„Od dopadů bomb nás dělil obsah jedné nádrže nafty,“ vzpomíná místopředseda Jan Dočekal

Témata:

Podnikatel, pražský zastupitel a místopředseda Svobodných Jan Dočekal patřil k těm, kteří ihned po vypuknutí války na Ukrajině přispěchali na pomoc. Protože měl bohaté zkušenosti s humanitární pomocí během povodní v roce 2022, ihned se zapojil do expedice, která dovezla na ukrajinské hranice dvě dodávky pomoci. „Člověk si v tu chvíli uvědomí, že jen obsah jedné nádrže nafty v autě a pár hodin cesty nás dělí od míst, kde padají bomby. Co bych ale rád zdůraznil, je ochota polských pohraničníků a policistů. Přímo na hranicích si přebírali jednotlivé lidi, ukazovali, kde se dá najíst, kde je materiální pomoc atd. A to vše s úsměvem,“ podělil se Jan Dočekal o své zážitky v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz.

Společně se svými kolegy ze Svobodných jste se postaral o transport humanitární pomoci na ukrajinské hranice. Proč jste se rozhodl podniknout tuto náročnou a možná trochu i nebezpečnou cestu?

Pomoc lidem v nouzi povazuji společně se svými kolegy za jeden ze základních imperativů. Navíc se jedná o pomoc lidem, jejichž země byla napadena agresorem a statečně se brání. Pocházejí ze stejného kulturního okruhu, jsou známi svojí skromností a pracovitostí. V jejich případě nelze ani náhodou hovořit o ekonomických důvodech k migraci. Motivací je jednoznačně snaha zachránit holý život. Strávili jsme několik hodin na hraničním přechodu Krosčenko a za celou dobu jsem neviděl hranici přecházet jediného muže, i když takové případy jistě jsou. Pouze ženy s dětmi a kočárky, případně některá v ruce držela přepravku s kočkou nebo vedla na vodítku psa. Tento obrázek je v diametrálním rozporu s fotografiemi uprchlíků ze Sýrie, Tuniska, Maroka atd. Cestu bych neoznačil slovem náročná. Každý „kamioňák“ najede daleko více kilometrů. A o nebezpečí se v tomto případě také nedá mluvit. Od vlastního konfliktu jsme byli několik set kilometrů daleko.  

Nebylo to nebezpečné se takto bezprostředně přiblížit válečnému konfliktu? 

Jak už jsem řekl, válečný konflikt se nás osobně nijak nedotkl. Je ale zvláštní pocit vědět, že kdybychom místo do Prahy odjeli na druhou stranu, tak už za pár hodin se ocitneme pod palbou. Člověk si v tu chvíli uvědomí, že jen obsah jedné nádrže nafty v autě a pár hodin cesty nás dělí od míst, kde padají bomby.  

Na hranice jste dorazili několika dodávkami plnými humanitární pomoci. O jakou pomoc šlo a kde konkrétně skončila? 

Jednalo se o kompletní vybavení hotspotu, to je stan, osvětlení, nouzový nábytek, vytápění atd. Dále pak jsme vezli věci běžné potřeby, které se lidem na útěku vždy hodí. Jednalo se o pleny, dámskou hygienu, potraviny, deky, základní léky, toaletní papír apod. Zde se patří poděkovat lidem z Hotelu Sv. Vojtěch v Počátcích, kteří část nákladu zajistili sbírkou ve svém okolí. Z této pomoci jsme dovybavili kontaktní místo hned za hranicemi. Ono to možná bude znít jako trivialita, ale všichni třeba uvítali, že jsme s sebou vezli i židle a lavice. Když čekáte v mrazu třeba 20 hodin na přechod hranice, tak jste rádi, že si dáte čaj a konečně si můžete na něco sednout. Další část naší zásilky šla tzv. zeleným koridorem na ukrajinskou stranu, kde je podle našich zpráv materiální pomoci méně a je hůře dostupná. Na místě jsme získali řadu kontaktů a naše druhá výprava již vezla vybavení jako např. radiostanice, zdravotnický materiál atd. Tato druhá výprava už část pomoci vyložila přímo na území Ukrajiny.  

Ono na emoce není moc času. Zároveň to není žádná zážitková turistika. Celé se to děje jakoby ve zrychleném filmu. Neustále řešíte běžné organizační problémy typu: kde na přeplněné hranici zaparkovat, na koho se obrátit, do toho se snažíte spojit se svými dosavadními kontakty, hledá se místo, kam složit věci, aby nebyly na bahně a byl k dispozici přístřešek, sledujete příslušné skupiny na Facebooku, hledáte sběrné místo ve vedlejší vesnici, které nenajdete, do toho se zjistí, že Ukrajinci nerozumějí nápisům na bednách, které popisují, co v nich je, takže vezmete Google Translator a fixy ukrajinštinou popisujete, že v této bedně jsou pleny a ve vedlejší zubní pasty. A celou dobu je zima. 

Jak byste popsal situaci na ukrajinských hranicích? Panuje zde chaos, nebo se daří příchod válečných běženců a pomoc vůči nim dobře koordinovat? 

Určitým zmatkům se nedá asi vyhnout. V takovéto situaci se vždy objeví spousta dobrovolníků a reportérů, kteří se spíš motají, než aby byli užiteční. I když popravdě zde takových bylo minimum. Určitý zmatek způsobují Ukrajinci, kteří přijíždějí vyzvednout své známé a rodinné příslušníky. Přímo u hranice není dostatek parkovacích míst a občas vznikne menší dopravní zácpa. Základní občerstvení (sladkosti, káva, teplé párky apod.) zajišťují a zdarma rozdávají polští dobrovolníci. K dispozici jsou mobilní toalety. Na místě je polská policie, hasiči i ambulance připravená poskytnout první pomoc v naléhavých případech. V rámci omezených možností vše funguje relativně dobře. Kousek dál ve vnitrozemí na ukrajinské straně hranice je škola, ve které mohou běženci přespat a mají k dispozici teplé jídlo.  

Bylo něco, co vás na ukrajinské hranici zaskočilo či překvapilo?

Mám zkušenosti z krizových situací v souvislosti s povodněmi v roce 2022, takže žádný vyložený šok se nekonal. Vše tak nějak v rámci daných možností funguje. Co bych ale rád zdůraznil, je ochota polských pohraničníků a policistů. Přímo na hranicích si přebírali jednotlivé lidi, ukazovali, kde se dá najíst, kde je materiální pomoc atd. A to vše s úsměvem. V okamžiku, kdy policisté zjistili, že máme ještě volná místa v mikrobusu, tak nám jeho kapacitu během chvilky zaplnili dalšími ženami. Od všech lidí, se kterými jsme se setkali, tedy dobrovolníci a policisté, jsme cítili vděk, že jsme jim přijeli pomoci.  

Při cestě zpátky jste využili dodávky pro pomoc s transportem běženců do vnitrozemí. Asi jste během cesty vyslechl řadu příběhů. Co vám utkvělo v mysli nejvíce? 

On na povídání nebyl moc čas. Zpátky jsme jeli už za tmy a jel jsem s vědomím, že se pohybuji po okreskách, které neznám, přede mnou je 400 km a vezu ženy a děti. Navíc moc do řeči nebylo ani těm lidem. Byli unavení, ospalí a v depresích. Nečekejte žádné „veselé historky z natáčení“. Určitě ale nezapomenu na příběh paní Natálie, která nám vyprávěla, jak strávila dva dny schovaná ve sklepě vedle letiště. Po dvou dnech najednou odletěla všechna letadla a vzápětí začaly na přistávací dráhy dopadat bomby. Nemyslím si, že byla náhoda, že všechna letadla odletěla chvíli před náletem. Podobné situace si dokážeme všichni představit ve filmu, v literatuře, ale je úplně jiné poslouchat tento příběh od někoho, kdo jej sám prožil před čtyřmi dny. 

Pokračují Svobodní v humanitární pomoci? Pokud ještě někdo uvažuje o způsobu, jak pomoci, co byste mu doporučil?  

Během této první cesty jsme poslali na naše vnitřní fórum a na Facebooku Svobodných pár fotek z cesty. Mezi našimi členy a příznivci se vzedmula ohromná vlna solidarity a během dvou dnů jsme vybrali téměř čtvrt milionu korun. Jde o to, že všichni Svobodní znají mne osobně a stejně tak i Tomáše Macka, Jirku Randulu a Filipa Valtra, se kterými jsem tam byl, a vědí, že jejich prostředky jsou opravdu účelně vynaložené na pomoc potřebným a nemizí v platech funkcionářů různých neziskovek. Ano, někdo nás napadal, že jsme se na cestu vydali i dodávkou, která byla polepená volebními hesly ještě z minulé kampaně. Ale než abychom řešili přelepy kampaně, tak jsme prostě vzali ihned to, co bylo po ruce, a vyrazili. No a pokud chce někdo pomáhat, tak nejlepší je zaslat peníze organizaci, které věří. A je úplně jedno, zda jde o Člověka v tísni nebo o Svobodné. V současné době již proběhla druhá cesta do míst, kde to už známe a kde máme kontakty. Další budou následovat. 

Jan Dočekal, místopředseda strany

Články vyjadřují osobní názor autora a nejsou oficiálním stanoviskem strany, pokud není uvedeno jinak.

Zdroj: Parlamentní listy

Ohodnoťte článek:

(1 hlas)