Dočekal: Ekonomicky a společensky neúspěšné etnikum chce „náhrady“ od těch úspěšnějších!

Rozhovor pro Parlamentní listy (21.07.2020)

Zaujal vás (a přiznám se, že i mě) rozsah témat, kterými se zabývají studenti českých vysokých škol soudě podle některých názvů závěrečných prací. Jako například: Sexuální reakce žen na nahé mužské postavy v různých stadiích vzrušení. Současný život superžen po zániku primární rodiny. Žárlivost u heterosexuálních a homosexuálních žen. Strategie seznamování homosexuálních mužů. Orgasticita žen pod vlivem sexuální a partnerské zkušenosti. Proč nejsou plyšové kozy? …Někdy to zní až jako parodie. Co k tomu říci?

Je to degradace úrovně vzdělání táhnoucí se napříč celou euroatlantickou civilizací. Stává se normou, že většina mladé populace musí mít – když už ne přímo vysokou školu – tak alespoň maturitu. Začalo to už v minulosti, kdy se začaly vypisovat učební obory typu „řezník, kadeřnice a zedník s maturitou“. Pominu skutečnost, že každý rodič vidí ve svém dítěti génia, který zaujme čestné místo ve světových encyklopediích. Málokterý rodič realisticky zhodnotí, že jeho potomek asi nebude jaderný inženýr, ale mohl by být vynikajícím instalatérem, švadlenou nebo autolakýrníkem (a paradoxně v některých případech by měl možná i vyšší příjmy).

Problém je ve financování školství a ve srovnávání „úrovně vzdělanosti“ například i mezi jednotlivými státy, kdy se jednotlivé státy (oblasti, regiony…) předhánějí v tom, kdo je vzdělanější. A je přitom úplně jedno, že se jedná o obory, které nemají žádnou přidanou hodnotu, nikam neposouvají úroveň poznání a příslušné diplomové práce jsou maximálně tak na úrovni lepšího blogu nebo článku do středoškolských novin.

Použiji trochu podpásové srovnání dvou diplomek:
Na jedné straně třeba:
– Coherence effects in hadron-nucleus and heavy ion collisions at high energies (česky něco jako Koherenční účinky při srážkách hadronových jader a těžkých iontů při vysokých energiích), kdy je celá práce navíc v anglickém jazyce, a tím pádem vyžaduje nejen běžnou znalost AJ, nýbrž i hlubokou znalost odborné terminologie.
A na druhé straně máme kupříkladu:
– Legitimizace veganství v přátelském vztahu nebo Žárlivost u homosexuálních žen.
Co myslíte, který student (studentka), museli vyvinout pro sepsání těchto prací více úsilí? Kterou práci lze sepsat za týden a která vyžaduje léta náročného studia? Která je vědeckou prací a která spíše slohovým cvičením?
Po obhájení těchto prací mají paradoxně oba absolventi papírově stejnou úroveň vzdělání. Mně to nepřipadá moc fér.

Dalším zmíněným problémem je financování studia. Pokud je „zadarmo“, tak vcelku chápu skutečnost, že mnoho studentů v touze po dosažení titulu volí cestu nejmenšího odporu a volí různé pseudohumanitní obory. Na ruku jim jdou i příslušné vysoké školy, které jsou financovány podle počtu studentů, a tudíž je v jejich ekonomickém zájmu na studiích udržet i mentálně lehce zaostalého šimpanze. Uplatnění po studiu pochopitelně už nikoho nezajímá.

Jiná situace by byla v případě, kdy by si každý student hradil vzdělání ze svých prostředků (a klidně by do tohoto modelu mohl vstoupit stát, různé nadace, firmy apod., například s nabídkou bezúročných půjček). Myslím, že by si každý rozmyslel, zda bude studovat neužitečný obor s mizivou šancí na uplatnění na trhu práce a s perspektivou, že bude své nesmyslné vzdělání splácet z výdělku, který bude podmíněn počtem prodaných hamburgerů.

Lidsky je mi bližší Venca, který si za své peníze udělá řidičák na kamion s vidinou, že díky výdělkům v oboru zabezpečí rodinu, než Jenovéfa, která za peníze daňových poplatníků vysokoškolsky řeší maskulinitu mužských tanečníků u tyče či jiný obdobný nesmysl a plánuje sladký život v neziskové sféře.

Jiří Čunek v nedávném rozhovoru pro Reflex upozorňuje, že ve všech společenských vrstvách porušujeme pravidla. „Místo toho, aby v zorném úhlu společnosti stála záchrana normálních rodin, jež mají děti, pozornost se upíná k marginálním menšinám. My bychom měli chtít, aby nebyly svobodné matky, aby fungovaly normální partnerské vztahy. Legislativu bychom měli přizpůsobit tak, abychom otce vedli k odpovědnosti za své konání, za děti,“ řekl. Co si myslíte vy?

V obecné rovině má samozřejmě pravdu. Z hlediska dlouhodobé ekonomiky je v zájmu společnosti podpora natality, ale jednoznačně proaktivní politikou než direktivními nařízeními. Nicméně stát zde není od toho, aby lidem „kecal“ do uspořádání jejich rodinného života a učil lidi, co to je normální vztah. Stát má zajistit především vymahatelnost práva, a to v rozumných lhůtách. Je nepřípustné, aby se například otec samoživitel bez hmatatelného výsledku 3 roky tahal o dlužné výživné s matkou neplatičkou (bourám genderové stereotypy!).

V Americe několik týdnů sledujeme masivní nepokoje. Co podle vás právě nyní v USA sledujeme? Jde o věc, která může ohrozit základy americké demokracie? Co na hnutí Black Lives Matter, které se přeneslo i mimo území USA, říkáte? Neprovází ho přílišná hysterie a rasismus naruby?

Jedná se o rozvrat společnosti, o rezignaci na dodržování práva a o popření rovného přístupu k lidem před zákonem. Najednou jsou si někteří „rovnější“. Už nezáleží na všech životech, ale jen na těch černých. Přijde to někomu normální? Vtip je v tom, že ekonomicky a společensky neúspěšné etnikum se snaží domoci jakýchsi „náhrad“ od těch úspěšnějších. Ono je vždy jednodušší řvát „vy jste nám v předminulém století ublížili, styďte se, poklekněte, zaplaťte… “ Vždy je jednodušší něco zdemolovat, pokácet sochu než nějakou postavit, než něco vybudovat vlastním úsilím. Tato závist a frustrace se následně projevuje ve vlnách násilí, ničení majetku (rabování, zapalování aut) a popírání hodnot země, která je jejich vlastí.

Někdy to celé nabývá až komických podob – viz např. nedávná aféra s fotografiemi S. Bilesové v časopisu Vogue, kdy se řeší, zda černou atletku vůbec může fotit někdo, kdo není černoch. Nebo odstraňování soch „bílých vousatých mužů“ z univerzit, kdy nikoho nezajímá, že se jedná o vynikající vědce minulosti. Moc by mne zajímalo, čím (kým) chtějí tyto sochy nahradit.

Pokud se kdokoliv z „černé komunity“ cítí být v USA diskriminován, tak mu nic nestojí v cestě pokusit se změnit nastavení pravidel ve společnosti úspěchem ve volbách. Nebo se vrátit do země svých předků. Koneckonců zde máme příklad Libérie a nyní nabízí tento návrat například Ghana. Není zarážející, že třeba ve zmíněné Libérii pod vládou černého lidu proběhly jen od roku 1989 již dvě občanské války? Jak je možné, že Libérie není prosperujícím státem, kde sídlí alespoň dvě světové automobilky, není tam druhý CERN a tato země nevysílá vlastní rakety do kosmu?

Zaregistroval jsem třeba post jedné černošské aktivistky, která si hrozně stěžuje na to, jak je v USA diskriminována, a proto se přestěhuje právě do Ghany. Psala, jak si tam koupí dům, zahradu apod. A já se ptám – kde si na ten dům a peníze na zbytek života vydělala? Pochopitelně že v nenáviděné Americe.

Smutné je, že tento trend podporují i relativně inteligentní lidé, kteří se veřejně stydí za svou „barvu kůže“ a přijímají vinu za události, na které neměli absolutně žádný vliv. Že by kolektivní vina? Ne – spíš se podle mého názoru jedná o totálně úchylnou levičáckou indoktrinaci, které podléhají (v rozporu se zdravým rozumem) snad všechny západní univerzity.

Východoevropské země jsou proti tomuto trendu zatím částečně imunní, což souvisí s jejich historickou zkušeností. Pořád zde žije hodně lidí, kteří vědí, že ne vše, co se oficiálně propaguje, je pravdou. Ale i v tomto regionu lidí s „nevymytými mozky“ ubývá. Krásný příklad jsou volební preference Pirátů. Jedna starší paní, se kterou jsem ve volební kampani na toto téma diskutoval, mi vše vysvětlovala tím, že dlouho nebyla válka, lidé jsou zpovykaní, nemusí řešit existenční problémy a mají proto čas na nesmysly. Jsem náchylný věřit tomu, že v jejích slovech bude zrnko pravdy.

„Konečně se zúročily investice do vymývání mozků dvou až tří generací. Probíhalo zejména na západních univerzitách, bylo tam přítomno ve školském systému. Je to vymývání mozků, které je velmi dobře financováno z nadací s různými otevřenými společnostmi,“ řekl v rozhovoru pro MF Dnes bývalý ředitel Novy Vladimír Železný. Vyústilo to dle něj do tří podvodů – ekologického, genderového a rasového. Jaký je váš pohled?

Naprosto s ním souhlasím. Ekologický podvod je vynikajícím způsobem popsaný v knize Vítězslava Kremlíka „Obchodníci se strachem“. Další dva podvody na podobné ucelené zpracování a vyvrácení mýtů teprve čekají. A názor na levičácké vymývání mozků jsem vyjádřil v odpovědi na předchozí otázku. Různé nadační fondy, neziskové organizace apod. absolutně nemají co zasahovat do výuky na školách. Jakýkoliv pokus o podobnou ideologickou indoktrinaci by měl vést k zákazu působení dotčené organizace v příslušném státu. On o tom sice mluví § 32 školského zákona (561/2004 Sb.), ale myslím, že jeho znění by se mělo rozšířit a více specifikovat.

Vy prý dle vašeho blogu poznáte rozdíl mezi Afroasiatem a běloeskymákem. To si docela koledujete… Myslíte, že podobný blog by vám v dnešním západním světě prošel bez úhony na vaší pověsti?

Zcela určitě neprošel. Ale já mám výhodu v tom, že žiji v (zatím) normální ČR, že nedělám kariéru v neziskovce a nehodlám se ohlížet na to, co si o mně kdo myslí a jak mě onálepkuje. Plout na vlnách multikulturní korektnosti, na vlnách Mee Too a BLM je zcela jistě pohodlné a přináší s sebou určité výhody. To ale členství v NSDAP nebo v KSČ přinášelo také. Obsah blogu je, myslím, zcela v souladu se zdravým rozumem. Běloch je prostě bílý a černoch je černý. A ne, nebudu psát Černoch! (Černoch byl zpěvák). Navíc celý blog je spíš kompilát otázek než konstatování. Text, o kterém se bavíme, je k dispozici na mém fb a na iDnesu, kam se po intervenci vrátil – (po zveřejnění byl původně odstraněn s tím, že podněcuji nenávist atd.).

Německo 1. července převzalo předsednictví v Evropské unii. Mezi priority má patřit řešení otázky migrace, ve které mají členské státy být solidárnější. Posílí podle vás ještě tlak na ty země, které uprchlíky přijímat nechtějí?

Zcela nepochybně výrazně posílí, ale ve výsledku se snad nestane nic. Migranti totiž do „chudých“ zemí nechtějí. Takže se třeba v ČR ohřejí den, dva a už je zde nikdo nikdy neuvidí a navíc je zde výrazná jazyková bariéra. Problém by nastal v okamžiku, kdy by EU pro ně prosadila jednotné dávky a finanční příspěvky stejné napříč kontinentem (tyto snahy jsem již zaznamenal). Rázem bychom pro ně totiž přestali být chudou zemí. Teoreticky by se pak mohlo stát, že migrant „s umístěnkou“ do ČR by měl vyšší bezpracný příjem, než je zákonná minimální mzda, tím pádem i vyšší životní úroveň a problém je na světě.

Chyba je ale systémový a je důsledkem nedostatečné ochrany vnějších hranic EU a štědrou sociální politikou, která nebere ohledy na generace domácích obyvatel, kteří svojí prací zajistili svým zemím současnou životní úroveň. Řešení migrační otázky by mělo být zcela v kompetenci jednotlivých států. Ohánět se falešnou solidaritou není na místě a ve skrytu duše doufám, že Brusel (potažmo Německo) budou „tlačit na pilu“ tak moc, že mezi lidmi vzroste poptávka po vystoupení z EU a po stranách, které toto vystoupení mají v programových cílech jako Svobodní.

Německo chce také přispět k ekonomické obnově EU po koronaviru, budeme tedy zřejmě svědky masivních přerozdělovacích programů. Je to podle vás dobře?

Je to zásadně špatně. Přerozdělovací programy už z definice staví jeden subjekt do role poníženého žadatele a druhý subjekt do role pána velkomožného, který může, ale také nemusí něco dát. A zpravidla vždy to je něco za něco. Ten „rozdávající“ ke všemu nerozdává ze svého, ale z prostředků, které ostatním násilně sebral. Navíc se nedomnívám, že by ekonomika zemí EU byla v nějakém zásadním rozvratu, který by vyžadoval řešení v podobě jakéhosi nového Marshallova plánu.

Ostatně když už jsem zabrousil do historických vod, tak ani ta poválečná pomoc USA nebyla nezištná (nákupy pouze US výrobků atd.) a navíc se řada významných osobností včetně ekonomů Hazlitta, von Misese nebo tehdejšího německého ministra financí Erharda vyjádřila v tom smyslu, že poválečné obnově západní Evropy nejvíce ze všeho pomohlo uvolnění regulací a svobodný trh (tedy přesně to, co Svobodní dlouhodobě prosazují).

Na samostatnou kapitolu pak je naprosto neuvěřitelný schodek státního rozpočtu, který schválila současná vláda.

Poslanec Miroslav Kalousek se rozhodl v roce 2021 neobhajovat mandát. Ve sněmovně tak bude chybět poprvé po 23 letech. Je to podle vás škoda? Bude Kalousek sněmovně chybět? Ať už pro hodnoty, které hájí, nebo pro to, jak výrazná a netypická osobnost to je?

Ačkoliv s Kalouskovými názory zpravidla nesouhlasím, tak nikterak nezpochybňuji jeho rétorické schopnosti, umění přesné formulace myšlenek a pochopitelně jeho inteligenci, kterou výrazně převyšuje valnou většinu svých kolegů ve sněmovně. Odpověď tudíž je ambivalentní – bude chybět právě pro výše zmíněné vlastnosti, nebude chybět vzhledem ke straně, kterou reprezentuje.

Pomůže Kalouskův odchod TOP 09? Kalousek své rozhodnutí odůvodnil i tím, že nové vedení TOP 09 má obrovský potenciál a mohlo by být „kondenzačním jádrem pro spolupráci tradičních stran“. Padla i úvaha, že by to mohl být krok ke spolku ODS, TOP 09 a možná i STAN. Je to reálné a má tento záměr dle vašeho názoru šanci na úspěch?

Obraty „výrazný potenciál TOP 09“ a „kondenzační jádro“ ve mně vyvolávají lehký úsměv. Pokud by takto zkondenzovala ODS s Topkou a případně STAN, tak bych to spíše vnímal, že ve vedení těchto stran zvítězil program Antibabiš za každou cenu. Dokonce i za cenu rezignace na vlastní politické priority. Jinými slovy zoufalá touha po moci by převážila nad dodržováním vlastních programových zásad.

Ohodnoťte článek:

(1 hlas)
Dostávejte informace o Svobodných

Přihlaste si náš e-mailový odběr a buďte v obraze.