Hezký den, jsem SvoBOT. Můžete se mě zeptat na cokoli ohledně programu Svobodných. Naučil jsem se moudrosti Libora Vondráčka a politické názory strany Svobodní.

„Ať jdou s tím eurem do…“, řekl nám muž u našeho petičního stánku

„Ať jdou s tím eurem do…“, řekl nám muž u našeho petičního stánku

„Přišel Agrofert, všechno skoupil… Řepka, kukuřice, pšenice… Drancuje se půda,“ zaznělo ohledně českého zemědělství na akci Svobodných, Trikolóry a Soukromníků v Českých Budějovicích. Mluvilo se i o adopci dětí páry stejného pohlaví nebo o očkování. „Moje o rok starší kamarádka měla velmi těžký průběh covidu. Příteli se doteď nevrátil čich,“ popisovala studentka.

Lidé podepisovali petici za českou korunu a ozvalo se: „Ať jdou s eurem do prd.ele!“. A proč reklamní stojany skončily „na hlavě“?

Hned na začátku akce Svobodných, Trikolóry a Soukromníků dorazily dvě studentky. S lídrem Svobodných Liborem Vondráčkem diskutovaly o testování dětí ve školách, o očkování i o svazcích mezi páry stejného pohlaví.

„Nesouhlasím s tím, aby děti testovali,“ říkala rázně jedna z nich. Druhá v testování smysl viděla a promluvila o tom, že by děti mohli testovat výtěry z úst.

„I očkovaný vás může nakazit. Očkování je dobré k tomu, abyste vy sama neměla těžký průběh, ale vy byste ho neměla ani tak,“ uvedl Vondráček směrem k jedné ze studentek. Ta okamžitě oponovala.

„To byste se divil. Moje kamarádka, o rok starší než já, chytla deltu a málem skončila v nemocnici. Můj přítel to také minulý rok chytl a nebylo mu dobře, ještě se mu nevrátil čich,“ uvedla studentka, která se představila jako Aneta.

Pět šest lidí v manželství? A málo dětí k adopci

Libor Vondráček se pak pro ParlamentníListy.cz vyjádřil k tomu, jaký je jeho názor na případné manželství a adopci pro páry stejného pohlaví, nad čímž studentky také diskutovaly.

„Pojem manželství má svůj určitý význam, je to nějaká definice. Jako právník vím, že každý termín musí být přesně definovaný. A je zbytečné, aby stát z moci zákona měnil význam toho pojmu manželství jako takového. Nakonec by se mohlo stát, že někteří budou chtít, aby bylo manželství třeba pro pět nebo šest lidí. Zkrátka, manželství je jen pro dva, a to ženu a muže,“ uvedl Vondráček a dodal:

„To ale neznamená, že by měl stát jakkoli diskriminovat lidi, kteří se mají rádi a zároveň nejsou schopni splnit manželství, naplnit ten jeho význam. Když se mají rádi dva lidé stejného pohlaví a chtějí například znát od lékaře informaci o zdravotním stavu toho druhého, tak by to mělo být umožněno. Stejně tak právo matriční, když chtějí mít stejné příjmení, tak je zbytečné, aby kvůli tomu museli vyběhávat víc papírů než třeba muž a žena, kteří se vezmou v klasické svatbě a je celkem normální, že to jméno se ženě mění. Takže v tomto bychom to chtěli udělat lehčí, ale určitě netlačit na to, že všechno by bylo manželství. Stejně by se nacházela nějaká další přídavná jména, která by se k tomu přidávala.“

K případné adopci dětí páry stejného pohlaví pak upřesnil:

„Není aktuálně vůbec problém toho, že by bylo málo lidí, kteří by chtěli dítě adoptovat. Spíš je málo dětí, které jsou k adopci. Přál bych si, aby co nejméně dětí vyrůstalo v ústavech. A pokud by byl problém v tom, že by byl nedostatek párů, které by chtěly dítě adoptovat, tak pak bychom se měli bavit o tom, jestli třeba homosexuální páry mají mít možnost adopce. Protože si myslím, že i homosexuální pár dokáže dítěti předat víc lásky než ústav, kde ty tety určitě jsou moc milé, snaží se, ale zkrátka, když tam těch dětí máte dvacet, tak je to úplně něco jiného,“ vysvětlil a doplnil: „Ale v tuto chvíli bych řekl, že to vůbec není na pořadu dne. Ta kritéria pro dítě heterosexuálních párů jsou tak přísná, řeší se tam jejich stav, jak jsou na tom finančně, jestli dokáží to dítě zabezpečit a dát mu nějaký klidný prostor pro to, aby se dobře vyvíjelo. A je určitě správně, když dítě má mužský i ženský vzor. Takže pokud je dnes těch dětí k adopci opravdu málo, tak ať ideálně chodí do těchto klasických rodin“.

Student práv s kombajnem. Naše zemědělství? Drancuje se půda…

Další kandidát do Sněmovny Jan Kadlec pak pro ParlamentníListy.cz rozebral současný stav našeho zemědělství. „Studuji práva, ale jelikož otec dělá v zemědělství, od patnácti let tam brigádničím. Jezdím s kombajnem, traktorem… Takže poseču pole a pak jdu zpátky studovat práva,“ smál se. To, jak vidí naše zemědělství, vyjádřil velmi jasně.

„Blbě. Do některých podniků jezdíme s tátou už osm let. Pamatuji si, jak tam ještě byli ti staří strejkové, fungovalo se tam takovým tím starým způsobem. Potom přišel Agrofert, všechno to skoupil, a kde bylo deset lidí, jsou teď tři. Nestíhají, jede se hospodářství stylu pšenice, kukuřice, řepka. Řepka – dotace, kukuřice – bioplyn. Drancuje se půda neuvěřitelným způsobem. Když vidím, jaké dřív byly výnosy, jak to tam rostlo, a jak to funguje dnes… Je to hrůza.“

Banány nevypěstujeme, ale hovězí máme

Jan Kadlec pak vysvětlil i svůj pohled na problematiku českých potravin. „Mně se nelíbil ten zákon na podporu českých potravin. Jsem pravičák, a přišel mi hrozně levicový. A hlavně finálně neřešil ten problém. Akorát by se potraviny zdražily, a zase by to nepodpořilo ty malé české zemědělce, ale tu masivní výrobu. Myslím si, že by si každý měl najít toho svého lokálního zemědělce, podporovat lidi ve svém okolí,“ míní budoucí právník a pokračuje:

„My sem za draho vozíme věci, které můžeme produkovat tady. Ať je to maso, zelenina, ovoce. Ano, banány tady asi nevypěstujeme, ale třeba hovězí máme a měli bychom ho brát tady odsud. Ale nejde to podle mě udělat tím způsobem, že narveme peníze těm velkopodnikům, zatímco ti malí to nemají kam vyvážet, krachují a končí, na základě toho, že je ty velcí přejedou,“ vysvětlil.

Zachování české koruny. „Ať jdou s eurem do…“

Na akci se tradičně podepisovala petice za zachování české koruny. „Máme už přes patnáct tisíc podpisů,“ prozradil Vondráček.

„Samozřejmě, že jsem podepsal petici za českou korunu. Proč chtít euro? Česká koruna prostě patří do České republiky. Nepotřebujeme společnou měnu,“ uvedl například Marek Hovorka.

„Dám vám hlas. Zaujaly mě názory pana Klause mladšího i paní předsedkyně Trikolóry, která se, myslím, na ČT24 pěkně postavila proti tomu, že se dávají malým stranám menší šance, že ty velké strany mají v ČT daleko větší prostor, a že podle toho není ČT demokratické médium,“ uvedl Jiří Holub. Vysvětlil také, proč se rozhodl podepsat petici za českou korunu.

„Česká koruna je pro nás lepší i z toho důvodu, že centrální banka může s tou korunou dělat změny, tak jak české národní hospodářství potřebuje, a nejsme vázaní na euro. Když vezmu například Itálii a další země, tak jsou v tom ztrátoví. Myslím, že bychom na tom byli hůř, kdybychom přijali euro.“

A padl i velmi rázný názor. „Ať jdou s tím eurem do prd.le,“ zaburácel muž, který petici také podepsal. Nad žádostí o jméno jen mávl rukou a pokračoval rychlou chůzí pryč.

Útočí na reklamní stojany

Svobodní, Trikolóra a Soukromníci jsou zřejmě někomu velmi silným trnem v oku. Odneslo to už několik jejich reklamních stojanů. Jen v Českých Budějovicích skončily dva poměrně těžké stojany „na hlavě“, na Vysočině jeden zmizel docela a na Plzeňsku ho někdo rozřezal. „Tak je patrné, že je čím dál větší zájem o naše uskupení,“ smál se Libor Vondráček a dodal: „Jak jsme byli v nějaké době docela nízko v preferencích, tak teď stoupáme nahoru. Lidé se o nás začínají zajímat, a tím pádem to na sebe poutá pozornost nejenom těch, kteří nám fandí, ale i třeba těch, kteří nám tolik nefandí. Že se o nás víc ví, nakonec dokazuje i to, že třeba Andrej Babiš nebo Tomio Okamura teď začínají mluvit o tom, že chtějí tu českou korunu. Jsme rádi, že se u nás inspirovali. A budeme rádi, když nebudeme jediní v Parlamentu, kteří nebudou chtít euro přijmout,“ vzkázal.

Zdroj: Parlamentní listy

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Jan Kadlec

Jan Kadlec

zastupitel Radimovic u Tábora a mluvčí odborné skupiny Svobodných pro zemědělství a životní prostředí

Novinky

Nejnovější video

Zdravím. Tady Markéta Šichtařová ze společnosti Nextfinance. Dneska vám chci říct dost osobní věc, to, co vám teď řeknu, nemám nijak připravené. Bude to absolutní improvizace od srdíčka. Když jsme před více než 30 lety prožívali revoluci, tak jsme chtěli být součástí vyspělého a rozvinutého západu, chtěli jsme se odstřihnout od nefunkčního socialistického východu, no a dneska po víc než 30 letech se něco ošklivě zvrtnulo. Já mám soukromou konzultační společnost a v rámci téhle společnosti přicházím denně do kontaktu s kvantem lidí naprosto ze všech částí ekonomiky, od soukromého sektoru o státní, od velkých ředitelů velkých podniků o drobné živnostníky, ale i důchodce, kteří si chtějí nějak přilepšit k důchodu. Zkrátka přicházím do kontaktu s celým spektrem a průřezem české společnosti. A už dlouhou dobu, minimálně poslední tři nebo čtyři roky se setkávám s tím, že v podstatě všichni ti lidé, kteří mě oslovují, mají něco společného, já u nich cítím narůstající míru skepse a frustrace k poslednímu ekonomickému vývoji. No, a v poslední době tenhle můj pocit ještě zintenzivnil. Stala jsem se externistkou v jednom rádiu a tak trošku navedla dělám moderátorku v jednom, v jednom rádiu a jsem si zvu různé zajímavé osobnosti, které mají co říct k ekonomice. Vyzpovídala jsem už lidi, kteří působí v energetice, ve zdravotnictví, v těžkém průmyslu, ve službách, ve zbrojařství, a tak bych mohla pokračovat a prakticky všichni tihle lidé vždycky se se mnou podíleli. O rostoucí míru frustrace zástupci zemědělců říkali my už nemůžeme dál provozovat naše zemědělské podniky, nám už to prostě nefunguje, my už meleme. Z posledního, budeme letos znovu ve ztrátě. Jsme obviňováni z toho, že čerpáme dotace a že chceme další peníze a chceme další dotace. To není pravda, my prostě jenom chceme, aby nám stát nezasahoval do podnikání, my jenom chceme vyrábět, ale my nemůžeme vyrábět, protože my ty dotace dostáváme naopak za to, že nevyrábíme. Mluvila jsem se zástupci obranného průmyslu, ti říkají, vláda chce, abychom dodávali zbraně na Ukrajinu nebo třeba obranné systémy na Ukrajinu. Ale my nemůžeme, protože ačkoliv na nás vláda tlačí, tak banky nám v podstatě znemožňují, aby nám protistrana připsala peníze na účet, takže my nemáme z čeho vyrábět, takže my jsme pod dvojím tlakem, my prostě tímhle způsobem už nemůžeme fungovat dál. Mluvila se zástupci automobilového průmyslu, říkají, my sice se orientujeme na elektroauta, protože to je momentálně móda v celé Evropě, ale ono to prostě nefunguje. My vynakládáme obrovské investice na vývoj něčeho, o čem tušíme, že to bude slepá vývojová větev, protože s největší pravděpodobností budoucnost je v různých typech motorů, ale rozhodně ne pouze v elektromobilitě. My už tímhle způsobem nemůžeme fungovat dál, my chceme, aby někdo zachránil automobilový průmysl, mluvila jsem se zástupci energetiky, energetici říkají, my musíme uzavřít naše provozy, my jsme teď vypnuli další tepelnou elektrárnu, protože je prostě neekonomické provozovat ji a přitom ceny elektřiny před nedávnem byly na historických rekordech, přesto přese všechno. Kvůli politice Evropské unie. Kvůli emisním povolenkám se prostě nevyplatí vyrábět. Energetici říkají, energetická krize se znovu vrátí, státní energetická koncepce je naprosto nedomyšlená, v podstatě neexistuje. Je to guláš a bude z toho znovu velký průšvih. Mluvila jsem se zástupci potravinářů, potravináři říkají, my jsme nařčeni z toho, že máme drahé ceny, vysoké ceny potravin, ale jak máme vyrábět levné potraviny, když máme takhle drahé energie? V podstatě všichni, s kým mluvíte, tak uvažují o tom, že odejdou nejenom z České republiky, ale obecně z Evropy mimo Evropskou unii do nějaké třetí země, kde je levnější pracovní síla, kde je míň regulací, kde jsou levnější energie. Potom mluvíte s lidmi, kteří působí ve službách nebo třeba i na některých místech státní sféry a ti všichni si stěžují na to, že zápolí se svobodou slova, že se musí samo cenzurovat, že sice zatím se jim třeba nic konkrétního nestalo, ale že oni vědí, že v případě, že by si příliš pustili pusu na špacír, tak že by špatně dopadli a ta frustrace v té společnosti ohromně roste a co je na tom nejhorší? Všichni ti lidi, se kterými mluvíte, tak říkají, my se snažíme být diplomatičtí, my to nechceme říct na plná ústa, protože kdybychom to řekli, tak by hrozilo, že na nás stát zaklekne ještě víc, my se snažíme alespoň ještě chvíli fungovat a já si uvědomuje, vždycky vám 100 chutí jim to namítnout, ale když budete mlčet, tak naopak stát uvidí, že ustupujete a zatlačí na vás ještě víc, protože když nebudete klást odpor, bude se to jenom zhoršovat. Ono to není tak, že ti kolektivisté chtějí dosáhnout nějaké hranice a tam se zastaví a dál už nepůjdou, ono to je tak, že oni si budou pořád uzurpovat víc prostoru, dokud jim ten prostor budeme dávat. A právě na základě toho, jak mluvím s rostoucím okruhem lidí, kteří jsou už naprosto zoufalí, tak roste i moje frustrace z té současné ekonomické nebo možná celospolečenské situace a snad úplně nejhorší na tom je, že potom tady je obrovská skupina lidí, kteří jsou třeba zaměstnanci a vůbec si neuvědomují, co se děje, co tady bublá pod pokličkou, že jejich zaměstnavatelé mají obrovské problémy, protože oni v podstatě mají svoje jisté, oni mají pocit, že když by náhodou přišli o práci, stejně je státní sektor vždycky znovu zaměstná. Takže v podstatě se vůbec nic neděje a tihle lidé strkají hlavu do písku a nechtějí vidět, co se děje, buďto nechtějí vidět proto, protože to opravdu nevnímají, protože oni sami vzhledem k tomu, že třeba veřejně o ničem nemluví, tak se ani s žádnou cenzurou nesetkávají a nebo případně si to nechtějí připustit, protože kdyby si to museli připustit, tak by je asi padli hrozné deprese, zkrátka oni se prostě před vnímáním té situace uzavírají, takže společnost se polarizuje a na jedné straně tady obrovská skupina těch, kteří nevnímají, že něco je čím dál víc špatně, a na druhé straně je tady rostoucí skupina těch, kdo se probouzejí, kdo už vidí, že něco je špatně, ale v podstatě se to bojí říci, tak tohle není ten vysněný západ, na který jsme chtěli vstoupit v roce 1989 po krátké oblevě a doby bezbřehé svobody. V devadesátých letech se to všechno začalo znovu lámat a dneska směřujeme v podstatě zpátky do socialismu a teď já chci zdůraznit, že když říkám, že směřujeme do socialismu, tak to není vůbec nic nadneseného, není to nic květnatého, je to prostě fakt, protože když se podíváte na vývoj veřejných financí, tak zjistíte, že už v podstatě polovina výkonu ekonomiky je dneska přerozdělovaná státem, to znamená, my už jsme z poloviny, socialistická ekonomika, před rokem 89 bylo přerozdělováno státem něco přes 80 % HDP, tedy hospodářského výstupu a byli jsme ryze socialistická ekonomika, 100 procent výkonu nemohlo být přerozdělováno v historii nikde nikdy. O to se pokusili komunisté během několika dějinných příkladů. Pokusil se o to Stalin během válečné ekonomiky, pokusil se o to třeba polpot, pokusil se o to Mao ce Tung. Vždycky to skončilo hladomorem a totální kalamitou a mrtvými. Takže 100 procent ekonomiky spravované státem, to je komunismus, a to je technicky neproveditelné. No a my jsme dneska poloviční socialismus, protože už jsme zhruba na 50 %, takže když říkám, že se vracíme před rok 89, není to vůbec žádná nadsázka, to je prostě tvrdý statistický fakt. Když budete poslouchat vládu, tak zjistíte, že vláda je neustále povinně optimistická, poradci vlády, vládní ekonomové, členové vlády, všichni nám vykládají, jak už směřujeme ke šťastným zítřkům, jak už byla doba covidová, překonaná, že všechno zlé, co se u nás děje, že za to může třeba válka na Ukrajině a tak dál, vždycky tam jsou nějaké výmluvy, kdo za to může, ale faktem je, že statistika neukazuje, že bysme směřovali k těm lepším zítřkům. Vláda vám třeba řekne, že se zlepšují veřejné finance, protože vláda přijala nějaký daňový balíček, kterému říká konsolidační balíček a že na základě toho se veřejné finance zlepšily. No jo, ale vláda už vám neřekne kontext. A ten kontext zní, že v tom době, v té době socialismu před rokem 1989 my jsme jako Československo měli v vyrovnané veřejné finance, my jsme neměli žádný velký veřejný dluh, naše veřejné finance byly v podstatě v pořádku, ale ten problém, který u nás byl, spočíval v tom, že stát vlastnil a přerozděloval skoro všechno a to, co dneska dělá vláda, je, že ona sice trochu možná zlepšuje veřejné finance, trochu možná zlepšuje schodky státního rozpočtu, ale za cenu toho, že neustále meziročně rostou jak příjmy, tak výdaje státního rozpočtu, a to o víc než o inflaci. To znamená, že ten stát se neustále rozpíná, to znamená, že my se vracíme k tomu socialismu před ten rok 89. To jsou prostě statistická fakta. Stačí, když se rozkliknete stránky ministerstva financí a podíváte se na vývoj státního rozpočtu v meziročním srovnání a podíváte se, jak se vyvíjí příjmy a výdaje tohoto státního rozpočtu a tam se například dočtete položku, že transfery příspěvkovým organizacím, tedy v podstatě dotace, vzrostly meziročně o 26 %, o 26 % se zvýšil tento typ dotací a vláda říká, že všechno je v pořádku a že se zlepšují veřejné finance, to prostě není pravda. No, a tahle frustrace, kterou já zažívám v té poslední době, která je spojená hlavně s tím, že tedy mnoho těch podnikatelů pláče nad svým podnikáním, nad tím, že jsou likvidováni, ale že se v podstatě bojí ozvat, protože mají pocit, že když budou mlčet, budou s tím systémem konformní, tak se ještě nějakou dobu udrží. Tak tahle moje frustrace vyústila v určité rozhodnutí. Jedna věc je nevědět, co se děje, a mlčet, to je samozřejmě akceptovatelné, pokud ale víte, co se děje a mlčíte, tak to znamená tolerování toho zla a tolerovat zlo je zlo samo o sobě, takže já nechci tolerovat tohle zlo, já nechci tolerovat, mlčky souhlasit s tímto ničením naší ekonomiky a s ničením v podstatě našich civilizačních hodnot. A proto jsem se rozhodla k něčemu, o čem jsem roky doufala, že se mi to vyhne, co jsem nikdy nechtěla dělat, ale co teď? Mám pocit, že už mě k tomu situace dotlačila, totiž budu kandidovat do senátu a za chvíli vám vysvětlím, proč. Svoje síly jsem spojila se stranou svobodných, protože je to podle mého soudu jediná skutečně pravicová strana v České republice, a byť je to zatím Malá Strana, vidím v ní velký potenciál a já chci vrátit pravici její skutečný obsah, pravice u nás v podstatě zanikla, strany, které původně byly pravicové, zejména mám na mysli ODS, se posunuly doleva, protože jestliže nějaká strana přijme daňový balíček, který zvětšuje zdanění a zvětšuje stát. Což přesně sedí na ODS, tak to prostě není pravicová strana, ona sice o sobě jako pravicové straně mluví, ale její reálné kroky tomu absolutně neodpovídají. Čili ODS je už dneska pouze karikaturou té původní strany, která to kdysi byla, proto strana svobodných je pro mě jediná akceptovatelná a v rámci této strany svobodných na podzim budu kandidovat do senátu, ano? Jsem jeden člověk. Samozřejmě, že i kdybych se do toho senátu dostala, tak to nebude znamenat žádnou velkou revoluci v nastavení české ekonomiky, a přesto se domnívám, že má smysl neházet flintu do žita a že každý jednotlivec, ať už v rámci europarlamentu nebo senátu, anebo Poslanecké sněmovny. Je ohromně důležitý, protože, víte, i v padesátých letech minulého století existovaly velké rozdíly mezi zeměmi socialistického bloku, například v Sovětském svazu probíhaly stalinské čistky, existovaly tam gulagy, u nás v padesátých letech to nebylo snadné. Lidé z politických důvodů přicházely o práci, mnozí z nich seděli ve vězení, několik lidí zaplatilo i životem, ale zdaleka ten systém nebyl tak strašlivý, jako byl v Sovětském svazu a ten rozdíl, proč ten systém nebyl tak strašlivý, byl v tom, že u nás jsme nikdy nedošli do takového extrému, jako došli v Sovětském svazu, a než jsme do toho extrému my stačili dojít, tak se situace v Sovětském Rusku už zase začala obracet. Začalo tam docházet k mírné oblevě, takže u nás jsme nikdy vlastně nestihli dojít do těch nejhorších konců a už to je ten důvod, proč má smysl všechny ty špatné věci, které se momentálně dějí, má smysl brzdit? I malé brzdění těchto věcí je smysluplné, protože potom nestačíme dojít do těch nejhorších konců. Stačí se podívat například na rozdíl mezi českou, německou energetikou, německá energetika i v daleko extrémnějším stavu než česká, daleko víc se v Německu tlačí na zelené obnovitelné zdroje, Němci si vypnuli svoje jaderné elektrárny. Kdybychom my udělali totéž, co udělali Němci, naše energetická krize by byla ještě mnohem horší, než jaká byla dneska. Jsme ve stavu, kdy v podstatě Němci od nás naší stále ještě v uvozovkách, levnou energii nakupují, kdybychom my byli tak extrémní, jako jsou dneska Němci, situace u nás by byla totálně neúnosná, a to je přesně ten důvod, proč má smysl i v několika málo lidech brzdit implementování těch změn, které k nám přicházejí ze západu. Já vám nebudu říkat to, co asi chcete slyšet, totiž, že se nějakými parametry dá ta situace úplně pozměnit a vylepšit to už se dneska nedá. Rozhodně není pravda, že můžeme tady pošudlat jednu daň tady trošičku zkrátit jednu dotaci a zase bude dobře. To jsou takové parametrické změny, které odpovídají třeba Dubčekovu pražskému jaru v roce 1968 nebo Gorbačovově perestrojce v osmdesátých letech. Ne, že by to bylo špatné, znamenalo to určitou oblevu a úlevu, ale to byly právě ty změny, které umožňovaly tak nějak trošku lépe žít v rámci té totality, ale rozhodně to nebylo poražení té totality k tomu, abychom se my vymanili z toho socialistického systému, tak jsme museli projít zcela zásadní transformací ekonomiky na začátku devadesátých let. No a vzhledem k tomu, že jsem právě řekla, že už v podstatě 1/2 českého hospodářství dneska je socialistická, tak dneska už se to opravdu nedá pošudlat nějakými parametrickými úpravami, abychom my se mohli znovu vrátit k prosperitě, tak musíme projít naprosto zásadní proměnou celé ekonomiky, ekonom v podstatě má jasno v tom, jakým způsobem ta proměna musí vypadat, ale problém je v tom, že zatím potom ještě není celospolečenská poptávka, zatím ještě se neprobudilo dostatek lidí, takové množství, jako se probudilo třeba v roce 1989. Navíc jsme ještě příliš ovlivňováni tím vývojem v západní Evropě, který směřuje k nám, a proto v tuto chvíli ještě nejde takhle jednoduše udělat ono vylepšení a znovu nastartování české ekonomiky. Ale v okamžiku, kdy známe diagnózu a víme, co je špatně, tak můžeme alespoň ty špatné věci brzdit do té doby, než čas nazraje na tu zásadní společensko ekonomickou přeměnu celé ekonomiky a potom můžeme být tedy připraveni do těch změn pozitivně nastoupit. Jak tedy zní ona diagnóza těch problémů? Nejenom české, ale obecně evropské ekonomiky, ta diagnóza zní tak, že celá Evropa byla zachvácena novou levicovou progresivistickou kolektivistickou ideologií, která se nazývá esg nebo isg a jejímž nejviditelnějším projevem, takovou špičkou ledovce je Green Deal, ale Green Deal není jediným projevem téhle ideologie. Dalšími projevy jsou například různé genderové ideologie nebo kontrola svobody slova, ona rétorika o dezolátech a dezinformacích a podobně. Musíme si uvědomit, že zatímco ekologie je skvělá věc, tak Green Deal nemá s ekologii vůbec nic společného a je to v podstatě pouze ona levicová kolektivistická ideologie, jejímž cílem je v podstatě likvidace evropského průmyslu a likvidace evropského blahobytu, tahle ideologie musí být absolutně odmítnutá, jestliže tedy máme brzdit ono zlo a jestliže máme brzdit ony negativní změny, které se u nás stále ještě dějí a stále ještě se stupňují, tak musíme vyjít ze tří myšlenkových východisek, musíme být z toho, že absolutně odmítneme Green Deal, že vyhlásíme nulovou toleranci pro Green Deal. Pozor, nemá to nic společného s ekologií. Za druhé si musíme jednoznačně zachovat českou korunu, protože pokud si ji nezachováme, pokud přijmeme euro, tak tím v podstatě dáváme evropské centrální bance bianco šek na zavedení digitální měny centrální banky, což znamená absolutní sledování našich občanů a v podstatě čínský kreditní systém. Velký bratr. No a za třetí, musíme začít dramaticky odbourávat dotace, dotace dneska jsou hlavní příčinou toho, proč stát už tvoří polovinu ekonomiky a proč například není na důchody pouze dotace? Sami o sobě dneska představují zhruba 1/3 státního rozpočtu. Pokud bychom odbourali ideologicky motivované dotace, které souvisejí s Green Dealem, s gendery, s dotováním neziskovek, které do našich dětí cpou věci o genderu ve školách a tak dál. Pokud bychom tohle všechno odbourali, najednou by nebyl třeba ani problém s důchodovou reformou. Asi vás to překvapí, ale ony ty veřejné finance samy o sobě nejsou až tak špatném stavu, to, co tam je naprosto kalamitní, je právě ona složka dotací, takže dotace musíme začít dramaticky odbourávat. I jeden jedinec v jakémkoliv zastupitelském sboru, ať už to je europarlament, senát nebo Poslanecká sněmovna, jeden člověk může vždycky hlasovat podle těchto tří základních myšlenkových pilířů, a pokud vždycky zvedne ruku, anebo naopak nezvedne ruku v souladu s těmito principy? Nikdy nezvedne ruku pro zvýšení daní, vždycky zvedne ruku pro odbourání regulací, vždycky zvedne ruku proti čemukoliv, co souvisí s Green dealem a tak dál, potom jeden jednotlivec může brzdit to zlo, které se na nás hrne a může způsobit, může být onen jazýčkem na vahách, který způsobí, že bude rozdíl mezi naší zemí a mezitím třeba ještě daleko větším zlem, které zachvátí některé západní země a pokud se nám podaří tohle zlo brzdit, tak já jsem přesvědčená o tom, že to dějinné kyvadlo se překlopí zase na obrácenou stranu, protože žádný nesvobodný systém netrvá donekonečna a nazraje celospolečenská poptávka k tomu, abychom provedli přeměnu české ekonomiky a přeměnu české společnosti něčemu lepšímu a zažili další svobodné období, tak, jako jsme ho zažívali ve svobodných devadesátkách. To je ten důvod, proč jsem se rozhodla letos kandidovat do senátu.

Oblíbené štítky

Jan Kadlec

Jan Kadlec

zastupitel Radimovic u Tábora a mluvčí odborné skupiny Svobodných pro zemědělství a životní prostředí

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31