Morálka nedostatku jako evropské řešení energetické krize

Evropská unie přišla s vlastním návrhem, jak řešit energetickou krizi. Že by nechala fungovat trh a vzdala se socialismu, na to zapomeňte. Místo toho na nás chystá povinné omezení spotřeby, prozatím alespoň o pět procent.

Je to vlastně logické: zelenou politikou se přece Evropská unie snaží omezení spotřeby dosáhnout celou dobu. Válka na Ukrajině a energetická krize, kterou sama EU (a Německo) způsobila svou iracionální politikou, jsou jen katalyzátorem a urychlením toho, co stejně bylo jako konečný cíl již stanoveno. Evropským řešením energetické krize je tedy něco, co lze nazvat zelenou politikou na steroidech. Tzv. proevropská část společnosti nebude reptat ale nadšeně jásat. Zbytek společnosti bude spíše mlčet, protože stejně nezná jiné řešení: většina lidí je proti trhu a proti kapitalismu. A pokud by přece jen někdo nesouhlasil, je snadné jej s pomocí mediální mafie označit za putinovce. Je jen otázka, jak dlouho bude taková nálepka fungovat.

Jak to celé asi bude probíhat? Popusťme uzdu fantazii. Možná budou stanoveny obory, které si zaslouží pokračovat a pak takové obory a oblasti lidské činnosti, které budou prohlášeny za reakční a nebo za zbytečné. Spotřeba energie potřebná k tomu, aby se politická aristokracie dopravila na summit a dostala tam opulentní hostinu, bude pokládána za potřebnou a nutnou. Doprava a požitky poddaných jsou zbytečné. A veřejnost, už tak demoralizovaná dvouletou kovidovou politikou, se skloní: je to přece dočasné, je to nevyhnutelné, je tady výjimečná situace, musíme se uskrovnit, děláme to pro vyšší cíle.

Lze si představit omezení spotřeby na časovém (vypneme vám to na dvě hodiny denně) nebo funkčním základě (vypneme to některým z vás). Lze si představit omezení internetu. Lze si představit zákaz provozu domácích počítačů (zvláště grafické karty určené pro hraní počítačových her jsou velmi energeticky náročné) a dalších spotřebičů, které politické výbory označí za zbytečný luxus. Možná se dočkáme zavedení sdílených lednic a praček. Ostatně sdílené sprchování už lidem jako jedno z řešení energetické krize nabídnut bylo. Televizi lze povolit zapnout jen v době vysílání zpravodajství. Můžeme si s trochou nadsázky též představit vypnutí životní podpory na jednotkách intenzivní péče pro ty, kteří jsou politicky vzato na černé listině nebo vypnutí inkubátorů novorozeným dětem, jejichž rodiče demonstrovali na Václaváku. Věřím, že paní Pekarová by pro něco takového odůvodnění našla. Lze si představit zákaz určitých oborů, zákaz kin a divadel, zákaz prodeje v supermarketech a nákupních centrech o víkendech, rušení hostingových center kromě jednoho státem povoleného provozovatele hostingových služeb. Můžeme si představit zákaz bitcoinů a dalších kryptoměn. Lze si představit prakticky cokoliv – protože smrtelná nenávist lidí jako je von der Leyenová nebo Timmermans (nebo u nás Fiala či Rakušan) vůči svobodě, vůči rozumu a vůči lidem je nekonečná.

Někdo si možná myslí, že evropská či naše vlastní vládní „řešení“ energetické krize tím, že přijmeme rozvrat energetiky jako fakt, s nímž se nedá nic dělat, je jen dočasná věc. Jenomže čelíme-li nepřátelům svobody, pak jednotka dočasnosti je bohužel jeden furt.

Pokud přijmeme, že jediným receptem je nuceně se uskrovnit, dáváme politikům, ať už je u moci Fiala nebo Babiš, podepsaný bianko šek na celý náš život: je už jedno, zda jim dovolíme vypnout nám proud na hodinu denně, protože automaticky souhlasíme s vypnutím proudu na půl dne. Nebo na celý. A pokud něco takového skutečně přijmeme, nemají ti barbaři v oblecích a kravatách sebemenší důvod začít s námi jednat jinak: tedy ozdravit ekonomiku na bázi svobodného trhu a kapitalismu tak, aby dříve či později byl základního statku jakým je energie skutečně nadbytek.

Oni totiž vyznávají morálku nedostatku. Strádání je pro ně morální dobro. Bída pro ně představuje normalitu, zatímco blahobyt racionální průmyslové společnosti je pro ně něco výjimečného, a civilizačně nepodstatného. Ale záleží nakonec vždy jen na nás samotných, na občanech, kteří svým postojem vždy politiku legitimizují, zda budeme morálku nedostatku sdílet s nimi nebo zda ji odmítneme.

Luboš Zálom, místopředseda strany

Články vyjadřují osobní názor autora a nejsou oficiálním stanoviskem strany, pokud není uvedeno jinak.

Zdroj: blog autora

Ohodnoťte článek:

(1 hlas)