MATĚJKA: Máme vážnější problémy, než členství v EU? Vyvedu Vás z omylu

Publikováno: 1.3.2010, zhlédnuto: 1055x

Je to minimálně stejně vážné, jako problémy domácí politiky. Jako odpůrce EU a našeho členství se setkávám s protiargumenty, které dnes dávám do jednoho článku a připojuji vysvětlení omylu autorů. Tvrdím, že EU je skutečnou hrozbou, a že jestli ji nezačneme řešit, utopíme se v problémech, kterým šlo předejít.

Argument první – „Většina je přece pro EU.“

Nesouhlasím. V České republice vyhrávají na všech frontách buď ČSSD nebo ODS (mnohdy s podporou současných či bývalých lidovců), po boku s KSČM. V mnoha krajích ovšem uzavírají přímé koalice s protivníkem a těší se na to přesto, že voliči obou by to v naprosté většině nechtěli. Pokud by to jen trochu mohli po volbách ovlivnit, nikdy by to nedopustili. Parlamentní strany mají prostě stát i kraje už rozdělené napříč politickým spektrem a v podstatě je jim jedno, kdo z nich vyhraje. Hlavně, aby jim to všechno neboural někdo jiný, neparlamentní. Najde se málokdo, kdo by toto schvaloval, nicméně takové jsou důsledky současné verze zastupitelské demokracie. Znamenají snad takové koalice u občanů, že „většina je přece pro“? Ne, není tomu tak. Analogicky tvrdím, že stejné je to s onou podporou EU ve stylu „většina je přece pro“. Připomínám, že Lisabonská smlouva naprosto změnila podmínky v EU, ke kterým jsme se vyslovovali v referendu. Připomínám, že referendum v několika zemích k Evropské ústavě dopadlo fiaskem, a že Lisabonská smlouva je jen kosmetickou úpravou. Přesto už politická garnitura nedovolila referendum k Lisabonu v žádné zemi a v Irsku, kde byli občané proti, je donutili konat druhé referendum pod tíhou příslibu peněz (fakticky to vnímám jako úplatek, na který si navíc musely ostatní členské státy půjčit) do ekonomiky.

Argument druhý – „Vždyť na EU vyděláváme. Dostáváme víc dotací, než odvádíme.“

Nesouhlasím, to nemá se skutečným výdělkem nic společného. Tak zaprvé si na to, abychom my něco na dotacích dostali, musí občané jiných zemí půjčit a prohloubit si díky nám deficit vlastního státu. Promiňte, že toto za žádnou výhru nepovažuji. Zadruhé musíme my sami k výši dotace na nějakou investici dodat peníze. Na naprostou většinu takových investic ani stát ani kraje peníze nemají, takže se opět zadlužují. Z řady dotací pak mizí peníze do spřízněných firem, které jak na běžícím pásu vyhrávají výběrová řízení. Zakázky jsou předražené a řada investic není ve skutečnosti opravdu potřebná a přínosná a slouží jen a právě jako důvod k obdržení dotace, ze které vyvolení žijí. Dotace se tak stávají jen zdrojem korupčních peněz. Promiňte, ale dotace za takových podmínek opravdu nepovažuji za výhru. A to zejména z toho důvodu, že popisované zacházení s nimi je prolezlé celou EU (více uvedeno zde). Od roku 2013, až se staneme čistými plátci, budou námi vypůjčené peníze a deficit našich dětí, který jim také díky tomu připravíme, podobným způsobem zneužívat zase jiné státy.

Argument třetí – „Když nebudeme v EU, tak nás dostane Rusko“

Vážení, to je ta největší hloupost. Stejně jako na sebe štěkají hlavní představitelé parlamentních politických stran před kamerami, aby si po jejich vypnutí padli všichni kolem ramen, zašli na pivo a udělali nějaký ten společný byznys napříč politickým spektrem, jedná EU s Ruskem. Obě strany moc dobře ví, že na jednom kontinentu musí. Nejsme odděleni oceánem a proto není vyhnutí a obavy jsou zbytečné. Představitelé EU a naši politici nás doslova krmí nesmysly typu „pozor na panovačné Rusko“. Rusko pro nás ale prostě musí být a zůstat relevantním hospodářským partnerem stejně, jako USA, Čína a každá jiná země světa. Chápu, že by si velké státy Evropy nejraději nechaly tyto hráče pro sebe a proto mají v EU svého „prezidenta“ a svou „ministryni zahraniční“. Aby odstínily nás ostatní. Nesmíme to dopustit dalším pokračováním integrace. Víte jak to pak dopadá, když tyto trhy ztratíme jako Česká republika díky členství v EU a jejím regulacím ve stylu "co jako stát smíme a co nesmíme"? Například takto: Francie prodá Rusku obří válečnou loď. USA ostře proti.

Argument čtvrtý – „Potřebujeme jednotnou měnu, abychom byli silní“

Nepotřebujeme. Skutečná síla měny není v její jednotnosti. Zde si dovolím poskytnout informaci, kterou se od českých politiků nedozvíte, a která Vám aktuálně osvětlí dění kolem EU a eura. Prohlášení Alberta Edwardse, vrcholného ekonomického stratéga francouzské banky Société Générale: Jihoevropské státy jsou lapeny v pasti nadhodnocené měny a dušeny nízkou konkurenceschopností. Tato situace povede k rozpadu eurozóny. Problém zemí, jako je Portugalsko, Španělsko či Řecko spočívá v tom, že léta nízkých úrokových sazeb přivodila přehřátí jejich ekonomik a rapidní inflaci. I pokud by vlády dokázaly snížit rozpočtové schodky, nedostatek konkurenceschopnosti v rámci eurozóny vyústí v dlouhé období relativní (a pravděpodobně i absolutní) deflace. „Jakákoli pomoc Řecku jen oddaluje nezbytný rozpad eurozóny," doplnil Edwards, jehož citovala agentura Bloomberg. A kdo že je Edwards? Druhý nejlepší z evropských finančních stratégů loňského ročníku ankety Thomson Extel. V roce 1996 správně předpověděl asijskou měnou krizi, která propukla o rok později. Stejná anketa rovněž přisoudila strategickému výzkumnému oddělení banky Société Générale evropské prvenství hned tři roky po sobě... Máme spíše věřit jim, nebo českým parlamentním „expertům“ a stále v kamerách vysmátým draze přeplaceným politikům a byrokratům EU, žijících z námi vypůjčených peněz…?

Na základě výše uvedeného si dovoluji požádat každého dosavadního zastánce integrace, aby neměl apriori zamítavý postoj k návrhům na naše vystoupení z EU. Není třeba se bát. Takové úvahy totiž neprobíhají jen u nás. Děkuji Vám za připuštění úvah a skutečnou diskusi na toto téma.

František Matějka je členem Republikového výboru Svobodných.
Vyšlo na jeho blogu na idnes.