Hezký den, jsem SvoBOT. Můžete se mě zeptat na cokoli ohledně programu Svobodných. Naučil jsem se moudrosti Libora Vondráčka a politické názory strany Svobodní.

Havrda: Projev na sněmu o covidové diktatuře

Havrda: Projev na sněmu o covidové diktatuře

Vážení přátelé, svobodní občané.

Jak jistě všichni víte, byl jsem po odchodu místopředsedy Pokorného a na výzvu předsedy Vondráčka zvolen v únoru 2021 na pozici místopředsedy strany Svobodných. Ještě jednou děkuji za hlasy a dovolte mi, abych zde složil účet mé několikaměsíční práce v oblasti boje s Covidem a nastínil i vize do budoucnosti.

Jako lékař jsem netušil, že v rámci boje s Covidem bude docházet postupnému a nyní akcelerujícímu salámovému ukrajování občanských svobod části národa, k opakovanému a zatím beztrestnému flagrantnímu porušování zákonů a Ústavy ČR ministry, úředníky, Policií ČR, a že budeme dennodenně strašeni a manipulováni zejména ČT, ČRo a pochopitelně deníky hlavního oligarchy nevyjímaje. Objevila se zde postupně celá skupina pseudoodborníků, o kterých do té doby nikdo neslyšel, kteří i nyní neustále přitápějí pod kotlem svými rádoby odbornými manipulacemi a demagogickými prohlášeními. Druhá skupina lékařů a odborníků, která nemá identický názor, nedostává až na světlé výjimky na v PRIMA CNN žádný prostor a byla nazvána antivaxery a dezinformátory.

Z nepochybně ošklivého infekčního onemocnění se stal již problém nikoliv zdravotní, ale ekonomický, politický, společenský, a to celosvětově. Ano, farma firmy a na ně napojení politici a jejich odborní poskoci s dobře motivovanými nebo i zaplacenými médii, si mohou s celými národy najednou dělat co chtějí. Vidíme to dobře nejen u nás, ale ještě více v tzv. demokratických okolních zemích, jako je Německo, Rakousko, Itálie a Francie. Tam je již Covidová totalita. Povinné očkování, demonstrace a mlácení obyvatelstva jsou na denním pořádku, ale naše média pochopitelně mlčí.

Když jsem coby čerstvý doktor chodil v listopadu 89 s mojí přítelkyní, dnešní milovanou manželkou po náměstích, organizoval OF a bojoval proti totalitě, neuměl jsem si ani v nejmenším představit, jakou formou mohu být o nabytou svobodu dnes připravován. Nenápadně. Postupně. Smyčka se utahuje.

Aby bylo jasno. Nejsem žádný antivaxer a ani Svobodní, ani naše volební uskupení TSS, kde jsem měl na starost program o zdravotnictví a Covidu, nepropagovalo antivax. Měli jsme v programu pochopitelně dobrovolné očkování a body zpracované uznávanou kapacitou, prof. Beranem.

Moje heslo bylo od počátku: „Ohrožené chránit, nemocné léčit a zdravé nechat žít!“

Chci zde říci, že jsem s tímto heslem šel se svojí lékařskou kůží na trh a nikdo z mých kolegů mi nevynadal. Všichni říkali, že je to rozumné. Také ani jeden člověk na náměstích, a ani jeden z mých pacientů mi neřekl nic špatného. Naopak.

Nyní to podstatné:

Virus SARS-COV2 očkováním a neustálým testováním nezmizí. Musíme se s ním naučit žít. Na podzim a na jaře to bude asi vždycky složitější.

Pokud budeme stále dokola všechny testovat, včetně očkovaných, zjistíme, že ho má ve větší či menší míře na sliznicích kde kdo. Podstatné není, kolik je nakažených, ale kolik jich vykazuje příznaky onemocnění. A asi nejpodstatnější je počet těžkých pacientů na JIP a zemřelých na Covid minus zemřelých s Covidem. Toto číslo může být překvapivě velmi malé. Také mě bude zajímat, kolik těchto lidí bylo kompletně očkováno a kolik bylo neočkováno, abych si udělal představu o účinnosti vakcín. Nyní již v nemocnicích převažují očkovaní, ale nesmí se o tom moc mluvit a dokonce hygiena tají tyto pro její práci nepříznivé výsledky.

Podstatná je také imunizace populace, která se děje proděláním onemocnění a můžeme ji přechodně „vyšprajcovat“ očkováním rizikových skupin. V tomto směru mohou napomoci sérologické přehledy, abychom měli představu, do jaké míry je populace chráněna.

Vakcína proti Covid 19 není klasickou vakcínou – tehdy jde o mrtvý virus zbavený virulence. Jde vakcínu typu mRNA – tedy na basi genetické informace.

Tato vakcína není žádná zázračná vodička. Je to experimentální látka, ve třetí fázi klinického testování. Byla určena pro pacienty s vysokým rizikem fatálního průběhu Covid 19. I experimentální vakcína má zcela jistě význam pro rizikové skupiny. A zatím nemáme jinou alternativu.

Vysoce rizikovou populací však nejsou děti, mladí zdraví lidé do 40 let, sportovci a těhotné ženy. Riziko fatálního průběhu je u nich velmi nízké.

Prodělané onemocnění, jak se ukazuje na rozdíl od vakcinace, zpravidla zajišťuje dlouhodobou imunitu, riziko reinfekce je nízké. Nyní prakticky zjišťujeme, že zázračná vakcína nás neochrání ani jeden rok, spíše jen půl roku. Je velmi pravděpodobné, že při rozvoji infekce budeme tlačení do dalších dávek ve zkrácených intervalech. Vakcíny jsou již uvařeny a nakoupeny! Nyní se chystá lov na děti.

Jakýkoli prokázaný titr IgG v zásadě prokazuje dostatek virus-neutralizačních protilátek.

Miliony let fungování imunitního systému zrušil výnos ministerstva zdravotnictví, které protilátky „neuznává“.

Není pravda, že vakcinovaní mají spolehlivější imunitu než nevakcinovaní, kteří onemocnění prodělali. Je pouze prokázáno, že prodělání nemoci a následné očkování je v korelaci s vyšším titrem protilátek, avšak za cenu vyššího rizika komplikací. U žádného jiného onemocnění se toto nedělá, naopak pozitivita protilátek je často jednoznačnou kontraindikací pro podání vakcíny.

Termín bezinfekčnost na základě certifikátu o vakcinaci je nonsens. Česky řečeno – bezcenný cár papíru.

Vakcína brání pouze těžkému průběhu Covidu 19, nikoli nákaze či jejímu šíření.

„Potvrzení o bezinfekčnosti předkládejte bez vyzvání“, stojí u nás na restauraci na dveřích (jako i mnohde jinde). Co na tom, že jste Covid prodělali, máte vytvořenou robustní imunitu (slizniční i protilátkovou, tudíž máte dostatek virus neutralizačních protilátek). Máte smůlu.

Nemáte ten správný papír. Takže se pěkně otestujte a zaplaťte. Antigenní test i několikrát denně, nyní již pouze PCR test. Máte vůbec takový plat, abyste vyšli s nájmem a se zabezpečením základních životních potřeb? Nezájem. Co na tom, že platným papírem bude mávat někdo, kdo se netestuje a vesele šíří infekci dál? Orwell??

Očkovaní se netestují, neočkovaní musí. Bizár.

V přímém přenosu jsme to mohli vidět v pořadu StarDance (očkovaná Tereza Kostková byla pozitivní, neočkovaní museli do karantény, očkovaní nikoli). Pokud tohle není nikomu divné, je idiot.

I moje děti navštěvující školu se tomu diví a nechápou rozhodnutí naší vlády.

Stejně tak neočkované zdravé děti po kontaktu s očkovanou pozitivní učitelkou musí na 14 dní do karantény, přestože mají negativní test, očkované děti a učitelé mohou dále navštěvovat školu. Že by nátlak na rodiče, aby dali naočkovat své děti? Zrůdnost.

Riziko dlouhodobých komplikací po vakcinaci je více známé v USA než u nás. O krátkodobých komplikacích jsou data nekompletní. V Evropě je již skoro 1 milion očkovaných lidí s popsanými následky, chystá se pro ně v rámci EU finanční odškodňování.

Vedlejší účinky jsou často zpochybňovány, nejsou hlášeny či jsou prohlášeny za pouhou koincidenci – tedy jsou neprůkazné. A jak chcete dokázat, že máte potíže po očkování? A s kým se chcete soudit? Vaše blbost.

Očkovaní přeci podepisují informovaný souhlas, že o všech rizicích byli „informováni“ a farma firmy mají papír od EU a státu, že reklamace nepřijímají a jsou „ve veřejném zájmu“ vyviněny. Kdyby očkovaní lidé na nádražích nebo v obchoďácích podepisovali, že jim po očkování upadne ruka, stejně by si toho nikdo z nich nevšiml.

Kdo z očkovaných jedinců četl příbalový leták k vakcínám? Je zde popsána celá řada komplikací. Máte pravdu, raději to nečtěte … a nastavte  rameno!

Nyní budeme naše malé děti, které mají zcela rozdílnou imunitu (dítě není zmenšený dospělý) očkovat stejnou látkou ve 1/3 množství jako dospělé? To snad ne!

Zatímco na chřipku je vakcína každý rok jiná, u Covidu to nyní najednou nevadí!

Vakcinace zatím je a měla by i nadále zůstat dobrovolná. Pokud by měla být přeci jenom vakcinace povinná pro určité skupiny, ty by měly být v případě úmrtí nebo poškození zdraví řádně odškodněné. Nedořešeno.

Očkování by nemělo být vynucováno, očkovaní by neměli být zvýhodňováni, neočkovaní znevýhodňováni. Nikdo, ani policie, ani hygiena, a natož hospodský nemá právo zjišťovat, zda jste vakcinovaní, či ne. Jde totiž pořád o lékařské tajemství.

Vyhazovy z práce. Výhružky. Nátlak na děti a studenty. Vynucování testů zdravých lidí. Tlak na povinné covid-pasy. Říkáte dobrovolné? Tak určitě!

Mediální i faktický nátlak na vakcinaci nabírá znovu na síle. Zastrašování, úmyslné zkreslování dat. Rozdělování společnosti, placené testy, blábolení o veřejném zájmu či o kolektivní imunitě (která v tomto případě neexistuje), očkování na nádražích, v nákupních střediscích, tenisky či mobil … atd. atd.

Na řadě jsou samozřejmě další lži, strašení a manipulace a další dávky vakcíny, protože efekt po nějaké době vyprchá (viz Izrael). Kolik jich bude. Tři, čtyři? Osmnáct?

Co se dělo v zimě a na jaře 2021?

Pro rizikové skupiny nebyla vakcína včas, část praktických lékařů ordinovala po telefonu – tj. plně nefungovala primární péče, byly zavřené nemocnice, neoperovalo se. Pacienti se z televize a po telefonu dozvěděli, že hlavně nemají nikam chodit a mají si vzít Paralen.

Systematicky strašená střední generace dávala svým starým rodičům jídlo na okno, aby se sami nenakazili a po týdnu jim zavolali záchranku. To už bylo dost často pozdě.

Dětem se sebral rok života, zavřeli jsme drobné živnosti a nechali je zkrachovat. Za cenu sporné ochrany rizikových skupin (přičemž se nikdo nahlas neodvážil říci, že se jedná převážně o obézní pacienty) jsme zlikvidovali ekonomiku, kulturu a školství. Odkládaly se dispenzarizace, preventivní péče, plánované výkony. Přibylo psychiatrických diagnóz, špatně kompenzované cukrovky, populace přibrala na váze.

Co si myslím, že se mělo udělat?

Měli jsme vytipovat rizikové pacienty, a těm podat včas vakcínu. Měli jsme pak sundat respirátory, otevřít školy, živnosti a normálně nechat svět fungovat. Švédská cesta.

V okamžiku, kdy bylo vakcín dost, měla zůstat vakcinace dobrovolná. A to výhradně v rukou praktických lékařů, se znalostí anamnézy, seznámením pacienta s riziky a se zvážením cost-benefit a skutečného informovaného souhlasu.

Děti a mladí lidé by měli virózy, to je pravda, a části úmrtí by se nezabránilo, to je taky pravda.

Ale z dlouhodobého hlediska těch ztrát (nejen zdravotních, ale nepochybně i ekonomických a společenských) bude výrazně více, o tom jsem přesvědčený.

Co si myslím že by se mělo dělat teď?

Netlačit děti, mladé zdravé lidi a lidi s dobrou imunitou do plošné vakcinace.

Nedává mi smysl plošné testování asymptomatické populace. U pacientů s klinickými příznaky je naopak potřeba testovat včas i očkované.

Posílit primární péči a dát větší možnosti léčby praktickým lékařům (zapůjčení pulzních oxymetrů, uvolnění preskripce nových antikoagulancií, možnosti podávání – nikoli pouze indikace – monoklonálních protilátek atd…)

Cíleně vyhledávat rizikové skupiny.

Udělat sérologické přehledy.

Před případnou vakcinací vyšetřit protilátky.

„Uznávat“ protilátky.

Nechat otevřené školy, resp. celou společnost.

Smířit se s tím, že Covid nevymýtíme a občas někdo může na covidovou pneumonii zemřít. I přes očkování.

Rozděl a panuj …

Část lidí je naočkovaná z důvodu rizikovosti a část z důvodu, že se onemocnění bojí – potud v pořádku.

Část populace se nechala naočkovat z přesvědčení o kolektivní zodpovědnosti. To byla manipulace veřejnosti a to v pořádku není.

Velká část populace se a očkuje pouze proto, že chce mít klid. Raději si dáme tečku nebo i dvě, aby nás už nikdo neotravoval. To v pořádku také není.

Jak dlouho bude „klid“? Kolik dávek to bude? Za cenu jakých komplikací v jakém procentu? Nikdo neví.

Každý se musí rozhodnout, jak to chce.

Jestli se rozhodne do systému naskočit.

Jestli bude protestovat.

Jestli bude udávat sousedy.

Jestli svobodu cestovat vymění za svobodu podle svého nakládat se svým tělem a zdravím.

Není to pro mě jednoduché jít s kůží na trh. Nechci být disident. Chci se chovat normálně a nadále dělat to, co mám rád, pomáhat lidem. Také chci i nadále bojovat za svobodu a dodržování zákonů této země v dresu Svobodných. Je to pro mě čest v dresu Svobodných bojovat proti Covidové totalitě, neboť si myslím, že nyní teprve přijde to nejhorší.

Válek, Chlíbek a další covidisti jsou zárukou, že se máme, my svobodní občané, na co těšit!  

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Svobodní

Svobodní

Novinky

Nejnovější video

Zdravím. Tady Markéta Šichtařová ze společnosti Nextfinance. Dneska vám chci říct dost osobní věc, to, co vám teď řeknu, nemám nijak připravené. Bude to absolutní improvizace od srdíčka. Když jsme před více než 30 lety prožívali revoluci, tak jsme chtěli být součástí vyspělého a rozvinutého západu, chtěli jsme se odstřihnout od nefunkčního socialistického východu, no a dneska po víc než 30 letech se něco ošklivě zvrtnulo. Já mám soukromou konzultační společnost a v rámci téhle společnosti přicházím denně do kontaktu s kvantem lidí naprosto ze všech částí ekonomiky, od soukromého sektoru o státní, od velkých ředitelů velkých podniků o drobné živnostníky, ale i důchodce, kteří si chtějí nějak přilepšit k důchodu. Zkrátka přicházím do kontaktu s celým spektrem a průřezem české společnosti. A už dlouhou dobu, minimálně poslední tři nebo čtyři roky se setkávám s tím, že v podstatě všichni ti lidé, kteří mě oslovují, mají něco společného, já u nich cítím narůstající míru skepse a frustrace k poslednímu ekonomickému vývoji. No, a v poslední době tenhle můj pocit ještě zintenzivnil. Stala jsem se externistkou v jednom rádiu a tak trošku navedla dělám moderátorku v jednom, v jednom rádiu a jsem si zvu různé zajímavé osobnosti, které mají co říct k ekonomice. Vyzpovídala jsem už lidi, kteří působí v energetice, ve zdravotnictví, v těžkém průmyslu, ve službách, ve zbrojařství, a tak bych mohla pokračovat a prakticky všichni tihle lidé vždycky se se mnou podíleli. O rostoucí míru frustrace zástupci zemědělců říkali my už nemůžeme dál provozovat naše zemědělské podniky, nám už to prostě nefunguje, my už meleme. Z posledního, budeme letos znovu ve ztrátě. Jsme obviňováni z toho, že čerpáme dotace a že chceme další peníze a chceme další dotace. To není pravda, my prostě jenom chceme, aby nám stát nezasahoval do podnikání, my jenom chceme vyrábět, ale my nemůžeme vyrábět, protože my ty dotace dostáváme naopak za to, že nevyrábíme. Mluvila jsem se zástupci obranného průmyslu, ti říkají, vláda chce, abychom dodávali zbraně na Ukrajinu nebo třeba obranné systémy na Ukrajinu. Ale my nemůžeme, protože ačkoliv na nás vláda tlačí, tak banky nám v podstatě znemožňují, aby nám protistrana připsala peníze na účet, takže my nemáme z čeho vyrábět, takže my jsme pod dvojím tlakem, my prostě tímhle způsobem už nemůžeme fungovat dál. Mluvila se zástupci automobilového průmyslu, říkají, my sice se orientujeme na elektroauta, protože to je momentálně móda v celé Evropě, ale ono to prostě nefunguje. My vynakládáme obrovské investice na vývoj něčeho, o čem tušíme, že to bude slepá vývojová větev, protože s největší pravděpodobností budoucnost je v různých typech motorů, ale rozhodně ne pouze v elektromobilitě. My už tímhle způsobem nemůžeme fungovat dál, my chceme, aby někdo zachránil automobilový průmysl, mluvila jsem se zástupci energetiky, energetici říkají, my musíme uzavřít naše provozy, my jsme teď vypnuli další tepelnou elektrárnu, protože je prostě neekonomické provozovat ji a přitom ceny elektřiny před nedávnem byly na historických rekordech, přesto přese všechno. Kvůli politice Evropské unie. Kvůli emisním povolenkám se prostě nevyplatí vyrábět. Energetici říkají, energetická krize se znovu vrátí, státní energetická koncepce je naprosto nedomyšlená, v podstatě neexistuje. Je to guláš a bude z toho znovu velký průšvih. Mluvila jsem se zástupci potravinářů, potravináři říkají, my jsme nařčeni z toho, že máme drahé ceny, vysoké ceny potravin, ale jak máme vyrábět levné potraviny, když máme takhle drahé energie? V podstatě všichni, s kým mluvíte, tak uvažují o tom, že odejdou nejenom z České republiky, ale obecně z Evropy mimo Evropskou unii do nějaké třetí země, kde je levnější pracovní síla, kde je míň regulací, kde jsou levnější energie. Potom mluvíte s lidmi, kteří působí ve službách nebo třeba i na některých místech státní sféry a ti všichni si stěžují na to, že zápolí se svobodou slova, že se musí samo cenzurovat, že sice zatím se jim třeba nic konkrétního nestalo, ale že oni vědí, že v případě, že by si příliš pustili pusu na špacír, tak že by špatně dopadli a ta frustrace v té společnosti ohromně roste a co je na tom nejhorší? Všichni ti lidi, se kterými mluvíte, tak říkají, my se snažíme být diplomatičtí, my to nechceme říct na plná ústa, protože kdybychom to řekli, tak by hrozilo, že na nás stát zaklekne ještě víc, my se snažíme alespoň ještě chvíli fungovat a já si uvědomuje, vždycky vám 100 chutí jim to namítnout, ale když budete mlčet, tak naopak stát uvidí, že ustupujete a zatlačí na vás ještě víc, protože když nebudete klást odpor, bude se to jenom zhoršovat. Ono to není tak, že ti kolektivisté chtějí dosáhnout nějaké hranice a tam se zastaví a dál už nepůjdou, ono to je tak, že oni si budou pořád uzurpovat víc prostoru, dokud jim ten prostor budeme dávat. A právě na základě toho, jak mluvím s rostoucím okruhem lidí, kteří jsou už naprosto zoufalí, tak roste i moje frustrace z té současné ekonomické nebo možná celospolečenské situace a snad úplně nejhorší na tom je, že potom tady je obrovská skupina lidí, kteří jsou třeba zaměstnanci a vůbec si neuvědomují, co se děje, co tady bublá pod pokličkou, že jejich zaměstnavatelé mají obrovské problémy, protože oni v podstatě mají svoje jisté, oni mají pocit, že když by náhodou přišli o práci, stejně je státní sektor vždycky znovu zaměstná. Takže v podstatě se vůbec nic neděje a tihle lidé strkají hlavu do písku a nechtějí vidět, co se děje, buďto nechtějí vidět proto, protože to opravdu nevnímají, protože oni sami vzhledem k tomu, že třeba veřejně o ničem nemluví, tak se ani s žádnou cenzurou nesetkávají a nebo případně si to nechtějí připustit, protože kdyby si to museli připustit, tak by je asi padli hrozné deprese, zkrátka oni se prostě před vnímáním té situace uzavírají, takže společnost se polarizuje a na jedné straně tady obrovská skupina těch, kteří nevnímají, že něco je čím dál víc špatně, a na druhé straně je tady rostoucí skupina těch, kdo se probouzejí, kdo už vidí, že něco je špatně, ale v podstatě se to bojí říci, tak tohle není ten vysněný západ, na který jsme chtěli vstoupit v roce 1989 po krátké oblevě a doby bezbřehé svobody. V devadesátých letech se to všechno začalo znovu lámat a dneska směřujeme v podstatě zpátky do socialismu a teď já chci zdůraznit, že když říkám, že směřujeme do socialismu, tak to není vůbec nic nadneseného, není to nic květnatého, je to prostě fakt, protože když se podíváte na vývoj veřejných financí, tak zjistíte, že už v podstatě polovina výkonu ekonomiky je dneska přerozdělovaná státem, to znamená, my už jsme z poloviny, socialistická ekonomika, před rokem 89 bylo přerozdělováno státem něco přes 80 % HDP, tedy hospodářského výstupu a byli jsme ryze socialistická ekonomika, 100 procent výkonu nemohlo být přerozdělováno v historii nikde nikdy. O to se pokusili komunisté během několika dějinných příkladů. Pokusil se o to Stalin během válečné ekonomiky, pokusil se o to třeba polpot, pokusil se o to Mao ce Tung. Vždycky to skončilo hladomorem a totální kalamitou a mrtvými. Takže 100 procent ekonomiky spravované státem, to je komunismus, a to je technicky neproveditelné. No a my jsme dneska poloviční socialismus, protože už jsme zhruba na 50 %, takže když říkám, že se vracíme před rok 89, není to vůbec žádná nadsázka, to je prostě tvrdý statistický fakt. Když budete poslouchat vládu, tak zjistíte, že vláda je neustále povinně optimistická, poradci vlády, vládní ekonomové, členové vlády, všichni nám vykládají, jak už směřujeme ke šťastným zítřkům, jak už byla doba covidová, překonaná, že všechno zlé, co se u nás děje, že za to může třeba válka na Ukrajině a tak dál, vždycky tam jsou nějaké výmluvy, kdo za to může, ale faktem je, že statistika neukazuje, že bysme směřovali k těm lepším zítřkům. Vláda vám třeba řekne, že se zlepšují veřejné finance, protože vláda přijala nějaký daňový balíček, kterému říká konsolidační balíček a že na základě toho se veřejné finance zlepšily. No jo, ale vláda už vám neřekne kontext. A ten kontext zní, že v tom době, v té době socialismu před rokem 1989 my jsme jako Československo měli v vyrovnané veřejné finance, my jsme neměli žádný velký veřejný dluh, naše veřejné finance byly v podstatě v pořádku, ale ten problém, který u nás byl, spočíval v tom, že stát vlastnil a přerozděloval skoro všechno a to, co dneska dělá vláda, je, že ona sice trochu možná zlepšuje veřejné finance, trochu možná zlepšuje schodky státního rozpočtu, ale za cenu toho, že neustále meziročně rostou jak příjmy, tak výdaje státního rozpočtu, a to o víc než o inflaci. To znamená, že ten stát se neustále rozpíná, to znamená, že my se vracíme k tomu socialismu před ten rok 89. To jsou prostě statistická fakta. Stačí, když se rozkliknete stránky ministerstva financí a podíváte se na vývoj státního rozpočtu v meziročním srovnání a podíváte se, jak se vyvíjí příjmy a výdaje tohoto státního rozpočtu a tam se například dočtete položku, že transfery příspěvkovým organizacím, tedy v podstatě dotace, vzrostly meziročně o 26 %, o 26 % se zvýšil tento typ dotací a vláda říká, že všechno je v pořádku a že se zlepšují veřejné finance, to prostě není pravda. No, a tahle frustrace, kterou já zažívám v té poslední době, která je spojená hlavně s tím, že tedy mnoho těch podnikatelů pláče nad svým podnikáním, nad tím, že jsou likvidováni, ale že se v podstatě bojí ozvat, protože mají pocit, že když budou mlčet, budou s tím systémem konformní, tak se ještě nějakou dobu udrží. Tak tahle moje frustrace vyústila v určité rozhodnutí. Jedna věc je nevědět, co se děje, a mlčet, to je samozřejmě akceptovatelné, pokud ale víte, co se děje a mlčíte, tak to znamená tolerování toho zla a tolerovat zlo je zlo samo o sobě, takže já nechci tolerovat tohle zlo, já nechci tolerovat, mlčky souhlasit s tímto ničením naší ekonomiky a s ničením v podstatě našich civilizačních hodnot. A proto jsem se rozhodla k něčemu, o čem jsem roky doufala, že se mi to vyhne, co jsem nikdy nechtěla dělat, ale co teď? Mám pocit, že už mě k tomu situace dotlačila, totiž budu kandidovat do senátu a za chvíli vám vysvětlím, proč. Svoje síly jsem spojila se stranou svobodných, protože je to podle mého soudu jediná skutečně pravicová strana v České republice, a byť je to zatím Malá Strana, vidím v ní velký potenciál a já chci vrátit pravici její skutečný obsah, pravice u nás v podstatě zanikla, strany, které původně byly pravicové, zejména mám na mysli ODS, se posunuly doleva, protože jestliže nějaká strana přijme daňový balíček, který zvětšuje zdanění a zvětšuje stát. Což přesně sedí na ODS, tak to prostě není pravicová strana, ona sice o sobě jako pravicové straně mluví, ale její reálné kroky tomu absolutně neodpovídají. Čili ODS je už dneska pouze karikaturou té původní strany, která to kdysi byla, proto strana svobodných je pro mě jediná akceptovatelná a v rámci této strany svobodných na podzim budu kandidovat do senátu, ano? Jsem jeden člověk. Samozřejmě, že i kdybych se do toho senátu dostala, tak to nebude znamenat žádnou velkou revoluci v nastavení české ekonomiky, a přesto se domnívám, že má smysl neházet flintu do žita a že každý jednotlivec, ať už v rámci europarlamentu nebo senátu, anebo Poslanecké sněmovny. Je ohromně důležitý, protože, víte, i v padesátých letech minulého století existovaly velké rozdíly mezi zeměmi socialistického bloku, například v Sovětském svazu probíhaly stalinské čistky, existovaly tam gulagy, u nás v padesátých letech to nebylo snadné. Lidé z politických důvodů přicházely o práci, mnozí z nich seděli ve vězení, několik lidí zaplatilo i životem, ale zdaleka ten systém nebyl tak strašlivý, jako byl v Sovětském svazu a ten rozdíl, proč ten systém nebyl tak strašlivý, byl v tom, že u nás jsme nikdy nedošli do takového extrému, jako došli v Sovětském svazu, a než jsme do toho extrému my stačili dojít, tak se situace v Sovětském Rusku už zase začala obracet. Začalo tam docházet k mírné oblevě, takže u nás jsme nikdy vlastně nestihli dojít do těch nejhorších konců a už to je ten důvod, proč má smysl všechny ty špatné věci, které se momentálně dějí, má smysl brzdit? I malé brzdění těchto věcí je smysluplné, protože potom nestačíme dojít do těch nejhorších konců. Stačí se podívat například na rozdíl mezi českou, německou energetikou, německá energetika i v daleko extrémnějším stavu než česká, daleko víc se v Německu tlačí na zelené obnovitelné zdroje, Němci si vypnuli svoje jaderné elektrárny. Kdybychom my udělali totéž, co udělali Němci, naše energetická krize by byla ještě mnohem horší, než jaká byla dneska. Jsme ve stavu, kdy v podstatě Němci od nás naší stále ještě v uvozovkách, levnou energii nakupují, kdybychom my byli tak extrémní, jako jsou dneska Němci, situace u nás by byla totálně neúnosná, a to je přesně ten důvod, proč má smysl i v několika málo lidech brzdit implementování těch změn, které k nám přicházejí ze západu. Já vám nebudu říkat to, co asi chcete slyšet, totiž, že se nějakými parametry dá ta situace úplně pozměnit a vylepšit to už se dneska nedá. Rozhodně není pravda, že můžeme tady pošudlat jednu daň tady trošičku zkrátit jednu dotaci a zase bude dobře. To jsou takové parametrické změny, které odpovídají třeba Dubčekovu pražskému jaru v roce 1968 nebo Gorbačovově perestrojce v osmdesátých letech. Ne, že by to bylo špatné, znamenalo to určitou oblevu a úlevu, ale to byly právě ty změny, které umožňovaly tak nějak trošku lépe žít v rámci té totality, ale rozhodně to nebylo poražení té totality k tomu, abychom se my vymanili z toho socialistického systému, tak jsme museli projít zcela zásadní transformací ekonomiky na začátku devadesátých let. No a vzhledem k tomu, že jsem právě řekla, že už v podstatě 1/2 českého hospodářství dneska je socialistická, tak dneska už se to opravdu nedá pošudlat nějakými parametrickými úpravami, abychom my se mohli znovu vrátit k prosperitě, tak musíme projít naprosto zásadní proměnou celé ekonomiky, ekonom v podstatě má jasno v tom, jakým způsobem ta proměna musí vypadat, ale problém je v tom, že zatím potom ještě není celospolečenská poptávka, zatím ještě se neprobudilo dostatek lidí, takové množství, jako se probudilo třeba v roce 1989. Navíc jsme ještě příliš ovlivňováni tím vývojem v západní Evropě, který směřuje k nám, a proto v tuto chvíli ještě nejde takhle jednoduše udělat ono vylepšení a znovu nastartování české ekonomiky. Ale v okamžiku, kdy známe diagnózu a víme, co je špatně, tak můžeme alespoň ty špatné věci brzdit do té doby, než čas nazraje na tu zásadní společensko ekonomickou přeměnu celé ekonomiky a potom můžeme být tedy připraveni do těch změn pozitivně nastoupit. Jak tedy zní ona diagnóza těch problémů? Nejenom české, ale obecně evropské ekonomiky, ta diagnóza zní tak, že celá Evropa byla zachvácena novou levicovou progresivistickou kolektivistickou ideologií, která se nazývá esg nebo isg a jejímž nejviditelnějším projevem, takovou špičkou ledovce je Green Deal, ale Green Deal není jediným projevem téhle ideologie. Dalšími projevy jsou například různé genderové ideologie nebo kontrola svobody slova, ona rétorika o dezolátech a dezinformacích a podobně. Musíme si uvědomit, že zatímco ekologie je skvělá věc, tak Green Deal nemá s ekologii vůbec nic společného a je to v podstatě pouze ona levicová kolektivistická ideologie, jejímž cílem je v podstatě likvidace evropského průmyslu a likvidace evropského blahobytu, tahle ideologie musí být absolutně odmítnutá, jestliže tedy máme brzdit ono zlo a jestliže máme brzdit ony negativní změny, které se u nás stále ještě dějí a stále ještě se stupňují, tak musíme vyjít ze tří myšlenkových východisek, musíme být z toho, že absolutně odmítneme Green Deal, že vyhlásíme nulovou toleranci pro Green Deal. Pozor, nemá to nic společného s ekologií. Za druhé si musíme jednoznačně zachovat českou korunu, protože pokud si ji nezachováme, pokud přijmeme euro, tak tím v podstatě dáváme evropské centrální bance bianco šek na zavedení digitální měny centrální banky, což znamená absolutní sledování našich občanů a v podstatě čínský kreditní systém. Velký bratr. No a za třetí, musíme začít dramaticky odbourávat dotace, dotace dneska jsou hlavní příčinou toho, proč stát už tvoří polovinu ekonomiky a proč například není na důchody pouze dotace? Sami o sobě dneska představují zhruba 1/3 státního rozpočtu. Pokud bychom odbourali ideologicky motivované dotace, které souvisejí s Green Dealem, s gendery, s dotováním neziskovek, které do našich dětí cpou věci o genderu ve školách a tak dál. Pokud bychom tohle všechno odbourali, najednou by nebyl třeba ani problém s důchodovou reformou. Asi vás to překvapí, ale ony ty veřejné finance samy o sobě nejsou až tak špatném stavu, to, co tam je naprosto kalamitní, je právě ona složka dotací, takže dotace musíme začít dramaticky odbourávat. I jeden jedinec v jakémkoliv zastupitelském sboru, ať už to je europarlament, senát nebo Poslanecká sněmovna, jeden člověk může vždycky hlasovat podle těchto tří základních myšlenkových pilířů, a pokud vždycky zvedne ruku, anebo naopak nezvedne ruku v souladu s těmito principy? Nikdy nezvedne ruku pro zvýšení daní, vždycky zvedne ruku pro odbourání regulací, vždycky zvedne ruku proti čemukoliv, co souvisí s Green dealem a tak dál, potom jeden jednotlivec může brzdit to zlo, které se na nás hrne a může způsobit, může být onen jazýčkem na vahách, který způsobí, že bude rozdíl mezi naší zemí a mezitím třeba ještě daleko větším zlem, které zachvátí některé západní země a pokud se nám podaří tohle zlo brzdit, tak já jsem přesvědčená o tom, že to dějinné kyvadlo se překlopí zase na obrácenou stranu, protože žádný nesvobodný systém netrvá donekonečna a nazraje celospolečenská poptávka k tomu, abychom provedli přeměnu české ekonomiky a přeměnu české společnosti něčemu lepšímu a zažili další svobodné období, tak, jako jsme ho zažívali ve svobodných devadesátkách. To je ten důvod, proč jsem se rozhodla letos kandidovat do senátu.

Oblíbené štítky

Svobodní

Svobodní

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31