, instalatéři, tesaři, truhláři, lékaři, zubaři atd atd.

Je třeba zásadně snížit daňové břemeno. Člověk s průměrnou mzdou odvede státu celkově téměř 65 % ze svého výdělku na daních. V peněžence pracujícím zbývá málo na uživení rodiny, a to je neúnosné. Nejsem velkým fanouškem programů jako kurzarbeit v době, kdy vláda nezakazuje chodit do práce. Bez práce nejsou koláče. Lidé musí mít motivaci pracovat a jsem si jist, že víc než sociální dávky pomáhá zdravým lidem to, když si mohou peníze vydělat vlastní prací. Proto je lepší si případně aktivně a rychle najít novou práci třeba tam, kde šikovné ruce a bystrá hlava zrovna chybí. To je lepší varianta, než když jsou zavázáni smlouvou u firmy, která jejich místo stejně už nikdy neobnoví, ale v rámci kurzarbaitu si je stále udržuje (doma).

Když už jsme u toho kurzarbeitu, dává vám smysl? Není to tak, že s jeho koncem prostě skokově zaniknou i ta pracovní místa, která byla touto státní podporou jen uměle „udržována na přístrojích“?

Smysl mi to dává v této chvíli. Když zaměstnavatel nemůže plnit roli zaměstnavatele a dávat zaměstnancům práci, protože stát zakázal jeho provoz. V takovém případě by naopak nebylo logické, aby jim dával plat bez kurzarbeitu. Po ukončení zákazů, ale kurzarbeit nepodporuji. Ale to už jsem řekl v minulé otázce.

„Nechápu, proč bychom měli mít 40 tisíc hospod. Možná se budeme divit, až skončí tato fáze uzavřené společnosti, že zjistíme, že restaurací potřebujeme jen polovinu. Naštěstí stále běží a funguje průmysl,“ pronesl předák druhé největší odborové organizace v zemi, Bohumír Dufek. Kdyby část OSVČ skončila na úřadu práce, trhu práce by to prý prospělo. Jak na jeho slova pohlížíte?

O tom, kdo na trhu přežije a kdo zanikne, musí rozhodovat jen poptávka, nabídka a zákazník. Ne politici nahodilými plošnými zákazy. A už vůbec ne nějaký populistický mimoň jako pan Dufek, který si chce vrážením klínů mezi lidi získat pozornost.

Stát má dodávat servis podnikatelské sféře a statisíce drobných a středních podnikání má tvořit stabilitu obslužnosti ve státě. Když některý zleniví nebo něco podcení, vypadne z trhu a nahradí ho jiný, přirozený koloběh jde dál.

Restaurace a kavárny si v posledních letech prošly mnoha komplikacemi, zvláště hospody na vesnicích prošly tvrdou zkouškou (částečný zákaz kouření, EET, úplný zákaz kouření atd.). Na vesnicích jsou dnes často jediným místem, kde se lidé mohou scházet a utužovat sousedské vztahy, tato funkce hospod je podobně důležitá jako ta ekonomická.

Nenutil bych pana Dufka stoupnout si chvíli za pípu, aby si to vyzkoušel. Stačilo by, kdyby za ty svoje služby, které nyní svým členům poskytuje, vybíral na svou výplatu peníze přímo a v hotovosti. Aby přišel za každým a řekl: „Šáhni do peněženky a dej mi 300 Kč, já za ně půjdu do médií okopávat kotníky podnikatelům“. Jak dlouho by mu taková odborářská živnost prosperovala?

Je podle vás, s ohledem na současnou situaci, kdy počty nakažených klesají, na místě prodlužovat nouzový stav i za datum 20. listopadu? Ministr vnitra Jan Hamáček to bude požadovat…

V březnu bylo leccos omluvitelné. Byla zde spousta neznámých a bylo na místě postupovat opatrně. Nyní po roce zkušeností, a to i celosvětových, jako daňový poplatník skoro nechci slyšet o nějakých zákazech a příkazech. Za ty stovky miliard, které má vláda k dispozici, chci, aby se postarala s co nejmenším dopadem do běžného fungování každé rodiny. Za to si ten aparát platíme. Na to si platíme zdravotní pojištění. Na to mu dáváme každý přes 63 % ze svých peněženek a navíc nám k tomu stát nadělal ještě pěkné dluhy. Není tedy řešením, že nám vezme zbývajících 40 % tím, že zamkne provozovny, pokladny, znemožní jakýkoli příjem, uvězní nás doma s naprostou odevzdaností na papírování COVID almužny. Pokud vůbec nějaká přijde. A pokud přijde, tak jsou to peníze vypůjčené na náš vrub a budeme je muset splácet. Jsou to naše budoucí peníze, peníze našich dětí.

Nouzový stav je silný nástroj na uskutečňování potřebných kroků v krizi. Ale o to víc by měl být následně zkontrolován.

Pomáhal jsem jedné firmě získat kontakt, na který by mohli zaslat k posouzení nabídku plicních ventilátorů z Izraele, protože sami nebyli týden schopni najít správný stůl, na který tu nabídku položit. Využil jsem nejvyšších pák, psal sms přímo panu Prymulovi, nakonec i panu Hamáčkovi, který alespoň odpovídal, přeposlal jsem veškerou korespondenci jako senátor na osobní e-mail pana Hamáčka, mezi tím ta dodavatelská firma ještě na kontakty týmu nákupčích covid-19, ale bez odezvy. Situace, kdy rozhodují hodiny, ventilátory chce celá planeta, mizí pod rukama, my můžeme mít do dvou dnů 480 ks, tak jako například dodali slovenské vládě, česká vláda není schopna za 3 týdny ani sdělit e-mailovou adresu či osobu, komu se má nabídka předat, aby ji posoudil a rozhodl o ní. A těmto „krizovým manažerům“ máme věřit? Máme jim dát do ruky možnosti nouzového stavu? Máme si od nich nechat zruinovat podnikání, sedět doma a nečinně sledovat zprávy, jak nakupují nehomologovaný zdravotnický materiál s rizikem pro personál? Možná kdyby mi pan Prymula odpověděl na sms a začal ten večer řešit ventilátory místo návštěvy restaurace, mohl být dnes ještě ministrem.

Vláda měla prostřednictvím nějakého konzilia odborníků jasně a plošně vysvětlil vše, co ví o viru. Vysvětlit podstatu, vysvětlit rizika, která hrozí a co lze účinně dělat, abychom ta rizika eliminovali nebo snížili na minimum. Dát doporučení, návod jak postupovat. A pak měla nechat každého podnikatele či živnostníka, aby si sám vyhodnotil svou konkrétní situaci a přistoupil k tomu individuálně a zodpovědně. Aby mohl i nadále fungovat a sám se živit, starat se o své zákazníky, byť v omezeném režimu. Samozřejmě to má vláda kontrolovat, ne represivně, ale konzultačně, kdy přijde někdo z hygieny a řekne, kde co ještě třeba doladit, komu se co kde ještě navíc osvědčilo atp. Nikdo se nechce nakazit, dostat reputaci, že nakazil své zákazníky, ale zároveň si nikdo nechce umotat kolem krku oprátku z dluhů.

Pokud by tedy nouzový stav a tvrdá opatření trvala i po 20. 11., lze očekávat narůstající nespokojenost a také otevřenou ignoraci pravidel?

Ano lze. Půjde o holé přežití. V regionu už má většina na krku dluhy za energie, za nájmy, za zboží dodané na fakturu, kde naběhla splatnost. Nezmiňuji už vůbec rodinné hypotéky, půjčky atd. Oproti tomu praktická zkušenost, že vláda vás nikdy nezachrání, že je to čistě na vás a budou to jen lidé kolem vás, kteří vám pomohou, to přinese odpor dávat daně na něco, co nefunguje a přinese i v krizi prospěch jen někomu. Danit z toho mála bolí mnohem víc než danit v době, kdy se firmám daří. Proto bych raději nad scénářem dlouhého udržování zavřených obchodů ani nepřemýšlel. Obchody jsou přitom často papežštější než papež a hygienicky byly dobře vybaveny už v první vlně. Jako vždy zareagovaly rychleji a efektivněji, proto bych se nebál tu odpovědnost převést na ně. Nechal bych otevřeno a dal bych určitá hygienická pravidla, která podnikatelé sami vědí, že se vyplatí dodržovat. Minimálně proto, aby si nevyřadili personál z provozu. Protežovat řetězce naprosto neřeší tu deklarovanou snahu ministra Havlíčka o „snížení mobility obyvatel“. Spíš naopak, všechny dáváme dohromady na jednom místě, už ani košíky se nedezinfikují. Jde o diskriminační chování na trhu.

Mají například děti zůstat nadále mimo školy? Jaký má v tuto chvíli smysl distanční výuka?

Distanční výuka je velmi náročná pro učitele, ale i pro rodiče. Vím, jak to probíhá u nás doma. Opět bych se nebál převést pravomoci a odpovědnost níže, na samotné školy. Ony samy si nejlépe poradí a nejlépe odhadnou svoje síly.

Aktuálně jsem od učitelů dostal do mailu návrh ohledně „turnusové výuky“, kterým by se mohla vláda inspirovat. Myslím, že by školám mělo být umožněno, aby pokud na to mají děti, učitele i rodiče vybavení, učili turnusově. Bylo by jen na nich, zda to využijí. Například děti budou chodit do školy, kde paní učitelka bude mít zapnutý notebook a svůj výklad bude druhé půlce vysílat distančně, jak to dělala v minulých týdnech, když je učila z domova.

Vláda nyní pracuje na třech scénářích vývoje v prosinci, s ohledem na Vánoce. I z opozice zaznělo, že to je poprvé, co se vláda na něco připravuje dopředu. Domníváte se, že normálně prožité Vánoce jsou pro Čechy tak důležité, že si premiér Babiš nedovolí provádět zásadní omezení?

Nedokážu odhadnout, co udělá premiér Babiš, ale jak už jsem říkal, mohou zachránit statisíce pracovních míst u desetitisíců podnikatelů, služby dnes u nás zaměstnávají 60 % pracujících a oproti průmyslu, který zaměstnává jen 30 %, služby opravdu trpí.

Obávám se, že letošní vánoční sezona, natož pak nějaká vánoční pohoda mezi lidmi, je nenávratně pryč. Obchodníci mají sezonu od půlky října do konce ledna. Jakmile to nečekaně zdrcneme na 14 dnů před Štědrým dnem, pak to nikomu nic dobrého nepřinese.

Ministr vnitra Jan Hamáček plánuje zřízení parlamentní vyšetřovací komise pro analýzu chyb před druhou vlnou koronaviru. Je to podle vás dobrý nápad?

Z chyb je potřeba se poučit tak, aby se na ně nezapomnělo. Za 3 roky si nikdo nebude pamatovat, co kdo udělal a řekl. Zároveň bych byl nerad, kdyby to bylo zneužito k předvolebnímu boji v příštím volebním roce do Poslanecké sněmovny. Takže pokud půjde opravdu o hledání „nejlepší zkušenosti“, abychom chyby neopakovaly, tak ano, je to dobrý nápad.

Pro pana Hamáčka bych měl hned jeden námět – zkontrolovat, jak vláda v nouzovém stavu vůbec komunikuje a proč není schopna tři týdny sdělit jméno či e-mail kompetentní osoby, která by rozhodla o nabídnuté dodávce 480 ks nedostatkových plicních ventilátorů? Pan Prymula nekomunikuje vůbec, pan Hamáček tak, aby se neřeklo. A to i na apel senátora. Jaké možnosti má pak běžný občan, úřad či firma? Ale o tom už jsem mluvil v předchozí otázce.

Měly by výstupy této vyšetřovací komise být politické nebo i trestně právní? A vůči komu?

Hmotná odpovědnost za prokazatelné způsobení škody u politiků i úředníků je v pořádku. Tady ale těžko rozklíčujeme, kdo konkrétně chybu udělal. Vláda je kolektivní a nese sdílenou odpovědnost, takže moc nerozumím tomu, jak si to pan Hamáček představuje, protože pokud se najdou chyby, on na nich bude mít velký podíl jako vicepremiér a šéf krizového štábu. Nouzový stav je režim, který všechny podivnosti přikryl. Roušku, která stávala pár korun můžete nakupovat za stokoruny až tisíce a je to v tomto režimu v pořádku, je přece nouze, ne? Proto se nemusíme dívat nalevo napravo.

Kdo podle vás během druhé vlny koronavirové krize nejzásadněji pochybil?

Celá vláda. Využila krizi na úkor podnikatelů a hospodářství jako svůj předvolební marketing, prodávala premiéra jako vůdce, červený svetr jako spasitele. Místo, aby poskytla účinnou pomoc v první linii, podle toho, jak si kdo řekne a co bude potřebovat, centralizovala na sebe velkou odpovědnost, chtěla být hodně chválena a chtěla pochvaly i za věci, které nemohla ovlivnit. V lidech vytvořila dojem, že se o ně postará, zachrání jejich životy a teď tedy musí nést stejně velkou měrou odpovědnost za negativní následky. Nelze si nechat navýšit pravomoci a pak se tvářit odpovědně jen když se daří.

Odkaz na původní článek na parlamentních listech

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Ing. Jaroslav Chalupský

Ing. Jaroslav Chalupský

senátor za Svobodné – obvod 15

Novinky

Nejnovější video

Zdravím. Tady Markéta Šichtařová ze společnosti Nextfinance. Dneska vám chci říct dost osobní věc, to, co vám teď řeknu, nemám nijak připravené. Bude to absolutní improvizace od srdíčka. Když jsme před více než 30 lety prožívali revoluci, tak jsme chtěli být součástí vyspělého a rozvinutého západu, chtěli jsme se odstřihnout od nefunkčního socialistického východu, no a dneska po víc než 30 letech se něco ošklivě zvrtnulo. Já mám soukromou konzultační společnost a v rámci téhle společnosti přicházím denně do kontaktu s kvantem lidí naprosto ze všech částí ekonomiky, od soukromého sektoru o státní, od velkých ředitelů velkých podniků o drobné živnostníky, ale i důchodce, kteří si chtějí nějak přilepšit k důchodu. Zkrátka přicházím do kontaktu s celým spektrem a průřezem české společnosti. A už dlouhou dobu, minimálně poslední tři nebo čtyři roky se setkávám s tím, že v podstatě všichni ti lidé, kteří mě oslovují, mají něco společného, já u nich cítím narůstající míru skepse a frustrace k poslednímu ekonomickému vývoji. No, a v poslední době tenhle můj pocit ještě zintenzivnil. Stala jsem se externistkou v jednom rádiu a tak trošku navedla dělám moderátorku v jednom, v jednom rádiu a jsem si zvu různé zajímavé osobnosti, které mají co říct k ekonomice. Vyzpovídala jsem už lidi, kteří působí v energetice, ve zdravotnictví, v těžkém průmyslu, ve službách, ve zbrojařství, a tak bych mohla pokračovat a prakticky všichni tihle lidé vždycky se se mnou podíleli. O rostoucí míru frustrace zástupci zemědělců říkali my už nemůžeme dál provozovat naše zemědělské podniky, nám už to prostě nefunguje, my už meleme. Z posledního, budeme letos znovu ve ztrátě. Jsme obviňováni z toho, že čerpáme dotace a že chceme další peníze a chceme další dotace. To není pravda, my prostě jenom chceme, aby nám stát nezasahoval do podnikání, my jenom chceme vyrábět, ale my nemůžeme vyrábět, protože my ty dotace dostáváme naopak za to, že nevyrábíme. Mluvila jsem se zástupci obranného průmyslu, ti říkají, vláda chce, abychom dodávali zbraně na Ukrajinu nebo třeba obranné systémy na Ukrajinu. Ale my nemůžeme, protože ačkoliv na nás vláda tlačí, tak banky nám v podstatě znemožňují, aby nám protistrana připsala peníze na účet, takže my nemáme z čeho vyrábět, takže my jsme pod dvojím tlakem, my prostě tímhle způsobem už nemůžeme fungovat dál. Mluvila se zástupci automobilového průmyslu, říkají, my sice se orientujeme na elektroauta, protože to je momentálně móda v celé Evropě, ale ono to prostě nefunguje. My vynakládáme obrovské investice na vývoj něčeho, o čem tušíme, že to bude slepá vývojová větev, protože s největší pravděpodobností budoucnost je v různých typech motorů, ale rozhodně ne pouze v elektromobilitě. My už tímhle způsobem nemůžeme fungovat dál, my chceme, aby někdo zachránil automobilový průmysl, mluvila jsem se zástupci energetiky, energetici říkají, my musíme uzavřít naše provozy, my jsme teď vypnuli další tepelnou elektrárnu, protože je prostě neekonomické provozovat ji a přitom ceny elektřiny před nedávnem byly na historických rekordech, přesto přese všechno. Kvůli politice Evropské unie. Kvůli emisním povolenkám se prostě nevyplatí vyrábět. Energetici říkají, energetická krize se znovu vrátí, státní energetická koncepce je naprosto nedomyšlená, v podstatě neexistuje. Je to guláš a bude z toho znovu velký průšvih. Mluvila jsem se zástupci potravinářů, potravináři říkají, my jsme nařčeni z toho, že máme drahé ceny, vysoké ceny potravin, ale jak máme vyrábět levné potraviny, když máme takhle drahé energie? V podstatě všichni, s kým mluvíte, tak uvažují o tom, že odejdou nejenom z České republiky, ale obecně z Evropy mimo Evropskou unii do nějaké třetí země, kde je levnější pracovní síla, kde je míň regulací, kde jsou levnější energie. Potom mluvíte s lidmi, kteří působí ve službách nebo třeba i na některých místech státní sféry a ti všichni si stěžují na to, že zápolí se svobodou slova, že se musí samo cenzurovat, že sice zatím se jim třeba nic konkrétního nestalo, ale že oni vědí, že v případě, že by si příliš pustili pusu na špacír, tak že by špatně dopadli a ta frustrace v té společnosti ohromně roste a co je na tom nejhorší? Všichni ti lidi, se kterými mluvíte, tak říkají, my se snažíme být diplomatičtí, my to nechceme říct na plná ústa, protože kdybychom to řekli, tak by hrozilo, že na nás stát zaklekne ještě víc, my se snažíme alespoň ještě chvíli fungovat a já si uvědomuje, vždycky vám 100 chutí jim to namítnout, ale když budete mlčet, tak naopak stát uvidí, že ustupujete a zatlačí na vás ještě víc, protože když nebudete klást odpor, bude se to jenom zhoršovat. Ono to není tak, že ti kolektivisté chtějí dosáhnout nějaké hranice a tam se zastaví a dál už nepůjdou, ono to je tak, že oni si budou pořád uzurpovat víc prostoru, dokud jim ten prostor budeme dávat. A právě na základě toho, jak mluvím s rostoucím okruhem lidí, kteří jsou už naprosto zoufalí, tak roste i moje frustrace z té současné ekonomické nebo možná celospolečenské situace a snad úplně nejhorší na tom je, že potom tady je obrovská skupina lidí, kteří jsou třeba zaměstnanci a vůbec si neuvědomují, co se děje, co tady bublá pod pokličkou, že jejich zaměstnavatelé mají obrovské problémy, protože oni v podstatě mají svoje jisté, oni mají pocit, že když by náhodou přišli o práci, stejně je státní sektor vždycky znovu zaměstná. Takže v podstatě se vůbec nic neděje a tihle lidé strkají hlavu do písku a nechtějí vidět, co se děje, buďto nechtějí vidět proto, protože to opravdu nevnímají, protože oni sami vzhledem k tomu, že třeba veřejně o ničem nemluví, tak se ani s žádnou cenzurou nesetkávají a nebo případně si to nechtějí připustit, protože kdyby si to museli připustit, tak by je asi padli hrozné deprese, zkrátka oni se prostě před vnímáním té situace uzavírají, takže společnost se polarizuje a na jedné straně tady obrovská skupina těch, kteří nevnímají, že něco je čím dál víc špatně, a na druhé straně je tady rostoucí skupina těch, kdo se probouzejí, kdo už vidí, že něco je špatně, ale v podstatě se to bojí říci, tak tohle není ten vysněný západ, na který jsme chtěli vstoupit v roce 1989 po krátké oblevě a doby bezbřehé svobody. V devadesátých letech se to všechno začalo znovu lámat a dneska směřujeme v podstatě zpátky do socialismu a teď já chci zdůraznit, že když říkám, že směřujeme do socialismu, tak to není vůbec nic nadneseného, není to nic květnatého, je to prostě fakt, protože když se podíváte na vývoj veřejných financí, tak zjistíte, že už v podstatě polovina výkonu ekonomiky je dneska přerozdělovaná státem, to znamená, my už jsme z poloviny, socialistická ekonomika, před rokem 89 bylo přerozdělováno státem něco přes 80 % HDP, tedy hospodářského výstupu a byli jsme ryze socialistická ekonomika, 100 procent výkonu nemohlo být přerozdělováno v historii nikde nikdy. O to se pokusili komunisté během několika dějinných příkladů. Pokusil se o to Stalin během válečné ekonomiky, pokusil se o to třeba polpot, pokusil se o to Mao ce Tung. Vždycky to skončilo hladomorem a totální kalamitou a mrtvými. Takže 100 procent ekonomiky spravované státem, to je komunismus, a to je technicky neproveditelné. No a my jsme dneska poloviční socialismus, protože už jsme zhruba na 50 %, takže když říkám, že se vracíme před rok 89, není to vůbec žádná nadsázka, to je prostě tvrdý statistický fakt. Když budete poslouchat vládu, tak zjistíte, že vláda je neustále povinně optimistická, poradci vlády, vládní ekonomové, členové vlády, všichni nám vykládají, jak už směřujeme ke šťastným zítřkům, jak už byla doba covidová, překonaná, že všechno zlé, co se u nás děje, že za to může třeba válka na Ukrajině a tak dál, vždycky tam jsou nějaké výmluvy, kdo za to může, ale faktem je, že statistika neukazuje, že bysme směřovali k těm lepším zítřkům. Vláda vám třeba řekne, že se zlepšují veřejné finance, protože vláda přijala nějaký daňový balíček, kterému říká konsolidační balíček a že na základě toho se veřejné finance zlepšily. No jo, ale vláda už vám neřekne kontext. A ten kontext zní, že v tom době, v té době socialismu před rokem 1989 my jsme jako Československo měli v vyrovnané veřejné finance, my jsme neměli žádný velký veřejný dluh, naše veřejné finance byly v podstatě v pořádku, ale ten problém, který u nás byl, spočíval v tom, že stát vlastnil a přerozděloval skoro všechno a to, co dneska dělá vláda, je, že ona sice trochu možná zlepšuje veřejné finance, trochu možná zlepšuje schodky státního rozpočtu, ale za cenu toho, že neustále meziročně rostou jak příjmy, tak výdaje státního rozpočtu, a to o víc než o inflaci. To znamená, že ten stát se neustále rozpíná, to znamená, že my se vracíme k tomu socialismu před ten rok 89. To jsou prostě statistická fakta. Stačí, když se rozkliknete stránky ministerstva financí a podíváte se na vývoj státního rozpočtu v meziročním srovnání a podíváte se, jak se vyvíjí příjmy a výdaje tohoto státního rozpočtu a tam se například dočtete položku, že transfery příspěvkovým organizacím, tedy v podstatě dotace, vzrostly meziročně o 26 %, o 26 % se zvýšil tento typ dotací a vláda říká, že všechno je v pořádku a že se zlepšují veřejné finance, to prostě není pravda. No, a tahle frustrace, kterou já zažívám v té poslední době, která je spojená hlavně s tím, že tedy mnoho těch podnikatelů pláče nad svým podnikáním, nad tím, že jsou likvidováni, ale že se v podstatě bojí ozvat, protože mají pocit, že když budou mlčet, budou s tím systémem konformní, tak se ještě nějakou dobu udrží. Tak tahle moje frustrace vyústila v určité rozhodnutí. Jedna věc je nevědět, co se děje, a mlčet, to je samozřejmě akceptovatelné, pokud ale víte, co se děje a mlčíte, tak to znamená tolerování toho zla a tolerovat zlo je zlo samo o sobě, takže já nechci tolerovat tohle zlo, já nechci tolerovat, mlčky souhlasit s tímto ničením naší ekonomiky a s ničením v podstatě našich civilizačních hodnot. A proto jsem se rozhodla k něčemu, o čem jsem roky doufala, že se mi to vyhne, co jsem nikdy nechtěla dělat, ale co teď? Mám pocit, že už mě k tomu situace dotlačila, totiž budu kandidovat do senátu a za chvíli vám vysvětlím, proč. Svoje síly jsem spojila se stranou svobodných, protože je to podle mého soudu jediná skutečně pravicová strana v České republice, a byť je to zatím Malá Strana, vidím v ní velký potenciál a já chci vrátit pravici její skutečný obsah, pravice u nás v podstatě zanikla, strany, které původně byly pravicové, zejména mám na mysli ODS, se posunuly doleva, protože jestliže nějaká strana přijme daňový balíček, který zvětšuje zdanění a zvětšuje stát. Což přesně sedí na ODS, tak to prostě není pravicová strana, ona sice o sobě jako pravicové straně mluví, ale její reálné kroky tomu absolutně neodpovídají. Čili ODS je už dneska pouze karikaturou té původní strany, která to kdysi byla, proto strana svobodných je pro mě jediná akceptovatelná a v rámci této strany svobodných na podzim budu kandidovat do senátu, ano? Jsem jeden člověk. Samozřejmě, že i kdybych se do toho senátu dostala, tak to nebude znamenat žádnou velkou revoluci v nastavení české ekonomiky, a přesto se domnívám, že má smysl neházet flintu do žita a že každý jednotlivec, ať už v rámci europarlamentu nebo senátu, anebo Poslanecké sněmovny. Je ohromně důležitý, protože, víte, i v padesátých letech minulého století existovaly velké rozdíly mezi zeměmi socialistického bloku, například v Sovětském svazu probíhaly stalinské čistky, existovaly tam gulagy, u nás v padesátých letech to nebylo snadné. Lidé z politických důvodů přicházely o práci, mnozí z nich seděli ve vězení, několik lidí zaplatilo i životem, ale zdaleka ten systém nebyl tak strašlivý, jako byl v Sovětském svazu a ten rozdíl, proč ten systém nebyl tak strašlivý, byl v tom, že u nás jsme nikdy nedošli do takového extrému, jako došli v Sovětském svazu, a než jsme do toho extrému my stačili dojít, tak se situace v Sovětském Rusku už zase začala obracet. Začalo tam docházet k mírné oblevě, takže u nás jsme nikdy vlastně nestihli dojít do těch nejhorších konců a už to je ten důvod, proč má smysl všechny ty špatné věci, které se momentálně dějí, má smysl brzdit? I malé brzdění těchto věcí je smysluplné, protože potom nestačíme dojít do těch nejhorších konců. Stačí se podívat například na rozdíl mezi českou, německou energetikou, německá energetika i v daleko extrémnějším stavu než česká, daleko víc se v Německu tlačí na zelené obnovitelné zdroje, Němci si vypnuli svoje jaderné elektrárny. Kdybychom my udělali totéž, co udělali Němci, naše energetická krize by byla ještě mnohem horší, než jaká byla dneska. Jsme ve stavu, kdy v podstatě Němci od nás naší stále ještě v uvozovkách, levnou energii nakupují, kdybychom my byli tak extrémní, jako jsou dneska Němci, situace u nás by byla totálně neúnosná, a to je přesně ten důvod, proč má smysl i v několika málo lidech brzdit implementování těch změn, které k nám přicházejí ze západu. Já vám nebudu říkat to, co asi chcete slyšet, totiž, že se nějakými parametry dá ta situace úplně pozměnit a vylepšit to už se dneska nedá. Rozhodně není pravda, že můžeme tady pošudlat jednu daň tady trošičku zkrátit jednu dotaci a zase bude dobře. To jsou takové parametrické změny, které odpovídají třeba Dubčekovu pražskému jaru v roce 1968 nebo Gorbačovově perestrojce v osmdesátých letech. Ne, že by to bylo špatné, znamenalo to určitou oblevu a úlevu, ale to byly právě ty změny, které umožňovaly tak nějak trošku lépe žít v rámci té totality, ale rozhodně to nebylo poražení té totality k tomu, abychom se my vymanili z toho socialistického systému, tak jsme museli projít zcela zásadní transformací ekonomiky na začátku devadesátých let. No a vzhledem k tomu, že jsem právě řekla, že už v podstatě 1/2 českého hospodářství dneska je socialistická, tak dneska už se to opravdu nedá pošudlat nějakými parametrickými úpravami, abychom my se mohli znovu vrátit k prosperitě, tak musíme projít naprosto zásadní proměnou celé ekonomiky, ekonom v podstatě má jasno v tom, jakým způsobem ta proměna musí vypadat, ale problém je v tom, že zatím potom ještě není celospolečenská poptávka, zatím ještě se neprobudilo dostatek lidí, takové množství, jako se probudilo třeba v roce 1989. Navíc jsme ještě příliš ovlivňováni tím vývojem v západní Evropě, který směřuje k nám, a proto v tuto chvíli ještě nejde takhle jednoduše udělat ono vylepšení a znovu nastartování české ekonomiky. Ale v okamžiku, kdy známe diagnózu a víme, co je špatně, tak můžeme alespoň ty špatné věci brzdit do té doby, než čas nazraje na tu zásadní společensko ekonomickou přeměnu celé ekonomiky a potom můžeme být tedy připraveni do těch změn pozitivně nastoupit. Jak tedy zní ona diagnóza těch problémů? Nejenom české, ale obecně evropské ekonomiky, ta diagnóza zní tak, že celá Evropa byla zachvácena novou levicovou progresivistickou kolektivistickou ideologií, která se nazývá esg nebo isg a jejímž nejviditelnějším projevem, takovou špičkou ledovce je Green Deal, ale Green Deal není jediným projevem téhle ideologie. Dalšími projevy jsou například různé genderové ideologie nebo kontrola svobody slova, ona rétorika o dezolátech a dezinformacích a podobně. Musíme si uvědomit, že zatímco ekologie je skvělá věc, tak Green Deal nemá s ekologii vůbec nic společného a je to v podstatě pouze ona levicová kolektivistická ideologie, jejímž cílem je v podstatě likvidace evropského průmyslu a likvidace evropského blahobytu, tahle ideologie musí být absolutně odmítnutá, jestliže tedy máme brzdit ono zlo a jestliže máme brzdit ony negativní změny, které se u nás stále ještě dějí a stále ještě se stupňují, tak musíme vyjít ze tří myšlenkových východisek, musíme být z toho, že absolutně odmítneme Green Deal, že vyhlásíme nulovou toleranci pro Green Deal. Pozor, nemá to nic společného s ekologií. Za druhé si musíme jednoznačně zachovat českou korunu, protože pokud si ji nezachováme, pokud přijmeme euro, tak tím v podstatě dáváme evropské centrální bance bianco šek na zavedení digitální měny centrální banky, což znamená absolutní sledování našich občanů a v podstatě čínský kreditní systém. Velký bratr. No a za třetí, musíme začít dramaticky odbourávat dotace, dotace dneska jsou hlavní příčinou toho, proč stát už tvoří polovinu ekonomiky a proč například není na důchody pouze dotace? Sami o sobě dneska představují zhruba 1/3 státního rozpočtu. Pokud bychom odbourali ideologicky motivované dotace, které souvisejí s Green Dealem, s gendery, s dotováním neziskovek, které do našich dětí cpou věci o genderu ve školách a tak dál. Pokud bychom tohle všechno odbourali, najednou by nebyl třeba ani problém s důchodovou reformou. Asi vás to překvapí, ale ony ty veřejné finance samy o sobě nejsou až tak špatném stavu, to, co tam je naprosto kalamitní, je právě ona složka dotací, takže dotace musíme začít dramaticky odbourávat. I jeden jedinec v jakémkoliv zastupitelském sboru, ať už to je europarlament, senát nebo Poslanecká sněmovna, jeden člověk může vždycky hlasovat podle těchto tří základních myšlenkových pilířů, a pokud vždycky zvedne ruku, anebo naopak nezvedne ruku v souladu s těmito principy? Nikdy nezvedne ruku pro zvýšení daní, vždycky zvedne ruku pro odbourání regulací, vždycky zvedne ruku proti čemukoliv, co souvisí s Green dealem a tak dál, potom jeden jednotlivec může brzdit to zlo, které se na nás hrne a může způsobit, může být onen jazýčkem na vahách, který způsobí, že bude rozdíl mezi naší zemí a mezitím třeba ještě daleko větším zlem, které zachvátí některé západní země a pokud se nám podaří tohle zlo brzdit, tak já jsem přesvědčená o tom, že to dějinné kyvadlo se překlopí zase na obrácenou stranu, protože žádný nesvobodný systém netrvá donekonečna a nazraje celospolečenská poptávka k tomu, abychom provedli přeměnu české ekonomiky a přeměnu české společnosti něčemu lepšímu a zažili další svobodné období, tak, jako jsme ho zažívali ve svobodných devadesátkách. To je ten důvod, proč jsem se rozhodla letos kandidovat do senátu.

Oblíbené štítky

Ing. Jaroslav Chalupský

Ing. Jaroslav Chalupský

senátor za Svobodné – obvod 15

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31