Libor Vondráček pro Echo 24: jsme zásadně proti evropskému Zelenému údělu.

Místopředseda Evropské komise Frans Timmermans představil minulou středu tzv. energeticko-klimatický balíček. Pod názvem Fit for 55 se v něm skrývá sedmnáct konkrétních návrhů, jak EU do roku 2050 dosáhne uhlíkové neutrality. Patří k nim faktický zákaz aut se spalovacím motorem (do roku 2035), rozšíření emisních povolenek na stavebnictví, zemědělství, lodní a leteckou dopravu, také zdražení povolenek v oborech, v nichž jsou již zavedeny. Pravděpodobným důsledkem Timmermansova snáře bude umělé zdražování energií a vytlačování širokých mas z letecké i osobní automobilové dopravy.

Předseda Libor Vondráček byl jedním z respondentů Daniela Kaisera z Echo 24 a odpovídal, jaký má k této věci názor.

Tento Salon Echa je pojat netradičně. Neposkládali jsme ho z lidí s různými názory na věc, ale z různých kritiků klimatické revoluce EU v české politice. Šlo nám o zkoumání toho, jak se k tomuto plánu centrálně řízeného hospodářství může stavět česká pravice. Z ODS se ke klimatické politice málokdo vyjadřuje veřejně, jednou z čestných výjimek je Alexandr Vondra, místopředseda strany a současně člen výboru Evropského parlamentu pro životní prostředí. Z nespokojenosti nad posunem strany do středu se v ODS přednedávnem utvořila nová frakce Tea Party – v naší debatě ji zastupuje Hynek Fajmon. Jakési pomyslné pravé křídlo v hnutí ANO tvoří poslanec Patrik Nacher. Čtveřici doplňuje Libor Vondráček, předseda Svobodných, kteří s Trikolórou a Soukromníky dnes na pravici tvoří jediné uskupení, které proti evropskému Zelenému údělu vystupuje zcela nesmiřitelně.

Můžete na začátek každý vypíchnout, co vám na tom balíčku z pohledu pravičáka, případně konzervativce, případně klasického liberála nejvíc vadí?

Vondra: Ten balíček je problém z hlediska liberálního kapitalismu, protože je radikálním nakročením k přeregulované ekonomice, jakou my si pamatujeme z dob komunismu. I ta se zaštiťovala vědou a šlechetnými úmysly. Zadruhé je v konfliktu s konzervativním postojem. Já opakovaně tvrdím, že se má dbát na životní prostředí, jenže tady se používají nesmyslná oxymóra jako třeba ekologická spravedlnost. Úplně se jim vytrácí, že my máme dělat politiku jako lidi pro lidi.

Vondráček: Pro mě základní problém je, že EU dostala pravomoc takové věci řídit. Můžeme se bavit o každé jednotlivé položce, jestli má nastat v roce 2030, 35, nebo 50, ale zásadní je, že EU vůbec smí dělat takto radikální opatření. Kromě toho v balíčku vidím paradigmatickou změnu. Dlouho jsme všichni mluvili o odbourávání cel. Balíček naopak chce spoustu nových cel zavádět. My se v Unii budeme uzavírat čím dál víc do sebe. Plánuje se clo až 40 procent na dovoz neekologického zboží z ciziny, což jde úplně proti volnému trhu a obchodu, proti myšlence, kvůli níž se nám EU v nějaké době celkem líbila. Tento balíček je úplný opak toho, proč jsme do Unie vstupovali.

Nacher: Já jsem jeden ze dvou poslanců, kteří mají elektroauto. Tím chci říct, že i já se snažím chovat ekologicky, jakkoliv vnitřně cítím, že dlouhodobě elektroauta nejsou udržitelná cesta. Dva poslanci si ještě nabijí, 200 poslanců už by v centru Prahy asi nenabilo. Kdyby elektroauto vlastnilo 20 procent Pražanů, tak tady máme blackout. Balíček Evropské komise považuji za kulatý čtverec. Z jedné strany smělý plán zakázat prodej aut se spalovacími motory, zároveň už dnes například Německo a Spojené státy limitují nabíjení elektromobilů, a to elektroauta tvoří jen pár procent vozového parku. Za mě je to šílenství v přímém přenosu. Co Evropa, když to půjde podle plánu, ušetří na CO2, do atmosféry hravě vypustí Čína nebo Indie. Být Václav Klaus, řeknu, že jsme na kladné nule neboli že klima se nezmění nijak. A přesto se nám v Evropě všem zdraží život. Celé je to neobhajitelný masochismus.

Fajmon: To, co Evropská komise navrhla, je přímý důsledek akce Greta z roku 2019 před evropskými volbami. Do Evropského parlamentu byla následně zvolena většina, která podporuje Gretu. A tohle je výsledek. Dnes Greta vládne Evropě. Druhá poznámka: Budoucnost ve svobodné společnosti má být otevřená, v každých volbách se o ní má znovu hlasovat. A ne aby byla společnost podřízena jednomu univerzálnímu konečnému cíli nulových emisí, který bude nadřazený všemu ostatnímu. Pro mě je to nepřijatelné. Bohužel naše česká vláda zákon, který to odstartoval, podpořila. Andrej Babiš pro Green Deal hlasoval. Dnes už se bavíme jen o balíčku, o tom, jak dosáhnout toho cíle.

Pane Nachere, to je asi na vás, když vy sám balíček označujete za šílenství. Takže nepodílel vy jste se na tom šílenství coby aktivní opora vlády v parlamentu?

Nacher: Green Deal vnímám podobně jako třeba Istanbulskou úmluvu. Tu vlády podepsaly, ale my jsme ji ve sněmovně neratifikovali. A pokud tu atmosféru správně čtu, podporu nemá. Dokonce teď vláda Istanbulskou úmluvu do sněmovny ani neposlala.

Zůstává otázka, proč premiér Babiš u Green Dealu dvakrát nevyužil práva veta.

Nacher: To se musíte zeptat jeho. Ale dovedu si představit, a bylo to vidět u debaty o kvótách pro uprchlíky, že kdyby premiér příliš oponoval, dostane od těch samých lidí, kteří mu vytýkají Green Deal, nálepku, že z naší republiky dělá potížistu EU.

Vondra: Můžu do toho vstoupit? Já ty procedury trošku znám a tyto klimatické věci se nedají srovnávat s Istanbulskou úmluvou, kterou když neschválíme, tak prostě platit nebude. V tomto případě už to do českého parlamentu nepůjde. Zásadní věci se rozhodují na evropských summitech, kde je nutný konsenzus. Na summitech do toho premiér Babiš mohl třikrát hodit veto. Poprvé když se schvaloval Green Deal, což bylo v prosinci 2019. Neudělal to – ani nevybojoval jádro jako čistý zdroj, byť se tím chlubil. Podruhé když se v létě 2020 schvalovala půjčka na realizaci zelené přestavby, která se falešně odůvodňovala covidem a snahou zabránit eurokrizi. Tehdy měl v ruce velmi silný nástroj, tu půjčku totiž všichni chtěli, zejména Italové, Španělé. Třetí možnost byla, když se teď čerstvě dával dohromady kompromis v té metě pro rok 2030, oněch minus 55 procent emisí. Znovu to prošlo Evropskou radou. Ani jednou si tento náš svalovec v Evropě netroufl. Od té chvíle už tu žádné nástroje nejsou, Komise to dál bude pojednávat podle pravidel o vnitřním trhu. To většinou rozhoduje Evropský parlament a ministerské rady Evropské unie. Zase už jen většinou, bez práva veta. Takže pokud my něco chceme změnit, zbývá dnes jediná, ne tak schůdná možnost: sehnat si spojence a vytvořit blokační menšiny. Jen u daní se jednomyslnost vyžaduje nadále. Ale ani těch aut, ani rozšíření emisních povolenek na topení, bydlení a dopravu – kde to finančně bude bolet nejvíc – už se jednomyslnost netýká. To už půjde podle pravidel o vnitřním trhu.

Fajmon: Možná bych to ještě doplnil. Poslanecká sněmovna ani jednu z těch věcí, kde se rozhodovalo o závazcích České republiky na 30 let, neschválila. Udělala to svévolně naše vláda, vláda pana Babiše nás zavázala na 30 let. Je to zásadní i proto, že naše prosperita je založena na výrobě. K výrobě potřebujeme elektrický proud. Já se obávám, že nás v Evropě čekají blackouty. Loni jsme od toho nebyli daleko, v zimě ani v létě, a myslím, že se k blackoutům svižně blížíme. Čím rychlejší bude přechod na bezuhlíkovou ekonomiku, tím rychlejší bude přechod na ekonomiku, v níž prostě občas nebude proud. Ale přesto se povede boj už jen o realizaci balíčku, který tu nespolehlivou energetiku přináší.

Kde se bude odehrávat boj o realizaci balíčku?

Fajmon: Převážně opět v Evropském parlamentu a v Evropské radě. Do národních parlamentů půjdou jen prováděcí vyhlášky.

Vondra: A v Evropském parlamentu je to skutečně beznadějné. Hynek má naprostou pravdu, tam atmosféru nastavila Greta. Byl jsem svědkem, jak na začátku karantény dostala výjimku – jinak už tam nikdo nemohl –, přišla do našeho výboru, kde bylo narváno, hlava na hlavě. Všem tam vynadala, velmi agresivně. A oni jí freneticky tleskali. Nic takového jsem nikdy předtím nezažil.

Vondráček: To je problém s demokratickým deficitem. Do europarlamentu přijde návrh z Evropské komise, výbory europarlamentu ho můžou jen trošičku změnit, konečné slovo má rada. A my se absolutně nemůžeme spolehnout na našeho premiéra. Český premiér byl na summitech EU slabý historicky. Snad při všech hlasováních, která vyžadovala jednomyslnost, žádný premiér od roku 2004 této možnosti nevyužil, aby pro nás nějakou výjimku vyjednal.

Vondra: To není pravda. Petr Nečas možná nepůsobil jako největší alfa samec, ale do bankovní unie Českou republiku nepřivedl.

Vondráček: Dobře, tak Nečase mírně chválím. Ale jindy zase tohoto Nečase potřebovala Angela Merkelová pro schválení eurovalu, a on si ani neprosadil výjimku z eura.

Fajmon: Ještě je potřeba si říct, že Česká republika má 21 europoslanců, z nichž čtrnáct hlasovalo pro klimatický zákon. Všichni europoslanci za ANO. Všichni za TOP 09 a za KDU-ČSL a za STAN. O Pirátech ani nemluvím. Ivan Bartoš nás dokonce chce zbavit práva veta v daních a zahraniční politice. Jestliže dosud máme možnost ovlivnit směřování EU malou, kdyby to bylo podle pánů Bartoše a Kolaji, tak nebudeme mít žádnou.

Nacher: Proto říkám, že bych v debatách o Evropě skoro zakázal používat jméno Babiš. Protože pak to vždycky skončí tahanicemi o něj a ztratí se nám podstata. A tady jste dal krásný příklad, v němž by to předseda subjektu, který byl ještě donedávna favoritem voleb, přepálil ještě víc a udělal z EU federaci. A soudě podle vyjadřování primátora Prahy Hřiba by nám Piráti klasická auta zakázali klidně ještě o pět let dřív, než chce Unie. Zároveň když už tu máme politické okénko, je třeba připomenout ještě to, že ODS je v koalici s KDU-ČSL a topkou, které pro klimatický zákon obě v europarlamentu hlasovaly taky. Přes všechno, co tu padlo o Babišovi a ANO, já mám paradoxně větší svobodu ten klimatický balíček kritizovat než kolegové z ODS ve sněmovně. Saša Vondra to na dálku možná neví, ale jak máte v České republice koalici Spolu, tak když bude Evropskou komisi někdo od vás ostře kritizovat – a jsou tací, mně se líbí například názory kolegy Skopečka –, tak se může rychle dostat do sporu s TOP 09. A jelikož stojíte na jednom pódiu, může z toho být celkem problém. Vaše koalice totiž nebyla postavena ideologicky, ale jenom jako Antibabiš.

Proč do toho česká pravice – možná s výjimkou zde přítomných Svobodných a Trikolóry – víc nešije?

Vondra: My jsme jako ODS celý klub v Evropském parlamentu hlasovali proti Zelenému údělu i proti klimatickému zákonu. Přitom u hlasování proti klimatickému zákonu už koalice Spolu existovala.

Vondráček: Myslím, že odpověď je jasná. Kdo má máslo na hlavě, těžko v té věci může vystupovat hlasitě proti. Vy, pane Nachere, proti tomu můžete být jako jednotlivec, ale vaše strana těžko může dělat kampaň proti něčemu, co schválili Babiš, komisařka Jourová, poslankyně a místopředsedkyně Evropského parlamentu Charanzová. Podobně když vedení ODS ústy Petra Fialy sdělí, že s Green Dealem se máme smířit, taky pak politik ODS těžko může jít proti vlastnímu předsedovi a vyhlašovat, že Green Deal je blbě, jen ten náš předseda když nás vyzýval, ať se s tím smíříme, se spletl.

Vondra: Tak pozor, Petr Fiala říkal, že to je realita a že to je schválené. V čemž měl pravdu. A Green Deal nebyl schválen našimi hlasy, to zdůrazňuji.

Vondráček: Ale už jste s tím smíření.

Fajmon: Třeba já to kritizuji docela dost. Ale teď už se opravdu povedou jen zdržovací boje, když to schválila i naše vláda. Povede se boj o to, jestli řekněme spalovací motory nezakázat o pár let později, o kolik se zdraží teplo na českých sídlištích, jak rychle se odejde od uhlí. Bude to všechno mít masivní dopady a mě strašně štve, že o tom teď v předvolební kampani strany mlčí.

Myslím, že spousta lidí u nás si minulý týden poprvé položila otázku, jestli ve vlaku evropské integrace chce dál sedět. Slyším to aspoň ve svém okolí.

Fajmon: Podle mě se velmi rychle blížíme do chvíle, kdy by bylo lepší právně být v pozici Norska nebo Švýcarska, ve které se nás tyto závazky nebudou týkat.

Pane Vondro, je pro vás czexit tabu?

Vondra: Tabu? Já si hlavně myslím, že to není řešení. Z umístění uprostřed Evropy se nevyvážeme. Naše bohatství závisí na stupni hospodářské interakce s okolními zeměmi. Švýcarsko sice stojí mimo, ale stejně je vázané Pařížskou dohodou o klimatu. Teď v červnu švýcarská vláda v referendu navrhovala zákon o omezení uhlíkových emisí v dopravě, neprošlo to jen těsně. 49 : 51. Nicméně švýcarská vláda bude muset hledat další cesty, jak snížit emise. Ani to Švýcarsko se z toho nevyváže. Na druhou stranu neříkám, že máme jít jako ovce na porážku, to v žádném případě. Zaprvé o věci musíme mluvit otevřeně, lidi informovat. To, co se u nás děje, je zoufalství. Politika, natož média, o tom vůbec nemluví. Pak se najednou přivalí návrh a novináři si jdou pro brífink do Evropské komise. A ještě toho, kdo má výhrady, pomalu označí za vlastizrádce. Ten stav je nutné ukončit tím, že o všem začneme otevřeně mluvit, jako v této debatě.

Proč o tom s vaší výjimkou nemluví ani ODS?

Vondra: Já to dělám pořád, a dokud to mám na zodpovědnost, tak jsou i moje slova řečena jménem ODS. Musíme hledat brzdy a alternativu, hledat si pro brždění v Unii spojence. Sami nic nedokážeme. Ale nejsme to jen my, kdo má najednou velký problém. Když se Francouz Pascal Canfin, v Evropském parlamentu předseda výboru pro životní prostředí, tento týden dozvěděl, že se Komise rozhodla rozšířit povolenky i na lokální topení a dopravu, tak najednou o Timmermansovi mluvil jako o pyromanovi. Až do té chvíle byl pro něj Timmermans hasič planety, a najednou je z něj pyroman, který zažehává požár sociálních nepokojů. Bude to ještě zajímavé. Musíme se do toho velmi aktivně zapojit, být agresivnější. Bude to racionálnější cesta než šermovat czexitem, což je emocionální reakce, kterou já můžu chápat, ale která nikam nepovede.

Fajmon: Petr Fiala má elementárně pravdu, teď se bude už hrát jen o adaptaci. Asi je taky pravda, že kvůli koalici s topkou a lidovci, kteří pro tuto politiku aktivně hlasují, se pravda o klimatické politice neříká úplně nahlas.

Vondráček: Mně se líbí ta metafora s vlakem. Kdyby si Švýcaři emise v dopravě sami odhlasovali, tak se pak můžou zlobit jen sami na sebe. U nás je to jinak. Vlak jede a lidi můžou nanejvýš tak stáhnout okýnko a křičet, že se jim to nelíbí. Žádná záchranná brzda není a za těch patnáct let jsme snad už pochopili, že my ten vlak neřídíme. Teď jde o to, jestli vyskočit za jízdy a rozbít si ústa, tedy odejít z Unie. Možná je to lepší než s celým vlakem vykolejit. Druhá varianta je přestoupit do vlaku, který jede po vedlejší koleji, což je třeba czexit a vstup do EFTA (Evropské sdružení volného obchodu – pozn. red.). Třetí možnost je škrtnout v české ústavě článek 10 a, který nás zavazuje k přijímání nařízení a směrnic EU, a říct jim: Milí zlatí, my nemáme v ústavě nic, co by nás zavazovalo vaše nařízení a směrnice dodržovat. Jsme součástí Unie, chceme se s vámi přátelit a obchodovat, ale všechna taková pravidla si budeme určovat v našem parlamentu, neboť jsme suverénní stát. Já sám mám život před sebou a nechci poslouchat, že mým údělem je jet ve vlaku, protože v něm jedou všichni, a s tím vlakem se pak vybourat.

Vondra: Nemyslím si, že když nám banky a pojišťovny v Unii nebudou pojišťovat a úvěrovat naše uhlíkové projekty, že v Londýně s tím dopadneme líp. Británie sama přijala některá klimatická opatření ještě drakoničtější.

Vondráček: Když budeme v EFTA, tak se to nestane.

Nacher: Bavit se o czexitu je legitimní, byť já mám na to podobný názor jako Saša Vondra. Už jenom to, že se o tom bavíme, bude zase nějaký feedback pro ten Brusel: Hele, neblbněme, pojďme zpomalit, u nás už jsou odstředivé síly. Pro mě je debata o czexitu spíše strategická než cílová.

Je představitelné, že by se u nás v dohledné době vyvinula pravice po způsobu Polska a Maďarska, která je v Bruselu schopna jít do opravdu krvavých střetů?

Vondra: Jde o to, do jakých střetů. Maďarsko je v permanentním střetu v kulturních válkách, zato ohledně zelené politiky je velmi konformní. Podle mě si Viktor Orbán změřil, že po zelené politice panuje v maďarské společnosti poptávka. Dokonce chystají veletrh, na němž se budou ukazovat jako největší ekoprogresivisté. Jistěže jejich problém je odlišný, oni nejsou tak průmyslová ekonomika jako my. Mimochodem, to není jen zápas o záchranu planety, ale taky o přerozdělení bohatství v Evropě, kdy návětrné země u moře na Green Dealu vydělají, jižní země na slunci taky můžou vydělat. Pak přijdou za námi, kteří jsme v těžké zeměpisné situaci, a nabídnou, že když si natáhneme dráty, ten proud nám dodají. Akorát bude ve špičkách hrozně drahý a my budeme na konci fronty. Tohle nesmíme dopustit. Musíme vybojovat ufinancování jádra, bude se muset rehabilitovat fotovoltaika, protože to bude stát na mikroenergetice a na ukládání v bateriích. Ovšem bez jádra to nedáme, je potřeba to s Francií příští rok prokopnout. Co Babiš nedokázal, čeká příští vládu, ta už to udělat musí i navzdory bláznivým Němcům.

Vondráček: Otázka, jestli tuzemská pravice může jít do polských poloh – a víme, že Poláci nepřijali všechny klimatické závazky –, má jednoduchou odpověď: Musíme jen chtít a připustit si, že i kdyby to bolelo, jsme ochotni něco strpět. Oni i zakladatelé Československa věděli, že to nebude úplně snadné.

Odkaz na zdroj je zde.

Ohodnoťte článek:

(1 hlas)